To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila

Pavel Borovanský, Ústí nad Labem, 29. prosince 2019

 

Izajáš 50:10 Kdo z vás se bojí Hospodina a poslouchá jeho služebníka? Kdo chodí v temnotách, kde není žádná záře, ten ať doufá v Hospodinovo jméno a opře se o svého Boha.

 

I. Úvod

Pokoj vám a milost! Máme konec roku 2019. Za dva dny bude Silvestrovský den. Můžeme tedy bilancovat uplynulý rok ve vztahu k našim životům i k životu našeho společenství. Bůh všechno, co se děje v našich životech používá k našemu růstu výchově i ponaučení. Aby naše životy byly k Boží slávě. Autor listu Židům to shrnuje krásně ve dvanácté kapitole, poslouchejte.

  • Židům 12:5-8 Což jste zapomněli na slova, jimiž vás Bůh povzbuzuje jako své syny: `Synu můj, podrobuj se kázni Páně a neklesej na mysli, když tě kárá. Koho Pán miluje, toho přísně vychovává, a trestá každého, koho přijímá za syna. ´ Podvolujte se jeho výchově; Bůh s vámi jedná jako se svými syny. Byl by to vůbec syn, kdyby ho otec nevychovával? Jste-li bez takové výchovy, jaké se dostává všem synům, pak nejste synové, ale cizí děti.

Můžeme se tedy ohlédnout zpět a přijmout poučení nejen z okamžiků, kdy jsme obstáli, dobře se rozhodli, či uspěli v konkrétní situaci. Ale poučit se lze i z případných nezdarů a pádů. Je v tom veliká Boží milost, kterou mají v tomto světě pouze Boží děti. Všechno přeci napomáhá k dobrému těm, kdo Boha milují, kdo byli povoláni podle jeho rozhodnutí.

Ale my máme na konci roku ještě další možnosti a důvody k radosti. Pán je blízko. Jeho druhý příchod je blízko. Jsme o rok blíž k setkání s Pánem Ježíšem! Ať už se dožijeme jeho druhého příchodu, nebo bude zbořen stan našeho zdejšího přebývání a my půjdeme k Němu. A to je důvod k radosti.

Dnes bych chtěl nám všem trochu pomoci v bilancování. A povzbudit nás všechny k radostnému očekávání druhého příchodu Krista. K bázni a poslušnosti. Vybral jsem z Izajáše, z padesáté kapitoly verš desátý. Iz 50 mluví o Boží věrnosti. Není to Bůh, kdo by dal Izraeli rozlukový lístek, kdo by odstoupil od své smlouvy s nimi. Bůh není tím, kdo by prodal svůj lid věřitelům. Byly to nepravosti Božího lidu, pro které byl prodán svou vlastní vinou. Bůh přicházel, ale nikdo Ho nečekal. Bůh volal, ale nikdo neslyšel a neozýval se! Ten, který vysouší moře a obrací vodní toky byl odmítán. Ale Bůh je věrný. Nemůže zapřít sám sebe. A proto jistojistě přijde zaslíbený Mesiáš. Aby vykoupil Boží lid ze všech jeho nepravostí.

Od čtvrtého verše Iz 50 potom sledujeme Mesiášův monolog. On je tím věrným otrokem a služebníkem, který necouvne, obstojí a zvítězí na soudu. Všichni ti, kteří Ho viní ze svévole a vedou s Ním spory, klopýtnou a rozpadnou se v prach. Doslova sežerou je moli.

Tento Mesiáš nás v desátém verši vybízí, abychom šli v Jeho šlépějích. Učili se od Něho a jednali jako On. Volá nás k Boží bázni a k poslušnosti Jemu samotnému! Poslouchejte Iz 50, 10.

Odkazy: Žd 12, 5-8; Iz 50;

Izajáš 50:10 Kdo z vás se bojí Hospodina a poslouchá jeho služebníka? Kdo chodí v temnotách, kde není žádná záře, ten ať doufá v Hospodinovo jméno a opře se o svého Boha.

