VYKOUPENÍ VE SVĚTLE ZMĚNY SMLOUVY! Ga 3,23

VYKOUPENÍ VE SVĚTLE ZMĚNY SMLOUVY! Ga 3,23

Galatským 3:23 Dokud nepřišla víra, byli jsme zajatci, které zákon střežil pro chvíli, kdy víra měla být zjevena. 24 Zákon byl tedy naším dozorcem až do příchodu Kristova, až do ospravedlnění z víry. 25 Když však přišla víra, nemáme již nad sebou dozorce. 26 Vy všichni jste přece skrze víru syny Božími v Kristu Ježíši. 27 Neboť vy všichni, kteří jste byli pokřtěni v Krista, také jste Krista oblékli. 28 Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou. Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši. 29 Jste-li Kristovi, jste potomstvo Abrahamovo a dědicové toho, co Bůh zaslíbil.

Motto: Sk 4:12 V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni.“

ÚVOD

Pokoj vám a milost drazí svatí a přítomní! V poslední době zjišťuji a nejsem v tom nejspíše sám, že jsme ve svých osobních životech mnozí pod stále větším tlakem. Jakoby toho bylo více, co na nás doléhá v rodinách, v zaměstnání, ve společnosti a konec konců i v církvi!

Nejsem si úplně jistý, do jaké míry je toto zjištění subjektivní, či nikoli. Jestli skutečně čelíme drsnější době. Co svět světem stojí, platí, že leží ve zlém. A život v něm nebyl nikdy procházka růžovým sadem. A obzvlášť pro ty, které si Bůh povolává svou milostí k víře. Vždyť Písmo praví.

• 2Tm 3:12 A všichni, kdo chtějí zbožně žít v Kristu Ježíši, zakusí pronásledování.

Chci vás povzbudit. Ať už to je jakkoli, Bůh se rozhodl, že vše ve vašem životě, i to nejhorší a nejtěžší použije ke své slávě, skrze vaše posvěcení. Nerezignujte tedy pod tím rostoucím tlakem. Sám zápasím se sklony, ztrácet víru. Jednat více tělesně a i hřích se mne pod tlakem mnohem snáze přichytává. Ale nic z toho, není větší a mocnější, než Boží milost v Kristu, v Jeho kříži a v Jeho krvi! Budeme pokračovat v listu Galatským. Shrňme si na úvod věci z minulého kázání.

Pavel rozvíjí působivou a přesvědčivou argumentaci, že zákon nebyl dán ke spáse. A mluví o čtyřech bodech.

1. Zákon a jeho působení bylo dočasné. Byl dán 430 let po slibu Boha Abrahamovi. A jen do příchodu Krista!
2. Byl přidán kvůli provinění. Měl specifický úkol. Měl odhalit hřích v celé jeho zrůdné zhoubě, ukázat na zoufalou potřebu spásy a také do jisté míry chránil před hříšnou bezuzdností.
3. V díle spásy, která je připravená od minulé věčnosti a vede až na budoucí věčnost pracuje Bůh sám. Je celá jeho dílem, dobrotou a nezaslouženou milostí.
4. Zákon tedy nebyl dán v rozporu s Božím slibem Abrahamovi, ale jako nástroj k jeho splnění!

Zákon je tedy součástí Boží milosti vedoucí ke spáse, který svůj úkol již splnil. A pro nás je velmi povzbudivé vidět Boží dobrotu, která neponechala svět a Boží vyvolené v něm v temnotě. Jestli i tato dočasná, nedokonalá smlouva byla světlem, o co více ji převyšuje smlouva Kristovi krve svou láskou, dobrotou a milostí. Jako je východ od západu vzdálil Bůh od nás naše hříchy. Zahladil je a nevzpomene jich!  Jan napsal.

• J 1:16 Z jeho plnosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za milostí

A Pavel v Římanům?

• Římanům 5:8 Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní. 9 Tím spíše nyní, když jsme byli ospravedlněni prolitím jeho krve, budeme skrze něho zachráněni od Božího hněvu.

Dnes budeme v Gal 3,23-29. Budeme mluvit ještě o zákonu. Ale mnohem více o tom, kdo jste v Kristu! Pojďme na to!

