Víra a poznání, poznání a víra

 

Víra poznání, poznání a víra! Ř 7, 1-6

Známe opravdu plně a do hloubky pravdu o kříži Krista? Potom ta pravda musí prostupovat vše v našich životech! 

Úvod

Pokoj vám a milost! Neděle se sešla s nedělí a my máme znovu příležitost se setkat spolu nad Božím slovem. I když ne tak, jak bychom si přáli. Milovaní, žijeme v časech, kdy nabídka dostupných informací dosahuje rychlosti i množství, které normální člověk není sto přijmout tak, aby byl schopen tyto informace všechny ověřovat a zpracovávat. Také dnes platí, že svět a jeho roztříštěnost a nejednota dosahuje svého vrcholu. Svět kypí, kvasí a vše spěje k výbuchu a k otřesům. Rozdělení světa už není dáno především geograficky a etnicky. I když i toto rozdělení stále trvá. Takové rozdělení je svým způsobem přirozené a vychází z Božího řádu. Písmo nám to potvrzuje.

  • Skutky apoštolské 17:26 On stvořil z jednoho člověka všechno lidstvo, aby přebývalo na povrchu země, určil pevná roční údobí i hranice lidských sídel.

Ale zároveň platí, že každé rozdělení mezi lidmi, každá propast, svár i nejednota má svůj původ a kořeny ve vzpouře člověka proti Bohu. Stále více tedy pozorujeme rozdělení lidských společenství zevnitř. Uprostřed rodin, uprostřed společenství různých stupňů. Rozděleny v sobě jsou dnes i národy. Tyto věci se sice dějí od chvíle, kdy v Adamovi lidstvo padlo. Přesto platí, že lidská společnost se stále více polarizuje a je to stále zřejmější a viditelnější. I k tomu má Písmo odpověď.

  • Lukáš 21:9 Až uslyšíte o válkách a povstáních, neděste se: neboť to musí nejprve být, ale konec nenastane hned."

Protože ačkoli nejsme ze světa, platí, že jsme ve světě. Také svůj poklad neseme v tělech, jejichž materiál je materiálem světa. A proto všechno, co se týká světa, týká se i církve. Včetně polarizace a rozdělení. Je k dispozici v současné době mnoho článků, které se zabývají reakcí církve a jejím štěpením tváří v tvář době „koronavirové“. A tváří v tvář různým omezením a nařízením vlád, zasahující do lidských práv a svobod. Církev tato nařízení řeší i proto, že zákazy se dotýkají věcí, které Písmo po Božím lidu požaduje. A spor se vede o to, jak jednat.

 Nechci nyní mluvit o různých názorech v církvi. Ale jedna věta v jednom článku mě zaujala. Stálo v ní, že z jednoho sboru, jehož starší rozhodli o tom, že se dočasným nařízením podřídí, odešla třetina lidí. A autor článku poznamenal nejsmutnější fakt. Tím faktem bylo, že pokud by starší rozhodli opačně. Zcela jistě by stejně rázně a se stejným bouchnutím dveří odešla minimálně stejně velká skupina lidí z opačného názorového spektra sboru! Tahle informace by měla přinutit k modlitbám a k usilovnému přemýšlení všechny křesťany. Náš sbor dvakrát více, protože patří k těm sborům, kde s hlasitým prásknutím dveřmi odešli obě skupiny. Ta, která nesouhlasí s podřízením se vládním nařízením. I ta druhá, která stejně hlasitě a ultimativně hájila podřízení se vládě a všemu, co vláda řekne. A to bez debat a s rázným sklapnutím podpatků, jako na vojně.

Z toho vyplývá závěr, že ke stejnému rozdělení a polarizaci dochází pod různými tlaky i v církvi. A my se nijak zvlášť nelišíme od lidí ze světa. A to není dobré. Neznám žádné jednoduché řešení této situace. Neznám ho. Ale jedno vím jistě. Písmo mluví o soudu, který začíná od Božího domu. A ten počátek soudu se dá určit a lokalizovat ještě mnohem více a přesněji. Milovaní, soud začíná ode mne. V mém srdci! Od tebe bratře, sestro, v tvém srdci! A pokud nepůjdu a nezačnu od sebe, pokud ty křesťane nezačneš od sebe, v modlitbách, pokání, v půstu! Potom neobstojíš a ani církev!

