Poznej skutečného Ježíše! (J18,28-19,16)

Jan Suchý, Ústí nad Labem, 30. června 2019

 

Před Bohem a Kristem Ježíšem, který bude soudit živé i mrtvé, tě zapřísahám pro jeho příchod a jeho království (2 Timoteovi 4:1) 

 

Pokoj vám, bratři a sestry, milí hosté i domácí víry.

Po tři a půl roku vyučoval Pán Ježíš své učedníky o Božím království. A my jsme spolu nyní tři a půl kapitoly před zakončením Janova evangelia, které o této slavné službě Božího Syna, Ježíše Krista, vypráví.

 

I. Úvod: Ježíšovo odsouzení

Viděli jsme v Janovu evangeliu, jak Ježíš dělá před zraky lidí zázraky: proměňuje vodu ve víno, rozmnožuje pět chlebů a dvě ryby tak, že se najedlo 15 000 lidí. Četli jsme o lidech, které viděl Ježíš poprvé, a přesto věděl o jejich životě vše a znal jejich srdce. Četli jsme o těch, kterým odpustil hříchy a oni prožili znovuzrození - a místo života v hříchu začali přinášet ovoce lásky a služby. Poznali jsme, jak se projevuje skutečná láska: slouží druhým bez ohledu na sebe. Ve světle těchto událostí se lidé museli ptát: kdo to jen je, že dokonce odpouští hříchy? A to všechno bylo rostoucím svědectvím o Ježíši Kristu, jak o něm vyznal Šimon Petr:

• "Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého." (Mt 16:16)

Mesiáš, Spasitel, Vysvoboditel zajatců hříchu od smrti k věčnému životu, Vykupitel, který přišel zaplatit za Boží děti svým vlastním životem; Ten, který ponese Boží spravedlivý hněv určený pro bezbožné! Bůh, který se kvůli nám ponížil a přišel v lidském těle, aby podstoupil smrt na kříži! Bůh, který je láska!

• Ježíš - Mesiáš, Syn Požehnaného! (Mk 14:61)

To je Ježíš - dobrý, slavný, veliký a mocný! A přece ho mnozí nenáviděli! Ti, kterým přišel sloužit a ukázat cestu k Bohu, ho nyní nechali zatknout. Nejvyšší židovská rada - Sanhedrin, neváhal zaplatit Ježíšovu příteli, který se ukázal být zrádcem, třicet stříbrných mincí, cenu, za kterou se dal koupit pozemek u hlavního města, aby ho mohli zatknout. Poslali stráže a dokonce římskou vojenskou moc, aby Ježíše v Getsemanské zahradě zatkli a přivedli. Vyhlédli chvíli, kdy s Ježíšem nejsou zástupy lidí, ale jen několik málo jeho učedníků. A i ti se stejně všichni nakonec rozprchli, protože se báli. Výslech, soud i odsouzení Ježíše musely proběhnout brzy ráno - ještě za svítání. Jsou největší židovské svátky roku - Velikonoce a nic je nesmí narušit. Musí to proběhnout rychle. Hlavně se Ježíše zbavit! Čím je to nepřátelství náboženských vůdců země vůči Ježíši způsobeno? Proč jim tak vadí?

Je to závist. Jak to že ho poslouchá tolik lidí, místo nás? Je to strach. Jak to, že mě považuje za hříšníka? Je to pýcha. Copak mě bude syn tesaře z Galileje poučovat o pravém náboženství? A konečně je to nevíra: takhle přece nevypadá a nejedná Mesiáš, o kterém mluví Písma! Proto nejvyšší židovská rada vynesla soud, který zaznamenává evangelista Marek:

• Mk 14:61-64  Opět se ho velekněz zeptal: "Jsi Mesiáš, Syn Požehnaného?" 62  Ježíš řekl: "Já jsem. A uzříte Syna člověka sedět po pravici Všemohoucího a přicházet s oblaky nebeskými." 63  Tu velekněz roztrhl svá roucha a řekl: "Nač potřebujeme ještě svědky? 64  Slyšeli jste rouhání. Co o tom soudíte?" Oni pak všichni rozhodli, že je hoden smrti.

