Křesťanova výsada (1J 5,13-15)

Kazatel

Vše, co máme, je od Boha

Jan Suchý, Ústí nad Labem, 26. června 2016

Pokoj vám, sestry a bratři v Pánu Ježíši Kristu, milí hosté, podnikli jste někdy v životě túru na nějaký kopec, opravdový vrchol v horách? Tak si jistě vybavíte, že to byla námaha jít do kopce, ale cestou jste byli jistě odměněni nádhernými výhledy na okolní hory. Ale teprve, když jste stanuli na samotném vrcholu kopce, naplnil se cíl vaší výpravy.

Trochu podobné je to s námi, když jsme společně procházeli doposud 1. listem Janovým, někdy to byla těžká práce, jindy jsme byli odměňováni radostným pohledem na to, co Bůh dělá a jak nás zahrnuje svou dobrotou, jinde nás po cestě učil lekce, které se ve svém osobním i sborovém životě potřebujeme naučit.

Ale nyní jsme se dostali společně na samotný vrchol celého 1. listu Janova. Všechno, co až doposud Jan napsal, mělo jeden hlavní cíl:

  • abychom věděli, že máme věčný život! (5:13).

Proč máme tento list v Písmu? Odpovědí je více, ale tou, kterou vám dnes chci zdůraznit, je tato: Pán Bůh dává tento list našich rukou, aby nás vedl a přinesl nám pokoj do našich životů a radost: toto apoštol Jan píše, aby naše radost byla úplná. (1:4)

A. Aby naše radost byla úplná

Dovedeme si to představit? Máme rádi radost, je nám dobře, když máme radost, těší nás, když můžeme přinášet radost druhým. Radost je dobrá. A tady nám Jan říká: tenhle dopis píšu, aby vaše radost byla úplná!

Skrze celý list jsme došli až k vyvrcholení Janovy zprávy, nyní bude už naše radost úplná: tak v čem je ta úplná radost? Kdy ji mám ve svém životě? Jak můžu mít dokonalou, úplnou radost, která nepomine s měnícími se okolnostmi mého života?

Jan zcela otevřeně říká: úplnou radost vám přináší jistota, že máte věčný život s Bohem.

Lidé žijící bez Boha, říkají: já nepotřebuji věčný život, nechci čekat na plnost radosti až na někdy v budoucnosti. Já chci radost teď. A tak dělají všechno pro své potěšení už tady a teď.

Ale nemůžete mít plnou radost v tomhle světě, jestliže napřed nezískáte plnou, dokonalou radost věčnosti. Každá rádoby pěkná či příjemná věc, kterou tady na zemi můžete mít, každý vzrušující a potěšující zážitek, který můžete prožít v tomto životě, má jen omezené trvání. Jednoho dne všechno, co se lidem zdálo štěstím, ke kterému nepotřebují Boha, skončí.

  • Kazatel 2:16  Vždyť po moudrém ani po hlupákovi nezůstane památka navěky; všechno, co bylo, bude v příštích dnech zapomenuto. Moudrý umírá stejně jako hlupák.

B. Abyste věděli, že máte život věčný

Abychom mohli znát plnou radost, potřebujeme vědět, že máme život věčný.

Jan nenapsal tento list, aby nás znejistil o naší víře - a proto snad všechny ty testy, aby nás znejistil o našem spočinutí v Kristu, ale proto, aby nám přinesl pokoj skrze ujištění o věčném životě, který křesťan má skrze víru díky Kristu.

Vkrádají se vám do mysli myšlenky, trýznivé otázky, jako: Miluje mě vůbec Bůh, když jsem takový hříšník? Platí ujištění o věčném životě i pro mě, když už tenhle pozemský život žiju tak často nedokonale?

Ale právě tam, kde přichází poznání vlastního hříchu, tam, kde člověk vidí svou bídu před svatým Bohem, svou neschopnost se Bohu zalíbit, jedině tam, kde člověk rezignuje na svou vlastní "dobrotu", jenom tam začíná být prostor pro růst v Boží milosti, pro Boží potěšení Kristem a Boží pokoj v Kristu.

