BOÁZ VSTUPUJE NA SCÉNU! Rút 2,1-23;

BOÁZ VSTUPUJE NA SCÉNU! Rút 2,1-23;

O lidské zodpovědnosti a o Boží štědré dobrotě

Pokoj vám bratři a sestry! Je poslední adventní neděle. Advent je časem připomínání si Kristovi svrchované vlády nad světem i časem očekávání Jeho příchodu. Ale jako křesťané víme, že každý čas na tomto světě je časem, kdy si připomínáme a plně uvědomujeme Kristovu vládu nad světem, ale i Jeho druhý příchod ve slávě a moci!

Ježíš je králem, jehož trůn je věčný, upevněný spravedlností a právem. V novém zákoně apoštol Petr adresuje církvi slova o druhém příchodu Krista:

• 2 Petrův 3:9-10 Pán neotálí splnit svá zaslíbení, jak si to někteří vykládají, nýbrž má s námi trpělivost, protože si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání. Den Páně přijde, jako přichází zloděj. Tehdy nebesa s rachotem zaniknou, vesmír se žárem roztaví a země se všemi lidskými činy bude postavena před soud.

Proto je dobré, když máme dobré tradice jako třeba adventní čas, jehož historie se datuje od pátého století po Kristu. Je dobré prožít Vánoce jako evangelium Spasitele Ježíše Krista. On jediný zachraňuje hříšníky před Božím hněvem a soudem! Ale pokud není celý náš život zaměřený na Pána Ježíše, i dobrá tradice je marná.

Jsme spolu v knize Rút a viděli jsme v ní právě těžký úděl člověka, padlého lidství i svrchovanou moc a dobrotu Boha. Autor knihy Kazatel začíná slovy, která deptají a tíží:

• Kazatel 1:2-4 Pomíjivost, samá pomíjivost, řekl Kazatel, pomíjivost, samá pomíjivost, všechno pomíjí. Jaký užitek má člověk ze všeho svého pachtění, z toho, jak se pod sluncem pachtí? Pokolení odchází, pokolení přichází, ale země stále trvá.

Tuto marnost jsme sledovali na Elímelekovi a jeho rodině. Když vkročili na stezku svých představ o tom, jak zajistit svůj život. Dopad byl drtivý pro celou rodinu. Elímelek umírá a nedlouho po něm i jeho dva synové. Všichni tři muži po sobě zanechávají vdovy. Osamělé, bez ochrany, bez prostředků, bez naděje.

V tu chvíli vstupuje na scénu Bůh. Nejprve tak, že vdovám dá doslechnout se, že v Betlémě je opět hojnost chleba. Později k sobě obrací Rút. Dá jí nové srdce, které věří. Vede Rút i Noemi zpět do Betléma. Dává Rút milost jednat ve víře v Boží slovo z Dt 24, 19.

A vede svrchovaně Rút až na Boázovo pole. Rút šla, vyhlédla si pole a shodou okolností bylo Boázovo! Zde se nenaplnil žádný lidský záměr, ale Boží svrchovaná, nezměnitelná vůle. Byl to Bůh, který prozřetelně jednal, aby zachránil Rút s Noemi. Bůh, který se slitovává, nad kým chce, a činí zatvrzelým, koho chce.

Tento Bůh a jediný Pán přivedl Rút s Noemi k muži, kterého vybral a zaopatřil vším potřebným, aby byl dokonalým nástrojem v Božích rukou. Boáz měl moc i prostředky k záchraně obou žen. Boáz byl významný muž. Boáz je předobrazem daleko významnějšího muže. Pána Ježíše Krista. A Boáz dnes v kázání vstupuje na scénu a bude ukazovat na Pána Ježíše Krista. Přečtěme si celou druhou kapitolu knihy Rút. Budeme ji procházet.