Odkazy: 2 Tm 3,12; J 1,16; Ř 5,8,9;

DŮKAZ PROKÁZANÝ NA IZRAELI. V 23-25;

Galatským 3:23 Dokud nepřišla víra, byli jsme zajatci, které zákon střežil pro chvíli, kdy víra měla být zjevena. 24 Zákon byl tedy naším dozorcem až do příchodu Kristova, až do ospravedlnění z víry. 25 Když však přišla víra, nemáme již nad sebou dozorce.

Věřím, že klíčovou věcí pro náš oddíl je čtení zájmen v tomto textu. Pavel napsal: “my jsme byli zajatci. Zákon byl naším dozorcem. Nyní v Kristu my již nad sebou dozorce nemáme.

V zásadě na to existují dva pohledy. Ten první říká my Židé jsme byli zajatci.  Zákon byl dozorcem nás Židů. Když přišla víra, nemáme my Židé nad sebou již dozorce.

Druhý pohled říká my všichni jsme byli zajatci. Nás všech byl zákon dozorcem. Nyní my všichni v Kristu již dozorce nemáme. Tento pohled odkazuje na Ř 2,14-16, Kde Pavel zmiňuje zákon napsaný v srdcích pohanů. Podle mě je Ř 2,14-16 příliš málo na takové tvrzení.

Když jsem text četl s modlitbou, myslím, že jsem uviděl řešení pro to, jak číst třetí kapitolu listu Galatským. V této kapitole podle mne je totiž klíčová změna stavu smlouvy, která přišla s křížem Pána Ježíše. Jsem přesvědčen, že tato změna smlouvy je klíčovým argumentem Pavla k tomu, aby ukázal galatským křesťanům z pohanů, jak nesmyslné a zhoubné je pro ně vracet se k zákonu!

Oni se k zákonu opravdu vraceli. Ne ve smyslu toho, že by byli v minulosti pod Mojžíšovým zákonem. Vraceli se k němu jako k nástroji, který již v historii spásy splnil svůj úkol, skončil a pozbyl platnosti. Bůh si již zákon použil! Vyvolil a učinil k tomu sobě celý jeden národ. Na tomto národu Bůh prokázal hříšnost celého lidského rodu. Na tomto národu Bůh prokázal, že celé lidské pokolení je uzamčené pod vládou hříchu a proto ani dobrý, svatý Boží zákon nemůže nikomu přinést spásu!

• Římanům 3:9 Co tedy? Máme my židé nějakou přednost? Vůbec ne! Vždyť jsme už dříve ukázali, že všichni, židé i pohané, jsou pod mocí hříchu, 10 jak je psáno: ‚Nikdo není spravedlivý, není ani jeden,

Bůh přeci podle jedenácté kapitoly listu Římanům všechny uzavřel pod neposlušnost, aby se nade všemi smiloval! Pavel mluví v dnešním textu ke galatským. Oni byli původem pohané. Pod vlivem falešných učitelů se nechávali obřezat a tak se zavazovali k plnění všech nařízení zákona. A to je zásadní pro to, jak budeme číst Gal 3. kapitolu.

Kdyby před Kristem  ke Galatským dorazili židovští učitelé, bylo by pro galatské pohany dobré stát se proselyty a členy židovské momunity. Nechat se obřezat a přistoupit k zákonu Mojžíšovu. Zákon by se stal v tu chvíli i jejich dozorcem, průvodcem a dohlížitelem. V jeho světle by poté z Boží milosti mohli uvidět svou neschopnost plnit zákon a to by je mohlo vést k hledání Boží milosti jako celníka v chrámu z Lk 18. kapitoly. Ale podle Pavla už bylo tohle všechno  dávno minulostí. Už to neplatilo, bylo to staré! Bylo to zbytečné!

Cílem zákona bylo zjevit jeho prokletí a ukázat na potřebu Krista.  To, že věčný život je možné získat pouze milostí skrze víru v Krista! A to jak pro Žida, tak i pro pohana. A tato pravda již nebyla skrytým tajemstvím, ale naprosto plně zjevenou skutečností v kříži Pána Ježíše! Když se podíváte na prvních čtrnáct veršů třetí kapitoly, bude vám to jasné! Co Pavel napsal?

