Nepochybuj a věř tomu, co Bůh říká! Ř 9, 9-16

Nepochybuj a věř tomu, co Bůh říká! Ř 9, 9-16;

Motto: Žalmy 119:89 Věčně, Hospodine, stojí pevně v nebesích tvé slovo. 90 Z pokolení do pokolení trvá tvá věrnost, upevnil jsi zemi a ta stojí.

Úvod

Pokoj vám a milost drazí sourozenci v Kristu. Drazí hosté, nebo případně vy, kteří sami sebe považujete za hledající. Máme po volbách a vítězné uskupení politických stran, které na plakátech mělo heslo: „Spolu to můžeme změnit!“ Po svém vítězství přešlo ke sloganu: „Změna je tady!“

Ale každý muž i žena, kteří se narodili vírou a pokáním z Boha ví, že žádná změna nenastala a nenastane. Leda k horšímu! Apoštol Jan, kterého Písmo několikrát nazývá v 21. kapitole Janova evangelia „učedníkem, kterého Ježíš miloval“. Ne proto, že Ježíš ostatní nemiloval. Ale pro ještě trochu jinou, zvláštní blízkost Pána Ježíše a Jana. Tento učedník ve svém prvním listě, v páté kapitole, v devatenáctém verši říká vážná slova:

  • 1 Janův 5:19 Víme, že jsme z Boha, kdežto celý svět je pod mocí Zlého.

Křesťané jsou znovuzrození, narození z Boha, ale celý svět leží ve zlém a pod mocí zla. A čím více lidé popírají existenci svého Stvořitele, tím více je Bůh nechává na pospas jejich zvráceným srdcím! To čteme v Ř 1, verše 24 a 26. A verš Ř 1, 28?

  • Protože si nedovedli vážit pravého poznání Boha, dal je Bůh na pospas jejich zvrácené mysli, aby dělali, co se nesluší.

A tak doufání v člověka a v jeho moudrost, filosofii, politické přesvědčení, nebo ekonomický pohled na svět je veliké bláznovství! A skončí to špatně. Zavržení a odmítnutí Boha je stejně přínosné, jako když ryba zavrhne vodu. Mládě mateřské mléko. Rostlina slunce. A to jsou jen chabé příměry, které nám ukazují na princip, že zavrhnout Boha rovná se smrt! Těla i duše. Nemůžete popřít zdroj svého života. A myslet si, že budete žít! Všechno to zlé, co ve světě vidíme, je důsledkem tohoto popření vlastního původu. Totiž, že svět, vše, co je na něm. I člověk je dílo Božích rukou!

A tak doufáte-li v nové politické vedení, či cokoli jiného, co má původ v člověku zažijete jen zklamání a další pád. Kolik již za 32 let od pádu komunismu bylo pseudospasitelů? Kolik vzletných hesel, frází, a dokonce i skutečně dobrých myšlenek a ideálů? Všechno skončilo na smetišti dějin a času. Tak se znovu a znovu naplňuje pravdivost Božího slova ze žalmu 32.

  • Žalmy 32:10 Mnoho bolestí postihne svévolníka, toho však, kdo doufá v Hospodina, obklopuje milosrdenství.

Mnoho trápení a bolesti postihne každého, kdo popírá svůj vlastní původ ve stvořitelském díle Božím! Ale toho, kdo doufá v Hospodina chrání Bůh sám a Boží milosrdenství obklopuje věřícího člověka jako pavéza, jako hrad a nedobytná pevnost!

