Plnost Kristovy milosti (Ef 4,7-10)

Každý křesťan byl obdarován ke službě Kristově církvi

Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 29. května 2016

Pokoj vám a milost, milovaní svatí. Otevíráme znovu list apoštola Pavla církvi v Efezu a budeme pokračovat v našem výkladu ve čtvrté kapitole. Budeme číst prvních šestnáct veršů čtvrté kapitoly, kde se apoštol zabývá tématem jednoty Kristovy církve a potom se budeme zabývat verši 7-10.

Viděli jsme výzvu k zachování jednoty Kristovy církve, viděli jsme základ, na kterém stojí jednota Kristovy církve, a nyní se dostáváme k prostředkům a k rozmanitosti jednoty. Prostředky k zachování jednoty nacházíme u Krista. Jenom on je tím, na kom jednota stojí, on je tím, kdo ji skrze Ducha svatého buduje a on je také tím, ke komu jednota církve směřuje. K jeho slávě ji máme zachovávat, pro něj a od jeho podoby máme růst. K tomu nám dal všechno potřebné – obdaroval jednotlivce, aby mohl růst celek. V našem dnešním textu je nejprve prohlášení o tom, jak Kristus obdarovává svou církev, je zde také zdůvodnění, proč to dělá a nakonec je tu vysvětlení, které směřuje k oslavě Krista, k porozumění tomu, kým je a co udělal. Pojďme tedy k prvnímu bodu:

I. Kristus dává dary

• Efezským 4:7 Jednomu pak každému z nás dána jest milost podle míry obdarování Kristova. (KRAL)

V předchozích třech verších se několikrát opakovala číslovka jeden, jedna. Také sedmý verš začíná stejnou číslovkou – tentokrát ale mluví o křesťanech. Jednomu každému z nás… Je zde zdůrazněna jedinečnost každého jednotlivce a zároveň jsou všichni jednotlivci zahrnuti do jednoho celku. Pavel sám se zařazuje mezi ostatní. Jednomu každému z nás… Je jenom jedna církev, jeden jediný Boží lid, jedna nevěsta Kristova, jedno Tělo, které má hodně údů, ale jenom jednu hlavu – Krista. Je jenom jeden dům Boží, jedno jediné místo, kde přebývá Bůh, kde má Bůh svůj chrám – a to je Kristova církev.

Apoštol Pavel tady mluví o Kristově církvi v její plnosti, ale současně má na mysli také místní církev, místní sbor, který je plným vyjádřením této obecné Kristovy církve. Místní sbor je tím místem, kde Bůh přebývá, společenství Kristových učedníků je chrámem Ducha svatého, lokální církev složená z jednotlivých Božích dětí je tím Tělem Kristovým, které Duch svatý sjednocuje a buduje do plné podoby Pána Ježíše Krista. Jak ho buduje? Tím, že Kristus dává své dary každému jednomu ospravedlněnému hříšníkovi, aby jimi budoval místní církev. A to je první věc, na kterou se musíme více podívat.

A. Touto milostí je odarován každý křesťan

Myslím, že se často proviňujeme tím, jak používáme slovo milost. Někdy říkáme, že všechno je milost, což není lež – všechno, co máme, máme skutečně jenom díky Boží milosti, ale na druhé straně takový výrok trochu znehodnocuje slovo milost. Jestliže je všechno milost, potom se slovo milost stává prázdným a bezobsažným pojmem.

Není potom divu, že málo rozumíme tomu, jak Boží milost působí ve spasení hříšníků a už vůbec nerozumíme aktivní roli Boží milosti v našem duchovním růstu, ve službě a v budování Kristova těla. Podívejte se do Tita:

• Titovi 2:11-13 Ukázala se Boží milost, která přináší spásu všem lidem a vychovává nás k tomu, abychom se zřekli bezbožnosti a světských vášní, žili rozumně, spravedlivě a zbožně v tomto věku a očekávali blažené splnění naděje a příchod slávy velikého Boha a našeho Spasitele Ježíše Krista.