Že Galatští jsou zjevně pošetilí a oklamaní svodem! Protože…

• Ukřižovaný Kristus jim byl jasně zvěstován!
• Protože je nezpochybnitelné, že Ducha Božího dostali pro svou víru v ukřižovaného Krista. Jejich cesta spásy začala milostí Ducha! Bůh jim Ducha udělil pro jejich víru a ne proto, že by činili  zákon!
• Víra jako cíl je v naprostém souladu s Božím plánem. Vůlí Boží je spása skrze víru a Abraham je toho důkazem!
• Proto pravé děti Abrahama jsou děti víry ze Židů i pohanů! A to je věc o které Písmo mluvilo od počátku, že v Abrahamovi dojdou požehnání věřící ze všech národů!
• Všichni, kdo spoléhají na zákon jsou pod kletbou zákona. Protože  se zavázali plnit celý zákon a to je nemožné! Nikdo nebude takto ospravedlněn!
• Zákon nevychází z víry. A jestli z ní nevychází, tak ani nemůže vést stejným směrem jako víra, totiž ke spáse!

A zde přichází první obtížný verš Gal 3.13, který říká:

• Gal 3:13 Ale Kristus nás vykoupil z kletby zákona tím, že za nás vzal prokletí na sebe, neboť je psáno: ‚Proklet je každý, kdo visí na dřevě.‘

Koho nás Kristus vykoupil z kletby zákona a proč? Vykoupil jenom Židy? A jestli vykoupil i pohany, v jakém smyslu? Myslím, že změna smlouvy, ke které již došlo, a která byla od počátku připravená v dějinách spásy, je klíčem k pochopení. Verš čtrnáctý říká.

• Gal 3:14 To proto, aby požehnání dané Abrahamovi dostaly v Ježíši Kristu i pohanské národy, abychom zaslíbeného Ducha přijali skrze víru.

Myslím, že verš mluví primárně o vykoupení Židů z kletby zákona. Pavel napsal, že předně pro Žida je evangelium mocí ke spáse. Bez toho naplnění pro Židy  by se vůbec neotevřely dveře ke spáse pohanům! To také potvrzuje verš Gal 3:10 kde stojí: ‚Proklet je každý, kdo nezůstává věrný ve všem, co je napsáno v knize Zákona, aby to činil.‘ CSP

Komu byly dány fakticky svitky zákona? Židům. Pohané v té době museli být nejdříve získáni pro zákon jako proselyté. Zavázat se vírou k zákonu a tak vstoupit pod jeho prokletí. V době před Kristem by to bylo naprosto žádoucí. Ale nyní v době nové smlouvy, kdy i pohané přistupují ke spáse jednoduše vírou v ukřižovaného Krista jde pošetilost a v podstatě duchovní sebevraždu!

• Gal 5:4 Zbavili jste se Krista, vy, kteří hledáte ospravedlnění v Zákoně; vypadli jste z milosti

Je tedy možné nějakým způsobem vztáhnout vykoupení z prokletí zákona i na pohany? Myslím, že ano. V tom smyslu, že už nemusejí jako v době před Kristem, pokud uvěřili v Hospodina přijímat obřízku a zavazovat se k zákonu a uvalit tak na sebe jeho prokletí! Kristovým křížem se otevřela přímá cesta ke spáse nejprve Židům, ale i pohanům, a to prostu vírou v Něj! Pavel o pohanech v době před Kristem napsal.

• Efezským 2:11 Pamatujte proto vy, kteří jste svým původem pohané a kterým ti, kdo jsou obřezaní na těle a lidskou rukou, říkají neobřezanci, 12 že jste v té době opravdu byli bez Krista, odloučeni od společenství Izraele, bez účasti na smlouvách Božího zaslíbení, bez naděje a bez Boha na světě.