 

II. Kdo se bojí Boha?

A. Jen ti, kdo jsou Bohem milováni!

Hned v prvních slovech desátého verše si můžeme všimnout několika věcí. Tou první, kterou bych chtěl ukázat je vyslovená, závažná podmínka. Na Boží požehnání a věrnost si nemůže dělat nárok jen tak každý člověk! Mesiáš svůj monolog začíná slovy: Kdo z vás se bojí Hospodina a poslouchá jeho služebníka?

Existuje tedy podmínka, kterou musí splnit každý, kdo touží ve svém životě zakoušet Boží dobrotu a věrnost.

Druhou viditelnou věcí je skutečnost, že Mesiáš, Hospodinův služebník cílí vždy na jednotlivce. Které osobně povolává. Přestože oslovuje nejprve celou skupinu lidí, přechází posléze k jednání na osobní rovině. Kdo z vás všech má Boží bázeň a poslouchá mě, kdo chodí v temnotě bez špetky světla, ten ať…. Když to vidíme, jistě si vybavíme známá slova z Písma.

  • Jan 10:1-5 "Amen, amen, pravím vám: Kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale přelézá ohradu, je zloděj a lupič. Kdo však vchází dveřmi, je pastýř ovcí. Vrátný mu otvírá a ovce slyší jeho hlas. Volá své ovce jménem a vyvádí je. Když je má všecky venku, kráčí před nimi a ovce jdou za ním, protože znají jeho hlas.  Za cizím však nepůjdou, ale utečou od něho, protože hlas cizích neznají."

Je zde osobní jednání a osobní vztah. Je zde intimní vztah. Poznání. Pán zná ty, kdo jsou Jeho. Pán nás zná jménem. Když Ondřej přivádí ke Kristu svého bratra Petra, slyší i s Petrem tato slova: "Ty jsi Šimon, syn Janův; budeš se jmenovat Kéfas (což se překládá: Petr)." J 1, 42

A o kus dál Pán osobně povolává dalšího služebníka. Tentokrát Filipa. Vyhledá ho a přikáže mu: "Následuj mě!" To vidíme ve verši 43.

K čemu nás to dovádí? K jakému poznání? Jde o vyvolení svatí. A možná někdo namítne, že jsme toho četli i slyšeli o vyvolení již mnoho. Ale je jasné, že Písmo na něj klade veliký důraz. Správné pochopení toho, že to nejsme my, kdo volí Boha, ale On, který vyvolil nás, je důležité.

Nikdo z nás Boha nehledal. To On vyhledal nás, stejně jako Filipa a dal nám stejný příkaz: „následuj mě!“ Bůh nás zná dříve, než jsme byli, než jsme poprvé hleděli na Něj. Je to stejné jako u Petra v J 1, 42. Podívejte se také do žalmu 71:

  • Žalmy 71:6 Na tebe jsem odkázán už ze života matky, oddělil sis mě v matčině nitru, chvalozpěv můj o tobě bude znít stále.

Vidíme, že žalmista pevně staví na tom, že povolán a oddělen pro Boha byl už v lůně své matky. Bůh si ho oddělil a získal pro sebe. Proč? Zamiloval si ho!

 Chci, abychom se podívali na vyvolení z jiného pohledu. Nejen po technické stránce. Ale v čistě osobní rovině. Bůh jedná na té nejosobnější úrovni s každým z nás. Na té nejintimnější. Zamiloval si nás již před stvořením světa, a to v Kristu. Oddělil si nás již v lůně našich matek. On nás zná a znal. Byli jsme poznáni před věky. Ne jako bezejmenná skupina, ale jako jednotlivé Boží děti, které Bůh osobně poznal a zamiloval si je. Máme jméno před Bohem. To je velmi silné, nádherné. V minulém kázání jsme slyšeli, že Bůh nás miluje stejnou láskou, jakou si zamiloval svého Syna! J 17, 23

Slyšíte dobře. Protože vás Bůh miluje odvěkou láskou, stejnou a stejně jako svého Syna. Proto odpovídáte Bohu i jeho Mesiáši na volání lásky, jako ovce znající hlas svého Pána. Vy všichni, máte bázeň a posloucháte Božího služebníka Ježíše Krista.

