Dotek Ježíše (Lk 7,11-17)

Vzkříšení mrtvého syna vdovy z Naim

Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 30. listopadu 2008

Sešli jsme se dnes, abychom společně uctívali Pána skrze Jeho Slovo. Máme dnes před sebou další příběh z Lukášova evangelia - příběh, který je nesmírně bohatý svým vlastním obsahem, ale zároveň příběh, který nám přináší celou řadu duchovních aplikací, které můžeme použít ve svém vlastním životě.

Minulý týden jsme mluvili o tom, jak Ježíš uzdravil otroka římského setníka. Na příkladu tohoto setníka jsme si ukázali několik aspektů opravdové víry. Takové víry, která není pasivní, ale která jedná v důvěře a v naprosté závislosti na Bohu.

Pamatujete na setníkova slova?

  • Lukáš 7,7 Řekni jen slovo a můj služebník bude uzdraven. (NBK)

Božím Slovem byly stvořeny věky i celý viditelný i neviditelný svět. Božím Slovem jsme se znovu narodili k novému životu. Božím Slovem se křesťané sytí jako novorozené děti, které hladoví po mléce - Boží Slovo je naším pokrmem. A každý opravdu znovuzrozený člověk touží po Božím Slově a Boží Slovo se mu nikdy nepřejí. Jistě si vzpomínáte na Ježíšova slova, která řekl ďáblovi při pokušení na poušti:

  • Lukáš 4,4 Nejen chlebem bude člověk živ, ale každým Božím slovem.

Setník prokázal ohromnou víru, tak velikou, že o ní Pán řekl, že takovou nenalezl nikde v Izraeli. Viděli jsme, proč byla setníkova víra tak veliká - nebylo to proto, že by byl tak zoufalý, nebo že by na tom byl tak špatně, ale bylo to proto, že s naprostou jistotou věděl, koho má před sebou. Skutečná víra staví na Kristu. Kristus je základem takové víry, úhelným kamenem. Jsou-li náš život a naše víra postaveny na Něm, potom žádná bouře nemůže zničit takovou stavbu. Setník z Kafarnaum nestavěl na vlastních skutcích nebo zásluhách, ale s pokorou přichází k Pánu a dochází záchrany.

Jedině taková víra dochází vyslyšení, jak to také vidíme na příběhu setníkova otroka. Tento na smrt nemocný otrok byl uzdraven. Lukáš ten příběh zapsal také jako ilustraci pro nás, abychom se učili o víře, o spasení, a o hříchu. Hřích je jako smrtelná nemoc. Neodvratitelná. Není na ní imunita ani žádné očkování. Existuje na něj pouze jeden jediný skutečně účinný lék - tím je Kristova krev. Jenom krev Ježíše Krista nás očišťuje od každého hříchu. A to je jedno z hlavních témat také našeho dnešního příběhu z Lukášova evangelia.

Budeme nyní společně číst z Lk 7, 11-17. Také tímto příběhem chce Lukáš své čtenáře naučit něco o spasení a o víře, ale tento příběh ukazuje ještě něco více. Můžeme na něm vidět velikost a nádheru našeho Pána. To je místo, kam celý tento příběh směřuje. Abychom viděli, kdo je Ježíš Kristus a abychom svou víru postavili na tom nejlepším základu.

Zatímco předchozí příběh o uzdravení setníkova sluhy najdeme také v evangeliu podle Matouše, tak příběh o vzkříšení mrtvého syna vdovy z Naim zaznamenává pouze Lukáš. Podobně jako několik dalších příběhů - jako například příběhy o narození Jana Křtitele a Ježíše Krista, příběh z dětství Ježíše, podobenství o milosrdném Samařanovi, podobenství o ztraceném synovi, příběh boháče a Lazara, a další. Tyto příběhy sebral pečlivý historik Lukáš a pod vedením Ducha Svatého je pro nás zaznamenal. Všechny tyto příběhy nám mají představit Ježíše Krista, který jako

  • Lukáš 19,10 Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo.