Odkazy: 2 Pt 3,9-10; Kaz 1,2-4;

Rút 2:1-23 Noemi měla příbuzného z manželovy strany, významného muže z Elímelekovy čeledi. Jmenoval se Bóaz. Moábská Rút řekla Noemi: „Ráda bych šla na pole sbírat klasy za někým, u koho dojdu přízně.“ Noemi jí odpověděla: „Jdi, má dcero.“ Šla tedy, přišla na pole a sbírala za ženci klasy. Shodou okolností patřil ten díl pole Bóazovi z Elímelekovy čeledi. Tu přišel z Betléma Bóaz a pozdravil žence: „Hospodin s vámi.“ Odpověděli: „Hospodin ti žehnej.“ Bóaz se otázal svého služebníka, který dozíral na žence: „Čí je to dívka?“ Služebník, který dozíral na žence, odpověděl: „To je moábská dívka, která se vrátila s Noemi z Moábských polí. Optala se: »Mohla bych sbírat a paběrkovat za ženci mezi snopy?« Jak přišla, zůstala tu od samého rána až do této chvíle. Jen trochu si tady oddechla.“ Bóaz oslovil Rút: „Poslyš, má dcero. Nechoď sbírat na jiné pole a neodcházej odtud. Přidrž se mých děveček. Podívej se vždy, na které části pole budou sklízet, a jdi za nimi. Poručil jsem služebníkům, aby tě neobtěžovali. Budeš-li mít žízeň, jdi k nádobám a napij se vody, kterou služebníci načerpají.“ Tu padla na tvář, poklonila se k zemi, a otázala se ho: „Jak to, že jsem u tebe došla přízně, že se mě ujímáš, ačkoli jsem cizinka?“ Bóaz jí odpověděl: „Jsem dobře zpraven o všem, co jsi po smrti svého muže učinila pro svou tchyni, že jsi opustila otce a matku i rodnou zemi a odešla jsi k lidu, který jsi dříve neznala. Nechť ti Hospodin odplatí za tvůj skutek. Ať tě bohatě odmění Hospodin, Bůh Izraele, pod jehož křídla ses přišla ukrýt!“ Ona řekla: „Kéž bys mi i nadále projevoval přízeň, pane. Potěšil jsi mě, že jsi se svou otrokyní mluvil přívětivě, ačkoli se nemohu rovnat žádné z tvých otrokyň.“ Když byl čas k jídlu, řekl jí Bóaz: „Přistup blíž, pojez chleba a namáčej si sousta ve víně.“ Přisedla si k žencům a on jí nabídl pražené zrní. Najedla se dosyta a ještě jí zbylo. Když vstala, aby sbírala dál, přikázal Bóaz svým služebníkům: „Bude-li sbírat i mezi snopy, nevyčítejte jí to. Ano, upouštějte pro ni klasy z hrstí a nechávejte je ležet. Jen ať sbírá, neokřikujte ji.“ Sbírala tedy na tom poli až do večera. Pak vymlátila to, co nasbírala, a byla toho asi éfa ječmene. Odnesla si jej do města. Když její tchyně spatřila, co nasbírala, a když Rút vyňala i to, co jí zbylo po nasycení, a dala jí, otázala se: „Kde jsi dnes sbírala? Kde jsi pracovala? Požehnán buď ten, kdo se tě ujal.“ Pověděla tchyni, u koho pracovala: „Muž, u něhož jsem dnes pracovala, se jmenuje Bóaz.“ Tu řekla Noemi své snaše: „Požehnán buď od Hospodina, který neodňal své milosrdenství od živých ani od mrtvých.“ A pokračovala: „Ten muž je náš blízký příbuzný, patří k našim zastáncům.“ Nato řekla moábská Rút: „Dokonce mě vybídl: Přidrž se mých služebníků, dokud nebudou hotovi se sklizní všeho, co mi patří.“ Noemi své snaše Rút přisvědčila: „Dobře, má dcero, že chceš chodit s jeho děvečkami. Aspoň na tebe nebudou na cizím poli dorážet.“ Přidržela se tedy Bóazových děveček a sbírala, dokud neskončila sklizeň ječmene a pšenice. A bydlela s tchyní.

