Pozor na falešné učitele! - Tt 1,10-16

Muž, který musí umlčen! 

Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 18. března 2007

Dobré dopoledne moji milí. Raduji se z toho, že jsme se znovu sešli, abychom společně otevřeli Boží Slovo a nechali se nasytit samotným Bohem z Jeho Slova.

Budeme se dnes zabývat něčím méně obvyklým. Chtěl bych dnes tak trochu otřást základy naší víry, abychom si položili těžké, velmi těžké otázky. Otázky, které půjdou až k jádru naší víry, které půjdou do hloubky našeho srdce. Otázky, které nás povedou k tomu, že budeme muset zrevidovat, na čem stojí naše víra, jestli jsme křesťané, kteří následují Ježíše Krista nebo jenom utěšujeme své svědomí nějakým falešným pocitem, náboženstvím, které má velmi daleko do vztahu s Pánem Ježíšem Kristem.

Boží Slovo nás dnes vede k tématu falešných učitelů, kteří jsou v církvi. Už jsme se tohoto tématu dotkli, když jsme mluvili o starších, kteří jsou strážci Božího lidu. Možná si vzpomínáte na slova apoštola Pavla adresovaná starším z Efezu:

• Skutky apoštolské 20,29-30 Vím, že po mém odchodu přijdou mezi vás draví vlci, kteří nebudou šetřit stádo. I mezi vámi samými povstanou lidé, kteří povedou scestné řeči, aby strhli učedníky na svou stranu.

V našem dnešním textu (Tt 1,10-16) nás Boží Slovo seznamuje s charakteristickými znaky falešných učitelů a falešného učení. V dnešní době to není příliš časté a ani oblíbené téma.

Když otevřeme nějaké současné křesťanské časopisy nebo se podíváme na křesťanské webové stránky nalezneme zde něco, co bychom mohli shrnout slovy: „musíme překonat dogmatické rozdíly mezi církvemi a hlavně mít a projevovat lásku Ježíše Krista, které spojuje a vede k jednotě“. To je prostředí, ve kterém žije česká církev. To je prostředí, ve kterém je v krajní poloze označován za křesťana každý, kdo o sobě tvrdí, že je věřící.

Dokonce jsme svědky toho, jak se stírají dogmatické rozdíly. Jsou církve a kazatelé, kteří stírají dogmatické rozdíly mezi mužem a ženou a s požehnáním oddávají homosexuální páry. Jsou jiní kněží, kteří stírají dogmatické rozdíly mezi náboženstvími a prohlašují, že všechny cesty vedou k jedinému Bohu a nezáleží na tom, jakou cestu si zvolíte. Jsou další, kteří stírají dogmatické rozdíly mezi Božím Slovem a vědeckým náboženstvím evoluce a snaží se prosadit názor, že Boží Slovo je pravdivé jenom v „duchovních“ otázkách a že pro ostatní věci tady máme vědu. Ta je schopná vysvětlit, jak vznikl vesmír - nikoliv v šesti dnech, jak říká Boží Slovo, jenom věda může vysvětlit údajné zázraky jako bylo zastavení slunce v dolině Gibeónu, jak to popisuje kniha Jozue v 10. kapitole (Joz 10,12nn). A toto jsou jen ty nejkřiklavější případy. Jinak bychom mohli pokračovat dále a být tu ještě velmi dlouho.

Do této situace, ve které se jako křesťané v České republice nacházíme, zní slova listu Titovi jako slova z jiné planety. Ovšem nemysleme si, že jinde ve světě je situace jiná. Není. A nepodlehněme pocitu, že někdy v minulosti to bylo lepší. Nebylo. Když otevřeme Boží Slovo a podíváme se na to, v jaké situaci se nacházela církev v 1. století, možná s jistým úžasem zjistíme, že církev byla VŽDYCKY pod podobným tlakem.

Podívejme se v rychlosti na několik míst z Nového zákona:

• Galatským 3,1 Blázniví Galatští! Kdo vás odloudil od následování pravdy? Vás, kterým byl Ježíš Kristus vykreslen před očima jako mezi vámi ukřižovaný!