 

B. Jen adresáti Boží lásky mají bázeň a poslouchají Krista

Zapomeňte na vyvolení, jako na technologický postup výroby jednoho křesťana! A myslete na vyvolení, které vám přináší na svých křídlech Boží láska. Bůh vás miluje stejně, jako Krista! Stejně mocně. Stejně hluboce. Stejně vroucně. Stejně oddaně. Stejně věrně. Stejně horlivě. Mohli bychom až do rána hledat další charakteristiky Boží lásky. Ale stačí říci: „Bůh vás miluje!“ Stačí prohlásit: „miluje vás Bůh!“ A to od věčnosti!

Zní vám to divně, když tvrdím, že všemohoucí Bůh, Stvořitel světů a mocný velitel nebeských zástupů. Ten, kterého Židé nazvali El Gibor, Bůh mocný, přesilný a Elohej ha-elohim, Bůh bohů, je vám ve své lásce věrně oddán? Je to divné, podivuhodné milovaní! Ale je to pravdivé. Ano On tu není pro nás, ale my pro Něho. Všechno stvořil z ničeho a pouhým slovem. On není na ničem závislý. Ale vše, co stvořil, včetně každého z nás je totálně závislé na Něm!

Nic na světě se neděje pro naši slávu, ale pro Jeho slávu. Skrze Krista a pro Krista bylo vše učiněno!

Ale právě proto je vám Bůh ve své dokonalé lásce hluboce, vroucně a věrně oddán. Zamiloval si vás stejnou láskou jako Ježíše, svého Syna. A nemůže jinak! Nemůže zapřít sám sebe! Svou podstatu, svůj charakter, který je dokonalý. On nás miluje, protože je svatý Bůh, je nám oddán, protože je svatý Bůh a rozhodl se tak! Pro slávu svého jména to koná. Když kárá Izrael pro jeho nevěru a hřích, říká mu:

  • Izajáš 43:22-25 „Nebyl jsem to já, koho jsi vzýval, Jákobe, kvůli mně ses neobtěžoval, Izraeli! Své jehňátko v oběť zápalnou jsi pro mne nepřivedl, nectil jsi mě svými obětními hody. Nenutil jsem tě sloužit mi obětními dary, ani kadidlem jsem tě neobtěžoval. Vonné koření jsi mi za stříbro nenakoupil, tukem svých obětí jsi mě neobčerstvil. Jenom svými hříchy chtěls mě nutit k službě, svými nepravostmi jsi mě obtěžoval. Já, já sám vymažu kvůli sobě tvoje nevěrnosti, na tvé hříchy nevzpomenu.

A o kousek dále, ve 48 kap. Izajáše Bůh ještě více odhaluje svou slávu a to, kým je!

  • Izajáš 48:9-11 zdržoval jsem svůj hněv pro své jméno, pro svou chválu jsem se kvůli tobě krotil, nevyhladil jsem tě. Hle, přetavil jsem tě, ne však jako stříbro, vyzkoušel jsem tě v tavící peci utrpení. Kvůli sobě, kvůli sobě samému to dělám. Což smí být mé jméno znesvěceno? Svou slávu nikomu nedám."

My jsme na tom byli stejně, jako tělesný Izrael. Ani z nás nikdo nehledal a nectil Boha. Ale Boží láska, která je oddaná, osobní a adresná, všechno v našich životech změnila. Ta láska patří vám. Je vylita do vašich srdcí.  Jste milováni oddaně, vroucně a věrně. Jste v Kristu milováni stejně jako Ježíš, Boží Syn!

