JEDINĚ Z MILOSTI, JEDINĚ VÍROU V KRISTA! GAL 2,15-18;

JEDINĚ Z MILOSTI, JEDINĚ VÍROU V KRISTA! GAL 2,15-18;

ÚVOD – ŽIDÉ VERSUS POHANÉ V 15

Pokoj vám a milost Kristovu. Budeme znovu v Galatským. Viděli jsme přímost Pavla ve zvěstování i obraně evangelia. Viděli jsme rázné napomenutí Petra, když jeho hřích viditelně ohrožoval církev. Dnes budeme v Gal 2,15.18.

Galatským 2:15 My jsme rodem Židé a ne hříšníci z pohanů;  16 když víme, že člověk není ospravedlňován ze skutků Zákona, nýbrž skrze víru v Ježíše Krista, i my jsme v Krista Ježíše uvěřili, abychom byli ospravedlněni z víry Kristovy, a ne ze skutků Zákona, protože ze skutků Zákona nebude ospravedlněn žádný člověk.  17 Jestliže však i my, kteří hledáme ospravedlnění v Kristu, jsme byli shledáni hříšnými, je snad proto Kristus služebníkem hříchu? Naprosto ne!  18 Neboť jestliže znovu buduji to, co jsem zbořil, představuji sebe jako přestupníka.

Jako úvod použijeme verš patnáctý, kde stojí. Galatským 2:15 My jsme rodem Židé a ne hříšníci z pohanů; Podíváme se na to, co tím Pavel myslí. Je nějaký rozdíl mezi Židy a pohany ve světle evangelia? A jestli, jaký?

Chci, abychom viděli a jasně pochopili, že pokud je rozdíl mezi Židy a ostatními národy, potom rozhodně není v samotných Židech. Není to rozdíl nacházející se v těle. Ale je to rozdíl, který stojí mimo stvořený svět a člověka. Je to rozdíl zrozený na věčnosti, kdy ještě nebyl svět ani žádný člověk. Je to rozdíl zrozený v Boží mysli a v Božím dokonalém plánu! Jde o rozdíl daný tím, že Bůh vyvolil a na základě tohoto vyvolení povolal. A musíme dobře rozumět tomu, k čemu vyvolil a povolal.

Takže rozdíl mezi Židy a pohany není v samotné přirozenosti Židů, protože ta je stejná jako přirozenost pohanů. Je hříšná a hříchu propadlá.

• Římanům 3:10 jak je napsáno: ‚Není spravedlivého, není ani jednoho,

Je to Boží vyvolení k tomu, aby Židé jako národ byli předobrazem duchovních skutečností v Kristu. Jejich záchrana z otroctví Egypta a dovedení do zaslíbené země je předobrazem spasení v Kristu.

K tomu jim bylo dáno světlo Božího zákona skrze Mojžíše. Jak Pavel napsal v Ř 3,1-2. Ale je velmi důležité pochopit, k čemu byl zákon dán a jestli měl kdy vůbec schopnost spasit kohokoli. Jestli mohl dovést člověka ke spravedlnosti, která před Bohem obstojí! A na to už nám velmi dobře odpovídá samotný text z Gal 2,15-18. Boží výroky a jejich světlo přineslo Židům jako prvním poznání toho, co Pavel v našem textu píše. Pojďme na to.

Odkazy: Ř 3,10;

POUZE VÍROU V KRISTA V 16

Gal 2:16 když víme, že člověk není ospravedlňován ze skutků Zákona, nýbrž skrze víru v Ježíše Krista, i my jsme v Krista Ježíše uvěřili, abychom byli ospravedlněni z víry Kristovy, a ne ze skutků Zákona, protože ze skutků Zákona nebude ospravedlněn žádný člověk.

Boží výroky dané Židům přinesly poznání, které Pavel shrnul ve verši šestnáctém. Jde o jednu a tutéž pravdu řečenou v podstatě ve třech bodech.

1. Spasení (spravedlnost v Božích očích) nelze získat ze skutků zákona!
2. Spasení (spravedlnost v Božích očích) lze získat pouze vírou v Krista!
3. Skutky zákona nebude spaseno žádné tělo!

Toto poznání Pavel vztahuje na Petra, na sebe a na všechny křesťany ze Židů v Antiochii, ke kterým se ve své argumentaci obrací. Musíme pochopit, jakým způsobem Boží výroky dovedly židovské křesťany poznání. Dobře poslouží Písmo z listu Římanům, ze sedmé kapitoly.

