Tajemství pokorné víry (Lk 8,40-56)

Dvě zachráněné ženy v Kafarnaum

Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 1. února 2009

Minulý týden jsme viděli příběh muže, který byl posedlý mnoha démony a kterého Ježíš vysvobodil a zachránil. A ukazovali jsme si, že to byl se vší pravděpodobností ten hlavní důvod, proč Ježíš Kristus přejel se svými učedníky Galilejské jezero a navštívil gerasenskou krajinu. Viděli jsme také, že ten posedlý muž neměl žádnou víru, on dokonce byl tak moc spoutaný démonickou mocí, že už neznal ani vlastní identitu - místo odpovědi na jméno, promluvili démoni:

  • Lukáš 8:30 Odpověděl: "Legie", protože do něho vešlo mnoho zlých duchů.

Byl to naprosto zoufalý ztracenec. Myslím, že nikdo už nedoufal v nějakou změnu v jeho životě. Tento muž žil mezi hroby, na pustých místech a pro společnost byl mrtvým mužem. Přesto se našel někdo, kdo ho vyhledal a změnil jeho život. Z člověka, který byl postrachem širokého okolí, se stal člověk, který všem zvěstoval dobrou zprávu o tom, jak Ježíš změnil jeho život.

  • Lukáš 19:10 Neboť Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo."

Tento muž, o němž jsme mluvili minulý týden je takovým markantním příkladem spasení z milosti. Je ukázkou toho, že to je Bůh, kdo vysvobozuje a dává lidem víru. Že to je Bůh, kdo přichází za těmi, kdo ho nikdy nehledali a přináší jim život.

Ale není to tak, že bychom si teď řekli - dobře, tak to musíme přestat hledat Boha a budeme čekat, až nás Bůh najde. Bůh stvořil svět takovým způsobem, abychom z něj mohli vidět jeho velikou moc i božství. Abychom si mohli uvědomit, že je tady někdo, kdo všechno pečlivě připravil a dává tomu všemu smysl.

  • Skutky apoštolské 17:26-27 On stvořil z jednoho člověka všechno lidstvo, aby přebývalo na povrchu země, určil pevná roční údobí i hranice lidských sídel. Bůh to učinil proto, aby jej lidé hledali, zda by se ho snad nějakým způsobem mohli dopátrat a tak jej nalézt

NBK - aby hledali Pána, zda by se ho snad mohli dotknout a nalézt ho. Je zde použité stejné slovo, jako v Lk 24,39, když vzkříšený Ježíš říká učedníkům, dotkněte se mých rukou a nohou a poznejte, že nejsem duch, ale jsem z masa a kostí.

Přesto lidská vzpoura je taková, jakou jsme viděli právě v tom příběhu posedlého muže z Gerasy, kdy lidé prosili Ježíše, aby od nich odešel. A list Římanům říká:

  • Římanům 3:11 nikdo není rozumný, není, kdo by hledal Boha;

A přece se Bůh slitovává a seslal na svět svého Ducha, který přebývá ve věřících a svědčí nevěřícím:

  • Jan 16:8-9 On přijde a ukáže světu, v čem je hřích, spravedlnost a soud: Hřích v tom, že ve mne nevěří;

Duch svatý jasně svědčí o Kristu a vede lidi k tomu, aby Božího Syna hledali, zda by se ho mohli nějakým způsobem dotknout. A to je náš dnešní příběh. Budeme číst z Lk 8,40-56.

Ježíš se přeplavil se svými učedníky z Gerasy zpátky do Kafarnaum, odkud před krátkou dobou odjel. Je to trochu zvláštní, co se děje hned v úvodním verši našeho příběhu:

  • Lk 8,40 Když se Ježíš vracel, zástup ho přivítal, protože na něj už všichni čekali.

