Následuj mne! (J21, 15-25)
Šimon Petr, služebník a apoštol Ježíše Krista, těm, kdo dosáhli stejně vzácné víry jako my díky spravedlnosti našeho Boha a Spasitele Ježíše Krista. (2 Petrův 1:1)
Před Ježíšovým zatčením bylo z úst Petra slyšet jen vychloubání a bylo znát vysoké mínění, které měl o sobě. Nyní se Petr zarmoutil. Nyní je to jiný Petr! Je to člověk, který poznal, že není schopen milovat Boha celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou (Dt 6:5). A kdo to dokáže? Znovu a znovu Písmo svědčí, že to nedokázal kromě Ježíše z lidí nikdo od Adama až po dnes. Není ani jeden, kdo by miloval Boha celým srdcem! Díky Bohu za to bolestivé poznání, ke kterému Petra dovedl. Ten zármutek, který jej nyní zahrnul, je totiž Boží dar, neboť způsobil v Petrovu nitru pokání! Petr hořce zaplakal sám nad sebou. Nemohl jinak, než padnout před Bohem na kolena a vyznat svoji nedostatečnost, svou bídu, svou hříšnost, své pyšné srdce. Nemohl jinak než vztáhnout prázdné ruce k všemohoucímu Bohu s prosbou o pomoc! Bůh je láska. Nikoho, kdo k Němu takto volá, On nevyžene.