• Římanům 7:7 Co tedy řekneme? Je Zákon hříchem? Naprosto ne! Ale hřích bych nepoznal jinak než skrze Zákon. Vždyť o žádostivosti bych nevěděl, kdyby Zákon neříkal: „Nepožádáš.“  8 Hřích využil příležitosti, které se mu dostalo skrze to přikázání, a probudil ve mně veškerou žádostivost; bez Zákona je totiž hřích mrtev.  9 Já jsem kdysi žil bez Zákona; když však přišlo přikázání, hřích ožil, 10 a já jsem zemřel. I ukázalo se, že přikázání, které mělo být k životu, bylo mi k smrti.  11 Neboť hřích využil příležitosti, které se mu skrze přikázání dostalo, oklamal mě a skrze ně mě zabil. 12 A tak Zákon je svatý i přikázání je svaté, spravedlivé a dobré. 13 Tedy to dobré mi způsobilo smrt? Naprosto ne! Ale hřích, aby se ukázal jako hřích, působil mi tím dobrým smrt, aby se hřích skrze přikázání stal nadmíru hříšným. 

Pavel říká ve verši sedm, že by hřích bez zákona nepoznal! A nejde zde o nějaké povrchní poznání toho, že se dopouštím hříchu. Ti, kdo vzdorují evangeliu často říkají: “ano vím, že jsem hříšník, že hřeším!” Řecké slovo ginoskó znamená víc, než povrchní poznání svého hříchu. Znamená poznat, ale také dobře chápat, rozumět dané problematice. Znamená to něco umět poznat právě ve smyslu toho, jak daná věc funguje. Znamená to poznat ve smyslu hlubokého intimního poznání, ve smyslu hluboké intimity mezi mužem a ženou v manželství. Znamená to také to, jak nás poznal Bůh, když nás osobně vyvolil.

Ginoskó není povrchní poznání hříchu používané jako obrana proti skutečnému poznání vlastní hříšnosti, abych už měl od těch křesťanů a jejich evangelia pokoj!

Pavel by bez zákona nikdy nepoznal hloubku a závažnost problému hříchu. To Boží zákon má schopnost probudit hřích v nás k nebývalé aktivitě. Všechna skrytá žádostivost hříchu pod tlakem zákona ožívá a sílí! Dokonce tak, že Pavel říká, že bez zákona je hřích mrtev! Bez zákona nejsme hříšníci? Ne, jsme! Ale hřích v nás je mrtev v tom smyslu, že nejsme schopni rozpoznat jeho zhoubnou vládu v našich životech. Nejsme schopni uvidět naši ztracenost a naše absolutní zotročení hříchem! Bez zákona je hřích skrytý, vždyť jeho největší schopností je právě schopnost klamat nás! Hřích slaví úspěch podle falešných proroků: „pokoj, pokoj, nic nehrozí, já vlastně ani neexistuji! A jestli existuji, rozhodně nejsem žádný skutečný problém, vždyť vám přináším uspokojení, ne?“

 A proto byl dán zákon, aby zjevil hřích v člověku.  Aby ho vytáhl na světlo. Hřích se stává zjevným, naplno ožívá a Pavel umírá, protože pochopil hloubku své hříšnosti a ztratil veškerou naději, že by byl schopen dosáhnout spravedlnosti před Bohem ze zákona! Porozuměl, že je schopen očistit se zvenčí, ale hříšnou adamovskou podstatu není schopen proměnit. Stát se obíleným hrobem, který zvenčí sice krásně září, ale uvnitř mrtvolně hnije, to prostě nestačí! Tak byl Pavel připraven na Boží spasení, když pochopil že potřebuje Krista a nic jiného ho před Bohem neučiní spravedlivým!

• Římanům 7:24 Já nešťastný člověk! Kdo mne vysvobodí z těla této smrti?  25 Bohu buď dík skrze Ježíše Krista, našeho Pána.

Takže Pavel, ale také Petr, Barnabáš i ostatní křesťané ze Židů věděli, že spáse je pouze v Kristu, že ze zákona nebude spasen nikdo, protože je to jednoduše nemožné. A Božím věčným záměrem nikdy nebylo dosažení spásy ze skutků zákona, ale…

• Římanům 3:19 Víme, že vše, co Zákon praví, praví těm, kdo jsou pod Zákonem, aby byla umlčena každá ústa a aby se před Bohem stal vinným celý svět,  20 protože ze skutků Zákona nebude před ním ospravedlněn žádný člověk neboť skrze Zákon je poznání hříchu. 

