Boží mnohotvará moudrost (Ef 3,10)

Univerzita nebeských mocností II.

Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 2. srpna 2015

Pokoj vám a milost, milovaní v Kristu. Budeme dnes pokračovat v našem výkladu listu Efezským. Jsme ve třetí kapitole a před sebou máme jeden z největších veršů z celého listu:

  • Efezským 3:10 Bůh chce, aby nebeským vládám a mocnostem bylo nyní skrze církev dáno poznat jeho mnohotvarou moudrost.

Už jsme se tímto textem zabývali minulou neděli a dívali jsme se na učebnu, kterou Bůh používá k vyučování nebeských mocností, mluvili jsme o učebnici andělů, jíž je Kristova církev. Ukazovali jsme si charakteristiky, které jsou nutné k tomu, aby církev byla opravdu dobrou učební pomůckou v Boží ruce. Dnes svou pozornost přesuneme od učebnice k samotným studentům. Ale než to uděláme, musíme prosit Boha o milost a moudrost.

Minule jsme si ukazovali, jaké charakteristiky musí mít církev, aby byla dobrou univerzitou nebeských mocností. Mluvili jsme především o tom, že se jedná o místní sbor, místní společenství křesťanů, a takové společenství musí být místem, kde vládne evangelium, kde má evangelium svůj domov, kde lidé slyší evangelium, kde jsou proměňováni evangeliem, kde jsou skrze evangelium z hříšníků činěni svatí. Taková církev potom zcela přirozeně bude církví služebníků nikoliv diváků. Lidé v takové církvi slouží ne proto, že to funguje, ani proto, aby se na ně Bůh díval lépe, ale proto, že byli vykoupeni Kristem, bylo jim dáno nové srdce, které je srdcem služebníků. Z takové církve se bude jako libá vůně šířit evangelium k dalším lidem – bude to církev, která evangelizuje, která touží po spasení hříšníků. A tyto hříšníky bude vyučovat všemu, co Kristus přikázal – bude jim vysvětlovat smysl Božího tajemství, bude vykládat Písmo a učit lidi, aby mu rozuměli a aby podle Božího slova žili své každodenní životy. To je církev, která je univerzitou nebeských mocností.

Dneska budeme pokračovat v našem výkladu a zaměříme se na věci, které souvisí se studenty této univerzity. Těmi studenty jsou nebeské vlády a mocnosti a my se podíváme trochu blíže na to, co skrývá za těmito slovy, pokusíme se poodhalit identitu studentů nebeské univerzity, povíme si něco o intelektu těchto studentů a nakonec se blíže seznámíme s informacemi, které tito studenti skrze církev přijímají. Pojďme tedy k prvnímu bodu:

I. Identita studentů

  • Efezským 3:10 Bůh chce, aby nebeským vládám a mocnostem bylo nyní skrze církev dáno poznat jeho mnohotvarou moudrost.

Boží slovo nám tady říká, že církev je nástrojem výuky nebeských mocností. Doslova je tam „vlády a mocnosti v nebesích“ nebo bychom mohli také říci v nebeských místech. Je zde slovo, se kterým už jsme se několikrát v listu Efezským setkali:

  • Ef 1:3 Požehnaný Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nám požehnal veškerým duchovním požehnáním v nebeských věcech v Kristu. (ČSP)

Požehnání, které máme v Kristu, je duchovní a je nebeské – jeho původ je v nebesích. Podobně čteme o Kristu samotném, že ho Bůh:

  • Efezským 1:20 Vzkřísil ho z mrtvých a posadil po své pravici v nebesích,

Je tam stejné slovo jako v našem textu. A je tady také důležitý kontext, ve kterém jsme se dozvěděli, že Kristus je posazen:

  • Efezským 1:21 … vysoko nad všechny vlády, mocnosti, síly i panstva, nad všechna jména, která jsou vzývána, jak v tomto věku, tak i v budoucím.

Pavel tady chtěl zdůraznit Kristovu svrchovanost, Jeho vládu nade všemi mocnostmi – je jedno jestli duchovními nebo fyzickými. Jeho úmyslem nebylo udělat nějaké rozlišení mezi nejrůznějšími duchovními mocnostmi. Přesto můžeme z tohoto verše vyrozumět existenci nejrůznějších duchovních mocností a sil, které jsou v nebesích, nebo v nebeských oblastech.