Židovská rada odsoudila Ježíše k smrti. To nás vede k otázkám: Proč lidé Ježíše odmítají? Jaké jsou důvody, že nechtějí Ježíše uznat za Božího Syna? Proč odmítají Spasitele a raději zavírají oči a vymýšlí všemožné způsoby, jak se mu vyhnout?

Janovo evangelium nám dává odpovědi. Na jednání nábožensky založených židů i na příkladu mocného muže, římského vojáka, místodržitele v Judsku, Piláta, uvidíme stejnou pravdu jako o lidech v tomto městě i v každé vesnici, kam nás Bůh postavil, abychom svědčili o Ježíši Kristu. Jedni mají svou představu o Bohu a o tom, jak má Bůh jednat - to jsou židé Ježíšovy doby, to jsou lidé věřící v boha, ale bez pravého poznání, lidé naší doby. Anebo jsou to lidé, kteří zažívají okamžiky, kdy přemýšlejí o někom nad námi. Přepadá je obava, strach z mocného boha, kterého ale neznají, tak jako Pilát. Ale jaký je lék na takovou nemoc nevěry? Jako Boží děti máme touhu i povolání povědět těmto lidem o milujícím Pánu, který odpouští člověku hříchy a dává věčný pokoj našim srdcím. O tom, který dává radost uprostřed hříchem zkorumpovaného a poničeného světa, uprostřed rozbitých vztahů mezi muži a ženami, dětmi a rodiči. O Slavném Ježíši Kristu, Pánu pánů a Králi Králů! Jaký je to lék? Pojďme to prozkoumat.

 

II. Ježíšovo slovo se naplňuje

Židé mají pravomoc odsoudit člověka k trestu smrti. Ale nemají právo trest vykonat. To je zcela v rukou římské správy. Proto

• J 18:28-32  Od Kaifáše vedli Ježíše do místodržitelského paláce. Bylo časně zrána. Židé sami do paláce nevešli, aby se neposkvrnili a mohli jíst velikonočního beránka. 29  Pilát k nim vyšel a řekl: "Jakou obžalobu vznášíte proti tomu člověku?" 30  Odpověděli: "Kdyby nebyl zločinec, nebyli bychom ti ho vydali." 31  Pilát jim řekl: "Vezměte si ho vy a suďte podle svého zákona!" Židé mu odpověděli: "Není nám dovoleno nikoho popravit." 32  To aby se naplnilo slovo Ježíšovo, kterým naznačil, jakou smrtí má zemřít.

Židé odvedli Ježíše před palác, kde během svátků byla umístěna římská vojenská síla. Římský místodržící Pilát byl správcem provincie asi už 4 roky. Jeho sídlo bylo v Cesarei, v paláci Heroda Velikého. Ale o svátcích jako jsou tyto, Římané byli raději připraveni přímo v Jeruzalémě pro případ vzpoury mezi židy. Tak by ji mohli rychle potlačit. Židé se nechtěli poskvrnit. Nevíme přesně, o jakém rituálním znečištění se zde mluví, ale je jisté, že chtěli zůstat čistí ve smyslu Mojžíšova zákona, aby se mohli účastnit celotýdenních svátků, kdy si Izrael připomínal vyjití z egyptského zajetí. Pokud se židé ještě dnes chtějí zbavit Ježíše, musí nyní bezpodmínečně přesvědčit pohana Piláta, že Ježíš je zločinec a že musí dostat trest nejvyšší: trest smrti. Pilát byl jistě o celé záležitosti již zpraven, vždyť včera večer byli jeho vojáci posláni, aby zajistili klid při Ježíšově zatýkání v Getsemanské zahradě. Zdá se, že chce nyní židy ještě navíc pokořit: potřebují ho a on jim dává znát, že si je toho vědom. Chtějí, aby Ježíše odsoudil k smrti. Proč židé prostě nevzali kameny do rukou tak, jako jindy, když slyšeli Ježíšovu výpověď kým je? Jako když jim dříve řekl v chrámu:

• J 8:56-59  Váš otec Abraham zajásal, že spatří můj den; spatřil jej a zaradoval se." 57  Židé mu řekli: "Ještě ti není padesát a viděl jsi Abrahama?" 58  Ježíš jim odpověděl: "Amen, amen, pravím vám, dříve než se Abraham narodil, já jsem." 59  Tu se chopili kamenů a chtěli je po něm házet. Ježíš se však ukryl v zástupu a vyšel z chrámu.

