VRAŤ MEČ NA JEHO MÍSTO! Ř 12,17-21

VRAŤ MEČ NA JEHO MÍSTO! Ř 12,17-21

Motto: Přísloví 20:22 Neříkej: "Odplatím za zlo!" Čekej na Hospodina a on tě zachrání.

Úvod

Pokoj vám milované ovečky Kristovi, pokoj vám a milost drazí přítomní! Pán Ježíš v evangeliu podle Marka učí zástupy:

  • Marek 13:5 Ježíš jim odpověděl: "Mějte se na pozoru, aby vás někdo nesvedl. 6 Mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat: `Já jsem to´ a svedou mnohé. 7 Až uslyšíte válečný ryk a zvěsti o válkách, nelekejte se! Musí to být, ale ještě nebude konec.

Je to jen počátek bolestí. Historie lidstva i dnešní dění je potvrzuje!  Od února v roce 2022 sledujeme válku na Ukrajině. Vpád Ruska na území sousedního státu. Trvá již rok a půl a na obou stranách jsou statisíce padlých a raněných. Utrpení a zase utrpení.

V sobotu 7.10 zaútočili tisíce teroristů z hnutí Hamás na Izrael. Zabíjeli lidi v jejich domovech, v autech, venku na ulici, mladé na festivalu, byli absolutně nesmiřitelní, ukrutní a skrz na skrz zlí. Zabíjeli bez slitování, dospělé, děti, ženy, všechny. Natáčeli si to na video, chlubili se zvrácenosti a zlem svých vlastních srdcí. Neměli ani zbytek úcty ke svým obětem, kdy mnohé z nich obnažené vozili auty sem a tam, kopali do jejich těl a plivali na ně. Kde začal tento strašlivý příběh? Bible má pro vás odpověď!

  • Genesis 3:1 Nejzchytralejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil, byl had. Řekl ženě: "Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?"2 Žena hadovi odvětila: "Plody ze stromů v zahradě jíst smíme. 3 Jen o plodech ze stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: »Nejezte z něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli.«" 4 Had ženu ujišťoval: "Nikoli, nepropadnete smrti. 5 Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé."

Ďábel je vrah od počátku a lhář od počátku. Když mluví, nemůže jinak než lhát. J 8,44. Touží být jako uctíván jako Bůh. Touží, aby jeho slovo mělo moc, jakou má pouze slovo Boha. Hospodina zástupů! Ale je jen stvořenou, a navíc zlu propadlou bytostí. Jeho dny jsou sečteny, on sám již byl odsouzen. Jenomže svedl ke stejnému pádu i člověka. Ke stejné pýše a hloupému přesvědčení, že bude i člověk jako Bůh znát dobré a zlé.

Člověk byl vzpourou oddělen duchovně od Boha, který je zdrojem veškerého dobra a zdrojem všeho poznání dobra. Člověk v Adamovi duchovně zemřel a smrt těla je jen důsledkem, ukazatelem této duchovní smrti člověka, která trvá. Stalo se, že člověk naopak ztratil schopnost rozpoznat, co je dobré a činit to. Jeho podstata je zlá, ke zlu tíhnoucí, zlo milující, a tedy i zlo znovu a znovu činící!

  • Genesis 6:5 I viděl Hospodin, jak se na zemi rozmnožila zlovůle člověka a že každý výtvor jeho mysli i srdce je v každé chvíli jen zlý. 6 Litoval, že na zemi učinil člověka, a trápil se ve svém srdci.

V šesté kapitole Gn vidíme, že tento příběh je starý jako samo lidstvo. Vidíme ale také, že Bůh se smiloval nad člověkem. Spravedlivý Noe našel u Boha milost. V Noem byl zachráněn celý lidský rod. A Noe s archou je zde předobrazem mnohem slavnější záchrany, spásy v Kristu Ježíši.

O spáse mluví Pavel v jedenácti kapitolách knihy Římanům. Od Ř 1,1 až k Ř 11, 36 se před naším zrakem odkrývá sláva Pána Ježíše Krista. Sláva Hospodinova. V Písmu nenajdete podrobnější, mocnější, nádhernější, zářivější a ucelenější výklad evangelia Božího. Je dokonalým záznamem evangelia spásy, jaký kdy mohla pořídit lidská bytost plně unášená mocí Ducha svatého!

