PRÁCE BOŽÍ MILOSTI V SRDCI JONÁŠE (JON 1,7-16)

 

PRÁCE BOŽÍ MILOSTI V SRDCI JONÁŠE

(Jon 1,7-16)

Jan Suchý, Ústí nad Labem, 6. února 2022

Odhodlaně se tedy připravte ve své mysli, buďte střízliví a celou svou naději upněte k milosti, která k vám přichází ve zjevení Ježíše Krista.

1 Petrův 1:13

1. Úvod: Pravdu o Bohu lze najít jen u Boha, ne u lidí

Pokoj vám, milí hosté i vy, domácí víry, ve jménu Kristově!

Sledujeme společně už potřetí proroka Jonáše a jeho útěk od Hospodina. Jonáš nastoupil na loď a prchá od služby Bohu. Od 4. verše první kapitoly vidíme, jak Hospodin uvrhl na moře veliký vítr a bouři. Víme, proč to udělal, zjevně to nebyla náhoda, ale Boží záměr. Jeho cílem je přivést Jonáše zpět k poslušnosti Pánu, ke službě, zpět domů do bezpečného následování Pána. Do podřízenosti Bohu. Ale nyní je to Jonášův hřích, když se nechce podřídit svému Stvořiteli a utíká od něj pryč, co je důvodem pro tu velikou bouři, do které se loď dostala. Jonáš svým útěkem říká: "Ne, Já Bohu nechci sloužit, protože On dává milost zadarmo, a to je nespravedlivé." Co si asi myslí Jonáš? Zdá se, že jeho myšlenky jdou tímto směrem: „Bůh by přeci měl odměňovat ty, kdo jednají dobře (tedy především nás potomky Abrahama) a trestat ty, kdo uctívají modly, tedy pohany." Také si myslíš, že by s tebou měl Bůh zacházet podle tvé spravedlnosti? Jakou medvědí službu dělá některá církev lidem, když učí, že Bůh bude na soudu spravedlivě vážit tvé dobré skutky na jedné straně a ty zlé na druhé straně. Snad se to nějak vyrovná, doufají ti, kdo to slyší. Přece Bůh ví, že jsem dělal i dobré věci – to je naděje lidí, kteří neznají Boha, zjeveného v Písmu. Ale nedejme na lidské představy! Musíme se podívat, co k tomu říká sám Bůh a ne lidé! Musíme prozkoumat Boží slovo! To je zjevená Boží vůle. Tu nepřináší ani církevní sněmy nebo jejich ustanovení. Ty měly za úkol zkoumat Písmo a vyvozovat z něj odpovědi na otázky života a smrti, na otázky víry. Ale ne představovat lidské myšlenky za Boží. Písmo u Izaiáše říká:

• Iz 64:5 Jako nečistí jsme byli všichni, všechna naše spravedlnost jako poskvrněný šat. Uvadli jsme všichni jako listí, naše nepravosti nás unášely jako vítr.

Myslíš, že ve světle Božího zjevení obstojíš ve svých duchovně špinavých hadrech před svatým Bohem? Lze takto vejít do Jeho království?

• 1K 6:9 Což nevíte, že nespravedliví nebudou mít účast v Božím království?

U Boha nelze obstát se svými skutky, ale jen s jeho milostí. Tou je člověk spasen, ne svou dobrotou.

 

2. Boží moc volá k pokání

Jonáš nechtěl slyšet o Boží milosti. Stále chodil ve slepotě svého přesvědčení, že u Boha obstojí se svou vlastní spravedlností. Ale Hospodin uvrhl velikou bouři na moře. Kvůli Jonášovu hříchu se zvedla ta mohutná bouře, ve které se i zkušení lodníci báli a úpěli. Pán Bůh používá bouře v našem životě, aby nás zastavil v našem hříchu, přivedl k pokání a odvrácení se od něj. To je Boží jednání, aby nás přivedl do poslušnosti a následování Pána. Protože kdo setrvává v hříchu, sám potřebuje, aby s ním Bůh jednal. Tak Jonáš, místo aby jako ten, kdo zná Boha, zvěstoval evangelium v Ninive, utíká od Boha. Není také ve tvém životě oblast, ve které utíkáš od Boha? Kde se ti nelíbí Boží vůle? Nelíbí se ti, co si Bůh o tom myslí? Máš potíže v poslouchání rodičů? Nebo v pracovitosti a přípravě do školy? Pro někoho je kámen úrazu Boží svrchovanost a lidská zodpovědnost, pro jiného třeba Boží povolání ke službě v církvi. Myslím, že proto nám může být kniha proroka Jonáše užitečná. Kéž nám Pán dává milost k pokání a k poslušnosti. Na loď, na které Jonáš utíká od Boha, uvrhl Hospodin velikou bouři. Už lodníci vyházeli náklad, už úpěli ke svým bezmocným bohům. Nic nepomohlo. Každou chvíli se může loď potopit.