Pokud jste to chtěli změnit, museli jste se stát proselyty. Přijmout obřízku a zákon. To byla jediná cesta jak se stát součástí vyvoleného Božího lidu, jak vystoupit z temnoty, ve které byl celý pohanský svět! Nyní v Kristu vstupují i pohané do plného světla evangelia a přijímají spásu i podíl v novozákonním Božím lidu vírou! Změna smlouvy zajistila, že pohané již nemusejí přicházet k Bohu jako proselyté, tím že přijímají obřízku těla a zavazují se k plnění zákona, což nutně znamená upadnout pod jeho prokletí. Od této nutnosti, která byla jejich jedinou možností před Kristem, jsou uchráněni.

Jak bych četl verše 23-25? Klíčem je změna smlouvy, kterou přinesl kříž. Smlouva milosti, ve které jedná Bůh sám!

Galatským 3:23 Dokud nepřišla víra, byli jsme (my Židé) zajatci, které zákon střežil pro chvíli, kdy víra měla být zjevena. 24 Zákon byl tedy naším dozorcem (nás židů) až do příchodu Kristova, až do ospravedlnění z víry. 25 Když však přišla víra, nemáme již nad sebou (my Židé) dozorce.

A proto Galaťané, je pošetilostí a zhoubou, když k tomuto dozorci židovského národa, jehož práce již skončila, přicházíte vy! Díky kříži Krista jste této minulé nezbytnosti ušetřeni a tak se vykoupení z prokletí zákona vztahuje i na vás!

Odkazy: Ř 3,9-10; GAL 3,13; 5,4; Ef 2,11-12;

 

 

PRAVÉ DĚTI BOŽÍ, POTOMSTVO ABRAHAMOVO, DĚDICOVÉ SLIBU V 26-29;

1. Boží děti! V 26

Všimněte si slov, které Pavel používá. Byli jsme zajatci. Které zákon střežil. Zákon byl naším dozorcem. Slovo překládané jako dozorce je paidagogós. To slovo znamená antický vychovatel, většinou otrok, vodil děti svých pánů, dohlížel na ně a mohl i trestat. Význam se ale blížil i směrem k dozorci. Takže ten stav, který prožívali Židé Pavel označuje za určitý stav zajetí. Mohli bychom ho přirovnat také ke stavu, ve kterém se ve středověku nacházel lid držený v poddanství roboty! Nad nimi dohlíželi drábové, dozorci dohlížející na to, že lid dobře a poctivě robotuje.

Nyní ale tentýž Pavel říká, že služba zákona jako dozorce prostě skončila. Nyní jsme v Kristu Ježíši všichni do jednoho Boží děti! Verš 26.

Ve starozákonních knihách Písmo několikrát nazývá Boha otcem. Například v Izajášovi.

• Izajáš 63:16 Jsi přece náš Otec! Abraham nás nezná, Izrael, ten o nás neví. Hospodine, tys náš Otec, náš vykupitel odedávna, to je tvé jméno.

Bůh je také nazýván otcem vdov, sirotků, chudých a slabých. Ale všechna tato označení Boha ve starozákonních knihách ukazuje především na to, že Bůh je ochránce slabých a spravedlivý soudce, který drží svou ruku nad Izraelem a každým potřebným v něm. Když mluví novozákonní Písma o tom ,že Bůh je náš Otec a my jsme Boží děti, jde o plné otcovství! Toto plné otcovství zajišťuje nám, Jeho dětem plnost práv, které jako Boží děti přijímáme v Kristu. Bůh nás miluje tou samou láskou, jako svého Syna! A my máme naprosté  právo z této plnosti jeho otcovství k nám čerpat. Pavel napsal v Gal 4,6.

• Ga 4:6 Protože jste synové, poslal Bůh do našich srdcí Ducha svého Syna, Ducha volajícího Abba, Otče.

Jak tomu máme rozumět? Jednoduše milovaní! Ve vás je Duch Kristův. Když v tomto Duchu voláte k Bohu Otci, vaše jednota s Kristem je taková, že Bůh slyší volat svého Syna Ježíše!

A v listu Římanům Pavel napsal.

• Ř 8:15 Nepřijali jste přece Ducha otroctví, abyste opět propadli strachu, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče!

To je stav, který ve své slávě naprosto převyšuje postavení Židů ve smlouvě zákona. Ti, kteří žili tehdy vírou v Boží zaslíbení zažívali stav, kdy Duch svatý byl s nimi. Ale my jako Boží děti dnes máme Ducha svatého, který je v nás! Ani ti nejzbožnější z Izraele nemohli o sobě říci totéž! Mc Donald ve svém komentáři napsal.

