ZNÁŠ KRISTŮV KŘÍŽ?

ZNÁŠ KRISTŮV KŘÍŽ?

Lukáš 23:32 Byli s ním vedeni k popravě i jiní: dva zločinci.  33 A když přišli na místo, které se nazývá Lebka, ukřižovali tam jeho i ty zločince, jednoho po pravici a druhého po levici. 34 Ježíš říkal: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“ Když si dělili jeho šaty, hodili los.

Motto: L 22:37 Pravím vám, že se na mně musí naplnit to, co je psáno: ‚Byl započten mezi zločince.‘ Neboť to, co se na mne vztahuje, dochází svého cíle

ÚVOD

Pokoj vám a milost Kristovu. Pán Ježíš v Písmu prohlásil:

• Matouš 7:16 Po jejich ovoci je poznáte. Což sklízejí z trní hrozny nebo z bodláčí fíky? 17 Tak každý dobrý strom dává dobré ovoce, ale špatný strom dává špatné ovoce. 18 Dobrý strom nemůže nést špatné ovoce a špatný strom nemůže nést dobré ovoce.

Pokud bychom měli posoudit život každého člověka striktně podle Božího zákona, potom jediný dobrý strom, který kdy byl, je Pán Ježíš Kristus! On je skutečně tím dobrým stromem z žalmu prvního, který dává své ovoce neustále v pravý čas a jeho listy jsou stále zelené. K němu jdou zástupy hříšníků, aby se sytili ovocem jeho spravedlnosti, aby spočinuly ukryti v jeho spravedlnosti. Ve stínu jeho větví, které chrání před spalujícím žárem hříchu. On je jako strom zasazený u živých vod, protože On, Kristus, je sám tím pramenem a zdrojem živých vod. Řekl.

• J 7:38 Kdo věří ve mne, ‚proudy živé vody poplynou z jeho nitra,‘ jak praví Písmo.“

Když nese svůj kříž na místo své popravy, zástupy žen, které to sledují  pláčou. A Pán? I ve chvílích svých muk a své smrti slouží hříšníkům k poznání, že plakat mají především sami nad sebou. Pán Ježíš v úpěnlivé modlitbě již všechno vydal do rukou Otce. Ne tak, jak On sám by chtěl, ale tak jak chce Otec ať se stane! Ježíš ví, že naplnil všechnu spravedlnost a ještě naplní na kříži. Ztotožnil se s hříšníky ve křtu Janově. Nyní se chystá zemřít za jejich hříchy, aby nedostihly je samotné a nerozdrtily je navěky. A ví, že jako spravedlivý Boží Syn bude vzkříšen pro jejich ospravedlnění! Miluje Otce a  Jeho děti, které Mu Otec ze světa dal.

Izajáš sedm set padesát let před Kristem mluvil v prorockém vytržení takto.

• Izajáš 53:6 Všichni jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou, jej však Hospodin postihl pro nepravost nás všech. 7 Byl trápen a pokořil se, ústa neotevřel; jako beránek vedený na porážku, jako ovce před střihači zůstal němý, ústa neotevřel. 8 Byl zadržen a vzat na soud. Kdopak pomyslí na jeho pokolení? Vždyť byl vyťat ze země živých, raněn pro nevěrnost mého lidu.

Němý beránek co neotevřel ústa. V jakém smyslu neotevřel ústa? Vždyť vidíme v evangeliích Ježíše, jak promlouvá z kříže! I v našich třech verších Ježíš mluví k Otci. Pojďme se podívat jak je to s Kristovou němotou a jaký příklad k mlčení nám dává v nejtěžších chvílích svého života.

Lukáš 23:32 Byli s ním vedeni k popravě i jiní: dva zločinci.  33 A když přišli na místo, které se nazývá Lebka, ukřižovali tam jeho i ty zločince, jednoho po pravici a druhého po levici. 34 Ježíš řekl: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“ Když si dělili jeho šaty, hodili los.

Odkazy: Mt 7,16-18; J 7,38; Iz 53; 6-8;  

ODSTRANĚN SPOLU SE ZLOČINCI V 32

Náš první verš je naplněním starozákonního proroctví. Bůh ústy proroka Izajáše prohlásil o svém Synu tato slova. 

• Izaiáš 53:12 Proto bude mít svůj podíl mezi mnohými a s mocnými se bude dělit o kořist, protože vydal sám sebe na smrt a protože ho počítali ke zločincům, zatímco on nesl hřích mnohých a přimlouval se za zločince. Jer. přkl.