Lidská odpovědnost před Bohem

A. Bůh je svrchovaný

Jak už jsme si řekli, v našem příběhu vidíme jako hlavní myšlenku Boží svrchovanost. Bůh je ten, který tvoří, předurčuje, řídí celé stvoření, všechny okolnosti podle své neměnné vůle. A to v každém čase až k úplnému naplnění Jeho svatého záměru. Až bude všechno na nebi i na zemi dovedeno k jednotě v Kristu. Až do úplné porážky hříchu a zla. Až k vítěznému okamžiku druhého příchodu Krista.

Boží svrchovanost je dobře vidět právě na příběhu Rút. Slova třetího verše: „Šla tedy, přišla na pole a sbírala za ženci klasy. Shodou okolností patřil ten díl pole Bóazovi z Elímelekovy čeledi.“

Zde se nejednalo o žádnou náhodu. Něco, co se stalo, ale zrovna tak se to mohlo odehrát jinak. Ne! Naplnil se Boží záměr. Nejlépe tuto situaci vystihuje Pavlíkův překlad Písma, kde stoj doslova toto: „Stalo se, co se stát mělo.“ Žádná shoda okolností. Boží předurčení, Boží záměr, nade vším svrchovaná vůle Hospodinova. Tak, jak určil, tak jednal a dovedl svůj záměr k naplnění.

• Izajáš 14:27 Když Hospodin zástupů rozhodl, kdo to zruší? Jeho paže je napřažena, kdo ji odvrátí?

B. Člověk je zodpovědný

Stejně tak zde ale vidíme i zodpovědnost člověka. Rút věděla, že musí jednat. Znala svou potřebu. Proto šla, přišla na pole a sbírala za ženci klasy. Tím prokázala svou víru. Jednala podle ní. Víra bez skutků je mrtvá Jk 2,17.

Stejně tak mrtvý ale je člověk, který nemá víru v Krista. Ten, kdo nevěří Hospodinovu slovu. Jen skrze poslušnost tomu, co říká Bůh může být člověk zachráněn. Rút věděla, že Bůh ustanovil pro všechny potřebné způsob, jak mohou a mají být zachráněni před smrtí hladem.

• Leviticus 23:22 Až budete sklízet obilí ve své zemi, nepožneš své pole až do okraje ani nebudeš po žni paběrkovat; zanecháš paběrky pro zchudlého a pro hosta. Já jsem Hospodin, váš Bůh.“

Rút poslušně šla a Bůh ji přivedl na to jediné a správné pole, Boázovo! Stejně tak i dnes milostivý Bůh zachraňuje před duchovním hladem a duchovní smrtí. A ukazuje cestu na to správné pole a ke správnému muži.

• Ř 6:23 Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu.

Pavel zvěstoval svatého Božího Syna a ukazoval na hřích člověka. Mluvil o mzdě hříchu. Tím vším ukazoval na duchovní hlad i duchovní smrt a ukazoval na to správné pole se správným mužem. Také Jan zaznamenal Ježíšova slova.

• J 5:24 Amen, amen, pravím vám, kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má život věčný a nepodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života.

Ve skutcích Petr zvěstuje vzkříšeného a vyvýšeného Krista.

• Skutky apoštolské 2:22-24 Muži izraelští, slyšte tato slova: Ježíše Nazaretského Bůh potvrdil před vašimi zraky mocnými činy, divy a znameními, která mezi vámi skrze něho činil, jak sami víte. 23 Bůh předem rozhodl, aby byl vydán, a vy jste ho rukou bezbožných přibili na kříž a zabili. Ale Bůh ho vzkřísil; vytrhl jej z bolestí smrti, a smrt ho nemohla udržet ve své moci.

I dnes ve svém slově Bůh jasně ukazuje, jakým způsobem dojdou záchrany ztracení hříšníci! Dal lidem významného muže, zachránce, ochránce. Dal hříšníkům vlastního Syna, aby Ježíš dal za hříšníky svůj život! Bůh učinil vše!

