JE TVÁ VÍRA ŽIVÁ NEBO MRTVÁ? (SK 10,24-48)

Kazatel

 

 

 

JE TVÁ VÍRA ŽIVÁ NEBO MRTVÁ?

(Sk 10,24-48)

Jan Suchý, Ústí nad Labem, 29. května 2022

 

S Kristem jste byli ve křtu pohřbeni a spolu s ním také vzkříšeni vírou v Boha, jenž ho svou mocí vzkřísil z mrtvých. Koloským 2:12

 

  1. Úvod: Kristovo evangelium se šíří

Pokoj vám a milost v Kristově jménu. Kéž se Jeho sláva rozšiřuje dnes i v tomto shromáždění. Kéž je Pán Ježíš dnes mezi námi vyvýšen.

Máme dnes výsadu společně otevírat Boží slovo, abychom rostli v poznávání Pána a učili se chodit po jeho cestách. Dá-li Bůh budeme dnes také křtít sestru Zuzku. A proto budeme nyní otevírat Boží slovo, abychom se podívali, co předchází biblickému křtu. Jaké místo má křest v Novém zákoně? A kdo má být pokřtěn? A kdy má být pokřtěn? To jsou některé otázky, na něž budeme dnes hledat společně odpovědi. Kéž nám Pán pomáhá. Kéž se oslaví v našich životech.

Na událostech popsaných v 10. a 11. kapitole Knihy skutků vidíme, co v životě člověka vede ke křtu. Otvíráme knihu Skutků apoštolských v kapitole 10, v situaci, kdy se evangelium šíří z Jeruzaléma na další a další místa. Po zmrtvýchvstání Ježíše Krista seslal Pán Ducha svatého na učedníky v Jeruzalémě a po Petrově kázání, zaznamenaném ve Skutcích 2 se rodí církev, tělo složené z jednotlivých věřících lidí, jejichž hlavou je sám vzkříšený Pán Ježíš. Od počátku věku církve, když byl vylit Duch svatý v Jeruzalémě na učedníky a po Petrově kázání se obrátilo na 3000 lidí, je posláním církve zvěstovat všude Krista. První křesťané byli všichni ze židů. A dokud nepřišlo pronásledování církve po smrti Štěpána, bylo evangelium stále kázáno v Jeruzalémě jen židům (Sk 2-7). Ale Boží vůle je, aby se šířilo dále. Boží prozřetelnost přivedla církev skrze pronásledování k poslušnosti příkazu nést evangelium dalším národům. Jak to Bůh udělal?

  • Sk 8:1 Saul schvaloval, že Štěpána zabili. Tehdy začalo kruté pronásledování jeruzalémské církve; všichni kromě apoštolů se rozprchli po Judsku a Samařsku.

Kam se rozprchli učedníci? Ano! Do Judska a Samaří. Tak se evangelium dostává z Judska na území severního království Izraele, do Samaří (Sk 8:4-25). A je toto konec šíření evangelia? Ne, protože Boží vůle je jiná. Po svém vzkříšení Pán Ježíš, než byl vzat na nebesa, pověděl shromážděným ustrašeným učedníkům, když se ptali, kdy obnoví Izraelské království, toto:

  • Sk 1:7-8 Řekl jim: "Není vaše věc znát čas a lhůtu, kterou si Otec ponechal ve své moci; 8 ale dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země."

Až na sám konec země. A to se nyní naplňuje. Tak jak Pán dovoluje další pronásledování církve v místech, kam už se evangelium dostalo, jsou učedníci nuceni jít dál a dál, a tak se skrze ně rozsévá i zvěst života. A to je místo a chvíle, na které se dnes blíže podíváme. Evangelium již bylo kázáno v Jeruzalémě, po Judsku, Samaří a nyní se dostává skrze apoštola Petra k pohanům do Cesareje.