Zde se mluví o milosti, která přináší spásu – zachraňuje nás aktivně a účinně a tatáž milost nás také vychovává a posvěcuje. Kde se neprojevuje milost v Boží výchově a posvěcení, v růstu ve svatosti, tam se vší pravděpodobností není ani milost ke spasení. Boží milost nás vychovává k tomu, abychom odložili hřích a žili svatě a k Boží slávě, žili v očekávání brzkého příchodu našeho Pána Ježíše Krista. Takto Boží milost v každém křesťanovi. Boží milost dělá z hříšníka svatého, z Božího nepřítele Boží dítě, z otroka hříchu služebníka spravedlnosti. A to je něco, co se týká naprosto každého křesťana a je to něco, co bude vidět na životě každého, v kom Boží milost začala pracovat. Není skupina svatějších křesťanů, kteří by obdrželi zvláštní milost ke svatosti, ani není skupina křesťanů, která by zakoušela Boží výchovu v růstu ve spravedlnosti, zatímco jiní křesťané takovou milost nemají a tak dále žijí hříchu. Z Boží milosti jsme spaseni a ta samá milost v nás působí, abychom žili tak, jak se to Bohu líbí:

• Ef 2:8-10 Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit. Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil.

Toto je věc, kterou chci a musím zdůraznit – není křesťan, v němž by Boží milost takto nepůsobila. A jestliže je někdo, v kom takto Boží nepůsobí, není to křesťan. Tomuhle musíme dobře rozumět. Jestliže vidíte dílo Boží milosti ve svém životě, můžete mít naprostou jistotu, že jste Božími dětmi. Jestliže ale nevidíte Boží výchovu, nerostete ve svatosti a v poznání Pána, potom musíte činit pokání a jít ke Kristu, prosit ho o milost a slitování, protože dost možná žijete v nějakém sebeklamu a vaše převrácené srdce vám našeptává něco, co nejspíš není pravda. Velmi dobře o tom mluví Jan ve svém prvním listu.

V našem textu v listu Efezským jde apoštol Pavel ještě o kousek dál a ukazuje na další dílo Boží milosti v životech křesťanů. Mluví o tom, že každý křesťan byl Boží milostí obdarován ke službě Kristovu tělu, k budování Kristovy církve. Smyslem a cílem tohoto obdarování je zachování jednoty Kristova těla a růst do podoby Ježíše Krista. Není křesťan, který by nebyl obdarován. Není křesťan, který by nebyl Boží milostí zmocněn k tomu, aby sloužil druhým. A není žádný dar Boží milosti, který by měl sloužit jenom obdarovanému jednotlivci. Apoštol napsal církvi do Korintu:

• 1K 12:7 Každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu.

Cílem obdarování je budování Kristova těla, služba druhým, nikoliv sobě. A je to dílo Boží milosti, je to Bůh, který tohle působí v životě každého Božího dítěte a obdarovává nás k tomu, abychom byli církví.

A to, co musím zdůraznit, je, že touto milostí je obdarován každý křesťan. Není nikdo, kdo by tuto milost nedostal. Nejsou křesťané služebníci a křesťané diváci. Církev není hokej, kde pár vycvičených a vytrénovaných mladíků potí krev a láme si kosti a tisíce okolo sedí s pivem v ruce a vedou chytré řeči, jak to měl ten či onen udělat lépe. Kristova církev je společenstvím služebníků.

Písmo nám říká důležitou pravdu, že křesťané jsou královské kněžstvo. Křesťané nejsou kněží a laici, ale všichni křesťané jsou kněžími krále (Zj 1,6). V církvi nejsou lidé, kteří by byli nějak speciálně určeni pro službu a jiní, kteří by byli určeni k tomu, aby se jim sloužilo. Podívejte se do našeho textu!

• Efezským 4:7.12 Každému z nás byla dána milost … k budování Kristova těla.

Služba v Kristově těle je vzájemnou službou – sloužíme jedni druhým. Každý potřebuje, aby mu někdo sloužil, a každý je obdarován k tomu, aby mohl sloužit někomu dalšímu. To je způsob, jak funguje tělo. Vzpomeňte si, jak jsme si popisovali církev na konci druhé kapitoly – Kristus je základ a:

• Ef 2:21 V něm je celá stavba pevně spojena a roste v chrám, posvěcený v Pánu.