Dnes se navracíme do listu Římanům, do deváté kapitoly a budeme mluvit opět o jistotě spasení. V osmé kapitole listu Pavel mluvil o moci evangelia. O tom, že není žádné obvinění proti božím dětem. Není nikdo, kdo by je odsoudil. V celém stvoření, v celém viditelném ale i neviditelném světě není žádná moc, autorita, vláda, bytost, přírodní síla, která by nás odloučila od lásky Boží v Pánu Ježíši. A v deváté Kapitole jsme se začali seznamovat s další pravdou, která nám dává jistotu spásy. Jistotu, pramenící nejen z nepřemožitelnosti evangelia kříže Kristova, ale pramenící z poznání a pochopení, že dobrý Bůh nás miloval již před stvořením světa. A v Kristu nás vyvolil a předurčil neochvějně, neotřesitelně a nezměnitelně ke spáse. Dílo spásy rovná se cele dílo Boha, jen Boha nikoho jiného. Neochvějně určil vše pod nebem, od počátku až do konce časů. Dnešní text je Ř 9, 9-16;

Římanům 9:9 Slovo zaslíbení zní takto: `V určený čas přijdu, a Sára bude mít syna. ´ 10 A nejen to: Také Rebeka měla obě děti z téhož muže, z našeho praotce Izáka; 11 ještě se jí nenarodily a nemohly učinit nic dobrého ani zlého. Aby však zůstalo v platnosti Boží vyvolení, o kterém bylo předem rozhodnuto 12 a které nezávisí na skutcích, nýbrž na tom, kdo povolává, bylo jí hned řečeno, že starší bude sloužit mladšímu. 13 Neboť je psáno: `Jákoba jsem si zamiloval, ale Ezaua jsem odmítl. ´14 Co tedy řekneme? Je Bůh nespravedlivý? Naprosto ne! 15 Mojžíšovi řekl: `Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji. ´ 16 Nezáleží tedy na tom, kdo chce, ani na tom, kdo se namáhá, ale na Bohu, který se smilovává.

Odkaz: 1 J 5, 19; Ž 32, 10; Ř 1, 24; 1, 26; 1, 28;

Boží slovo říká toto! Verš 9;

  1. Nepochybujme o Božím slově!

Pavel vyučování o Božím nezměnitelném vyvolení začíná vyznáním své lásky k národu, z nějž pochází! Víme, že všechno, co se dělo s národem Izraele dělo se a bylo zapsáno pro naše ponaučení. Abychom poznávali Boží moudrost na Božím jednání s tímto národem Ř 15, 4;

 A tak i učení o vyvolení nejlépe poznáme právě na Izraeli. Izraelce Bůh vyvolil ze všech národů na zemi. Poslechněme si, co Pavel o nich říká:

  • Římanům 9:4 Jsou to Izraelci, jim patří synovství i sláva i smlouvy s Bohem, jim je svěřen zákon i bohoslužba i zaslíbení, 5 jejich jsou praotcové, z nich rodem pochází Kristus. Bůh, který je nade všemi, buď pochválen na věky, amen.

Ale Izrael jako národ odmítl Krista! Nejenom, že svět jako celek Krista nepřijal, ale Jeho vlastní Ho nepřijali! Javo evangelium, první kapitola, verše 10 a 11.  On přišel do svého vlastního, ale tím, co bylo Jeho vlastní nebyl rozpoznán! A ještě hůře, byl odmítnut. Drsně a tvrdě! Nájemci vinice si řekli: „hle to je dědic, zabijme ho a vinice bude naše!“ Nelze totiž o Izraeli říct, že jen nerozpoznal. Protože jeho náboženští vůdcové dobře věděli, koho mají před sebou. Ježíš proti nim jasně svědčí v Mt 21 kapitole, v Mk dvanácté kapitole a v Lk ve dvacáté kapitole. Přečtěte si doma pozorně tyto kapitoly a podobenství o Pánu vinice a nájemcích.

Z Izraele tedy přijali Krista jenom ti, kteří byli vyvoleni před stvořením světa. Pavel to vysvětluje: „Ne všichni, co jsou z Izraele jsou Izrael!“. Boží slovo přeci nemůže selhat a neselhalo. Apoštol Pavel začíná náš dnešní text:

  • Římanům 9:9 Slovo zaslíbení zní takto: `V určený čas přijdu, a Sára bude mít syna. ´

Tento verš jasně ukazuje na to, že spása je dílem Božím naprosto, absolutně a bezezbytku! Nikdo k tomuto dílu nemůže nic přidat! Známe dobře příběh Abrahamův. Také víme, že uvěřil Abraham Bohu, a to mu bylo počítáno za spravedlnost! Ř 4, 3;

V čem uvěřil Abraham Bohu? Na co odkazuje Ř 4, 3? Abraham Byl bezdětný, celá dlouhá desetiletí. V jeho věku měli ostatní dávno své dědice. Ne tak Abraham.