Proto pojďme v pokoře do Písma, rozhodnuti naslouchat Bohu. Možná potřebujeme být znovu krmeni mateřským mlékem. My všichni, bez výjimky! Možná potřebujeme být znovu v bolestech rozeni! Čtěme Římanům 7, 1-6.

Odkazy: Sk 17, 26; Lk 21, 9;

Římanům 7:1-6 Což nevíte, bratří – vždyť mluvím k těm, kteří znají zákon – že zákon panuje nad člověkem, jen pokud je živ? Vdaná žena je zákonem vázána k žijícímu manželovi; když však muž zemře, je zproštěna zákona manželství. Pokud je tedy její muž naživu, bude prohlášena za cizoložnici, oddá-li se jinému muži. Jestliže však manžel zemře, je svobodná od zákona, takže nebude cizoložnicí, když se oddá jinému muži. Právě tak jste se i vy, bratří moji, stali mrtvými pro zákon skrze tělo Kristovo, abyste se oddali jinému, tomu, který byl vzkříšen z mrtvých, a tak nesli ovoce Bohu. Když jsme byli v moci hříchu, působily v nás vášně podněcované zákonem a nesly ovoce smrti.  Nyní, když jsme zemřeli tomu, čím jsme byli spoutáni, byli jsme zproštěni zákona, takže sloužíme Bohu v novém životě Ducha, ne pod starou literou zákona.

 

Víra i poznání stavěné na Božím slově! V 1-4

a)      Písmo a jeho práce v životě křesťana

První naše dnešní zastavení je ve verších 1-3; Apoštol Pavel se obrací ke křesťanům v Římě těmito slovy: Všimněte si řečnické otázky na začátku sedmé kapitoly.

 „Což nevíte, bratří – vždyť mluvím k těm, kteří znají zákon

Mohli bychom vyložit tuto pasáž, že Pavel mluví o zákoně Mojžíšově a obrací se k věřícím pouze ze Židů. A i když se Pavel v listu Římanům na začátku obrací k Židům, pak k pohanům a mění tak několikrát cílovou skupinu, kterou oslovuje. Nechtěl bych to takto vykládat. Nedávalo by nám to mne mnoho smyslu. Daleko pravděpodobnější je, že Pavel oslovuje celou církev, věřící Židy i pohany, a to ze dvou možných důvodů.

První je fakt, že Pavel tedy mluví o Božím psaném zákoně Mojžíšově, ale spoléhá na  princip, který všem lidem v kultuře ať řecké, nebo římské, anebo židovské byl dobře pochopitelný díky zákonům těchto kultur. Chápali dobře, že každý zákon panuje nad člověkem jen po dobu jeho života. A smrt je vysvobozením z moci daného zákona. A stejně chápatelná byla pro všechny skupiny i Pavlova ilustrace na manželství. Pavel tedy mluví o zákonu Mojžíšově, a spoléhá na to, že mu dobře rozumí i pohané, díky principu platném ve všech zákonech.

Tím druhým argumentem je skutečnost, kterou uvádějí někteří další vykladači tohoto oddílu. Například Adlof. Ten tvrdí, že i křesťanům z pohanů bylo již k dispozici poznání Mojžíšova zákona, a to prostřednictvím Písma, které církev měla . A to i věřícím z pohanů. Odkazuje přitom na Ga 4, 21.

  • Galatským 4:21 Odpovězte mi vy, kteří chcete být pod zákonem: Co slyšíte v zákoně?

Pavel takto v Ga oslovuje církev složenou převážně z pohanů. A uvědomme si, že veškeré Písmo, které tehdy měla církev jako chléb pro svou víru v Krista, byl kánon Starého zákona. Proto je pravděpodobné a více kontextu odpovídající, že církve byli v této době již seznámeny s dostupnou a existující částí křesťanského kánonu. Znali Mojžíšův zákon.

Kontext listu těmto dvěma důvodům silně nasvědčuje. Vždy se jedná o formu Božího zákona, který vepsal Bůh. Ať už na kamenné desky, nebo do svědomí pohanů. Nikdy to nebyl zákon lidský, na který by Pavel v Římanům, nebo jinde odkazoval, když vysvětloval jakoukoli duchovní skutečnost potřebnou k životu církve! Také sedmá kapitola už v našem oddílu a dále v kontextu potvrzuje, že zde Pavel zde mluví o Mojžíšově zákoně, a to ke všem věřícím.

