Jestliže však...Ř 8, 9-13

Jestliže však…!

Motto: Římanům 12:1 Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba.

Úvod

Pokoj vám a milost drazí bratři a drahé sestry! Je konec března, jeho poslední třetina. A venku nám příroda před oči staví nádherné divadlo. Velkolepé ve svých rozmanitých obrazech. Ačkoli je březen zažíváme tak trochu dubnové, aprílové počasí. Ve čtvrtek a v pátek bylo u nás na úbočí hor střídání počasí tak rychlé, že jsme skoro ani nestíhali všechny ty zvraty sledovat. Bylo to až bláznivé. Slunce a vzápětí zatažená obloha. Paprsky světla rychle střídali výjevy plné kmitání a víření sněhových vloček. Bylo to krásné. A březen má být takový. Takový trochu souboj zimy, která se tak lehce nevzdává a jara, jehož síle příroda nemůže nakonec odolat. Všechny ty děje a obrazy patří do dílny našeho Stvořitele. Poslouchejte, jak nádherně o tom mluví Boží slovo.

  • Žalmy 147:15 Na zem vysílá svůj výrok, rychle běží jeho slovo. 16 Dává sníh jak vlnu, sype jíní jako popel. 17 Rozhazuje kroupy jako sousta chleba, kdo odolá jeho mrazu? 18 Sešle slovo své a taje, káže vát větru a plynou vody.

Bůh je velkolepý ve svém stvořitelském konání. Obloha vypráví o díle Jeho rukou. Jeden den vypráví o Boží moci a slávě druhému. A noc noci šeptá o pevných zákonitostech Jeho díla! Oheň, krupobití, sníh, mlha i bouřný vichr plní dokonale Hospodinovo slovo Ž 148, 8 a vidíme to i v evangeliu Markově, ve čtvrté kapitole, kde vichr a vlnobití zastaví Pán Ježíš svým rozkazem.

Celé stvoření dokonale plní Boží záměry. A to, přestože je vinou člověka poddáno zhoubě. Bůh ale v celém svém stvořitelském záměru používá svrchovaně i pád a příchod hříchu i smrti do světa. Vše se děje podle dokonalého Božího záměru. Všichni známe verš z knihy Izajáš, kde Bůh potvrzuje svou úplnou moc nad veškerým děním na nebi i na zemi!

  • Izajáš 14:24 Hospodin zástupů přisáhl: "Jak jsem si předsevzal, tak se stane, a pro co jsem se rozhodl, to se uskuteční:

Jako lid, který svou naději složil u Božího trůnu. A který ji staví na naprosto pravdivém a věrném slovu živého Boha, musíme být naplněni neutuchající a velikou nadějí. Když přemýšlíme o všech těchto divuplných a pro nás nadpřirozených skutečnostech! Je tady někdo, kdo mocí svého slova stvořil vše, co je ve světě viditelném i neviditelném. Je tady někdo, kdo mocí toho stejného slova udržuje veškeré stvoření, všechny nebeské i pozemské zástupy při životě. To vše by mělo naše srdce naplňovat velikou chválou. Jak učí žalmista v Žalmu 147.

  • Žalmy 147:7 Pějte Hospodinu píseň díků, zpívejte našemu Bohu žalmy při citaře, 8 tomu, který zahaluje nebe mračny, který připravuje zemi deště, který dává na horách růst trávě, 9 tomu, který zvířatům potravu dává, i krkavčím mláďatům, když křičí.

Bůh ale svým mocným slovem také povolává duchovně mrtvé lidi do života. A to skrze pokání a víru v evangelium Pána Ježíše Krista. Je to totiž znovu Jeho slovo, které povolává duchovní Lazary z jejich hrobů. Opět podle Božího nezměnitelného rozhodnutí.

  • Jakubův 1:18 Z jeho rozhodnutí jsme se znovu zrodili slovem pravdy, abychom byli jakoby první sklizní jeho stvoření.