Proto když se Mesiáš ptá, kdo má Boží bázeň a kdo Ho poslouchá, volá vás. Ano, volá vás jako všechny své ovce. Ale volá vás každého osobně. Každého zvlášť. Máte osobní vztah s tím, kdo si vás zamiloval před stvořením světa. Máte vztah s Bohem, s Kristem! Protože jste byli milováni jako první, patříte k privilegované skupině těch, kdo mají Boží bázeň a srdce měkká, poslušná Kristu. Ježíš stojí ve dveřích ovčince, volá své ovce jménem a vyvádí je. Ježíš stojí ve dveřích ovčince a volá: „Kdo z vás se bojí Hospodina a poslouchá jeho služebníka?“ A my jdeme!

Odkazy: J 10, 1-5; 1, 42-43; 17, 23; Ž 71, 6; Iz 43, 22-25; 48, 9-11;

 

III. V temnotách!

A. Kdo chodí ve tmě?

Potom Mesiáš pokračuje ve svém monologu. Další Jeho slova jsou: „Kdo chodí v temnotách, kde není žádná záře, ten ať doufá v Hospodinovo jméno a opře se o svého Boha.“

Všimněte si, že tentokrát se Boží služebník neptá. Nemáme zde otázku: „Kdo chodí ve tmách?“ Jde o konstatování. Celý ovčinec světa leží ve tmě. Všechny ovce v ovčinci světa jsou ve tmě. Ve tmě jsou ovce poslušné, i neposlušné. Celý svět propadl temnotě. Leží ve zlém. Dokonce čteme, že je to ještě horší.

  • 2 Korintským 4:4 Bůh tohoto světa oslepil jejich nevěřící mysl, aby jim nevzešlo světlo evangelia slávy Kristovy, slávy toho, který je obrazem Božím.

Pavel to říká o nevěřících. O těch, kterým zůstává skryto a zahaleno evangelium. Říká o nich také, že směřují k záhubě. Ale my všichni jsme byli nevěřící. Na tomto světe se nelze narodit s vírou. My všichni jsme směřovali k záhubě! Apoštol Petr píše církvi, píše o církvi.

  • 1 Petrův 1:18-20 Víte přece, že jste z prázdnoty svého způsobu života, jak jste jej přejali od otců, nebyli vykoupeni pomíjitelnými věcmi, stříbrem nebo zlatem, nýbrž převzácnou krví Kristovou. On jako beránek bez vady a bez poskvrny byl k tomu předem vyhlédnut před stvořením světa a přišel kvůli vám na konci časů.

Náš život byl nevěřící život. Prázdný jako mračna bez vody. Strom bez ovoce, dvakrát mrtvý, vykořeněný strom. To píše Juda ve svém listě o nevěřících.

Všichni jsme tedy chodili ve tmě. Protože jsme se do tmy narodili. Protože v nás samotných byla tma!  Ďábel měl snadnou práci. Nemusel se mnoho namáhat, aby nás oslepil a držel ve tmě i slepotě. Celý svět i všichni lidé jsou ve tmě.

Proto slova, která říká Boží služebník, Mesiáš v druhé polovině Iz 50, 10 musíme chápat jako výzvu pro poslušné ovce, aby vyšli za Božím Mesiášem. Ale také jako výzvu všem ovcím. I neposlušným. A to výzvu k pokání. Ta slova nejsou v kontextu celé kapitoly adresována jen selektivně. Jen těm, kdo již mají bázeň z Boha a poslouchají jeho služebníka. V tuto chvíli musíme i na otázku, kterou začíná desátý verš hledět jinak.