My dnes vykládáme kapitolu dvanáctou. A víme, že kapitoly 12-16 nejsou jen nějakým přílepkem k jedenácti předchozím kapitolám listu. Napsaných proto, že Pavlovi zbylo ještě trochu pergamenu a inkoustu. Víme, že kapitoly 12-16 jsou důsledkem moci evangelia. Jsou jeho nezbytným důsledkem. Dvanáctá kapitola je ve svém obsahu paralelou vzkříšení Krista. Zlo a smrt se radovali, ale Pán Ježíš byl vzkříšen! Zlu a smrti jsme patřili i ochotně sloužili, ale Pán Ježíš byl vzkříšen a evangelium jeho milosti je i evangeliem Jeho moci. Každý, kdo věří je zachráněn ze smrti a povolán od zlého k dobrému. Dnes budeme v Ř 12,17-21;

Římanům 12:17 Nikomu neodplácejte zlým za zlé. Vůči všem mějte na mysli jen dobré. 18 Je-li možno, pokud to záleží na vás, žijte se všemi v pokoji. 19 Nechtějte sami odplácet, milovaní, ale nechte místo pro Boží soud, neboť je psáno: `Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán.´ 20 Ale také: `Jestliže má tvůj nepřítel hlad, nasyť ho, a má-li žízeň, dej mu pít; tím ho zahanbíš a přivedeš k lítosti. ´ 21 Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem.

Odkazy: Mk 13,5-7; Gn 3,1-5; 6,5-6; J 8,44;

  1. Celý nový člověk jako chrám Boží, celý život jako bohoslužba Ř 12,1-21;

Jasná proměna života, to je učení Ř 12

Dvanáctou kapitolu listu Římanům nemůžeme pochopit bez porozumění předchozím kapitolám. Dokud nám nedojde, že pokud jsme skutečně uvěřili a patříme Pánu Ježíši, musí to být vidět v našem životě, nepochopili jsme evangelium. Vždyť co čteme hned v první kapitole listu?

  • Římanům 1:16 Nestydím se za evangelium: je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale také pro Řeka.

Evangelium není jen někým doručená a někým přijatá zpráva. Jen informace. Pavel píše, že je mocí Boží ke spáse každému, kdo věří. A to, že bylo doručeno pravé evangelium a že skutečně bylo adresátem přijato se potvrzuje viditelným pokáním a vírou, ve které se odvracíte od starého způsobu života, nechcete s ním mít už nic společného, nenávidíte ho!

Jestli váš postoj ke hříšnému životu zůstal stejný, tak zůstane a zůstal stejný i váš život, hříšný. To vám zaručuji. Je potřeba zkoumat, zda bylo doručeno pravé evangelium. Pokud bylo doručeno pravé evangelium, je zde ještě možnost, že jste ho sice slyšeli, ale vlastně neslyšeli. Vaše srdce ho nepřijalo, nerozumíte evangeliu, neznáte ho. Možná si myslíte, že jste slyšeli správně a přijali evangelium, ale Písmo je nekompromisní.  Ježíš říká učedníkům.

  • Lukáš 8:16 Nikdo přece nerozsvítí světlo a nepřikryje nádobu ani je nedá pod postel, ale dá je na svícen, aby ti, kdo vcházejí, viděli světlo. 17 Nic není skrytého, co jednou nebude zjeveno, a nic utajeného, co by se nepoznalo a nevyšlo najevo.18 Dávejte tedy pozor, jak slyšíte: Neboť kdo má, tomu bude dáno, a kdo nemá, tomu bude odňato i to, co myslí, že má."

Jsou lidé v církvi a i v tomto sboru, kteří si myslí, že mají, ale jednoho dne jim nezbude ani toto pomyšlení, kterým se klamali. O tom je dvanáctá kapitola Římanům. O viditelném ovoci života z Krista! Jestli jste se narodili z Boha, potom si nemůžete myslet, že Bůh, který vás učinil světlem, to učinil proto, abyste byli přikrytí pod hrncem, nebo schovaní pod postelí a žádné světlo nebylo vidět. Světlo je světlo! A tento svět je temný. Jestli vás  Bůh v tomto světě učinil světlem, JE TO PROSTĚ VIDĚT!

Dvanáctá kapitola jasně ukazuje, jak moc Božího evangelia proměňuje celého člověka. A nejen z vnějšku, jako nátěr obílený hrob, ve kterém zůstávají mrtvé kosti. Proces je přesně opačný. Nové srdce, nové stvoření, nový vnitřní člověk narozený z Boha! Tento život, pokud je ve vás, ihned žije. Tedy projevuje se zevnitř ven. Jak se projevuje křesťan?

