Povzbuzení k zápasu (1Pt 5,12-14)

Dosvědčená Boží milost

Pavel Borovanský, Ústí nad Labem, 20. srpna 2017

  • 1 Petrův 5:12-14 Prostřednictvím Silvána, kterého mám za věrného bratra, vám toto krátce píšu, abych vás povzbudil a dosvědčil vám, že taková je pravá milost Boží; v ní stůjte. Pozdravuje vás vaše spoluvyvolená, která je v Babylónu, a Marek, můj syn. Pozdravte jedni druhé políbením lásky. Pokoj všem vám, kteří jste v Kristu.

Pokoj vám a milost drahocenné údy těla Kristova v místním sboru. Pokoj a milost i vám, kteří jste hosté! Dnes se loučíme s prvním listem apoštola Petra. Prošli jsme spolu postupně všech pět kapitol. Čerpali jsme povzbuzení a posilu z tohoto listu, který je nádherným slovem plným milosti a pravdy. Přestože píše do těžké situace církve, a popisuje zlé věci a skutečnosti tohoto světa. Přestože odhaluje křesťanům, že víra jednou provždy jim odevzdaná je vírou, která bude trnem v oku a příčinou těžkostí. Petr doslova říká o nevěřících ve světě, že:

  • 1 Petrův 4:4 Když se již spolu s nimi nevrháte do téhož proudu prostopášnosti, dráždí je to a urážejí vás.

Pokud bychom nějakým způsobem pozbyli Boží milosti a náš vnitřní duchovní zrak by nám byl odebrán, byl by to jeden z nejhorších listů v Písmu! Pokud bychom ztratili ze zřetele Krista, to, co je nad námi a ustrnuli bychom zde na této padlé zemi. Pokud bychom zamrzli v tomto věku tmy, jenž pomíjí, nedal by se ten list číst! Nikdo z nás by nechtěl mít s těmi věcmi nic společného.

Ale milostivý Bůh probudil a probouzí našeho ducha mocí svého slova. Se zrakem upřeným na kříž Ježíše Krista a hledícím za padlou realitu a oponu tohoto času, se srdcem které svou naději upíná k věcem budoucím a věčným však musí srdce každého z nás být povzbuzeno, posíleno a upevněno v nehynoucí naději a radosti z Krista a z účasti na svatém Božím povolání! Přesně jak Petr učí. Když bojujeme, máme zaslíbení, že:

  • 1 Petrův 5:10-11 A Bůh veškeré milosti, který vás povolal ke své věčné slávě v Kristu, po krátkém utrpení vás obnoví, utvrdí, posílí a postaví na pevný základ. Jemu náleží panství na věky věků! Amen.

Dokonce je to tak, že náš svrchovaný Pán nás obnovuje, utvrzuje, posiluje a staví na pevný základ právě v okamžiku, když jsme četli a čteme tato Petrova slova. A co více vždy, když čteme Písmo, Bůh nás obnovuje a posiluje. Bůh je dobrý. Je Bohem veškeré milosti. Sešli jsme se dnes, abychom byli součástí pravé bohoslužby, která oslaví Boha v Kristu. Dobrotivý Bůh nás i dnes chce posílit, budovat a připravovat k dobrému konání v Kristu. I závěrečné Petrovo slovo je plné moudrosti a moci Boží. Petr se loučí s věřícími slovy:

1 Petrův 5:12-14 Prostřednictvím Silvána, kterého mám za věrného bratra, vám toto krátce píšu, abych vás povzbudil a dosvědčil vám, že taková je pravá milost Boží; v ní stůjte. Pozdravuje vás vaše spoluvyvolená, která je v Babylónu, a Marek, můj syn. Pozdravte jedni druhé políbením lásky. Pokoj všem vám, kteří jste v Kristu.

I. Společná služba těla

A. Prostřednictvím Silvána

Petr začíná své loučení slovy: „Prostřednictvím Silvána, kterého mám za věrného bratra, vám toto krátce píšu…“

Jaké duchovní principy vidíme v těchto několika slovech? Na prvním místě zde můžeme vidět Boží štědrost a moudrost projevující se v rozmanitosti Božích darů.

