Vytrvej ve víře! (Koloským 1,21-23)
Kazatel
VYTRVEJ VE VÍŘE!
(Koloským 1,21-23)
Jan Suchý, Ústí nad Labem, 6. listopadu 2022
Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc,
ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.
(Římanům 8:38-39)
- Úvod: Proč bys měl dnes poslouchat (v. 21a)
Pokoj vám a milost ve jménu Kristově, všem vám, kteří jste domácí víry, i všem dnešním hostům. Nádherné vyjádření Kristovy slávy z textu první kapitoly listu Koloským nás nemůže nechat v klidu. Duch Boží spolu s naším duchem musí v nás jásat. Kdo to jen je? Kdo je tento Kristus? On, obraz Boha neviditelného. On je nejskvělejší skvost uprostřed všeho, co existuje! Prvorozený všeho stvoření (v. 15) Proč nejskvělejší? Protože On je Bůh sám v lidském těle. Nikdo slavnější neexistuje. Nic nádhernějšího neexistuje než člověk Ježíš Kristus. Někdo řekne: Kristus zde na zemi byl omezen lidským tělem. Ten nejslavnější, kdo existuje je tedy neomezený Bůh. R.C. Sproul, vzácný Boží služebník, řekl: Bůh neexistuje. Slovo existovat totiž pochází z latiny. Skládá se z předpony Ex, což znamená z nebo od a slova sistere – zastavit. Slovo existovat tedy znamená vycházet z něčeho, mít svůj původ v něčem. Ale Bůh je víc! On nemá původ, on z ničeho nevychází. Nemění se jako se mění celé stvoření. On je stále stejný, věčný, není na ničem a na nikom závislý, nemá počátek ani konec. On je. Proto je jeho jméno Já jsem (Ex 3,14). Tento Bůh se stal kvůli nám člověkem.
A tento Bůh k nám nyní mluví. Zjevuje sám sebe skrze slova apoštola Pavla. Jeden z nejnádhernějších oddílů Písma je plný Kristovy slávy. Odkrývá před našima očima důvod k naší existenci. Dozvídáme se z něho, proč na hluboké letní noční obloze září nespočet hvězd i proč v každé buňce květiny v rozkvetlé louce pracuje nepatrný úžasný motor, který v ní pohání život. Všechno je stvořeno skrze Krista a pro Krista (v.16). Jestliže jsme slyšeli tuto pravdu, pak se všechno mění. Poznání Ježíše Krista má důsledky pro celý tvůj život – dnes, zítra až budeš vstávat i pro celou tvou věčnost. Jaké jsou to důsledky? Co plyne z poznání Krále králů a Pána pánů, Spasitele hříšníků, věčného svatého Boha? Apoštol Pavel nás vede, abychom pochopili, pro koho je zvěst o Kristu určená. Opravdu Bůh nyní mluví k nám? Opravdu mluví k tobě? Podívejme se do našeho oddílu Božího slova, které dnes otvíráme, a přesvědčme se z 1. kapitoly listu Koloským, do v. 21.
- 21 I vás, kteří jste dříve byli odcizeni a nepřátelští Bohu svým smýšlením i zlými skutky, 22 nyní s ním smířil,
Pavel píše dopis z římského vězení do města Kolosy, do místní církve. A všem, kteří jsou církví, protože věří Kristu, Pavel nyní říká: i když dnes jste křesťané a milujete Boha, tak přeci byla doba, kdy jste byli Bohu odcizeni a nepřátelští. A v této místní církvi není nikdo výjimkou. Platí to o všech a o každém jednom člověku: byla doba, kdy jsi byl odcizen Bohu a byl jsi jeho nepřítel. A stejné je to s námi, ať dnes Krista vyznáváš anebo ne. Určitě v tvém životě byla doba anebo dokonce i dnes trvá ta doba, kdy jsi byl Bohu odcizen a byl jsi jeho nepřítel. Ale možná tomu nerozumíme. Jak jsem odcizen Bohu? Jak a proč jsem jeho nepřítel? Vždyť tu sedím ve shromáždění, občas i zpívám, určitě poslouchám modlitby druhých a teď i kázání! Nedělám nic zlého, co by bylo proti Bohu. Vy, kdo jste malí, posloucháte rodiče, vy velcí si zase poctivě plníte své povinnosti v práci či v zaopatřování rodiny. Co to znamená být Bohu odcizen? Pán Bůh považuje za nejdůležitější ve vztahu s námi lásku. Když se Ježíše ptali, co je nejdůležitější přikázání, odpověděl:
- Mt 22:37-38 "`Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.´ 38 To je největší a první přikázání.