Uvědomme si, že padesátá kapitola je o nevěře celého tělesného Izraele a potažmo i celého lidského rodu. Nikdo přeci není spravedlivý. Není ani jeden. Ř 3, 10-11. Iz 50 je ale také o věrném a dobrém Bohu, je o záchraně. Iz 50, 10 je evangelium! Poslouchejte, co říká služebník Boží ve svém monologu:

„Kdo z vás se bojí Hospodina a poslouchá jeho služebníka? Nikdo. Bez Božího zásahu a bez Božího slitování nikdo z vás.   Vy všichni chodíte v temnotách. A přitom máte jen jednu naději. Kdo totiž chodí v temnotách, kde není žádná záře, ten ať doufá v Hospodinovo jméno a opře se o svého Boha.“

 

B. Vyjděte z temnoty, choďte ve světle, všichni, kdo mě slyšíte!

Bůh tedy volá všechny lidi k pokání. Všechny lidi v ovčinci světa. Jak s tím naložíme, milovaní? Nezáleží na tom, zda jsem věřící, či nevěřící. Protože každý věřící byl nejprve nevěřícím! Nezáleží na tom, zda jsem věřící, či nevěřící, protože pokud chci vyjít z temnoty do světla, je přede mnou jen jedna a ta samá cesta. Jak to vše souvisí se mnou tady a nyní? Jak to souvisí s posledním dne roku 2019, který se blíží? Co to má společného s ohlédnutím za uplynulým rokem a bilancováním?

Je to příležitost. Veliká příležitost milosti. Pro všechny. Věřící i nevěřící. Mesiášova výzva z Iz 50, 10 je sama o sobě světlem evangelia. Světlem, které zasvítilo a svítí v temnotě světa! V tomto světle můžeme všichni, věřící i nevěřící zkoumat svůj život. Apoštol Pavel při zvěstování zprávy evangelia postupuje takto:

  • 2 Korintským 5:19-20 Neboť v Kristu Bůh usmířil svět se sebou. Nepočítá lidem jejich provinění a nám uložil zvěstovat toto smíření. Jsme tedy posly Kristovými, Bůh vám domlouvá našimi ústy; na místě Kristově vás prosíme: dejte se smířit s Bohem!

Bůh odpustil lidem dobu, kdy Ho neznali a nemohli poznat. Nyní však dosvědčil a dosvědčuje sám sebe tím, že vzkřísil z mrtvých svého Syna. A to před zraky celého světa! Jestliže jsi tedy nevěřící, pamatuj, že na soudu nebudeš mít výmluvu. Na soudu se svatým Bohem neobstojíš! Jestli tedy hledíš na uplynulý rok a vidíš jen svou nevěru a zatvrzelé odmítání evangelia, potom právě tobě patří výzva zaslíbeného Mesiáše a dokonalého služebníka Božího z Iz 50, 10.

Kdo z vás se bojí Hospodina a poslouchá jeho služebníka? Kdo chodí v temnotách, kde není žádná záře, ten ať doufá v Hospodinovo jméno a opře se o svého Boha.

Ještě pořád si se nezačal bát Boha? Ještě pořád spoléháš sám na sebe v temnotě světa a odmítáš se v pokání spolehnout na Boží dobrotu, charakter a věrnost. Myslíš si stále, že stojíš rovně a pevně a nemusíš hledat oporu ve Stvořiteli? Potom věz, že dnes opět slyšíš hlas volající tě k pokání. Nezatvrzuj své srdce, jako Židé na poušti. Nepokoušej Boha. Protože oni nevešli do odpočinutí. Zemřeli v poušti. Žd 3, 7-11

A jestliže jsi věřící, co uvidíš při pohledu zpět do roku 2019? I když uvidíš upřímnou víru a zápas o ní. Jistě si jen těžko řekneš: „Tak dobře jsem žil, že už k tomu nemohu nic dobrého přidat!“ To nikdo z nás říct přeci nemůže. Jinak by lhal sám sobě. Byl by podobný člověku, který o sobě tvrdí, že nemá hřích. 1 J 1, 8

Pořád je v našich životech obrovský prostor k pokání. K růstu a úsilí o svatost. Kdo z nás by mohl jenom pomyslet na to, že již ve všem dorostl zralého lidství měřeného mírou Krista!? Autor listu Židům pokračuje ve třetí kapitole od verše.

  • Židům 3:12-13 Dejte si pozor, bratří, aby někdo z vás neměl srdce zlé a nevěrné, takže by odpadl od živého Boha. Naopak, povzbuzujte se navzájem den, co den, dokud ještě trvá ono `dnes´, aby se nikdo z vás, oklamán hříchem, nezatvrdil.