  • 1 Korintským 12:4-12 Jsou rozdílná obdarování, ale tentýž Duch; rozdílné služby, ale tentýž Pán; a rozdílná působení moci, ale tentýž Bůh, který působí všecko ve všech. Každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu. Jednomu je skrze Ducha dáno slovo moudrosti, druhému slovo poznání podle téhož Ducha, někomu zase víra v témž Duchu, někomu dar uzdravování v jednom a témž Duchu, někomu působení mocných činů, dalšímu zase proroctví, jinému rozlišování duchů, někomu dar mluvit ve vytržení, jinému dar vykládat, co to znamená. To všechno působí jeden a týž Duch, který uděluje každému zvláštní dar, jak sám chce. Tak jako tělo je jedno, ale má mnoho údů, a jako všecky údy těla jsou jedno tělo, ač je jich mnoho, tak je to i s Kristem.

Každému je dán zvláštní dar Ducha ke společnému dobru celé církve. Petr je unášen Duchem svatým jako autor listu k povzbuzení celé církve, ale činí tak prostřednictvím bratra Silvána, který je obdarován tak, že pomáhá při správě, řízení a budování církve způsobem, ke kterému byl povolán a obdarován. V našem případě se vší pravděpodobností jako písař a později doručující posel. Není malé, nebo podřadné služby v těle Kristově. Není údu, který by byl zbytečný. Palec u nohy je malý, zdá se v porovnání s některými jinými částmi těla jako nevýznamný a skoro nepotřebný. Ale lékař vám řekne, co se stane, pokud vám odstraní palce u nohou. Jak veliké budete mít problémy s rovnováhou a chůzí!

Církev není svět. A tak v ní nemají místo principy světa. Pán Ježíš moudře vyučuje své učedníky, aby jim ukázal, kdo je veliký v Božím domě.

  • Marek 10:42-44 Ježíš je zavolal k sobě a řekl jim: „Víte, že ti, kdo platí u národů za první, nad nimi panují, a kdo jsou u nich velcí, utlačují je. Ne tak bude mezi vámi; ale kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem; a kdo chce být mezi vámi první, buď otrokem všech.“

Služba mnohých věrných křesťanů se může zdát nám ostatním nepatrná a mnohá zůstane dokonce i skryta našim očím, ale ne tak očím Pána.

Láskyplná příprava místa společných setkání, několik slov povzbuzení, o kterých z lidí ví jen ten, kdo je přináší a ten, komu jsou určena. S láskou připravené jídlo pro církev. Podaná sklenice vody tomu, kdo žízní. Modlitba ve skrytu pokojíku, jen před Bohem. A mnoho a mnoho dalších možná drobností, nebo služebností, které nejsou patrné všem. Nejsou patrné hned a nejsou patrné výrazným, nepřehlédnutelným způsobem.

Kdo si myslí, že taková služba je něčím menším, než třeba vedení shromáždění, vedení při zpěvu chval, nebo i kázání, správa a vedení církve, ten je slepý a nic nepochopil. Kdo pochopil Petrova slova o oblečení pokory jednoho vůči druhým, ten porozuměl.

B. Věrný bratr

Další věcí, kterou chci zmínit, je skutečnost, že Petr nazývá Silvána „ věrným bratrem“. Petr tedy zná dobře Silvána a Silvánus je vykazatelný v Petrových očích! Několik věci, které k tomu chci říci:

1)      Petr je pokorný před Pánem i před celým tělem Krista, církví. Vyzdvihuje službu bratra Silvána, aby nezůstala opomenuta. Někomu to může připadat bezvýznamné a nedůležité. Co by se stalo, kdyby Petr nevyzdvihl Silvánovo zdánlivě malé přispění ke službě evangeliu? Ale není to tak. Věrnost, spolehlivost začíná u malých věcí. Nikdo se nestává věrným a velkým služebníkem bez růstu do velikosti. To je nepřirozené a nemožné. A dobré, včas pronesené slovo přispěje k povzbuzení a vybudování bratra i celého těla.

  • Efezským 4:29 Z vašich úst ať nevyjde ani jedno špatné slovo, ale vždy jen dobré, které by pomohlo, kde je třeba, a tak posluchačům přineslo milost.

2)      Ve Starém zákoně vidíme, že v Božím chrámě mohli sloužit jen určití lidé. Ti, kteří byli vyvoleni a odděleni ke službě v chrámu Bohem. Byli to lévijci, kdo sloužili nejen jako kněží, ale zajišťovali celou službu v chrámu.