Budeme o tom dnes znovu mluvit z listu Římanům, z osmé kapitoly. Vy, kteří jste již zaslechli své jméno z Božích úst. Vy všichni, kteří posloucháte, protože vás Pán Ježíš zavolal jménem, můžete obnovovat a posilovat svou víru i naději skrze výklad Božího slova z Římanům. A vy, kteří ještě dlíte v moci smrti, ještě jste nečinili pokání, ještě jste vírou nepřijali slovo evangelia o vzkříšeném Ježíši Kristu. Možná dnes zazní vaše jméno. Možná dnes vyjdete z hrobu duchovní smrti. Protože ještě pořád trvá doba milosti a naděje, ještě je zvěstováno světu i lidem evangelium Boží.

Náš dnešní text:

Římanům 8:9 Vy však nejste živi ze své síly, ale z moci Ducha, jestliže ve vás Boží Duch přebývá. Kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho. 10 Je-li však ve vás Kristus, pak vaše tělo sice podléhá smrti, protože jste zhřešili, ale Duch dává život, protože jste ospravedlněni. 11 Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který Ježíše vzkřísil z mrtvých, pak ten, kdo vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, obživí i vaše smrtelná těla Duchem, který ve vás přebývá. 12 A tak, bratří, jsme dlužni, ale ne sami sobě, abychom museli žít podle své vůle. 13 Vždyť žijete-li podle své vůle, spějete k smrti; jestliže však mocí Ducha usmrcujete hříšné činy, budete žít.

Odkazy: Ž 147, 7-9; 15-18; 148, 8; Iz 14, 24; Jk 1, 18;

Je-li v nás Duch Boží! Verš 9

A. Vy však jste děti Boží!

Spěchejme již k našemu dnešnímu textu! Apoštol Pavel v devátém verši osmé kapitoly Římanům začíná slovy: „Vy však nejste živi ze své síly, ale z moci Ducha, jestliže ve vás Boží Duch přebývá.“ A všichni dozajista velmi silně vnímáme slovo jestliže. Jde o spojku, a to spojku podřadící. Tato spojka uvozuje větu podmínkovou.  Pavel tedy prohlašuje podmínku, že z moci Ducha Božího žije pouze ten, ve kterém Boží Duch přebývá. Když čteme tento verš, cítíme díky této podmínce vždy napětí. A každý, kdo touží žít v souladu s Boží vůli čistě a svatě žít, se alespoň malinko v srdci zachvěje. Opravdu ve mně přebývá Boží Duch? Žiji z moci Ducha svatého? Nebo si něco namlouvám?

Drazí posluchači, pokud si kladete takovou otázku a zkoumáte sami sebe a svou víru, zdali je pravá. Je to dobře a v souladu s Písmem. Jenom naprostý ignorant nevnímá to napětí, které v praktickém životě víry pramení i z faktu, že ten převzácný poklad má každý křesťan v hliněné nádobě.

Ale pomozme si dnes znovu kontextem. Apoštol Pavel v kontextu celého listu Římanům, v kontextu učení o prvním a druhém Adamovi, v kontextu učení o Boží spravedlnosti, přičtené vírou nás na tomto místě ujišťuje a upevňuje v naději víry! Nezapomínejme, že osmá kapitola začíná tím slavným a mocným prohlášením, že nyní však již není odsouzení, pro všechny ty, kteří jsou v Kristu!

K těm Pavel mluví. Uvědomme si, že jedním z cílů Pavlova listu do Říma, je i sjednocení rozdělené římské církve. Nejednota byla způsobená špatným pochopením evangelia jak na straně věřících z pohanů, tak i na straně věřících ze Židů. Pavel nádherným způsobem sjednocuje víru obou skupin na pravdě evangelia Božího, které je jediné! Podívejme se také na osmý verš první kapitoly Římanům.

  • Římanům 1:8 Nejprve vzdávám díky svému Bohu skrze Ježíše Krista za vás všechny, protože se po celém světě rozšiřuje zvěst o vaší víře.

Pavlovým předpokladem tedy je, že jeho posluchači jsou lidé víry. Apoštol mluví k církvi Ježíše Krista. Vzdává dík za všechny ty, jejichž víra se stává viditelným svědectvím po celém světě! Podobně Pavel mluví i v listu Filipským.

  • Filipským 1:5 jsem vděčen za vaši účast na díle evangelia od prvního dne až doposud 6 a jsem si jist, že ten, který ve vás začal dobré dílo, dovede je až do dne Ježíše Krista. 7 Vždyť právem tak smýšlím o vás všech, protože vás všechny mám v srdci jako spoluúčastníky milosti,

A tak i všechny římské má Pavel stejným právem za spoluúčastníky Boží milosti.