• Jon 1:7 Zatím se lodníci mezi sebou smluvili: "Pojďte, budeme losovat a poznáme, kvůli komu nás postihlo toto neštěstí." Losovali tedy a los padl na Jonáše.

Lodníci se dohadovali, kvůli komu je postihlo toto neštěstí (v. 7). Ti lidé rozuměli, že nejde jen o nějakou náhodnou přírodní katastrofu, která je postihla. Protože je mezi nimi někdo, jehož hřích je opravdu velký a závažný, proto přichází soud! Nemůžeme si myslet, že to, co dnes přichází na svět v podobě koronavirové krize, že by bylo dílem náhody. Je to Bůh, svrchovaný Pán nad celým stvořením, nad celou zemí, nad každým jedním člověkem, který po ní chodí, kdo nyní sesílá tuto bouři, aby zatřásl lidmi. Co je jeho cíl? V porozumění nám pomůže oddíl ze Skutků apoštolských:

• Sk 17:24 -31 Bůh, který učinil svět a všechno, co je v něm, ten je pánem nebe i země, a nebydlí v chrámech, které lidé vystavěli, 25 ani si nedává od lidí sloužit, jako by byl na nich závislý; vždyť je to on sám, který všemu dává život, dech i všechno ostatní. 26 On stvořil z jednoho člověka všechno lidstvo, aby přebývalo na povrchu země, určil pevná roční údobí i hranice lidských sídel. 27 Bůh to učinil proto, aby jej lidé hledali, zda by se ho snad nějakým způsobem mohli dopátrat a tak jej nalézt, a přece není od nikoho z nás daleko. 28 `Neboť v něm žijeme, pohybujeme se, jsme´, jak to říkají i někteří z vašich básníků: `Vždyť jsme jeho děti.´ 29 Jsme-li tedy Božími dětmi, nemůžeme si myslet, že božstvo se podobá něčemu, co bylo vyrobeno ze zlata, stříbra nebo z kamene lidskou zručností a důmyslem. 30 Bůh však prominul lidem dobu, kdy to ještě nemohli pochopit, a nyní zvěstuje všem, ať jsou kdekoliv, aby této neznalosti litovali a obrátili se k němu. 31 Neboť ustanovil den, v němž bude spravedlivě soudit celý svět skrze muže, kterého k tomu určil. Všem lidem o tom poskytl důkaz, když jej vzkřísil z mrtvých."

Obraťte se k Bohu! To je cíl každé životní bouře! Hledejte Boha, litujte že jste jej dosud neznali a obraťte se k Němu! Lodníci nyní chtějí losovat, aby se dozvěděli, kvůli komu je zastihla ta strašná bouře. Ano, když přichází Boží soud, potřebujeme vědět proč! Proč přišla pandemie? Je to proto, že někdo špatně manipuloval se vzorky v laboratoři a virus se rozšířil po zemi? A proč jsou nyní ohroženy svobody v naší zemi? Je to proto, že politici jsou slepí a vůči Bohu zatvrzelí? Není ten důvod stejný jako u bouře za Jonáše? Proč přišla bouře, ve které Jonášovi i lodníkům hrozí zahynutí?

• Lk 13:3 Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni podobně zahynete.

Ten důvod je stejný jak pro bouři za Jonáše, tak pro dnešní pandemii koronaviru: a to je hřích. Vzpoura proti Bohu, odmítnutí Boha. Jonáš se vzbouřil proti Bohu a chce od něj uprchnout. Chce utéct ze služby Bohu. Když lidé odmítají Boha a zůstávají ve svém hříchu, pokračují v něm, Pánu Bohu to není jedno. Máme v Písmu zachycenu událost, při které daleko větší bouře, katastrofa, která zasáhla celý svět, smetla kvůli hříchu téměř vše. Za dnů Noemových lidé odmítli zvěst kazatele spravedlnosti Noeho. A kvůli hříchu, který se rozmohl po celé zemi, tedy v srdci každého člověka, Bůh přinesl soud a odsouzení.