Vy tedy, kdo Krista odmítáte, čiňte pokání. Vzdejte mu čest a chválu. Jinak zemřete na poušti hříchu. A vy, co jste již vykročili za Kristem a jdete tou tmou světa, kde není žádná záře, doufejte v Hospodinovo jméno a opřete se o svého Boha! Řekneme si jak.

Odkazy: 2 K 4, 4; 5, 19-20; 1 Pt 1, 18-20; Ř 3, 10-11; Žd 3, 7-13; 1 J 1, 8;

 

IV. Co znamená, že křesťan doufá?

A. Znát a spolehnout se na to, kdo a jaký je Bůh

Doufáme v Hospodinovo jméno? Ano doufáme. Ale co to vlastně znamená, Používáme Hospodinovo jméno jako mantru? Kouzelné a magické zaklínadlo, které v těžkých či jinak strastiplných chvílích opakujeme stále dokola? Zaklínáme sami sebe a situace v našich životech neustále opakovaným drmolením jména Ježíš Kristus?  To není k smíchu drazí. I takové věci v církvi zažijete. A opravdu, není to k smíchu, je to k pláči. Co znamená doufat v Hospodinovo jméno? Skutečně si myslím, že hlasitá a opakovaná proklamace Božího jména vyřeší všechny mé problémy? Ne, naprosto ne!

Doufat ve jméno Hospodinovo znamená znát Boha. Důvěrně, blízce, osobně a v pravdě. Znát Boha a Jeho jméno znamená vědět, jaký je Bůh. Kdo je Bůh. Ještě i dnes mnoho lidí věří, že jméno vyjadřuje charakter, vlastnosti, podstatu, prostě vnitřní já člověka, který ho nosí a proto dávají svým dětem různá jména.  Zálesák Natty Bumppo, který byl předlohou bílého lovce v románu Poslední Mohykán, dostal od indiánů jméno Sokolí oko. Protože nikdy neminul žádný cíl. Trefil se i na velkou vzdálenost.

Poručík Dunbar ve filmu Tanec s vlky dostal jméno „Ten, který tančí s vlky“, protože se sblížil s divokým vlkem. Byl to pro indiány charakteristický a možná nepochopitelný rys jeho postavy.

Když se podíváme na jméno Hospodin, uvidíme, že Bůh vládne. Je svrchovaný a všemohoucí Pán. Můžeme se tedy spolehnout, že není nic v našich životech, co by neměl pod kontrolou. Ani ty nejhorší, nejtemnější okamžiky. Když se podíváme na jméno jeho Syna, Ježíš, znamená to Bůh je spása. Kristus znamená pomazaný. Ježíš Kristus je tedy ten, koho Bůh pomazal k záchraně svého lidu. Immanuel, jak nazývá Krista prorok Izajáš znamená „Bůh je s námi“ a ukazuje na Boží věrnost. V devatenácté kapitole knihy zjevení je Ježíš popisován a jmenován takto:

  • Zjevení Janovo 19:11  A viděl jsem nebesa otevřená, a hle, bílý kůň, a na něm seděl ten, který má jméno Věrný a Pravý, neboť soudí a bojuje spravedlivě.

Věrný a Pravý! Protože soudí a bojuje podle pravdy, spravedlivě. To je jméno! Jak vystihuje podstatu Krista!

Doufat v Hospodinovo jméno, znamená tedy znát kdo a jaký je Bůh. Chcete, aby vaše doufání v Boha bylo pevné a neotřesitelné? Modlete se za hlubší poznání v Duchu svatém a v pravdě. Poznáte Boha v pravdě, a to pravdivé poznání vás osvobodí J 8, 32;

Poznávejte Krista, protože jen tak uvidíte Otce! Poznávejte ho v modlitbách, při čtení Písma. Rozjímejte nad každou informací, nad každým slovem i skutkem Ježíše. Zkoumejte jak a proč jedná. Abyste hluboko v srdci pochopili, kdo a jaký je.  Jak poroste vaše poznání, tak poroste i vaše víra. Vaše doufání v Boha! K tomu všemu nás volá Iz 50, 10; A ještě i k dalším věcem.