Také dnešní příběh se zabývá záchranou, spasením. A to dokonce záchranou velice zvláštním způsobem. Byl tady mladý muž, který byl vzkříšen z mrtvých. Není to první ani poslední vzkříšení v Bibli. V Písmech najdeme celou řadu vzkříšení a nejméně tři jsou zaznamenána s tím, že to byl Ježíš osobně, kdo lidi vzkřísil z mrtvých. Byl to tento mladík z Naim, byla to dcera Jaira, představeného synagogy v Kafarnaum, a byl Ježíšův přítel a bratr Marie a Marty - Lazar. Tito lidé byli Ježíšem vzkříšeni, ačkoliv již byli mrtví. A byli další lidé v Bibli, které Ježíš vzkřísil prostřednictvím jiných lidí, jako byla Tabita vzkříšená Petrem nebo chlapec Eutychos vzkříšený Pavlem.

Dokonce ve Starém zákoně nacházíme lidi, kteří byli vzkříšeni z mrtvých - syn vdovy vzkříšený Elijášem nebo syn Šúnemanky vzkříšený Elíšou. Všechna tato vzkříšení ukazují jediným směrem - k Ježíši Kristu, který jako jediný spravedlivý byl vzkříšen na základě své spravedlnosti, protože ho smrt nemohla udržet. Jako jediný také žije na rozdíl ode všech ostatních vzkříšených lidí - ti všichni znovu zemřeli. Lazara dokonce chtěli Židé zabít velice brzo po jeho vzkříšení, protože jeho vzkříšení bylo velikým svědectvím o Kristově moci. Všechna vzkříšení v Bibli i další, která se dějí, ukazují na to, že smrt nemá poslední slovo, ale Bůh má poslední slovo.

  • Zjevení Janovo 20,11-15 A viděl jsem veliký bělostný trůn a toho, kdo na něm seděl; před jeho pohledem zmizela země i nebe a už pro ně nebylo místa. Viděl jsem mrtvé, mocné i prosté, jak stojí před trůnem, a byly otevřeny knihy. Ještě jedna kniha byla otevřena, kniha života. A mrtví byli souzeni podle svých činů zapsaných v těch knihách. Moře vydalo své mrtvé, i smrt a její říše vydaly své mrtvé, a všichni byli souzeni podle svých činů. Pak smrt i její říše byly uvrženy do hořícího jezera. To je druhá smrt: hořící jezero. A kdo nebyl zapsán v knize života, byl uvržen do hořícího jezera.

Přijde den, kdy budou všichni vzkříšeni a postaví se před Boží tvář. A budou souzeni podle svých činů. Nikoliv podle toho kolikrát byli vzkříšeni z mrtvých, nebo kolik lidí vzkřísili, kolik zakusili vzkříšení, ale podle toho, jestli poslechli Boží Slovo, či nikoliv.

Ježíš vypráví příběh o boháči a Lazarovi, kde oba zemřeli a poté ten boháč říká Abrahamovi na adresu žebráka Lazara:

  • Lukáš 16,27-31 Prosím tě, otče Abrahame, pošli jej do mého rodného domu, neboť mám pět bratrů, ať je varuje, aby také oni nepřišli do tohoto místa muk. Ale Abraham mu odpověděl: `Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslouchají! On řekl: Ne tak, otče Abrahame, ale přijde-li k nim někdo z mrtvých, budou činit pokání. Řekl mu: Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.

Říkají Pane, Pane, ale nedělají, co Pán říká. Neposlouchají Písmo, tak nebudou činit pokání, ani když uvidí vzkříšení z mrtvých. Také tento rozhovor o vzkříšení ukazoval na oběť Ježíše Krista a na jeho slavné vzkříšení. Smrt je přemožena, protože Pán vstal z mrtvých. Haleluja!

Podívejme se nyní do našeho textu:

  • Lk 7,11 Hned nato odešel do města, které se nazývalo Naim. S ním šli jeho učedníci veliký zástup lidí.

Ježíš odešel z Kafarnaum. Stalo se to krátce potom, co uzdravil setníkova sluhu. Opustil Kafarnaum a vydal se do městečka Naim. Zdá se, že šel do Naim s jediným cílem - setkat se s pohřebním průvodem a s vdovou, která pohřbívala svého syna.