Ještě dva texty v listu Efezským zmiňují nebesa – první z nich je:

  • Ef 2:6 Spolu s ním nás vzkřísil a spolu s ním uvedl na nebeský trůn v Kristu Ježíši.

Doslova čteme: „uvedl nás na nebesa v Kristu“ nebo bychom mohli říci „na nebeská místa“. Je to jiné vyjádření pro duchovní svět. V listu Koloským mluví Pavel o tom, že Bůh skrze Krista, pro Krista a v Něm stvořil svět viditelný a svět neviditelný. Myslím, že to dobře odpovídá prvnímu verši Písma:

  • Genesis 1:1 Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.
  • Koloským 1:16 … neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi - svět viditelný i neviditelný; jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti…

Zde jsou dokonce zmíněné nebeské trůny, panstva, vlády a mocnosti. Nemyslím si, že by to Pavel vypisoval proto, aby nás učil, že máme nějak rozlišovat mezi trůny, panstvy, vládami a mocnostmi, ale proto, abychom viděli Kristovu velikost a jeho prvenství ve všem a nade vším (Ko 1,17). Bůh stvořil duchovní svět i fyzický svět a Kristus byl vždy nad obojím. Teprve ve chvíli, kdy se stal člověkem, ponížil se a stal se menším než andělé, ale po svém zmrtvýchvstání byl uveden zpět do slávy, kterou měl od počátku. Bůh ho vyvýšil nade vše a ukázal na Něm, jak moc všechny ty duchovní bytosti, o kterých máme v Písmu jenom zmínky, převyšuje svou velikostí, mocí i slávou.

Vidíme tedy, že Bůh stvořil svět lidí i svět andělů – svět viditelný i svět neviditelný. Oba tyto světy byly stvořeny současně a šestého dne stvoření bylo vše hotovo – jak na nebi, tak na zemi:

  • Genesis 2:1 Tak byla dokončena nebesa i země se všemi svými zástupy.

Vidíme také, že oba tyto světy se nějakým způsobem prolínají, ačkoliv nejsme schopní přesně říci jak a do jaké míry. Jsme padlé bytosti a díky svému hříchu jsme ztratili přístup k Bohu a do duchovní oblasti, která je Boží. Přesto člověk zůstává i nadále jak fyzickou tak duchovní bytostí – ale jediné spojení s duchovním světem, je spojení s tím negativním, démonickým, ďábelským duchovním světem. Člověk bez Krista je otrokem ďábla. Jenom v Kristu a skrze Krista se může dostat k duchovním požehnáním nebeských věcí, k Božím věcem. Jenom v Kristu, skrze víru v Krista, může mít skutečné duchovní společenství, opravdový vztah s Bohem. Aby to tak mohlo být, musí se narodit znovu – znovuzrodit z Ducha svatého.

Ale vraťme se zpátky k našim studentům. Poslední text v listu Efezským, který zmiňuje nebeské mocnosti, nacházíme v šesté kapitole.

  • Efezským 6:11-12 Oblecte plnou Boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům. Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla.

Zde jsou zmíněni duchové zla. Je zde opět stejné slovo – jsou to nebeští duchové, duchové zla, kteří jsou v nebi. A otázka, která se před námi vynořuje v souvislosti s naším dnešním textem, je, o jaké duchovní mocnosti se zde jedná? Kdo se skrze církev učí Boží moudrosti? Jaké duchovní bytosti? Vidíme, že jsou andělské vlády a mocnosti, které jsou dobré a jsou také duchové zla, mocnosti a síly, které ovládají tento věk tmy. Satan se vzbouřil proti Bohu velice brzo potom, co byl stvořen tento svět a Bůh prohlásil, že vše, co stvořil je velmi dobré (Gn 1,31). Satan s sebou do vzpoury strhl třetinu andělů. To jsou ti, kterým říkáme démoni, to jsou oni zmiňovaní duchové zla.