Stejně tak ukamenovali později i Štěpána, když vydával svědectví o Ježíši, Spasiteli, kterého židé odmítli a zabili (Sk 7:52). Je tu jeden důvod a Pán Ježíš o něm již lidem řekl (J12:32-33)

• A já, až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všecky k sobě." 33  To řekl, aby naznačil, jakou smrtí má zemřít.

Židé nechtěli Ježíše jen ukamenovat a tak se ho zbavit. Všichni v Jeruzalémě a dál musí s jistotou poznat, že Ježíš není tím, za koho se vydává: Boží Syn. A jediný způsob, jak toho dosáhnout, je ukřižování! Neboť Písmo praví:

•  `Proklet je každý, kdo visí na dřevě´.

To je odkaz k Dt 21,23. Jen ať každý v Izraeli ví, že toto není Boží syn, ale člověk zlořečený Bohem! Vidíte zde Boží moc? Jeho svrchovanou ruku nad náboženskými, ale nevěřícími židy, nad po lidsku mocným místodržitelem, vrchním velitelem provincie nad nejsilnější vojenskou mocí tehdejšího světa? Hospodin to skrze proroka Izajáše vysvětluje takto:

• Iz 55:8-9  "Mé úmysly nejsou úmysly vaše a vaše cesty nejsou cesty moje, je výrok Hospodinův. 9  Jako jsou nebesa vyšší než země, tak převyšují cesty mé cesty vaše a úmysly mé úmysly vaše.

Mysleli si, že ukřižováním Ježíše jako možného Božího syna znemožní v očích všech lidí. A On přišel na svět právě proto, aby se stal prokletým. Prokletým místo nás. Aby byl opravdu Bohem zlořečený, až bude viset na kříži Golgoty. A právě tím nám přinesl život! Židé zamýšleli proti Ježíši zlo, Bůh však zamýšlel dobro; a to také uskutečnil. Jak podivuhodné jsou Jeho cesty! Ježíšovo slovo o tom, že bude ukřižován, se naplní! Na tom vidíme, že lék na hřích lidských srdcí bude účinkovat, i když pacient se léčbě bude všemožně vzpírat. Bůh je svrchovaný a má moc nejen nad stvořením kolem nás, ale také nad srdcem uvnitř nás. Pokud budeme při zvěstování evangelia používat Boží lék a ne něco jiného, Bůh zaručuje, že jeho lék na nemoc nevěry vykoná přesně to, co Bůh chce.

 

III. Už víš, kdo je král? (18:33-40)

• Jan 18:33  Pilát vešel opět do svého paláce, zavolal Ježíše a řekl mu: "Ty jsi král židovský?"

Aby židé přesvědčili Piláta, že má odsoudit Ježíše k trestu smrti, nestačilo předložit jen nějaký spor o výklad Mojžíšova zákona - to by Piláta nezajímalo. Musí se cítit ohrožen on sám! Musí se cítit ohrožen on osobně kvůli ohrožení římské vlády. A tak přednesli toto obvinění: tento člověk prohlašuje, že je král! Pán Ježíš Pilátovi odpovídá na jeho otázku, zda je král židů:

• Jan 18:34  Ježíš odpověděl: "Říkáš to sám od sebe, nebo ti to o mně řekli jiní?"