Galatští byli svedeni falešnými učiteli a Pavel jim musel velice ostrý list, kde káral jejich odpadnutí a nevěru. Jednalo se o celou skupinu církví - byly to církve na území Galacie, v dnešním Turecku - území o rozloze zhruba jako má ČR.

• Filipským 3,2 Dejte si pozor na ty psy, dejte si pozor na ty špatné dělníky, dejte si pozor na tu `rozřízku´!

Filipské Pavel varuje před falešnými učiteli. A církvi do Kolosis píše:

• Koloským 2,16 Nikdo tedy nemá právo odsuzovat vás za to, co jíte nebo pijete, nebo kvůli svátkům, kvůli novoluní nebo sobotám.
• Koloským 2,22 Jsou to lidské předpisy a nauky o věcech, které se použitím ničí.

Zdá se, že falešní učitelé pronásledovali apoštola všude, kam se hnul. Do Efezu píše Timoteovi:

• 1 Timoteovi 1,3-4 Když jsem odcházel do Makedonie, žádal jsem tě, abys dále zůstal v Efezu a nikomu nedovolil učit odchylným naukám a zabývat se bájemi a nekonečnými rodokmeny, které vedou spíše k jalovému hloubání, než k účasti víry na Božím záměru.

Podobná slova nalezneme v listech apoštola Petra i Jana, další varování posílá církvi Jakub ve svém listě i jeho bratr Juda, který napsal:

• Judův 1,3-4 Milovaní, velmi jsem si přál psát vám o našem společném spasení, ale teď pokládám za nutné napomenout vás, abyste zápasili o víru, jednou provždy odevzdanou Božímu lidu. Vloudili se totiž mezi vás někteří bezbožní lidé, zapsaní už dávno k odsouzení, kteří zaměňují milost našeho Boha v nezřízenost a zapírají jediného vládce a našeho Pána Ježíše Krista.

Podobně v knize Zjevení ve 2. a 3. kapitole najdeme velmi silná varování ohledně falešného učení a zcestných nauk.

Možná se vám v mysli rodí podobná otázka, kterou jsem si musel položit, když přemýšlel o těchto skutečnostech: „Jak je to možné, že přes všechna tato varování z Božího Slova, církev tak snadno podléhá falešným učitelům a falešnému učení?

Mám dvě odpovědi na tuto otázku. Zaprvé je to proto, že církev je tvořena hříšnými lidmi, námi. A my máme sklon k tomu nechat se svést, podlehnout. Je to vlastně ještě horší - většinou si myslíme, že nám se to nikdy nemůže stát. My jsme ti pevní, věrní, nepohnutelní. My vydržíme až do konce.

Ta druhá věc je jednoduše to, že nedůvěřujeme Božímu Slovu. Je to nesmírně smutná skutečnost, ale velmi pravdivá. Je to prostá nedůvěra Písmu a Jeho autorovi co nás žene přímo do náruče falešných učitelů. Jsme na tom stejně a možná ještě hůř než saduceové, které Ježíš káral, když mu předložili podle nich závažný teologický problém:

• Matouš 22,29 Ježíš jim odpověděl: "Mýlíte se, neznáte Písma ani moc Boží.

Je to smutná pravda, kterou potvrzují kazatelé, starší i další vedoucí sborů v naší zemi - Boží lid nezná Boží Slovo.

Jak chceme poznat falešné učitele, jak rozpoznáme falešné učení, když neznáme to pravé?

Přečtěme si společně první kapitolu listu Titovi a potom se budeme zabývat oddílem od verše 10 do verše 16.

Církev na Krétě byla vzdálena pravému učení. Proto apoštol Pavel zdůrazňuje hned na začátku svého listu Titovi a církvi na Krétě svou autoritu, kterou přijal od Boha a také své poslání.

Boží lid na Krétě potřeboval slyšet, že Pavel je apoštol, povolaný samotným Ježíšem Kristem a že jeho úkolem je přivádět vyvolené k víře a budovat je v pravdě. Bylo třeba zdůraznit pravdu Boží a pravdu od Boha, který nikdy nelže, protože bylo mnoho těch, kdo se vzpírali této pravdě Božího Slova.