K tomu nás Pán Bůh stvořil – abychom jej milovali, tak ctili a poslouchali. A moje otázka nyní je: Jak dlouho jsi už Boha miloval ve svém životě tímto způsobem? Rok? Den? Hodinu? Minutu? A bylo to celým srdcem beze zbytku? A celou duší a celou myslí? Odcizili jsme se Bohu a dnes zde není ani jeden člověk, který by byl výjimka. Není nikdo, není ani jeden. Byli jsme jeho vlastní, když nás stvořil, ale odcizili jsme se mu. Zamilovali jsme se víc do tmy světa, než do světla (J 3,19). Pochopte, že to je syrová skutečnost. Apoštol Pavel nám pomáhá porozumět, v jakém stavu se nachází každý člověk bez Krista. Říká: buď byla doba v tvém životě anebo dokonce stále trvá, kdy jsi byl nepřátelský Bohu svým smýšlením i zlými skutky. Protože je jednání i smýšlení, které není k Boží slávě, k jeho radosti, ale je Bohu nepřátelské. Co to je? Je to všechno jednání i přemýšlení, které není svaté. Přemýšleli jste, proč Pavel píše v kap. 3,8:
- 3:8 Ale nyní odhoďte to všecko: zlobu, hněv, špatnost, rouhání, pomluvy z vašich úst.
Ty věci se staly pro nás příliš přirozené. A tak si říkáme: každý se přeci někdy hněvá. Každý se někdy na někoho jiného už nazlobil. To je přece běžné. A přijde nám, že to není přeci to nejhorší. Lidé dělají daleko horší věci. Stačí se podívat na obrázky z války na Ukrajině. Problém je, že máme špatné měřítko. Srovnáváme se s dalšími hříšníky, jako jsme my. A ti nikdy nebudou lepší. Musíme vzít míru, kterou určuje Bůh. A to je jeho svatost. Dokonalá. Čistá. Protože nic jiného nezbude, až Pán vše očistí svou mocí a hněvem a bude jen svatost a spravedlnost.
- 2Pt 3:10-13 Den Páně přijde jako přichází zloděj. Tehdy nebesa s rachotem zaniknou, vesmír se žárem roztaví a země se všemi lidskými činy bude postavena před soud. 11 Když tedy se toto vše rozplyne, jak svatě a zbožně musíte žít vy, 12 kteří dychtivě očekáváte příchod Božího dne! V něm se nebesa roztaví v ohni a živly se rozpustí žárem. 13 Podle jeho slibu čekáme nové nebe a novou zemi, ve kterých přebývá spravedlnost.
Doufám, že nyní všichni – malí i velcí, lépe rozumíme, že toto slovo Písma je právě pro nás! Protože ono je o nás! Tak milující je Bůh, že láska uprostřed Boží Trojice, Otcova láska k Ježíši Kristu, Božímu Synu, přetekla až do Jeho stvoření. Došla až k nám. Obrazně řečeno, až na práh našeho domu. A doslova až k našim uším. A ta zvěst zní: Kristus smiřuje lidi s Bohem!