Možná v tom byl i výsměch. Ty že jsi král židů? Jestliže takhle vypadá král národa, pak o to bídnější je celý národ! Ale možná si také nebyl úplně jist, co za tím obviněním židů všechno vězí. Co když je na tom něco pravdy? Ale Pán Ježíš svou odpovědí míří rovnou k srdci Piláta: co ty si o mně myslíš? Kdo jsem podle tebe? Ježíš tu dal Pilátovi příležitost, aby přemýšlel nad tím, co mu Ježíš říká. První reakce Piláta je odmítavá: copak já jsem žid, abys ty měl nade mnou nějakou moc? Proto mu Pán nyní ukazuje podstatu svého království.

• Jan 18:36  Ježíš řekl: "Moje království není z tohoto světa. Kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji služebníci by bojovali, abych nebyl vydán Židům; mé království však není odtud." 37  Pilát mu řekl: "Jsi tedy přece král?" Ježíš odpověděl: "Ty sám říkáš, že jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas."

Ježíš je král nade vším stvořeným, protože On vše učinil (J1, Gn 1). Ježíš je to věčné Slovo, skrze které všechno povstalo (J 1:3). V listu Koloským 1:16 se dozvídáme, že ....v něm (v Kristu)  bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi - svět viditelný i neviditelný; jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti - a všechno je stvořeno skrze něho a pro něho.

A list Židům:

• Žd 1:10  A dále: `Ty, Pane, jsi na počátku založil zemi, i nebesa jsou dílem tvých rukou.

Ježíš je však králem nad duchovním královstvím: on vládne lidským srdcím mužů žen i dětí, kteří mu důvěřují pro věčnou naději. Jeho království není pozemské - Ježíš nesedí na jeruzalémském trůnu, ač pochází z rodu Davidova. Nemá služebníky - vojáky jako Pilát nebo Sanhedrin. Ježíšovi služebníci jsou vyzbrojeni a bojují jinými zbraněmi - mečem Slova Božího, oblečení duchovní zbrojí, jak ji popisuje list Efezským 6. kapitola. A tady  je cesta, jak Boží lék aplikovat. Když zvěstujeme o Ježíši Kristu, naším cílem musí být ne to, co je před očima člověka. Lidé si někdy myslí, že být křesťanem znamená nedělat špatné věci a žít dobře. Ale Ježíšovo království není z tohoto světa. To na čem záleží, je lidské srdce. Z něho vychází zlé nebo dobré. Tvoje zvěstování evangelia musí vysvětlit člověku, který tě poslouchá, že je to jeho srdce, které je v nepořádku a ne na prvním místě jeho jednání. Pilát byl skeptik. Ježíš mu vysvětluje, že přišel, aby ukázal pravdu. Ale Pilát zjevně přemýšlí spíš jako ateista. Přichází z Říma, města kde se uctívá mnoho bohů. Ale zjevně to na jeho život nemá valný vliv. Má to vůbec smysl? Co je pravda?, ptá se Ježíše. Ježíš Kristus vydává svědectví pravdě. Co to znamená? Ježíš Kristus přišel jako světlo světa. Přišel ukázat, že lež nemá moc dát člověku život, ale jen pravda. A pravda je, že naše svědomí nám dosvědčuje, že nejsme schopni být svatí. Naše svědomí nás jednou obviňuje a jindy hájí (Ř 2:15). To je pravda, která se týká každého člověka, se kterým mluvíme. Sem je potřeba vést člověka, se kterým mluvíme, aby poznal, že problém je v jeho srdci! Stejně jako Pilát lidé dnes hledí na to, co mají před očima. Naším úkolem ale je, obrátit jejich pozornost tam, kam jiní lidé nevidí - tam, kam ale vždy vidí Bůh. Před pravdou se nedá schovat. Můžeme si nalhávat, že je s námi vše v pořádku. Ale Boží duch přivádí člověka k usvědčení, že je před svatým Bohem jenom a jenom hříšníkem, který si plní život skutky své bezbožné přirozenosti:

• Ga 5:19  Skutky lidské svévole jsou zřejmé: necudnost, nečistota, bezuzdnost, 20  modlářství, čarodějství, rozbroje, hádky, žárlivost, vášeň, podlost, rozpory, rozkoly, 21  závist, opilství, nestřídmost a podobné věci. Řekl jsem už dříve a říkám znovu, že ti, kteří takové věci dělají, nebudou mít podíl na království Božím.