  1. Petr zvěstuje Krista pohanům (v. 24-33)

 

  1. Cesarea

Kde je Cesarea? Toto město, zvané Cesarea Maritima, odlišená od Cesareje Filipovy, ležela v Izraeli na pobřeží Středozemního moře. Caesarea bylo místo, původně malý přístav, známý jako Stratonova věž, který daroval Caesar Augustus Herodovi Velikému v roce 30 př. Kr. Herodes chtěl zase potěšit Caesara Augusta a pojmenoval město po něm. Přestavěl Caesareu, aby se stala výkladní skříní Východu. Během dvanácti let (22–10 př. n. l.) Herodes postavil divadlo, amfiteátr, veřejné budovy, závodiště, palác, akvadukt a velkolepý přístav. Město vzkvétalo; řecká kultura a římský vliv přilákaly do tohoto krásného přístavního města smíšené obyvatelstvo. Mezi těmito lidmi byl i římský místodržitel, který měl své sídlo a sídlo v Cesareji. Přestože většinu obyvatelstva představovali Řekové, Římané a další národnosti, Židé tvořili vlivnou a mocnou menšinu. Pod pravomocí římského guvernéra byly asi tři tisíce vojáků, mezi nimi italský pluk. U italského pluku sloužil setník, v podstatě poddůstojník, který velel stovce vojáků, jménem Kornelius. Také víme, že setník musel být římským občanem. Dále z Lukášova popisu víme, že Kornelius žil ve velkém domě a měl mnoho služebníků.

  1. Události v Joppe

Na pokyn od Boha povolal Kornelius z města Joppe (v dnešním Tel Avivu), které leželo od Cesareje směrem na jih ve vzdálenosti den cesty, apoštola Petra. Právě v Joppe Bůh mluvil k Petrovi a odhalil mu svou vůli. Petr ve vidění spatřil velikou plachtu, která se snáší z otevřeného nebe (Sk 10:11-16) a v ní všechny druhy zvířat, plazi i ptáky a hlas z nebe řekl: Vstaň Petře, zabíjej a jez! Pro žida, který se řídí Mojžíšovým zákonem od Boha, něco nepředstavitelného! Nikdy!

  • Sk 10:14-16 Petr odpověděl: "To ne, Pane! Ještě nikdy jsem nejedl nic, co poskvrňuje a znečišťuje." 15 Ale hlas se ozval znovu: "Co Bůh prohlásil za čisté, nepokládej za nečisté." 16 To se opakovalo třikrát a zase to všechno bylo vyneseno vzhůru do nebe.

To, co pod starou smlouvou, kterou dal Bůh skrze Mojžíše Izraeli a kterou se měli už 15 století řídit, nyní sám Bůh mění a uzavírá novou smlouvu v Kristu Ježíši. Kdo věří, nezahyne na věky, ale bude žít!

  • proto: 10,15 Co Bůh prohlásil za čisté, nepokládej za nečisté!

Evangelium je pro každého člověka, není omezené na určitou skupinu – že by u Boha mohli nalézt milost třeba jen studenti gymnázia nebo ti, co bydlí na vesnici, a ne ve městě. Už nejde jen o Izrael, ale o spásu ve všech národech na světě. To musí křesťané obrácení ze židů, jako je apoštol Petr, nyní pochopit. Nejednáme sestry a bratři někdy také tak? Už nás asi napadlo – tihle lidé jsou moc hluční a už vůbec se neumí chovat – těžko s nimi navázat komunikaci – neřeknu jim radši nic. Nebo – tohle nejsou moc nóbl, lidé, kteří žijí hlavně pro svůj úspěch, a ještě se jim to daří. Těm raději nebudu nic říkat, stejně by mě neposlouchali, kdo jsem v jejich očích já, aby mě vůbec poslouchali....

  • Sk 10:15 Ale hlas se ozval znovu: "Co Bůh prohlásil za čisté, nepokládej za nečisté."

To je obrovská změna. Jaký byl vztah židů a pohanů v době staré smlouvy?

  • Sk 10:28 Promluvil k nim: "Dobře víte, že židům není dovoleno stýkat se s pohany a navštěvovat je.
  • Sk 11:2-3 Když přišel Petr do Jeruzaléma, začali mu bratří židovského původu vyčítat: 3  "Navštívil jsi neobřezané lidi a jedl s nimi!"
  • Mt 8:8 Setník však odpověděl: "Pane, nejsem hoden, abys vstoupil pod mou střechu; ale řekni jen slovo, a můj sluha bude uzdraven.
  • J 18:28 Od Kaifáše vedli Ježíše do místodržitelského paláce. Bylo časně zrána. Židé sami do paláce nevešli, aby se neposkvrnili a mohli jíst velikonočního beránka.