Ti, kteří žijí pod Zákonem, jsou jako malé děti, kterým někdo poroučí, jako by byli otroci, a žijí ve stínu strachu z trestu. Když se však člověk narodí znovu, nerodí se do otroctví. Není přiváděn do Boží domácnosti jako otrok. Přijímá ducha synovství. Je přiveden do Boží rodiny jako dospělý syn. Díky pravému duchovnímu instinktu vzhlédne k Bohu a volá: Abba, Otče.

První smlouva zůstávala smlouvou pod prokletím zákona a smrti pramenící z porušení zákona. Prostě vám nemohla přinést věčný život! Spravedliví v této první smlouvě po smrti odcházeli do Abrahamova lůna v podsvětí, kde čekali na své osvobození Kristem. Písmo svědčí o prvním Adamovi, že byl duší živou, ale o ukřižovaném a vzkříšeném Kristu svědčí mnohem mocněji.

• 1 Korintským 15:45 Jak je psáno: ‚První člověk Adam se stal duší živou‘ – poslední Adam je však Duchem oživujícím.

Ve víře v Krista jste byli znovuzrozeni a povolání k životu z Boha! Ten již jako Boží děti máte! Verš 26 nelže!

2. Pokřtěni a oblečeni v Krista! V 27

Ve verši Gal 3. 27 Pavel napsal:  Neboť vy všichni, kteří jste byli pokřtěni v Krista, také jste Krista oblékli.

Zde Pavel ukazuje na viditelnou věc. Tou je obléknutí Krista. Proto se většina vykladačů shoduje, že křest o kterém Pavel mluví, je křest vodou. Křest Duchem svatým je vnitřní, neviditelnou skutečností. Přesto je zde velmi těsná souvislost. Protože ve křtu vodou věřící vyjadřuje své duchovní sjednocení  s Kristem, které nastalo v okamžiku obrácení!

Opět je zde velmi silně vyjádřená jednota s Pánem Ježíšem Kristem, která dosvědčuje, že když Bůh Otec hledí na vás, vidí svého Syna Ježíše Krista. Vidí Jeho spravedlnost, tu vám absolutně přičítá skrze víru, kterou vám daroval! Váš šat před Bohem Otcem je zářivým šatem Kristovi spravedlnosti!

Tato Kristova spravedlnost zahalila naší duchovní nahotu před Bohem, ve které jsme žili před svým obrácením! Adam s Evou usilovali svou duchovní nahotu před Bohem skrýt pomocí fíkového listí a také tím, že se před Bohem skryli, aby je neviděl. Tyto věci však naprosto selhávají. A jediný způsob, jak nebýt před Bohem nahý, je obléci Krista. A to jste ve víře udělali, když jste se přiznali ke Kristu ve veřejném křtu vodou. To by mělo také být povzbuzením pro ty, kteří věří v Kristovu zástupnou oběť, ale ještě neučinili krok směrem ke křtu vodou.

Obléknutí Krista se ale nebylo pro Pavla povrchní, vnější záležitostí. Znamenalo to absolutní novost života těch, kdo v Krista uvěřili. O tom svědčí Písma na jiných místech. Například v Ef 4,22-24. Nebo v listu Koloským. Mluví ne o oblečení Krista, ale o oblečení nového člověka v Kristu.

• Koloským 3:5 Proto umrtvujte své pozemské sklony: smilstvo, necudnost, vášeň, zlou touhu a hrabivost, která je modloslužbou. 6 Pro takové věci přichází Boží hněv. 7 I vy jste dříve tak žili. 8 Ale nyní odhoďte to všecko: zlobu, hněv, špatnost, rouhání, pomluvy z vašich úst. 9 Neobelhávejte jeden druhého, svlečte ze sebe starého člověka i s jeho skutky 10 a oblečte nového, který dochází pravého poznání, když se obnovuje podle obrazu svého Stvořitele. 11 Potom už není Řek a Žid, obřezaný a neobřezaný, barbar, divoch, otrok a svobodný – ale všechno a ve všech Kristus.