• Gn 6:5-8 I viděl Hospodin, jak se na zemi rozmnožila zlovůle člověka a že každý výtvor jeho mysli i srdce je v každé chvíli jen zlý. 6 Litoval, že na zemi učinil člověka, a trápil se ve svém srdci. 7 Řekl: "Člověka, kterého jsem stvořil, smetu z povrchu země, člověka i zvířata, plazy i nebeské ptactvo, neboť lituji, že jsem je učinil." 8 Ale Noe našel u Hospodina milost.

Díváte se rádi na duhu? Víme dobře, kdy duha vzniká: když svítí slunce, a přitom také někde prší, že? Ale víme i víc! Víme, proč se duha dělá. Podmínky, za kterých duha vzniká, se nestanou v přírodě náhodou. Mají svůj záměr a cíl. Jaký? Pán Bůh se rozhodl ustanovit smlouvu s Noem, s lidmi i s každým živým tvorem, se všemi, kteří vyšli po potopě z archy. Bůh řekl:

• Gn 9:11 Ustavuji s vámi svou smlouvu. Už nebude vyhlazeno všechno tvorstvo vodami potopy a nedojde již k potopě, která by zahladila zemi."

A jako znamení této smlouvy Bůh učinil na obloze duhu.

•  Gn 9:12 Dále Bůh řekl: "Toto je znamení smlouvy, jež kladu mezi sebe a vás i každého živého tvora, který je s vámi, pro pokolení všech věků: 13 Položil jsem na oblak svou duhu, aby byla znamením smlouvy mezi mnou a zemí. 14 Kdykoli zahalím zemi oblakem a na oblaku se ukáže duha, 15 rozpomenu se na svou smlouvu mezi mnou a vámi i veškerým živým tvorstvem, a vody již nikdy nezpůsobí potopu ke zkáze všeho tvorstva.

Stejně tak Bůh jedná dnes kvůli hříchu s námi. Volá celý svět, aby ho lidé hledali a obrátili se k němu, protože ustanovil den, kdy bude skrze Ježíše spravedlivě soudit celý svět (Sk 17:30-31). Při každé Památce Páně o tom svědčíme, když pijeme společně víno a lámeme chléb. To je znamení Nové smlouvy.

3. Jonášovo vyznání a cesta pokání

1. Kdo za to může?

Tak lodníci losují, aby se dozvěděli, kvůli komu se ta hrozná bouře spustila. Nikdo z nich si ale v tu chvíli neřekl: to se děje kvůli mně, kvůli mému hříchu. Místo toho všichni hledají, kdo jiný za to může. Není to něco přirozeného pro padlé srdce? Už jste jistě slyšeli vyprávět od dětí, že se mezi sebou o něco začali dohadovat, a nakonec se možná i prali. A když se zeptáte: a kdo si začal? Zjistíte, že jste se ani nemuseli ptát. Odpověď bývá vždy podobná: já za to nemůžu, to on! U nás doma je oblíbené slovo při hledání viníka – to bylo omylem. Je nám zatěžko přiznat si, že jsme viníci. Ne jinak to bylo v případě pohanských lodníků. Tak losovali, aby zjistili, kdo za to může. Pán Bůh nyní použil tento způsob, aby zjevil mezi pohany svou vůli a ukázal na Jonášův hřích veřejně. Určitě to není pro nás dnes povzbuzení, abychom při hledání Boží vůle, losovali. Los byl jeden z legitimních, Bohem určených způsobů, jakým zjevoval svou vůli ve starozákonní době. Pokud byl v Izraeli používán tento způsob v souladu s nařízením zákona, pak byl zárukou poznání Boží vůle. U Jozue v 7. kapitole čteme, jak byl pomocí losu určen Akán, jako ten, kvůli jehož hříchu byl Izrael poražen od Emorejců. Také král Saul byl označen mezi dalšími v Izraeli za krále pomocí losu (1S 10:20). Zjevování Boží vůle bylo dokonce úkolem velekněze, jenž na náprsníku svého slavnostního roucha nesl posvátné losy urím a tumím (Ex 28:30), s jejichž pomocí, tedy losem, Bůh odpovídal. Ale mezi pohany žádná jistota v losu být nemůže – jedině, pokud Bůh má nějaký konkrétní záměr s lidmi, jako v tomto případě, zjeví pravdu skrze los.