  • Genesis 15:1 Po těchto událostech se stalo k Abramovi ve vidění slovo Hospodinovo: "Nic se neboj, Abrame, já jsem tvůj štít, tvá přehojná odměna." 2 Abram však řekl: "Panovníku Hospodine, co mi chceš dát? Jsem stále bezdětný. Nárok na můj dům bude mít damašský Elíezer." 3 Abram dále řekl: "Ach, nedopřál jsi mi potomka. To má být mým dědicem správce mého domu?" 4 Hospodin však prohlásil: "Ten tvým dědicem nebude. Tvým dědicem bude ten, který vzejde z tvého lůna." 5 Vyvedl ho ven a pravil: "Pohleď na nebe a sečti hvězdy, dokážeš-li je spočítat." A dodal: "Tak tomu bude s tvým potomstvem." 6 Abram Hospodinovi uvěřil a on mu to připočetl jako spravedlnost.

My v Gn sledujeme Abrahamův zápas o víru. Jeho zakolísání, když podlehl pochybnostem a strachu. Když se snažil zajistit své jméno a dům podle lidských představ a vůle. Poslechl svou ženu, vešel k její otrokyni Hagaře, zplodil s ní Izmaela. Gn 16, 1-4;

Vidíme ale také Abrahamovo utvrzení víry, kdy v naprosté víře a poslušnosti jde na horu v zemi Mórija, kterou mu ukázal Bůh, aby obětoval svého syna Izáka. Toho zaslíbeného, z nějž mělo povstat nespočitatelné potomstvo. Gn 22, 1-13;

Jak je možné, že Abraham šel s takovým pokojem obětovat Izáka? Nepochyboval o Božím slově! O tom, co mu Bůh slíbil. Nepochyboval, že z Izáka povstane početné potomstvo, i když ho má nyní obětovat jako oběť zápalnou svému Bohu. Úplné vysvětlení máme v listu Židům!

  • Židům 11:17 Abraham věřil, a proto šel obětovat Izáka, když byl podroben zkoušce. Svého jediného syna byl hotov obětovat, ačkoli se mu dostalo zaslíbení a bylo mu řečeno: 18 `Z Izáka bude pocházet tvé potomstvo. ´ 19 Počítal s tím, že Bůh je mocen vzkřísit i mrtvé. Proto dostal Izáka zpět jako předobraz budoucího vzkříšení.

Co z toho dnes pro nás plyne? Jaká je aplikace? Největším problémem člověka je, že zavrhl slovo Boží a uvěřil slovu ďáblovu, že bude jako bůh. Nejlepším lékem proto je návrat k Božímu slovu, k Písmu a naprostá důvěra v Boha a Jeho slovo! Boží slovo přeci neselhalo, neselže, ale vždy se naplní!

  1. V určený čas, přesně tak, jak Bůh chtěl a určil!

Pavel ale říká i další velmi důležitou informaci. Mluví o tom, že Sára bude mít syna v přesně určený čas! Doslova tam stojí, že Bůh přijde v přesně určený čas a Sára bude mít syna, kterého Bůh zaslíbil!

Může někdo ještě pochybovat, když čte devátou kapitolu listu Římanům, že Bůh je Bohem všemohoucím a naprosto svrchovaným. Absolutně pevně vládnoucím? Může někdo pochybovat o vyvolení? O jistotě spásy, o tom, že spása je vůlí, činem, a tedy dílem pouze Božím? O tom, že je to On, kdo rozhoduje, nad kým se smiluje a koho spasí? Jen ten to nechce slyšet, kdo chce odpírat Bohu a Jeho pravdě. A my to uvidíme dnes v našem textu ještě jasněji.

Ale koho by při čtení a rozjímání nad naším dnešním textem nenapadla slova ze Starého zákona.

