MÁŠ BÁZEŇ BOŽÍ? 1 Pt 1,17-20;

MÁŠ BÁZEŇ BOŽÍ? 1 Pt 1,17-20;

1 Petrův 1:17 Jestliže ‚vzýváte jako Otce‘ toho, kdo nestranně soudí každého podle jeho činů, v bázni před ním žijte dny svého pozemského života. 18 Víte přece, že jste z prázdnoty svého způsobu života, jak jste jej přejali od otců, nebyli vykoupeni pomíjitelnými věcmi, stříbrem nebo zlatem, 19 nýbrž převzácnou krví Kristovou. On jako beránek bez vady a bez poskvrny 20 byl k tomu předem vyhlédnut před stvořením světa a přišel kvůli vám na konci časů.

Kazatel 12:13 Závěr všeho, co jsi slyšel: Boha se boj a jeho přikázání zachovávej; na tom u člověka všechno závisí. 14 Veškeré dílo Bůh postaví před soud, i vše, co je utajeno, ať dobré či zlé.

ÚVOD

Pokoj vám a milost svatí v Kristu! Pokoj a milost i všem hostům a hledajícím! Jsme v prvním listu Petrově a Petr v něm povzbuzuje, kárá a posiluje církev tváří v tvář narůstajícímu pronásledování. A v první kapitole Petr staví obranu svatých proti pronásledování, přináší povzbuzení i posilu skrze pravdivé poznání Krista a Jeho evangelia. Toto poznání jsme spolu sledovali v minulých kázáních. Petr mluvil o těchto věcech.

1. Věčné, nezničitelné dědictví, připravené pro nás. Boží moc střežící nás ke spáse v tomto padlém světě! Bůh nás znovu zplodil skrze vzkříšení svého Syna, a to k živé naději, která nemůže zahynout a nezahyne, protože vede z minulé věčnosti neochvějně až na tu budoucí!  Každý křesťan se jistě jednoho dne  chopí svého dědictví v Kristu, které na něj čeká. Jde od věčnosti o dokonalý záměr, který Bůh připravil, zaslíbil a přisáhl při sobě samém! 1 Pt 1,3-7.
2. Boží moc nás střeží skrze nám darovanou víru. Tato víra je vzácný Boží dar. Miluje Pána Ježíše Krista a naplňuje srdce svatých jásáním, radostí a úctou k Bohu a Kristu i uprostřed soužení a tísně. 1 Pt 1,8-9.
3. Bůh a Jeho moc upevňuje mysl svatých pravdou. Soustřeďuje jejich mysl ke Kristu při rozjímání nad evangeliem. Dává milost k potírání hříchu, k  poslušnosti Bohu a k pokání, pokud padneme. Dává milost k růstu v rozlišování dobrého a zlého. Dává milost ke svatému způsobu života pro Boží slávu. A to vše bez ohledu na hrozivé okolnosti tohoto padlého světa. Na zlo, soužení a možné pronásledování.

Ty nejdůležitější otázky pro všechny v tomto sále zní pokaždé stejně. Mám tuto živou, nehynoucí naději V Kristu? Jsem v ní skrze pokání a víru v dílo Pána Ježíše pevně zakotven? Rozumím dobře evangeliu? Tomu, kdo je svatý Bůh a jaké ubohé stvoření jsem já, pokud stojím mimo  Krista? Pavel napsal v Ř  v sedmé kapitole hrozivou obžalobu sebe i všech lidí, potomků Adamových a jejich nemožnost žít podle dobrého, Božího zákona.