A nyní Pán chce, aby Petr a ostatní bratří ze židů pochopili, že evangelium je třeba zvěstovat všem lidem, ze všech kmenů, jazyků, národů a ras (Zj 5:9)

  1. Kornelius

Pán Bůh poslal apoštola Petra z Joppe do Cesareje do domu římského setníka Kornelia. Kornelius uvěřil Bohu. Opustil pohanskou modloslužbu a uctíval jediného Boha. Je to člověk, který žije morálně. Přestal si libovat v hříchu a začal se snažit žít zbožně. Krásně o něm mluví 2. verš 10. kapitoly Skutků:

  • Sk 10:2 Byl to člověk zbožný, s celou svou rodinou věřil v jediného Boha, byl velmi štědrý vůči židovskému lidu a pravidelně se modlil k Bohu.

Nikdy se však nestal proselytou – tedy tím, kdo by se nechal obřezat a připojil se tak k židovskému národu. Stále stál mimo židovský národ, mimo společenství Izraele. Jak to prakticky vypadalo, mám ilustrováno ve SZ na příkladu obyvatel Šekemu. Šekem syn Chamórův, ukradl dceru Jákoba, Dínu. Pak ji zneuctil a chtěl, aby mu ji dali za ženu. Jákobovi synové mu dali odpověď:

  • Gn 34:14 Řekli jim: "To my nemůžeme udělat, abychom dali svou sestru muži neobřezanému, byla by to pro nás potupa.15 Svolíme jen tehdy, budete-li jako my: dá-li se u vás každý mužského pohlaví obřezat. 16 Pak vám budeme dávat své dcery a budeme si brát dcery vaše, usídlíme se u vás a staneme se jedním lidem.

Tak vidíme, že nebylo možné, aby Kornélius ani jeho rodina jedli s židy u jednoho stolu (Sk 11:23). Nebylo ani dovoleno, aby je nějaký žid navštívil pohana v jeho domě. Kornélius prožil změnu ve svém životě. Římský voják, vysoce postavený, velitel nad stovkou vojáků. Ap: Myslíte, že protože uctíval Boha Písma, Bůh jej spasil? Myslíte, že protože opustil nemorální život římských občanů a vojáků, začal žít jinak, kdy už nechtěl dělat špatné věci, Bůh ho proto spasil? Dal mu Bůh věčný život, protože se Kornelius polepšil a už nebyl tím, kdo dříve? Ne. Kornelius potřebuje slyšet evangelium Ježíše Krista. Potřebuje Krista. Jinak je ztracen. A Bůh se nad ním smiloval a posílá apoštola Petra se slovem života, se zprávou o ukřižování a vzkříšení Ježíše. A Petr přichází do Korneliova domu (25-26).

  • Sk 10:25 Když chtěl Petr vejít, vyšel mu Kornélius vstříc, padl na kolena a poklonil se mu. 26 Ale Petr jej přinutil vstát a řekl: "Vstaň, vždyť i já jsem jen člověk."

Musíme jasně odlišit člověka, který nám zvěstuje evangelium od evangelia samotného. Zvěstovatel, člověk, který ti slouží, tě nemůže spasit! On není Bůh, ale je jde v poslušnosti Božímu příkazu nést evangelium dalším lidem. Můžeš být za něj Bohu vděčný, ale nikdy mu nevzdávej čest jako Bohu. To by byla modloslužba. Bůh jedná svou prozřetelností. Vede události tak, aby pohané – setník Kornelius a jeho příbuzní a přátelé, slyšeli o Kristu. Bůh vede vše tak, aby křesťan apoštol Petr zvěstoval evangelium. Nemůžeme si myslet, že v našem životě to bylo jinak, Bůh vedl a vede události našich životů tak, aby se oslavil. On je svrchovaný, veškerá vláda a moc je v Jeho rukách a vládne skrze svou prozřetelnost. Jaké jsou prostředky jeho vlády?