Otázka tedy stojí: Chodíš v světle, jako Bůh je v světle, máš společenství s bratřími a sestrami, očišťuje tě Bůh od každého hříchu? (1:7-9) I když znovu a znovu hřešíš? Doznáváš Bohu své hříchy? Pak ti je Otec odpouští. Buď si tím naprosto jist. Proč? Protože On to říká:

  • 1J 1:9  Jestliže vyznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti.

Miluješ své bratry a sestry a prokazuješ jim lásku? To všechno je důkaz, že miluješ Krista.

Ano, Jan ve svém listě rozvádí do konkrétních testů to, co Pán Ježíš shrnul ve dvou největších přikázáních: Miluj Boha a miluj bližního.

  • Matouš 22:37 On mu řekl: "`Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.´38  To je největší a první přikázání. 39  Druhé je mu podobné: `Miluj svého bližního jako sám sebe.´40  Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci."

Všechny testy, které jsme dosud v 1. listě Janově procházeli, nás měly dovést k jedinému: k povzbuzení, abychom věděli, že máme věčný život. Ten nám nebyl dán, protože dokážeme ve všem, co děláme a jak smýšlíme, potěšovat Boha, ale byl nám dán kvůli Kristu: pro to, co On udělal. Naše jistota věčného života neleží v naší dokonalosti, ale v dokonalém díle Ježíše Krista na kříži! Proto mu věříme a proto jsme zachráněni! 

To je největší dar, jaký člověk může dostat: být smířen s živým Bohem a žít navěky v Jeho přízni, jako děti se svým Otcem.

Jaké jsou důsledky toho, že mi Bůh dal ten největší dar, který jsem kdy mohl dostat?

I. Křesťanova pevná důvěra Bohu

Ano, můžeme mít pevnou důvěru Bohu. Verš 14 začíná spojkou "A", jak česky uvádí např. ČSP:

  • A to je ta naprostá důvěra,... že slyší nás (v.14, ČSP)

Jistota, že nám náš Otec dal věčný život, otevírá do široka nádheru křesťanského života:

- Bůh učinil nás svými dětmi, a tak když k Němu voláme v modlitbě, On nás slyší - a vždycky uslyší. Život, který nám dal a který už nyní máme, je věčný. To znamená, že je bez konce. Bůh nás vždycky uslyší - nebude doba, kdy by nás neslyšel. A to je další jistota křesťanského života: Bůh není nikdy od nás tak daleko, že by neslyšel naše modlitby.

S pevnou důvěrou se vydávali muži i ženy v historii do neprobádaných končin světa, aby přinesli světlo evangelia dalším lidem. V divočině, uprostřed neznámého, přesto byli plni důvěry, že Bůh je slyší, protože jejich život byl skryt v Kristu.

Čtěte příběh Davida Brainerda, misionáře mezi severoamerickými indiány. Čtěte životopisy křesťanů, kteří nesli evangelium do nejzazších koutů země, a najdete svědectví důvěry Bohu.

Jan chce, abychom věděli, že máme věčný život a měli pevnou důvěru Bohu, že nás slyší...(v. 14)

Jan tu buduje naši důvěru k Otci: když nám Otec dal věčný život, nyní nás i slyší, když k němu přicházíme s modlitbou.

A. Bůh slyší všechny modlitby

Bůh mě slyší... Slyší Bůh všechny modlitby? Jistě slyší vše, neboť On je vševědoucí - není nic, co by Mu uniklo, o čem by nevěděl.

K Bohu tak jak se lidé rodí a žijí, hříšní a duchovně mrtví, nemohou přijít. Nemají právo vstoupit do Jeho svaté přítomnosti. Proto lidé potřebují Prostředníka, kdo by je přiváděl před Boha.