• Př 16:33 Los se vytahuje ze záňadří, ale každé rozhodnutí je od Hospodina.

Poslední záznam o použití losu je v NZ ve Sk 1:26, když byl Matěj připojen k Jedenácti místo Jidáše, který zradil Pána Ježíše a vzal si život. Jak kázal apoštol Petr, šlo o naplnění SZ proroctví z Žalmu 69:26 a 109:8. V NZ je los nahrazen vedením Ducha svatého skrze používání principů Písma pro porozumění Boží vůle a její naplňování, např. Sk 6:1-3.

2. Kroky ke svobodě

Jonáš byl označen jako viník, jako důvod, proč jsou všichni v té hrozné bouři, kdy jim jde o život.

• 8 Řekli mu: "Pověz nám, kvůli komu nás postihlo toto neštěstí. Čím se zabýváš? Odkud přicházíš? Z které země, z kterého lidu?"

Pán Bůh jedná s Jonášem. Dává jemu i lodníkům poznat skrze tu hroznou bouři, že On je svrchovaný Bůh. Do Ninive Jonáš odmítl jít a kázat o Bohu. Nyní mu Bůh dává novou příležitost. Musí si znovu projít, co ví o Bohu, jak ho zná. Možná, že uvidí to, co doposud neviděl. To je Boží milost pro Jonáše. Zároveň se dostává svědectví o Bohu také pohanským lodníkům To je Boží milost pro ně. Tak vidíš Jonáši, Bůh má milost i pro pohany. Pověz nyní, kdo je tvůj Bůh! A tak jim odpověděl:

• 9 Odpověděl jim: "Jsem Hebrej a bojím se Hospodina, Boha nebes, který učinil moře i pevninu."

Bůh je Pán nad celým stvořením – nade vším na nebi, na zemi i pod zemí (Fp 2:10). Je Pán – vše mu patří, neboť všechno stvořil. Svým mocným slovem. Je dokonale svatý.  Teprve ve světle vysloveného vyznání, kdo je Bůh, dojde člověku, jaký je jeho hřích. A tady je počátek Jonášova pokání a pravého poznání Pána. Jsem Hebrej: jsem člověk, jehož národ Bůh nebe i země zahrnuje milostí. Dal nám svůj Zákon, abychom ho poznávali a věřili mu. Jsem člověk z národa, který může potvrdit, jak milostivě Bůh jedná s námi, hříšníky. Jak je trpělivý a soucitný. Jak znovu volá: navraťte se ke mně, když jsme se mu vzdálili.

Bojím se Hospodina. Uctívám Hospodina. Vím, že není nikdo jiný, kdo by byl hoden úcty. Všichni tzv. bohové nic nejsou –jen němé modly. Ale já uctívám živého Boha, který tvoří bouři a posílá vichřici, aby mne zastavil na mém útěku a přivedl k sobě. To je Jonášovo vyznání. S kým zatřáslo? S Jonášem samotným na první místě. S lodníky také. Dokonce na ně "padla veliká bázeň" (v. 10). Porozuměli, že mají co do činění s živým Bohem! Dokonce s Bohem, který vládne v bouři a větru a který se kvůli hříchu svého služebníka Jonáše hněvá. Což teprve nad cizími? Jestliže Bůh projevuje svůj hněv takto proti tomu, kdo ho uctívá, co se stane s těmi, kteří ho vůbec neuctívají? Porozuměli, že nejsou jen náhodní svědkové Božího jednání s neposlušným prorokem, ale že objektem Božího hněvu jsou nyní oni sami! Jonášovo vyznání je evangelizačním kázáním pro pohanské uctívače model.  Tak všude, kde se zvěstuje Boží spravedlnost, to slovo koná své dílo. Tam, kde se zvěstuje pravda o Bohu, to slovo koná své dílo:

• Žd 4:12 Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce.

