MUŽI, MILUJTE SVÉ ŽENY, JAKO SI KRISTUS ZAMILOVAL CÍRKEV (EFEZSKÝM 5,25, KOLOSKÝM 3,19)
Kazatel
MUŽI, MILUJTE SVÉ ŽENY, JAKO SI KRISTUS ZAMILOVAL CÍRKEV
(Efezským 5,25, Koloským 3,19)
Jan Suchý, Ústí nad Labem, 1. října 2023
Židům 12:1-2
Pokoj vám, Bohem milovaní, kteří svou naději skládáte v Pána Ježíše Krista, vykupitele hříšníků. Pokoj a milost vám, kteří ještě hledáte odpočinutí od břemena svých hříchů. Kéž Kristus zazáří dnes nám všem ve svém Slově. Ano, otvíráme dnes znovu list apoštola Pavla a jeho spolupracovníka Timotea křesťanům v Kolosách. Chtěl bych dnes s vámi znovu jít do verše 3,19, který začíná slovy
- 19 Muži, milujte své ženy
Vím, že jsme jej procházeli při posledním výkladu z listu Koloským. Vím, že jsme se již dívali, na to jak podřízenost manželek svým manželům i jak láska manželů ke svým manželkám, to vše je možné žít jen v podřízenosti Bohu a v podřízenosti jeden druhému. Je to stejný základ pro naše vzájemné soužití v rodině, stejně jako následující příkaz Božího slova ve v. 20 dětem: poslouchejte ve všem své rodiče. Viděli jsme, jak manželova podřízenost cíli jeho lásky k manželce, k jejímu věčnému dobru, je nerozlučně spjata s vedením do Božího slova v rodině i s růstem ve zbožnosti manžela, který má vést. Tomu rozumíme. A přece je to vše jen část Božího plánu pro křesťanského manžela, jak má milovat svou manželku. Je to jako s Kristem. A myslím nyní zvlášť na vás, mladé věkem i na děti, kdo přicházíte s rodiči sem do shromáždění neděli, co neděli. Myslím, že jste nejlepší mezi vrstevníky, mezi všemi spolužáky, v jedné věci: slyšeli jste z nich nejvíc krát o Bohu, o Ježíši Kristu. V tom se s vámi málokdo může srovnávat. A přece, dokud se nesetkáš s živým Pánem Ježíšem, který ti odhalí skutečný stav tvého srdce, dokud ti nezjeví svou lásku, přestože o tobě ví všechno, i to co nechceš, aby kdokoliv jiný věděl, dokud nenajdeš jeho lásku, která tě smíří se spravedlivým Soudcem všech lidí, včetně tebe, vůbec ho neznáš. Vůbec neznáš Boha. Možná neděláš stejné špatnosti, jako tví spolužáci, možná jsi poslušnější rodičům a poddajnější ve škole svým učitelům. Ale dokud nemiluješ Pána Ježíše, neznáš ho. A stejné je to s manželem.
- Žd 12:1-2 … a vytrvejme v běhu, jak je nám uloženo, s pohledem upřeným na Ježíše, který vede naši víru od počátku až do cíle.
Aby kdokoliv z nás uměl a mohl milovat druhého pravou, Boží, láskou, musí své oči upřít na Ježíše. Tohoto Ježíše Bůh poslal na zem, abychom mohli poznat Boží lásku a zůstávat v ní po celou věčnost.
Neexistuje žádný jiný zdroj, který by nám ukázal, jak vypadá láska, která
- … je trpělivá, laskavá, nezávidí, která se nevychloubá a není domýšlivá. 5 která nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. 6 Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. 7 Ať se děje cokoliv, která vydrží, která věří, která má naději, která vytrvá. 8 Láska, která nikdy nezanikne
1K 13:4-8 (upraveno)
Takovou lásku najdeme jedině u Ježíše Krista, Božího Syna. Když se chceme učit milovat své manželky láskou k Boží slávě, je Kristus ten jediný, u koho se to můžeme naučit. Pojďme se u něho učit. Jakou láskou, že Kristus miluje, abychom uměli milovat své manželky?