  1. Touží po Bohu a touží být tam, kde je Bůh! Ř 12,1;
  2. Křesťan aktivně vzdoruje tomuto věku a jeho vlivu i tomu, co z tohoto věku tmy zůstává v našich padlých tělech v podobě hříšných sklonů a tužeb. Ř 12,2;
  3. Křesťan aktivně sytí, obnovuje a proměňuje své srdce, mysl Písmem, poznáním Boha. Ř 12,2;
  4. Umrtvuje své sobectví, svou pýchu, je tichý, pokorný v srdci před Bohem. Ř 12,3; 12,16;
  5. Přijímá svůj úkol, své místo v těle Krista, vždyť se stal jedním z jeho údů. Ř 12,4-8;
  6. Jeho služba je láskyplná, protože byl Bohem zamilován jako první Ř 12,9-16;
  7. Přemáhá zlo dobrem Ř 12 verše 2-9-14-17-21;

Starý člověk a Boží dílo spásy v něm

Skutečně je to tak, že starý člověk byl jako stará pokažená lampa, uvnitř které nezářilo žádné světlo. Proto i navenek lampa nevydávala žádné světlo. Ale Bůh vzal lampu a skrze evangelium v ní zapálil světlo nového života z Boha! A lampa nyní nejen uvnitř sebe má světlo, ale její světlo je zřejmé všem!

Je to jako když v dávno vyhaslém, studeném krbu zapálíte oheň. Ten hoří uvnitř a nejdříve ohřeje nejvnitřnější útroby krbu, samotný střed. Potom ohřeje vnitřní stěny krbu, až na konec teplo prostoupí stěny krbu, aby úplně nakonec sálalo teplo krbu i z vnějších stěn a ohřívalo celou místnost i všechny v ní. Krb se cele vydal plamenům ohně uvnitř sebe, je cele prostoupen jeho sálavým teplem, až nakonec začne teplem ovlivňovat i místnost kolem sebe a ty, co jsou v ní.  Stejně tak prostoupí život z Boha celý život člověka a všechny jeho oblasti, aby celý život i každá jeho oblast byla Bohu pravou bohoslužbou. Pozorujete to ve svých životech? Toto dílo Ducha svatého ve vás? Je ve vás a na vás tento sílící život vidět? Potvrdí to církev i lidé mimo církev?

Bůh si ve svém díle používá nové stvoření jako tu nejúrodnější půdu. Kterou musel sám nejdříve z nás učinit. Protože tento svět takovou půdu nezná, nenabízí. Je celé zasažený a zkažený pádem.  I všechna jeho půda je mrtvá a vydává v nejlepším případě jen trny a suchopár. Bůh po pádu Adamovi řekl.

  • Genesis 3:17 Adamovi řekl: "Uposlechl jsi hlasu své ženy a jedl jsi ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst. Kvůli tobě nechť je země prokleta; po celý svůj život z ní budeš jíst v trápení. 18 Vydá ti jenom trní a hloží a budeš jíst polní byliny.

A stejně jako země, stal se i Adam se všemi jeho potomky podobným, neplodným úhorem. Ten, který byl učiněn k podobě Boží jako dobrý správce a jako velmi dobré dílo, stal se mrtvým, neplodným pro každé dobré dílo. K čemu je lampa beze světla a krb bez ohně a jeho tepla?

Proto Bůh nejprve musí člověka ne nějak upravit, předělat, vylepšit, ale musí mu dát znovu se narodit. Staré, adamovské musí umřít a nové z Krista a skrze Krista musí povstat k životu. Tak se člověk stává dobrou půdou, na kterou když dopadá dobrá setba, dává bohaté výnosy. Co je tou dobrou setbou?

Slovo Boží, nástroj Ducha svatého

Tou dobrou setbou je Boží slovo, které nám na prvním místě dává moudrost ke spasení, a to vírou v Krista Ježíše. Jakub píše o vyvolených, že jsou prvotinou sklizně Božího slova. Je to Bůh milovaní, kdo učinil, že

  • Jakubův 1:18 Z jeho rozhodnutí jsme se znovu zrodili slovem pravdy, abychom byli jakoby první sklizní jeho stvoření.