  • 1Tm 2:5  Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš,

Jestliže jenom Ježíš je Prostředníkem mezi člověkem a Bohem, slyší potom Bůh modlitby těch, kdo v Krista nevěří?

V obecném smyslu slova "slyšet", jak jsme si ukázali, Bůh vždy slyší modlitby nevěřících, které se k Bohu modlí, zvlášť když je člověku těžko, nebo prochází trápením. Dokonce ve své prozřetelnosti na některé z těchto modliteb odpovídá, aby uskutečnil své záměry.

Nikde ale v Písmu Bůh nezaslibuje, že modlitby nevěřících vždy nejenom uslyší, ale vyslyší – že na ně odpoví.

To zaslibuje jen těm, kdo k Němu přicházejí skrze Prostředníka Ježíše Krista ve víře a žádají jej ve shodě s Boží vůlí. Takové modlitby věřících vyslyší vždy.

B. Prostředník Nové smlouvy

Zastavme se u Ježíšovy role Prostředníka. Pod Starou smlouvou (Mojžíšovým zákonem), kterou uzavřel Bůh s Izraelci, s jediným národem na světě, mohl před Boha předstupovat ve stánku a přinášet oběti jenom kněz a do svatyně svatých mohl vstoupit jen velekněz a to jen jedenkrát do roka. Všichni ostatní lidé museli stát mimo stánek setkávání. Čteme o tom do podrobna v 9. kapitole listu Židům. Ale Ježíš není jako kněží Staré smlouvy. On je dokonalý Kněz, který obětoval sám sebe jako dokonalou oběť jednou pro vždy:

  • Žd 7:26-27  To je ten velekněz, jakého jsme potřebovali: svatý, nevinný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků a vyvýšený nad nebesa, který nemusí jako dřívější velekněží denně přinášet oběti napřed za vlastní hříchy a pak teprve za hříchy lidu. Ježíš to učinil jednou provždy, když obětoval sebe sama.

Tak otevřel do široka přístup k Bohu každému, kdo věří. Už nemusíme stát vně svatyně, ale můžeme vstoupit až na svaté místo, dokonce na to nejsvětější místo, do svatyně svatých, řečeno slovy listu Židům, přímo k Bohu.

  • Žd 10:19-22  Protože Ježíš obětoval svou krev, smíme se, bratří, odvážit vejít do svatyně  (20)  cestou novou a živou, kterou nám otevřel zrušením opony – to jest obětováním svého těla. Máme-li tedy tak velikého kněze nad celým Božím domem,  (22)  přistupujme před Boha s opravdovým srdcem a v plné jistotě víry, se srdcem očištěným od zlého svědomí a s tělem obmytým čistou vodou.

Byli jsme dokonce kvůli Kristu a skrze víru ustanoveni za kněze a máme tak právo i dokonce povinnost přicházet k Bohu - máme právo i povinnost se modlit. Můžeme to dělat s důvěrou, že nás Bůh slyší, protože Kristus nám otevřel cestu až k Otci.

Jsme-li v Kristu, věříme-li Kristu, pak máme pevnou důvěru, že nás Bůh slyší:

II. Křesťanovy vyslyšené modlitby

  • (14)  Máme v něho pevnou důvěru, že nás slyší, kdykoliv o něco požádáme ve shodě s jeho vůlí. 

A. Kdykoliv o něco požádáme

Modlit se k Bohu lze kdykoliv a předkládat mu prosby lze za cokoliv.

Kdykoliv - Boží děti mohou ke svému nebeskému Otci přijít v modlitbě kdykoliv. Není určený specifický čas, že bychom mohli k němu přicházet třeba jen 5x denně, nebo ráno a večer. Ne, ale kdykoliv, ať během dne, nebo v noci, Bůh slyší. Ať se modlíš ráno nebo v noci, když se vzbudíš, přes den ve škole či v práci, vždy Bůh slyší. V jakékoliv situaci:

Nehemjáš se modlil velice krátce – uprostřed rozhovoru s králem Artaxerxem.