Pavlovým cílem tedy není zviklat naši víru. Znejistit jí a uvést naše srdce do pochybností! Ale naopak v kontextu listu do Říma i celého Písma nás Pavel buduje na mocné a nádherné skále víry, kterou je evangelium Ježíše Krista. Boží moc ke spasení pro každého, kdo věří. Pavel učí jedinou pravdu evangelia o viditelném pokání a o viditelném obrácení od hříchu a mrtvých model k živému Bohu v Kristu! Je to o zjevné a jasné změně celého života. Vnitřního i vnějšího. Ta změna musí být vidět u každého z nás, protože naše podstata, náš zdroj byl změněn. Pomozme si také  Kralickým překladem Písma:

  •  „Vy pak nejste v těle, ale v Duchu, poněvadž (protože) Duch Boží přebývá v vás. Jestližeť pak kdo Ducha Kristova nemá, tenť není jeho.

A jeruzalémský překlad říká: Nejste v těle, ale v Duchu, vždyť ve vás přebývá Duch Kristův!

B. Kdo nemá Ducha Kristova, ten není křesťan!

Pavel tedy nezpochybňuje, ale buduje naši víru i naději. Ale my se nemůžeme vzdát toho napětí, které je patrné z ekumenického překladu. Protože v druhé polovině devátého verše Pavel říká: „kdo nemá Ducha Kristova, ten není Kristův. Takový člověk nepatří Kristu, nepatří Bohu! A to je vážné, protože takový člověk zůstává v prvním Adamovi, pod Božím hněvem a směřuje k věčnému zahynutí a trestu! Ř 1, 18;

Ano, v druhé polovině verše devět jde jen o konstatování. O prosté, velmi stručné vyjádření jednoduché pravdy. Primárně má zdůraznit a vypíchnout naprostou a zjevnou odlišnost našeho života v Kristu od života přirozených lidí. Od našeho starého života ve vzpouře a hříchu. Tomu jsme zemřeli. Vždyť kdo je v Kristu, zemřel hříchu a narodil se znovu, a to z Božího Ducha J 1, 13!

Ale to napětí, které v textu vnímáme je dobré. A už jsem to řekl, že je pro nás dobré, protože zkoumáme sami sebe, zdali skutečně žijeme z víry. Moc Božího evangelia se totiž natolik vymyká z věcí tohoto padlého světa, že není možné, aby zůstala a zůstávala nespatřená, skrytá světu v životě Božích dětí. Pavel to dokazuje, když vzdává dík za římské věřící. A ukazuje na rostoucí svědectví jejich víry po celém světě. Ř 1, 8.  Dokazuje to i v listu do Tesaloniky.

  • 1 Tesalonickým 1:4 Víme přece, bratří Bohem milovaní, že patříte k vyvoleným, 5 neboť naše evangelium k vám nepřišlo pouze v slovech, ale v moci Ducha svatého a v přesvědčivé plnosti. Víte, jak jsme si kvůli vám počínali, když jsme byli u vás. 6 A vy jste jednali jako my i Pán, když jste uprostřed mnohé tísně přijali slovo víry v radosti Ducha svatého. 7 Tak jste se stali příkladem všem věřícím v Makedonii a v Acháji. 8 Od vás pak se slovo Páně rozeznělo nejen po Makedonii a Acháji, ale o vaší víře v Boha se ví všude, takže není třeba, abychom o tom vůbec mluvili.

O víře římských i tesalonických se ví. Nemůže zůstat skryto světlo v temném světě a nemůže zůstat skryto město, které je na vysoké hoře! Jinými slovy, jestliže jste se skutečně narodili z Boha a jste nová stvoření, byli jste vyvýšení vysoko, velmi vysoko nad temnou propast hříchu a pádu! Vždyť v efezským Pavel říká, že jsme byli všichni uvedeni spolu s Kristem na nebeský trůn! Ef 2, 6;

Je to podobné, jako s drahým kamenem. Diamantem, nebo jiným drahokamem. Ležel v zemi ve svém surovém stavu, zašpiněný, neobroušený. Někdo ho musel nalézt, vykopat, vybrousit a vystavit ho světlu. Teprve potom se kámen rozzáří a rozehraje nádhernými záblesky a barvami. Ale potom ho již nikdo nepřehlédne.