Když mluvíme tom, že náš Pán a Spasitel Ježíš Kristus sám sebe zmařil, cele se vydal, vidíme zde dvě důležité věci.

Kristovu lásku k Otci a Jeho dětem, která jde až do krajnosti. Bůh a Boží Syn. Skrze Něho, pro Něho, v Něm bylo všechno stvoření učiněno. Bůh tvoří slovem, udržuje vše při životě a řídí svým slovem Gn 1. kap. A o Kristu je psáno, že On je to mocné slovo Boží. Bylo před věky na samém počátku. Bylo u Boha to slovo. Tedy Bylo to slovo Boží a to slovo samo bylo vždy Bůh. A v Židům 1,3 stojí, že Kristus sám je září plné Boží slávy, plným vyjádřením Boží podstaty a nese všechno stvoření svým mocným slovem!

A tento mocný Bůh a Pán je nyní veden na Golgotu v hrozivém ponížení, jaké jen převrácený hříšník může vymyslet a způsobit. A to je druhá věc, kterou vidíme. Nenávist hříšníků až do krajnosti. Zuřivé nepřátelství vůči Bohu a Jeho pravdě. To je jediné přispění lidského pokolení ke spáse. Zlo, které přibije Krista na kříž!

Náš Stvořitel je ponížen člověkem, kterému dal život a který se vzbouřil. Člověk nenávidí Kristovo světlo, Kristovu pravdu z celé své hříšné síly. To, co na Krista čeká je absolutním vrcholem lidského zla, které je člověk schopen učinit. Co se stalo? Lidé milují tmu, nemilují světlo, J 3,19. Přítomnost Boží pravdy, před kterou se nemohou skrýt, je vede k vražednému rozhodnutí. Písmo to potvrzuje.

• Jan 8:42 Ježíš jim řekl: „Kdyby Bůh byl váš Otec, milovali byste mě, neboť jsem od Boha vyšel a od něho přicházím. Nepřišel jsem sám od sebe, ale on mě poslal. 43 Proč mou řeč nechápete? Proto, že nemůžete snést mé slovo. 44 Váš otec je ďábel a vy chcete dělat, co on žádá. On byl vrah od počátku a nestál v pravdě, poněvadž v něm pravda není. Když mluví, nemůže jinak než lhát, protože je lhář a otec lži.

Náboženští vůdcové Izraele jednají velmi podle. Vědí koho mají před sebou. Podobenství o vinici a vinařích je usvědčuje! Mt 21,38; Ale už jsou rozhodnutí. Tak pevně, že se spojí s těmi, kterými hluboce opovrhují. Spojí se s pohany. S Pilátem, který couvá. S Herodem, který jim ale nevyhoví. Kristus není v Jeho očích ničím víc, než bláznem. A tak jdou a přivedou Ježíše zpět před Piláta a římskou moc. V tom je právě to jejich zuřivé odhodlání. Zkoušejí všechno možné tak dlouho, dokud jim to nevyjde.

V Mk ve čtrnácté kapitole vidíme pokus usvědčit Krista podle Mojžíšova Zákona Mk 14,56-64. Nestalo se. A tak je Boží slovo z úst Krista označeno za “rouhání” a je vynesen rozsudek smrti. Jenže zde vzniká jeden veliký problém. Židé pod římskou okupací nesmějí vykonávat žádné tresty smrti!

Ráno proto vedou Ježíše k Pilátovi. A účelově přidávají k obvinění z rouhání další žalobu. Je zajímavé, že obvinění z rouhání pro které je podle nich Ježíš hoden smrti vznášejí až jako poslední.

• Lukáš 23:2 Vznesli proti němu žalobu: „Podle našeho zjištění rozvrací tento člověk náš národ, brání odvádět císaři daně a prohlašuje se za Mesiáše krále.“

Pilát se snaží z celé věci vycouvat a posílá Krista k Herodovi. Ten prohlásí Ježíše za pomateného blázna. A tak Židé vedou Krista zpět k Pilátovi. Jejich obvinění je čistě politické a vykonstruované přesně tak, aby Pilát nemohl couvnout a musel Krista odsoudit k smrti! Obvinění zní. Vzbouřenec proti Římu! Vede lid ke vzpouře tím, že zakazuje platit daně a prohlašuje se za krále!

Nakonec nenávist Židů donutí slabého Piláta k tomu, že kličkuje. Neshledává vinu na Kristu! Přesto ustupuje nenávisti zástupu a dává Ježíše zbičovat. Nevinného člověka! Zástup chce ale víc. A tak Pilát znovu kličkuje a chce Krista propustit, protože je to tradicí při svátcích jako projev milosrdenství. Pilát couvne, přizná Kristu vinu, která tam není a snaží se hrát na strunu milosrdenství zástupu. Zbičovaného, zmučeného Ježíše postaví před zástup se slovy: “Hle, člověk!” Slyší však jen jediné! “Ukřižuj ho! Ukřižuj ho!”