Na břehu, v přístavu v Kafarnaum, ho čekal celý zástup lidí. Doslova je tam, že ho lidé dychtivě očekávali. Nebo - očekávali s velikým napětím a touhou. Podobně, jako když sloužil Jan Křtitel zástupům, tak lidé byli plni očekávání - je tam slovo v úplně stejném významu. Zástup lidí v Kafarnaum čekal na Ježíše. Zástup lidí z Gerasy Ježíše vyhnal, zatímco zástup lidí v Kafarnaum ho dychtivě vyhlížel.

A uprostřed tohoto zástupu je někdo, kdo očekává Ježíše opravdu dychtivě.

  • Lk 8,41-42a Tu k němu přišel muž, který se jmenoval Jairos; byl to představený synagógy. Padl Ježíšovi k nohám a úpěnlivě ho prosil, aby přišel do jeho domu, protože měl jedinou dceru, asi dvanáctiletou, a ta umírala.

Uprostřed zástupu je muž se zlomeným srdcem. Otec, jehož jediná dcera umírá. Dvanáctiletá dcerka, která je na smrt nemocná. Otec, který svou dceru nesmírně miluje, jak jen může otec milovat své dítě. Je to smutné vidět své dítě nemocné. O to tragičtější je vidět své dítě umírat. Ovšem v našem příběhu je několik věcí, které to celé tak trochu zjemňují.

První věc je ta, že Jairos měl naději. Jeho nadějí byl Kristus. Proto také společně se zástupem vyhlížel jeho návrat z druhého břehu jezera. Naděje je hnací silou života. I nevěřící lidé mají nějakou naději - sice falešnou, ale mají. Protože jenom s nadějí je život snesitelný. Nevěřící lidé mají naději v tom, že život skončí a potom už nebude nic - ačkoliv to je dost depresívní naděje. Přesto je to naděje, která jim umožňuje se s životem nějak vypořádávat. Jinou nadějí nevěřících lidí je to, že se narodí znovu - je to v naší době velmi populární učení o reinkarnaci - po smrti se narodím jako někdo jiný. Budu mít druhou šanci. Ale i tato naděje je falešná. Na obě tyto naděje Boží Slovo odpovídá velice jasně:

  • Židům 9:27 A jako každý člověk jen jednou umírá, a potom bude soud,

Myslím, že toto je důvod, proč se lidé tak rádi uchylují k různým falešným nadějím, které jsem popsal - protože je tady skutečnost soudu, o kterém Duch svatý vydává lidem svědectví. A lidé tomu chtějí nějak uniknout, proto se utíkají k takovým myšlenkám, jako že po smrti nebude nic, nebo že se narodí znovu a budou mít další šanci.
A je ještě jedna velmi populární falešná naděje - a to, že sice něco jako Bůh možná je, ale on nade mnou přece přimhouří oči. A když bude nějaký soud - tak já přeci nejsem úplně špatnej člověk - nikoho nezabíjím, ani ve velkém neokrádám - a když, tak je to vlastně skoro legální, takže o co jde. Ale jak jsem říkal už dříve - hřích je v tom, že nevěří v Krista.

Ale Jairos v Krista věřil. On v něm měl svou naději. A proto ho dychtivě vyhlížel. V Kristu přichází pomoc. U Krista je vždycky naděje. A tady je také druhá důležitá věc - Jairos měl víru - víru v Krista. A jeho víra nesla jednu zásadní charakteristiku opravdové víry, která dochází vyslyšení u Boha. My ji budeme moci za chvíli srovnat s jinou vírou z našeho příběhu a potom nám dobře vynikne ten kontrast, ale nyní se podívejme na tu důležitou charakteristiku - Jairova víra je plná pokory.

Podívejte se do našeho textu - kdo to byl tento člověk Jairos. V. 41 říká, že to byl představený synagogy. Co to znamenalo? Představený synagogy byla důležitá funkce ve starověkém židovském světě - byl to člověk, který předsedal starším a byl zodpovědný za řádný chod shromáždění v synagoze, v jeho moci bylo rozhodovat o trestech bití holí, dohlížel na kázeň a případné vyloučení ze synagogy, dbal na to, aby bohoslužba probíhala v souladu s tradicí a mimo jiné také učil děti číst a psát.