 

B. Svěřit se Bohu v Kristu

Podle Iz 50, 10 máme doufat ve jméno našeho Boha. A máme se také o našeho Boha opřít. Zde ve světě temnoty máme doufat v Boží jméno a opřít se o Boha. Řekli jsme si, že doufat v Boží jméno znamená znát Boha. Dobře vědět kdo a jaký je. A to je svatí ten první, naprosto nezbytný krok. Jak byste se mohli opřít ve tmě o někoho, koho dobře neznáte? Jít s ním? To by bylo čiré bláznovství. Zoufalý čin. A když budete mít vedle sebe dva muže, kteří si budou nárokovat vůdcovskou roli ve společnosti, za kým půjdete? Za tím, koho dobře znáte a víte, že je dobrý a schopný, morálně pevný, Nebo půjdete za tím, o kom nic nevíte?

Ale my nic takového dělat nemusíme. Petr říká, že máme od Boha všechno, co potřebujeme k růstu ve víře a máme to díky poznání. 2 Pt 1, 3; Jsme povolání k tomu, abychom se opřeli o našeho Boha. Když znám Boha v pravdě, vím stoprocentně, že se o Něj mohu opřít. Přečtěme společně prosím žalm 23. Celý, protože on není dlouhý. Přesto nám má mnoho co říci o Bohu a poznání Boha.

Žalmy 23:1-6  Žalm Davidův. Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek. Dopřává mi odpočívat na travnatých nivách, vodí mě na klidná místa u vod, naživu mě udržuje, stezkou spravedlnosti mě vede pro své jméno.  I když půjdu roklí šeré smrti, nebudu se bát ničeho zlého, vždyť se mnou jsi ty. Tvoje berla a tvá hůl mě potěšují. Prostíráš mi stůl před zraky protivníků, hlavu mi olejem potíráš, kalich mi po okraj plníš. Ano, dobrota a milosrdenství provázet mě budou všemi dny mého žití. Do Hospodinova domu se budu vracet do nejdelších časů.

David byl Bohem poznán, zamilován a povolán. David zná Boha. Ví, že je milován odvěkou Boží láskou, která je dokonalá. Ví, že ho Bůh nikdy neopustí. Poznal ve velmi těžkých chvílích Boží věrnost, dobrotu a oddanost. Ani nejtemnější chvíle jeho života na této zemi neměly sílu odloučit Davida od Boha. David měl milost znát Boha, doufat v Jeho jméno a opřít se o Něj!

David byl jedním z těch, které Bůh povolal z temnoty do světla. Byl vyvolán jménem z temného ovčince. Tak jako my. I my jsme povolání z temnoty do podivuhodného světla Krista 1 Pt 2, 9; Přešli jsme ze smrti do života. Když Pavel mluví k Tesalonickým o druhém příchodu Pána Ježíše Krista, říká jim:

  • 1 Tesalonickým 5:4-5  Vy však, bratří, nejste ve tmě, aby vás ten den mohl překvapit jako zloděj. Vy všichni jste synové světla a synové dne. Nepatříme noci ani temnotě.

Jak je to možné, když jsme stále v tomto světě, kde panuje tma? Nejsme přeci ještě vytrženi k Pánu? Ale když nás Pán Ježíš zavolal z ovčince světa naším jménem, stal se On sám naším světlem! Ježíš je totiž Bůh. Slovo na počátku, slovo u Boha, Slovo jenž je Bůh. V tom Slově, v tom Bohu, v tom Kristu je život a ten život sám je světlem lidí! J 1,2- 4; Jediná možnost, jak v tomto světě temnoty lze chodit ve světle je co? Kdo zná odpověď? Je chodit v Kristu.