• Římanům 7:14 Víme, že zákon je svatý – já však jsem hříšný, hříchu zaprodán. 15 Nepoznávám se ve svých skutcích; vždyť nedělám to, co chci, nýbrž to, co nenávidím. 16 Jestliže však to, co dělám, je proti mé vůli, pak souhlasím se zákonem a uznávám, že je dobrý. 17 Pak to vlastně nejsem já, kdo jedná špatně, ale hřích, který je ve mně. 18 Vím totiž, že ve mně, to jest v mé lidské přirozenosti, nepřebývá dobro. Chtít dobro, to dokážu, ale vykonat už ne 19 Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci. 20 Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to já, ale hřích, který ve mně přebývá. 21 Objevuji tedy takový zákon: Když chci činit dobro, mám v dosahu jen zlo. 22 Ve své nejvnitřnější bytosti s radostí souhlasím se zákonem Božím; 23 když však mám jednat, pozoruji, že jiný zákon vede boj proti zákonu, kterému se podřizuje má mysl, a činí mě zajatcem zákona hříchu, kterému se podřizují mé údy. 24 Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti?

Každý člověk, zvláště pak věřící křesťan musí být Bohu neskonale vděčný za to, že Pavel v  Římanům sedm nekončí ve verši dvacet čtyři. Bůh vysvobozuje člověka z jeho hrozivého stavu křížem svého Syna! Dnes o tom budeme znovu mluvit. Jsme v 1 Pt 1, 17-20. Stojí zde psáno.

1 Petrův 1:17 Jestliže ‚vzýváte jako Otce‘ toho, kdo nestranně soudí každého podle jeho činů, v bázni před ním žijte dny svého pozemského života. 18 Víte přece, že jste z prázdnoty svého způsobu života, jak jste jej přejali od otců, nebyli vykoupeni pomíjitelnými věcmi, stříbrem nebo zlatem, 19 nýbrž převzácnou krví Kristovou. On jako beránek bez vady a bez poskvrny 20 byl k tomu předem vyhlédnut před stvořením světa a přišel kvůli vám na konci časů.

Pojďme s pomocí a milostí Boží na to!

Odkazy: Ř 7,14-24;

BÁZEŇ JAKO DŮKAZ PRAVÉHO UCTÍVÁNÍ  17

Petr píše svatým přímo do výhně zkoušek a pronásledování. A v našem textu nás dnes povede takovým testem naší víry. On napsal ve verši sedmnáct následující slova:

1 Petrův 1:17 Jestliže ‚vzýváte jako Otce‘ toho, kdo nestranně soudí každého podle jeho činů, v bázni před ním žijte dny svého pozemského života.

Petr tím v podstatě opakuje to, co již řekl ve verších 14-16. Rozvádí to a ukazuje ještě další rozměr a pohled na danou problematiku. Jestliže vzýváte Boha Bible jako svého nebeského Otce, pak Petr říká, že dítě je poslušné svému Otci a žije podle Otcovi vůle. Vzpírá se hříchu a hříšným žádostem, které určovaly jeho starý život a usiluje o svatost, protože jeho nebeský Otec je svatý a ke svatosti ho povolal! To vidíme jasně ve verších 14-16. A Petr nás vede k pochopení toho, co znamená, že Bůh je svatý!

Znamená to především podle Petra, že Bůh je spravedlivý. Z podstaty své spravedlnosti Bůh nikdy nemůže souhlasit se zlem natož aby se ho sám dopustil.

S hříchem a jakoukoli nespravedlností Bůh nikdy nemá nic společného. Bůh je láska a láska se nikdy nesmíří s tím, co je jejím opakem, tedy se zlem. Každé zlo a každý hřích je opakem dokonalé Boží lásky. Jde totiž o naplnění smrtelného sobectví a modlářství. Kdy abych uspokojil své touhy, žádosti a možná i legitimní potřeby, jdu  i proti samotnému Božímu zákonu. Je mi jedno, že je to na úkor druhých lidí, ničí to jejich život i mé vztahy s nimi. A tak jsem v naprostém rozporu s druhým největším přikázáním, že mám milovat svého bližního jako sebe! Jsem v naprostém protikladu s prvním a největším přikázáním, že mám milovat a ctít Boha vším, co jsem a dělám, protože je mi jedno, co říká Boží zákon a jsem dobrovolně jeho neustálým porušovatelem ! Bůh se proti tomu rozhodně staví a trestá takové jednání.