A je to Jeho slovo, před kterým nezůstane nic skryté, ale vše je obnažené. Je to Boží slovo, které si Bůh, Duch svatý používá jako nejostřejší dvousečný meč a roztíná s ním člověka až na rozhraní duše i ducha, kostí a morku a rozsoudí každou myšlenku i touhu! Žd 4,12-13;

Toto dílo je tak dokonalé, že Boží člověk je skutečně proměňován právě takto hluboko ve svém nitru. Bůh Duch svatý zasahuje pomocí svého slova nejhlubší a nejskrytější místnosti lidského srdce, myšlení, tužeb i pohnutek. Jedná a koná ve všech rovinách a oblastech života Božích dětí naprosto zázračně, úžasně a nepochopitelně. Nikdo jiný, nic jiného se nemůže rovnat s touto Boží mocí a s tímto přenádherným Božím dílem v životě Jeho dětí, které povolal a obdaroval skrze drahocennou, svatou krev svého jediného Syna.

Máš to člověče? Jak to poznáš? Tak, že světlo tvé lampy zasahuje lidi kolem tebe, lidé ho vidí a svědčí o něm 1 Ts 1,9. Teplo tvého ohně sálá a hřeje zkřehlé lidi kolem tebe. Kvůli Bohu. Protože On tě miloval jako první. Bylo to Jeho světlo, které osvítilo a naplnilo tebe. Bylo to hřejivé teplo Jeho lásky, která tě přivedla k životu z končin mrazivé smrti! Kdo je Bohem milován, miluje Boha, miluje Jeho děti a miluje bližního, protože každý člověk je stvořen dobrým Bohem k Jeho obrazu! A to je Římanům dvanáctá kapitola. To je Boží dobro vítězící v tvém srdci, v tvé rodině, v církvi a skrze církev ve světě! A jestli nevítězí skrze tebe ve světě, pak je možné, že skomírá v církvi, ve tvé rodině i v tvém osobním životě.

Odkazy: Ř 1,16; 12,1-21; Lk 8,16-18; Gn 3,17-18; Jk 1,18; Žd 4,12-13; 1 Ts 1,9;

  1. Od nitra k viditelným dobrým skutkům, od církve k hynoucímu světu

Vnitřní, osobní prostor k posvěcení

Viděli jsme Pavla, jak vyučuje Boží lid vzájemné lásce. To je zásadní a první znak Božího lidu. Má lásku mezi sebou. Pán Ježíš to říká v Janovi 13,35. Tento znak je velmi důležitý pro Boží slávu. Svědčí na prvním místě o nesmírné dobrotě Boží v Ježíši Kristu.

  • Jan 13:35 Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým."

Rozhádaný sbor ve které je zlo a svár, to je něco, čeho se svět velmi rád chytí a ihned to použije k pohanění Pána Ježíše! Církev, která neumí sama uvnitř sebe a ve svých vztazích vítězit nad zlem, jak by si mohla v pýše myslet, že přivede lidi k tomu, aby vzdali chválu Bohu? Ale Ř 12 začíná ještě někde jinde. Ne v srdci sboru, církve, ale v srdci jedince, v srdci křesťana.

  • Římanům 12:1 Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba. 2 A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.

Jak posvěcuji sám sebe a svůj život? Modlitbou, Písmem a praktikováním pravdy! Věrný křesťane hledej pravdu, miluj pravdu, žij pravdu! To jsou slova Jana Husa. Vím, že se opakujeme v kázáních. Ale nenapsal Pavel jasně, že psát nám stále totéž mu není za těžko a nám to bude k užitku? Fp 3,1; A neslyšeli jsme minulý týden mluvit k nám Boží slovo ústy Petra stejně?

  • 2 Petrův 1:10 Proto se, bratří, tím více snažte upevňovat své povolání a vyvolení. Budete-li to činit, nikdy neklopýtnete. 11 Tak se vám široce otevře přístup do věčného království našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. 12 Proto vám hodlám ty věci stále připomínat, ačkoliv o nich víte a jste utvrzeni v pravdě, kterou jste přijali.

Tvrdit o sobě, že jsem křesťan a stavět svou víru a své posvěcení na čemkoli jiném než na Písmu, je protimluv. Tvrdit, že patřím Ježíši Kristu a nebýt při tom mužem/ženou Písma je protimluv. Petr říká, že je dobré, když se držíme slova Písma, protože nic, co je v Písmu, nemá svůj původ v čemkoli z člověka. Nýbrž vedeni a unášeni Duchem svatým mluvili a mluví na stránkách Písma lidé poslaní od Boha! Jsi křesťan, a přitom je ti Bible něčím, co každý den neotvíráš, nečteš a pilně nad ní nerozjímáš s modlitbou? Říkáš všude já věřím v Ježíše, a přitom Bibli vlastně nepotřebuješ, a proto podle ní ani nežiješ? Potom klameš sám sebe i druhé. Změň to, vezmi Písmo a syť se!