Mluvili jsme o tom, že jsme pevně skloubováni dohromady a spojeni k růstu a ve svatosti, abychom rostli v Pánu. Jeden úd podpírá druhý, nese druhý, slouží druhému k růstu a k posvěcení. Apoštol Petr říká:

• 1 Petrův 4:10 Každý ať slouží druhým tím darem milosti, který přijal; tak budete dobrými správci milosti Boží v její rozmanitosti.

Jeden každý dostal milost ke službě druhým. Nikdo nebyl vynechán, ale přesto nedostali všichni stejně. Petr mluví o Boží milosti v její rozmanitosti, zatímco Pavel říká, že jsme dostali:

B. Milost podle míry Kristových darů

• Efezským 4:7 Jednomu pak každému z nás dána jest milost podle míry obdarování Kristova. (KRAL)

Každý je obdarován, ale všichni nedostali stejně. Každému byla dána milost podle míry Kristova daru. Každý je povolán ke službě, ale jsou různá obdarování a jsou různé služby. Kromě toho je různá míra milosti. Všechno slouží ke společnému růstu, ale nejedná se o uniformitu, ale vidíme velikou rozmanitost. V Božím slově najdeme nejrůznější dary, jimiž byla církev obdarovaná ke službě a k duchovnímu růstu. A jedinou mírou pro každého křesťana je Kristus.

Někdy se srovnáváme jeden s druhým – ten se modlí hodně a ten druhý málo, ten slouží vyučováním, zatímco druhý stále potřebuje být vyučovaný, další slouží prakticky, takže se postará o potřeby bezmocného, zatímco jiný si vůbec nevšimne, že nějaké potřeby jsou. A porůznu tak pošilháváme jeden po druhém a říkáme si, ten by měl dělat ještě tohle, a tamtu věc vůbec nedělá dobře a já bych měl možná dělat tamto, jako dělá ta sestra nebo ten bratr. Ale co říká Písmo? Podle jaké míry jsme obdarováni? Je tou mírou náš bratr nebo sestra v Kristu? Není! Mírou našeho obdarování ke službě je Kristus.

To je důvod, proč Honza nebude kázat stejně jako Pavel, proč Jarda nepovede shromáždění jako Jonáš, proč Markéta nebude doprovázet společné uctívání zpěvem jako Bětka, proč … mohli bychom pokračovat dál a dál. Každý má sloužit tak, jak Bůh obdaroval právě jeho a ne jak Bůh obdaroval někoho druhého. Tohle je velký problém současné křesťanské subkultury, která má mnoho populárních osobností a mnozí lidí chtějí být právě takoví, jako tyto populární osobnosti. Nepopírám, že potřebujeme vzory a v listu Efezským to ještě uvidíme, ale tyto vzory nejsou mírou toho, jak máme sloužit a jak nás Bůh obdaroval. Tou správnou mírou je jenom Kristus. On je tím jediným s kým se máme srovnávat, na koho se máme upínat, ke komu máme vzhlížet a od koho se na prvním místě máme učit sloužit druhým. A víte, kde to začíná?

• Matouš 11:29 Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším.

Když se budeme učit od Krista, bude naše služba odpočinutím v něm. To neznamená, že nebudeme muset usilovat, že nebudeme muset bojovat, že se nebudeme muset namáhat, a že někdy (nebo možná často) nebudeme unavení – nic takového. Ale znamená to především, že budeme nacházet ve službě bližním radost, protože mírou naší služby a plností našeho obdarování bude sám Pán, který nás obdaroval přesně podle svého záměru a přesně tak, jak my sami to potřebujeme.

Když se ale mírou stane nějaký člověk nebo lidská představa, potom si na sebe (nebo na druhé) pleteme bič, protože nikdy nedosáhneme pokoje a odpočinutí svým duším, když budeme následovat člověka. Proto apoštol Pavel napsal křesťanům do Říma a spolu s nimi také nám:

• Římanům 12:3-6 Každému z vás říkám na základě milosti, která mi byla dána: Nesmýšlejte výš, než je komu určeno, ale smýšlejte o sobě střízlivě, podle toho, jakou míru víry udělil každému Bůh. Jako je v jednom těle mnoho údů a nemají všechny stejný úkol, tak i my, ač je nás mnoho, jsme jedno tělo v Kristu a jeden druhému sloužíme jako jednotlivé údy. Máme rozličné dary podle milosti, která byla dána každému z nás.