Zákon připravoval cestu Kristu a zjevení Jeho slávy. I my potřebujeme ginoskó, porozumět a poznat dobře evangelium. Vědět, že ze zákona nebude nikdo ospravedlněn. Dobře porozumět problému hříchu a vědět, kdo skutečně jsme jako Adamovi potomci. Jak moc jsme zasaženi a zničení pádem a zhoubou hříchu. Že v Adamovi jsme počati jako hříšníci a naše přirozenost je zlá, ke zlému přitahovaná a zlem naprosto zotročená! Je to tak zlé, že Pán Ježíš prohlásil.

• Jan 8:44 Vy jste z  vašeho  otce, ďábla, a choutky  svého otce chcete  provozovat  (Pavlik)

Poznání vlastní duchovní bídy, poznání hříchu a jeho schopnosti nás klamat nás vede na kolena v pokoře a v bázni se modlíme před trůnem milosti.  Vede nás to do Písma, které nás roztíná až na rozhraní duše i ducha, i kloubů a morku v kostech, a proto nezůstane žádný hřích skrytý a schopný nás oklamat! Poznání vlastní hříšnosti nás učí milosti ke druhým lidem, zvláště k bratrům a sestrám. Díky našemu poznání jsme schopni nést evangelium hříšníkům, protože jsme byli stejní a měli jsme ten samý problém.  V poznání potřebujeme růst až do příchodu Pána Ježíše. Pavel napsal.

• 2 Timoteovi 3:15 od dětství přece znáš svatá Písma, jež ti mohou dát moudrost k záchraně skrze víru, která je v Kristu Ježíši. 

Jste lidem modlitby a Písma? Jste lidem, který klečí u Kristových nohou? Hledáte nejprve Jeho tvář, čekáte dychtivě nejprve na Jeho slovo? Nebo to ostatní je pro vás důležitější? Vždyť Kristus je vše a pouze vírou v Něj dojdete spásy. Jen v Něm je milost spásy, v nikom jiném!

ODKAZY: Ř 7,7-13; 7,24; 3,19-20; J 8,44; 2 Tm 3,15;

MILOST NIKDY NESLOUŽÍ HŘÍCHU V 17

Pavel čelil falešným učitelům, kteří nutili křesťany v Galácii k obřízce a k zákonu. Jejich problém byl, že byli neobrácení. Byli přesvědčeni, že mohou dojít spásy ze skutků zákona. Že se mohou líbit Bohu. Že jsou pro Boha přijatelní. Že jsou spravedliví díky plnění zákona! Takoví lidé nemají porozumění  Boží milosti. Je pro ně něčím naprosto nepochopitelným a v jejich pýše i něčím odporným! To je plně charakterizuje a formuje jejich myšlení i jednání.

Protože nemají poznání své vlastní hříšné bídy, nemají opravdovou bázeň z Boha. Nejsou v pokoře na kolenou, ale stojí před Bohem hrdí sami na sebe jako farizeus v chrámu.

• Lukáš 18:11 Farizeus se postavil a takto se sám u sebe modlil: ‚Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, lupiči, nespravedliví, cizoložníci, nebo i jako tento celník. 

Jsou znalci Písma a zákona, ale jen sami sebe utvrzují ve vlastní samo spravedlnosti a ke Kristu odmítají jít!

• Jan 5:39 Zkoumáte Písma a myslíte si, že v nich máte věčný život; a Písma svědčí o mně. 40 Ale vy nechcete přijít ke mně, abyste měli život.

Nemají milost ke druhým lidem a opovrhují jimi. Odsoudí je pro jejich hřích. Učinili to samotnému Kristu.

• Mt 9:11 Farizeové to uviděli a řekli jeho učedníkům: „Jak to, že váš Mistr jí s celníky a hříšníky?“

Neznají Boží svatost, neznají svou hříšnost, neznají a nechápou milost, a proto nemohou zvěstovat pravé evangelium, i kdyby chtěli a snažili se o to! Pán Ježíš o nich prohlásil.