  • Král se Nehemjáše zeptal: "Co si tedy přeješ?" Pomodlil jsem se k Bohu nebes a odpověděl jsem králi. (Nehemjáš 2:4-5). 

Moc času mezi otázkou krále a Nehemjášovou odpovědí nebylo…

Požádáme o něco - Žádat můžeme a máme o cokoliv. Nejsou v životě křesťana malé věci, za které by se neměl modlit ani velké, za které by se nemusel modlit.

Elijáš se modlil, za veliké věci - aby tři a půl roku nepršelo.

  • Jk 5:16-18 Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého. Eliáš byl člověk jako my, a když se naléhavě modlil, aby nepršelo, nezapršelo v zemi po tři roky a šest měsíců. A opět se modlil, a nebe dalo déšť a země přinesla úrodu.

Pavel se modlil za praktické potřeby – děkoval Bohu, když se Filipští o Pavla starali ve vězení (Fp 4:10).

Co to „něco, cokoliv“ znamená, vysvětluje Jan v konci verše: ve shodě s Jeho vůlí.

B. Boží vůle je nám zjevená v Písmu

Ale jak víme, že se modlíme ve shodě s Jeho vůlí? Boží vůle je nám zjevená v Písmu.

  •  2. Timoteovi 3:16-17  Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu.

V Božím slově nám Pán odevzdal všechno, co potřebujeme znát pro cestu tímto životem. Jsme nesmírně požehnaní, že máme Písmo v našem jazyce, rozumíme mu. Byly doby, kdy Písmo bylo vzácné a uměli ho číst jen někteří. Po dlouhá staletí bylo čteno jen při bohoslužbách a to latinsky. Jaké požehnání máme, když nám naši předchůdci ve víře přeložili Slovo do českého jazyka.

To, co kdysi bylo vzácností, dnes může mít každý doma. Máme takové privilegium, které neměla většina generací před námi.

  • Komu bylo mnoho dáno, od toho se mnoho očekává (Lk 12:48).

A tak celoživotní prací křesťana je poznávat Boží slovo. To nás vede a přináší nám duchovní porozumění.

  • Žalm 119:105  Světlem pro mé nohy je tvé slovo, osvěcuje moji stezku.

Narodili jsme se do tmy a žili ve tmě, dokud nás Duch svatý nevysvobodil skrze víru v Krista z

  •  této tmy a povolal nás do svého podivuhodného světla (1Pt 2:9).

Jeho Slovo je nám světlem na cestě. Bude nám dávat porozumění Boží vůli. Boží slovo bude proměňovat křesťanův charakter, aby takový člověk byl čím dál podobnější Pánu Ježíši.

  • Jan 15:7  Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám.

Kristova slova v nás budou zůstávat - tak, jak porosteme v porozumění Slovu. A Kristova slova jsou Božími slovy, jsou Boží vůlí. Potom se budeme čím dál více modlit ve shodě s Boží vůlí. Proto znalost Písma je tou jedinou cestou, jak s pomocí Ducha svatého rozumět Boží vůli. Ve Skutcích 4:24 máme dobrý příklad: první církev se modlila Boží slovo – Žalm 2, aplikované do své situace.

  • Sk 4:23-27  Když byli Petr a Jan propuštěni, vrátili se mezi své a oznámili, co jim řekli velekněží a starší.  (24)  Když to bratří uslyšeli, pozdvihli jednomyslně hlas k Bohu a řekli: „Pane, který jsi učinil nebe i zemi i moře a všecko, co je v nich,  (25)  ty jsi skrze Ducha svatého ústy našeho otce Davida, svého služebníka, řekl: ‚Proč zuří pohané hněvem a národy osnují marná spiknutí?  (26)  Povstávají králové země a vladaři se srocují proti Hospodinu a jeho Mesiáši.‘  (27)  Opravdu se srotili v tomto městě Herodes a Pontius Pilát spolu s pohany i s národem izraelským proti tvému svatému služebníku Ježíšovi, kterého jsi posvětil,

Boží slovo můžeme ovšem používat nesprávným způsobem - pokud si budeme vybírat verše k tomu, k čemu se nám hodí, pak nejsme schopni rozpoznávat a rozumět Boží vůli.  Musíme nechat Písmo, aby vysvětlovalo sebe - tomu porozumíme, když budeme číst Písmo v souvislostech.