Jak moc miluješ tu knihu člověče? Vždyť jde o mocné a živé slovo toho, který tě stvořil. Který tě podle tvých slov spasil. Který ti tak dal podíl na své přirozenosti a na své svatosti! Jde o slovo Boha, dává život. Mladý muž dokáže držet dopis od své milé hodiny v ruce a znovu a znovu číst, hltat každé slovo v něm. A ty „křesťane“ mluvíš o své lásce ke Kristu a ani nevíš, kde je tvá Bible, protože je to už dlouho, co jsi v ní naposledy četl? Ještě mnohem déle, co jsi v ní naposledy četl s touhou a modlitbou? Anebo jsi ji nečetl nikdy? Voláš hlasitě do světa už celé roky: „Já, já jsem křesťan!“ A přitom jsi nepřečetl Bibli ještě ani jednou celou od Gn do ZJ! To máš velkou kuráž, ti povím člověče. Nebo spíše drzost? Přemýšlej!

Jestli ale čteš s usilovnou modlitbou a prosbou o porozumění a milost k poslušné aplikaci biblických pravd ve svém životě, potom sláva Bohu. Miluj Boží slovo, syť se jím, modli se a žij podle něj, co ti síly stačí!

Když plníme svědomitě a vytrvale to, co je jen a jen pro nás osobně, co je o nás a našem vztahu s Pánem. Jsme připraveni postoupit dál a zasáhnout širší oblast kolem sebe. Na prvním místě svou rodinu, manžela, manželku děti. Jsme jako ten krb, který se postupně celý ohřívá, až sálá teplo i do místnosti.  A když dobře přikládáme, je tu spousta tepla, na které čeká sbor, do kterého mě Pán postavil. Pavel říká, jsme údy těla Kristova, údy slouží tělu. Každý má svůj úkol. Ř 12,3-8; Už jsi tak horký a sáláš ve své rodině a sboru, sloužíš?

Prostor rodiny a sboru k posvěcení

V druhém oddíle o službě, ve verších 9-16 se mluví o podstatě, charakteru této služby. Cílem našeho vyučování je láska z čistého srdce, z dobrého svědomí a z upřímné víry.  1 Tm 1,5; Pavel mluví o tom, že ani v rodině, ani v církvi nejsme imunní vůči přítomnosti hříchu, tedy zla. Proto máme verše devět a čtrnáct pevně vetknuté do kontextu vzájemné služby svatých v rodině a v církvi, která je společenstvím svatých.

I v těch nejlepších rodinách i sborech se stává, že podlehneme pokušení zla, zraníme se, zhřešíme proti sobě. Musíme tedy čelit v rodině i v církvi občasnému propuknutí starých věcí tím správným způsobem. A jde o postupné učení a postupný růst. Někdo se třeba nezachová vůči mně dobře, nebo hřeším já vůči druhým, to se stane. Ale se mnou cloumá zlost, nejsem schopný zlo ve svém srdci opanovat a odmítnout.

Jak si mohu myslet, že budu schopen svatě čelit zlu ze strany skutečných nepřátel evangelia, kteří pronásledují církev? Když nedokážu milovat, svou ženu, děti, bratra, o kterém vím, že je koupen stejnou cenou stejné svaté krve. Jak si mohu myslet, že obstojím, až mě někdo ze světa bude chtít zničit? Cíleně, vědomě. Jak budu čelit těm, co mě budou chtít kvůli evangeliu předhodit lvům? Jak přemůžu toto veliké zlo, cílené a vědomé, když nejsem schopen svatě čelit klopýtnutí mých blízkých a mám problém je dál milovat, ctít a upřednostňovat?

Co si potřebujeme uvědomit a co pochopit? Jak potřebujeme postupovat v přemýšlení a jednání?

Předně: Bůh jediný je svatý, dobrý a všichni lidé služebníci zla. Křesťané pak, jsou lidmi, které Bůh zachránil a vykoupil za nesmírnou cenu. Krev Božího Syna musela být prolita a Jeho život násilně v mukách ukončen.