 A Ježíš? Neotevřel ústa ke své obraně! Když promluví, dokonce Pilátovi celou záležitost ulehčuje! Aby se vše dělo podle Boží vůle!

• Jan 19:7 Židé mu odpověděli: „My máme zákon, a podle toho zákona musí zemřít, protože se vydával za syna Božího.“ 8 Když to Pilát uslyšel, ještě více se ulekl. 9 Vešel znovu do paláce a řekl Ježíšovi: „Odkud jsi?“ Ale Ježíš mu nedal žádnou odpověď. 10 Pilát mu řekl: „Nemluvíš se mnou? Nevíš, že mám moc tě propustit, a mám moc tě ukřižovat?“ 11 Ježíš odpověděl: „Neměl bys nade mnou žádnou moc, kdyby ti nebyla dána shůry. Proto ten, kdo mě tobě vydal, má větší vinu.“

A tak byl Pán započten mezi vzbouřence, přesně jak prorokoval Izajáš. Započten znamená, že byl se vzbouřenci společně odstraněn.  Místo tebe bratře, místo tebe sestro. To místo, ten kříž, ta smrt a to odloučení od Boha je tvé, a je mé! To si prosím zapamatujme, mluvíme o Kristově příkladu a budeme mluvit o nás.

Odkazy: Iz 53.12; J 8,42-44; Lk 23,2; J 19;7-11;

OBKLOPEN HŘÍŠNIKY I V HODINĚ SMRTI V 33

Lukáš 23:33 A když přišli na místo, které se nazývá Lebka, ukřižovali tam jeho i ty zločince, jednoho po pravici a druhého po levici.

Pán Ježíš je ukřižován. Po Jeho pravici a levici stojí dva další kříže se dvěma zločinci. Spolu s nimi je Ježíš popraven. Z obou stran má usvědčené zločince. Kolem kříže a před ním stojí zástupy lidí. Ti všichni jsou z Božího pohledu hříšníky, kteří zasluhují smrt. I v hodině smrti je Pán Ježíš jediným skutečně spravedlivým člověkem. A v tomto slova smyslu je naprosto osamělý a obklopený hříchem, zlem lidí ze všech stran.

Ale On tu hroznou hodinu, hrozné místo, hrozivý čin lidské zloby a ukrutný nástroj lidské zloby kříž promění na hodinu, místo, čin a nástroj nesmírné Boží slávy. Pán Ježíš všechno to zlé, hnusné a převrácené posvěcuje svým utrpením a svou krví! Posvěcuje ten čas a místo. Obrací čin lidské zloby v nádherný skutek Boží lásky. Vraždu a smrt proměňuje v záchranu a vykoupení lidského života, když nejenom že okamžitě po zásluze nezemřeme, ale dokonce máme v Kristu život věčný! Petr napsal.

• 1 Petrův 1:3 Veleben buď Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista, neboť nám ze svého velikého milosrdenství dal vzkříšením Ježíše Krista nově se narodit k živé naději. 4 Dědictví nehynoucí, neposkvrněné a nevadnoucí je připraveno pro vás v nebesích 5 a Boží moc vás skrze víru střeží ke spasení, které bude odhaleno v posledním čase.

Kříž, ten hrozivý nástroj smrtících muk je Kristem posvěcen, zkrášlen a proměněn, vysoko až na výsost pozvednut. Stává se nástrojem spásy! Je nástrojem  Božího milosrdenství, Boží lásky vylité na všechny, kdo věří. Na všechny, kdo se znovu narodili k živé nadějí skrze Kristovo vzkříšení! Ale aby se člověk narodil znovu s Kristem, musí s Ním nejdříve na kříži společně zemřít. A jak se to může stát? Podívejme se o kus dál na ty dva po levici a po pravici Krista.

• Lukáš 23:39 Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: „To jsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!“ 40 Tu ho ten druhý okřikl: „Ty se ani Boha nebojíš? Vždyť jsi sám odsouzen k stejnému trestu. 41 A my jsme odsouzeni spravedlivě, dostáváme zaslouženou odplatu, ale on nic zlého neudělal.“ 42 A řekl: „Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království.“ 43 Ježíš mu odpověděl: „Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.“

Kříž rozděluje a bude rozdělovat až do druhého příchodu Ježíše Krista. Dokonce i  při soudu kříž naposledy rozdělí. Na ovce a kozly! Na zrno a plevy. Na dvou zločincích vedle Krista máme potvrzení biblické pravdy, že počátkem opravdové moudrosti je bázeň před Bohem. Vždyť i ten kdo se podle Lukáše rouhá, nazývá Krista Mesiášem! Ale bez bázně jako ten, komu Kristus něco dluží.