- 21 I vás, kteří jste dříve byli odcizeni a nepřátelští Bohu svým smýšlením i zlými skutky, 22 nyní s ním smířil, když ve svém pozemském těle podstoupil smrt
Bůh lidem přinesl smíření. To je dobrá zpráva. To je ta nejlepší zpráva pro odcizené a Bohu nepřátelské lidi, jako jsme všichni byli. Jak se vám žije? Každý určitě má své starost a trápení. Dnes je neděle a možná je tu někdo, kdo se už obává zítřejšího dne: jdeš do práce, kde máš starosti nebo máš jít do školy, kde tě čeká test z matematiky. A už teď se chvěješ. Někdo nemůže v noci spát, protože ho bolí něco v těle. Každý bychom našli těžkosti a trápení, která nás provází. A přece žijeme, dýcháme, máme co jíst, můžeme užívat dobré věci tady na tom světě, ze kterých máme radost a potěšení. Ale Boží slovo nám neustále připomíná, abychom nezapomněli, že to vše je projev Boží dobroty k jeho stvoření. Doba milosti ještě trvá (Lk 4,18-19). Přijde však den, o němž o němž proroci v Písmu svědčili, že to bude den veliký a hrozný (Mal 3,243; Jl 3,4) pro každého, kdo nyní nečiní pokání a vírou se neoděje Kristovou spravedlností. Každému takovému člověku Pavel připomíná:
- Ř 2:5 Svou tvrdostí a nekajícnou myslí si střádáš Boží hněv pro den hněvu, kdy se zjeví spravedlivý Boží soud.
Proto se nechej dnes smířit s Bohem. Uznej, že žiješ jako Bohu cizí a nepřátelský člověk. Lituj tvrdosti svého srdce, nevděčnosti Bohu za vše kdo jsi a co máš, vyznej mu svou vzpouru a svůj hřích a pros jej za odpuštění!
- 2K 5:19-21 Neboť v Kristu Bůh usmířil svět se sebou. Nepočítá lidem jejich provinění a nám uložil zvěstovat toto smíření. 20 Jsme tedy posly Kristovými, Bůh vám domlouvá našimi ústy; na místě Kristově vás prosíme: dejte se smířit s Bohem! 21 Toho, který nepoznal hřích, kvůli nám ztotožnil s hříchem, abychom v něm dosáhli Boží spravedlnosti.
Ano, můžeš se dnes schovat v Kristu, abys oblečen jeho spravedlností už nemusel čelit Božímu hněvu. Nechte se smířit s Bohem v Kristu! To smíření je návrat domů. Smířeni s Bohem mu už nejsme cizí. Máme v Písmu nádherné podobenství o ztraceném synu. Co řekl syn svému otci, když poznal svůj hřích?
- Lk 15:21-24 Syn mu řekl: `Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem.´
A co řekl jeho Otec, když se syn v pokání vrátil domů?
- 22 Ale otec rozkázal svým služebníkům: `Přineste ihned nejlepší oděv a oblečte ho; dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy. 23 Přiveďte vykrmené tele, zabijte je, hodujme a buďme veselí, 24 protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.´ A začali se veselit.
A taková radost v nebi je nad jedním hříšníkem, který činí pokání (Lk 15,10). Smiř se s Bohem!
- když ve svém pozemském těle podstoupil smrt (v. 22)
Krista to smíření stálo život. Chtěl bych se zde zastavit. Proč Kristus musel za moje hříchy zemřít v lidském těle? Protože lidský hřích musel být potrestán na lidském těle. Ne na těle anděla, i kdyby vypadal jako člověk, nestačila ani oběť zvířat. Pavel to vysvětluje v:
- Ř 8:3-4 Bůh učinil to, co bylo zákonu nemožné pro lidskou slabost: Jako oběť za hřích poslal svého vlastního Syna v těle, jako má hříšný člověk, aby na lidském těle odsoudil hřích, 4 a aby tak spravedlnost požadovaná zákonem byla naplněna v nás, kteří se neřídíme svou vůlí, nýbrž vůlí Ducha.
Proto je lidství Pána Ježíše tak důležité. Kdyby se jen zdál být člověkem, ale opravdu jím nebyl, nebo kdyby to byl anděl, pak by naše spása byla nemožná. A apoštol Jan přidává varování:
- 1J 4:2-3 Podle toho poznáte Ducha Božího: Každé vnuknutí, které vede k vyznání, že Ježíš Kristus přišel v těle, je z Boha; 3 každé vnuknutí, které nevede k vyznání Ježíše, z Boha není. Naopak, je to duch antikristův, o němž jste slyšeli, že přijde, a který již nyní je na světě.