Dále: Co si učinil ty sám pro svou spásu jsi-li skutečně spasen? Co jsi Bohu dal, kromě svého zlého smýšlení, konání, kromě své vzpoury a nepřátelství vůči Bohu? A nyní, když patříš tedy Bohu, jsi bezhříšný? Ne! Kdo o sobě tvrdí, že hříchu nečiní, klame sám sebe a pravda v něm není! Kdo však z Boží neutuchající milosti žije ve svatém strachu před Bohem a v pokání vyznává hříchy a odvrací se od nich, ten je omilostněn a očišťován od každého hříchu 1 J 1,8-9.

A také: Jestli je ve tvém srdci a ve tvých očích největším zlem hřích těch druhých, máš problém. Zůstáváš ve své pýše a temnotě. Natolik, že nejsi schopen milovat a nemiluješ své bratry. Nečiníš totiž Boží spravedlnost říká Jan v 1 J 3,10. Řekli jsme si již, že evangelium je Boží moc ke spasení pro každého, kdo věří! A Boží spravedlnost je toto:

  • Římanům 1:17 Vždyť se v něm zjevuje Boží spravedlnost, která je přijímána vírou a vede k víře; stojí přece psáno: `Spravedlivý z víry bude živ.´

Tví sourozenci v církvi věří, a proto jsou spravedliví! Přijímají Boží moc spásy vírou, která vede k životu víry! Jsou svatí v Kristu! Oblečení v Jeho spravedlnost a obmytí Jeho krví! Tvůj bližní je stvořen k obrazu Božímu stejně jako ty! Kdo jsi člověče, abys sám pro sebe přijímal všechny předrahé vzácné záchrany a milosti a druhým je upíral? Kdo jsi člověče, abys když padneš a zhřešíš proti Bohu i člověku volal: „mám milost a odpuštění, mám milost a odpuštění!“ A když zhřeší proti tobě tvá žena, tvé děti, tvůj bratr, tvá sestra, nebo bližní pak kypíš hněvem a voláš: „to si neměl, to mi zaplatíš, běda tobě!“ Proto se ukázni pod mocnou boží ruku a odpusť, jako bylo i tobě odpuštěno! Bůh velí.

Ř 12:17a Nikomu neodplácejte zlým za zlé.

Posvěcení v Kristu musí zasáhnout svět!

A tak neodplácet zlým za zlé se učíme od malých prvních krůčků ve svém osobním životě, ve své rodině, v církvi a uprostřed světa, který ve zlém leží! Dělejte to prosím aktivně. Pokušení zla do vaší mysli jistě přijde, ale vy si ho máte ošklivit. Lnout k dobrému znamená zlé v srdci utnout, zakázat, vykořenit a nahradit dobrým! Modlitbou, slovem Písma, žehnáním tomu, kdo se provinil proti mně.

A Bůh ústy Pavla pokračuje. Zastavit ústa, nebo i ruku, když se snaží odplatit je jen prvním krokem. Musíme usilovat o vnitřní posvěcení. Pavel neříká jen neodplácejte. Neříká, že stačí zastavit jazyk připravený zranit, zastavit ruku napřáhnutou k úderu.  Neříká stačí, když budeš dobře zvenku obílený!

Ř 12,7b Vůči všem mějte na mysli jen dobré. 18 Je-li možno, pokud to záleží na vás, žijte se všemi v pokoji.

Galatským pět mluví o zlých touhách lidské přirozenosti, tedy těla, které nenávidí Boží pravdu a dobré, svaté věci Božího Ducha. Bojují zuřivě proti Duchu! Písmo svědčí, že všechno zlé v člověku vychází z jeho nitra, srdce.

  • Marek 7:21 Z nitra totiž, z lidského srdce, vycházejí zlé myšlenky, smilství, loupeže, vraždy, 22 cizoložství, chamtivost, zlovolnost, lest, bezuzdnost, závistivý pohled, urážky, nadutost, opovážlivost. 23 Všecko toto zlé vychází z nitra a znesvěcuje člověka."