Musíme ale rozumět ještě několika věcem, když se bavíme o andělských mocnostech. Především mluvíme o duchovních bytostech, které jsou jiné než lidé. Někdy mají podobu, která se podobá té lidské, ale obvykle takovou podobu nemají. Jsou to duchovní bytosti, jsou to duchové. Nejsou to žádní naducaní kudrnatí chlapečci s malými křidýlky. Ve Zj 10 je anděl, jehož nohy jsou jako ohnivé sloupy a tvář má jako slunce. Stojí rozkročen mezi pevninou a mořem a hlas má tak mocný, jako když řve lev. Moji milí, to je strašlivá bytost! To není žádný roztomilý andílek. A takových bytostí najdeme v Písmu mnoho. Anděl Gabriel, který oznámil Zachariášovi, že se mu narodí syn a bude mít jméno Jan, způsobil, že Zachariáš oněměl až do chvíle, kdy se mu narodil syn.

  • Lukáš 1:19-20 Anděl mu odpověděl: „Já jsem Gabriel, který stojí před Bohem; byl jsem poslán, abych k tobě promluvil a oznámil ti tuto radostnou zvěst. Hle, oněmíš a nepromluvíš až do dne, kdy se to stane, poněvadž jsi neuvěřil mým slovům, která se svým časem naplní.“

Když Asyřané obléhali Jeruzalém v době zbožného krále Chizkijáše:

  • 2 Královská 19:35 Stalo se pak té noci, že vyšel Hospodinův anděl a pobil v asyrském táboře sto osmdesát pět tisíc. Za časného jitra, hle, všichni byli mrtví, všude mrtvá těla.

To je moc jediného anděla. Když Bůh vyváděl Izraelce z Egypta, prošel Egyptem anděl zhoubce a pobil všechno prvorozené – od prvorozeného syna faraóna, po prvorozeného syna poslední otrokyně. A netrvalo to ani celou noc – trvalo to jen krátký okamžik. Jeden jediný anděl. Jak by to asi vypadalo, kdyby Pán požádal Otce a ten mu seslal dvanáct legií nebeských andělů, jak o tom mluvil před Pilátem? Dovede si představit tu spoušť?

A tyto strašlivé a mocné nebeské bytosti se skrze církev učí o mnohotvaré moudrosti Boží. Víte, další důležitá věc, kterou musíme vědět, je, že všechny andělské bytosti – jak dobré, tak i ty padlé – musí poslouchat Boha. Nemohou si jen tak dělat, co se jim zachce, ale musí poslechnout všechno, co jim Bůh nařídí. Slovo anděl má původní význam posel – ten, kdo nese zprávu.

  • Žalm 103:20 Dobrořečte Hospodinu, jeho andělé, vy silní bohatýři, kteří plníte, co řekne, vždy poslušni jeho slova!

Satan a jeho démoni nestojí v protikladu proti Bohu – ano, je vzbouřenec a v tomto smyslu stojí proti Bohu, ale zároveň je jenom stvořenou bytostí, která ve všem musí poslouchat Boha. Satan nemůže dělat víc, než co mu Bůh dovolí. Bude škodit, bude svádět, bude lhát, bude převracet a překrucovat, bude vraždit, ale ne víc, než mu Bůh dovolí. Je pouhým nástrojem v Boží ruce.

A tohle nás vrací k naší otázce – náš text nám neříká, zda nebeské vlády a mocnosti jsou ty dobré nebo ty padlé. A ani z textu samotného ani z širšího kontextu nejsme schopni určit, o jaké mocnosti se jedná. A dost možná je to i záměr apoštola Pavla, protože máme rozumět tomu, že na tom nezáleží, protože všechny nebeské mocnosti a síly – jak ty dobré, tak ty padlé – se musí učit poznávat Boží mnohotvarou moudrost. Boží andělé po tom touží a padlí andělé se toho hrozí, ale obojí jsou přitahováni k církvi, aby na ní viděli velikost Kristovy slávy a nádheru Boží moudrosti.

Nebesa, o nichž jsme mluvili, jsou sídlem nebeských bytostí – jak dobrých, tak zlých. Je to jejich svět, jejich prostředí, odkud se pokoušejí ovlivňovat pozemské bytosti, lidi. Nyní z tohoto svého místa sledují církev. Jak andělské bytosti, které s radostí plní Boží vůli, tak mocnosti temnoty, které nemohou jinak, než plnit Boží vůli, ale nedělají to s radostí, protože radost jim působí, když mohou škodit a podněcovat proti Bohu. To je identita našich studentů – andělské mocnosti i moci temnoty a zla. Pro obojí je církev mocným a silným vyučováním, ale než se k němu dostaneme, musíme ještě říci něco o:

II. Intelekt studentů

Viděli jsme velikou moc andělských bytostí. Ale jak to s jejich inteligencí? V českých pohádkách často vystupují čerti, kteří jsou hloupí, přitroublí, neschopní, nemohoucí, líní, špinaví, otrhaní atd. To je představa, která nás snadno může ovlivnit, když přemýšlíme o padlých andělech. Ale skutečnost je jiná. Písmo znovu a znovu dosvědčuje vysokou inteligenci těchto bytostí.