Proto bych chtěl mluvit o prvním poznatku z našeho dnešního textu. A ten zní: „Víra i pravdivé poznání skutečnosti pramení vždy z Písma, z Božího slova.“ Je to Písmo, které je cele vydechnuté Božím Duchem 2 Tm 3, 16. Když si představíte výdech, tak pochopíte celistvost a živost zvěsti Písma. Je to úchvatné, nenapadnutelné! Také, když budete číst v Gn následující slova, pochopíte lépe, co znamená plné, celistvé vydechnutí Boží! Boží dech znamená život!

  • Genesis 2:7  I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem.

V čase pro nás těžkém jako je dnes a možná ještě těžších, stojících před námi, je Písmo úplně stejně Božím životem, který do nás Bůh vdechl a vdechuje. To Boží Duch vlévá do nás svůj život.

Milujete-li Boha, milujte Jeho slovo, chvíle, kdy k vám promlouvá. Dychtěte po nich, děkujte za ně. A bez nich buďte jako bez života! Každý křesťan bez Písma se musí dusit až k smrti!

b)     Smrtí končí moc zákona

Pavel tedy mluví k těm, co znají zákon a jeho požadavky. Znají a vědí jaká je moc zákona z čeho pramení.  Vědí…

  • že zákon panuje nad člověkem, jen pokud je živ? Vdaná žena je zákonem vázána k žijícímu manželovi; když však muž zemře, je zproštěna zákona manželství. Pokud je tedy její muž naživu, bude prohlášena za cizoložnici, oddá-li se jinému muži. Jestliže však manžel zemře, je svobodná od zákona, takže nebude cizoložnicí, když se oddá jinému muži.

Pavel zde znovu zdůrazňuje, opakuje a posiluje svůj argument, kterým ukazuje, že nad žádným věřícím křesťanem už zákon nemá žádnou moc. Jako příklad si bere manželství.  A co říká Pavel touto ilustrací? Mluví o principu, který je vlastní všem zákonům.

Vdaná žena je zavázána ke svému muži zákonem manželství. Každý zákon stanovuje nějakou hranici, nebo požadavek. A překročení této hranice, nebo neplnění požadavku zákona přináší postih, sankce plynoucí z nedodržení hranic a požadavků. Zákon manželství. Zákon Boží, protože manželství ustanovil Bůh jako trvalý svazek jednoho muže a jedné ženy stanovuje požadavek trvalé věrnosti. Tato hranice nesmí být nikdy překročena a požadavek věrnosti tak porušen!

Proto bude žena přestupnicí zákona, a bude shledána jako cizoložnice, oddá-li se jinému muži. Stejně tak muž, oddá-li se jiné ženě. Zákon má moc postihovat a trestat ty, kteří ho porušili.

Ale můžeme to ukázat i na jiných příkladech.  Zákon ČR o řízení motorových vozidel na pozemních komunikacích má moc nad člověkem pouze, pokud člověk je řidičem, a tak účastníkem moto-života na silnicích. Pokud žije někde v divočině Beskyd a pohybuje se pěšky jen po polních cestách, tento zákon nad ním nemá moc, protože dotyčný je pro tento zákon v podstatě jako mrtvý, neexistující. Nebo když přijdu z důvodu vysokého věku o řidičák, je to stejné, jako bych umřel tomuto zákonu.

Potíž je v tom, že Božímu zákonu, ať už ve formě Mojžíšova zákona, nebo zákona ve svědomí lidí je podroben každý člověk na této zemi. Žid i pohan. Každý člověk se rodí jako Adamův potomek v prokletí pádu a hříchu.

  • Římanům 3:10-18 jak je psáno: `Nikdo není spravedlivý, není ani jeden, nikdo není rozumný, není, kdo by hledal Boha; všichni se odchýlili, všichni propadli zvrácenosti, není, kdo by činil dobro, není ani jeden. Hrob otevřený je jejich hrdlo, svým jazykem mluví jen lest, hadí jed skrývají ve rtech, jejich ústa jsou samá kletba a hořkost, jejich nohy spěchají prolévat krev, zhouba a bída je na jejich cestách; nepoznali cestu pokoje a úctu před Bohem nemají. ´

Všichni se rodíme pod prokletím zákona a jako přestupníci spravedlnosti Boží. Požadavek plynoucí z Boží svaté spravedlnosti potom přináší i časný trest v podobě smrti těla a věčný trest v podobě druhé smrti.