V církvi na Krétě bylo mnoho vedoucích, ale žádní starší, kteří by odpovídali standardu Božího Slova. Proto Pavel zanechal na Krétě Tita, svého milovaného syna ve víře, aby dal do pořádku, co ještě zbývá.

Prvním úkolem Tita bylo ustanovit starší, správce Božího lidu, kteří budou bezúhonní ve své rodině i ve své službě. Mají to být lidé, kteří budou pevně zakotvení v Božím Slově, kteří budou pevně stát v pravdě.

• Titovi 1,9 Musí se pevně držet spolehlivých slov Pánova učení, tak aby uměl nejen povzbuzovat zdravým učením, ale i přemáhat odpůrce.

Toto je důležitá podmínka nejen pro starší, ale také pro každého zralého křesťana. A je to cíl každého nezralého křesťana. Proč to má být cílem? Jeden z důvodů je zaznamenán hned v následujícím verši:

• 10 Je totiž spousta buřičů, žvanilů a svůdců, zvláště mezi obřezanými, …

Tady je první věc, kterou se dnes budeme z tohoto textu zabývat a to je označení, popis falešných učitelů. Ovšem tím prvním, co v tomto verši čteme, je strašlivá skutečnost, že existuje spousta, mnoho buřičů. Jsou to velmi znepokojivá slova. Slova, která nás nutí položit si otázku, komu jsou určena tato slova?

Boží Slovo nám tady ukazuje křesťanství jako úzkou cestu. Právě tak, jak o tom mluvil Pán Ježíš Kristus:

• Matouš 7,13-14 Vejděte těsnou branou; prostorná je brána a široká cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí. Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo ji nalézá.

Co myslíte, že následuje po těchto slovech. Není zde nic jiného, než varování před falešnými proroky.

• Matouš 7,15 Střezte se lživých proroků, kteří k vám přicházejí v rouchu ovčím, ale uvnitř jsou draví vlci.

Takže je mnoho těch, kdo se vzpírají. Je zde použité stejné slovo jako je ve verši 6, kde se mluví o neposlušných dětech. Je mnoho lidí v Božím lidu, kteří se chovají jako děti a nechtějí se podřídit Bohu. Nová Bible kralická je nazývá buřiči, jiný překlad o nich mluví jako o nepoddajných a ekumenický překlad říká, že to jsou ti, kdo se nepodřizují. To jsou ti, kdo slyší napomenutí, kdo slyší jasné Boží Slovo, ale říkají si, to není nic pro mě. To se mnou nemá nic společného. Podle tohoto JÁ jednat nemusím.

Ale tito lidé nezůstávají pouze u tohoto pasivního odporu. Boží Slovo říká, že to jsou mluvkové, nebo že vedou prázdné řeči. Nejenom že se tito lidé nepodřizují, ale ještě navíc o tom vedou řeči, chvástají se tím - oni jsou ti, kdo jsou mimo autoritu. Oni nemusejí poslouchat ty, kdo je vedou. Možná mají lepší učitele někde jinde. Je trendem v dnešní církvi, že jsou lidé, kteří mají své autority někde jinde než v místním sboru. Říkají, že jejich starší tomu nerozumí, že nejsou tak duchovní, jako vedoucí z jiných církví. Ochotně se podřizují učení, které přijímají z knih a nebo od dalších autorit, ale nechtějí se podřídit učení v místním sboru. Přesto v Božím Slově čteme:

• Židům 13,17 Poslouchejte ty, kteří vás vedou, a podřizujte se jim, protože oni bdí nad vámi a budou se za vás zodpovídat. Kéž to mohou činit s radostí, a ne s nářkem; to by vám nebylo na prospěch.

Alarmující ovšem na tom všem je, že nejedná o Pepu z Dolní Lhoty, kterého nikdo nezná. Začíná to neochotou podřídit se a pokračuje to prázdným mluvením, ale vede to k strašlivým koncům. Vede to přímo k učitelům v církvi. Boží Slovo tady nemluví o nějakých neznámých křesťanech, kteří každý týden sedají ve svých shromážděních. Čteme tady, že se jedná o svůdce - o lidi, kteří mají velký vliv, takže mohou svést ostatní. Strhnout je na svou stranu. Toto slovo je o populárních osobnostech křesťanství.