- Ef 5:25 Muži, milujte své ženy, jako si Kristus zamiloval církev a sám se za ni obětoval
Kristova láska k církvi je vyjádření dokonalé Boží lásky. Bůh nemůže milovat jinak než dokonale. Jeho láska není poskvrněna sobectvím ani vypočítavostí. Láska Pána Ježíše Krista je čistá, nádherná a je věčná. Taková láska oslavuje Boha na věky věků. Pojďme se učit k Ježíšovým nohám a dívejme se na jeho lásku k církvi, ať se učíme milovat stejně tak my manželé i své manželky, které nám Bůh dal. Učme se od něj všichni, jaká je Jeho láska k nám, k církvi Boží.
Ano, čteme v Listu Efezským
- Ef 1:3-4 Pochválen buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás v Kristu obdařil vším duchovním požehnáním nebeských darů; 4 v něm nás již před stvořením světa vyvolil, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří.
že Bůh vyvolil svůj lid ke spáse. Bůh se již na věčnosti, ještě než byl tento svět, rozhodl, že zachrání všechny lidi, kteří budou tvořit jeho církev, od důsledků jejich hříchů, od smrti. Zachrání je ne proto, jací jsou, ale proto, že se rozhodl je milovat a prokázat jim svou lásku až do krajnosti. Pán Ježíš se za církev sám obětoval. Všimněte si, v tuto chvíli jeho vyvolení ještě nebyli svatí. Od svého početí až do dne oslavení při setkání s Kristem to jsou všichni do jednoho hříšníci, kteří nemilují Boha celým svým srdcem, celou svou duší i celou svou myslí (Mt 22,37), i když právě k tomu jsme byli každý jeden stvořen. Ještě nemilovali bližního svého jako sebe samého (Mk 12,31). Kristus si svou církev zamiloval ne kvůli její spravedlnosti, ale svou milostí. Zamiloval si ji proto, čím ji jeho láska teprve učiní:
- slavnou, bez poskvrny a vrásky a čehokoliv podobného (Ef 5,27a), aby byla svatá a bezúhonná.
Muži miluj svou ženu, protože Kristus ji miluje. Ne pro její dokonalost ve všech směrech, ale protože On se rozhodl ji zahrnout svou láskou a vést ji k pokání, k víře, posvěcení a nakonec do věčné slávy u Otce. On ji miluje, protože se rozhodl ji zachránit. Prokazuje ji i dnes svou lásku, i když ona není ještě na konci své cesty posvěcení. Ještě hřeší, ještě jej nemiluje, jak by měla. Ale Kristus ji miluje, protože se rozhodl ji zahrnout svou milostí, svou láskou a učinit ji u Boha krásnou. Když ji takovou dnes miluje Pán Ježíš, neměl bys i ty nečekat se svou láskou, až bude tvá manželka jednat i přemýšlet v každém směru svatě?
- Ef 5:25 Muži, milujte své ženy, jako si Kristus zamiloval církev a sám se za ni obětoval
Pán Ježíš se rozhodl kvůli své církvi, kterou miluje, dokonce na čas opustit svou slávu, kterou měl u Otce. Vzal na sebe tělo člověka, služebníka.
- Fp 2:6-8 Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, 7 nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka 8 se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži.
Pán Ježíš kvůli nám, své církvi, nelpěl na své slávě. Lidští králové vyžadují úctu svých poddaných. Kdo ji nevzdává, nemůže před krále přijít. Ale zde je Král nad všechny pozemské krále, který pro věčné dobro své církve odkládá svou slávu a ponížil se. Vzal na sebe podobu člověka, i s naším utrpením.