• Římanům 1:18 Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří svou nepravostí potlačují pravdu.

Tato slova jak bylo řečeno charakterizovala nás všechny. A Petr tedy podrobuje pravost naší víry zkoušce, když říká:  Jestliže ‚vzýváte jako Otce‘ toho, kdo nestranně soudí každého podle jeho činů, v bázni před ním žijte dny svého pozemského života.

Slovo vzývat v řečtině znamená nazvat, pojmenovat, vyvolat. Znamená to také přivolávat, vzývat, odvolávat se k někomu, na někoho. To všechno ukazuje na důvěrný blízký vztah. Nazvat někoho jménem, pojmenovat ho, znamená znát ho. Vzývat někoho jako pravého Boha, dokonce ho nazývat nebeským Otcem, to ukazuje na velmi intimní vztah, kdy dobře víme, kdo je ten, ke komu se odvoláváme. To značí veliké věci, které se museli stát v životě takového jedince. Vždyť jeho život byl před tím charakterizován naprostým odcizením a nepřátelstvím vůči Bohu! Ale stalo se něco absolutně, dokonale zásadního jestliže jste v Kristu, jestliže v Něj věříte! Jak mluví list Koloským o Ježíši Kristu?

• Koloským 1:19 Plnost sama se rozhodla v něm přebývat, 20 aby skrze něho a v něm bylo smířeno všechno, co jest, jak na zemi, tak v nebesích – protože smíření přinesla jeho oběť na kříži. 21 I vás, kteří jste dříve byli odcizeni a nepřátelští Bohu svým smýšlením i zlými skutky 22 nyní s ním smířil, když ve svém pozemském těle podstoupil smrt, aby vás před Boží tvář přivedl svaté, neposkvrněné a bez úhony – 23 pokud ovšem pevně zakotveni setrváte ve víře a nedáte se odtrhnout od naděje evangelia, jež jste slyšeli, jež bylo kázáno všemu stvoření pod nebem a jehož jsem se já, Pavel, stal služebníkem.

Nyní jste svatí, bez úhony před Bohem Otcem. Jste Jeho synové a dcery. Pavel v koloským má podobnou podmínku jako Petr v našem textu. Pavel říká, jestliže jste a setrváváte v pravé víře a nedáte se odtrhnout o živé naděje evangelia má to své důsledky, jste svatí před Boží tváří. Petr říká jestliže vzýváte pravého Boha jako svého Otce má to také svůj důsledek. Jaký? Bázeň před Bohem. V řečtině je slovo fóbos, znamená strach, úzkost, bázeň, ale také úctu, nebo hrozbu.

 Řekli byste milovaní jakémukoli dítěti na tomto světě, že nemusí mít bázeň, strach ze svého pozemského otce, který ho vede, vychovává a je za něj zodpovědný? Že může beze strachu jednat jak se mu zlíbí a to i když zná vůli svého otce a jedná v jasném rozporu s ní a proti ní? Myslím, že by to nikdo neřekl. Tak proč vynakládáme tolik úsilí vymazat z Písma slovo bázeň,  strach před Bohem, strach z Boha? Petr klade jasnou podmínku, jestli znáte Boha Otce v pravdě, budete z něj mít bázeň, budete mít strach jednat proti jeho vůli! Proč?

Prostě proto, že náš text nazývá Boha Otce svatým, spravedlivým a nestranným! A Petr zkouší pravost naší víry, povzbuzuje jí a napomíná ji. To vše dělá. Ukazuje jak se pozná pravá víra, podle bázně z Boha.

1 Petrův 1:17 Jestliže ‚vzýváte jako Otce‘ toho, kdo nestranně soudí každého podle jeho činů, v bázni před ním žijte dny svého pozemského života.