Ať se tedy kdokoliv varuje odmítat Synovo lidství, neboť pak pro něj není naděje na život věčný.
C. Co je cílem Kristova díla smíření?
- Aby vás před Boží tvář přivedl svaté, neposkvrněné a bez úhony (v. 22b)
Nic menšího pro nás Bůh nepřipravil než úplnou svobodu od hříchu než úplné vítězství nad tím, co nám bránilo mít společenství s Bohem. Vidíte, Pán Bůh nás chce celé. Jeho dílo se nezastavilo na kříži, ale kříž má důsledky den za dnem do tvého života. Smíření hříšníka s Bohem má své nutné důsledky.
- J 3:16 Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.
A jestliže Bůh započal v tobě křesťane své dílo, dovede jej také do konce. A to je naše posvěcení završené svatostí, neposkvrněností a bezúhonností. Co to znamená? Svatý. Kristus přišel s cílem přivést tě před Boha svatého. Tak podívejme se na sebe. Svatý znamená být bez hříchu a oddělený pro Boha. Bratři a sestry, milí přátelé, já musím vyznat, že nejsem bez hříchu. A ani když miluji Boha a chci ho těšit, přece můj život svědčí, že nežiju cele oddělený pro Boha. Ještě jsem upoután k tomuto světu a na Krista zapomínám. Ještě se mě tak snadno přichytává hřích a vy, kdo mě znáte, to dobře víte. Nejvíce moji nejbližší. Neposkvrněný. Ve SZ musely být oběti přinášené Bohu bez vady, žádný chromý nebo nemocný beránek, ale jen ten bez vady. I Kristus jako pravý a dokonalý obětní beránek musel být bez vady. A protože SZ je fyzický obraz duchovních skutečností, pak Ježíšova neposkvrněnost, to že je bez vady, se týká jeho jednání i charakteru: jedná svatě. Ale můj charakter není svatý. Smutné je mnohdy přemýšlení nad motivy mého jednání vůči druhým. A když chci vyjádřit zájem, lásku a péči, je to vše pořád znečištěné sobectvím nebo pýchou. A bez úhony. To jde ještě dál než být neposkvrněný. Být bez úhony znamená, že nikdo mne nemůže pravdivě obvinit ze špatnosti, z hříchu. Jsme malá církev. A přece by se zde jistě někdo našel, kdo by mohl říci, že jsem někdy proti němu zhřešil. A tak nejsem jistě bez úhony. Ale Ježíš Kristus přišel proto, aby mě před Boha přivedl svatého, neposkvrněného a bezúhonného. A on je mocen to udělat! Duch svatý v nás pracuje, aby nás posvětil a den ze dne více a více připodobnil charakteru Pána Ježíše. Jak dlouho to potrvá, než toho dosáhneme? Kolik ještě let je k tomu potřeba, než bude hotovo? Kolik ještě pokání bude potřeba? Pokud by to záleželo na mě, pak je ten den tak daleko, jako je východ od západu! Bratři a sestry, naše spása není v našich rukou. Spása je z milosti Boží skrze víru! Není z nás, aby se nikdo nemohl chlubit (Ef 2,8-9). Naše spása je jen a jen v Kristu! Proto ani moje posvěcení není základem spásy. Je jen jejím důsledkem.
- Fp 3:8-9 A vůbec všecko pokládám za ztrátu, neboť to, že jsem poznal Ježíše, svého Pána, je mi nade všecko. Pro něho jsem všecko ostatní odepsal a pokládám to za nic, 9 abych získal Krista a nalezen byl v něm nikoli s vlastní spravedlností, která je ze zákona, ale s tou, která je z víry v Krista – spravedlností z Boha založenou na víře,
Duch Boží nás bude znovu a znovu, každý den, volat, abychom rostli ve svatosti, neposkvrněnosti a bezúhonnosti. Ale pořád potřebujeme růst, protože jsme ještě nevyrostli natolik, aby to stačilo ke spasení. Proto naše smíření s Bohem není v míře posvěcení, jakého už jsi dosáhl, ale jen a jen skrze víru v Krista ukřižovaného, neboť On je svatý a my skrze pokání a víru dostáváme darem připočtenu jeho spravedlnost.