- Žd 5:7-9 Ježíš za svého pozemského života přinesl s bolestným voláním a slzami oběť modliteb a úpěnlivých proseb Bohu, který ho mohl zachránit před smrtí; a Bůh ho pro jeho pokoru slyšel. 8 Ačkoli to byl Boží Syn, naučil se poslušnosti z utrpení, jímž prošel, 9 tak dosáhl dokonalosti a všem, kteří ho poslouchají, stal se původcem věčné spásy,
Čekali byste, že ten nejmocnější ze všech mocných se sám dobrovolně vydá utrpení? Ne, vždyť má moc se utrpení vyhnout. Ale pro nás, svou církev, pro naše věčné dobro, prošel i utrpením, protože hřích přináší utrpení, jak všichni moc dobře víme. Ježíš Kristus přišel hřích porazit. V tomto světě, kde jsou důsledky hříchu vidět na každém kroku, si nemůže žádný křesťanský manžel myslet, že pro věčné dobro své manželky sám neprojde někdy utrpením. Důvod utrpení v tvém životě křesťanský manželi nemusí být hříchy tvé manželky, ale utrpení bude jistě přinášet tvoje vlastní duchovní bída. Aby manželce sloužil Božím slovem, budeš muset probojovávat své vlastní zápasy, aby ses sytil Božím slovem. Je to tvrdý boj s myslí, která by se raději zaobírala zkrášlováním tvého domu nebo zahrady, než aby se ponořila do Písma a s modlitbou hledala porozumění, jaká je Boží vůle pro tebe. Možná by sis raději četl zajímavou knihu, nebo jel na kole na výlet. To je všechno je dobré, dar od Boha. Ale pokud bychom zapomněli to, k čemu nás Bůh volá, pak bychom zneužívali Božích darů a nic by nám neprospěly, protože by nás odváděly od toho, k čemu jsme povoláni. Jako manžel jsi povolán milovat svou manželku jako Kristus miluje svou církev. Bude to tvůj zápas, abys měl odvahu a opustil svou komfortní zónu, to v čem jsi dobrý a za co tě jiní chválí a co se ti daří a pustil ses do čtení Božího slova, abys jím sytil svou duši a uměl přinést zvěst Božího slova a principy, které jsou nám v něm dány i své manželce a dětem. Ale pamatuj, tvůj Pán to udělal pro tebe, vzdal se své vlastní „komfortní zóny“ a šel sloužit vlastním životem, abys ty mohl žít s ním v nebi.
- Ef 5:25 Muži, milujte své ženy, jako si Kristus zamiloval církev a sám se za ni obětoval
Vždyť kdo, kdo mě zachrání před sebou samým? Církev se nemohla zachránit sama. Nikdo z nás nemůže zachránit sám sebe. V celém vesmíru neexistuje nikdo a nic, co by mohlo hříšníka zachránit od spravedlivého hněvu Božího a od trestu věčné duchovní smrti, v odloučení od veškeré Boží lásky. Jenom svatý Bůh. A On to udělal. Podstoupil to vše z lásky k nám. A nyní se raduje ze své církve, a ještě se bude radovat. Tebe povolal Bůh za manžela tvé ženy. Svěřil ti ji, abys byl jeho nástrojem v péči o tvou ženu, Boží dítě, za které Kristus zemřel. Jaká to výsada! Kristus sázel, Duch svatý zaléval a ty nyní můžeš z Boží milosti vidět a sklízet plody jejich duchovní práce ve tvé manželce a sám z nich máš užitek. Jak dlouho prokazoval Pán svou lásku církvi? Písmo říká, že ji miloval před stvořením světa, tedy včetně času. Neumíme popsat dobu, ale určitě můžeme říci, že celý svůj pozemský život. Dal pro ní svůj život a nakonec to vyžadovalo i jeho smrt. Kristovým cílem života bylo zjevit Boží slávu a do toho patří také věčné dobro církve. Jako cíl cesty určuje cestu samotnou, stejně tak Boží sláva zjevená v církvi a na církvi vedla Kristův pozemský život. Když se Pilát Ježíše ptal na jeho království, co uslyšel? Kristus nechtěl být v tu chvíli králem zde na zemi. On přišel a vedl lidi, aby se stal králem v jejich srdci. Nestal se panovníkem s žezlem moci ve své ruce, který vykonává soudy nad poddanými. On přišel místo toho sloužit, aby i druzí mohli zakusit Boží lásku. Tak nechtěj panovat nad svou manželkou silou ani mocí, ale službou k jejímu věčnému dobru budeš mít místo v jejím srdci a budeš mít její lásku. Čím víc v tobě uvidí z Krista, tím více místa v jejím srdci pro tebe bude.