Lidskou zodpovědností pak je věřit Bohu a Kristu! Kdo věří, bude zachráněn, kdo odmítá Ježíše Krista, již je odsouzený!

Předobrazem Krista zachránce je Boáz, předobrazem zodpovědnosti a víry je Rút!  Lidskou zodpovědností před Bohem je věřit evangeliu, činit pokání a jít ke Kristu. On je ten pravý zastánce a zachránce!

Kniha Rút je na prvním místě o Boží svrchovanosti. Ale je také příkladem zodpovědnosti člověka. Učí nás, že náš život závisí na tom, jak budeme reagovat tváří v tvář Kristu, jeho kříži a evangeliu. Zda v poslušnosti a pokání půjdeme ke Kristu, nebo ve vzdoru vlastními cestami.

Odkazy: Iz 14,27; Lv 23,22; Ř6,23; J 5,24; Sk 2,22-24;

Boáz, nástroj v Božích rukou

A. Přijetí

Ve čtvrtém verši vstupuje na scénu Boáz. A hned od počátku vidíme, že jde o muže zbožného. Boáz přichází a zdraví žence na svém poli slovy: „Hospodin s vámi“ Hned nato se ptá dozorce na neznámou dívku. Dozorce mu v šestém a sedmém verši odpovídá.

• „To je moábská dívka, která se vrátila s Noemi z Moábských polí. 7 Optala se: »Mohla bych sbírat a paběrkovat za ženci mezi snopy?« Jak přišla, zůstala tu od samého rána až do této chvíle. Jen trochu si tady oddechla.“

Všimněte si dvou věcí.

Za prvé je zde opět vidět poslušná víra Rút. Jak přišla, od samého jitra až do příchodu Boáze pilně a tvrdě pracovala, aby naplnila potřebu svou i své tchýně. Člověk je zodpovědný za svůj život před Bohem. Bůh přikazuje člověku, aby Boha hledal a činil pokání v Kristu. A po obrácení dílo člověka nekončí. Apoštol Pavel píše filipským.

• Filipským 2:12 A tak, moji milí, jako jste vždycky byli poslušní – nikoli jen v mé přítomnosti, ale nyní mnohem více v mé nepřítomnosti – s bázní a chvěním uvádějte ve skutek své spasení.

Rút uvěřila Hospodinu, pokorně a pilně uváděla svou záchranu ve skutek!

Za druhé Boázův dozorce Rút chválí a vyzdvihuje před Boázem její pracovitost. Říká: „Pane, od rána pilně pracuje, ani se nezastavila, jen na malou chvíli si oddechla“ Možná se bál, že Boáz bude na dívku reagovat odmítavě, a tak ji chtěl pomoci tím, že zdůrazní její píli.

Každopádně Rút a její víra byla dobrým svědectvím pro lidi okolo. Je to tak i u vás milovaní?

Podívejte se nyní na reakci Boáze. V osmém a devátém verši čteme.

• Bóaz oslovil Rút: „Poslyš, má dcero. Nechoď sbírat na jiné pole a neodcházej odtud. Přidrž se mých děveček. Podívej se vždy, na které části pole budou sklízet, a jdi za nimi. Poručil jsem služebníkům, aby tě neobtěžovali. Budeš-li mít žízeň, jdi k nádobám a napij se vody, kterou služebníci načerpají.“

Vidíme, že Boáz Rút přijímá pod svou ochranu. A vytváří ji potřebné podmínky k tomu, aby mohla pokojně pracovat. Jeho dozorčí služebník mluvil o Rút pochvalně. Ale stále pro něho byla cizinkou. Ne tak pro Boáze. Oslovuje Rút má dcero. A to myslím hovoří za vše. Boáz Rút přijímá jako svou dceru a tím nám ukazuje na Boha Otce a Jeho dobrotu. Je to Bůh, o kterém v Písmu čteme:

• Žalm 68:6 Otec sirotků, obhájce vdov je Bůh v obydlí svém svatém.

V našem textu je to Bůh, který svrchovaně jedná prostřednictvím Boáze.