Každý z nás byl obdarován k budování Kristovy církve a k tomu, abychom mohli zachovávat jednotu Ducha spojeni svazkem pokoje (Ef 4,3). Dostali jsme milost – každý z nás – a tato milost je:

C. Milost od Krista

Kristus nás obdaroval a my si musíme připomenout charakter jeho daru. Je to svrchovaný dar. Je to dar milosti. Je to dar, který dostal každý z nás, každý opravdový křesťan. Někdy si křesťané myslí – a často je to ve chvíli, kdy se srovnávají s druhými, že na ně Pán Bůh zapomněl nebo že oni udělali nějakou chybu a nepřijali Boží dar ke službě. A tak se modlí, aby je Bůh obdaroval, aby měli ten dar, jako má tamten druhý. Ale co říká náš text?

• Efezským 4:7 Jednomu pak každému z nás dána jest milost… (KRAL)

Bůh na nikoho nezapomněl ani se u nikoho nespletl. Milost, o které mluvíme, je milostí od Krista. On je tím, kdo svrchovaně uděluje své dary. Když apoštol Pavel popisuje rozmanitost Boží milosti a různé duchovní dary, kterými Bůh obdaroval své děti, říká:

• 1 Korintským 12:11 To všechno působí jeden a týž Duch, který uděluje každému zvláštní dar, jak sám chce.

Všimněte si – jak sám chce. Podle míry Kristova obdarování. Podle míry víry, jakou každému udělil Bůh (Ř 12,3). Jedná se o svrchované dílo Boží milosti. Je to Kristův dar.

Jiná chyba, které se někdy dopouštíme, je, že si myslíme, že musíme objevit své obdarování. Lidé si pod tím představují nejrůznější věci. Pamatuji si, jak jsem na začátku svého křesťanského života vyplňoval takový dotazník, který se ke mně dostal a skrze který jsem měl určit, jaký dar od Boha mám. Jako kdyby na základě nějakého lidmi sestaveného dotazníku bylo možné určit míru Kristových darů! Jaká pošetilost! Pravdou je, že Písmo nás nikde nevede k tomu, abychom objevovali své duchovní dary. Bible velmi jasně říká, že jsme je dostali, resp. byly nám dány, dále říká, k čemu tyto dary mají sloužit a nakonec, že je máme používat, máme jimi sloužit. A důraz je na slově sloužit, nikoliv na slově dary. To je také místo, kde máme a musíme začít – sloužit druhým. Můžeme začít úplně jednoduchou věcí, ke které nás Bůh vede:

• Ga 6:2 Berte na sebe břemena jedni druhých, tak naplníte zákon Kristův.

To je nejjednodušší startovní bod. Co bude dále, ukáže Pán. Takovou dobrou ilustraci najdeme v Pánově podobenství o hřivnách z Lukáše 19. Deset služebníků dostalo každý po jedné hřivně a měli s ní hospodařit, dokud se jejich pán nevrátí jako král. První získal z jedné hřivny deset a přijal odměnu. Druhý získal pět hřiven. Ale ten, který hřivnu schoval (a v jiném podobenství ji zakopal), byl po zásluze potrestán. A poslouchejte, co bylo nejdůležitější:

• Lukáš 19:17 Správně, služebníku dobrý, poněvadž jsi byl věrný v docela malé věci, budeš vládnout nad deseti městy.

Po správcích se nežádá nic víc, než věrnost. I my máme být věrnými správci Boží milosti, kterou jsme dostali. Když budeme věrní v mále, Bůh nám přidá a velice brzy se ukáže, jak nás Bůh obdaroval. Ale nedospějeme k tomu tím, že budeme běhat dokola a zkoušet tady tohle a támhle něco jiného. Musíme začít s docela malými věcmi a zůstat věrní. Jenom tak také budeme schopní sloužit Kristovu tělu k růstu do podoby Ježíše Krista.