Začněme v našem textu – tady čteme, že nebeské mocnosti se mají učit!

  • Efezským 3:10 Bůh chce, aby nebeským vládám a mocnostem bylo nyní skrze církev dáno poznat jeho mnohotvarou moudrost,

Je tady slovo poznávat, které mluví jak o poznávání ve smyslu intelektu, tedy učení, přijímání nějakých informací, jejich zpracování a následné použití, tak mluví také porozumění, které vychází ze zkušenosti – když něco děláme, tak poznáváme jak samotný proces, tak jednotlivé detaily, které s ním souvisí. Slovo, které je tady použité, se v Písmu používá také o intimním poznání, o velice úzkém a těsném vztahu. Adam poznal Evu a narodili se jim Kain a Ábel. A na druhé straně Kristus říká těm, kdo neplní Boží vůli, ale říkají mu Pane, Pane: „Jděte ode mě, nikdy jsem vás neznal.“ Nikdy jsem s vámi neměl vztah.

Už jenom z tohoto vidíme, že to sloveso má velmi široké použití a zcela zjevně na tomto místě v Ef 3,10 nemůžeme použít ten význam hlubokého intimního vztahu nebo osobního poznání. Ale je to o učení, je to o přijímání informací, o poznání Boží mnohotvaré moudrosti. Andělské bytosti mají schopnost tuto moudrost poznávat, přijímat jí a učit se z ní. Nejsou to statické síly, nejsou to roboti, kteří by jenom plnili, co je jim zadáno, ale jsou to inteligentní bytosti, které s radostí uctívají Boha a používají svou inteligenci k Boží slávě – tedy ty, které nepadly spolu se satanem.

Jejich inteligenci naznačuje i označení, které mají v našem textu – vlády a mocnosti. Jde tedy o někoho, komu je svěřená nějaká vláda, a tedy zodpovědnost. Satan je nazván vládcem tohoto věku. Je pravdou, že hřích ohlupuje a to jistě platí i padlých andělích, ale tato hloupost znamená především morální slepotu, ze které potom vyplývají další věci. Andělé, jak ti dobří, tak ti padlí, jsou nepochybně vysoce inteligentní bytosti.

Apoštol Pavel připomíná Timoteovi, že v posledních dobách někteří:

  • 1Tm 4:1 odpadnou od víry a přidrží se těch, kteří svádějí démonskými naukami

Démoni přinášejí falešné učení, nauky, doslova je tam doktríny, soubory nauk. To nejsou nějaké bláboly, ale jsou to nauky, které dávají smysl, které jsou logické, ale nikoliv biblické. Na jiném místě čteme, jak prorok Míkajáš popsal králi severního Izraele, Achabovi, následující vidění:

  • 1Kr 22:19-22 Viděl jsem Hospodina, sedícího na trůně. Všechen nebeský zástup stál před ním zprava i zleva. Hospodin řekl: „Kdo zláká Achaba, aby vytáhl a padl u Rámotu v Gileádu?“ Ten říkal to a druhý ono. Tu vystoupil jakýsi duch, postavil se před Hospodinem a řekl: „Já ho zlákám.“ Hospodin mu pravil: „Čím?“ On odvětil: „Vyjdu a stanu se zrádným duchem v ústech všech jeho proroků.“

Vidíme nápad, vidíme inteligenci, vidíme plán, záměr, cíl. Nebeské mocnosti přemýšlejí, promýšlejí věci, zkoumají. Ale neznají všechno. Jsou to stvořené bytosti a jako takové jsou omezené – jak v prostoru, tak v poznání. Můžeme si položit otázku, zda znají Boží slovo – a odpověď zní: Ano, nepochybně. Když Satan pokoušel našeho Pána na poušti, používal právě Boží slovo. A jestliže ho zná Satan, oč lépe ho budou znát Boží andělé! Přesto o nich čteme, že touží spatřit spasení, které je dnes zvěstováno skrze evangelium (1Pt 1,12).