• Mt 23:15 Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Obcházíte moře i zemi, abyste získali jednoho novověrce; a když ho získáte, učiníte z něho syna pekla, dvakrát horšího, než jste sami.

Jejich slepota a neporozumění pravdě se projevily v jejich argumentaci, kdy napadali Pavla a jeho zvěst. Říkali: Ty zvěstuješ, že ke spáse stačí věřit v Krista a mít Jeho milost. Tak zlehčuješ hřích a jeho závažnost v lidském životě. Stáváš se služebníkem hříchu. Protože to učíš ve jménu Krista, tak i On je služebníkem hříchu! Tvůj Kristus zneuctívá Boží zákon a odvádí od něj! A tím zle a ke zlému slouží všem, kdo Ho následují a věří v ospravedlnění z milosti pouhou vírou!

To je hrozivé obvinění, které má kořeny v jejich duchovní slepotě. Podobně se musí Pavel bránit útokům protivníků evangelia i v Římanům. Pavel učí, že kde se rozhojnil hřích, ještě více se rozhojňuje milost v Kristu, Ř 5 kap.! A čelí podobným obviněním!  Kdy také nařkli Pavla, evangelium i Krista, že slouží jen k rozmáhání hříchu! A Pavel odpověděl.

• Římanům 6:1 Co tedy máme říci? Že máme dále žít v hříchu, aby se rozhojnila milost? 2 Naprosto ne! Hříchu jsme přece zemřeli – jak bychom v něm mohli dále žít?

Podobně tomu Pavel čelí i v listu Galatským!

Gal 2:17 Jestliže však i my, kteří hledáme ospravedlnění v Kristu, jsme byli shledáni hříšnými, je snad proto Kristus služebníkem hříchu? Naprosto ne! 

“Naprosto ne! Kristus není lhář! A ty to Petře přeci sám dobře víš! Ano i my Židé, ty a já známe sami svou vlastní neschopnost a hledáme proto ospravedlnění v Kristu a Jeho milosti! Ano i my Židé, ty a já učíme jedině milost Boží na základě zjevení pravdy evangelia! Ale to rozhodně neznamená, že jsme my, nebo snad sám Pán Ježíš služebníci hříchu! Učením o ospravedlnění z milosti a pouze vírou v Krista ani my, ani Kristus rozhodně nepovolujeme uzdu hříchu a nesloužíme hříchu!”

Pavel pokračuje.

“Naopak ty Petře i já víme, že Boží milost je jedinou silou, která z moci hříchu osvobozuje a jediná má moc hřích v našich životech odstranit a vymýtit! Jen ten, kdo z Boží milosti skrze víru zemřel hříchu na kříži spolu s Kristem, jen ten roste v posvěcení. Milost Boží činí s hříchem v našich tělech přesně opačný proces, než Boží zákon! Aplikace zákona hřích probouzí, posiluje všechnu jeho žádostivost a hřích sílí a přibývá! Zákon na hříšnou přirozenost je jako benzín ohni! Boží milost je ohni hříchu jako voda, která ho hasí! Milost hřích neustále odhaluje znovu a znovu ho vytíná. Znovu a znovu ho odpouští!”

Pavel i Petr stáli oba na následující pravdě evangelia.

• 1 Janův 1:7 Jestliže však chodíme v světle, jako on je v světle, máme společenství mezi sebou a krev Ježíše, jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu. 8 Říkáme-li, že jsme bez hříchu, klameme sami sebe a pravda v nás není. 9 Jestliže vyznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti.

A tak Pavel pokračuje ve své obhajobě pravdy.

“To vše platí Petře předně pro Žida, ale i pro pohana. Boží milostí jsme spaseni i povoláni ke svatosti, Židé i pohané. Dar jedné, dokonalé Boží milosti v Kristu vede i po mnohých hříších ke spravedlnosti u Židů i u pohanů! Z plné Boží milosti v Kristu roste vděčnost Božího lidu ze Židů i pohanů a proto roste i Boží sláva! Bůh  touží po svatosti celé církve ze Židů i pohanů, žárlivě střeží nová stvoření v nás v Židech i pohanech. Jeho milost je stejná u Židů i u pohanů, protože Bůh ví, že neseme nesmírný poklad v hliněných nádobách a naše těla jsou slabá. A proto nás v Kristu, Židy i pohany, zahrnul stejnou milosti, hojností a nekončícím proudem milosti. To víš přeci stejně dobře jako já Petře. Tak proč od toho ustupuješ a svádíš k tomu ostatní!”