A Pavel říká v devátém verši, že ten, kdo nebyl v Kristu takto nalezen, vykopán, očištěn a zbroušen do podoby Krista, ten není Kristův a prostě nemá v sobě Kristovu moc. A je to varování pro všechny, kdo vzdorují evangeliu. A je to dobré napětí pro nás, co věříme. Protože jsme-li nová stvoření v Kristu, musíme být Kristu podobní. On je tím jediným, pravým světlem. Ale my v Jeho slávě a záři musíme vyzařovat a odrážet světlo Krista, jako diamanty odráží světlo slunečních paprsků!

A tak milovaný bratře, milovaná sestro platí o tobě, co o římských a tesalonických věřících? Šíříš kolem sebe světlo Krista? Můžou ti, co tě znali i před obrácením o tobě říct: „je to jiné, byl hluboko v zemi, špinavý, neobroušený, neproměněný a temný, ale nyní září ve světle Krista a víry v Krista?

Řekne svět o tobě bratře: „ano, tohoto muže znám dlouho. Byl smilník a cizoložník, jeho život byl plný hrubosti a násilí. Hodně pil, ale nyní ho nepoznávám, je naprosto jiný a proměněný!“ Založil rodinu, a je věrný své ženě i dětem!

Nebo: Žil jen pro sebe, pro kariéru, úspěch, vzdělání a peníze, ale nyní je to někdo úplně jiný. Všem lidem kolem sebe pomáhá a má je za přednější sebe. Dělá to kvůli Kristu, o kterém nám řekl, že v Něho uvěřil!

Platí to o vás bratři a sestry? Protože to musí platit! Musí to být prostě vidět! To totiž Pavel říká v našem textu!

  • Římanům 8:9 Vy však nejste živi ze své síly, ale z moci Ducha, jestliže ve vás Boží Duch přebývá. Kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho.

Odkazy: Ř 1, 8; 1, 18; Fp 1, 5-7; 1 Ts 1, 4-8; Ef 2, 6;

Je-li v nás Kristus! Verš 10-11

A. Navenek hyneme, vnitřně náš život roste a sílí! Verš 10

Náš drahý apoštol Pavel pokračuje v desátém verši našeho textu:

Římanům 8:10 Je-li však ve vás Kristus, pak vaše tělo sice podléhá smrti, protože jste zhřešili, ale Duch dává život, protože jste ospravedlněni.

Víme, že každý člověk, který se rodí do tohoto světa, také umírá. Vše pozemské se ubírá tou stejnou cestou. Máme padlá těla, v nich jsme hřešili, a ještě i občas hřešíme. Proto platí, že podléhají smrti. Ale jako nová stvoření v Kristu máme v těchto zkáze podléhajících nádobách poklad, který zkáze nepodléhá a podlehnout ani nemůže! Pán Ježíš v sedmnácté kapitole Janova evangelia ve své modlitbě říká:

  • Jan 17:1 Po těch slovech Ježíš pozvedl oči k nebi a řekl: "Otče, přišla má hodina. Oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe, 2 stejně, jako jsi učinil, když jsi mu dal moc nad všemi lidmi, aby vše, co jsi mu svěřil, dal jim: život věčný. 3 A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíš Krista.

Vidíte? Pán Ježíš má moc nade vším tělem. Nad všemi lidmi. A ti, kteří patřili Otci již před stvořením světa J 17, 6 a kteří byli Otcem dáni Kristu. Ti se narodili z Božího Ducha. Stalo se tím, že naplnili třetí verš 17. kapitoly Janova evangelia. Poznali jediného pravého Boha a Jeho Syna Ježíše Krista. Sloveso poznali je zde ve stejném významu, jako když v Gn 4, 1 čteme, že Adam poznal svou ženu. Vešel k ní a intimně ji poznal. Stal se s ní jedním tělem.

Podobně intimně, blízce, velmi osobně jsme my poznali Boha v Kristu, a to v Duchu svatém a pravdě. Tím, že jsme se narodili z Boha. O Adamovi a Evě platilo, že se stali jedním tělem. Splynuli v jednu bytost. Ve 21-22 verši J 17 Ježíš Otce prosí o jednotu Božího lidu. Aby všichni byli v jednotě se Synem i Otcem. Dvakrát to zdůrazní ve dvou po sobě jdoucích verších, čímž ukazuje na důležitost této jednoty!