Tam, kde žili Židé, patřil představený synagogy mezi nejdůležitější osoby v jejich komunitě. Někdy se ovšem na něj svezl hněv jeho krajanů, jako tomu bylo například v Korintě - když místodržitel Galio nevyslyšel jejich obžalobu na apoštola Pavla:

  • Skutky apoštolské 18:17 Tu se všichni chopili představeného synagógy Sosthena a bili ho přímo před zraky soudce; ale Gallio tomu nevěnoval pozornost.

Přes podobné excesy byl představený synagogy váženým a vážným člověkem. Ale podívejte se do našeho textu a všimněte si, jak tento vážený člověk Jairos jedná. Padl před Ježíšem na kolena a úpěnlivě ho prosil. Mt 9:18 říká, že se tento muž klaněl před Ježíšem - je tam jiné slovo než v Lukášovi, který říká, že před Ježíšem padl na zem, ale v obou případech to znamená jediné - tento člověk vzdával Kristu takovou úctu jako Bohu.

Bez ohledu na zástup, který stál okolo, ho tento člověk uctívá a prosí, aby zachránil jeho dceru.

Ještě než půjdeme dál, tak bych chtěl, abychom si všimli jednoho detailu - Jairos chce, aby Ježíš přišel do jeho domu, a v Markovi čteme, že ho prosil, aby na ní vložil ruce. Zdá se, že to nebylo poprvé, co Jairos prosil Ježíše. Nebo přinejmenším věděl o tom, jak se další lidé přimlouvali u Ježíše, aby uzdravil někoho na smrt nemocného. Je tady krásná souvislost:

  • Lukáš 7:1-10 Ježíš odešel do Kafarnaum. Tam měl jeden setník otroka, na němž mu velmi záleželo; ten byl na smrt nemocen. Když setník uslyšel o Ježíšovi, poslal k němu židovské starší a žádal ho, aby přišel a zachránil život jeho otroka. Ti přišli k Ježíšovi a snažně ho prosili:

Židovští starší již jednou úpěnlivě prosili Ježíše - nevíme, zda Jairos byl mezi nimi, ale můžeme si být jisti, že to byla událost, o které věděl. Ať již u toho byl nebo ne. Podívejte se do sedmé kapitoly, jakými slovy se starší snažili přesvědčit Ježíše:

  • Lk 7,6 "Je hoden, abys mu to udělal; neboť miluje náš národ, i synagógu nám vystavěl."

I synagogu nám vystavěl - a tady je Jairos, představený této synagogy. Podívejme se ještě na zbytek toho příběhu římského setníka, stavitele synagogy a milovníka židovského národa:

Ježíš šel s nimi. A když už byl nedaleko jeho domu, poslal setník své přátele se vzkazem: "Pane, neobtěžuj se; vždyť nejsem hoden, abys vstoupil pod mou střechu. Proto jsem se ani neodvážil k tobě přijít. Ale dej rozkaz, a můj sluha bude zdráv. Vždyť i já podléhám rozkazům a vojákům rozkazuji; řeknu-li některému `jdi´, pak jde; jinému `pojď sem´, pak přijde; a svému otroku `udělej to´, pak to udělá." Když to Ježíš uslyšel, podivil se, obrátil se k zástupu, který ho následoval, a řekl: "Pravím vám, že tak velikou víru jsem nenalezl ani v Izraeli." Když se poslové navrátili do setníkova domu, nalezli toho otroka zdravého.

Setníkova víra byla veliká. Nalezla velkou odezvu u Ježíše. Když se podíváme na představeného synagogy, tak ten úpěnlivě naléhá na Ježíše, aby vešel do jeho domu a vložil na jeho dcerku ruce. Jairos neměl zdaleka tak velikou víru, jako římský setník. Přesto je tady něco společného - jak setník, tak Jairos byli pokorní. Jejich víra byla plná pokory - setník se neodvažoval přijít sám a požádal židovské starší, zatímco Jairos bez ohledu na své postavení přichází doprostřed zástupu, který se tlačí na Ježíše, padá před ním na zem a úpěnlivě prosí Ježíše o pomoc.