Když čtete Boží slovo doma, ono koná svoje dílo, když ho čteme ve shromáždění, ono koná svoje dílo, když necháte leták s Božím slovem na zastávce a někdo jej vezme a přečte, bude konat své dílo! Když rozdáte kalendáře s Božím slovem, když mluvíte se sousedem a vysvětlujete Boží slovo, ono vykoná svoje dílo. Ale otázka je, jak ho známe, jak mu rozumíme, jak ho umíme používat v každodenním životě. Manželé mají, obrazně řečeno, koupat své manželky v Božím slovu (Ef 5:25-26, CSP), děti mají od malička od rodičů nebo prarodičů nasávat Boží slovo (2Tm 3:15-17), pro celou církev pak je Boží vůlí:

• Kol 3:16 Nechť ve vás přebývá slovo Kristovo v celém svém bohatství: se vší moudrostí se navzájem učte a napomínejte a s vděčností v srdci oslavujte Boha žalmy, chválami a zpěvem, jak vám dává Duch.

Nechme nyní stranou pohanské lodníky, ať v nich to slovo o živém Bohu působí a podívejme se na Jonáše. Jak vypadá proces pokání a vedení k důvěře živému Bohu? Jistě se zde můžeme mnohé naučit pro nás vlastní život.

a) První, co musí hříšník přiznat, aby došel až k odpuštění, je vina. Prchám od Hospodina, řekl Jonáš lodníkům (v. 10). Sám jim to pověděl. Přiznal jim a hlavně sám sobě svou vinu! Někdy slyšíme vyznání někoho, kdo myslí, že činí pokání. Ale v jeho slovech můžeme slyšet: ta situace byla těžká dostal jsem se do ní ne vlastní vinou. Byli tu druzí, kteří zavinili moje selhání. A nakonec jsem toho tolik špatného ani neudělal a určitě už jsem si sám prožil až až trápení. Ten tres už byl dostatečný vzhledem k míře mojí viny. Ale Jonáš už rozumí:

• Jon 1:12b Vím, že vás tahle veliká bouře přepadla kvůli mně."

Ano, přiznávám, že jsem zhřešil proti Bohu. Nehledá žádné výmluvy, nesnaží se hodit vinu na někoho jiného. Ne. Přiznává ji sobě i druhým. To je první krok v pokání. Přiznání viny. Zde ale pokání nekončí.

b) Druhý krok následuje. A tím krokem je přiznat sám sobě: Vím, že je spravedlivé, aby mě Bůh potrestal za moji vinu.

• Ž 145:17 Hospodin je spravedlivý ve všech svých cestách,

Je jen spravedlivé, že mě Bůh za můj hřích trestá. Jonáš nyní hledí na svoji vinu Božíma očima. Hřích je ohavnost v Božích očích, urážka Svatého, je to zločin, který musí být potrestán smrtí. Ano, mzdou hříchu je smrt (Ř 6:23). Jonáš doznal svou vinu: jsem vinen před Bohem svou vzpourou a nevěrou. Jonáš porozuměl a přiznal sám sobě: Bůh je ve svém trestu za můj hřích nanejvýš spravedlivý. Porozuměl jsi při vyznání svých hříchů, že Bůh se prokáže jako nanejvýš spravedlivý, když mě potrestá?

c) Ale ani tady ještě není v procesu pokání konec. Slyšeli jsme, že hřích zákonitě přináší odplatu. Jonáš nyní musí také porozumět, že když hřeší, musí také nést trest. Neznamená to automaticky, že Bůh odpouští a trest na hříšníka neuvalí.

• 12a Odpověděl jim: "Vezměte mě a uvrhněte do moře, a moře vás nechá napokoji.

Rozumí, že Bůh se prokáže jako spravedlivý, když jej nyní potrestá za jeho vinu. "Vezměte mne a uvrhněte do moře". Vložil se nyní cele do rukou Boží spravedlnosti. Ano, mzdou hříchu je smrt. A já si jí zasloužím. Ty jsi svatý a nekonečně spravedlivý. Nevidíme jej smlouvat s Bohem: dej mi ještě šanci, já už se polepším. Od teď už tě budu poslouchat a půjdu do Ninive. Jakoby se snad Bůh dal uplatit? Jakoby Bůh neznal jeho srdce a nevěděl, že je propadlé hříchu. Utekl minule. Je to snad záruka, že příště už neuteče? Ne, není. Takové smlouvání jen prokazuje, že člověk nezná dobře charakter Boží, natož sám sebe. Jakoby Bůh byl někdo, s nímž se dá o jeho spravedlnosti smlouvat. Přivři Pane Bože dnes oči, a já ti slibuji, že... Je to také projev, že takový člověk málo zná své vlastní srdce. Když jeho minulost i přítomnost svědčí o vzpouře proti Bohu, není to bláhovost a domýšlivost myslet si, že v budoucnu mu už budu odhodlaný a schopný být věrný?