Proto nás musí vést ke zkoumání a k otázkám: Co je zdrojem mých informací? Odkud čerpám své názory na různé věci, které se týkají mé víry? Pocházejí přímo z Božího Slova a nebo už je někdo přežvýkal a já čerpám z nějakého cizího zdroje? Jsou knihy a časopisy, které čtu, kázání a vyučování, která poslouchám opravdu zdrojem pravého učení? Jak to poznám?

• 16 Prohlašují, že znají Boha, ale svými skutky to popírají. Jsou nesnesitelní, nepovolní a neschopní udělat cokoli dobrého.

Jsou zde lidé, kteří vypadají jako křesťané, mluví jako křesťané, tváří se jako křesťané, ale nejsou křesťané.

• 2 Timoteovi 3,5 Budou mít vnější formu zbožnosti, ale její moc jim bude cizí.

Jak můžeme na první pohled rozpoznat člověka, který má vnější podobu zbožnosti od člověka, který je zbožný. Nemůžeme je na první pohled rozpoznat. Ale Boží Slovo nám dává dobré vodítko, které nám umožní takového člověka rozpoznat druhým nebo dalším pohledem. Svými skutky popírají, že znají Boha.

Jsou lidé, kteří vám budou tvrdit, že jsou křesťané, ale kteří vám řeknou, že nemají rádi církev. To není nic pro ně. Ale Boží Slovo nám říká, abychom nezanedbávali společná shromáždění. Další lidé nemají čas na církev. A často ani na modlitbu a čtení Božího Slova. Nevěřte jim, když říkají, že jsou křesťané.

Jsou nesnesitelní, nepovolní, neschopní udělat cokoliv dobrého. To je dobrá charakteristika, můžeme si říci, a podle toho vždycky poznáme falešné učitele. Ovšem problém je v tom, že ačkoliv toto o falešných učitelích platí v plném slova smyslu, nebude se to vždy takto jednoznačně projevovat.

Jsou zde další charakteristiky falešných učitelů:

• 11 Pro mrzký zisk učí nemístným věcem a rozvracejí tak celé rodiny.

O peníze jde až na prvním místě. To je známá věc. Je mnoho známých osobností v křesťanském světě, které dělají to, co dělají jenom pro peníze. Křesťanský byznys to je fenomén, který kvapem proniká i k nám.

A tak na jedné straně nám Boží Slovo ukazuje, že dělník je hoden své mzdy - a to znamená, slovy Písma:

• Galatským 6,6 Kdo je vyučován v slovu, nechť se s vyučujícím dělí o všechno potřebné k životu.

Ovšem na druhé straně jsme mluvili o tom, že starší musí být nezištný. Tak napomíná starší i apoštol Petr:

• 1Petrův 5,2 Starejte se jako pastýři o Boží stádce u vás, ne z donucení, ale dobrovolně, jak to Bůh žádá, ne z nízké zištnosti, ale s horlivou ochotou,

Můžeme v tomto verši vidět nejenom to, že starší byli církví placeni, ale také to, že sám Bůh se stará o jejich motivaci. To znamená, že i kdyby nebyli církví placeni, mají s radostí a dobrovolně vykonávat práci, kterou jim Bůh svěřil. Pojďme ale zpátky do Tita.

11 a 12 verš nám ukazují dopad falešného učení. Už jsme viděli některé vlastnosti falešných učitelů, seznámili jsme se s jejich motivací a nyní se podíváme na to, jaký má falešné učení vliv na křesťany. Boží Slovo nám má co říci i v této oblasti.

Hned první věc v 11 verši je negativní dopad na rodinu. Vlivem falešného učení trpí rodina. Rodina to je něco, co ustanovil Bůh a co by mělo mít vysokou hodnotu v našem životě i v naší církvi. Jako sbor chceme mít rodinu jako prioritu a chtěl bych, aby se mezi námi stalo zvykem, ctít rodinu bratra nebo sestry. Jako křesťané potřebujeme trávit hodně času se svými rodinami a musíme se k tomu navzájem povzbuzovat. A tak na jedné straně jsou:

• 2 Timoteovi 3,6-7 ti, kdo vnikají do rodin, aby nalákali lehkověrné ženy plné hříchů, ovládané rozličnými touhami, které by se pořád chtěly učit, a nikdy nemohou přijít k poznání pravdy.