Možná je to pro nás určité napomenutí nebo výzva, ale určitě je to pro nás také velké povzbuzení, protože Ježíš odpověděl na obě prosby. V listu Římanům čteme, že Bůh dává každému jinou míru víry a na jiných místech Písma vidíme, že potom to, co potom od nás žádá, je přesně v souladu s touto mírou víry, kterou nám dal. Proto Ježíš neodmítl Jaira a nedal mu za vzor setníka, ale reagoval na jeho pokornou víru. Jairos - stejně jako předtím setník, zapřel sám sebe a vyznal Krista jako toho, kdo je všemohoucí Pán. Všude, kde je víra, která je ochotná se před Pánem pokořit, tam vidíme Boží reakci a Boží jednání. Ovšem někdy se věci začnou komplikovat. Jairos, otec se zlomeným srdcem velmi naléhal na Pána, protože mu bylo jasné, že jde o každý okamžik. Ale:

  • Lk 8,42b Když tam Ježíš šel, zástupy ho velmi tísnily.

Zástupy se tlačily na Ježíše. Tísnili ho tak, že mohl jen těžko projít. Ježíš neměl žádnou ochranku, jako mají dnešní státníci nebo celebrity, která jim dělá cestu a zajišťuje, že se nikdo nemůže přiblížit víc, než je to povolené. Na Ježíše se zástup tlačil, takže se musel lidmi doslova prodírat.

Co to ale znamenalo pro Jaira? Jak musel být zoufalý, když viděl, jak pomalu se s Ježíšem blíží ke svému domu. A přitom šlo o každá okamžik. Napětí tohoto okamžiku rostlo. A do tohoto napětí přichází další zkouška Jairovy trpělivosti a víry - další zdržení, které znamená ohrožení života jeho na smrt nemocné dcerky. Dostáváme se k druhému bodu našeho dnešního kázání.

  • Lk 8,43-44 A byla tam žena, která měla dvanáct let krvácení, a nikdo ji nemohl uzdravit. Přišla zezadu a dotkla se třásní jeho šatu, a hned jí krvácení přestalo.

Do našeho napjatého příběhu vstupuje další prvek. Žena, která trpí dlouhou nevyléčitelnou nemocí. Nemocí, která ji diskvalifikuje a vyčleňuje z náboženského i společenského života.

  • Leviticus 15:25-27 Když má žena dlouhotrvající krvotok mimo období svého krvácení nebo když výtok trvá déle než obvyklé krvácení, bude trvat její nečistota po všechny dny výtoku. Bude nečistá jako v období svého krvácení. Každé lůžko, na němž by ležela kterýkoli den svého výtoku, bude jako lůžko v období jejího krvácení. Každý předmět, na němž by seděla, bude nečistý jako při nečistotě jejího krvácení. Každý, kdo by se jich dotkl, bude nečistý; vypere si šaty, omyje se vodou a bude nečistý až do večera.

Tato žena byla zoufalá. Byla vyloučená ze života - byla nečistá. Nemohla uctívat Boha společně s ostatními. Nikdo by si takovou ženu nechtěl vzít za manželku. Nikdo ji nemohl uzdravit. Marek říká, že:

  • Marek 5:26 Podstoupila mnohé léčení u mnoha lékařů a vynaložila všecko, co měla, ale nic jí nepomohlo, naopak, šlo to s ní stále k horšímu.

Tato žena se v zástupu protlačila až k Ježíši a dotkla se třásní na jeho oblečení. A byla uzdravená. Ale stalo se něco, co vůbec nečekala:

  • Lk 8,45-46 Ježíš řekl: "Kdo se mne to dotkl?" Když všichni zapírali, řekl Petr a ti, kdo byli s ním: "Mistře, kolem tebe jsou zástupy a tlačí se na tebe!" Ale Ježíš řekl: "Někdo se mne dotkl. Já jsem poznal, že ze mne vyšla síla."