  • Žalmy 135:6 Všechno, co Hospodin chce, to činí na nebesích i na zemi, v mořích i ve všech propastných tůních.

Stejným způsobem, jakým Bůh rozhodl, že Sára bude mít syna. Rozhodl Bůh i o vás. O vašem fyzickém narození i o vašem druhém narození z Ducha svatého. Obě tyto události se odehrály v přesně určený čas. A v obou hrál a hraje hlavní i jedinou roli Bůh. Nebo je snad zde někdo, kdo se na tom s Bohem spolupodílel? Radil mu snad někdo z přítomných ohledně těchto věcí? Diskutoval to někdo z tohoto sálu s Bohem tak, aby výsledný plán byl nejen vůlí Boží, ale průsečíkem Boží a vaší vůle? Jestli je zde někdo takový, prosím, aby promluvil a poučil nás. Nechceme přeci vyučovat bludy, které se nezakládají na pravdě. 

Nikdo se nehlásí o slovo? Pojďme tedy dál. Co pro nás plyne z poznání, že spása je cele dílem všemohoucího a svrchovaného Boha? K čemu nás Pavel vedl a vede v podstatě od první kapitoly listu Římanům? Vede nás k jistotě víry. Vede nás k nepohnutelnosti víry. Dává našim srdcím a duším infúzi mohutného Božího pokoje. Toho, o kterém čteme, že střeží naši mysl i srdce a mysl v každém pomyšlení. Tváří v tvář strachu, pochybnostem a tvrdým okolnostem, které mnohdy naplňují naše životy. Čteme o tom v listu do Filipis, ve čtvrté kapitole, sedmém verši.

Bůh tedy přichází a jedná vždy v čas. V čas, který přesně určil. Jakým nádherný a nezpochybnitelným způsobem to zahání všechny strachy a pochybnosti mnohých, včetně mě samotného, že je pozdě na odpuštění. Že poznání Krista a Boží milosti v Něm přišlo pozdě do mého života. Tak říkajíc pět minut po dvanácté! A proto je hříchu a síly zla v mém životě již tak mnoho, že spása není pro mě.

Jak mocným způsobem musí být upokojeno srdce mnohých, včetně toho mého, když se vkrádají myšlenky o tom, že Bůh otálí, protože třeba neslyší. Nebo možná dost dobře nerozumí mému stavu a problému. Nevidí ho správně. A proto místo aby už přišel a zasáhl, stále můj problém trvá!

Jak hřejivé je pro naši mysl poznání, že dobrý Bůh vykoná vše, co zaslíbil a dovede vše v našich životech ke zdárnému a vítěznému cíli.

Bůh nás vede k trpělivému očekávání na Jeho jednání ve všech rovinách našich životů. Učí nás, tak jako Abrahama, že mnohem moudřejší je pokorně čekat na Jeho příchod než vymýšlet vlastní řešení. Nikdo z nás přeci nechce, když se nad tím zamyslíme, přivést na svět nezkrotného Izmaela.

To platí ve všech věcech. Pomyslný Izmael nemusí být vždy tělesný potomek nezdárně vzešlý z našich beder. Izmael, který přinese do našeho života zhoubné a nezkrotné důsledky může být cokoli. Jakékoli naše chybné rozhodnutí zvláště ve věcech patřičně vážných a ovlivňujících významným, nebo dlouhodobým způsobem naše životy.

 Může se jednat o nemoudré, tělesné a zbrklé jednání všeho druhu. Špatný výběr partnera, kdy si třeba křesťan vezme nevěřícího. Nebo je netrpělivý a překotně vstoupí do svazku s někým, koho dobře nezná. Nebo ho vedou v nějakém vážném rozhodnutí špatné pohnutky. Vzpomínáte na Lota a jeho okouzlení údolím Soár?

  • Genesis 13:10 Lot se rozhlédl a spatřil celý okrsek Jordánu směrem k Sóaru, že je celý zavlažován, že je jako zahrada Hospodinova, jako země egyptská. To bylo předtím, než Hospodin zničil Sodomu a Gomoru. Genesis 13:11 Proto si Lot vybral celý okrsek Jordánu a odtáhl na východ. Tak se od sebe oddělili.