Otec Bůh ustanovil Pána Ježíše svrchovanou hlavou církve (Ef 1,22). My, Boží děti, dorůstáme skrze lásku v jeho tělo. Církev je tělem patřícím k hlavě, k Pánu Ježíši.
- Ef 4:15-16 Buďme pravdiví v lásce, ať ve všem dorůstáme v Krista. On je hlava, 16 z něho roste celé tělo, pevně spojené klouby navzájem se podpírajícími, a buduje se v lásce podle toho, jak je každé části dáno.
Pán Ježíš a církev jsou spjati tím nejtěsnějším spojením, jaké může v životě existovat. Odděl hlavu od těla a člověk zemře. Ale Kristus neumírá, je živ na věky, proto ani jeho církev nepřestane existovat. Bude s ním už navždy. On se o ní bude vždy starat. Pozemským obrazem spojení Krista a církve, toho velikého tajemství, je právě manželství (Ef 5,32). Manželství je spojení muže a ženy v jedno tělo před Pánem, takže už nejsou dva, ale jeden (Mk 10,8). Jak s církví, se svým tělem, Pán nakládá? Jistě ne tak, jak si zasloužíme. Podívej se na Krista! On dává své církvi opak toho, co si po právu zasloužíme, že? Miloval jsi dnes Krista celým srdcem? Ve světle jeho lásky vidíme, že ta naše k němu je ubohá. Pořád je v něm ještě tolik místa pro mou sebelásku. V mých ústech jsou pořád ještě slova, která místo budování a potěchu bližního přináší prázdnou slámu a někdy i bolest. Každý den nás Pán zahrnuje svou milostí, když nám odpouští hříchy, které stále kupíme. Je s námi trpělivý, i když už nás učí po páté stejnou lekci, třeba tu o důvěře Bohu. Pán Ježíš nás každý den zahrnuje svou láskou. Tak mu na nás záleží, že se za nás přimlouvá u Otce. Nejen někdy, když má dobrou náladu, jak dokážeme vyjadřovat lásku my, ale On se za nás přimlouvá každý den. Protože každý den má ten Zlý co na nás žalovat. A má pravdu! Ale Kristus se u Otce z á nás přimlouvá. Jaká to útěcha, jaký to pokoj! My nemilujeme tak, jak bychom měli, nejsme trpěliví, jak bychom měli, neumíme odpouštět, nemáme moc moudrosti, abychom dovedli pomáhat druhým pro věčný užitek. Ale podívejte se na Ježíše! Přišel snad nazlobeně a vynadal ti, jak to že jsi dnes byl zase myšlenkami v hříchu, válel ses spokojeně v tom bahně, místo, aby ses posvěcoval přemýšlením o všem, co je
- Fp 4,8 … pravdivé, čestné, spravedlivé, čisté, cokoli je hodné lásky, co má dobrou pověst, co se považuje za ctnost a co sklízí pochvalu.
Ale Kristus se za nás přimlouvá u Otce, abychom neodpadli od živého Boha.
- Ř 8:34-35 …. Kristus Ježíš, který zemřel a který byl vzkříšen, je na pravici Boží a přimlouvá se za nás! 35 Kdo nás odloučí od lásky Kristovy?
Taková je láska Pána Ježíše, kterou můžeme jako manželé napodobovat. Dokonce nás Pán tolik zve, abychom se za naše manželky modlili, přimlouvali u Božího trůnu. Tak vidíme, že milovat svou ženu po vzoru Ježíšovy lásky, znamená také modlitební zápas za naše ženy. Kristova láska je trpělivá. Nedávno se v naší zemi diskutovalo, zda zavést do zákona tzv. pravidlo „3x a dost“. Třeba, když je zloděj chycen při drobné krádeži po třetí, tak už nedostane jen mírný trest, ale trest, který je velmi tvrdý. Jedná se svou církví Pán takto? Máme u něj naději jen třikrát a potom už s námi skončí? Ne, jeho trpělivost je větší.