Andělé znají mnohá tajemství, která jsou lidem zahalena. O mnoha věcech – ne-li o všech – vědí mnohem více než lidé. Poslouchejte, co Bůh řekl Jobovi a všimněte si rozdílu mezi poznáním člověka a andělů (jsou zváni synové Boží):

  • Jób 38:4-7 Kde jsi byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, víš-li něco rozumného o tom. Víš, kdo stanovil její rozměry, kdo nad ní natáhl měřící šňůru? Do čeho jsou zapuštěny její podstavce, kdo kladl její úhelný kámen, zatímco jitřní hvězdy společně plesaly a všichni synové Boží propukli v hlahol?

Andělé znají tajemství stvoření, protože byli u toho. Andělé znají identitu Božího syna – démoni ho znají a třesou před ním. Rozumí Božímu slovu, ale tajemství evangelia jim bylo skryto stejně jako lidem. A podobně jako lidem je jim nyní toto tajemství odhaleno – lidem je odhaleno skrze evangelium, které je jim zvěstováno, andělům je odhaleno skrze církev, v níž se projevuje moc evangelia. Apoštol používá v našem verši to slovíčko nyní, aby zdůraznil právě tuto skutečnost – dříve andělé nerozuměli Božímu tajemství, bylo jim zahaleno, ale nyní je jim zjeveno. Nyní se učí poznávat Boží mnohotvarou moudrost skrze Kristovu církev. Což nás vede k poslední věci:

III. Informace pro studenty

Boží mnohotvará moudrost… Co se tedy nebeské bytosti učí od církve nebo prostřednictvím církve, skrze církev? Náš text mluví o Boží mnohotvaré moudrosti. Zastavme se na chvilku u tohoto vyjádření – je to totiž naprosto jedinečné vyjádření, jaké nenajdete nikde jinde v Písmu. Je tam slovo, které znamená pestrý – jako bylo oblečení, které Jákob udělal pro svého milovaného syna Josefa – bylo velmi barevné, pestré, do daleka zářilo barvami. K tomuto slovu je přidaná přípona zintenzivnění, přípona, která znamená velmi – takže by to mohlo znamenat velmi pestrý, pestře pestrobarevný, pestře a barevně vybarvený, nebo jak říkají některé české překlady – přerozmanitý, rozličný nebo mnohotvarý. To slovo ukazuje na šířku i pestrost, hloubku a výšku, mnohotvarost, prostě velikost a neuchopitelnost Boží moudrosti. Kde se tato moudrost zjevuje? V Kristově církvi, na ní a skrze ni. Moji milí, tohle je skutečnost, kterou si musíme znovu a znovu připomínat – podívejte se do našeho textu: Kdo se učí o Boží moudrosti? Veliké, mocné a inteligentní bytosti. Jak se této moudrosti učí? Skrze církev!

Co je touto moudrostí? Už jsme o tom trochu mluvili minulý týden a vysvětlovali jsme si, že tím nejdůležitějším je evangelium – evangelium Kristovo, které je Boží mocí ke spasení. A z perspektivy nebeských bytostí to jsou dopady evangelia na lidské životy, nové stvoření, nové společenství Božího lidu, Kristova církev. Vzpomeňte si na ty ohromné pravdy o církvi, které jsme četli na konci druhé kapitoly listu Efezským:

  • Ef 2:20-22 Jste stavbou, jejímž základem jsou apoštolové a proroci a úhelným kamenem sám Kristus Ježíš. V něm je celá stavba pevně spojena a roste v chrám, posvěcený v Pánu; v něm jste i vy společně budováni v duchovní příbytek Boží.

Tohle je základem, který fascinuje nebeské bytosti. Bůh se stal člověkem! Boží syn na sebe vzal lidské tělo. Vzpomínáte, jak to bylo při Kristově narození? Jak byli pastýři na pastvinách, a zjevila se Boží sláva? A anděl oznámil pastýřům, že se jim v Betlémě narodil Spasitel.