Apoštol Pavel předkládá před křesťany v Efezu tyto ohromné pravdy, že každý křesťan je obdarován k tomu, aby se podílel na budování Kristova těla. A v dalším verši ukazuje, co to znamená, že Kristus obdaroval svůj lid. Kristus mohl obdarovat svůj lid, protože je jeho Vykupitelem. 

II. Kristus vykoupil svůj lid

• Ef 4:8 Proto je řečeno: ‚Vystoupil vzhůru, zajal nepřátele, dal dary lidem.‘

Apoštol Pavel jde do Starého zákona, do Žalmu 68. Z tohoto Žalmu dokazuje, že Kristus je tím, kdo rozděluje dary milosti. A je důležité, abychom si všimli, jak Duchem svatým inspirovaný apoštol pracuje s Božím slovem. Nový zákon je naprosto zásadní pro porozumění Starému zákonu. Musíme rozumět Starému zákonu tak, jak ho interpretují pisatelé Nového zákona. A tady máme jeden ohromný příklad. Podívejme se společně do Žalmu 68 – otevřete si ho prosím se mnou - přečtu jen několik veršů, ale podíváme se z nadhledu na celý tento Žalm (na všech 36 veršů):

• Žalm 68:17-22 Proč, vy strmé horské štíty, úkosem shlížíte na horu, na níž se usadit zatoužil Bůh? Tam bude Hospodin přebývat natrvalo. Božích vozů jsou desetitisíce, tisíce tisíců. Panovník je mezi nimi, ze Sínaje táhne do svatyně. Vystoupil jsi na výšinu, ty, kdo byli v zajetí, jsi vedl, mnohé z lidí přijals darem, odbojníci však museli zůstat v poušti, Hospodine, Bože! Požehnán buď Panovník, den ze dne za nás nosí břímě. Bůh je naše spása. Bůh je Bohem, jenž nás zachraňuje. Je to on, Panovník Hospodin, kdo vyvádí z tenat smrti. Ano, Bůh rozdrtí nepřátelům hlavu, témě tomu, který se ve vinách brodí.

Žalm 68 mluví o Božím vítězství. Mluví o tom, jak se Bůh stará, jak vysvobozuje svůj lid, jak potírá nepřátele, jak přijímá pocty od poražených nepřátel, jak je oslavován svým lidem, jak je vyvyšován a chválen. Je to Žalm vítězství, žalm, který ukazuje na Boží slávu, velikost moc, na Boží soud a spravedlnost. Bůh je naše spása (v. 20). Bůh zachraňuje (v. 21). Apoštol bere tento celý Žalm a shrnuje jeho obsah v jediné větě, ke které použil slova tohoto Žalmu. Slova z verše 19 a slova z posledního verše:

• Žalm 68:36 Bůh ze tvých svatyň vzbuzuje bázeň, Bůh Izraele. On dává moc a udatnost lidu. Požehnán buď Bůh!

Ale to nejdůležitější zde nejsou slova, která přesně použil, ale jak tento Žalm aplikuje – Žalm, který celý mluví o Božím vítězství, Pavel cele vztahuje na Krista. Kristus je tím, kdo vystoupil vzhůru, Kristus je tím, kdo zajal nepřátele, Kristus je tím, kdo rozdrtil moc nepřítele a dal dary svému lidu. Pavel tak ukazuje na to, že Kristus je vysvoboditel. On vybojoval boj, on je naší spásou, on nás zachraňuje. Kristus porazil nepřítele. Kdo jsou ti zajatí nepřátelé, které vedl? Boží slovo nám na to dává dobrou odpověď:

• Koloským 2:14-15 a vymazal rukou psaný záznam, který svými ustanoveními svědčil proti nám a který nám byl nepřátelský; odstranil jej z našeho středu tím, že jej přibil na kříž. Tak odzbrojil vlády a autority a veřejně je vystavil na odiv, když je vedl triumfálním průvodem v něm. (ČSP)
• Efezským 1:20-21 Vzkřísil ho z mrtvých a posadil po své pravici v nebesích, vysoko nad všechny vlády, mocnosti, síly i panstva, nad všechna jména, která jsou vzývána, jak v tomto věku, tak i v budoucím.