Petr si to uvědomil. Napravil své jednání. Tam, kde je srdce zasažené nádhernou Boží milostí, tam nemůže být trvalé pohoršení nad Boží milostí. Není tam farizejské pohoršení nad hříchem, není tam pohoršení nad Kristem!  Milost uráží náboženskou pýchu náboženských lidí. To Petr rozhodně nebyl. Kdo poznal Kristovu milost má ji za nejvzácnější dar. Spolu s Pavlem volá: “Ano Bože, tvá milost stačí! Stačí na všechno, na mou spásu, na mé posvěcení, na tvou slávu!”

Milost Boží není laciná, nezlehčuje hřích. Zná cenu vykoupení. Když pravý křesťan zhřeší, prožívá hluboký Boží zármutek, činí pokání před Bohem i lidmi. Prosí o odpuštění Boha i lidi. Vidí svůj hřích a nepřestává s ním bojovat. Boží milost je smrtí hříchu, ne jeho služebnicí!

Odkazy: Lk 18,11; J 5,39; Mt 9,11; 23,15; Ř 6,1; 1 J 1,7-9;

NÁVRAT K ZÁKONU HUBÍ BOŽÍ MILOST! V 18

Naopak zákonictví se může stát v jakékoli formě záhubou pro Boží milost. Návrat k zákonu znamená podle Pavla znovu své vlastní odsouzení!

Gal 2:18 Neboť jestliže znovu buduji to, co jsem zbořil, představuji sebe jako přestupníka. 

Jestliže Petr přijal milost Kristova evangelia, znovu upadl pod odsouzení zákona, když se k zákonu vracel! Protože zákon říká:

• Deuteronomium 27:26 „Buď proklet, kdo nebude plnit slova tohoto zákona a dodržovat je.“ A všechen lid řekne: „Amen.“

Petr ale uvěřil evangeliu, přestal žít pod zákonem, přestal plnit jeho slova. Odstoupil od něho ve víře v Krista. Nyní však se k zákonu vrací a popírá tak dostatečnost ospravedlnění z víry! Kristova oběť se stává nedostatečnou ke spáse. Zdá se, že Petr znovu potřebuje plnit zákon. Petr se stává znovu hříšníkem, protože Kristova spravedlnost, kterou oblékl je nedostatečná! Petr je znovu nespravedlivým hříšníkem před Bohem. Pavel napsal v Galatským velmi jasně.

• Galatským 5:4 Odloučili jste se od Krista vy všichni, kteří chcete dojít ospravedlnění na základě zákona, pozbyli jste milosti.

Jiné překlady říkají: „vypadli jste z milosti. Pozbyli jste účinnosti ospravedlnění z víry! A proto jste znovu hříšníci před Bohem! Pavlík doslova překládá.

• Galatským 5:4 Vy, kteříkoli  se dáváte ospravedlňovat  zákonem , jste přišli o veškerý užitek  z KRISTA, vypadli jste z milosti;

V Kristu jsme před Bohem spravedliví na základě Kristovi oběti. Oblékli jsme Jeho spravedlnost. Byla nám přičtena právě z kvůli Božímu zákonu, ten ji požaduje. Jde o soudní rozhodnutí, které nám z milosti přičítá před Bohem Kristovi zásluhy! A tak nás Bůh Otec vidí jako samotného Ježíše Krista. Vidí nás jako dokonale svaté! Ale když z té milosti vypadneme vlastním rozhodnutím? Když se dobrovolně vrátíme k zákonu? Podle Pavlíka přicházíme o veškerý užitek z Krista! Ten nádherný oblek Kristovi spravedlnosti je pryč a před Božím zrakem se opět objevují naše špinavé hadry viny a hříchu!

Když to učiníme a pohrdneme Kristovou milostí, popřeme vše, co Bůh pro nás v Kristu učinil! Tak činíme z Boha lháře a to může jen hříšné srdce. Jde o nevíru a to je hřích!

A jestli se navracíme pod moc zákona dosvědčujeme, že jsme hříšníci i dalším způsobem. Říkáme, že potřebujeme zákon a že je pro nás dobrý. Ale podívejte se na to, co říká Písmo o zákonu a o tom pro komu je dobrý!