Městečko Naim leží asi patnáct kilometrů od Kafarnaum, jenom několik kilometrů od Nazaretu. Bylo to malé město, které mělo pohřebiště (a dodnes prý má) za městem.

Ježíše následoval veliký zástup. Lukáš zmiňuje učedníky Pána a spolu s nimi množství dalších. Málokdy vidíme Pána samotného a ani tento případ není výjimkou. Mnoho lidí šlo za Pánem. Jedni hledali duchovní pokrm, další fyzický - bylo to tak zvláště potom, co Ježíš nasytil 4000 a 5000 lidí. Byli zde také další lidé, kteří měli další fyzické nebo duchovní potřeby - jedni chtěli uzdravit, další potřebovali vysvobodit z démonské spoutanosti a konečně si také myslím, že zde bylo mnoho těch, kteří se přišli „jenom" podívat, přišli ze zvědavosti, nebo se svými přáteli. Prostě to bylo tak, že masa lidí následovala Ježíše a tato masa se blížila k městečku Naim.

Můžeme si to představit, jak ti lidé jdou po cestě, pestrobarevný zástup lidí, zástup, který hučí, lidé se spolu baví, možná se dohadují, co je ten Ježíš zač, možná diskutují nad jeho učením, které je tak nové a radikální a všichni se valí kupředu za Ježíšem vstříc městečku Naim.

  • Lk 7,12 Když se blížili k městské bráně, hle, vynášeli mrtvého; byl to jediný syn své matky a ta byla vdova. Velký zástup z města ji doprovázel.
Můžeme vidět to městečko a zástup, který se k němu valí. Ale v tom do děje vstupuje další prvek - další zástup. Z brány vynášeli mrtvého na márách. Byl to ještě chlapec, jediný syn své matky, která byla vdovou. Je tady docela jiný zástup než ten předchozí - pohřební zástup, tichý pomalý, je z něho slyšet pláč, nářek, možná nějaké potěšování. Ale jak potěšit ženu, která pohřbila svého manžela a nyní jde pohřbít svého jediného syna? Máme nějaké potěšení pro takovou ženu?
 
Tato žena ztratila svého manžela, muže, který se o ní staral a zabezpečoval jí. To je nesmírně smutná událost. To je něco, co láme lidská srdce. Ale zbyla tady naděje - tou nadějí bylo dítě, syn. Jednou dospěje a tato žena se bude radovat z vnoučat, které bude moci chovat ve svém náručí. To je veliká naděje, která dává velkou sílu a touhu překonat překážky a těžkosti života. Ovšem nyní je tento syn mrtev a tato žena, možná z obou stran podpírána přáteli, ho jde pohřbít. Jde pohřbít svou jedinou pozemskou naději. Žádná jiná naděje zde už není.
 
Mimochodem, všimněme si, že je zde další žena v Lukášově evangeliu. Kolikátá to již je od začátku evangelia? Počítejte se mnou. Hned na začátku evangelia je několik příběhů Alžběty, matky Jana Křtitele. K ní se připojuje Marie, matka Ježíše. V další kapitole, ve druhé, byla v chrámu prorokyně Anna, dcera Fanuelova, která se modlila a postila. Ve třetí kapitole se dovídáme o Herodiadě, ženě Filipa, vládce Itureje a Trachonitidy, která ale žila s Filipovým bratrem Herodem. Kvůli této Herodiadě Jan Křtitel veřejně napomínal Heroda a nakonec byla také příčinou jeho popravy, jak uvidíme dále v sedmé kapitole Lukáše.
Ve čtvrté kapitole bylo zaznamenané Ježíšovo kázání z Nazareta, které bylo o tom, jak Elijáš byl poslán k pohanské vdově do Sarepty a dále jsme viděli tchyni Šimona Petra, kterou Ježíš, tentokrát už v Kafarnaum, zbavil horečky. Je celá řada žen, které Lukáš zmiňuje.
Tato vdova z Naim je další (minimálně sedmou výslovně) zmíněnou ženou v Lukášově evangeliu. A bude jich ještě celá řada. Lukáš se soustředí na ty, na které se soustředil také Pán, na ztracené, utlačované, na lidi na okraji společnosti - jako byly vdovy, na lidi opovrhované, jako byli celníci, na pohany, jako byl setník z Kafarnaum. Ne že by tito lidé byli nějak lepší nebo více potřebovali evangelium. Všichni jsme stejně ztraceni, dokud nedojdeme milosti u Boha a nejsme zachráněni skrze víru v dokonané dílo Ježíše Krista.
  • Římanům 5,6-8 Když jsme ještě byli bezmocní, v čas, který Bůh určil, zemřel Kristus za bezbožné. Sotva kdo je hotov podstoupit smrt za spravedlivého člověka, i když za takového by se snad někdo odvážil nasadit život. Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní.
Nikdo na tom nebyl lépe než ten druhý. Každý z nás, kdo jsme byli vykoupeni Kristovou krví, jsme byli bezmocní, bezbožní, hříšní. To jsou charakteristiky nespasených lidí. Bezmocní, bezbožní, hříšní. Ať jsou chudí nebo bohatí, ať žijí pestrým společenským životem nebo jsou zavření doma ve své samotě - před Bohem jsou na tom úplně stejně.
 