Petr povzbuzuje k bázni a napomíná nás, protože Bůh je spravedlivý a nestranný. Žádné Boží dítě by v tomto světle nemělo postrádat nebo opouštět bázeň před Bohem! Dobře ji totiž chápe a rozumí ji. Bůh nám nebude stranit a nadržovat proto, že jsme Jeho děti, nebo protože nás tak draze vykoupil. Naše skutky musí tedy být v souladu s naším vyznáním. Pokud ne, Bůh nás povede k zodpovědnosti. Pozemští otcové to často dělají, přehlíží špatné skutky svých dětí a myslí si, že to je láska! Dokonce nadržují svým dětem vůči těm ostatním, ale Bůh bude jednat a jedná přesně opačně!

Vždyť podle Petra soud začíná u nás, v Božím domě 1 Pt 4,17. V listu Židům 12,6-12 čteme o Otcově krušné výchově, která přináší nádherné ovoce posvěcení. A běda těm, kterým se v jejich životě této Boží výchovy nedostává, nejsou syn ani dcera! A co stojí v Lukášově evangeliu? Komu se neodpouští, ten nemiluje Lk 7,47 a také.

• Lukáš 12:47 Ten služebník, který zná vůli svého pána, a přece není hotov podle jeho vůle jednat, bude velmi bit. 48 Ten, kdo ji nezná a udělá něco, zač si zaslouží bití, bude bit méně. Komu bylo mnoho dáno, od toho se mnoho očekává, a komu mnoho svěřili, od toho budou žádat tím více.

Když tedy Petr mluví o svaté, nestranné spravedlnosti našeho Boha Otce, říká: Jsi-li skutečně jeho dítě, budeš v této cizině padlého světa žít podle Jeho svaté vůle. A budeš se bát proti Němu hřešit. A zhřešíš-li, ta samá bázeň z tvého velikého, nebeského Otce tě povede rychle, nejkratší cestou k trůnu milosti, k pokání a opuštění hříchu!

I kdyby ti přišlo na mysl, že zneužiješ svého postavení Božího dítěte, pamatuj, že Bůh s tebou tuto hru hrát nebude. Příliš tě na to miluje, dokonale! Boj se tedy podle toho pokušení jednat. A pokud do něho upadneš, budeš volej k nebeskému Otci, volej Otče smiluj se nade mnou hříšným! To ať je určujícím znakem pravosti tvé víry. Bázeň, strach ze svatého Boha je důkazem pravdivého vzývání Boha, pravé víry a pravého uctívání! Dobře rozumíš evangeliu. Tomu, kdo je Bůh, kým jsi byl před svým obrácením, i tomu kým jsi nyní v tomto cizím světě. Modlete se a rozjímejte nad Písmem o těchto pravdách, aby jste jim dobře rozuměli a ve svém porozumění rostli.

Odkazy: Ř 1,18; Kol 1,19-23; Lk 12,47-48;

BÁZEŇ JAKO DŮKAZ PRAVÉHO POZNÁNÍ 18-19

Petr pokračuje:

1 Pt 1,18 Víte přece, že jste z prázdnoty svého způsobu života, jak jste jej přejali od otců, nebyli vykoupeni pomíjitelnými věcmi, stříbrem nebo zlatem, 19 nýbrž převzácnou krví Kristovou.

Víte přeci. Co znamená slovo víte? V originále je sloveso vidět. Ale neznamená jen to, že můj zrak fyzicky něco vidí. To sloveso vyjadřuje i plné porozumění a chápání. Znamená vidět něco nejen doslovně jako obraz svým zrakem, ale i metaforu pro to, vidět něco vnitřním zrakem. Pochopit, porozumět, přijmout něco hluboko v srdci jako pravdu, poznat ji v srdci a učinit ji pevným základem života.

Víte můžete celé hodiny hledět na horolezecké lano. Ale svůj život mu svěříte a na skále se do něj zavěsíte až teprve tehdy, když uvidíte i dovnitř lana. Doslova do jeho každičké molekuly a každičkého atomu. Co tím myslím? Musíte se seznámit s pravdou uvnitř lana. Poznáte materiál, ze kterého je vyrobené. Technologii výroby, jeho pružnost a pevnost v tahu i tlaku. Jeho odolnost proti porušení. A je to naše srdce, které musí poznat tyto pravdy, pochopit a přijmout je natolik, že půjdeme a svěříme lanu svůj život.