  • Jan 17:21 aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby tak svět uvěřil, že jsi mě poslal. Jan 17:22 Slávu, kterou jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno –

A Pavel mluví o tom, že je v nás Ježíš Kristus přítomen. Víme, že je to prostřednictvím Svatého Ducha. Jsme chrámem Svatého Ducha. Jsme chrámem Boha živého! Když apoštol Pavel kárá korintské pro tělesný způsob života, zdůrazňuje jim právě tuto skutečnost, že jsou Božím chrámem! 1 K 6, 19

A co se děje a má dít v Božím chrámu? Má se v něm uctívat Bůh. Boží chrám slouží k uctívání Boha. Slouží k bohoslužbě.

A jak má být uctíván Bůh, o kterém čteme, že je třikrát svatý? Jestli je člověk jako živá bytost stvořená k Božímu obrazu chrámem Božím a Jeho svatého Ducha. Pak tou jedinou pravou bohoslužbou, je svatý život! Jak moc máme být svatí, i to již víme. Pán Ježíš přeci prosí, abychom byli jedno s ním a v Otci, jako i On je s Otcem jedno!

Když se podíváme na své životy, měli bychom vidět tuto naši jednotu s Kristem a v Otci! Je cílem. Je to veliký cíl. Ohromný, který nás při pomyšlení na něj musí i trochu ochromit. Kdo z nás může říct, že je již dokonale jedno s Kristem a v Bohu Otci? Tato úplná jednota je něčím, co je již máme nyní! Bohužel ale zatím v porušenosti padlého světa i našich padlých těl!

Ještě jsme nedosáhli plnosti a dokonalosti této jednoty. To bychom museli být bez hříchu již tady a nyní. A to víme, že nejsme!

Ale neklesejme na duchu drazí přátelé v Kristu. Pavel říká, že navenek sice hyneme, ale náš vnitřní člověk se den ze dne obnovuje, roste a sílí! V tomto procesu si svrchovaný Bůh používá vše k našemu růstu v posvěcení. Dokonce i když padneme a zhřešíme, Boží milost si použije náš pád. Platí tedy, že i zlé věci, bolest, utrpení a další, pomáhají nám všem k růstu do podoby Krista. Není to úžasné? David říká:

  • Žalmy 27:1 Hospodin je světlo mé a moje spása, koho (čeho) bych se bál? Hospodin je záštita mého života, z koho (z čeho) bych měl strach?

 

B. Jestliže je v tobě moc vzkříšení! Verš 11

Jaká tedy je ta mocná síla, která je přítomná v našich životech? Ta síla je v nás samotných, stala se naším zdrojem, podstatou. Je pramenem, ze kterého vyvěráme, kterým jsme plně a dokonale zavlažováni. Dokonce se z nás stává studánka, ze které tento pramen vyvěrá! Poslouchejte, co o tom říká Pán Ježíš.

  • Jan 7:38 Kdo věří ve mne, `proud živé vody poplyne z jeho nitra´, jak praví Písmo." 39 To řekl o Duchu, jejž měli přijmout ti, kteří v něj uvěřili.

Přesně o tom apoštol Pavel mluví. Tento proud vody živé. Vody, která vše oživuje a to, co je mrtvé přivádí k životu. To je tam moc Božího Ducha, ze které je každý křesťan živ!

  • Ř 8, 11 Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který Ježíše vzkřísil z mrtvých, pak ten, kdo vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, obživí i vaše smrtelná těla Duchem, který ve vás přebývá.

Apoštol Pavel znovu buduje naši víru i naději. Říká v podstatě: ty jsi Kristův! V tobě a z tebe vyvěrá mocný pramen života! Ta síla je ohromující a naprosto vše přemáhající. Zlomila jho prokletí Božího hněvu, soudu, hříchu a smrti! Stalo se to na kříži. Tam se odehrála ta bitva všech bitev.