 - dává milost, je mu milý ten, kdo v něho věří a činí, co je spravedlivé (v. 35)

- křísí mrtvé (v. 40)

- soudí živé i mrtvé, každého (v. 42)

a největší dílo prozřetelnosti je, když nás někam dovede, kde nejen slyšíme evangelium, ale také věříme. Chvála Pánu!

Nejlepší posluchači. Petr začal mluvit. (v.34) A měl zde ty nejlepší posluchače. Kornelius Petrovi dosvědčuje:

  • Sk 10:33 Hned jsem tedy pro tebe poslal a ty jsi ochotně přišel. Nyní jsme tu všichni shromážděni před Bohem a chceme slyšet vše, co ti Pán uložil."

Je vaše srdce v tomto stavu? Chcete slyšet, co kázajícímu Bůh uložil, abyste slyšeli? Tak napněte uši, protože nám dnes sám Bůh říká, kdo se mu z lidí líbí. Všichni? Miluje Bůh všechny lidi? Ve smyslu volání k pokání ano – evangelium musí být kázáno všem bez rozdílu – to je úkol církve. A nyní přicházíme k jádru našeho oddílu. Zde je klíčová otázka. Pokud na ní nalezneme správnou, biblickou odpověď, bude mít nedozírné důsledky pro náš život. Pokud zde ale selžeme, neporozumíme tomu, co zde Bůh říká a nepochopíme, že to říká mě a tobě, pak to bude to největší selhání našeho života, jaké kdy vesmír viděl!

  1. Kdo je milý Bohu? (v. 34-43)

A Petr pokračoval:

  • Sk 10:34-35 A Petr se ujal slova: "Nyní skutečně vidím, že Bůh nikomu nestraní, 35 ale v každém národě je mu milý ten, kdo v něho věří a činí, co je spravedlivé.

Protože měl Petr proměněné srdce od Boha, pokořil se nyní před Jeho moudrostí a přijal Boží vůli v poslušnosti a ne reptání. Často v Písmu vidíme v jednom oddíle, jak Bůh jedná buď s nevěřícími lidmi, když je volá k pokání, zjevuje cestu spásy anebo svůj soud nad hříchem a hříšníkem. Jindy se Boží slovo zaměřuje na církev a její posvěcení. Ale zde v desáté kapitole knihy Skutků vidíme Boží jednání s oběma skupinami: jak s Petrem, coby součástí církve, tak s pohany, které vede ke Kristu! Úžasné místo! A to je to, co přesně dnes dělá Pán na tomto místě! Jedná skrze jedno jediné evangelium jak s vámi, kdo mu již patříte a chodíte po jeho cestách. Jedná s vámi tak, abyste rostli v poslušnosti Pánu a ve službě jemu a jeho království. A věřte, že On s tím nikdy nepřestane, protože jste jeho milované děti, vykoupené ze spárů smrti a ďábla tou drahocennou krví jeho Syna, pána Ježíše! Jedná však nyní i s vámi, kdo zde sedíte a máte doposud za to, že je s vámi všechno v pořádku, i když jste ještě se před Bohem nepokořili v pokání a nenásledujete cestu spásy skrze každodenní víru v Krista. Bůh s vámi jedná! Kdo je tedy milý Bohu?

  1. Kdo v něho věří (v. 35a)

Odpověď na tuto životně důležitou otázku dává Petr všem posluchačům. V každém národě, jak v tom židovském, tak i ve všech ostatních co jich jen na světě je, je mu milý ten, kdo v něho věří (35). Řekneš mi: No, to ale Kornelius Bohu věřil už před tím, než tam Petr přišel. Nebo řekneš: i já věřím, že Bůh je. Ano, jak Kornelius, tak i my dnes žijeme na této straně kříže, kdy bylo lidem dáno jediné jméno ke spasení: Ježíš Kristus.

  • Sk 4:12 V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni."