Proto se také snažíme ve shromáždění procházet celé jednotlivé knihy Písma - abychom jim rozuměli jako celku i v jednotlivostech. Je to cesta dlouhá, ale vyplatí se nedělat zkratky a být trpěliví. Takový posluchač a student Písma je bohatě odměňován. Začíná rozumět principům, které potom usměrňují naše rozhodování, řídí naše city a vedou naše jednání.

To je duchovní rozlišování. Písmo usvědčuje křesťana tam, kde jedná a smýšlí proti zjevené Boží vůli a vede ho k pokání a nápravě. Boží slovo je tak nepostradatelné pro každodenní život křesťana.

Boží slovo je duchovní pokrm. Náš duch potřebuje jíst každý den, tak jako tělo potřebuje jíst každý den. Proto je to nanejvýš důležité, abychom jednali moudře a rozvrhli si čas každého dne, abychom četli Boží slovo. Bude to zápas, ale čím dál víc v něm budeme vítězit, až se čtení slova stane samozřejmou a neodmyslitelnou součástí našeho denního režimu.

Můžeme používat pomůcky, které nám pomohou s pravidelností - třeba plán čtení.

Poznávání Boží vůle je celoživotní proces, který se nezastaví, dokud nebudeme tam, kde je nyní náš Pán. Někdo si řekne: já jsem už starý, proč bych měl číst Bibli, poslouchat kázání. Ale potřebuješ poznávat Boží vůli, aby ses uměl modlit v souladu s ní.

C. Překážky v poznávání Boží vůle

Na cestě poznávání Boží vůle jsou také překážky, jak dobře všichni víme z vlastní zkušenosti.

Podmínkou úspěchu v poznávání Boží vůle je nejenom porozumění Božímu slovu, ne jen to, zda poslouchám, co říká, ale také jestli podřizuji svůj životu Božímu slovu.

  • Jakubův 1:22  Podle slova však také jednejte, nebuďte jen posluchači - to byste klamali sami sebe!

Jestli mi v podřízení se Božímu slovu brání moje neochota, to že si chci podržet svoje přesvědčení a nenechat ho proměnit Božím slovem, svědčí o pýše mého srdce. Potřebuji padnout na kolena a vyznávat Bohu svoji vzpouru. Potřebuji Jeho pomoc a odpuštění a proměnu srdce (často to znamená proměnu mysli).

Jindy mi v poslušnosti Bohu brání slabost mé víry. Proto je tu církev - abychom se navzájem povzbuzovali v následování Pána. Bratry a sestry nám Pán dal, aby jim byli pomocí v běhu za Kristem.

D. Překážky ve vyslyšení modliteb

Co brání, aby křesťanovy modlitby byly vyslyšeny?

- když se modlí v souladu se svou vůlí, ale ne s tou Boží Někdy dáváme přednost svým vlastním tužbám před těmi Božími. Možná ještě nerozumíme, že jsou to sobecká přání a tak Bůh na tyto modlitby neodpovídá. Modlíme sobecky, něco chci já, na úkor druhých. Potřebujeme růst v posvěcení, abychom lépe rozuměli, jak a za co se modlit. Jakub nám to vysvětluje:

  • Jak 4:3  Prosíte sice, ale nedostáváte, protože prosíte nedobře: jde vám o vaše vášně.

Všimli jste si už, jak váš spoluvykoupený svatý křesťan, kterého tak dobře znáte ze sboru, tolikrát slyšel, co je Boží vůle pro jeho život a pořád se tím neřídí? Věřím, že jsme si toho už všichni všimli.