Pánovo narození, život a služba. Každý Jeho čin, slovo, krok, směřovali k tomuto kříži a byli podřízeny kříži! Ale přestože se tato bitva odehrála v tomto hmotném světě, na zemi. Nešlo jen o pozemskou bitvu. Na kříži došlo k protknutí a k setkání nebes i země. Protože ve skutečnosti jde o duchovní bitvu! Když drak smetl ocasem třetinu hvězd a chystal se pohltit dítě, jež má pást železnou berlou všechny národy, stalo se následující.

  • Zjevení Janovo 12:7 A strhla se bitva na nebi: Michael a jeho andělé se utkali s drakem. 8 Drak i jeho andělé bojovali, ale nezvítězili, a nebylo již pro ně místa v nebi. 9 A veliký drak, ten dávný had, zvaný ďábel a satan, který sváděl celý svět, byl svržen na zem a s ním i jeho andělé. 10 A slyšel jsem mocný hlas v nebi: "Nyní přišlo spasení, moc a království našeho Boha i vláda jeho Mesiáše;

Viditelným znamením a důkazem této vítězné Boží moci je kříž Pána Ježíše Krista. Jeho smrt na kříži, a především Jeho vzkříšení z mrtvých. Ten, kdo vzkřísil Pána Ježíše z mrtvých vede tou samou mocí vás samotné ke stejnému vítězství. Pavel zde používá paralelismus tak, jako již mnohokrát před tím. Když zdůrazňuje tu samou pravdu tím, že ji vysloví jinak, jinými slovy.

  • Římanům 8:10 Je-li však ve vás Kristus, pak vaše tělo sice podléhá smrti, protože jste zhřešili, ale Duch dává život, protože jste ospravedlněni. 11 Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který Ježíše vzkřísil z mrtvých, pak ten, kdo vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, obživí i vaše smrtelná těla Duchem, který ve vás přebývá.

Těla, která nyní oblékáme nemohou vejít do království nebeského před Boží trůn 1 K 15, 50. Hynou-li zde stejně jako celé ostatní stvoření, je to pro nás krušné a tíživé. Ale je to nutné a dobré. Jednoho dne dostaneme těla nová. Dokonalá, neporušená a neporušitelná.  Budeme podobni Pánu Ježíši. Zde na zemi je nyní na nás uplatňován princip kříže. Naše přirozené pozemské tělo je slabé, je hliněnou nádobou, rozbitým střepem. Je zaséváno ve své slabosti a jeho slabost je zasévána, aby jednoho dne vstalo tělo duchovní, které bude mocné ve své neporušitelnosti a nepomíjivosti. To je Boží plán od počátku.

Sténáte milovaní v tomto těle uprostřed padlého světa? Nezoufejte a buďte i za to Bohu vděční, musí to tak být. Slabé musí být zaseto, pro to, aby vzešlo silné. Zrno musí padnout do země a dát své tělo, aby přineslo užitek.  Všechna naše porušitelnost, nemoc, stárnutí a smrt je setbou k nepomíjitelnosti! Všechna naše hanba z hříchu a hříšnosti je setbou ke slávě a podílu na Boží svatosti! Všechna naše slabost tváří v tvář pokušení je setbou k radosti, až budeme stát Pánu Ježíši tváří v tvář! Protože první Adam byl z prachu země a stal se duší živou. Druhý Adam však je Duchem oživujícím! 1 K 15, 45;

Odkazy: J 17, 1-3; 17, 6; 17, 21-22; 7, 38-39; Gn 4, 1; 1 K 6, 19; Ž 27, 1; ZJ 12, 7-10; 1 K15, 45- 50;

Komu dlužíš člověče? Verš 12-13

A. Duchovní boj!

Pavel nám v osmé kapitole listu Římanům před očima vykresluje naprostou změnu stavu. Naprostou odlišnost člověka, který je pouze z těla a v těle živ a člověka, který se narodil z Božího Ducha, je tedy živ z moci tohoto Božího Ducha, přestože zůstává v omezenosti a slabosti padlého těla. V závěru našeho dnešního textu nás potom zavazuje Bohu a je to zákonité. Z Boha a Jeho vůle jsme se všichni znovuzrodili. To nebylo naše rozhodnutí, naše zásluha. Bůh mohl každého z nás nechat sklidit ovoce naší vzpoury a hříchu. Proto Pavel říká v závěru našeho dnešního textu tato slova:

  • Římanům 8:12 A tak, bratří, jsme dlužni, ale ne sami sobě, abychom museli žít podle své vůle. 13 Vždyť žijete-li podle své vůle, spějete k smrti; jestliže však mocí Ducha usmrcujete hříšné činy, budete žít.