B. Bůh odměňuje Rút za věrnost a pokoru, kterou sám vložil do jejího srdce

Jeden z církevních otců, svatý Augustin měl oblíbenou modlitbu, ve které se modlil těmito slovy.

„Bože dej, co žádáš a žádej, co chceš!“ A skutečně je to tak, že my sami před Bohem nemáme nic. Je to Bůh, který dává nové srdce, víru i vše potřebné ke zbožnému životu. A stejně tak vidíme jednat Boha v životě Rút. On jí dal nové srdce, vložil do něho poslušnost, pokoru, víru a odvahu. To vše je Jeho dar z pouhé milosti. Bůh však jde ve své dobrotě ještě dál. Nejenom, že štědře Rút obdaroval vírou, pokorou a věrností, ale nyní Rút navrch ještě za to, co ji dal odměňuje! Podívejte.

• Tu padla na tvář, poklonila se k zemi, a otázala se ho: „Jak to, že jsem u tebe došla přízně, že se mě ujímáš, ačkoli jsem cizinka?“ Bóaz jí odpověděl: „Jsem dobře zpraven o všem, co jsi po smrti svého muže učinila pro svou tchyni, že jsi opustila otce a matku i rodnou zemi a odešla jsi k lidu, který jsi dříve neznala. Nechť ti Hospodin odplatí za tvůj skutek. Ať tě bohatě odmění Hospodin, Bůh Izraele, pod jehož křídla ses přišla ukrýt!“ Ona řekla: „Kéž bys mi i nadále projevoval přízeň, pane. Potěšil jsi mě, že jsi se svou otrokyní mluvil přívětivě, ačkoli se nemohu rovnat žádné z tvých otrokyň.“

Vidíme, že Rút je udivená nečekanou přízní. Mohli bychom říci přízní nad rámec Hospodinova nařízení platného pro žně a paběrkování. Vzápětí se jí dostává od Boáze vysvětlení.  Chválí Rút za její víru a věrnost. Za to, že se vzdala všeho, svého lidu i svých bohů. Chválí jí  za statečnost, se kterou se vydala do neznáma. To svědčí o dobré pověsti Rút, o tom, že se to mezi lidmi stalo známostí. Příběh o její víře, věrnosti a oddanosti se mezi lidmi rychle rozšířil.

Také to ale svědčí o skutečném významu Boáze v Betlémě. Byl to muž přední mezi svými. Muž mající vliv a přehled. A tak zbožný Boáz Rút oceňuje a chválí její věrnost. Boáz je skutečně zbožný. Vidí dobře za oponu viditelného. Duchovním zrakem rozpoznává Boží dílo v životě Rút. Rozpoznává, kdo jedná a zachraňuje. Proto sám žehná Rút těmito slovy 12. Verše.

• Nechť ti Hospodin odplatí za tvůj skutek. Ať tě bohatě odmění Hospodin, Bůh Izraele, pod jehož křídla ses přišla ukrýt!“

Ano je to sám Hospodin. To On jedná a přivádí Rút k sobě a pod svá ochranná křídla. A jeho dobrota a štědrost ještě nekončí. Bůh jedná dál skrze Boáze, kterého určil.

 

 

C. Společenství stolu

Pro Boáze není Rút jen pracovitou a pilnou ženou. Pohankou a cizinkou, která nám může být sympatická pro své vlastnosti, ale přesto zůstává vzdálená a cizí. Když ji oslovil, nazval ji dcerou, zaopatřil ji více, než musel a pokračuje v tom. Podívejte se na verše 14-16.

• Když byl čas k jídlu, řekl jí Bóaz: „Přistup blíž, pojez chleba a namáčej si sousta ve víně.“ Přisedla si k žencům a on jí nabídl pražené zrní. Najedla se dosyta, a ještě jí zbylo. Když vstala, aby sbírala dál, přikázal Bóaz svým služebníkům: „Bude-li sbírat i mezi snopy, nevyčítejte jí to. Ano, upouštějte pro ni klasy z hrstí a nechávejte je ležet. Jen ať sbírá, neokřikujte ji.“

Boáz cizí, pohanskou ženu nazval dcerou a nyní ji přivádí ke svému stolu. Zve ji: „Přistup blíž, vezmi chléb a jez a namáčej sousta ve víně.“ My nemůžeme nevzpomenout na stůl Kristův, ke kterému jsme zváni a který je symbolicky vyjádřený v památce večeře Páně. Chléb a víno.