Někdy lidé říkají, že musíme sloužit „potřebným" - tedy těm, kdo jsou na tom špatně, bezdomovcům, lidem bez práce, narkomanům, rozvedeným, obětem domácího násilí, ... Mohli bychom pokračovat dlouhou řadou dalších. Tito lidé prý jsou nějak citlivější na evangelium.
Víte, nevěřím tomu. Ani trochu! Protože v tom není ani trochu pravdy. Tito lidé bývají citlivější na své vlastní potřeby, které jsou v danou chvíli živé - tak jako tomu bylo u této vdovy z Naim. Ale stejně jako je tomu u jiných lidí i zde nacházíme různé druhy reakce na Boží Slovo - od naprostého odmítnutí, jako to bylo u jednoho z těch lotrů, kteří byli ukřižováni s Pánem, přes lhostejnost, kterou můžeme vidět u uzdravených deseti malomocných, z nichž pouze jeden přišel poděkovat Pánu, až po radostné přijetí Božího Slova a spasení.
 
To, co Ježíše přitahovalo k takovým lidem, jako byla vdova z Naim, nebyla jejich okamžitá nouze - ačkoliv i tu někdy naplnil a nasytil zástupy nebo uzdravil lidi, ale především to byla skutečnost, že jsou ztraceni ve svém hříchu a potom, jak to vidíme v následujícím verši - Boží milosrdenství a slitování.
  • Lk 7,13 Když ji Pán uviděl, bylo mu jí líto a řekl jí: "Neplač!"

V páté kapitole Ježíš na výtku farizeů, že jí s celníky a hříšníky odpovídá, že

  • Lukáš 5,31-32 Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem volat k pokání spravedlivé, ale hříšníky.

A už jsme dnes jednou četli slova Ježíše z devatenácté kapitoly, ale můžeme je klidně opakovat:

  • Lukáš 19,10 Neboť Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo."

To všechno se naplnilo na tomto pohřebním průvodu. Tady byla vdova, která ztratila veškerou naději, vdova, která ztratila svého jediného syna.

Tady byl pohřební průvod, který nesl na hřbitov mladého člověka. To nebyl člověk, který by prožil plnost let, který by byl slovy Bible stár a sytý dnů. To byl člověk, který měl celý život před sebou. Je to nesmírně těžké být v pohřebním průvodu a je to o to těžší, jestliže se jedná o mladého člověka.

Byl to smutný průvod, ale setkal se původcem a dárcem života. A nejenom, že se s ním setkal:

  • Lukáš 7,13 Když ji Pán uviděl, bylo mu jí líto ...

Moji milí, tady se nám odhaluje něco z Božího charakteru. Pro nás hříšníky je to jedna z největších Božích vlastností. Je to Boží milosrdenství a slitování. Pánu se zželelo této vdovy.

Byl okamžik v dějinách světa, kdy Bůh litoval toho, že učinil člověka, protože:

  • Genesis 6,5 viděl Hospodin, jak se na zemi rozmnožila zlovůle člověka a že každý výtvor jeho mysli i srdce je v každé chvíli jen zlý.