Lidé, kteří si nic nedělají ze sexuální nečistoty, ze smilstva a cizoložství. Lidé, kteří nemají v pořádku svůj rodinný život. A na druhé straně takoví lidé:

• 1 Timoteovi 4,3 Zakazují lidem ženit se a jíst pokrmy, které Bůh stvořil, aby je s děkováním požívali ti, kdo věří a kdo poznali pravdu.

Brání lidem žít rodinným životem. Toto jsou konkrétní znaky, jak můžeme rozpoznat vliv falešného učení. A jsou ještě další:

• 12 Jeden z nich, jejich vlastní prorok, řekl: "Kréťané jsou samí lháři, líté šelmy, líná břicha."

Falešné učení vede ke lži, k zištnosti a tělesnosti a duchovní lenosti. Na rozdíl od pravdomluvného Boha a také od apoštola Pavla, který byl poslán zvěstovat pravdu, jsou Kréťané lháři.

Jsou to lidé, kteří si jsou za svým ziskem a nehledí na společenství. Jsou jako líté šelmy, které chtějí uchvátit, co jde.

A konečně falešné učení vede k lenosti. K duchovní lenosti, která zabíjí.

• Přísloví 19,15 Lenost uvede do mrákot; zahálčivá duše bude hladovět.

Je tu začarovaný kruh. Mrákoty jsou stavem, kdy člověk není schopen rozpoznat pravdu a lež, skutečnost a sen. Výsledkem je duchovní hlad, podvýživa a smrt. Takto svedený člověk se zabývá

• 14 židovskými bájemi a příkazy lidí, kteří se odvracejí od pravdy.

To jsou spekulace nad Božím Slovem a přilnutí k tradici lidí. Různé spekulativní výklady Písma, hledání toho, co bude a jak to bude a co má a nemá být jsou důležitější než praktický křesťanský život. A tak raději spekulujeme o povaze pekla, ale nezvěstujeme evangelium hříšníkům, aby byli spaseni a nepřišli do pekla.

Řešíme, jestli Bůh stvořil svět za šest dní nebo ne, ale neřekneme lidem o nádherném Stvořiteli, kterého jsme poznali skrze Jeho Syna, Pána Ježíše Krista.

Raději stavíme na lidských příkazech a vědě, než abychom hledali pravdu z Božího Slova.

A ve výsledku Boží Slovo ukazuje na falešné učitele i na ty, kdo jimi byli svedeni jako na lidi, kteří vůbec nejsou křesťany - a to i přes to, že jsou v církvi a že prohlašují, že znají Boha.

• 15 nečistým a nevěřícím však není čisté nic - nemají totiž čistou mysl ani svědomí.

Ten, kdo žije v rozporu mezi tím, co vyznává a co žije je nečistý a nevěřící. Takový člověk má poskvrněnou mysl i svědomí. To není člověk, který je upřímný před Bohem.

Co dělat s takovými lidmi? Odpověď najdeme v 11. verši:

• 11 a těm se musí zacpat ústa.

Bible tady mluví velice syrově. Umlčet někoho můžeme různými způsoby, ale zacpat někomu ústa? To je velice konkrétní a drsné. Přesto je to jediný způsob, jak jednat s falešnými učiteli. Nesmíme jim dovolit mluvit.

Proto je důležité, abychom si vždy dobře rozvážili, kdo bude stát na tomto místě a bude kázat Boží Slovo. Je to člověk, který pevně stojí na Božím Slově? Je jeho slovo v souladu s Božím Slovem? A nebo je to člověk, který se řídí příkazy lidí a nebo se drží židovských bájí?

Ze stejného důvodu je důležité, abychom zvažovali, jaké čteme knihy a časopisy, jaká posloucháme kázání a dokonce máme přemýšlet nad tím, s kým se přátelíme.