Křest vodou přirovnaný k oblečení Pána Ježíše tedy opět jen ukazuje na absolutní jednotu, kterou s Ním máme. A tak jde tak daleko, že Pavel v Gal 2,19-20 napsal absolutní výrok. Znáte ho někdo? Napoví mi někdo?

• Galatským 2:19 Já však, odsouzen zákonem, jsem mrtev pro zákon, abych živ byl pro Boha. Jsem ukřižován spolu s Kristem, 20 nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. A život, který zde nyní žiji, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne

Galatští byli mrtví pro zákon, ale v Kristu živí pro Boha! Byli doslova oblečeni v Krista! A i to ukazuje na jejich dokonalou jednotu s Kristem. Vracet se znovu do otroctví zákona bylo tedy v podstatě vracet se ke smrti a pohrdnout Kristovou obětí!

3. Jedno v Kristu! V 28-29

Všimněte si ale té podobnosti ve verších 28-29 s textem z Koloským3,5-11, který jsme četli.  Mluví o stejné jednotě s Kristem a v Kristu, kterou máme! Nezáleží na tom, zda jsme Řekové, nebo Židé. Zda jsme uvěřili jako otroci, nebo jako svobodní lidé, protože nyní je již všechno a ve všech sám Kristus!

 Náš text v Gal k tomu již přidává jedinou věc, ve které boří také rozdíl mezi mužem a ženou. To se zneužívá k falešnému učení, že žena může být starší a kázat, ale o ničem takovém Pavel vůbec nehovoří. Hovoří o vzácnosti naší spásy, o vzácnosti každého Božího dítěte, Drahocennost Božích dětí je naprosto stejná u Žida, pohana, barbara, divocha, otroka, svobodného, a nakonec i u muže a ženy. Všechno ve všech je Kristus!

Nikoho z nás Bůh Otec nemiluje méně! Všechny miluje dokonalou svatou láskou, jakou miluje svého jediného Syna Ježíše! Nehledí na náš výkon, vytrvalost, sílu víry, množství služby a mnohé další věci. Protože všechno ve všech je Ježíš Kristus a vám je přičtena Jeho dokonalá láska, poslušnost, víra, služba i spravedlnost! Vám je přičtena Jeho svatá plnost lidství a je vám dána milost do této plnosti růst!

 Všude, kde jsme slabí, jsme posílení Kristem. Všude, kde se nám nedostává, jsme doplněni Kristem! Vždy, když padneme, jsme pozvednuti Kristem a v Kristu náš pád, či selhání Bůh nepočítá. Ježíš za nás zaplatil. On již vše dokonale učinil za nás! Jeho oběť, kterou jsme vykoupeni je plná a dokonalá. Nelze k ní nic přidat a není žádná moc, která by z ní mohla cokoli ubrat, a tak nás připravit o spásu!

Spása nás všech má nesmírnou nevyčíslitelnou cenu. Protože to musel být Boží Syn, který jako dokonalý, spravedlivý člověk zemřel za hříšníky! Prolil svou drahocennou krev a zakusil hrozivé odloučení od Boha Otce na kříži, abychom ho my nezakoušeli na věčnosti!

Jak bychom se mohli my, když toto všechno známe obracet k čemukoli, či ke komukoli jinému! Je jedno o co by v takovém případě šlo. Vždy by to byla cisterna rozpukaná a prázdná. Nanejvýš tak se zbytkem páchnoucí břečky někde na dně. Zákon daný Mojžíšovi? Jiný bůh, jiné náboženství? Nějaký člověk, nebo věci hodnotné v očích tohoto světa? Samá nicota! Pavel napsal, že i ty nejlepší věci ze svého starého života považuje za hnůj, ve srovnání s Pánem Ježíšem! A my říkáme amen!

A učedníci vedeni Petrem tváří v tvář Pánu řekli, když ho mnoho jiných učedníků opustilo.

• Jan 6:68 Šimon Petr mu odpověděl: „Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života. 69 A my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží^.

A my znovu řekneme amen!

Odkazy: Iz 63,16; GaL 4,6; Ř 8,15; 1 K 15,45; Kol 3,5-11; Gal 2,19-20;