- Mt 18:21-22 Tehdy přistoupil Petr k Ježíšovi a řekl mu: "Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když proti mně zhřeší? Snad až sedmkrát?" 22 Ježíš mu na to odpověděl: "Pravím ti, ne sedmkrát, ale až sedmdesát sedmkrát."
Myslím, že většina nás, manželů, se u Krista potřebuje učit právě takové trpělivosti. Vytrvalost v modlitbách a trpělivost je projevem Kristovské lásky.
Co když církev uvadá ve svém následování Pána v lásce a poslušnosti? Co když jí dochází síly uprostřed zkoušek v tomto světě? Jak se na to dívá Pán Ježíš?
- Žd 2:9,17-18 Ale vidíme toho, který byl nakrátko postaven níže než andělé, Ježíše, jak je pro utrpení smrti korunován ctí a slávou; neboť měl z milosti Boží zakusit smrt za všecky. 17 Proto musil být ve všem jako jeho bratří, aby se stal veleknězem milosrdným a věrným v Boží službě a mohl tak smířit hříchy lidu. 18 Protože sám prošel zkouškou utrpení, může pomoci těm, na které přicházejí zkoušky.
Pán Ježíš osvědčil svou věrnost k nám až na smrt. Proto je věrný i dnes a také milosrdný. Ví, že my tak snadno upadneme do nevěry Bohu. Žádný křesťanský manžel se nemusí jmenovat zrovna Petr, aby si byl vědom, že už také zapřel Pána. Nejednou už jsem musil prosit Pána za odpuštění, že jsem mlčel tam, kde jsem měl vydat lidem svědectví o tom, kdo je Ježíš. Ale
- 2Tm 2:13 Jsme-li nevěrní, on zůstává věrný, neboť nemůže zapřít sám sebe.
To je také součást Kristovy lásky k církvi, která nás učí věrnosti v pomoci našim manželkám, když na ně přicházejí zkoušky. Kristus odložil svou slávu a stal se jedním z lidí. Prošel utrpením kříže. Když povedeš svou manželku věrně ke kříži Pána Ježíše, uděláš pro ni tu nejlepší službu uprostřed jejího utrpení. To, že jsi s ní a neutekl jsi před těžkostmi, jako ani Pán Ježíš neutekl před křížem, jí bude posilou. Sám Pán pak bude utěšovat její srdce, neboť je to velekněz milosrdný.
Kříž Golgoty je nejenom symbolem Ježíšovy lásky k církvi. Tam skutečně zaplatil za její hříchy, tam porazil smrt, tam usmířil spravedlivý Boží hněv vůči jejímu hříchu svou dokonalou obětí. Tam dokonal své dílo vykoupení… tak si Kristus zamiloval církev a sám se za ni obětoval (Ef 5,25) Ale tady Ježíšova láska k církvi nekončí. Jeho láska nyní nečeká, až bude církev dokonalá, svatá a bezúhonná (Ef 5,27), protože se to nestane samo od sebe. Pán Ježíš s námi jedná ve své lásce den za dnem. Nic dobrého se totiž v našem světě neudělá samo od sebe. Teorie evoluce jde naprosto proti naší osobní zkušenosti. Slož si na zahradě trámy, cihly a prkna a počkej co se bude dít. Stane se všechno možné – prkna shnijí, cihly se rozpadnou, ale chatka se sama nepostaví. Někdo ji musí navrhnout, jak bude vypadat a potom ji někdo musí postavit. Bratr Josef by nám o tom mohl asi mnoho, co vyprávět. To je naše zkušenost, která jen potvrzuje pravdu Písma: Kristus projevu svou lásku k nám, když každý den pracuje na tom, aby jeho církev měla méně a méně vrásek, aby ji mizely pigmentové skvrny způsobené nečistotou hříchu. Pracuje na posvěcení svého lidu skrze Slovo. To je tvrdá práce. Práce posvěcení je součástí Kristovy sebeobětující se lásky. Ale co dělal Pán Ježíš, když upadal pod tíhou zodpovědnosti a cítil slabost? V hodině nejtěžší třikrát volal k Otci v zahradě Getsemanské je-li možné, aby ho minul ten kalich utrpení, které před ním leželo. Kristova láska byla vytrvalá a když už umdlévala, hledal svou sílu u Otce. To vše, abychom mohli přijít k Otci my, jeho církev. Jestli tvá služba manželce uvadá, věz, že máš stejného Otce v nebesích, jako Pán Ježíš. Otce, který dává sílu zemdleným. Pohleď na Ježíše, který dává sílu. Jak? Skrze svoje Slovo. O tesalonické církvi se vědělo, jak jí Bůh posílil uprostřed tísně, když přijali slovo víry v radosti Ducha svatého (1Tes 1,6) od Božího služebníka apoštola Pavla.