Z Boázova jednání na nás dýchá jeho zbožnost, dobrota a štědrost. Od chvíle, kdy svět padl, je pod vládou zla. A je velmi temným a tvrdým místem, kde člověk člověku je vlkem. A Boáz svým jednáním do tohoto světa nezapadá. Ano měl Mojžíšův zákon a nařízení od Boha, jak jednat. Ale také víme, že tělesný Izrael po většinu času zákon více neplnil, než plnil. A navíc, Boáz jde jednoznačně dál, nad zákon daný Mojžíšovi. Ten Boázovi neukládá, aby Rút přijal jako dceru a přivedl ji ke svému stolu. My ale jako bychom to už někde zaslechli. Ozvěnu toho, čím se řídí Boáz.

Matouš 5:42 Kdo tě prosí, tomu dej, a kdo si chce od tebe vypůjčit, od toho se neodvracej. 43 Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Milovati budeš bližního svého a nenávidět nepřítele svého 44 Já však vám pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují 45 abyste byli syny nebeského Otce; protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé.

Zde nejde o zákon Mojžíšův, ale o ospravedlnění z víry v Krista! To není zákon, který hlídá jako dozorce zlé lidské srdce.

Kristovo evangelium má větší moc, než držet zlo lidských srdcí na uzdě a trestat ho, aby nepropadlo úplné bezuzdnosti. Milost Kristova jde hlouběji, nedrží srdce sevřené v ocelové pěsti, ale proniká hluboko do srdce, mění ho, dává zemřít starému srdci a nahrazuje ho novým! Evangelium je vyšší a dokonalejší smlouvou než zákon Mojžíšův. Pavel, píše galatským.

• Galatským 3:19-21b Kdyby tu byl zákon, který by mohl dát život, pak by vskutku spravedlnost byla ze zákona. Ale podle Písma je všechno v zajetí hříchu, aby se zaslíbení, dané víře v Ježíše Krista, splnilo těm, kdo věří. Dokud nepřišla víra, byli jsme zajatci, které zákon střežil pro chvíli, kdy víra měla být zjevena. Zákon byl tedy naším dozorcem až do příchodu Kristova, až do ospravedlnění z víry. Když však přišla víra, nemáme již nad sebou dozorce.

Náš Boáz je předobrazem Pána Ježíše Krista a Jeho evangelia.

 

D. Boáz, předobraz Boží dobroty a štědrosti

Boáz svým jednáním nejenom plní Mojžíšův zákon, jde mnohem dál, ukazuje na Ježíše Krista. Je jako obchodník, který nalezl vzácnou perlu a koupil ji za celý svůj majetek. Reprezentuje svým jednáním Krista v našem příběhu a ukazuje na jeho dobrotu, milosrdenství, lásku a štědrost. Je jako dobrý hospodář, který ví, co má ve své pokladu a moudře všeho užívá.

• Matouš 13:52 A on jim řekl: „Proto každý zákoník, který se stal učedníkem království nebeského, je jako hospodář, který vynáší ze svého pokladu nové i staré.“

V minulém kázání jsme si řekli, že Boáz reprezentoval a ukazoval na Krista svou významností. Tím, že byl schopen a měl prostředky k záchraně Rút a Noemi. Dnes Boáz reprezentuje a ukazuje ke Kristu svou zbožností, dobrotou, láskou a štědrostí.