Proto se Bůh rozhodl, že vyhladí vše živé z povrchu zemského. Přesto zde byl někdo, kdo nalezl u Boha milost. Byl to Noe a jeho synové s manželkami. A přesto, že Bůh přichází se svým soudem na zemi, znovu a znovu vidíme tuto nádhernou charakteristiku - Boží slitování.
Bůh byl rozhodnutý slitovat se nad Sodomou, jestliže v ní najde deset spravedlivých. Bůh se slitoval nad velikým městem Ninive, když tamější obyvatelé činili pokání, potom, co byl nad nimi vyhlášen soud. Bůh prokazuje zemi své slitování každý den. Podívejme se na to, co napsal prorok Jeremjáš:

  • Pláč 3,21-23 Beru si však k srdci a s důvěrou očekávám Hospodinovo milosrdenství, jež nepomíjí, jeho slitování, jež nekončí. Obnovuje se každého rána, tvá věrnost je neskonalá.

To napsal v nejtemnějších dnech Izraelského národa, ve dnech, kdy mu Bůh řekl:

  • Jeremjáš 45,4-5 Toto praví Hospodin: Hle, bořím, co jsem vybudoval, vyvracím, co jsem zasadil, celou tuto zemi! A ty bys chtěl pro sebe usilovat o veliké věci? Neusiluj. Neboť hle, já uvedu zlo na všechno tvorstvo v ní, je výrok Hospodinův, ale tobě dám jako kořist život na všech místech, kamkoli půjdeš."

To byla strašlivá slova. Přesto Jeremjáš spoléhá na Hospodinovo milosrdenství a na jeho slitování, které se obnovuje každého rána. Tento Bůh se nyní objevuje v lidském těle před bránou města Naim a znovu je plný slitování. Když uviděl tu vdovu, bylo mu jí líto.

Víte, ale to nebyl jenom obyčejný lidský soucit, který tady Pán prokazuje. Pán tady viděl daleko více, než obvykle vidíme v takových situacích my. Pán tady viděl důsledky lidského hříchu. Protože první lidé zhřešili, vešla do světa smrt. Proto tady nyní byl mrtvý mladík a jeho zoufale plačící matka.

Díky hříchu vešla do světa lidí smrt. Ale nyní přichází Někdo, kdo je silnější než smrt. Kdo porazí smrt. A zde manifestuje svou moc. A tak Ježíš může říct té plačící ženě - Neplač!

  • Lk 7,14 Přistoupil k márám a dotkl se jich; ti, kteří je nesli, se zastavili. Řekl: "Chlapče, pravím ti, vstaň!"

Dva zástupy se spojily a chvíli šly jediným směrem. Dva velké zástupy, které se valily jako hučící řeka. Ale najednou se zastavují. Co to způsobilo?

Ježíšův dotyk. Ježíš se dotýká těch nosítek - már, na nichž nesli mrtvého a oba zástupy se zastavují. Stačí jediný dotyk Pána. V tom předchozím příběhu o uzdravení setníkova otroka nedošlo k žádnému dotyku. Tam byl setník, který jasně rozpoznal Ježíšovu autoritu a moc a proto poslal vzkaz - řekni jen slovo a můj otrok bude zdráv.

Ale v tomto pohřebním zástupu není žádný takový setník. Tady není nikdo, kdo by rozpoznával Pánovu moc. Přesto je to právě Ježíšova moc, která tento průvod zastavuje. Tady není žádné jiné logické vysvětlení.

Před nedávnem jsme v naší zemi byli svědky pohřebního průvodu, který na několik hodin zastavil dopravu v jedné části Prahy. Nikdo by se neodvážil zastavit takový průvod. Proč by to také kdokoliv dělal. Ale tady vidíme, jak se tento pohřební průvod u města Naim zastavuje. Proč? Ježíš se ho dotkl.

To stačilo. Ježíšův dotek zastavuje průvod smrti. Smrt už nebude mít poslední slovo. Tady je Pán života. Když On se dotkne, tak už se nedá jít dál cestou smrti.