Co to přineslo do Lotova života víme velmi dobře.  Nebo se muž, bratr rozhodne být starším církve, aniž by své povolání před Bohem zkoumal podle Písma, nebo vstupuje do služby příliš brzy. Může to být i špatný výběr a volba starších celým sborem. To vše se může v našich životech stát pomyslným, nezkrotným Izmaelem a přinášet zhoubné důsledky v podobě nepokoje a bojů. Které jsme si mohli ušetřit, kdybychom trpělivě očekávali na Boží jednání, které nechybuje a nepřichází nikdy příliš brzy a už vůbec ne pozdě!

Odkazy: Ř 9, 4; 4, 3; Mt 21; Mk 12; Lk 20; Gn 15, 1-6; 16, 1-4; 22, 1-3; 13, 10-11; Ž135, 6;

Děti Abrahamovi a Izákovi! Verše 10-13;

  1. Ne na základě našich skutků, ať dobrých, či zlých!

Apoštol Pavel pokračuje následujícími slovy, ve kterých graduje učení Písma o Božím vyvolení!

  • Římanům 9:10 A nejen to: Také Rebeka měla obě děti z téhož muže, z našeho praotce Izáka; 11 ještě se jí nenarodily a nemohly učinit nic dobrého ani zlého. Aby však zůstalo v platnosti Boží vyvolení, o kterém bylo předem rozhodnuto 12 a které nezávisí na skutcích, nýbrž na tom, kdo povolává, bylo jí hned řečeno, že starší bude sloužit mladšímu. 13 Neboť je psáno: `Jákoba jsem si zamiloval, ale Ezaua jsem odmítl. ´

Od Sáry přechází k Rebece. Izmael i Izák byli oba z téhož muže. Ale měli odlišné matky. Aby Bůh zdůraznil svou svrchovanost v otázce spásy a vyvolení, nechává nyní oba potomky vzejít nejenom z téhož otce, ale dokonce ze stejné matky. Dva bratři. Ještě nebyli ani počati, ještě se nenarodili. Ale už bylo vše určeno. Vše již bylo pevně a nezměnitelně dané.

A velmi jasně je zde formulováno, že tedy ani jeden z nich se nemohl před Bohem prokázat žádným skutkem! Ani dobrým, ani zlým. Přesto bylo již rozhodnuto! Jákob nebyl ještě počat, ale už byl milován! Ezau nebyl ještě počat a už byl zavržen, odmítnut.  Nikdo, ani Jákob, ani Ezau neměli svobodnou vůli Boha si zvolit, nebo Boha odmítnout!

Jákob nebyl spasen svým dobrým skutkem. Totiž tak, že by se ve své svobodné vůli dobře a moudře rozhodl pro poslušnost a následování Hospodina! A Ezau nebyl zavržen pro svůj zlý čin. Totiž tak, že by se ve své svobodné vůli rozhodl pro vědomou vzpouru a svévolnou existenci bez Hospodina, a pro svévolný život proti Boží pravdě! Kdo to chce popřít? Co zde čteme? Čteme zde přeci jasně tom, že bylo rozhodnuto předem. Kdy? Teď si možná řeknete a možná ne po prvé, že ten chlápek za tím stojanem, co má být jako kazatelna se opakuje.

  • Efezským 1:1 Pavel, z Boží vůle apoštol Ježíše Krista, bratřím věrným v Kristu Ježíši: 2 Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista. 3 Pochválen buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás v Kristu obdařil vším duchovním požehnáním nebeských darů; 4 v něm nás již před stvořením světa vyvolil, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří. 5 Ve své lásce nás předem určil, abychom rozhodnutím jeho dobroty byli skrze Ježíše Krista přijati za syny 6 a chválili slávu jeho milosti, kterou nám udělil ve svém Nejmilejším.