Chceš podat svému sousedu, spolužákovi nebo kolegovi v práci lék evangelia na jeho nevíru? Pak přesně toto je obsah léku evangelia, kterým začíná působení Boží moci v srdci člověka. To je místo, kam musíme svůj rozhovor vést.  Pilát, stejně jako kterýkoliv náš bližní, musí poznat, že jde o jeho srdce. Kdo je král jeho srdce? Buď je to ďábel, který oslepuje, aby člověk duchovně nerozuměl, že jde o problém jeho srdce anebo je to Ježíš, Světlo světa.

 

IV. Strach nikoho nezachrání (19:1-11)

• J 19:1  Tehdy dal Pilát Ježíše zbičovat. 2  Vojáci upletli z trní korunu, vložili mu ji na hlavu a přes ramena mu přehodili purpurový plášť. 3  Pak před něho předstupovali a říkali: "Buď pozdraven, králi židovský!" Přitom ho bili do obličeje. 4  Pilát znovu vyšel a řekl Židům: "Hleďte, vedu vám ho ven, abyste věděli, že na něm nenalézám žádnou vinu." 5  Ježíš vyšel ven s trnovou korunou na hlavě a v purpurovém plášti. Pilát jim řekl: "Hle, člověk!"

Mezi událostmi konce 18. kapitoly, kdy Pilát nabídl židům, že Ježíše propustí, protože je zvykem, že o velikonocích propouští židům jednoho vězně na svobodu, ale oni si vybrali Barabáše, vzbouřence a vraha, aby byl raději propuštěn on, než Ježíš, a začátkem 19. kapitoly Janova evangelia, nechal Pilát poslat Ježíše k Herodovi Antipasovi, králi nad Galileou. Protože Ježíš Herodovi neodpovídal na jeho otázky, ten jej poslal zpět k Pilátovi. Tehdy dal Pilát Ježíše zbičovat. Snad chtěl židům ukázat, že takový trest je dostatečný pro Ježíše, snad chtěl, aby se jim ho zželelo. To vše se stalo, jak předpovídali proroci. Tak o tom mluvil Izajáš, když prorokoval o přicházejícím Mesiáši:

• Izajáš 53:5  Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni.

Jeho rány nám přinesly uzdravení. Kdyby nebyl ukřižován, ještě bychom byly ve svých vinách a hříších. Někoho může napadnout: Nestačilo, aby byl ukřižován? Proč ještě to všechno další utrpení: bičování, trnová koruna, výsměch židů i římských vojáků? To vše ukazuje na velikost Ježíšovy lásky. Podstoupil i toto pro nás. On Král králů se ponížil do postavení toho nejnižšího a nejposlednějšího otroka, aby sloužil druhým. Prošel bolestmi mučení, abychom věděli, že má soucit s trpícími lidmi. Nesl korunu z trní, která mu rozdírala hlavu, abychom viděli, že nese prokletí nejen těch lidí, kteří mu věří, ale celého stvoření. Vždyť trní a bodláčí je symbolem marnosti, protože každá práce je poznamenána lidským hříchem. Když Adam neuposlechl Boha a zhřešil, Bůh

• Gn 3:17  Adamovi řekl: "Uposlechl jsi hlasu své ženy a jedl jsi ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst. Kvůli tobě nechť je země prokleta; po celý svůj život z ní budeš jíst v trápení. 18  Vydá ti jenom trní a hloží a budeš jíst polní byliny.