• 1 Timoteovi 1:5 Cílem našeho vyučování je láska z čistého srdce, z dobrého svědomí a z upřímné víry. 6 Od toho se někteří odchýlili a dali se na prázdné řeči. 7 Chtějí být učiteli zákona a nechápou ani svá vlastní slova ani podstatu toho, o čem s takovou jistotou mluví. 8 Víme, že zákon je dobrý, když ho někdo užívá správně 9 a je si vědom, že zákon není určen pro spravedlivého, nýbrž pro lidi zlé a neposlušné, bezbožné a hříšníky, pro lidi bohaprázdné a světské, pro ty, kdo vztáhnou ruku proti otci a matce, pro vrahy, 10 smilníky, zvrhlíky, únosce, lháře, křivopřísežníky, a co se ještě příčí zdravému učení 11 podle evangelia slávy požehnaného Boha, které mi bylo svěřeno.

Cílem našeho vyučování je láska. Jakého vyučování? Pavel nabádá Timotea, aby nedovoloval nikoho v církvi Ježíše Krista učit odchylným naukám. Které by odváděli věřící od milosti evangelia! Šlo o stejný problém jako v Galácii, přišli judaisté a nutili křesťany k zákonu. Ale podívejte, co je cílem všude tam, kde se učí a káže evangelium o Boží milosti.

• 1 Timoteovi 1:5 Cílem našeho vyučování je láska z čistého srdce, z dobrého svědomí a z upřímné víry.

Zákon říká musíš! Zákon je vnější síla držící hříšné nitro člověka na uzdě jako divokého mezka! Z pohledu pravé zbožnosti je zákon prázdný, protože nemá schopnost proměnit hříšnou podstatu a srdce. Evangelium o Boží milosti má moc člověka proměnit uvnitř. Staré umírá a je tu nové stvoření. Nové srdce! Není už potřeba zákona, té hrubé, vnější síly, která se znovu a znovu snaží obílit hrob plný mrtvolné hniloby hříchu. Bůh učinil, co slíbil již v Ezechielovi.

• Ez 36:27 Vložím vám do nitra svého ducha; učiním, že se budete řídit mými nařízeními, zachovávat moje řády a jednat podle nich.

Dobře použitý zákon je zákon aplikovaný na bezbožníky. Aby se ve světle Božího zákona ukázalo vše, co se v jejich životech příčí zdravému učení evangelia slávy Kristovi. Aby uviděli, že jsou nespravedliví, neposlušní, bezbožní a hříšní. Aby uviděli násilí ve svých srdcích, smilstvo, zvrhlost, lži a všechnu podlost padlého lidství.

A tak jestli se vracím k zákonu s přesvědčením, že je pro mě dobrý a potřebný, nepoznal jsem plně Boží milost! Pokud jsem podlehl podobně jako Petr, nemohu přijít o blažené důsledky Boží milosti. Proč? Písmo říká.

• Ř 11:29 Vždyť Boží dary a jeho povolání jsou neodvolatelná.

Ale nejspíše přijdu o svobodu v Kristu, o radost ze své spásy. Zákon mě vždy povede od Krista Jeho milosti k dodržování nějakých vnějších znaků. To je nebezpečné a smrtící. I když jste znovuzrození. Dodržování zákona a jakýchkoli vnějších ustanovení, nezbytných pro vaši „spásu“ a posouzení, zda jste duchovně v pořádku, vás odvádí od milosti Krista, od skutečného posvěcení k obílenému hrobu! Přinese to mnoho zlého vám i ostatním kolem vás! Může to úplně rozbít vás i církev.

A v tom horším případě skutečnost, že odcházíte od Krista zpět ke skutkům, může značit, že jste Boží milost nikdy nepoznali. Že jste pořád pod Božím hněvem a soudem. A vaše sklony stavět na skutcích znamenají, že neznáte hloubku svého pádu a hříšné zkaženosti. Ani boží svatost a její absolutní požadavky. Jste přesvědčeni, že jste pro Boha dost dobří. To nejhorší, co hrozí je, že si s tím vystačíte do konce života. Proto spěchejte ke kříži a k milosti Kristova evangelia a nikdy nikam jinam! Milost Boží stačí. Nepohrdejte milostí. Když zhřešíte, buďte rychlí v pokání. Amen!

Odkazy: Dt 27,26+ Ga 5,4; 1 Tm 1,5-11; Ez 36,27; Ř 11,29;