Jak víme, že nám spása patří? Že nám neuniká?
- 23 pokud ovšem pevně zakotveni setrváte ve víře a nedáte se odtrhnout od naděje evangelia, jež jste slyšeli, jež bylo kázáno všemu stvoření pod nebem a jehož jsem se já, Pavel, stal služebníkem.
Víra, víra. Zde nám Pavel pomáhá rozumět problému, který je pro lidi tak matoucí. Je víra důvodem, proč nás Bůh zachrání? Anebo je to jinak? Doufám, že už to lépe chápeme: Kristus dokončil své dílo smíření, když zemřel na kříži. Vše pro naši spásu je dokonáno. A víra je nyní důkazem spásy. Tak je víra pomocí pro naše porozumění, zda jdeme s Kristem anebo se touláme a směřujeme pryč od něj. Vytrvat ve víře, to je vždy jen a jen Boží milost. Bez jeho síly nic nezmůžeme.
- J 15:5 Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic.
Myslím, že už známe zpaměti dva verše z listu Filipským, které nyní slyšíme z kazatelny třetí neděli za sebou
- Fp 2:12-13 A tak, moji milí, jako jste vždycky byli poslušní – nikoli jen v mé přítomnosti, ale nyní mnohem více v mé nepřítomnosti – s bázní a chvěním uvádějte ve skutek své spasení. 13 Neboť je to Bůh, který ve vás působí, že chcete i činíte, co se mu líbí.
Ano, Bůh dovede každé své dítě svou mocí do království. Že jsme na cestě, to se pozná podle živé víry. Ale tady pozor! Máme sklony se dívat na svou víru. A když se nám zdá dostatečná, je náš vnitřní člověk klidný. Když nám přijde malá a slabá, upadáme na duchu. Ale být pevně zakotven ve víře a setrvat – to jde jen a jen, když nehledíme na svou víru, ale na zdroj víry: na Krista. Jeho dokonané dílo na kříži je záruka naší spásy, ne síla či slabost naší víry. To je evangelium, které zachraňuje a toho se musíme pevně držet. Pokušení bude přicházet, aby nás odtrhlo od naděje evangelia. Ale nedej se! To je práce, kterou od nás Pán žádá: nedej se odtrhnout od naděje evangelia. Duch Boží ti ukazuje nádheru spásy v Kristu, ale ta stará přirozenost vede boj proti Duchu (Gal 5,16),
- Ř 8:13 Vždyť žijete-li podle své vůle, spějete k smrti; jestliže však mocí Ducha usmrcujete hříšné činy, budete žít.
Proto být napojen evangeliem Ježíše Krista, jíst Krista jako chléb, který dává život a pít Kristovu krev, což znamená věřit v jeho dokonalou oběť na kříži, a mít tak život věčný, to je práce, kterou křesťan má. Jak dlouho ti vydrží nabitý telefon? Mám kolegu v práci, který vlastní ještě starý tlačítkový. Vydrží mu týden. Když máš takový, kde můžeš vidět video s kázáním, jak často ho musíš nabíjet? Jednou za dva dny? A když chceš těšit Boha, jak často potřebuješ k tomu sílu a vedení? Ano, každý den, neustále. Proto nám Pán dal prostředky milosti, Boží slovo, modlitbu, pokání, Památku Páně, společenství křesťanů, církve. Používej je. Každý den si vyhraď čas ke čtení, modlitbě a přemýšlení nad Písmem. Pěstuj vztahy s druhými křesťany. To je způsob, jak zapouštět kořeny víry, aby obstála i v bouřích. Žij evangelium. A to je stejné evangelium, které dává život tobě dnes, jako to staré evangelium v době apoštola Pavla přinášelo život jemu i církvi v Kolosách. To je to stejné evangelium, které se už dva tisíce let rozhlašuje po celém světě. Jiného evangelia, v němž je život, není. Zakusils už jeho moc? Pak jsi jeho služebník spolu s Pavlem, spolu se všemi apoštoly, spolu se všemi učedníky, s celou církví vykoupených svatých a jsi tu proto, abys přinesl Bohu slávu!