Kristus nyní nese trnovou korunu. Ta je symbolem prokletí země. Kristus však přišel vykoupit i stvoření z prokletí hříchu. A bude nové nebe a nová země a smrti již nebude. Vojáci oblékli Ježíše do purpurového pláště, symbolu králů. Přitom ho bili do obličeje. Pilát viděl ubohého člověka - ne to není král, který by ho mohl ohrozit v jeho politických ambicích. Vyvedl tedy Ježíše ven. Nenalezl na něm žádnou vinu, proč by ho měl odsoudit k trestu smrti. Hle - je to jen ubohý člověk. Ale to rozvášnilo dav židů, velekněžích - Annáše i Kaifáše i jejich služebníky, aby začali křičet: Ukřižuj ho, ukřižuj ho! Viděli, že Piláta nepřesvědčili, nedal se chytit na vějičku. Vytáhli tedy silnější obvinění: Piláte: on se vydává za Syna Božího! (v. 7) Pilát se ještě více ulekl! Co když na tom něco je? Vždyť i jeho žena ho varovala:

• Mt 27:19  Když seděl na soudné stolici, poslala k němu jeho žena se vzkazem: "Nezačínej si nic s tím spravedlivým! Dnes mě kvůli němu pronásledovaly zlé sny."

A tak se Pilát rozhodl vše řešit, jak byl zvyklý: svou mocí a silou. Pilát

• J 19:9  Vešel znovu do paláce a řekl Ježíšovi: "Odkud jsi?" Ale Ježíš mu nedal žádnou odpověď. 10  Pilát řekl: "Nemluvíš se mnou? Nevíš, že mám moc tě propustit, a mám moc tě ukřižovat?" 11  Ježíš odpověděl: "Neměl bys nade mnou žádnou moc, kdyby ti nebyla dána shůry. Proto ten, kdo mě tobě vydal, má větší vinu."

Pilát byl přesvědčen, že má vše ve svých rukou: židé ho musí poslouchat, protože je Řím převyšuje vojenskou silou. Stejně tak nevidí jediný důvod, proč by Ježíšův osud neměl být zcela v jeho moci. Moc mocných oslepuje. Vůbec nepočítal s tím, že on není svrchovaným pánem situace! O stovky let dříve chválil Daniel Boha, který mu zjevil sen jiného vládce - krále babylonského Nabúkadnezara.

• Da 2:20-21  Promlouval takto: „Požehnáno buď jméno Boží od věků až na věky. Jeho je moudrost i bohatýrská síla. On mění časy i doby, krále sesazuje, krále ustanovuje, dává moudrost moudrým, poznání těm, kdo mají rozum.

Člověk není svrchovaným pánem! To je Bůh na nebesích. A každá vláda je od Něho:

• Ř 13:1  Každý ať se podřizuje vládní moci, neboť není moci, leč od Boha. Ty, které jsou, jsou zřízeny od Boha,

Stejně tak si lidé dnes myslí, že jsou pánem situace! Možná ne pánem nad jinými lidmi, jako byl Pilát, ale rozhodně jsem pánem svého života! Kdo mi má co říkat, co je dobré a co je špatné! Měřítkem je jen a jen moje rozhodnutí! A to je druhá část, kterou musí lék evangelia, který aplikujeme v našem rozhovoru s nevěřícím člověkem, obsahovat: nejsme odpovědni jen sami sobě. V první části jsme vedli člověka k poznání, že ani jeho vnitřní motivy, ani vnější jednání není vždy dobré. Sám ví, že nedokáže žít dobře. Problém je v jeho srdci. V druhé části musíme ukázat, že je tu Pán Bůh, který bude vyžadovat počet z našeho života. On je Soudce každé duše. Kdo obstojí?

 

V. Motivy srdce nezůstanou skryty (19:12-16)

• J 19:12  Od té chvíle ho Pilát usiloval propustit. Ale Židé křičeli: "Jestliže ho propustíš, jsi nepřítel císařův. Každý, kdo se vydává za krále, je proti císaři."