  • Numeri 1:49-51 Pokolení Léviho mezi Izraelce nezapočítáš ani nepořídíš jejich soupis. Lévijce přidělíš k příbytku svědectví, ke všemu jeho nářadí i ke všemu, co k němu patří. Budou nosit příbytek a všechno jeho nářadí a budou u něho přisluhovat; budou tábořit kolem příbytku. Než příbytek potáhne dál, lévijci jej složí; při táboření jej lévijci postaví. Přiblíži-li se někdo nepovolaný, zemře.

V Božím domě Nové smlouvy, v církvi smí také sloužit jen ti, kteří jsou k tomu vyvoleni, odděleni a povoláni Bohem. Jen znovuzrození křesťané. Ti, kterým dal Bůh nové srdce a učinil je novým stvořením!

3)      Silvánus je službou prověřený, je vykazatelný pře Bohem i církví. Petr ho nazývá věrným bratrem! To je pověření a doporučení, které bylo pro církev důležité. Já zde netvrdím, že člověk mladý ve víře, nově obrácený nemůže sloužit lidem v církvi a církvi samotné, ale chci říci, že jako sbor musíme usilovat o to, aby všichni domácí víry byli věrně a vytrvale budování ke zralosti a k vlastní plné míře věrnosti Kristu a Jeho tělu. Protože potom bude zralé, pevné a věrné celé tělo Kristovo!

4)      Jsou služby, ke kterým je potřeba povolat zralé, dospělé a prověřené bratry a sestry. Silvanus mohl posloužit jako písař i mladý a čerstvě obrácený, ale doručitel listu, jako posel přinášející Boží slovo povzbuzení v čase tak vážném, jako je pronásledování, musí být pevný a věrný. Dopis byl pro církve otázkou života a smrti. A cestovat tehdejším světem bylo nelehké a nebezpečné!

A tak vidíme hned v úvodních slovech duchovní pravdy a principy jako Boží svrchovaná moudrost a štědrost, jednota a celistvost těla Kristova, které je jednoho Pána tělo, jednoho Ducha, víry a smýšlení! Vidíme vzájemnou pokoru služebníků Božích, kdy všichni sledujeme jeden společný cíl. Poznání a naplnění vůle Boží v v Kristu Ježíši našem Pánu.

„Prostřednictvím Silvána, kterého mám za věrného bratra, vám toto krátce píšu…“

II. Abych vás povzbudil a dosvědčil vám:

A. Pravá milost Boží

Víme, prostřednictvím koho nám Petr přináší slovo pravdy a můžeme a musíme postoupit o krok dále. Proč a co píše Petr církvi?

Petr píše, aby povzbudil věřící pravdou a dosvědčil jim tuto pravdu, která je pravou milostí Boží! Pravda je důležitá! To není žádné tisíckrát omílané klišé. Musíme dobře pochopit význam, biblický význam slova pravda.

Pravda nás osvobodila a osvobozuje, pravdou jsme znovuzrozeni:

  • Jan 8:32 Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými."
  • Jakubův 1:18 Z jeho rozhodnutí jsme se znovu zrodili slovem pravdy, abychom byli jakoby první sklizní jeho stvoření.

Pravda je neodmyslitelně spjata s Kristem a přináší život, protože jen skrze ní (skrze Krista) přicházíme k Otci.

  • Jan 14:6 Ježíš mu odpověděl: "Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.

Pravdou jsme posvěceni a posvěcováni:

  • Jan 17:17 Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda.

Pravda přináší poznání a je také nastaveným zrcadlem, které ukazuje, zda jsme z pravdy zrozeni a zda z pravdy žijeme!

  • 1 Janův 2:4 Kdo říká: `Poznal jsem ho´, a jeho přikázání nezachovává, je lhář a není v něm pravdy.