Tady je dokonalý obraz našeho života - ať jste již starší nebo mladší nebo dokonce děti - všichni jsme v tomto průvodu. Od narození směřujeme jediným směrem - ke smrti, na hřbitov. Každý z nás jde svou temnou cestou, ve svém pohřebním průvodu - dokud ... Dokud nezakusíme dotek od Ježíše. Dokud nás Pán nezastaví. Tohle je místo, kde nikdo a nic nemůže vzdorovat jeho moci. Tohle je také místo, kde nikdo NECHCE vzdorovat jeho moci. Průvod, který neznal Pánovu moc a velikost je nyní zastaven a přemožen Pánovou autoritou a mocí a následně je konfrontován Pánovým Slovem.

Setník rozpoznal, kdo je Ježíš a žádal Ho „pouze" o jeho slovo. Pohřební průvod nevěděl, kdo je Ježíš, ale On sám jim to dal poznat svým dotekem a potom přichází jeho slovo - chlapče, pravím ti, vstaň. Příkaz. Slovo, plné moci a autority. Kdo z lidí kdy mohl z vlastní moci říci takové slovo? Nikdo.

  • Lk 7,15 Mrtvý se posadil a začal mluvit; Ježíš ho vrátil jeho matce.

Chlapče, vstaň! A on vstal. Ono to totiž ani jinak být nemohlo. Ten chlapec nemohl neposlechnout.

Stále je mnoho lidí, kteří tvrdí, že můžeme nějak vzdorovat Pánu. Ano, v jistém slova smyslu je to pravda a všichni Pánu vzdorujeme, když neposloucháme Jeho Slovo, když se nepodrobujeme Jeho kázni a Jeho vedení. A proto nás znovu a znovu volá k pokání a k tomu, abychom napravovali své cesty.

Ale co se týče spasení, jsme na tom stejně, jako tento chlapec. Mohl nějak vzdorovat Pánu, mohl se bránit jeho doteku, mohl neposlechnout jeho slovo, jímž byl povolán do nového života? Naprosto ne! Zopakujme si jenom v rychlosti, co jsme si již řekli z listu Římanům:

  • Římanům 5,6-8 Když jsme ještě byli bezmocní, v čas, který Bůh určil, zemřel Kristus za bezbožné. Sotva kdo je hotov podstoupit smrt za spravedlivého člověka, i když za takového by se snad někdo odvážil nasadit život. Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní.

Bezmocní, bezbožní hříšníci. Zaposlouchejme se nyní do následujícího textu z listu Efezským a všimněme si v něm všech aspektů spasení, o nichž dnes obrazně mluvíme:

  • Efezským 2,1-3 I vy jste byli mrtvi pro své viny a hříchy, v nichž jste dříve žili podle běhu tohoto světa, poslušni vládce nadzemských mocí, ducha, působícího dosud v těch, kteří vzdorují Bohu. I my všichni jsme k nim kdysi patřili; žili jsme sklonům svého těla, dali jsme se vést svými sobeckými zájmy, a tím jsme nutně propadli Božímu soudu tak jako ostatní.

Byli jsme mrtví, ačkoliv jsme žili. Žili jsme bez Boha, proto se tu mluví o životě ve vzdoru proti Bohu. Ano, lidské srdce je tvrdé, zatvrzelé, kamenné. Poslušni a podřízeni ďáblu, vedeni svým vlastním sobectvím. Zkáza a smrt čiší z těchto veršů. Propadli Božímu soudu.
Naštěstí - stejně jako v našem příběhu, tady Boží Slovo nekončí, ale pokračuje:

  • Efezským 2,4-5 Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy. Milostí jste spaseni!

Bůh nás zastavil někde na cestě našeho pohřebního průvodu. Bůh k nám promluvil své slovo a probudil nás k životu spolu s Kristem.

  • Jakubův 1,18 Z jeho rozhodnutí jsme se znovu zrodili slovem pravdy
  • 1 Petrův 1,23 Vždyť jste se znovu narodili, nikoli z pomíjitelného semene, nýbrž z nepomíjitelného, skrze živé a věčné slovo Boží.

Chvála Bohu za to, že k nám promluvil svým slovem. Dotkl se nás, zastavil nás, prokázal svou moc a vzkřísil nás z mrtvých. Vraťme se zpátky do Lukáše:

  • Lukáš 7,15 Mrtvý se posadil a začal mluvit; Ježíš ho vrátil jeho matce.