Ježíš poznal, že se ho někdo dotkl. Už jsme mluvili o tom, že se máme dotknout Ježíše. Tady byla žena, která se ho dotkla. Dokonce se dotkla jenom třásní - takových střapců, na Ježíšově oblečení. A Ježíš nechtěl, aby tato žena zůstala v anonymitě. Nechtěl ji uvést do zmatku nebo do nějakého okultního způsobu myšlení.

Zamysleme se nad tím, co by se stalo, kdyby to Ježíš ignoroval. Tato žena byla uzdravena, protože věřila v Ježíše Krista. Marek popisuje velikost její víry:

  • Marek 5:28 Říkala si totiž: "Dotknu-li se aspoň jeho šatu, budu vysvobozena!"

Kdyby ji Ježíš nechal odejít, tak by se její víra v Ježíše pravděpodobně časem změnila ve víru ve střapce na oblečení. Ale Ježíš nechce, abychom věřili v něco neosobního. Víra, která zachraňuje a dává život, je víra v živého Spasitele. A to je to, k čemu vede Ježíš tuto ženu.

Všimněme si reakcí okolí. Petr i ostatní učedníci se na Pána dívali s určitým despektem - kdokoliv se tě mohl dotknout a pravděpodobně se tě také dotkl. Vždyť se na tebe tlačí zástupy. Nad čím tady uvažuješ Ježíši. Lidé chtěli řídit kroky Božího Syna.

A je to tak, že tam byla celá řada lidí, kteří se dotkli Ježíše, ale jenom o této ženě se píše, že byla uzdravena. A Ježíš o ní věděl. Marek poznamenává:

  • Marek 5:32 I rozhlížel se, aby našel tu, která to učinila.

Ježíš ji nechtěl nechat odejít bez jasného vyznání a bez osobního setkání se Spasitelem. To totiž bylo něco, co vedlo k upevnění její víry. A je to tak i dnes. I dnes docházejí lidé k osobnímu vztahu s Ježíšem Kristem a i dnes je tady způsob, jak veřejně vyznat - podobně jako to musela vyznat tato žena, že máme osobní vztah s Bohem. To veřejné vyznání naší víry je křest. To je vyznání, že jsem zemřel společně s Kristem a spolu s ním byl také vzkříšen. To je vyznání těch, kdo uvěřili v Ježíše Krista. A to je také první krok, který ukazuje na to, že chci poslouchat Krista jako svého Pána.

I tato žena k tomu byla vedená:

  • Lk 8,47 Když žena viděla, že se to neutají, přišla chvějíc se, padla mu k nohám a přede všemi lidmi vypověděla, proč se ho dotkla a jak hned byla uzdravena.

Řekněte mi, prosím, jak mohla tato žena vidět, že se to neutají? Pro mě je tady jenom jedno vysvětlení - totiž že byla znovuzrozena z Ducha Svatého a nikdy by se nemohla podívat na Ježíše Krista a zapřít ho - říci, já jsem to nebyla. Duch Boží ji vedl k jasnému vyznání. Nebylo to nijak jednoduché - podívejte se - ona se chvěla, a Marek dodává (v. 5,33), že přišla s bázní. Znovu je tady znak víry, o kterém jsme mluvili před chvílí - pokorná víra. Víra, která má bázeň před Bohem. A tato žena padá před Kristem - stejně jako to před chvílí udělal představený synagogy.

A potom - přede všemi lidmi svědčí o svém uzdravení. Nebylo to jednoduché vyznání - a mnozí z nás jsme takoví, že to pro nás není jednoduché mluvit s dalšími lidmi o své víře. Přesto to děláme, protože nás k tomu vede Duch Svatý, který v nás přebývá.

Tato žena přede všemi lidmi mluví pravdu o sobě - o tom, jak byla dlouhá léta nečistá. A jak byla uzdravena. A ti lidé, kteří se tak tlačili na Ježíše, se možná najednou ošívali a říkali si - tato nečistá žena - možná se o mě otřela, nebudu také nečistý? Ta žena dobře znala odsouzení ze strany lidí, přesto nyní svědčí o svém uzdravení. Ona se cele spolehla na Ježíše a byla zachráněna.