Nikdo nepřichází u Boha ke spáse než skrze víru v Ježíše Krista. To, co bylo ve Starém zákoně zahaleno Abrahamovi, Izákovi, Jákobovi, Davidovi a dalším starozákonním svatým, Izajáše nevyjímaje, totiž Bůh v lidském těle, Ježíš Kristus, to je nyní odhaleno. Oni byli spaseni na základě víry v Boha, který zachraňuje ty, co v něho doufají a žijí z víry v Boží milost. Nyní je dána plnost světla ke spasení v Ježíši. Bez víry v Ježíše není spása. Ale někdo řekne. No, já věřím, že Ježíš byl Boží Syn a že existoval. Proto budu spasen. Spokojil by se s takovou odpovědí apoštol Petr? Pokud ano, mohl skončit své kázání ve v. 36:

  • Sk 10:36 To je ta zvěst, kterou Bůh poslal synům izraelským, když vyhlásil pokoj v Ježíši Kristu. On je Pánem všech.

Ale on neskončil, protože spasitelná víra obsahuje tři části, které musí být všechny přítomné, abychom skrze takovou víru mohli být zachráněni.

Ježíš procházel zemí (v. 38)

  • Sk 10:38 Bůh obdařil Ježíše z Nazareta Duchem svatým a mocí, Ježíš procházel zemí, všem pomáhal a uzdravoval všechny, kteří byli v moci ďáblově, neboť Bůh byl s ním.

Ježíš je skutečná historická postava. Není to mýtus, který by si lidé vymysleli, aby se jim lépe žilo a měli nějakou naději do budoucna. Ne bez skutečného Ježíše, kterého Bůh sám Duchem svatým před zraky a ušima lidí uvedl do veřejné služby ke spasení, není tvá víra k ničemu. Ale jestliže spoléháš na Syna Božího poslaného od Otce, narozeného z Panny Marie v Betlémě, v těle jako máme my, vyjma hříchu, pak jdeš po cestě spásy.

Ježíš byl ukřižován a zemřel (v. 39)

  • Sk 10:39 A my jsme svědky všeho, co činil v zemi judské i v Jeruzalémě. Ale oni ho pověsili na kříž a zabili.

Ježíš byl skutečně zabit na dřevě kříže. Umřel, ačkoliv nespáchal žádný zločin. Byl zabit. Zemřel. Byl nejen pověšen na kříž a zmučen. Nejen, že upadl do bezvědomí a vypadal jako mrtvý. On zemřel. Bez jeho smrti není žádná naděje, že by bylo zaplaceno za tvoje vlastní hříchy, a tak pokud si myslíš, že ve skutečnosti Ježíš nezemřel, ale jen to tak vypadalo, pak jsi ještě viníkem, který bude platit věčnou spravedlivou smrtí v pekle. Věříš-li, že skutečně zemřel na Golgotě kvůli tvým hříchům, které přibil na kříž a zaplatil požadovanou cenu za tvůj hřích – svou smrt, pak věříš ke svému spasení.

Ježíš byl vzkříšen (v. 40)

  • Sk 10:40 Bůh jej však třetího dne vzkřísil

Ježíš byl třetího dne vzkříšen. Učedníci neukradli jeho mrtvé tělo z hrobu, jak se říká mezi židy podnes. Ani neodešel do Indie, jak tvrdí jedna populární teorie z minulého století. Vymyslet mohou lidé mnoho teorií, ale jen vzkříšený Kristus je zárukou našeho vzkříšení.

  • 1K 15:17-18 Nebyl-li však Kristus vzkříšen, je vaše víra marná, ještě jste ve svých hříších, 18 a jsou ztraceni i ti, kteří zesnuli v Kristu. 19 Máme-li naději v Kristu jen pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí!

Věříš-li, že byl Kristus vzkříšen pro tvé ospravedlnění (Ř 4:25), pak

  • Ř 5:1-2 Když jsme tedy ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista, 2 neboť skrze něho jsme vírou získali přístup k této milosti. V ní stojíme a chlubíme se nadějí, že dosáhneme slávy Boží.

To znamená věřit. Živá víra však nežije bez ovoce.