Ten, co byl vzkříšen, se posadil a začal mluvit. A Ježíš naplnil skutkem své slovo, které řekl té vdově. On jí řekl - Neplač. A nyní jí vrátil jejího syna. Pohřební průvod se proměnil v oslavu života. Syn skončil v náruči své matky. A Boží Syn začal být uctíván:

  • Lk 7,16 Všech se zmocnila bázeň, oslavovali Boha a říkali: "Veliký prorok povstal mezi námi" a "Bůh navštívil svůj lid".

Všech se zmocnila bázeň. Podobně jako ženy nás i slovo bázeň pronásleduje od začátku Lukášova evangelia. Když vidíme takové mocné spasení, tak je bázeň jedinou logickou reakcí. Když si uvědomíme naší skutečnou bezmocnost a ztracenost v temnotě hříchu a smrti a potom vidíme to slavné nové narození, tak si podobně jako Job ve Starém zákoně klademe ruku na ústa a říkáme: Veliký Bůh a mocný Spasitel. A děkujeme Bohu za dar jeho veliké milosti.

A potom přichází druhá reakce - a tou je radost, oslava Pána. Věřím, že v průvodu bylo znovu vidět mnoho slz - slz radosti. Tito lidé byli přemoženi Boží velikostí a nádherou. Oni oslavovali Boha. Oslavovali Jeho dobrotu a jeho milosrdenství. Oslavovali dílo záchrany člověka. Oslavovali Ježíše Krista, jako Mojžíšem zaslíbeného velikého proroka.

Vypadá to, že obyvatelé z města Naim jasně rozpoznali, koho mají před sebou. Citují zde sz texty:

  • Deuteronomium 18,18 Povolám jim proroka z jejich bratří, jako jsi ty. Do jeho úst vložím svá slova a on jim bude mluvit vše, co mu přikáži.

A další místa, kde se mluví o tom, jak Bůh sám bude přebývat uprostřed svého lidu (Ez 37, Jr 31). Vypadá to, že lidé z Naim si jasně vysvětlili tyto texty a vztáhli je na Ježíše a chválili Boha. To je reakce spasení. Tam, kde je spasené, znovuzrozené srdce, tam z něj tryská chvála. Nové ovoce rtů, nové mluvení, nové porozumění Božímu Slovu.

  • Lk 7,17 A tato zvěst se rozšířila o něm po celém Judsku a po celém okolí.

Nový život nezůstane skrytý, ale vždycky se ukáže, stejně jako se tato zpráva rozšířila po celém okolí.

A tak zatímco příběh setníka byl kapitulací před Bohem, jehož setník jasně identifikoval v Ježíši Kristu, vdova z Naim už nečekala vůbec nic. Její svět se zhroutil. Ztratila svého jediného syna - jak je to symbolické. Jediný syn vdovy byl vrácen životu jediným Synem Božím, který byl vydán smrti. Jediný Syn Boží byl vydán smrti, aby jediný syn vdovy mohl žít. Bůh poslal svého jediného syna, nikoliv proto,

  • Matouš 20,28 aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.

Jeho smrt na kříži nám přinesla život. A to život věčný.

A tak jsou tady dvě důležité věci, kterým musíme porozumět dříve, než vezmeme užitek z Božího dotyku - 1. musí tady jasné pochopení toho, kdo je Ježíš - to může být výsledek zkoumání jako u setníka nebo výsledek působení Boží moci, jako v našem příběhu. 2. Pochopení našeho stavu před Bohem - totiž že jsme mrtví a nijak nemůžeme zachránit sami sebe.

  • Jan 5,25 Amen, amen, pravím vám, přichází hodina, ano, už je tu, kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna, a kteří uslyší, budou žít.

Dotkl se Ježíš tvého života? Slyšel jsi Jeho Slovo, kterým tě povolal k životu? Pokud ano, tak se raduj, protože jsi přešel ze smrti do života. Pokud ne - potom čiň pokání a věř v Pána Ježíše Krista, protože není pod nebem jiného jména, jímž bychom byli spaseni. Amen.

Rok

Osnova kázání

Otázky ke studiu