- 1Tes 2:13 Proto i my děkujeme Bohu neustále, že jste od nás přijali slovo Boží zvěsti ne jako slovo lidské, ale jako slovo Boží, jímž skutečně jest. Vždyť také projevuje svou sílu ve vás, kteří věříte.
Vidíte, co Duch svatý dělá skrze Boží slovo? Dává sílu, když upadáme. Uprostřed těžkostí byli tesaloničtí posíleni Slovem. Tady máme my křesťanští manželé Boží pomoc ke službě svým manželkám. Boží slovo nás bude posilovat. To je moc, kterou do něho Bůh vkládá Duchem svatým.
Abychom uměli milovat své manželky kristovskou láskou, potřebujeme znát odpověď na důležitou otázku: Proč miluješ svou ženu? Miluješ ji proto, že je krásná? Chytrá, podnikavá, milá, pracovitá, slitovná, přímá, spolehlivá nebo moudrá? To jsou úžasné charakteristiky našich manželek. Mají však jeden nedostatek.
- 1Pt 1:24 Neboť `všichni lidé jako tráva a všechna jejich krása jako květ trávy. Uschne tráva, květ opadne,
stejně tak všechno to ostatní může pominout. Síla a dovednost rukou ve stáří ochabnou, i paměť může uvadat. Kristovskou láskou můžeš milovat svou manželku z jednoho jediného důvodu. Protože miluješ Boha a On ti tvou ženu, abys o ní pečoval. Aby rostla jako Boží dcera do nádhery svatosti. Aby čím dál víc zářila, jak bude na jejím charakteru čím dál více patrný Kristus. Svěřil ti jí, aby skrze její posvěcení znělo evangelium k dalším uším a srdcím. Stejně jako Kristus miloval Otce a On mu dal nevěstu – církev, tak tobě, křesťanský manželi, Pán Bůh svěřil svou dceru, za tvou manželku, abys ji pomáhal dorůstat do podoby charakteru Pána Ježíše. Jakou důvěrou nás Pán zahrnuje!
S bázní nahlížíme dnes jen do několika málo oblastí Kristovy lásky k církvi, abychom se učili i my milovat Kristovskou láskou. Ta láska je však daleko větší, hlubší i širší. My jsme dnes společně jen podhrnuli závoj, za kterým se nám skrývá. Milí bratři, milé sestry, jak nádhernou cestu máme před sebou. Můžeme den za dnem odhalovat víc z Boží slávy a Kristovy lásky k nám. Máme Boží zjevení – Jeho slovo, máme kolem sebe církev, kde se učíme, je s námi Duch svatý, Učitel. Máme všechno. Hledejme tedy nejprve Boží království a všechno ostatní nám Bůh přidá, jak zaslíbil (Lk 12,31).
- Kol 3:1 Protože jste byli vzkříšeni s Kristem, hledejte to, co je nad vámi, kde Kristus sedí na pravici Boží.