Jestli jsme ve světle svých minulých hříchů ještě neporozuměli hloubce své hříšnosti a myslíme si, že v budoucnu už budeme žít pro Boha bez hříchu, pak jsme ještě nepochopili hříšnost hříchu. Jeho hloubku ani rozsah. Jeho moc. Ještě jsme nepochopili, že Boží spravedlnost si nemůžeme zasloužit. Ale Jonáš je na dobré cestě pokání. Urazil tu část, ke které volal lidi v okolí Jordánu, z Judska i Jeruzaléma později jiný prorok: Jan Křtitel. Jeho volání znělo:

• čiňte pokání, litujte svých hříchů a neste ovoce, které ukazuje na změnu vašeho smýšlení. (Mt 3:5-8)

Sem až došel Jonáš. Ale to není ještě celá cesta. Jedno mu ale ještě schází, aby to nebyla jen lítost nad svou vinou, ale biblické pokání, které vede od smrti k životu. Už tu roste víra: ty jsi Bůh spravedlivý a tvoje jednání se mnou je nanejvýš spravedlivé. Už vírou přijímá Boží porozumění a výklad svého života. Vyznává Boha jako cele svatého a podřizuje se jeho soudům. Ale ještě jedno ke spáse, k záchraně schází: volat o Boží pomoc. Kdyby zůstal u vyznání a přiznání viny, dokonce došel k přijetí trestu, ale nevolal k Pánu o pomoc, jeho spása by byla nemožná. Ani nesení trestu za vinu nedokáže přinést člověku spravedlnost. Proto je peklo věčné.  Ale darem Boží milosti je život věčný. V tom je nádhera evangelia Pána Ježíše Krista. I kdyby Jonáš nesl svůj trest za hřích věčně, v druhé smrti v pekle, v místě trvalých nepopsatelných muk, nepřišel by den, kdy by bylo za hřích zaplaceno. Tak veliká a dokonalá je Boží svatost, proti které je hřích namířen, že i stejně absolutní musí být trest za něj. To je Boží svatá spravedlnost. Jonášův proces pokání není ještě u konce. Ještě uvidíme ve 2. kapitole, kam až nutnost pravého pokání může člověka zavést. Není a nemůže to být ještě všechno. I s vyznáním a uznáním viny, s přijmutím spravedlivého trestu, i když se ztotožníš s Božím svatým pohledem na tvůj hřích, ještě to neznamená, že budeš zachráněn. Jonáš ještě potřebuje udělat nyní ten nejdůležitější krok: vložit se do Božích rukou a spolehnout se na milost. Na milost Boha, který kvůli Kristu v době SZ stejně jako v době NZ odpouští hříchy tomu, kdo věří v Boží milost. Potřebujeme Boha Spasitele. Kdo za nás ponese trest, abychom my byli svobodní od hříchu i jeho mzdy? Kdo zaplatí to, co my zaplatit dostatečně ani nemůžeme? Jak může Bůh odpouštět hříchy Ninivských a darovat jim život. Vždyť on je dokonale spravedlivý! Jak nádherně nás Pán obdaroval! Žijeme v době, kdy již Bůh plně zjevil cestu spásy! Starozákonní proroci, včetně Jonáše, vyhlíželi Spasitele od Boha! My jej známe! Ale milý příteli. On již přišel. Pán Ježíš říká učedníkům:

• Mt 13:17 Amen, pravím vám, že mnozí proroci a spravedliví toužili vidět, na co vy hledíte, ale neviděli, a slyšet, co vy slyšíte, a neslyšeli.

Ježíš Kristus přišel, aby nesl náš hřích, aby zaplatil svou svatou krví, aby položil svůj bezhříšný život za naše viny. On, Beránek bez viny, stal se naším Vykupitelem! Kdo jste ještě nedošel až k Ježíši, vykročte s Jonášem v pokání a dojděte až k víře v Pána Ježíše! A budete zachráněni. To je jistá pravda Božího slova.