V Kristu jsme byli vyvoleni před stvořením světa! Ne na počátku, nebo během počátku stvoření světa, ale před tím. Na věčnosti! Na počátku Bůh stvořil nebesa a zemi. Země byla ještě bez života, pustá a prázdná. V Janově evangeliu čteme, že na počátku bylo slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh a vše povstalo, bylo učiněno skrze toto Slovo. Skrze a tímto věčně Živým Slovem, Kristem! Jestli můžeme věřit tomuto Janovu textu, potom musíme trvat na tom, že o naší spáse bylo rozhodnuto úplně stejně, jako o spáse Izákova a Jákoba.

Před jejich narozením již bylo v platnosti Boží nezměnitelné rozhodnutí! Božím potomkem nebyl Izmael z hory otroctví, ale předem zaslíbený Izák. Také Rebece to bylo řečeno ještě před narozením Ezaua a Jákoba! Stejně tak na věčnosti, dávno před naším narozením bylo rozhodnuto i o nás!

  • Genesis 25:21 Izák prosil Hospodina za svou ženu, protože byla neplodná. Hospodin jeho prosby přijal, a jeho žena Rebeka otěhotněla. 22 Děti se však začaly v jejím těle strkat. Tu řekla: "Je-li tomu tak, co mě čeká?" A šla se dotázat Hospodina. 23 Hospodin jí řekl: "Ve tvém životě jsou dva pronárody. Oba národy se rozejdou, jen co z tebe vyjdou. Jeden národ bude zdatnější než druhý, bezpočetný bude sloužit počtem skrovnějšímu."

Vidíte neměnnou platnost Hospodinova rozhodnutí, které se naplňuje v předem určený čas v životě předem určených lidí? Roste vaše víra, pokoj a jistota v Kristu? Potom se Pavel nenamáhal zbytečně psaním listu do Říma. A jestli platí, že žádný náš skutek, dobrý, či zlý nemohl rozhodnout o našem spasení, nebo zavržení před tím, než jsme narodili z Božího Ducha. Potom platí, že žádný náš skutek, dobrý, či zlý nerozhodne o našem spasení, nebo zavržení dnes! Nenabádám vás ke hříchu, varuji vás před ním. Ale nemohu vás nechat ve strachu, že by vás dokonaný hřích snad mohl vytrhnout z Boží ruky. List Římanům se neplete! Boží slovo neselhalo!

  • Římanům 5:8 Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní. 9 Tím spíše nyní, když jsme byli ospravedlněni prolitím jeho krve, budeme skrze něho zachráněni od Božího hněvu. 10 Jestliže jsme my, Boží nepřátelé, byli s Bohem smířeni smrtí jeho Syna, tím spíše nás smířené zachrání jeho život.
  1. Ale na základě rozhodnutí Boha, který povolává!

Ještě se strachujete milovaní? Ještě pochybujete? Pořád ještě je vaše víra slabá? Nebojte se! Tak to může být. Ale vaše spása nezávisí na vás. Není závislá na tom, zda a jak je momentálně na tom vaše víra! Ani na tom, jak se zrovna cítíte. Zda se bojíte, nebo pochybujete. Nebo jste zrovna pod tlakem pokušení. Nebo jste snad dokonce padli, pokušení podlehli a hřích dokonali. Bůh dává dobré dary a dává je v plnosti. Dává kolik potřebujeme, a ještě mnohem víc. Ve dvanáctém verši čteme přeci jasně, že naše spása závisí na jednom jediném. Závisí na Bohu! To On jediný povolává ke spáse, přivádí ke spáse, posvěcuje ke spáse! Co čteme v knize Exodus?

  • Exodus 14:13 Mojžíš řekl lidu: "Nebojte se! Vydržte a uvidíte, jak vás dnes Hospodin zachrání. Jak vidíte Egypťany dnes, tak je už nikdy neuvidíte.

Nebo o kus dále, kde stojí: Ž 34:9 Okuste a uzříte, že Hospodin je dobrý. Blaze muži, který se utíká k němu. Celé Písmo jasně svědčí o tom, že Hospodinova paže není krátká na to, aby se naplnilo Jeho slovo Nu 11, 23! Jeho ucho není zalehlé, aby neslyšelo Iz 59, 1. A když Bůh kárá Izrael za jeho nevěru, co říká?

