Volej z plna hrdla, bez zábran! (Iz 58, 1-8)
Všem pak řekl: "Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, nes každého dne svůj kříž a následuj mne. (Lukáš 9:23)
Jsme opět u toho, že naše láska a náš postoj k Bohu je velmi vidět na našem postoji k církvi a k sourozencům v Kristu. A pokud jsme neteční k církvi a nenaplňujeme potřeby druhých. Pokud s druhými nejednáme dobře a v lásce, ale ve sporech a svárech, je jedno, z jakého to je důvodu. Je jedno jak a kolikrát sem byl druhými zraněn, nebo ponížen. Je jedno, zda jsem povahově takový, nebo makový. Zda jsem bázlivý a citlivý, nebo nerudný samotář, zalezlý ve svém doupěti. Je to prostě špatně. A ukazuje to na nedostatek lásky k Bohu v mém srdci. Ukazuje to, že ta Boží láska ve mně je něčím možná potlačená, ubitá. Strachem, hořkostí, neodpuštěním, zraněním, které může být opakované. Ale to není omluva bratři a sestry. My jsme prostě odpovědní za svá nová srdce před Bohem, máme je chránit!