  • Lk 8,48 On jí řekl: "Dcero, tvá víra tě zachránila, jdi v pokoji."

Jdi v pokoji. Jsi čistá. Očištěná krví Ježíše Krista. Skrze víru. Poslechněme si komentář k této situaci přímo z Božího Slova:

  • Římanům 10:9-11 Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. Srdcem věříme k spravedlnosti a ústy vyznáváme k spasení,

Přesně to byla situace této ženy. A ten text pokračuje:

  • neboť Písmo praví: `Kdo v něho věří, nebude zahanben.´

Víra v Ježíše Krista nebude zahanbena.

Ovšem skoro bychom zapomněli na Jaira a jeho nemocnou dceru. Kromě zástupu, který zpomaloval postup Ježíše, se tady objevila také tato žena. Dokážu si představit, jak musel Jairos trpět a jak se jen těžko mohl radovat ze záchrany této ženy, protože pro něj to znamenalo další zdržení. Zdržení, které bylo osudné:

  • Lk 8,49 Když ještě mluvil, přišel kdosi z domu představeného synagógy a řekl: "Tvá dcera je mrtva, už Mistra neobtěžuj."

Tady bylo něco, co musí zlomit srdce každého rodiče. Tvá dcera je mrtvá. Dovedu si představit tu scénu, kdy Ježíš mluví s tou ženou a Jairos stojí za ním a čeká, aby mohl Ježíše odvést k sobě domů, a v tom se skrz ten zástup protlačuje „přítel", který mu tak polohlasem říká: už pojď domů, je pozdě. Tvoje dcera zemřela.

Než se půjdeme k reakci Ježíše na tuto situaci, podívejme se krátce na to, co to říká ten člověk - už Mistra neobtěžuj. Všimněte si, že nazývá Ježíše stejně jako před chvílí Petr - Mistře. Ale na tomto místě ta slova vyznívají skoro sarkasticky - neobtěžuj už Mistra. On se přece nebude zabývat něčím takovým, jako je tvoje dcera.

Tady byl zdánlivě věřící přítel - který ve skutečnosti neměl ani špetku víry. A dokonce podkopával tu víru (ve srovnání s vírou setníka nevelkou), kterou měl Jairos. Dávejte pozor na to, s kým se přátelíte, protože ne všichni, kdo říkají Pánu Mistře, jsou lidmi věřícími. Někteří z nich mohou dokonce podkopat vaší víru. Dávejme si pozor na „zbožnou" nevěru. „Za to se ani nemodli ..." „Nebuď tak naivní v té své víře ..." „Myslíš si, že budeš Bohu blíž, když budeš poslouchat Jeho Slovo?" - a další podobné řeči můžeme čas od času slyšet od „zbožných", ale ve skutečnosti nevěřících lidí. Ten muž, který přišel za Jairem - ačkoliv nazýval Ježíše Mistrem, tak vůbec nevěřil v jeho moc. O to krásnější je Ježíšova reakce:

  • Lk 8,50 Ježíš to uslyšel a řekl: "Neboj se, jen věř a bude zachráněna."

Před chvílí řekl - tvá víra tě zachránila. Nyní říká - věř, a bude zachráněna. Neboj se. Ta slova se opakují jako refrén v Lukášově evangeliu. Ježíš přišel zachránit ztracené - tak se neboj, ale věř. Ježíš dokonce říká „jenom" věř. Stačí pouhá víra a bude zachráněna.

  • Skutky apoštolské 16:31 Věř v Pána Ježíše, a budeš spasen ty i všichni, kdo jsou v tvém domě.

To jsou slova, která slyšel jiný muž později, ale platila úplně stejně i pro Jaira a platí také pro nás.