  • Izajáš 50:2 Když jsem přicházel, proč tu nikdo nebyl? Volal jsem, a nikdo se neozýval. Což je má ruka tak krátká k vykoupení? Nemá k vysvobození dost síly? Hle, svou pohrůžkou vysušuji moře a řeky obracím v poušť; ryby v nich páchnou, protože není vody, a lekají žízní.

Vidíme, že na Bohu záleží. Jen a jen na Něm! Utíkat se ke komukoli jinému, ať k člověku, nebo i jiné duchovní bytosti je marnost, rouhání a hřích modloslužby. Poslouchejte slov proroka Izajáše.

  • Izajáš 45:5 Já jsem Hospodin a jiného už není, mimo mne žádného Boha není. Přepásal jsem tě, ač jsi mě neznal, 6 aby poznali od slunce východu až na západ, že kromě mne nic není. Já jsem Hospodin a jiného už není.
  • Izajáš 45:18 Toto praví Hospodin, stvořitel nebe, onen Bůh, jenž vytvořil zemi, jenž ji učinil, ten, jenž ji upevnil na pilířích; nestvořil ji, aby byla pustá, vytvořil ji k obývání: "Já jsem Hospodin a jiného už není.

Kniha Izajáš klade velmi silný důraz právě na to, že není žádný jiný pán a bůh, než Hospodin! Mnohokrát opakuje Izajáš tato slova. A kniha novozákonních Skutků říká, že…

  • Skutky apoštolské 4:11 Ježíš je ten kámen, který jste vy stavitelé odmítli, ale on se stal kamenem úhelným.12 V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni."

Vidíme tedy, že Bůh je ten, na kom skutečně a jedině záleží. Toto poznání velmi pokořuje lidskou pýchu. Není učení, které by bylo více odmítáno a proti kterému by se více brojilo, než učení o svrchovaném Bohu, o vyvolení. Člověk se uráží, člověk se hněvá. Ale Bůh ve svém slově ústy apoštola Pavla říká silná, známá slova:

  • Římanům 9:20 Člověče, co vlastně jsi, že odmlouváš Bohu? Řekne snad výtvor svému tvůrci: "Proč jsi mě udělal takto?" 21 Nemá snad hrnčíř hlínu ve své moci, aby z téže hroudy udělal jednu nádobu ke vznešeným účelům a druhou ke všedním?

Na Bohu záleží, kdo bude zavržen a kdo bude spasen! Bylo to tak u Izmaela a Izáka. U Ezaua a Jákoba. A je tomu tak i dnes. Ale chtěl bych zde zdůraznit, že učení o Boží svrchovanosti v otázce spásy nijak nesnímá z člověka odpovědnost. Bůh přikazuje všem lidem, aby činili pokání Sk 17, 30-31. A také všem lidem je jasně v Písmu dáno veliké zaslíbení: Bůh je dobrý, nanejvýše milostivý a jímá ho lítost nad každým zlem. Nepřeje si, aby svévolník zemřel, ale aby se odvrátil od své zlé cesty. Proto sám Pán Ježíš říká v evangeliích: „tlučte a bude vám otevřeno, hledejte a naleznete, proste a bude vám dáno.“ Lk 11, 9;

Odkazy: Ef 1, 1-6; Gn 25, 21-23; Ř 5, 8-10; 9, 20-21; Ex 14, 13; Iz 50,2; 59, 1; 45, 5-6; 45, 18; Ž 39, 4; Nu 11, 23; Sk 4, 11-12; 17, 30-31; Lk 11, 9;

Spravedlivý Král Králů dává milost podle své vůle, komu chce! Verše 14-16;

Poslední náš dnešní verše se vypořádávají s velmi oblíbenou, častou myšlenkou. Člověk, který je ve svém pádu a vzpouře naprosto převrácený ve svém myšlení, volá: „Bůh je nespravedlivý! Jednomu spásu dá a druhému ne!“ Jenomže spasení je darem milosti. Milosti, kterou dává Bůh. Proto Pavel píše.