To je důsledek vzpoury a hříchu. Podstata, nitro, vnitřní člověk, lidský duch je zkažený ke zlému a miluje zlé. Člověk se ve své podstatě, ve svém nitru stal podobný tomu, kým byl obelhán, ďáblu. Tak hrozné to je! Všichni známe slova Pána Ježíše o tom, že přirozený člověk má za duchovního otce ďábla a chce činit jeho vůli. J 8,44;

Z našeho nitra musí být zlo a jeho přítomnost vykořeněna, vyrvána, vypálena. Nesmí to žít! Aktivně si ošklivit zlé, je jako motyka, rýč a mačeta. Motykou překopáváte a obracíte půdu, aby veškeré patogeny byli zahubeny kyslíkem a sluncem.  Mačetou vytnete každý plevel, nálet a rýčem odstraníte i nejhlubší kořeny zlého! Půdu pak nasytíte dobrým, všemi potřebnými látkami, živinami a setbou dobré stravy Božího slova, Písma, budete zalévat hojnými modlitbami. Tak bude vaše mysl proměněna obnovou k dobrému, budete vědět, co je Bohu milé, a příjemné. A budete mít mysl plnou dobrého pro všechny kolem vás. A bude mezi vámi pokoj, vždy, pokud to záleží na vás.

Ano, někdy ačkoli budete plni Krista ke všem lidem, budete zažívat s některými nepokoj, ale to je v pořádku. Evangelium rozděluje a přináší i pronásledování a kdo chce zbožně v Kristu žít, zakusí pronásledování.  Vy zůstávejte v Kristu a jeho pokoji!

Vidíte jak nádherně a mocně nás vede Boží Duch v Ř 12 od té nejniternější, nejosobnější roviny posvěcení až k tomu, že máme v Kristu vítězit nad zlým i uprostřed temnoty světa? Jdeme od osobního vztahu s Pánem Ježíšem, přes vztah v rodinách, vztah ve sborech se svatými až ke vztahu s nevěřícími a se světem. Vidíte hlubokou intimitu Ř 12,1-2? Vidíte obrovskou, nádhernou slávu a moudrost Boží v oddílech Ř 12,3-9 a 12,10-16? Co je Boží cíl i cíl církve?

  • Efezským 3:10 Bůh chce, aby nebeským vládám a mocnostem bylo nyní skrze církev dáno poznat jeho mnohotvarou moudrost,11 podle odvěkého určení, které naplnil v Kristu Ježíši, našem Pánu.

To je cíl. Vzájemná láskyplná služba svatých v těle Kristově je uctíváním, oslavou Boha a ke slávě Boží! Ale nebude to tam, kde není hluboký, osobní a intimní vztah s Bohem a Kristem.

Jak to slyší vaše srdce? Takto? „To je hrozné, pořád jen samé úsilí, vytrvalost, vděčnost Bohu!  Nekončící, únavný zápas s hříchem. Samé čti denně Písmo, modli se neustále, děkuj a chval Boha pořád dokola!“

Nebo vaše srdce slyší takto? „Bože děkuji ti, že vůbec mohu! Že jsi se nade mnou smiloval! Že tvůj Syn za mě zemřel a pro mě vstal z mrtvých a můj život může být ze tvé milosti ke tvé slávě, i když mě znáš a víš, jak jsem slabý!“

To první nemilosrdně potírejte, tomu druhému se neúnavně učte. Vaše posvěcení má být lampa na stole, světlo na vysoké hoře. Vaše svatost má zasáhnout svět! A ve světě budete čelit nepřátelům!

Odkazy: J 13,35; Ř 1,17; 12,1-2; 2 Pt 1,10-12; 1 J 1,8-9; Mk 7,21-23;  Ef 3,10-11;

  1. Závěr – člověk není Bůh

Blížíme se k závěru Ř 12. Od našeho osobního vztahu s Pánem, tedy od lásky k Bohu jsme se dostali k lásce v rodinách, k církvi a božím dětem, a nyní jsme až u lásky k našim nevěřícím bližním, a to dokonce za okolností, kdy oni jsou nejen nepřátelé evangelia tím, že ho odmítají, ale někteří jsou otevřeně nepřátelští k nám, kvůli Kristu a evangeliu! Křesťan, který usiluje být poslušný Bohu bude mít nepřátelé. Někteří vykladači zde tvrdí, že bude mít nejspíš nepřátele, ale Písmo jde dál.

  • 2 Timoteovi 3:12 A všichni, kdo chtějí zbožně žít v Kristu Ježíši, zakusí pronásledování.

Rozdělení a rozpoznání toho, kde začíná nepřátelství není čistě vyjádřeno fyzickou hranicí. Jasným prostorem a striktní hranicí ve viditelném světě.