Je tam výčitka, dokonce rozkaz Bohu, aby konal tak jak já chci. A to vše bez ohledu na to, jestli  lituji svých hříchů a činím pokání! A to je rouhání. Lotr nějakým způsobem ke Kristu upíná svou naději. Jak ale? Jako velekněží, zákoníci a farizeové: “Jestli ji Mesiáš, tak to dokaž, zachraň mě!” Je tam takové to: “vůbec v tebe nevěřím, ale co kdyby!” Písmo je však nekompromisní! Můžete po Bohu něco chtít, můžete k Němu volat o  něco prosit, ale ne bez poslušné víry.

• Př 28:9 Odvrací-li se někdo od slyšení Zákona, i jeho modlitba je ohavností.

První lotr ačkoli umírá na kříži, neumírá spolu s Kristem na Jeho kříži. Nevidí svůj hřích. Netrápí se kvůli svému hříchu a kvůli Božímu svatému majestátu. Druhý lotr umírá dvakrát. Jednou  spolu s Kristem na Jeho kříži a poté na svém kříži. Ví, že to, co se mu děje si zasluhuje! Vidí svůj hřích. Vyzná ho před Kristem i lidmi a pak teprve se obrací s prosbou o pomoc k Ježíši!

Ale my znovu vidíme pokoru Krista. Jeho tichost a plné odevzdání se do rukou Boha Otce.  Je to právě ta Jeho pokora a tichost spolu s Boží milosti, co přivádí jednoho z lotrů k pokání! Máme ji i my? V práci, ve svém manželství, v církvi? Copak se nám už stalo něco, co by se svou tíhou  blížilo kříži Ježíše? Už jsme prolili krev pro evangelium? Alespoň jednu, dvě kapky?

Nebo patříme k těm, co hulákají na Boha, když se jim dějí těžkosti? A přitom naše těžkosti lze s těží přiblížit lotru, který se rouhá. Protože my se máme proti němu krásně. Ačkoli zasluhujeme to, co on.

Poučme se od lotrů. A jestli je nám zapotřebí se poučit od lotrů na kříži, uvědomme si dobře svůj hrozivý stav před Bohem, když k našemu ponaučení používá dva k smrti odsouzené zločince! Uvědomme si, že Kristova odpověď náleží jen jednomu z nich! Jen jednomu odpověděl.

• Lk 23:43 Ježíš mu odpověděl: „Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.“

Jak přistupuji k Bohu ve chvílích těžkostí? Na tom záleží, co mi Bůh odpoví. Zda vůbec mi odpoví!

Odkazy: 1 Pt 1,3-5; Lk 23,39-43; Př 28,9;

JEHO SLOVA, SLOVA ODPUŠTĚNÍ V 33

Dostáváme se k poslednímu verši.

Lk 23:34 Ježíš řekl: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“ Když si dělili jeho šaty, hodili los.

Touto modlitbou se Pán Ježíš přimlouvá za ty, kdo Ho mučí a přibíjejí na kříž a naplňuje proroctví! Chápete to? Pán Ježíš pronáší svá slova s nesmírnou láskou a slitováním! Jak moc daleko jsme milovaní od Jeho slávy! Od Jeho lásky, dobroty, soucitu a slitování! Jak tvrdé boje často svádíme s druhými,  se svým hněvem a touhou po pomstě! A ještě ke všemu pro mnohem menší, nicotnější věci! A i kdyby nás nakonec přibili na kříž naprosto stejně jako Krista. Po stejném ponižování, trýznění, ani pak bychom nemohli prohlásit, že naše muka byla stejná jako Jeho! Proč? Protože ty ani já nikdy nebudeme a nikdy jsme ani na setinu vteřiny nebyli svatí, bez hříchu. Jen On! Jen On! Jen o Něm to dosvědčuje svatý Duch v Písmu!

• 1Pt 2:22 On ‚hříchu neučinil a v jeho ústech nebyla nalezena lest‘.