Pokud jsme před svým obrácením nějakým způsobem vůbec věděli o Kristu a Jeho evangeliu. Pokud jsme nějakým způsobem nahlíželi na Boha, stvořený svět, sebe a svůj starý život v hříchu. Bylo to jako fyzický pohled člověka na nějaké lano, o kterém kromě vnějšího obrazu, který vidí mé oči nic vlastně nevím!

Lano zůstalo bez povšimnutí, natož abych se do něj zavěsil na vysokém útesu v rozbouřeném moři. Svůj problém s útesem a vlnobitím pod ním jsem řešil podle své nevědomosti! Totiž neřešil vůbec! Stejně i Pán Ježíš Kristus a Jeho evangelium zůstane v našem životě bez povšimnutí, hledí-li na něj oči bez pravého poznání. A víme již dnes, že je to duchovní záležitost. Byli jsme duchovně mrtví. Petr však mluví o tom, že Bůh nás znovu zplodil k novému životu! Dnes již víme. Co?

Za prvé víme, že jsme žili v prázdnotě podle způsobu našich tělesných otců.

Podívejme se na to podrobněji. Petr mluví o prázdnotě, nebo nicotnosti, marnosti a neužitečnosti, nebo zbytečnosti takového života. Mohli bychom jít do jeho druhého listu a mluvit o zhoubě, do které tento způsob života vede. A dokonce bychom na základě poznání evangelia mohli jít dál. Ten život je naplněn zlem, vzpourou proti Stvořiteli a hříchem! Žalm první mluví o podobné nicotě, prázdnotě do které vede život svévolníků a v ČEP je slovo záhuba jako cílová stanice života, který je před svatým Bohem prázdný, nicotný a neužitečný!

Jaký postoj ale podle Písma k němu zaujímá znovuzrozený člověk a jeho nové srdce? Pavel tomu podrobně věnuje šestou kapitolu listu Římanům. Podívejme se na verše 20-21.

• Římanům 6:20 Když jste byli služebníky hříchu, měli jste svobodu od spravedlnosti; 21 jaký jste tehdy měli užitek z toho, zač se nyní stydíte? Konec toho všeho je přece smrt.

Pravý křesťan se za svůj předešlý život ve vzpouře a hříchu hluboce stydí. Dnes je mu vše, co dříve konal jako Božímu dítěti odporné! Není mu v hříchu dobře. Vysychá mu srdce, i morek v kostech. David to popsal svůj pád následovně.

• Ž 32:3 Mlčel jsem a moje kosti chřadly, celé dny jsem pronaříkal.

Boží člověk dokonce hřích a hříšný způsob života nenávidí. Pavel napsal.

• Římanům 7:15 Nepoznávám se ve svých skutcích; vždyť nedělám to, co chci, nýbrž to, co nenávidím.

Jak moc je tedy ten starý, před Bohem prázdný způsob života Božím dětem cizí? Tak, že ho Písmo na mnoha místech znovu a znovu ukazuje jako charakteristický rys nevěřících, nebo falešných věřících v církvi! CSP

• Efezským 4:18 Mají zatemněné myšlení a jsou odcizeni od Božího života pro nevědomost, která je v nich kvůli zatvrzelosti jejich srdce.  19 Otupěli a oddali se bezuzdnosti, aby s nenasytností páchali každý druh nečistoty. 

Všimněte si slov zatemnělá mysl a nevědomost. My máme světlo, vidíme, víme. Chvála Pánu!

A list Judův když mluví o bezbožných lidech, kteří se vloudili do církve:

• Judův 1:10 Tito však se rouhají tomu, co neznají; a co pudem jako nerozumná zvířata znají, v tom propadají zhoubě. 11 Běda jim, neboť se dali cestou Kainovou a jako Balaám se nechali svést úplatkem a jako Kore zahynuli pro svou vzpouru. 12 Ti jsou úskalím vašeho bratrského stolování, když s vámi hodují bez bázně před Bohem a jsou jako pastýři, kteří pasou sami sebe. Jsou jako mraky bez deště, hnané větrem, podzimní stromy bez ovoce, dvakrát mrtvé a vykořeněné, 13 divoké vlny mořské, vyvrhující své vlastní hanebnosti, bludné hvězdy, jimž navěky je připravena nejčernější tma.