Potom se nemusíme bát, protože to Slovo, Bůh, Život a Světlo, prostě náš Pán Ježíš již zvítězil nad temnotou. Apoštol Jan to krásně vyjádřil, když o Kristu zapsal:

  • Jan 1:3-5 Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život a život byl světlo lidí.  To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.

Proto se můžeme opřít o našeho Boha i ve chvílích, které jsou skutečně nadmíru těžké. Jsou z našeho pohledu beznadějné, bez východiska. Jsou plné temnoty bez špetičky záře. A to vše proto, že naším světlem je Bůh v Kristu sám.

Izajáš 50:10 Kdo z vás se bojí Hospodina a poslouchá jeho služebníka? Kdo chodí v temnotách, kde není žádná záře, ten ať doufá v Hospodinovo jméno a opře se o svého Boha.

Odkazy: ZJ 19, 11; J 8, 32; 1, 3-5;  2 Pt 1, 3; Ž 23; 1 Pt 2, 9; 1 Ts 5, 4-5;

 

V. Závěr

Co dodat závěrem? Již jste vyšli z černočerné tmy, kterou je ovčinec tohoto světa? Už jste uslyšeli své jméno z Kristových úst? Vzdali jste Mu v pokání čest a slávu? Pokud ano, již chodíte ve světle. Máte společenství s ním i se vším Božím lidem. Můžete se směle ohlédnout zpět do roku 2019. A klidně i ještě dál, až k okamžiku, kdy přede dveřmi chmurného ovčince světa zaznělo z Kristových úst vaše jméno! Nejspíš nebude všechno, co uvidíte dobré a v pořádku ve vašich životech. Budete hledět nejen na špatná rozhodnutí, ale i na mnohé pády a hříchy. Uvidíte věci, které se vám nebudou líbit.

Přesto můžete bilancovat s radostí a velikou vděčností. Protože Boží Beránek zvítězil na soudu i za vás. Na kříži vás vykoupil. Ve své krvi vás jednou pro vždy očistil Žd 7, 27; 9, 12; 10, 2; 10, 10;

Stejně směle můžete hledět i před sebe. Protože ať už nás zde na zemi čeká cokoli. Nemůžeme prohrát. Jsme ve vítězném průvodu Krista, 2 K 2, 14;. nikdo a nic nás neodloučí od Boží lásky v Kristu Ježíši a nevytrhne nás z ruky Toho, který vede naši víru od počátku až do konce Žd 12, 2; Pán Ježíš to shrnul těmito slovy.

  • Jan 10:27-29 Moje ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou a já jim dávám věčný život: nezahynou navěky a nikdo je z mé ruky nevyrve. Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všecky, a nikdo je nemůže vyrvat z Otcovy ruky.

Jestliže je tu ale někdo, kdo ještě nesklonil své srdce a nepadl na kolena před Kristem, potom ho musím varovat. Přijde den, kdy bude muset každý pokleknout a každý jazyk vyzná, že Ježíš Kristus je Pán! Boží slovo o tom svědčí v Ř 14, 11;. A Bůh nemůže lhát. Takový člověk při pohledu zpět do roku 2019 si možná bude libovat a mnout ruce, jako bohatý sedlák v podobenství v Lk 12, 16-21. Přečtěte si ho prosím! K čemu ale je člověku, když sice získá celý svět a jeho bohatství a přitom ztratí svou duši Lk 9, 25;. Znovu opakuji. Každý poklekne. Ale je důležité kdy a jak. S pokorou nebo z donucení? Nyní anebo až při druhém Příchodu Krista? Nyní a tady je totiž ten čas milosti. A tak když uslyšíte Jeho hlas, volající vás k pokání, nezatvrzujte svá srdce ve vzdoru. Abyste nezemřeli na poušti věčného zatracení! Amen!

Odkazy: Žd 7, 27; 9, 12; 10, 2; 10, 10; 12, 2; 2 K 2, 14; J 10, 27-29; Ř 14, 11; Lk 9, 25; 12, 16-21;

Rok

Osnova kázání