Ale vězte, že v mém životě jsou takové trámy, které všichni vidíte a já s nimi ne a ne hnout. Proto vás potřebuji, abyste mi pomohli, to co jiní tak zřetelně vidí a já ne, vydat Kristu a s Boží pomocí, možná právě skrze vás, dát ve svém životě do pořádku.

Jsem Bohu vděčný za církev. Jsem Mu vděčný za vás.

III. Křesťanova vděčnost

A. Vše, co máme, jsme dostali od Něho

  • 1J 5:15  A víme-li, že nás slyší, kdykoliv o něco žádáme, pak také víme, že to, co máme, jsme dostali od něho.

Bratři, sestry, podívejte se, co všechno máme: všechno, co potřebujeme k životu:

  • 2. Petrův 1:3  Všecko, čeho je třeba k zbožnému životu, darovala nám jeho božská moc, když jsme poznali toho, který nás povolal vlastní slávou a mocnými činy.

A vrcholem toho je život věčný! To, co jsme dostali je od Pána!

Ano, někdy se divíme, co jsme to dostali, protože jsme žádali něco jiného. Ale Pán ví, co je pro nás dobré. Když o něco žádáme ve shodě s Boží vůlí, pak máme jistotu, že nás slyší: to ale neznamená, že nám to ale dá. A díky Bohu za to.

Pán Ježíš se modlil v Getsemanské zahradě:

  • Lukáš 22:42  "Otče, chceš-li, odejmi ode mne tento kalich, ale ne má nýbrž tvá vůle se staň."

Dobře znal Otcovu vůli – vždyť proto přišel, stal se člověkem, aby na sebe vzal naše viny a zaplatil za nás jejich cenu: dal svůj život Otci, aby na lidském těle zakusil smrt.

Věděl, jaká je Boží vůle a přeci její naplnění nebylo automatické v životě Božího Syna. Když On, svatý Boží Syn, musel zápasit, o co více musíme očekávat my hříšní lidé, že budeme zápasit o následování Boha, o to, aby se naše vůle připodobňovala té Jeho, svaté vůli.

Ne má, ale tvá vůle se staň.

B. Otec nás zahrnuje svou láskou

  • v.15 - také víme, že to, co máme, jsme dostali od něho.

Náš Otec nás skrze Jana ke konci jeho listu zahrnuje potěšením. Nejprve nás zahrnul svědectvím o svém Synu, kterého nám dal, abychom v něj složili naši naději na věčný život. Potom nás zahrnul ujištěním o tom, že nám věčný život již dal, když jsme uvěřili Kristu a nyní nás zahrnuje svou láskou a přízní – naslouchá, o co jej prosíme. Nakonec nás zahrnuje ujištěním o své lásce: všechno co máme, je od Něho!

Co víc by si člověk mohl přát? Sám Bůh vesmíru, Stvořitel nebe i země, Král věků, nepomíjitelný, neviditelný, Otec Pána Ježíše, spravedlivý Soudce se stal Otcem vykoupených Božích dětí a zahrnul je svým požehnáním! Stal se naším Otcem!

Jaká sláva! Jaká dobrota! Jaká milost! Jaká láska!

  • Koloským 1:9-12  Proto i my, ode dne, kdy jsme to uslyšeli, nepřestáváme za vás v modlitbách prosit, abyste plně, se vší moudrostí a duchovním pochopením poznali jeho vůli. Tak budete svým životem dělat Pánu čest a stále se mu líbit, ve všem ponesete ovoce dobrých skutků, budete růst v poznání Boha, a z moci jeho božské slávy nabudete síly k trpělivosti a radostné vytrvalosti; a budete děkovat Otci, který vás připravil k účasti na dědictví svatých ve světle.

 Jak bychom Mu nebyli vděční, když nás zahrnul takovou lidsky nepředstavitelnou láskou? 

Rok

Osnova kázání