B. Stůjte v ní pevně

Petr ví a velmi dobře chápe význam biblické pravdy a biblického poznání. Ví, že nelze budovat, nelze povzbudit a nelze v boji obstát bez pravdy Boží. Nelze své životy stavět na přeludech, bájích anebo dokonce lžích! Možná, že se dům bude na první pohled jevit dobře, ale…

  • Matouš 7:21-27 Ne každý, kdo mi říká ‚Pane, Pane‘, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích. Mnozí mi řeknou v onen den: ‚Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů?‘ A tehdy já prohlásím: ‚Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti.‘ A tak každý, kdo slyší tato má slova a plní je, bude podoben rozvážnému muži, který postavil svůj dům na skále. Tu spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a vrhly se na ten dům; ale nespadl, neboť měl základy na skále. Ale každý, kdo slyší tato má slova a neplní je, bude podoben muži bláznivému, který postavil svůj dům na písku. A spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a obořily se na ten dům; a padl, a jeho pád byl veliký.

Drazí a Bohem poznaní v Kristu, bez pravdy není církve. Bez pravdy není křesťanů! A Petr si je jasně vědom toho, že církev není bez pravdy. Že musí být zrozená, posvěcená, budovaná, posilněná, povzbuzená, utvrzená a zaštítěná pravdo. Kristem! Postavená na pravdě, na Kristu. Jinak neobstojí. A proto Petr píše svůj list.

Církev je dítětem pravdy. Musí v ní být pevně vrostlá, zakotvená. Někdy vroste v lese cizí předmět do dřeva kmene stromu a stane se jeho součástí. Pokud ho budete chtít vyndat, musíte zničit, porazit celý strom! A být zakotven? Zeptejte se námořníků, co pro ně znamená tento pojem. V bouři nebo před ní loď hledá místo, kde bude moci zakotvit. Spuštěním kotev se upevní a potom natočená správným směrem k větru a vlnám hřmícího moře přečká bouři i smrtonosné vlnobití.

Pravda je důležitá. Když Petr mluví o ďáblu, říká: „Vzepřete se mu! Pevně zakotveni ve víře!“ A obsahem naší víry je co milovaní? Je to pravda, zjevená a poznaná z Boží milosti v Kristu Ježíši.

  • 1 Korintským 15:1-8 Chci vám připomenout, bratří, evangelium, které jsem vám zvěstoval, které jste přijali, které je základem, na němž stojíte, a skrze něž docházíte spásy, držíte-li se ho tak, jak jsem vám je zvěstoval - vždyť jste přece neuvěřili nadarmo. Odevzdal jsem vám především, co jsem sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem, ukázal se Petrovi, potom Dvanácti. Poté se ukázal více než pěti stům bratří najednou; většina z nich je posud na živu, někteří však již zesnuli. Pak se ukázal Jakubovi, potom všem apoštolům. Naposledy ze všech se jako nedochůdčeti ukázal i mně.

„To je ta mocná pravda evangelia Ježíše Krista. Tou jsme znovuzrozeni a ta nás osvobodila z moci hříchu a dala nám moc vystoupit z proudu prostopášnosti. Pro tuto pravdu jsme ale také světem opovrhováni, uráženi a možná budeme i tvrdě pronásledováni.“

Abychom obstáli, musíme být touto pravdou budováni, posilováni, posvěcováni, povzbuzováni a musí nám být tato pravda znovu a znovu dosvědčována Písmem, muži k tomu povolanými i každým jedním bratrem, či sestrou! A bude-li vám tuto pravdu dosvědčovat malé dítě, třeba Adélka, nebo Matýsek, či některé z dalších maličkých tohoto sboru, nepohrdněte jejich službou. Vždyť jsme oblečeni pokorou jeden vůči druhému a ta pravda není naše a z nás. Před Bohem jsme na tom všichni stejně, ať velcí, či malí. Nemáme nic, co by nám nebylo dáno jako dar, jen a jen z milosti Boží v Kristu Ježíši. To je ten důvod. Zde máme co, i proč Petr píše církvi svůj první list.

aby nás povzbudil a dosvědčil nám, že taková je pravá milost Boží; v ní máme pevně stát.

III. Pozdrav z Babylónu:

A. Spolu-vyvolené sestry z rodiny církve Boží

Dostáváme se dále do našeho textu a to k závěrečným pozdravům. Petr vyřizuje pozdravy od spolu-vyvolené sestry a svého duchovního syna Jana Marka. Ve třináctém verši čteme: Pozdravuje vás vaše spolu-vyvolená, která je v Babylónu, a Marek, můj syn.

Padlý člověk je egocentrický. A i když milostivý Bůh činí nové stvoření v Kristu, na tomto světě platí následující fakt:

I nové stvoření v Kristu žije v těle, ve kterém přebývá hřích. Poklad máme v hliněných nádobách. A to znamená, že máme pořád hříšné sklony a tendence točit se hlavně kolem sebe! Petr pracuje na tom, aby nás z tohoto kruhu sobectví a vztahovačnosti vyvedl. Aby nám ukázal, že nejsme pupek a středobod světa a když se nám možná dějí zlé věci, není to nic, co by nás mělo vyvést z rovnováhy tím, že si budeme myslet, že jsme ve svém utrpení něčím výjimečným. V páté kapitole jsme četli o nepříteli, který si nedá pokoje a o bratřích z celého světa, kteří procházejí tímž utrpením jako ostatní křesťané.

  • 1 Petrův 5:8-9 Buďte střízliví! Buďte bdělí! Váš protivník, ďábel, obchází jako `lev řvoucí´ a hledá, koho by pohltil. Vzepřete se mu, zakotveni ve víře, a pamatujte, že vaši bratří všude ve světě procházejí týmž utrpením jako vy.

Zde, v našem dnešním textu čteme následující slova: „Pozdravuje vás vaše spoluvyvolená (míněno církev), která je v Babylónu a Marek můj syn.“

Petr nám znovu ukazuje, že nejsme sami uprostřed hříšného světa, uprostřed zkoušek a utrpení. Dokonce říká, zdravíme vás přímo z jámy lvové, z Babylóna! Zdraví vás místní církev a Marek můj syn. Marek je autorem evangelia Markova. Provázel apoštola Pavla na jeho první misijní cestě a Barnabáš byl jeho strýc Sk 13, 5. Zajímavé je, že Marek tehdy jako mladík nevydržel a strýce i Pavla opustil. Nyní ho vidíme jako toho, který stojí Petrovi po boku uprostřed jámy lvové Babylónu.

 Babylón v našem textu mají někteří vykladači za Řím, jiní za skutečný Babylon, jiní za Jeruzalém. Neexistují žádné historické zmínky o Petrovi v Římě. Jen raně katolická legenda a tradice mluví o Petrovi, který vedl křesťany v Římě a tam byl ukřižován hlavou dolů. Vše se opírá o několik zmínek dvou po-apoštolských církevních otců Papiase a Ireneje. Nebudu zde předkládat ani žádné teze o skutečném městě toho názvu, nebo o jiném zašifrovaném městě, které se skrývá za symbolem jména Babylón. Povedu nás jinam.

B. Církev ve světě je církev uprostřed Babylónu

Pro nás je velmi důležitý fakt, argument a důraz na Petrovo vyučování o tom, že nejsme v utrpení sami. Babylónem můžeme totiž pojmenovat celý nevěřící a vzbouřený svět. V tomto světle skutečně vyvstane důraz na sounáležitost a obecenství jednotné a jediné církve uprostřed jednoho celého vzbouřeného světa. Církve trpící, církve bojující a církve vítězící! Církve mimo svůj domov. Církve v nepřátelské cizině hříšného světa.

13 Pozdravuje vás vaše spolu-vyvolená, která je v Babylónu, a Marek, můj syn.

Pozdravuje nás naše spolu-vyvolená. K čemu je spolu-vyvolená? K následování Krista. K nesení kříže i k nesení radostné zprávy, která bude u jedněch vůní k životu a u druhých vůní k smrti.

  • 2 Korintským 2:14-16 Budiž vzdán dík Bohu, který nás stále vodí v triumfálním průvodu Kristově a všude skrze nás šíří vůni svého poznání. Jsme totiž jakoby vůní kadidla, jež Kristus obětuje Bohu; ta vůně proniká k těm, kteří docházejí spásy, i k těm, kteří spějí k zahynutí. Jedněm jsme smrtonosnou vůní vedoucí k záhubě, druhým vůní životodárnou vedoucí k životu.

Ti, které Bůh povolává touto vůní k životu věčnému, se připojují k tělu Kristovu. Ti, kterým je vůně evangelia vůní soudu a záhuby budou nás vnímat jako něco, co je třeba odstranit a zničit. Ve světě má církev vždy soužení. Je totiž cizí a nežádoucí.

  • Lukáš 21:8-18 Odpověděl: „Mějte se na pozoru, abyste se nedali svést. Neboť mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat: ‚Já jsem to‘ a ‚nastal čas‘. Nechoďte za nimi. Až uslyšíte o válkách a povstáních, neděste se: neboť to musí nejprve být, ale konec nenastane hned.“ Tehdy jim řekl: „Povstane národ proti národu a království proti království, budou veliká zemětřesení a v mnohých krajinách hlad a mor, hrůzy a veliká znamení z nebes. Ale před tím vším na vás vztáhnou ruce a budou vás pronásledovat; budou vás vydávat synagógám na soud a do vězení a vodit před krále a vládce pro mé jméno. To vám bude příležitostí k svědectví. Vezměte si k srdci, abyste se předem nepřipravovali, jak se budete hájit. Neboť já vám dám řeč i moudrost, kterou nedokáže přemoci ani vyvrátit žádný váš protivník. Zradí vás i rodiče, bratři, příbuzní a přátelé a někteří z vás budou zabiti. A všichni vás budou nenávidět pro mé jméno. Ale ani vlas z vaší hlavy se neztratí.“

Svody, války, povstání, hlad, mory a všeliké hrůzy. Toto vše ale nastane až potom, co svět bezostyšně vztáhne své špinavé pracky na církev a věrné křesťany. Mezi těmi, kteří své ruce vztáhnou na věřící lid Boží, budou nejbližší mnohých z nás. Rodiče, sourozenci, příbuzní. Budou to možná i naše vlastní děti a naši přátelé. Všichni nás budou nenávidět pro Kristovo jméno. Kdy to bude?

Milovaní, to vše se děje církvi Kristově od dob Letnic. Ne každému a všem vždy a po celý čas. Ne každého z nás zradí rodič, potomek, či bratr! Ne každý umírá jako mučedník. Ale nám, církvi, nevěstě Kristově se toto děje od doby jejího narození neustále. Ježíšova slova o tom, že před velikým soužením, které přijde na celou zemi, vztáhne svět nejdříve ruce na Kristovi učedníky, jsou naplňována přes dva tisíce let!

Ale milé Kristovi ovečky, všimněte si několika věcí. Bůh svrchovaný ve své moci říká ústy svého Syna:

1)      Bude vám to příležitostí ke svědectví!

2)      Můj Duch vám dá moudrost, kterou nikdo nepřemůže a nevyvrátí!

3)      A ani jediný vlas z vaší hlavy nebude ztracen!

Jak je Bůh dobrý. Otec veškerého milosrdenství. Pozdrav od naší spolu-vyvolené v Babylónu je pozdrav od celé církve, která věrně spolu s námi stojí, nese radostnou zvěst evangelia a zároveň kříž pro něj, pro evangelium! Bojuje, padá a znovu vstává mocí evangelia Kristova! Babylón řečí Petra je celý vzbouřený svět. Je to opak nebe, našeho domova. Je to místo, kde jsme cizinci.

  • 1 Petrův 2:11-12 Milovaní, v tomto světě jste cizinci bez domovského práva. Prosím vás proto, zdržujte se sobeckých vášní, které vedou boj proti duši, a žijte vzorně mezi pohany; tak aby ti, kdo vás osočují jako zločince, prohlédli a za vaše dobré činy vzdali chválu Bohu `v den navštívení´.

Naše spolu-vyvolená z Babylonu je celá církev Kristova. Je to církev ve světě, ale ne ze světa, jak říká apoštol Jan!

  • Jan 17:14-18 Dal jsem jim tvé slovo, ale svět k nim pojal nenávist, poněvadž nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je zachoval od zlého. Nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. Jako ty jsi mne poslal do světa, tak i já jsem je poslal do světa.

Nejsme ze světa, ale náš drahý Pán nás poslal do světa. Co nám dá sílu obstát? Nést radostnou zprávu světu a zároveň přijmout kříž, který to nutně přináší?

IV. Pokoj vám všem, kdo jste v Kristu.

A. Láska, která přemáhá zhoubce

Apoštol Per říká: „Pozdravte jedni druhé políbením lásky. Pokoj všem vám, kteří jste v Kristu.“

Láska je první věcí, která nám dává sílu obstát. Nejde o lidskou, padlému tělu podanou lásku. Ta nemá moc dát nám vítězství. Proč? Právě pro svou poddanost tomuto světu, který je celý pod mocí zlého. Proto i láska člověka je pod mocí zlého a tedy zhoubce.

Láska, co dává lidu Božímu obstát je láskou Boží a od Boha. Je to Bůh sám!

  • 1 Janův 4:8 Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska.

Právě láska vedla Krista na kříž. Jde o agapé. Lásku přinášející nejvyšší oběti. Je dokonalá, protože vždy hledí na prvním místě na objekt své touhy. Ve vztahu k autoritám je dokonale pokorná a poslušná. Ve vztahu k ostatním je pokorná a obětující se.

Syn Boží hleděl na Otce z láskou tak pokornou a poslušnou. Láskou tak velikou, mocnou a dokonalou. Podívejme se do zahrady Getsemane:

  • Marek 14:32-36 Přišli na místo zvané Getsemane. Ježíš řekl svým učedníkům: „Počkejte tu, než se pomodlím.“ Pak vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana. Přepadla ho hrůza a úzkost. I řekl jim: „Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte!“ Poodešel od nich, padl na zem a modlil se, aby ho, je-li možné, minula tato hodina. Řekl: „Abba, Otče, tobě je všecko možné; odejmi ode mne tento kalich, ale ne, co já chci, nýbrž co ty chceš.“

Na jiném místě Písma čteme, že Ježíš v úzkostech zápasil a jeho zápas byl tak tvrdý, že mu praskaly kapiláry a jeho pot byl krvavý! Z nebe byl poslán anděl, aby Syna Božího posiloval v jeho lidském trápení! Vždyť člověk Ježíš Kristus nesl svůj kříž a blížil se k vítězné metě. Poslušnost Otci a touha překypující láskou. Touha láskou daná, určovaná a směřovaná. Láskou Ježíše k Otci.

Bratři a sestry Ježíš mluví o smutku až ke smrti. A já bych chtěl, abychom si uvědomili, že Kristu, který uzřel v plnosti kalich hněvu svého Otce a uvědomil si v jediném okamžiku, že to bude On, kdo se stane cílem tohoto Božího, hrozného hněvu. Tomuto Kristu přicházející Boží hněv a události s ním spojené skutečně způsobili zármutek, který hrozil tím, že způsobí Ježíši smrt. Naše hříchy a naše ohavnosti, ten kalich hněvu Otce patřící nám zle stiskl Krista, až ke smrti. A anděl musel přijít, aby Syn Boží v těle člověka nepodlehl tomuto smrtelnému zármutku duše! Přesto vidíme Krále Králů, Beránka Božího jak se projevuje jako pravý Lev z Judy. Není rádoby lvem, jako ďábel, je pravým Lvem a je to láska Boha Syna, která se vzepře a přemůže tu smrtelnou tíseň! Přemůže zhoubce!

„Je-li to možné, Otče, odejmi ode mne tento kalich, ale ne má, nýbrž tvá vůle se staň!“

Drazí posluchači, ve známém oddíle Písma čteme: „tak Bůh miloval svět, že svého jediného Syna dal, aby každý, kdo věří v Něho, měl život věčný!“ Boží láska vysvobozuje ze smrti a dává život novým stvořením v Kristu. Láska, která činí vše nové.

  • Zjevení Janovo 21:5 Ten, který seděl na trůnu, řekl: „Hle, všecko tvořím nové.“ A řekl: „Napiš: Tato slova jsou věrná a pravá.“

A i my jsme její příjemci. Jsme adresáti této lásky a co více, byla vylita spolu s vírou do našich srdcí.

  • Jan 17:26 Dal jsem jim poznat tvé jméno a ještě dám poznat, aby v nich byla láska, kterou máš ke mně, a já abych byl v nich."

Milovaní můžeme uprostřed tísně, pronásledování i smrtelného zármutku spolu s naším Pánem a starším, dospělým bratrem Ježíšem Kristem, prohlásit.

Nerozumím tomu, Otče. Bojím se, posiluj mne prosím, ale ne má, nýbrž tvá vůle se staň!

Boží láska je v nás, proto může apoštol Petr povzbudit Boží lid, aby se v této lásce povzbuzoval. Pozdravte a pozdravujte se políbením Kristovi lásky, Bohem milovaní! Pozdravte jedni druhé. Láska přeje druhému to nejlepší. A nejen přeje. Také přináší a dává.

  • 1 Korintským 13:4-7 Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá.

Uprostřed temnoty, kde sváry a nenávist vedou každého do války proti všem. V tomto šerém údolí smrti a bolesti stojí Boží lid, rod vyvolený, královské kněžstvo a národ svatý. Má výsadu čelit zlu láskou Boží a od Boha! Má výsadu pozdravovat se a potěšovat jeden druhého láskou kříže! Pozdravte jedni druhé políbením lásky. Říká Pán ústy Petrovými a pokračuje slovy pokoj vám všem, kteří jste v Kristu.

B. Pokoj převyšující každou myšlenku

Pokoj bratři a sestry úzce souvisí s láskou Boží. Na prvním místě je třeba si velmi jasně říci, že láska kříže a pokoj, který nám Petr přeje nelze žít mimo Krista, mimo jeho tělo církev. Kdo má výsadu lásky kříže a Kristova pokoje, ten je vždy novým stvořením vekřtěným Božím Duchem do Kristova těla. Jinak to nejde. Druhou věcí je, že tento pokoj pramení z lásky. Pramení z poznání pravdy. Poslouchejte slova apoštola Jana.

  •  1 Janův 4:16-19 Také my jsme poznali lásku, kterou Bůh má k nám, a věříme v ni. Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, v Bohu zůstává a Bůh v něm. V tom jeho láska k nám dosáhla cíle, že máme plnou jistotu pro den soudu - neboť jaký je on, takoví jsme i my v tomto světě. Láska nezná strach; dokonalá láska strach zahání, vždyť strach působí muka, a kdo se bojí, nedošel dokonalosti v lásce. My milujeme, protože Bůh napřed miloval nás.

Bůh si nás zamiloval před stvořením světa a prokázal svou lásku k nám tím nejmocnějším způsobem. Poslal svého jediného Syna a On z nás svou smrtí sejmul hřích i Boží hněv proti hříchu. Jan říká, že láska strach nezná, zahání ho a poráží. Láska nám přináší pokoj převyšující vše.

  • Filipským 4:4-7 Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko. Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu. A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.

Skutečně je to tak, že naše radost z Boha, z Jeho milosti a lásky k nám se může a musí projevovat za všech okolností. Všichni známe osmou kapitolu z listu Římanům. Pavel se ptá, co nás oddělí od lásky Kristovi? A odpovídá nic. Naprosto nic! Bůh je s námi, ať se tedy klidně postaví kdokoli proti nám. Boha neporazí a nás neuchvátí. Petr velí, všechnu svou starost vložte na Boha, jste mu drazí pro Kristovu krev. Pavel velí v listu Filipským: Netrapte se ničím, děkujte v Kristu a předkládejte své trápení Bohu. Výsledkem je to, že Kristův pokoj naplní naše srdce a přemůže myšlenky hříchu, myšlenky strachu, myšlenky nevíry a pochyb. Prostě každá myšlenka usilující o naše rozbití bude přemožena a poddána Kristu. Poslyšte drazí slova našeho Pastýře. Toho, který prolil svou krev pro nás.

  • Jan 14:27 Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se srdce vaše nechvěje a neděsí!
  • Jan 16:33 To jsem vám pověděl, abyste nalezli ve mně pokoj. Ve světě máte soužení. Ale vzchopte se, já jsem přemohl svět.

Máme strach a pochyby? Máme v životě soužení a klesáme pod tíhou tohoto věku? Ježíš říká, neděste se, Já jsem zvítězil! Rozlučme se s prvním Petrovým listem jeho vlastními slovy:

1 Petrův 5:1-14 Prostřednictvím Silvána, kterého mám za věrného bratra, vám toto krátce píšu, abych vás povzbudil a dosvědčil vám, že taková je pravá milost Boží; v ní stůjte. Pozdravuje vás vaše spolu-vyvolená, která je v Babylónu, a Marek, můj syn. Pozdravte jedni druhé políbením lásky. Pokoj všem vám, kteří jste v Kristu. 

Rok

Osnova kázání