  • Lukáš 2:13 A hned tu bylo s andělem množství nebeských zástupů a takto chválili Boha:

Andělé žasli nad tím, že Boží syn se stal člověkem. Ještě více šokovaní byli Kristovým křížem. On je vládce andělů – vždycky byl a bude. Všichni démoni na zemi, se kterými se kdy setkal, to věděli – „Boží synu, přišel jsi nás trápit…“ Na kříži Kristus přemohl síly temnoty – zvítězil nad smrtí a tím dal smrtelnou ránu Satanovi. Kromě toho:

  • Koloským 2:14-15 Vymazal dlužní úpis, jehož ustanovení svědčila proti nám, a zcela jej zrušil tím, že jej přibil na kříž. Tak odzbrojil a veřejně odhalil každou mocnost i sílu a slavil nad nimi vítězství.

Na kříži došlo k odzbrojení a odhalení sil temnoty. Kříž znameá jejich porážku. Kříž znamená vítězství Krista. Definitivní a jednoznačné vítězství. Vítězství nad hříchem – a to je to hlavní, co se týká nás a našeho spasení, je to o vítězství Krista v tomto viditelném světě. Vítězství nad ďáblem a jeho démony se nakonec týká také nás, protože je to vítězství nad smrtí, ale je to také vítězství Krista v tom neviditelném, duchovním světě. Kristův kříž je ústřední bod celého evangelia a je semenem, z něhož nedlouho po ukřižování vyrostla církev. Padesát dní po Kristově zmrtvýchvstání a deset dní po Jeho nanebevstoupení sestoupil Duch svatý a sto dvacet učedníků, kteří se modlili v horní místnosti, bylo naplněno Duchem svatým. Duch svatý z nich učinil svůj chrám. Téhož dne se obrátilo ke Kristu dalších tři tisíce lidí a od toho dne mluvíme o existenci církve v její viditelné podobě.

Nebeské mocnosti tohle všechno napjatě sledují, protože to, co se děje, naprosto přesahuje jejich fantazii. Bůh se stal člověkem a v lidském těle podstoupil smrt na kříži. Nyní Bůh Duch svatý sestoupil a učinil si chrám z lidského těla a skrze Krista a kvůli němu nyní spojuje lidi a staví z nich duchovní příbytek Boží. Co bylo dříve rozdělené, je nyní spojené:

  • Efezským 2:18 A tak v něm smíme obojí, židé i pohané, v jednotě Ducha stanout před Otcem.

Toto je moc evangelia, která se projevuje v církvi. Kristus zbořil zeď, která rozdělovala a nyní svým Duchem spojuje Boží lid v jednotě, jaká nemá v tomto světě obdoby. Je tady Boží lid, který tvoří jedno jediné tělo a tento lid je Kristovou nevěstou. Je tady místo na zemi, kde přebývá Bůh – a tím místem je Kristova církev! Je tady místo, kde Bůh pracuje tak mocným způsobem, že ty nebeské mocnosti a síly, ti mocní andělé jsou přitahováni církví a fascinovaně hledí na Boží dílo, které se odehrává v církvi. Z Božích nepřátel Bůh dělá svoje děti. Když jeden hříšník činí pokání, celé nebe se z toho raduje. To tady bylo už před křížem. Ale nyní to jde ještě dál: Z hříšníka, ze vzbouřence se stává milované Boží dítě, stává se z něho chrám Ducha svatého. Duch svatý už ho nikdy neopustí a Kristus bude navždy naplňovat srdce i mysl nově narozeného hříšníka. Lidé, kteří dříve bojovali proti sobě a žili v nepřátelství, se nyní spojují a společně v jednotě uctívají Boha.

  • Galatským 3:28-29 Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou. Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši.

Tohle je ohromná podívaná pro nebeské mocnosti. Tady vidí Boží velikost a slávu. Zde poznávají mnohotvarou Boží moudrost. A nejenom Boží andělé, ale také padlí andělé. Také oni vidí tyto veliké věci na Kristově církvi. A vidí ještě další věci – vidí svou vlastní porážku. Kristova církev je dosvědčením Kristova vítězství! Je to důvod, proč se ďábel vzteká, proč obchází jako lev řvoucí a hledá, koho by uchvátil (1Pt 5,8). V knize Zjevení čteme:

  • Zjevení Janovo 12:12 Běda však zemi i moři, neboť sestoupil k vám ďábel, plný zlosti, protože ví, jak málo času mu zbývá.