  • Římanům 9:14 Co tedy řekneme? Je Bůh nespravedlivý? Naprosto ne! 15 Mojžíšovi řekl: `Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji. ´ 16 Nezáleží tedy na tom, kdo chce, ani na tom, kdo se namáhá, ale na Bohu, který se smilovává.

Kdyby spása byla něčím, co nám Bůh dluží, čím je nám povinován, měli by křiklouni pravdu. Jenže nemají. Protože jediné, co nám Bůh skutečně dluží je trest! Písmo říká, že každý člověk je lhář a otrok hříchu. Všichni zhřešili, a proto když Pavel mluví k Židům, kteří stavěli na zákoně Mojžíšově, říká…

  • Římanům 3:9 Co tedy? Máme my židé nějakou přednost? Vůbec ne! Vždyť jsme už dříve ukázali, že všichni, židé i pohané, jsou pod mocí hříchu, 10 jak je psáno: `Nikdo není spravedlivý, není ani jeden, 11 nikdo není rozumný, není, kdo by hledal Boha; 12 všichni se odchýlili, všichni propadli zvrácenosti, není, kdo by činil dobro, není ani jeden.

Žádný z lidí neplní Boží zákon, ale každý ho naopak porušuje. Lidské společenství má také své zákony, a kdokoli by je porušoval je vinen a musí být spravedlivě potrestán. Společnost takového přestupníka musí odsoudit a potrestat. Je to její povinnost a také dluh vůči tomuto viníkovi a celé společnosti!

Ale může se stát, že někdo, komu dává lidské společenství právo udělovat milost tomu, kdo je řádně odsouzen a má být potrestán. Někdo takový se slituje a skutečně dá viníkovi milost. Nemusí, není to jeho povinnost. Nedluží to takovému člověku. Nemůžeme proto toho, kdo může udělit a udělí milost viníkovi, označit za nespravedlivého. Vždyť udělit milost je jeho výsada i právo. Jak je možné tedy, že s klidem odsoudíme Boha, jako toho, kdo je nespravedlivý?

Pavel tuto námitku spolehlivě vyvrací. Bůh není nespravedlivý. Jediné, co nám dluží je spravedlivé potrestání naší vzpoury a našich vin a hříchů. A protože Bůh je svrchovaný Stvořitel, Dárce a Pán života, je také Pánem milosti! Proto skutečně může udělit milost komu chce, slitovat se nad kým chce, a dát spásu pouze tomu, komu chce! A tím se vlastně vracíme tak trochu na začátek. Na začátku jsme četli, že Bůh Abrahamovi řekl: „V přesně určený čas přijdu a Sára bude mít syna!“ Boží slovo neselhalo a naplnilo se absolutně tak, jak bylo vyřčeno.

Nyní na konci vidíme jiný výrok Božích úst. Ten, který Bůh adresoval Mojžíšovi: „`Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji.“ Ani toto Boží slovo neselhalo a neselhává! Pavel to ukazuje na Izraeli, na Abrahamovi a jeho synech. Na Izákovi a jeho synech. I na svém životě a životě všech křesťanů.

Proto vy, kteří věříte, mějte pevnou víru. Mějte pokoj a učte se víře pokoji navzdory všem okolnostem vašich životů. Dobrým i zlým. Vaše cesta musí vždy směřovat ke kříži a ke Kristu. Jste nová stvoření a nebudete ztraceni ani vyrváni z Boží ruky.

Vy ostatní čiňte pokání a věřte evangeliu, to je příkaz a vaše zodpovědnost! Neříkejte Bůh je nespravedlivý, nevzpouzejte se Jeho svrchovanosti. Vždyť i vám je řečeno. „Tlučte a bude vám otevřeno, hledejte a naleznete, proste a bude vám dáno!“ Písmo říká.

  • Židům 11:6 Bez víry však není možné zalíbit se Bohu. Kdo k němu přistupuje, musí věřit, že Bůh jest a že se odměňuje těm, kdo ho hledají.

Amen!

Odkazy: Ř 3, 9-12; Žd 11, 6;

 

 

Rok

Osnova kázání

Otázky ke studiu