V závěru dnešního kázání jsme nucen si pomoci tím, že si pomůžu jiným překladem Písma. Ekumenický text zde podle mě není dostačující. I když hlavní myšlenku textu drží. Poslouchejte tutéž pasáž ze studijního překladu.

  • Ř 8: 12 Nuže tedy, bratři, jsme dlužníky, ale ne těla, abychom podle těla žili. 13Jestliže žijete podle těla, je vám souzeno zemřít; jestliže však Duchem usmrcujete činy těla, budete žít. ČSP

Všimněte si, jak Pavel svou argumentaci staví. Dává totiž veliký smysl. Nejsme již určováni ve svém bytí pouze a jenom vůlí, silou těla. Kdybychom zůstávali v prvním Adamovi, bylo by naprosto legitimní a přirozené být dlužníky těla. Dlužníky jeho vůle a síly. Když odebíráte elektrický proud od ČEZU, platíte za to ČEZU. To je naprosto logické. Když vaše bytí čerpá sílu v padlém světě a v padlém lidství, je dlužníkem těla. Ale kdo je v Kristu je nové stvoření. To staré zahynulo spolu s Kristem na kříži! Písmo říká, že Bůh za nás zaplatil, proto máme oslavovat Boha, a to celým svým životem, tedy i svým tělem, které zůstává padlé.  1 K 6, 20;

Ale zde ve verši 8, 13 se dostáváme k prvnímu Pavlovu pokynu v listu Římanům, jak má věřící člověk bojovat s hříchem. Zde na tomto místě se Pavel od teologického základu dostává ke konkrétním pokynům a krokům. K aplikaci pravdivého učení Božího slova. Pavel to už naznačoval ve verši pátém. Ti, kdo dělají jen to, co chce jejich padlé tělo, tíhnou ke hříchu. Ti, kdo se dají vést Duchem svatým, tíhnou k Bohu. Usilují o svatost! Zde je tedy naznačena úloha věřícího člověka. Jeho úděl v tomto těle a v tomto padlém světě. Tím údělem je boj, zápas, válka. A třináctý verš nám konkrétně ukazuje jak a s kým.

  • Ř 8, 13 Jestliže žijete podle těla, je vám souzeno zemřít; jestliže však Duchem usmrcujete činy těla, budete žít. ČSP

Tělo, padlé lidství bojuje proti Duchu Božímu a Duch Boží proti tělu, padlému lidství. Galatským říká, že jde o naprostý protiklad. Tedy o něco naprosto neslučitelného! Ga 5, 17;

Tyto dvě strany nelze smířit, sloučit. Nelze mezi nimi vyhlásit ani dočasné příměří, klid zbraní. Tyto věci jsou tak protikladné a sobě navzájem nepřátelské, že boj neustává ani na vteřinu! Nedivme se tomu. Písmo učí, že nelze sloučit světlo s temnotou, pravdu se lží a Krista s Beliálem! Ani na milisekundu, ani kratičký souzvuk krátkého tónu. Ani nepatrný náznak nějakého přiklonění se těchto sil k sobě! To je naprosto nemyslitelné a nemožné! Čeká nás tedy boj. Tvrdý zápas!

B. Poslušnost Duchu Božímu a Jeho slovu je náš úděl i naše vítězství!

A co musíme v tomto zápase činit? Musíme nemilosrdně usmrcovat vůli a činy padlého a hříšného těla! Výše jsem řekl, že naším údělem je boj a zápas s tělem a jeho touhami. Ale chtěl bych to pro nás co nejvíce zjednodušit a vysvětlit. Budeme-li mluvit jenom o našem boji, může nás to svádět. Protože ten boj nevedeme sami ze sebe a svých vlastních sil. Proto dobře poslouchejte, co nyní řeknu. Je to životně důležité pro mě i pro vás!