To je prázdný, nicotný život, končící naprostou zhoubou! A všimněte si svatí toho absolutního protikladu. My podle Petra víme. Oni se evangeliu rouhají, protože ho jednoduše neznají i když jsou v církvi, Ju 1,10!

Za druhé víme, že jsme byli vykoupeni.

 A slovo vykoupeni znamená také zachráněni, vysvobozeni. Právě od té nicotnosti, od prázdnoty a zhouby ve které končí! Od otroctví hříchu a od lásky k němu! Ten hrozný způsob života se dědí po otcích již od pádu Adama s Evou!

• Římanům 5:12 Skrze jednoho člověka totiž vešel do světa hřích a skrze hřích smrt; a tak smrt zasáhla všechny, protože všichni zhřešili.

Člověk je počat již v lůně matky jako hříšník a otrok hříchu. Víme a rozumíme tomu, že věčný Boží Syn musel zemřít jako člověk. Lidský hřích musí být potrestán na člověku. Tak to požaduje svatý Boží zákon!  Jen tak je naplněn jeho požadavek a jen tak je usmířen spravedlivý Boží hněv.

Víme tedy, že jsme nebyli sami sebe schopní vyprostit jako doulos (bezmocný otrok) hříchu. Protože náš otec byl ďábel a my jsme radostně naplňovali jeho vůli. J 8,34 a 8,44. A hned ve třetí kapitole Janova evangelia čteme o naší lásce, náklonosti ke zlému.

Jan 3:19 Soud pak je v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé.

České překlady trochu zaostávají v jasnosti, co tento verš vlastně znamená. A mnozí i v církvi čtou tento verš následujícím způsobem: Protože lidé konali zlé skutky, zamilovali si více tmu než světlo.

Správné čtení tohoto verše ale je: Protože lidé konali a konají zlé skutky, je velmi dobře vidět, kam je jejich vlastní srdce táhne! Srdce vždy táhne člověka k tomu, co je mu drahé a milé! To je přesně  v souladu s tím ,co říká Pán Ježíš.

• Matouš 6:21 Neboť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce.“

Z tohoto zhoubného stavu jsme museli být vykoupeni a my to dnes dobře víme a rozumíme tomu. Kdežto přirozený člověk tuto pravdu zatvrzele odmítá! Rouhá se jí jak už bylo napsáno v Judovi, v desátém verši.

 

Za třetí, že cena naší spásy je nesmírná a nemá obdoby v celém stvoření.

To čím za nás bylo zaplaceno je nesmírné, nekonečné a věčné hodnoty a právě proto je i naše dědictví nezničitelné a věčné. Převzácná Kristova krev mohla téct jen proto, že věčný, nepomíjející Bůh, Boží Syn se pro nás stal člověkem a prolil svou krev jako člověk na kříži Golgaty!  A jak se pozná, že to opravdu víme, že tomu opravdu dobře rozumíme a chápeme tuto existenciální, pro věčnost zásadní duchovní skutečnost?!

Tak, že my z Boží milosti a moci Kristovu krev nikdy za nic nevyměníme! Vedle ní blednou všechny věci a všechny hodnoty, které jsme uznávali jako nevěřící i ty skutečně dobré. Protože ty všechny pomíjí. Můžete mít všechno bohatství světa, ano i vesmíru, ale jednou to skončí! Můžete mít všechnu moc světa, ale jednou to skončí! Můžete mít slávu, obdiv, sílu, zdraví, veškeré hmotné štěstí i požehnání tohoto světa, ale jednou to skončí. A protože jste potomek Adamův, v hříchu zplozený, to, co přijde potom bude věčná zhouba, soud a trest spravedlivého Boha! Co uslyšíte z úst spravedlivého Boha, Krista?