  1. A činí, co je spravedlivé (v. 35)

Kornelius jistě činil mnoho věcí, které jsou spravedlivé: byl zbožný, věřil v Boha, byl finančně štědrý k Židům, modlil se. Přineslo mu to u Boha spravedlnost? Jistě ne. Nikomu to nikdy nevyneslo spravedlnost u Boha, protože i ty nejlepší skutky člověka jsou potřísněny těmi hříšnými. Nikdo nejsme schopen v každé chvíli jen a jen těšit Boha. Nikdo není bez hříchu. Každý jsme provinilec. Na příkladu Abrahama to Písmo vysvětluje:

  • Ř 4:1-5 Co tedy řekneme o Abrahamovi, našem tělesném praotci? Čeho dosáhl? 2 Kdyby Abraham dosáhl spravedlnosti svými skutky, měl by se čím chlubit - ale ne před Bohem! 3 Co říká Písmo? `Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počítáno za spravedlnost.´ 4 Kdo se vykazuje skutky, nedostává mzdu z milosti, nýbrž z povinnosti. 5 Kdo se nevykazuje skutky, ale věří v toho, který dává spravedlnost bezbožnému, tomu se jeho víra počítá za spravedlnost.

Jediný spravedlivý život může člověk žít z víry. A to ne pro své "dokonale dobré" skutky, ale protože ho obmyla Kristova krev. Na druhou stranu, jestliže jsi uvěřil, tedy v tobě přebývá a pracuje Duch svatý, hřích je ti odporný, nechceš ho. Chceš milovat Boha, žít pro něho, žít ve svatosti, žít spravedlivě. A Duch svatý ti pomáhá, on tě vede, on tě motivuje, že chceš a děláš, co se mu líbí.

  • Fp 2:13 Neboť je to Bůh, který ve vás působí, že chcete i činíte, co se mu líbí.

A apoštolu Petrovi, stejně tak jako celé Kristově církvi, Bůh uložil zvěstovat toto evangelium.

  • Sk 10:42-43 A uložil nám, abychom kázali lidu a dosvědčovali, že je to on, koho Bůh ustanovil za soudce živých i mrtvých. 43 Jemu všichni proroci vydávají svědectví, že pro jeho jméno budou odpuštěny hříchy každému, kdo v něho věří."

Ano, apoštol stále mluví, ještě dnes skrze Boží slovo. Vidíte, je živé – protože dává život! Všude, kde se káže působí buď, že ho lidé odmítají, a tak zůstávají ve svých hříších, nebo mu věří a docházejí tak odpuštění hříchů a stávají se účastníky věčného života.

  1. Bůh dává dar Ducha svatého i pohanům (v. 44-48)
  1. Vylití Ducha svatého na pohany
  • Sk 10:44 -46a Ještě když Petr mluvil, sestoupil Duch svatý na všechny, kteří tu řeč slyšeli. 45 Bratří židovského původu, kteří přišli s Petrem, žasli, že i pohanům byl dán dar Ducha svatého. 46 Vždyť je slyšeli mluvit ve vytržení mysli a velebit Boha.

Milost Boží byla s Petrovými posluchači. Ještě když mluvil, začal v nich konat své dílo milosti, aby uvěřili. Jistě vyznávali hříchy Bohu a On je ujišťoval o svém odpuštění. Vždyť přijali vírou zvěst o Ježíši Kristu. Jeho krev netekla nadarmo. I Kornélius, jeho přátelé a příbuzní nyní chválí Boha, vždyť byli očištění ne navenek, ale cele, před Boží spravedlností. Petr zažil vylití v Jeruzalémě v den Letnic. V té době apoštolové a ti, kteří byli s nimi, uslyšeli hluk jakoby prudkého větru, viděli na svých hlavách ohnivé jazyky a naplněni Duchem svatým „začali mluvit jinými jazyky“ (Sk 2:4). V Kornéliově domě Petr znovu pozoruje vylití Ducha svatého. Ale nyní Duch sestupuje na pohany a tím potvrzuje, že pohané jsou součástí církve a jsou na stejné úrovni jako židovští křesťané. To je pro židy doslova revoluce. Nikdy takto nesmýšleli, naopak se vždy přísně od pohanů oddělovali. Víme, jak židé žili v městech Evropy až do minulého století – zpravidla v každém velkém městě byla židovská čtvrť, uzavřená komunita, kde se židé nemíchali s jinými národy. S příchodem Krista, jeho ukřižováním a zmrtvýchvstáním Bůh započal novou éru: dobu nové smlouvy, která není založena na etnicitě, tedy na tom, k jakému národu, kdo patří, ale na víře. Kdo věří v Krista a žije pro Boha, bude spasen.