„Naším skutečným údělem a cestou k vítězství v tomto světě je poslušnost! A to Duchu svatému a Jeho slovu. Písmu!“ Znovu to zopakuji: „Naším skutečným údělem a cestou k vítězství v tomto světě je poslušnost! A to Duchu svatému a Jeho slovu, Písmu!“

Nejsme to my, kdo máme moc usmrtit hříšné touhy těla! Podívejte se dobře do 13 verše. Duchem je totiž usmrcujeme! Duchem Božím a Jeho mocí. Tak, že se sytíme Božím slovem, abychom ho znali a byli ho plní. Tak, že se modlíme, abychom měli milost k aplikaci Božího slova do našich životů. Tak, že činíme pokání, když padneme do hříchu a své hříchy vyznáváme!

Mnoho věřících, když mluví o tvrdosti boje s hříchem a o své slabosti, tak říkají velmi často:

Zhřešil jsem! Neměl jsme dost síly, abych porazil pokušení. Hřích byl silnější než já. Prohrál jsem! A je to pravda. Nikdy nebudeš mít dost síly. Vždycky prohraješ, budeš-li na to hledět takto!

Ale bratře, pokud jsi znovu podlehl a sytil se nečistotou, pornografií. Pak pravda ve skutečnosti nezní, že hřích byl silnější! Jestli ano, pak můžeme smazat celou šestou kapitolu Římanům, jejíž hlavní myšlenka zní: „Hřích již nad námi nepanuje! Protože hříchu jme přeci zemřeli!“ Máme vše, co potřebujeme ke zbožnému životu!

Pravdou bratře je, že jsi byl jen neposlušný. Pokud se to samé stane mě. Byl jsem neposlušný! Byl jsem nevěrný Bohu i své ženě pro svou neposlušnost! Pokud jsi sestro znovu neudržela na uzdě svůj jazyk a pomlouvala, byla jsi neposlušná. Neposlechla jsi svého muže? Byla jsi neposlušná! A ne na prvním místě svému muži, ale Bohu, Jeho slovu, Jeho Duchu!

Jestli si milé dítě jednalo v neposlušnosti rodičům, nebylo to pro sílu hříchu, na kterou nestačíš. Bylo to pro tvou neposlušnost tomu, co říká Bůh, Boží Duch ve svém slově!

Vidíte to veliké zjednodušení a vyjasnění celé záležitosti? Římanům 8, 13 je jasná výzva k tomu, abychom jako křesťané přijali plnou zodpovědnost za svůj hřích. Plnou zodpovědnost za posvěcený a posvěcující se život! Pokud hřeším, je to má zodpovědnost a je to proto, že jsem neposlušný Bohu, ne pro nedostatek síly! Žádné nepochopitelné procesy v tom nejsou! Kde je zodpovědnost, tam je přeci i zmocnění k zodpovědnosti. Bůh nebude činit nikoho zodpovědným, aniž by ho náležitě ke všemu uschopnil!

Svatost na nás nespadne přes noc. Že bychom v klidu spali a nehnuli pro ni ani prstem!

Svatost není závislá na našem dovolení Bohu jednat za nás v našem životě. Kdy my zůstanete nečinní s nohama na stole!

Svatost nám nepřivodí to, že se budeme emotivně rozhodovat znovu a znovu následovat Ježíše Krista.

Naše svatost poroste tehdy, když si uvědomíme, že každé pokušení je příležitost k růstu ve svatosti! Je křižovatkou, nebo rozcestím jediných dvou cest. Vždy máme před sebou jen dvě volby. Jít v poslušnosti svému tělu a jeho padlé, hříšné touze. Jít v poslušnosti Božímu Duchu a Jeho svaté vůli, která je pro nás tím nejlepším, co existuje! Nic mezi tím. Nic jiného! Jen dvě cesty! Ke smrti, k životu! Pavel říká:

  • Ř 8: 12 Nuže tedy, bratři, jsme dlužníky, ale ne těla, abychom podle těla žili. 13Jestliže žijete podle těla, je vám souzeno zemřít; jestliže však Duchem usmrcujete činy těla, budete žít. ČSP

Proto bratři a sestry prosme o Boží milost. Prosme o boží bázeň, o kázeň a poslušnost Bohu a Jeho slovu. Usmrcujme mocí Božího Ducha každý hřích! To ať je naše pravá bohoslužba. Ř 12, 1; Amen!

Odkazy: 1 K 6, 20; Ga 5, 17; Ř 6 kap.; 12, 1;

 

 

 

Rok

Osnova kázání