• Mt 25:41 Potom řekne těm na levici: ‚Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, připraveného ďáblu a jeho andělům!

My to víme a proto za nic a nikdy nevyměníme krev Krista za nic jiného, ani za celý svět. K čemu je nám celý svět, když bychom měli ztratit svou duši, svůj život na věky? A rozumíme tomu, že je to Boží dílo a Boží moc, která nás zachránila a střeží nás v tomto světě. Rozumíme, že nejde o naší moudrost a o naše schopnosti ale jen a jen o Boží milost! To Bůh to činí. To On je Spasitel, Vykupitel a garant, který rozhodl, zaslíbil a přisáhl sám při sobě, při své svatosti! Myslíte, že Bůh dá v sázku svou vlastní slávu, svou svatost! Naprosto a nikdy ne! Vždyť co řekl?

• Iz 48:11 Kvůli sobě, kvůli sobě samému to dělám. Což smí být mé jméno znesvěceno? Svou slávu nikomu nedám.“

Ano Panovníku Hospodine, pro sovu slávu nás veď po cestě spravedlnosti a nedopusť abychom sešli na cestu trápení, hříchu a nicoty!

Odkazy: Ř 5,12, 6,20-21; 7,15; Ž 32,3; Ef4,18-19; Ju 1,10-13; J 3,19; Mt 6,21; 25,41; Iz 48,11;

BÁZEŇ JAKO DŮKAZ ŽE O VÁS BŮH ROZHODL A KRISTUS PRO VÁS PŘIŠEL! 19b-20

Petr napsal list, který dává uprostřed soužení, tísně, pronásledování a tlaku světa dokonalou jistotu těm, kteří patří Bohu! Vidíme to na celé první kapitole. Vidíme to i dnes v našem textu a uvidíme to i v posledním bodě kázání. Petr končí slovy.

1 Pt 1,19b On jako beránek bez vady a bez poskvrny 20 byl k tomu předem vyhlédnut před stvořením světa a přišel kvůli vám na konci časů.

O čem nás ujišťuje Petr? Dosvědčuje, že Pán Ježíš je opravdu tím Božím Beránkem. Dává nám opět jistotu věčnosti. Jistotu neochvějnosti a nezrušitelnosti Božího rozhodnutí. Učinil ho věčný Bůh Otec na věčnosti. Tam vybral svého Beránka a tento Beránek je stejné podstaty jako Bůh Otec. Je to věčný Boží Syn! Písmo svědčí v efezským o Kristu.

• Fp 2:6 Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl

A Jan napsal v páté kapitole svého prvního listu tato slova: 1J 5:20 Víme, že Syn Boží přišel a dal nám schopnost rozeznávat, abychom poznali, kdo je pravý Bůh. A jsme v tom pravém Bohu, protože jsme v jeho Synu Ježíši Kristu. On je ten pravý Bůh a věčný život.

Proto má rozhodnutí o Božím Beránku a všech, kteří jsou v Něm věčný, nezničitelný charakter. Boží Beránek je dokonale  svatý, bez vady a bez poskvrny. Jeho oběť tedy očišťuje dokonale a jednou provždy smyla každou vinu! Autor listu Židům napsal.

 

• Židům 9:11 Ale když přišel Kristus, velekněz, který nám přináší skutečné dobro, neprošel stánkem zhotoveným rukama, to jest patřícím k tomuto světu, nýbrž stánkem větším a dokonalejším. 12 A nevešel do svatyně s krví kozlů a telat, ale jednou provždy dal svou vlastní krev, a tak nám získal věčné vykoupení. 13 Jestliže již pokropení krví kozlů a býků a popel z jalovice posvěcuje poskvrněné a zevně je očišťuje, 14 čím více krev Kristova očistí naše svědomí od mrtvých skutků k službě živému Bohu! Vždyť on přinesl sebe sama jako neposkvrněnou oběť Bohu mocí Ducha, který nepomíjí.