  • Lk 8,51-53 Když přišel k němu do domu, nedovolil, aby s ním někdo šel dovnitř, jen Petr, Jan a Jakub s otcem té dívky i s její matkou. Všichni nad mrtvou plakali a naříkali. On řekl: "Neplačte. Nezemřela, ale spí." Posmívali se mu, protože věděli, že zemřela.

Ježíš jde a jedná. Znovu tady narážíme na tvrdost lidských srdcí, se kterou jsme se setkali především v tom minulém příběhu, který se odehrál na druhé straně Genezaretského jezera. Vysmívali se mu. Vysmívali se Bohu, který přišel v těle. Vysmívali se tomu, který přišel zachránit to, co zahynulo.

  • Marek 5:40 Oni se mu posmívali. On však všecky vyhnal, vzal s sebou otce dítěte, matku a ty, kdo byli s ním, a vystoupil tam, kde dítě leželo.

Ježíš vyhnal posměvače a vzal s sebou ty, kdo mu věřili. A jenom oni spatřili zázrak vzkříšení.

  • Lk 8,54-55 On však ji vzal za ruku a zvolal: "Dcerko, vstaň!" Tu se jí život vrátil a hned vstala. Nařídil, aby jí dali něco k jídlu.

Stále znovu mě fascinuje jednoduchost, s jakou Ježíš jedná. Řekl a stalo se. Žádné divadlo a vypjatá atmosféra, tým chváličů a pobíhání po pódiu. Jenom ji vzal za ruku a řekl vstaň. A bylo to. Naprosto fascinující skutek Božího milosrdenství. Ale je tady ještě jedna věc, které se chci dotknout, ještě než skončíme:

  • Lk 8,56 Jejích rodičů se zmocnil úžas. On jim však přikázal, aby nikomu neříkali, co se stalo.

Setkáváme se tady s něčím, co bychom mohli nazvat tajemství víry. Přikázal jim, aby to nikomu neříkali. V jistém slova smyslu stejně tito lidé nic nevěděli - věděli jen to, co viděli - jak ji Ježíš vzal za ruku a řekl jí vstaň. A to bylo něco, co se stejně neutajilo. Vždyť ta dívka vyšla jistě ven - mezi lidi, kteří ji oplakávali, kteří věděli, že je mrtvá. To bylo něco, co prostě nešlo utajit. Všichni věděli, že jí Ježíš vzkřísil. Byla mrtvá, Ježíš tam vešel, byla živá. Ale toto je obraz toho, o čem Nový zákon mluví jako o tajemství - je to veřejné tajemství. Všichni vědí, že za to může Kristus.

  • Koloským 2:2 Chci, abyste povzbuzeni v srdci a spojeni láskou hluboce pochopili a plně poznali Boží tajemství, jímž je Kristus;

Úplně stejně je to s námi a s novým životem v Kristu. Když jsme se setkali s Kristem, dotkli jsme se ho, on se k nám otočil tváří tvář, a my jsme kapitulovali před jeho pohledem a pod jeho dotekem. A s bázní jsme vyznali, že je náš Spasitel a Pán. Víme, jak to bylo předtím, víme, že je to Boží dílo v Kristu a radujeme se z toho, co je nyní. A lidé kolem nás to příliš nechápou. A někdy se dokonce vysmívají.

Ale Ježíš odpovídá na pokornou a osobní víru. Odpovídá takovým způsobem, že je to naprosto jasné každému, kdo věří, ale kdo nevěří, zůstává v pochybnostech. Skutečná víra se prokazuje velikou pokorou, vydáním všeho do rukou Ježíše Krista. On musí být středem a základem křesťanské víry a v Jeho osobě spočívá tajemství živé křesťanské víry. Pojďme k Pánu, hledejme ho, důvěřujme mu celým srdcem.

  • Přísloví 3:5-7 Důvěřuj Hospodinu celým srdcem, na svoji rozumnost nespoléhej. Poznávej ho na všech svých cestách, on sám napřímí tvé stezky. Nebuď moudrý sám u sebe, boj se Hospodina, od zlého se odvrať.

Amen.

Rok

Osnova kázání

Otázky ke studiu