Ponížení, utrpení, muka Kristova vrcholí! Blíží se ke svému vrcholu, kdy Boží Syn zavolá k Otci: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil!“ milovaní, to nejsou slova nevíry. Protože po nich následuje ještě jedna promluva Krista. A ta zní: „Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha!“ A po těchto slovech víry, kdy ten, kdo trpěl neopakovatelným utrpením umírá s jistotou, že Bůh se Ho zastane! Rozumíte tomu? Umírá, už nemá víc co dát! Všechno už dal! A přesto neochvějně věří, že Bůh se Ho zastane! A má pravdu!

• Matouš 28:1 Když uplynula sobota a začínal první den týdne, přišly Marie z Magdaly a jiná Marie, aby se podívaly k hrobu. 2 A hle, nastalo velké zemětřesení, neboť anděl Páně sestoupil z nebe, odvalil kámen a usedl na něm. 3 Jeho vzezření bylo jako blesk a jeho roucho bílé jako sníh. 4 Strážci byli strachem z něho bez sebe a strnuli jako mrtví. 5 Anděl řekl ženám: „Vy se nebojte. Vím, že hledáte Ježíše, který byl ukřižován. 6 Není zde; byl vzkříšen, jak řekl. Pojďte se podívat na místo, kde ležel. 7 Jděte rychle povědět jeho učedníkům, že byl vzkříšen z mrtvých; jde před nimi do Galileje, tam ho spatří. Hle, řekl jsem vám to.“ 8 Tu rychle opustily hrob a se strachem i s velikou radostí běžely to oznámit jeho učedníkům.

Všimněte si, že i zde Kristův kříž rozděluje. Strážci jsou strachem jako mrtví! K ženám se obrací Pánův anděl a říká jim: „Vy se nebojte.“ Máme zde opět dva druhy bázně, strachu před Bohem. Jeden patří Jeho nepřátelům. A druhý patří Jeho dětem. Ten první je děs, hrůza a třesení, jakým trpí i démoni. Strážci jsou jako mrtví, úplně bez sebe! Kdežto bázeň Božích dětí je svatá. Mění se ve dvě věci. Velikou radost a láskyplnou poslušnost! Ihned plní daný pokyn. Pravá víra je tedy vidět. A ne tak jak mnozí tvrdí, že ji vidět nemůžeme. Ano do lidských srdcí vidí jen Bůh. To je pravda. Ale tam, kde je víra, jsou i zjevné, okamžité skutky víry! Musí být!

• Jakubův 2:17 Stejně tak i víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá. 18 Někdo však řekne: „Jeden má víru a druhý má skutky.“ Tomu odpovím: Ukaž mi tu svou víru bez skutků a já ti ukážu svou víru na skutcích.

A jedním z nejnádhernějších důkazů srdce víry je i tichost a pokora po vzoru Pána Ježíše Krista! Ano, jsme daleko od Jeho slávy, zápasíme často s hněvem a touhou po odplatě. Nemáme plnost, dostatek lásky, dobroty, soucitu a slitování tak, jako On! Ale On přikazuje a povolává nás! Jak?

• Mt 11:29 Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším.

A velí nám k tomu zvláště těmito slovy: „Ježíš řekl: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“

Toho, kdo nepoznal hřích jsme započetli mezi zločince. Zabili jsme Ho! A ani to nám ještě nebylo dost. I Jeho šaty, které nebyli žádným královským rouchem si vojáci rozdělili. Kristu nebylo už co vzít, ale přesto to lidé pod křížem učinili! Ti, co v něj nevěřili si vzali Jeho oděv, který neměl valnou hodnotu. Ti, co v Něj věří, nemusejí krást. Sám Bůh Otec je oděl do roucha nejvzácnějšího. Do Kristovi spravedlnosti. Amen!

Odkazy: 1 Pt 2,22; Mt 28,1-8; Jk 2,17-18; Mt 11,29;

Aplikace

Ten, kdo zná pravdu Kristova kříže pláče nad utrpením Božího Syna. Mnohem více však pláče nad svým hříchem. Protože to je důvod Kristova utrpení a smrti na kříži.

Ten, kdo zná pravdu o kříži jedná tak, aby se vždy naplnila Boží vůle i kdyby to pro něho znamenalo sebevětší újmu.

I obklopen samým zlem křesťan hledí učinit i z té nejhorší situace věc Boží slávy. Tak jako Kristus posvětil svůj kříž, proměňuje křesťan své soužení a svůj kříž v Boží slávu.  

Křesťan nemá Boha za automat na splněná přání. Neříká: „jestli jsi Mesiáš, tak to vyřeš!“ V každé modlitbě začíná pokáním, vyznáním své hříšnosti. Nemanipuluje Boha. Má bázeň!

Kdo zná Kristův kříž, nachází radost v poslušnosti.

Kdo zná Kristův kříž, odpouští.