Všimněte si v Židům devět dvou věcí, které potvrzují nezrušitelnost a věčnost Božího záměru o vás, pokud jste v Kristu, v Božím Beránku.

Za prvé verš dvanáct mluví o věčném vykoupení a za druhé verš čtrnáctý mluví o tom, že Boží čistý Beránek přinesl neposkvrněnou oběť jak? Mocí nepomíjitelného Božího Ducha! To je ta moc, která vás zachránila, vykoupila a střeží! Ta, která Krista neochvějně vedla ke kříži, zachovala ho skrze utrpení a smrt kříže a rozdrtila paže smrti, tak že smrt Krista neudržela ve své moci a Syn Boží byl třetího dne vzkříšen přesně podle Božího nezměnitelného rozhodnutí!

To je evangelium, kterému věřil Petr a zvěstoval ho ve svém listu. Věřil mu a zvěstoval ho Pavel a mnozí další, věříme mu a zvěstujeme ho i my dnes! Toto evangelium přináší slávu věčnému Bohu za Jeho dobrotu, lásku a slitování. Přináší jistotu věčné spásy všem, co mu věří. To je to, co jsme dnes znovu procházeli v našem textu. Petr napsal ve verši sedmnáct.

1 Petrův 1:17 Jestliže ‚vzýváte jako Otce‘ toho, kdo nestranně soudí každého podle jeho činů, v bázni před ním žijte dny svého pozemského života. 

A my jsme dnes viděli, že pokud je tato bázeň před Bohem v našich životech přítomná a patrná pak je:

1. důkazem pravosti naší víry a našeho uctívání!
2. Důkazem našeho pravého poznání Boha. Toho, že dobře rozumíme z čeho jsme byli zachráněni a za co se nyní stydíme.
3. Bázeň před Bohem je důkazem, že rozumíme i ceně našeho vykoupení!

Máme takovou bázeň? Máš ji bratře, sestro? Mám ji já? Pak máme jistotu, že o nás Bůh rozhodl na věčnosti a Boží Beránek přišel i pro nás, přišel i pro mě! Není to nádherné bratři a sestry?

Odkazy: Fp 2,6; Žd 9,11-14;

 

APLIKACE:

• Rozumíš dobře evangeliu? Kým jsi bez kříže Krista? Věříš a vede tě víra k bázni před Bohem? Bojíš se hřešit proti Bohu? Jestli ne, učiň vše abys to změnil! Hledej, pros a tluč! Čiň pokání a věř! Lk 11,9; Mk 1,15; Ř 16,25-26; Sk 17,30-31;  
• Vzýváš v Kristu Boha Otce? Pak víš, že jsi v tomto světě cizinec. Občan nebes a tvůj život o tom musí svědčit! Mezi tebou a světem musí být jasný rozdíl! Ne vzpoura, ne život v hříchu, ale Boží bázeň má charakterizovat tvůj život! Ef 4,17-24; 5,1-4; Fp 2,12;
• O svou bázeň se starej, pečuj o ni, aby rostla, sílila a neochabovala! Musíš růst v porozumění kým je Bůh, kým jsi byl ty kdysi a jak jsi byl z těch věcí zachráněn! Musíš znát cenu evangelia a tvé spásy! Modli se nad Písmem, rozjímej a syť se Božím slovem. Jsi v padlém těle v cizím, zlém světě. Tvá bázeň je dílo Boží milosti, ale i tvá zodpovědnost a tvá práce! Ř 12,1-2; Fp 4,8; 2 Pt 1,2-9; Ef 3,14-19;
• Nezanedbávej společná shromáždění, církev je Boží dům a rodina ve které jsme povoláni ke společnému růstu v porozumění evangeliu. V posvěcení a v bázni! Služ Kristu v církvi, služ svým sourozencům a bližním v církvi. Tak porosteš ve veškeré milosti! Žd 10,23-25; ř 15,2; Ef 2,19-22; 1 K 12,13,26;