Kristus na kříži a svým vzkříšením porazil odvěkého nepřítele, ďábla. Ďábel je poraženým nepřítelem. Byl zajat a spoután, aby nemohl svádět Boží lid. Jeho moc byla omezena a v den Kristova druhého příchodu bude zničena naprosto definitivně – satan bude vhozen do ohnivého jezera, které je připravené pro něj a pro jeho anděly. Spolu s ním bude do jezera vhozena také smrt a další poraženou mocností, dalším zajatým nepřítelem je hřích.

• Římanům 6:14 Hřích nad vámi už nebude panovat; vždyť nejste pod zákonem, ale pod milostí.

Hřích je poraženým nepřítelem. Kristus zvítězil a dal dary lidem. Vystoupil na nebesa a přijal od Otce přímluvce, Ducha pravdy, který o něm vydává svědectví a kterého poslal na zem, aby byl s jeho učedníky už navěky. Apoštol Petr přesně toto vysvětluje ve svém kázání v den letnic v Jeruzalémě:

• Skutky apoštolské 2:33 Byl vyvýšen na pravici Boží a přijal Ducha svatého, kterého Otec slíbil; nyní jej seslal na nás, jak to vidíte a slyšíte.

To je ta milost, o které mluvíme, to jsou dary, jimiž jsme obdarováni, to zapečetění Duchem svatým, to je obdarování ke službě Kristovu tělu. Je zde ještě jedna věc, která má vyniknout tím, jak Pavel používá Žalm 68 – a to je poslední bod našeho dnešního kázání:

III. Kristus je Bůh a Pán

Žalm 68 mluví o Bohu a o Božím vítězství a apoštol tohle velmi jednoduše a prostě vztahuje na Krista. Co tím říká? Že Kristus je Bůh a Pán. Kristus je tím, kdo obdaroval jednoho každého ze svého lidu ke službě a k budování církve.

• Efezským 4:9-10 Co jiného znamená ‚vystoupil‘, než že předtím sestoupil dolů na zem? Ten, který sestoupil, je tedy tentýž, který také vystoupil nade všechna nebesa, aby naplnil všechno, co jest.

Nejjednodušší vysvětlení tohoto textu mluví o Kristově vtělení, kdy se stal člověkem – tedy sestoupil ze slávy, kterou měl u Otce před stvořením světa (J 17,5). Za těmito slovy můžeme dobře vidět, co znamená podle míry Kristových obdarování. Kristus měl slávu u Otce jako věčný Boží syn. Způsobem bytí byl roven Bohu, ale nelpěl na své rovnosti. Ponížil se a vzal na sebe lidské tělo.

• Filipským 2:7-8 nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži.

To znamená, že sestoupil! Sestoupil, aby vysvobodil ty, kteří byli zajatí, a zajal ty, kteří byli jeho nepřáteli. Sestoupil, aby nám sloužil a sloužil nám tak, že vydal sám sebe za nás. Jako dobrý pastýř položil život za své ovce. A když dokonal svůj úkol, kvůli kterému přišel, vystoupil vzhůru, zpátky k Otci, posadil se po pravici Otce v nebesích. Ten, který sestoupil, je tentýž, který také vystoupil. Kristus je Pán a Bůh. Kristus je tím, kdo naplnil Žalm 68, kdo vysvobodil svůj lid ze zajetí. Vysvobodil svůj lid tím, že za něj zaplatil svým vlastním životem, svou vlastní smrtí na kříži.

Kristus je Bůh, který sestoupil z nebe. Důkazem jsou dary milosti, které dal svému lidu. Vysvobodil svůj lid, učinil z něj královské kněžstvo, postavil ho na pevný základ – na své vykupující dílo kříže, na svědectví apoštolů a proroků a buduje ho v lásce. K budování svého lidu obdaroval každý jednotlivý úd těla, aby byl užitečným údem, aby sloužil a stal se nástrojem k zachování jednoty Kristovy církve. A co je obrazem, ke kterému směřujeme?