Boáz nemusel přistupovat k Rút, jako ke své dceři, nemusel jí zaopatřovat nad rámec Mojžíšova zákona, nemusel ji pozvat ke svému stolu a nemusel ji štědře zahrnout  a obdarovat. Stačilo nechat ji sbírat! Nemusel svým služebníkům dávat příkaz, aby s Rút zacházeli zvláštním, nad míru laskavým způsobem. Ale on to učinil. Tím ukazuje na Boha Otce i na Krista samotného.

• Efezským 1:3 Pochválen buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás v Kristu obdařil vším duchovním požehnáním nebeských darů;

Bůh nás ve svém Synu Ježíši Kristu zahrnul vším požehnáním nebes! Slovo zahrnul, ukazuje na to, že jsme doslova zavaleni Boží dobrotou. Jako veliký buldozer zahrne hluboký příkop, tak Bůh nás zahrnul vší svou štědrostí. Svou láskou zahrnul propast hříchu mezi Ním a námi. Apoštol Pavel říká.

• Římanům 8:32 On neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal; jak by nám spolu s ním nedaroval všecko?

Bůh nám daroval spolu se svým Synem všecko. Byli jsme Boží nepřátelé, ale nyní jsme Boží děti. Byli jsme Bohu svým smýšlením i skutky odporní, ale nyní?

• 1 Petrův 2:7-10 Vy však jste ‚rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu‘, abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla. Kdysi jste ‚vůbec nebyli lid‘, nyní však jste lid Boží; pro vás ‚nebylo slitování‘, ale nyní jste došli slitování.

Ano! Byli jsme Bohu cizí daleko více, než byla Rút cizí židům v Betlémě. A nyní jsme rodem vyvoleným, kněžími Krále, svatým národem. Jsme povolání ke zvěstování té nejúžasnější zprávy a mocných skutků Božích! Došli jsme u Boha mocnějšího slitování než Rút u Boáze.

Jsme u stolu Kristova, jsme v úzkém a intimním společenství s Kristem.

• Jan 6:53-56 Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den. Neboť mé tělo je pravý pokrm a má krev pravý nápoj. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm.“

Nehrozte se a nepohoršujte se nad těmi slovy! Musíme chápat, čím je pro nás Ježíš Kristus. Jakým požehnáním je Mesiáš! Jak hluboko a pevně musíme být v Kristu. Tak, že budete Krista duchovně jíst a budete duchovně pít Jeho krev! On je pravý Boáz! V něm jediném je síla spasit hříšníky a uchovat pro život věčný!

Odkazy: Fp 2,12; Ž 68,6; Mt 5,42-45; 13,52; Ga 3,19-21; Ř 8,32; 1 Pt 2.7-10;

Prozření Noemi

Ve verších 17-23 vidíme znovu vytrvalé úsilí Rút. Vidíme ale také Noemi, která je překvapená z požehnání, které Rút domů přinesla. Noemi je konsternovaná Boázovou dobrotou. Ptá se: „Kde jsi byla, u koho jsi sbírala. Požehnán buď ten muž, co se tě ujal.“ Rút jí odpovídá a Noemi se konečně otevřelo srdce a začíná vidět Boží jednání a milost ve svém životě. Noemi to vede ke chvále. Noemi chválí Boha za prokázané milosrdenství a žehná Boázovi. Kéž naše věrnost a zbožnost vede lidi kolem nás k prozření a chvále jako to bylo u Rút!

Boáz vybízí Rút, aby se ho držela až do konce veškeré sklizně. Ona je poslušná. Obě Noemi i Rút chápou, že je Boáz vzal pod svou ochranu. Ví obě, že potřebují zachránce! Víte i vy všichni, že potřebujete Ježíše Krista? Jinak budete v den Jeho příchodu odsouzeni a uvrženi do věčného trestu. Víte to? Teď už ano a nebudete mít dále výmluvu! čiňte pokání a věřte evangeliu!

Ježíš vybízí své ovce, aby zůstali v Něm a pracovali na Jeho poli, dokud nebude sklizeno vše, co Mu patří. Dokud neshromáždí všechny své ovce a hříšníky nespálí ohněm neuhasitelným. Buďme proto věrní a vděční jako Rút a Noemi. Amen!