Ovšem i zacpat ústa máme s milostí a s pokorou:

• 2 Timoteovi 2,23-26 Nepouštěj se do hloupých sporů, v jakých si libují nepoučení lidé; víš, že vedou jen k hádkám. Služebník Kristův se nemá hádat, nýbrž má být laskavý ke všem, schopný učit a být trpělivý. Má vlídně poučovat odpůrce. Snad jim dá Bůh, že se obrátí, poznají pravdu a vzpamatují se z ďáblových nástrah, do kterých se dali polapit, když podlehli jeho vůli.

A vedle zavření úst falešným učitelům tu máme také prevenci:

• 13 Proto je přísně napomínej, ať jsou zdraví ve víře

Znovu se nám tady objevuje cíl pozemského křesťanského života - a tím zralost, nebo jinými slovy zdravá víra. Ale není to žádný sladký pocit ani jednoduché proplouvání životem, ale je to něco, co vyžaduje přísné napomenutí.

Tato slova jsou zpravidla úzce spojená s kázní.

Život věřícího to není něco chaotického nebo nepředvídatelného, ale je to život, který je soustředěný na Pána Ježíše Krista. Jedině k Němu se upíná:

• Židům 12,1-2 odhoďme všecku přítěž i hřích, který se nás tak snadno přichytí, a vytrvejme v běhu, jak je nám uloženo, s pohledem upřeným na Ježíše, který vede naši víru od počátku až do cíle.

Přísně je napomínej, ať se dívají jenom na Ježíše. Přísně je napomínej, ať ořežou ze svého života to, co neslouží Kristu a šíření Jeho království.

Svět nechce slyšet napomínání. Ani křesťané často nechtějí slyšet napomínání. Ale Boží Slovo říká, že napomínání je Božím prostředkem, Božím lékem na naší nekázeň a hloupost. Napomínání je výrazem Boží lásky k nám.

• Přísloví 19,20 Poslechni radu, přijmi i trest, abys byl napříště moudrý.

Nebuď jako ten, který se nepodřizuje a vede prázdné řeči.

Poslední, co chci zmínit a co patří mezi prevenci před falešným učením a falešnými učiteli je prostá důvěra Bohu. Důvěra, která je velmi osobní a aktivní. Důvěra, která je nakonec charakterizována slovy z 15. verše:

• 15 Čistým je vše čisté

Kdo je čistý, nepotřebuje již očišťovat. Kdo byl očištěn Ježíšem Kristem má čistou mysl i čisté svědomí. Takový člověk je čistý. A takový člověk usiluje o to být čistý:

• 1 Janův 3,2-3 Milovaní, nyní jsme děti Boží; a ještě nevyšlo najevo, co budeme! Víme však, až se zjeví, že mu budeme podobni, protože ho spatříme takového, jaký jest. Každý, kdo má tuto naději v něho, usiluje být čistý, tak jako on je čistý.

A ještě jiné místo říká a tím chci také končit:

• Přísloví 4,23 Především střez a chraň své srdce, vždyť z něho vychází život.

Jaké je tvé srdce? Je to srdce oddané Pánu Ježíši? Je to srdce, které touží po tom, být čisté pro Pána?

V souvislosti s falešným učením chci abychom si položili otázky ze tří oblastí v našem životě. Jedná se jednak o Boží Slovo. Věřím Božímu Slovu? Věřím, že je inspirované Bohem do posledního písmenka? Že je to bezchybné a neomylné Boží Slovo? Stavím svou víru na tomto Slově?

Další oblast, ve které se falešné učení projevuje se zhoubnou nakažlivostí je otázka spasení. Čemu věřím o spasení? Jeto spasení z milosti, pouhou vírou, bez skutků, bez zachovávání zákona?

A konečně poslední dnes zmíněnou oblastí jsou otázky, které se týkají Pána Ježíše. Čemu věřím o Ježíši? Je to Bůh, který se jako součást Boží Trojice stal tělem a dokonalým člověkem?

Přemýšlejme nad těmito věcmi a modleme se za ně, abychom nebyli jako ti, kdo vyznávají, že věří v Boha, ale svými skutky to den za dnem popírají.

Pojďme k Pánu Ježíši. Jenom On má moc proměnit tvrdé srdce lidské pýchy v měkké a pokorné srdce plné Boží milosti, Božího Ducha a Božího Ducha. Amen.