• Efezským 4:13 … až bychom všichni dosáhli jednoty víry a poznání Syna Božího, a tak dorostli zralého lidství, měřeno mírou Kristovy plnosti.

A náš text jde ještě o něco dál. Kristus sestoupil a potom vystoupil – vysoko nade všechno. Už jsme viděli ten text z první kapitoly – nade všechny vlády, trůny, panstva i jména – Kristus je nade vším. Kristus je na trůnu po Otcově pravici. Kristus kraluje! Jemu byla dána veškerá moc na nebi i na zemi (Mt 28,19). Už vládne! A list Efezským říká, že my vládneme spolu s ním!

• Efezským 2:6-7 Spolu s ním nás vzkřísil a spolu s ním uvedl na nebeský trůn v Kristu Ježíši, aby se nadcházejícím věkům prokázalo, jak nesmírné bohatství milosti je v jeho dobrotě k nám v Kristu Ježíši.
• Ef 1:22-23 ‚Všechno podrobil pod jeho nohy‘ a ustanovil jej svrchovanou hlavou církve, která je jeho tělem, plností toho, jenž přivádí k naplnění všechno, co jest.

Kristus přivádí k naplnění všechno, co jest. V první kapitole jsou tato slova řečena v kontextu církve, které byl Kristus ustanoven za hlavu. V kontextu čtvrté kapitoly jsou tatáž slova – aby naplnil všechno, co jest – řečena znovu v kontextu církve. Tentokrát v kontextu zachování jednoty Kristova těla, v kontextu obdarování každého věřícího k dílu služby, k budování Kristovy církve. Každý věřící je platným údem Kristova těla.

• 1 Petrův 2:9-10 Vy však jste ‚rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu‘, abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla. Kdysi jste ‚vůbec nebyli lid‘, nyní však jste lid Boží; pro vás ‚nebylo slitování‘, ale nyní jste došli slitování.

Moji milí, toto jsou věci, které nás vedou k celé řadě praktických věcí. Především a na prvním místě se musíme ptát, zda jsme zakusili Boží zachraňující a proměňující milost. A pokud je zde někdo takový, kdo si není jistý, kdo neví, nebo dokonce ví, že nezakusil Boží milost, chci vás prosit, abyste spěchali ke Kristu, abyste volali k němu a prosili ho, aby se nad vámi slitoval. Jenom u něj je spasení. On je vysvoboditel, který nás vysvobodil z hříchu a ze smrti a on nás také obdaroval k vzájemné službě.

Nejde jenom o napomínání a povzbuzování, i když i to sem patří a tvoří to základ naší vzájemné služby. Potřebujeme se navzájem, abychom společně rostli. Byli jsme obdarováni jako jednotlivci, abychom rostli jako tělo – jako jeden nový člověk stvořený ke slávě a chvále Boží. Chci vás povzbudit, milovaní v Kristu, abyste sloužili druhým, jak to už děláte, a abyste v této své službě rostli. Buďte věrní v tom, co vám Bůh svěřil, jednejte věrně podle jeho slova a nehledejte nějaké světské způsoby jak sloužit druhým. Buďte věrní Bohu a slovu jeho milosti – to je základ vaší služby. Svou věrností a svatostí posloužíte druhým křesťanům víc, než si myslíte. Buďte věrní Božímu lidu i místnímu sboru. Nikdo nemůže být věrným služebníkem, jestliže není součástí viditelného těla Kristova, místní církve. Zde jsme voláni ke službě, zde máme bratry a sestry, kterým sloužíme s bázní a chvěním. Zde si prokazujeme vzájemnou lásku a úctu, zde klademe druhého za přednějšího než sebe. To je způsob jak rosteme do Krista a to je také cíl jeho obdarování – aby naplnil všechno. Když takto jednáme, je zjevné, že je mezi námi Kristus, protože on je vyvyšován naší službou, on je tím, kdo vyniká ve všem, co děláme.

• Efezským 4:15-16 Buďme pravdiví v lásce, ať ve všem dorůstáme v Krista. On je hlava, z něho roste celé tělo, pevně spojené klouby navzájem se podpírajícími, a buduje se v lásce podle toho, jak je každé části dáno.

Amen.