B. Poslušnost spásy

  • Sk 10:46b-48 Tu Petr prohlásil: 47 "Kdo může zabránit, aby byli vodou pokřtěni ti, kteří přijali Ducha svatého jako my?" 48 A dal pokyn, aby byli pokřtěni ve jménu Ježíše Krista. Potom jej pozvali, aby u nich zůstal několik dní.

Kornélius a jeho přátelé, i příbuzní, i oni dostali dar Ducha svatého. Jinými slovy oni uvěřili v Krista, že skrze něj i jim Bůh odpouští hříchy. A stejně jako o Letnicích, když byl vylit Duch svatý na shromážděné židy v Jeruzalémě a oni uvěřili skrze Petrovo kázání o Ježíši, tak i nyní Bůh nadpřirozeným způsobem potvrzuje: ano, i pohané, kteří uvěří v Krista, jsou přivedeni do církve. Ježíš Kristus přišel, aby vykoupil hříšníky – kterékoliv – nejen z nějaké skupiny lidí, z nějakého národa nebo lidi jen s určitými vlastnostmi. Ne. Evangelium Ježíše Krista Bůh svěřuje do rukou církve, aby je nesla jak židům, tak samařanům a až na sám konec země. Spasitelnou víru jako dvojče provází poslušnost. A to je Kristovo přikázání:

  • Mt 28:19-20 Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého 20 a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal.

A to je výraz poslušnosti Kristu. Kornélius spolu s dalšími pohany nyní uvěřili v Krista. Kdo může zabránit, ptá se Petr, aby byli pokřtěni vodou? Je to podobná otázka, jakou položil etiopský dvořan Filipovi. I on uvěřil Kristu na základě zvěstování evangelia Filipem

  • Sk 8:35-36 Tu Filip začal u toho slova Písma a zvěstoval mu Ježíše. 36 Jak pokračovali v cestě, přijeli k místu, kde byla voda. Dvořan řekl: "Zde je voda. Co brání, abych byl pokřtěn?"

Být pokřtěn na vyznání víry v Krista je výraz poslušnosti samotnému Pánu. Jestli jsi již uvěřil, ale nejsi pokřtěn, polož si také ty tuto otázku: Co brání abych byl pokřtěn? Kdo může zabránit, abych byl pokřtěn, když jsem i já přijal Ducha svatého? Můžeš tuto otázku položit také starším církve, abyste společně ve vzájemné pomoci, hledali odpověď. Je-li něco co brání, pak je třeba se modlit a věc vyřešit. Není-li nic na překážku, pak je to poslušnost Kristu nechat se pokřtít. Jaká radost musela nastat v celém Korneliově domě, v jeho rodině, mezi příbuznými, přáteli! Pozvali Petra, abych u nich zůstal několik dní! Jistě se nová část církve společně radovala. Jistě také hladověli po výkladu Božího slova, společně se modlili a chválili Pána. Museli prožít nádherné společenství několika dnů. Máme dnes také takovou příležitost. Naše sestra Zuzka Hejkrlíková bude dnes, dá-li Bůh, pokřtěna. Tento křest bude pro ni do budoucna vždy ujištěním o Boží lásce a péči, o Jeho milosti k Zuzce. Bude také ale svědectvím pro duchovní mocnosti: tak i tato žena uvěřila Kristu ve svém srdci a nyní tuto víru veřejně vyznává: já patřím Ježíši Kristu.

  • Lk 15:10 Pravím vám, právě tak je radost před anděly Božími nad jedním hříšníkem, který činí pokání."

A za třetí to bude to radostná příležitost pro společenství církve: vždyť do rodiny církve Bůh skrze víru povolal a poté adoptoval tuto svou dceru. Připojil ji skrze víru, kterou dnes Zuska vyznává před lidmi, k rodině víry, k církvi Krista Ježíše.

Haleluja! Jemu buď sláva!

Ježíš je Pánem všech. Bůh nikdy nezachraňuje nikoho, kdo nečiní pokání, neobrací se ke Kristu a nežije ke spravedlnosti. Ani židy, ani pohany.

 

 

Rok

Osnova kázání

Otázky ke studiu