Hysterie velekněžích dosáhla vrcholu. Už nemají jinou možnost, jak Piláta přesvědčit. Musí stůj co stůj zvrátit jeho postoj. Vždyť to vypadá, že by ho nejraději propustil! Ne to se nesmí stát. A tak vytáhnou argument, který musí Piláta přesvědčit: tím argumentem je strach. Jestli Ježíše propustíš, pak se postavíš proti císaři! A to bude tvůj konec. Dej si pozor! Kdyby měli židé vojenskou moc, jistě by hrozili jí. Ale tu nemají a tak sáhnou k osobnímu zastrašování. Vidíte ten rozdíl? Lež používá jako zbraně sílu a strach. Pravda naopak službu a lásku. Židé zašli opravdu daleko. Aby přesvědčili Piláta, museli odkrýt mnoho z postojů svého srdce. A tady se ukázala pravá tvář bezbožnosti vedoucích židovského národa:

• Jan 19:15  Oni se dali do křiku: "Pryč s ním, pryč s ním, ukřižuj ho!" Pilát jim řekl: "Vašeho krále mám dát ukřižovat?" Velekněží odpověděli: "Nemáme krále, jen císaře."

Židé nemají krále. Raději budou mít pohanského císaře, který okupuje jejich zemi, který jim vládne tvrdou rukou a podrobil si je. Nemáme krále, jen císaře. A opravdu, Bůh sám měl být Králem v Izraeli, ale oni ho odmítli. Jejich srdce je stejné, jako srdce jejich otců. I oni kdysi žádali proroka Samuela:

• 1 Sa 8:5-7  Řekli mu: "Hle, ty jsi už starý a tvoji synové nechodí tvou cestou. Dosaď nyní nad námi krále, aby nás soudil, jako je tomu u všech národů."  6  Ale Samuelovi se to nelíbilo, že řekli: "Dej nám krále, aby nás soudil." I modlil se Samuel k Hospodinu. 7  A Hospodin Samuelovi odpověděl: "Uposlechni lid ve všem, co od tebe žádají. Vždyť nezavrhli tebe, ale zavrhli mne, abych nad nimi nekraloval.

Dnes znovu židé ústy svých velekněží zavrhli Hospodina. Nemáme krále, jen císaře. Raději udělají cokoliv, jen aby se vyhnuli pokání. Jen se nesklonit před Ježíšem. Jen se v srdci nepokořit před Bohem. Co je ve své zatvrzelosti srdce přirozený člověk ochoten snášet, jen aby "seděl na trůnu svého srdce on sám"?! I kdyby u toho měl zahynout. I kdyby měl zahynout na věky, nechce se vzdát své vlády nad svým vlastním zkaženým srdcem.

A to nás vede k třetí části léku, který musí dostat člověk naslouchající evangeliu. Pochop bratře, sestro, milý křesťane, že není v tvé moci toho člověka přesvědčit o pravdě zjevené v osobě Ježíše Krista! To není v tvých silách! To může způsobit jenom a jenom Bůh sám! Vždyť

• Ef 6:12  Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla.

Modlitba je klíčem v tomto boji. Třetí částí léku, který aplikujeme pacientovi, který je mrtvý ve svých vinách a hříších, a stále je ještě poslušný vládci nadzemských mocí, duchu zla, tou nezbytnou součástí léku je modlitba! Pros svého Otce v nebesích, který jediný dává milost ke spáse, za člověka, kterému vydáváš svědectví. Bez Jeho milosti není možné být spasen! Ale tam, kde Bůh dává svou milost, tam nemůže žádné srdce zůstat kamenné. Pán Bůh nás posílá s evangeliem, které má opravdovou moc! Pomyslete, k čemu nás povolal a co nám svěřil. Vždyť můžeme spolu s Izajášem říci:

• Iz 61:1  Duch Panovníka Hospodina je nade mnou. Hospodin mě pomazal k tomu, abych nesl radostnou zvěst pokorným, poslal mě obvázat rány zkroušených srdcem, vyhlásit zajatcům svobodu a vězňům propuštění,

To je evangelium Ježíše Krista. To má moc i nad velekněžími a Piláty dneška! Není srdce, které by mohlo odolat, působí-li v něm Boží Duch. Tak jednal Ježíš s Pilátem i židy pod blížícím se křížem. To jsou slova Ježíše Krista, to jsou naše slova k lidem kolem nás:

• Mk 1:15  Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu."