RODIČE, VYCHOVÁVEJTE SVÉ DĚTI (EFEZSKÝM 6,4B)

 

RODIČE, VYCHOVÁVEJTE SVÉ DĚTI (Efezským 6,4b)

Jan Suchý, Ústí nad Labem, 26. listopad 2023 

Ježíš však řekl: "Nechte děti a nebraňte jim jít ke mně; neboť takovým patří království nebeské." Matouš 19:14  

1. Úvod: Důležité Ale

Pokoj vám, Kristem milovaní domácí víry i vám milí hosté, Procházíme společně listem apoštola Pavla do Kolos a v posledních týdnech se soustředíme na porozumění úkolu, ke kterému každého jednoho křesťana povolává Pán: V poddanosti Kristu se podřizujte jedni druhým (Ef 5,21). Studujeme do hloubky, co taková poddanost Kristu znamená především v rodině – pro manželky, manžele i děti. A minulý týden jsme společně studovali, co znamená v Písmu Pavlova výzva v listu Koloským 3,21, výzva k rodičům, a zvláště k otcům v rodině, 

• Kol 3:21 Otcové, neponižujte své děti, aby nemalomyslněly.

Tak by se zdálo, že rodiče se mají především vyvarovat hříšného jednání se svými dětmi, které by je ubíjelo na duchu a vedlo ke vzpouře a hněvu. Dobrá, ale tady jistě výchova nekončí. To by rodiče mohli sedět s rukama v klíně, a to by byla veškerá jejich zodpovědnost. Ale díky Pánu nemáme v ruce jen list do Kolos, ale máme celé Písmo. A tak chci naši pozornost dnes obrátit do listu, který je takovým dvojčetem listu Koloským – je to Pavlův list do církve, která byla od Kolos vzdálena něco přes sto kilometrů směrem na západ. List Efezské církvi. Vidíte, že čtvrtý verš šesté kapitoly odpovídá verši z listu do Kolos, který jsme procházeli minulý týden. V listu efezským je vyjádřen slovy:

• Ef 6,4 Otcové, nedrážděte své děti ke vzdoru,

Tady ale Boží slovo nekončí, ale pokračuje:

• ale vychovávejte je v kázni a napomenutích našeho Pána.

Tak je zřejmé, že nemůžeme zůstat jenom u boření špatné stavby, ale musíme začít a pokračovat ve výstavbě nové, užitečné stavby. Proto je zde slovo ALE.

• Otcové, nedrážděte své děti ke vzdoru, ale vychovávejte je

Místo rozbíjení, budujte, místo boření, stavějte, místo abyste popouzeli děti k hněvu (BK) a zoufalství, místo abyste „dráždili své děti k hněvu“ a ony tak malomyslněly, ztrácely odvahu (Petrův NZ) a vzdorovaly,

tak je vychovávejte. ALE  - místo popouzení ke vzdoru máte vy, otcové a matky, křesťanští rodiče úžasné povolání pro vaše děti a k tom vám Pán Bůh přidává dva klíčové nástroje, jak vaše děti vychovávat.

2. Vychovávejte je

Toto je příkaz Páně: místo popouzení k hněvu své děti vychovávejte. V jakém duchu máme děti vychovávat? Je to stejné, jako je povolání Pána pro každého, kdo se znovu narodil z Ducha Božího a uvěřil Pánu Ježíši. Ve 4. kapitole listu Efezským nám Boží slovo říká, k čemu nás, nás všechny Boží děti, Pán povolává, jak máme jednat:

• Ef 4:31-32 Ať je vám vzdálena všechna tvrdost, zloba, hněv, křik, utrhání a s tím i každá špatnost; 32 buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám.

Křesťanská výchova vedená Duchem svatým bude opouštět tvrdost srdce, se kterou jsme žili kdysi bez Krista a bude se rozhojňovat v lásce, milosrdenství a odpuštění směrem k našim dětem, stejně jako se tak chová k nám náš Pán v Kristu Ježíši. Máme tedy vychovávat své děti. Slovo „vychovávejte“ má v řečtině hluboký význam: doslova znamená živit, pečovat, vychovávat k dospělosti, opatrovat, trénovat. To jsou všechno významy slova vychovávat, jak je nacházíme různě použité v Novém zákoně. Tak se tu učíme několik věcí o výchově. Ta první je, že abychom mohli někoho vychovávat, musíme být s ním. Mám kamaráda z práce, který je výborný sportovec a mezi lyžaři, horolezci a vodáky je velmi oblíbený. Každý ho má rád, protože umí ostatní bavit, zvlášť když vezme do ruky kytaru. Ale jako otec několika dětí, které má s různými ženami, nemůže naplnit dobře povolání vychovávat své děti. Když s nimi tráví sotva několik hodin v týdnu, těžko bude po telefonu své děti vést. Těžko bude sledovat jejich každodenní zápasy i radosti. K dobré a užitečné výchově musí být rodiče s dítětem. Druhou věcí, kterou se tedy o výchově učíme, je zodpovědnost, kterou otcové a matky mají o živobytí dětí. O pár veršů dříve, v kap. 5,29 Pavel argumentuje, že nikdo nemá v nenávisti své vlastní tělo, ale živí je a stará se o ně, protože jej miluje.

• Ef 5:28-29 Proto i muži mají milovat své ženy jako své vlastní tělo. Kdo miluje svou ženu, miluje sebe. 29 Nikdo přece nemá v nenávisti své tělo, ale živí je a stará se o ně.

 To je stejné slovo jako naše „vychovávejte“. Starejte se o praktické potřeby dětí – jídlo, ošacení, střechu nad hlavou. Možná to zní samozřejmě, ale samozřejmé to není. Je to zodpovědnost daná Stvořitelem, aby rodiče pečovali o své děti a nezabývali se péčí jen o své vlastní potřeby. Třetí význam slova „vychovávejte je“ je vedení k dospělosti. Otcové mají tedy odpovědnost vychovávat své děti tak, aby jednoho dne byly schopné samostatného života. Kdy je dítě dospělé? Když je mu 18? Ne, biblicky je dítě dospělé, když je převezeme zodpovědnost za svůj život a není už závislé na rodičích. Když se začne živit svou prací. Malé dítě budeme učit zodpovědnosti třeba v tom, že musí mít uklizený pokoj. Větší dítě má zodpovědnost plnit si školní povinnosti. Dospívající děti potom budeme učit zodpovědnosti i ve věcech jejich volby mezi tím co je dobré a užitečné a tím, co je hříšné a co ničí – jak jejich vlastní život, tak i život druhých lidí. Mluvil jsem o výchově dětí s jedním biblicky moudrým mužem, kazatelem, který vychovával 4 děti. Ptal jsem se ho, co považuje za důležité ve výchově. Jedno mi silně utkvělo v mysli: varuj své dítě. Ukaž mu hrůzu důsledků hříšného jednání. Snaž se, aby pochopil, k čemu vede hřích, jak zdevastuje člověka a ubližuje druhým. To je součást výchovy k zodpovědnosti dospělého. Čtvrtý význam výchovy je trénink. Trénuj, cvič své děti, aby věděli, jak jednat. Trénuj ho v pracovitosti, důslednosti. Atlet musí denně cvičit, protože chce doběhnout do cíle první a zvítězit. Znovu a znovu každý den trénuje své tělo. Trénuj své děti ve spravedlnosti, aby se učili dobře rozeznat dobré od zlého. Ve škole je normální mít tahák na písemku. Tati, dělají to všichni! - to je odpověď dítěte na otázku, jak je na tom s taháky. Vychovávat ke spravedlnosti znamená, že si dáš tu práci i odvahu dětem vysvětlovat, že to je podvod. I když na se na tebe budou dívat nechápavě. Čím dál víc vidíme, že výchova je spojená také s kázní a vyučováním. K tomu apoštol Pavel pokračuje: vychovávejte své děti v kázni.

3. V kázni

Vychovávejte je v kázni, říká apoštol Pavel. Slovo kázeň zde je řecké „paedia“, což také je také disciplína. Nejlepší výklad toho, co je biblická kázeň musí myslím začít v listu Židům. Ve 12. kapitole můžeme více rozumět kázni, protože tady je popsáno, jak sám Pán Bůh kázní, vychovává, své děti. Tam, kde je v tomto oddíle v ČEP slovo výchova, jde o naše „paedia“, kázeň. Po výčtu svědků víry, kteří prošli kvůli své důvěře Bohu utrpením, píše autor listu Židům:

• Žd 12:1-11 Proto i my, obklopeni takovým zástupem svědků, odhoďme všecku přítěž i hřích, který se nás tak snadno přichytí, a vytrvejme v běhu, jak je nám uloženo, 2 s pohledem upřeným na Ježíše, který vede naši víru od počátku až do cíle. Místo radosti, která se mu nabízela, podstoupil kříž, nedbaje na potupu; proto usedl po pravici Božího trůnu. 3 Myslete na to, co všecko on musel snést od hříšníků, abyste neochabovali a neklesali na duchu. 4 Ještě jste v zápase s hříchem nemuseli prolít svou krev. 5 Což jste zapomněli na slova, jimiž vás Bůh povzbuzuje jako své syny: `Synu můj, podrobuj se kázni Páně a neklesej na mysli, když tě kárá. 6 Koho Pán miluje, toho přísně vychovává, a trestá každého, koho přijímá za syna.´ 7 Podvolujte se jeho výchově; Bůh s vámi jedná jako se svými syny. Byl by to vůbec syn, kdyby ho otec nevychovával? 8 Jste-li bez takové výchovy, jaké se dostává všem synům, pak nejste synové, ale cizí děti. 9 Naši tělesní otcové nás trestali, a přece jsme je měli v úctě; nemáme být mnohem víc poddáni tomu Otci, který dává Ducha a život? 10 A to nás naši tělesní otcové vychovávali podle svého uvážení a jen pro krátký čas, kdežto nebeský Otec nás vychovává k vyššímu cíli, k podílu na své svatosti. 11 Přísná výchova se ovšem v tu chvíli nikdy nezdá příjemná, nýbrž krušná, později však přináší ovoce pokoje a spravedlnost těm, kdo jí prošli.

Zde nám sám Pán Bůh dal vzor, co je to biblická kázeň. Říká žijte ve spravedlnosti, v posvěcení, odhazujte hřích, který se vás tak snadno přichytí. Bez ohledu na to, jak těžkými zkouškami procházíte. To je v konci konců Boží milost, neboť skrze ně vás Pán Bůh vychovává, vede ke kázni. A podívejte se, jaký je cíl Boží výchovy jeho dětí: podíl na jeho svatosti! Úžasné! Co se tu můžeme od Boha naučit pro výchovu našich dětí? A musíme mít na paměti, že ne vždy jsou to děti obrácené, znovuzrozené z víry. A přece je máme také vychovávat v kázni. Pán kázní neboli vychovává své syny, protože to nejsou cizí děti. Byly koupeny drahou Kristovou krví. Proto je Otec miluje, a protože je miluje, tak je také vychovává. Kdyby Bůh nechal své děti napospas sobě samým nebo cizím, třeba falešným učitelům, kteří chtějí stádo roztrhat, byl by to důkaz, že Otec své děti nemiluje a je mu jedno co s nimi bude. Bůh ale své děti velmi miluje. Důkaz jeho lásky je, že je přísně vychovává. Proto otec rodiny, který opravdu miluje své děti, které mu jsou drahé, bude je přísně vychovávat. Není mu totiž jedno, co s nimi bude. Musí je trénovat, musí je cvičit, aby dovedly rozlišovat, co je dobré a co zlé. Otec bude dělat všechno pro to, aby jeho se jeho dítě naučilo dobrému. Aby z jeho charakteru mizel hřích a rostla spravedlnost. Náš nebeský Otec je vzorem pro naše posvěcení

• 1Pt 1:16 Vždyť je psáno: `Svatí buďte, neboť já jsem svatý.´

My otcové nejsme svatí, ačkoliv je to náš úkol se posvěcovat. I přesto i my jsme vzorem pro naše děti. Do jaké míry usiluješ o posvěcení, o svatost, tak tě budou napodobovat i tvé děti. Jestli otec jedná doma s manželkou neuctivě, nebudou se ani děti učit jednat s druhými s úctou. Jestli vidí tvou lenost, budou to považovat za samozřejmost i tvé děti. Vidí-li, že sice říkáš, že miluješ Boha, ale tvoje Bible leží zaprášená na polici, i ony budou mít sotva vlažnou touhu Pána denně v Písmu poznávat. Vidí-li tvé dítě, že ohýbáš spravedlnost, ani ono nebude příliš o ní usilovat. Pro dítě nebude výchova vždy příjemná. Protože přirozené srdce se chce vyhnout kázni rodičů. Kázeň je výchova ke spravedlnosti.

• 2Tm 3:16 Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti,

Ve 2Tm 3,16 je touto "kázní" "výchova ke spravedlnosti". Kázeň je láskyplné vedení dítěte ke spravedlnosti. Výchova v kázni vede ke spravedlnosti. Mírou spravedlnosti je Bůh a měřítkem Boží přikázání. Co je u Boha dobré, je dobré pro nás, co je zlé je zlé pro nás. Výchova ke spravedlnosti je víc než učení. To už bylo v našem verši zmíněno, nyní jde o schopnosti, dovednosti a charakter, který otec buduje v dítěti svou výchovou. Cílem je, aby jednání dítěte bylo k Boží slávě.

• Př 6:20-23 Dodržuj, můj synu, otcovy příkazy, a matčiným poučováním neopovrhuj. 21 Přivaž si je natrvalo k srdci, oviň si je kolem hrdla. 22 Povedou tě, kamkoli půjdeš, když budeš ležet, budou tě střežit, procitneš a budou s tebou rozmlouvat. 23 Vždyť příkaz je světlem a vyučování osvěcuje, domluvy a kárání jsou cesty k životu

Výchova v kázni vede k životu. A stejně jako Bůh trestá své milované děti, když je potřeba, aby se navrátili na dobrou cestu, tak i nám otcům dává Pán prostředek, který pomáhá navrátit dítě od zlé cesty. Láskyplná výchova v kázni, jeli potřeba, může sáhnout i k trestání.

• Př 13:24 Kdo šetří hůl, nenávidí svého syna, kdežto kdo jej miluje, trestá ho včas.

Stejnou hůl měl vzít Élí na své syny Chofního a Pinchase, kteří hřešili a znesvěcovali službu Hospodinu v chrámě v Šílu (1S 1-3). Místo toho Élí ctil své syny více než Hospodina. Nekáznil je, a tak zemřeli oba dva v jeden den a celý Élího dům Pán Bůh přivedl odsouzení. Náš verš v Ef 6,4 o výchově dětí pokračuje:

• Vychovejte je v kázni a napomenutích našeho Pána.

4. V napomenutích našeho Pána

Zde použité slovo „napomenutí“ je řecké „nouthetia“. Znamená to doslova „vyučování s napomínáním“. Je to vlastně vyučování, které má za cíl nejen přinést informaci, ale přimět posluchače také k tomu, aby se vyučováním řídil. Tak jak máme své děti vyučovat s napomínáním, aby to, co uslyší tako poslouchaly?

1. Nejprve je třeba si ujasnit, proč máme děti vyučovat?

Apoštol Pavel, když učil v církvích, říká, že je vyučoval celou Boží vůli. Nic nevynechal.

• Sk 20:17-21 Z Milétu poslal Pavel vzkaz do Efezu a zavolal si starší církve. 18 Když k němu přišli, řekl jim: "Vy víte, jak jsem si u vás počínal celou dobu od prvního dne, kdy jsem přišel do Asie. 19 Sloužil jsem Pánu s velkou pokorou, v slzách a zkouškách, které mě potkaly pro úklady židů. 20 Víte, že jsem vám nezamlčel nic, co by vám bylo k prospěchu; všechno jsem vám řekl, když jsem vás učil ve shromáždění i v rodinách. 21 Naléhal jsem na Židy i Řeky a vyzýval je, aby se obrátili k Bohu a uvěřili v našeho Pána, Ježíše Krista.

Zjevně Pavel vyučoval dospělé i děti – jak ve shromáždění, tak v jednotlivých rodinách, které navštěvoval. Cíle jeho vyučování bylo, aby se posluchači obrátili k Pánu ve víře. Jako rodič, matka nebo otec, nemůže pro tebe být jiný cíl, menší cíl než vší svou výchovou, včetně vyučování, vést své dítě k víře v Pána Ježíše.

2. Druhá otázka je, co máme děti vyučovat?

Ani v tom nás Písmo nenechává na holičkách. Pavel v Efezu nezamlčel nic, co by jim bylo ku prospěchu. Učil je sázet Sportku? Ne, učil je vše, co je důležité pro život, který sice začal narozením na tento svět, ale skrze nové narození bude pokračovat na věky u Pána. K tomu vyzbrojuje církev. Není těžké přijít na to, co máme vyučovat naše děti, aby byli připravené na věčnost. Je to známé místo v Písmu:

• 2Tm 3:16-17 Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, 17 aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu.

Je to celá Bible, co budeme děti učit. Nic jim nezamlčíme, ale s ohledem na jejich věk, tak jak rostou budeme je učit celé Boží vůli, který nám lidem byl svěřen. To je Bohem zjevená vůle pro náš život. Celé Písmo. Je to na moudrosti rodičů, jak budou s dětmi Písmo seznamovat, jak ji budou číst. Kdo je schopen rozumět – tedy i malé děti, budou mít užitek z Božího slova. Když se v pátém století před Kristem navraceli Židé z Babylona do Jeruzaléma, udělali přesně totéž. Učili se všichni z Božího slova.