Platí, že ve všech oblastech, které jsme prošli budete prožívat působení světa, jeho tlak a nepřátelství. Ve vašem osobním životě není svět jen kolem vás, ale je i ve vás přítomný. Vaše stará přirozenost a její hříšné touhy. Svět je přítomný i ve vaší rodině, skrze vaše těla, jste-li věřící a cele skrze ty, kteří nevěří! A v církvi je to stejné. I v té je svět a jeho nepřátelství skrze touhy našich padlých těl a cele skrze falešné křesťany a učitele.  

Ale aby přibývalo Božích dětí, tedy těch, co jsou ze světa vytrženi a ve křtěni do těla Kristova. Musí svět vidět naši lásku k Bohu, k Jeho dětem, k nevěřícím lidem i k lidem, kteří jsou vyloženě a otevřeně nepřátelští Bohu, evangeliu, církvi i nám osobně! Nepřátele můžeme mít tedy ve své vlastní rodině, i v církvi. Mnozí zažívají nepřátelství ve svých rodinách. Evangelium a Pavla pronásledovali falešní učitelé. Proto musíme střežit svá srdce, své vlastní životy, abychom neměli nepřátele kvůli svému zlému jednání! A to ani když sami trpíme nespravedlnost a zlo. Pýcha, pomsta, tvrdost, nelaskavost, sobectví, hněv a podobně, to vše v nás musí zemřít.  

  • 1 Petrův 3:14 Ale i kdybyste pro spravedlnost měli trpět, jste blahoslaveni. `Strach z nich ať vás neděsí ani nezviklá 15 a Pán, Kristus, budiž svatý´ ve vašich srdcích. Buďte vždy připraveni dát odpověď každému, kdo by vás vyslýchal o naději, kterou máte, 16 ale čiňte to s tichostí a s uctivostí. Když jste vystaveni pomluvám, zachovávejte si dobré svědomí, aby ti, kteří hanobí váš dobrý způsob života v Kristu, byli zahanbeni. 17 Je přece lépe, abyste trpěli za dobré jednání, bude-li to snad vůle Boží, než za zlé činy.

První list Petrův ve druhé a třetí kapitole je paralelním textem, učícím stejné pravdy, jako Ř 12. Začali jsme dnes slovy nikomu neodplácejte zlým za zle. A končit budeme velmi podobně.

Římanům 12:19 Nechtějte sami odplácet, milovaní, ale nechte místo pro Boží soud, neboť je psáno: `Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán.´ 20 Ale také: `Jestliže má tvůj nepřítel hlad, nasyť ho, a má-li žízeň, dej mu pít; tím ho zahanbíš a přivedeš k lítosti. ´ 21 Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem.

Jde o paralelismus Pavlem hojně používaný, kdy se část sdělení s menší nebo větší obměnou opakuje. Neodplácejte, nechtějte odplácet. Opět Pavel říká, nejenom nedokonejte zlo skutkem, ale ani ve svém srdci ho nechovejte. Člověk není Bůh a naše spravedlnost je natolik pokažená, že ji nelze nazvat spravedlností. Většina lidí žije heslem dobro pouze za dobro, zlo za zlo. Ale sám Bůh takto s lidmi nejedná, ačkoli jedině On má moc a právo a Jeho soud je vždy spravedlivý! Pán Ježíš Petrovi řekl v Getsemane, když přišli ti, co ho chtěli zabít.

  • Matouš 26:52 "Vrať svůj meč na jeho místo; všichni, kdo se chápou meče, mečem zajdou.

 A to přitom Jeho boj by byl jediným, skutečně spravedlivým. Ale řetěz zla se nedá přetrhnout dalším zlem. A zlo se nedá zlem porazit. My máme milovat své nepřátele, abychom byli jako náš nebeský Otec a Jeho Syn Ježíš. Nehrajme si na Boha. Nechme ve víře a důvěře prostor k odplatě Bohu. Modleme se, aby Bůh vložil do našich srdcí lásku i k nepřátelům. Hasme jejich žízeň i syťme jejich hlad. Zneužijí toho? Mnozí ano, a mnozí ne, to ví jen Pán. Odplaťme zlo dobrem. Neživme oheň zla přiléváním oleje. Tak budeme sami zakoušet v srdci Boží lásku a hojně růst v Jeho milosti pro Jeho slávu. Amen!

Odkazy: 2 Tm 3,12; 1 Pt 3,14-17; Mt 26,52;

 

Rok

Osnova kázání