Jak to ďábel ví? Skrze církev! Protože skrze církev poznává mnohotvarou Boží moudrost, protože církev je připomínkou a důkazem Kristova vítězství. Proto se jí ďábel snaží zničit, proto se démoni snaží církev rozvrátit falešným učením, jedem pomluv, nákazou hříchu, převracením pravdy, lákadly světa, rozdělením i pronásledováním. To je důvod, proč ďábel tolik touží po tom, aby tady církev nebyla, aby byla smetena z povrchu zemského. Ale Kristus slíbil:

  • Matouš 16:18 … na té skále zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou.

Sláva Bohu, sláva Bohu, moji milí! Musíme chválit Boha za Jeho velikost a jeho ohromnou moudrost, se kterou připravil evangelium už před stvořením světa, aby moc evangelia byla jak mocí ke spasení, tak mocí k poznávání Boží moudrosti. Andělé i démoni poznávají skrze církev mnohotvarou moudrost Boží. A jak je to s námi lidmi? Neměli bychom se i my učit ze stejných věcí, ze kterých nebeské mocnosti získávají svou moudrost?

Proč se lidé neučí skrze církev poznávat tuto Boží mnohotvarou moudrost? Proč opomíjíme tyhle veliké věci, o kterých dnes mluvíme? Jsou nejméně tři důvody. První je ten, o němž jsme mluvili minule – Kristova církev často není tím, čím by měla být. Kristova církev nemá ty charakteristiky, které by měla mít, není místem, kterým by měla být – není ztělesněním evangelia, není důkazem a projevem moci evangelia. Taková církev není projevem veliké Boží moudrosti, proto se skrze ni lidé ani nemohou této moudrosti učit.

Z toho vyplývá další důvod - pokud církev není takovou, jak má být, lidé nechtějí být součástí takové církve. Často je zklamání vede k tomu, že potom nechtějí být součástí vůbec žádné církve. Ale poznat Boží moudrost je možné jenom skrze církev, což znamená, že je nutné být její součástí. 

Třetí důvod, proč skrze církev nepoznáváme mnohotvarou Boží moudrost, je, že tak trochu ignorujeme náš dnešní text a nerozumíme tomu, že bychom se skrze církev měli učit, jak bychom se měli učit a proč bychom se měli učit. Možná máme pocit, že víme dost. Možná si myslíme, že by bylo nějak nepatřičné učit se skrze církev. Ale ty vznešené a mocné nebeské bytosti to dělají! Proč bychom to neměli dělat my? Vždyť i my potřebujeme poznávat Boží moudrost. Nebo je tady někdo, kdo by mohl říct, že už nepotřebuje více Boží moudrosti? Jak to tedy máme dělat?

Jenom pár myšlenek na úplný závěr. Musíme začít u Krista a u Jeho kříže. Musíme si být jistí, že jsme Kristu dali svůj život a že On žije svůj život v nás. To je naprostý základ veškerého porozumění. Bez toho se nedá jít dál. A potom se musíme dívat do Písma a učit se, co Písmo říká o Kristově církvi. Jak se má v církvi projevovat moc evangelia podle Písma? A jak to potom vidím na bratrech na sestrách? Moji milí, stačí, když otevřeme oči. Jsem tak vděčný Bohu za náš sbor, jsem tak vděčný za vás. Vidím, jak jednotliví lidé rostou v Kristu a v milosti, jak další lidé přicházejí k Pánu s touhou vydat Mu svůj život a žít pro Něj, vidím, jak roste vaše vzájemná láska a sám to zakouším, protože vím, že se za mě i za mou rodinu horlivě modlíte. Vidím, jak sloužíte jedni druhým, jak jste obětaví a ochotní finančně podporovat tento sbor, jak toužíte sdílet evangelium s dalšími lidmi… A já mohu jen žasnout a chválit Boha, protože to je On sám, kdo pracuje ve vás a skrze vás. To je přesně ta podívaná, ze které se nebeské mocnosti učí o Boží mnohotvaré moudrosti.

Milovaní, pohleďte a radujte se z toho, jak veliké věci dělá Pán uprostřed svého lidu, přímo mezi vámi a ve vás. Amen. 

Rok

Osnova kázání