• Neh 8:1-3 Všechen lid se shromáždil jednomyslně na prostranství před Vodní branou a vyzvali znalce Zákona Ezdráše, aby přinesl knihu Mojžíšova zákona, který vydal Hospodin Izraeli. 2 Kněz Ezdráš tedy přinesl Zákon před shromáždění mužů i žen, všech, kteří byli schopni rozumět, aby jej slyšeli, prvního dne měsíce sedmého. 3 Četl z něho na prostranství před Vodní branou od svítání až do poledne mužům i ženám, těm, kteří byli schopni rozumět. Všechen lid pozorně naslouchal slovům z knihy Zákona.

Ale je tu jedna důležitá věc, nezbytná pro úspěch tohoto vyučování. Je nám odkrytá ve v. 8:

• 8 Četli z knihy Božího zákona po oddílech a vykládali smysl, aby lid rozuměl tomu, co četli.

Muži k tomu určení vysvětlovali po částech význam toho, co četli. Pokud máš své děti z Písma učit, je potřeba Písmo vysvětlovat a vést k aplikacím. Boží slovo bez důsledků je suchý strom bez ovoce.

• Vychovávejte své děti v napomenutích našeho Pána.

3. Třetí otázka je, jak máme děti vyučovat?

Zbožní muži, učitelé církve, dávají různé rady, jak vyučovat děti Božímu slovu. Děti potřebují celé Boží slovo. S malými budete procházet třeba ilustrovanou Bibli pro děti a budete jim nejprve vyprávět příběhy. Jak se naučí číst, budete číst postupně spolu Boží slovo. Až ho začne číst také vaše dítě. Ale při tom všem jste vy jeho učitel. Cílem je, aby dítě rozumělo, co je v Písmu napsáno a jak podle něj má jednat i přemýšlet. Klíčem k naplnění tohoto příkazu je porozumění, o čem je Boží slovo. Pokud jej bereš jako souhrn příkazů a zákazů, kterými se má člověk řídit, aby se mu dobře dařilo, je to jenom kus pravdy. Tou odpovědí je Kristus. On dává význam každé části Písma tak, aby byla užitečná každému pro věčnost. To je Pavlův důraz: vychovávejte je v kázni a napomenutích našeho Pána. Dvěma učedníkům, kteří se po vzkříšení Pána Ježíše vraceli z Jeruzaléma do Emaus, ukazoval sám Pán Ježíš smysl Starého zákona:

• Lk 24:25-27 A on jim řekl: Jak jste nechápaví! To je vám tak těžké uvěřit všemu, co mluvili proroci! 26 Což neměl Mesiáš to vše vytrpět a vejít do slávy?" 27 Potom začal od Mojžíše a všech proroků a vykládal jim to, co se na něho vztahovalo ve všech částech Písma.

Někdo namítl, víš Ježíš si vybíral několik míst ze Starého zákona, která o něm mluvila – hlavně proroctví a ty ukazoval Kleofášovi a jeho manželce. Ale celé Písmo je vydechnuté od Boha (2Tm 3,16) a svědčí o Kristu:

• J 5:39 Zkoumáte Písma a myslíte si, že v nich máte věčný život; a Písma svědčí o mně.

Proto každý výklad Písma, každé vysvětlení příběhu, nebo oddílu, musí vést otázka: co se tu učíme o Kristu? Co nás Pán chce naučit o tom, že potřebujeme Krista? S takovým postojem srdce, s takovým předpokladem, vyučujte své děti celou Bibli. Na nás, na rodičích je, abychom děti vedly k porozumění, že potřebují Krista. Máme děti vychovávat v kázni a napomenutích Páně. Náš Pán veškeré své vyučování a vedení učedníků, kázání zástupům, napomínání židů, celou svou službu zabalil do modlitby. Vytrvale prosil svého Otce za učedníky, za nás. Podhoubím výchovy dětí je modlitba rodičů. Tak jako apoštol Pavel toužil po spasení etnického Izraele, tak volají rodiče k Bohu o milost pro své děti ke spasení

• Ř 10:1 Bratří, toužím z celého srdce a modlím se k Bohu, aby Izrael došel spásy.

Zabal svou výchovu do modliteb jako v zimě oblékáš dítě do teplého oblečení. Zabal je do šálu svých modliteb. Uč je Písmo, vždyť celé Písmo je napsáno k našemu ponaučení (Ř 15,4), povzbuzení (1K 9,10) a napomenutí (1K 10,11). Láska se projevuje nejen modlitbou za dítě, vyučováním Božího slova, modelováním správného jednání, ale také napomínáním tehdy, když dítě rodiče nechce poslouchat.

• 1Tm 1:5 Cílem našeho vyučování je láska z čistého srdce, z dobrého svědomí a z upřímné víry.