Naštěstí ale Pavel říká a mnohokrát opakuje pravdu, že my jsme zemřeli hříchu. Zemřeli jsme prokletí plynoucímu z toho, že jsme přestupníci Božího zákona. Že jsme nespravedliví a svým životem tupíme svatého Boha. Protože v Kristu a spolu s ním jsme byli přibiti na kříž a prokletí zákona i hříchu jsme zemřeli. Díky tomu jsme svatí, před zrakem Boha Otce jsme bez viny a neposkvrnění.

Odkazy: Ga 4, 21; 2 Tm 3, 16, Gn 2, 7; Ř 3, 10-18;

Oddáni jinému

a)      Hloubka Boží lásky V 4

Tolik pro nás Bůh v Kristu učinil. Touto pravdou se musíme znovu a znovu sytit jako tím duchovním mlékem. Ona je mlékem, je základní stravou křesťanské věrouky. A nechceme-li být v ničem podobní světu, potom musíme naprosto promodlit, pochopit a poznat hloubky, význam a důsledky této pravdy! A proto se Pavel tolik soustředí a znovu a znovu nám tuto pravdu vysvětluje z mnoha úhlů a pohledů.  Proto také končí svoji argumentaci slovy čtvrtého verše.

  • Právě tak jste se i vy, bratří moji, stali mrtvými pro zákon skrze tělo Kristovo, abyste se oddali jinému, tomu, který byl vzkříšen z mrtvých, a tak nesli ovoce Bohu.

Víte, v celém stvoření není většího nepřítele Boha, než je padlý a hříšný člověk. Neexistuje z podstaty věci horší nepřátelství a nenávist k Bohu, než je v srdcích padlých lidí. Asi většina z vás řekne a co ďábel a démoni? To oni nejvíce nenávidí Boha. Ale co je psáno o andělech a platí to i o těch padlých.

  •  Židům 1:14 Což není každý anděl jen duchem, vyslaným k službě těm, kdo mají dojít spasení?

Nečteme v Písmu, že andělé byli stvořeni k Božímu obrazu. Čteme to o člověku. A člověk má ve stvoření nějakým zvláštním způsobem výsadní postavení a je korunou celého stvoření. Všichni andělé měli být pouze služebníci Boží pro člověka. Ochránci. Dn 10, 20; A dokonce i sám vůdce vzbouřených andělů, ďábel sám. Co Bůh říká tomuto padlému?

  • Ezechiel 28:14 Byl jsi zářivý cherub ochránce, k tomu jsem tě určil, pobýval jsi na svaté hoře Boží, procházel ses uprostřed ohnivých kamenů,

Byl to člověk stvořený k Božímu obrazu, který se stal korunou a správcem nad stvořením. Ten měl zrcadlit Boží slávu a spravedlnost, ne andělé. Je to padlý člověk, který je spasen skrze víru, ne padlí andělé.

Ježíš se stal člověkem, ne andělem. A tak je to Pán Ježíš, svatý Bůh Syn, a dokonalý, svatý člověk. Míra a plnost pravého lidství, které má oslavovat Boha spravedlností a svatostí! Pro všechny tyto pravdy z Písma platí, že nepřátelství, vzpoura a nenávist člověka k Bohu, ke světlu a k lásce je mnohem horší, než nepřátelství a vzpoura padlých andělů v čele s ďáblem.

Rozumějte mi dobře, závažnost vzpoury člověka proti Bohu je mnohem těžší než závažnost vzpoury padlých andělů ne pro samotného člověka. Ne protože bychom byli sami v sobě tak významní a velcí. Ale kvůli Bohu samotnému, kvůli Božímu stvořitelskému záměru, který měl a má s člověkem. To vše poznáváme v Kristu Ježíši, který se nám stal spravedlností, posvěcením a moudrostí. Plností pravd a všeho vědění.

A nyní my, nejtěžší a nejzávažnější Boží nepřátelé jsme byli Božím Synem, plným a svatým člověkem, plnou mírou Boží i lidské spravedlnosti vykoupeni, vytrženi z prokletí hříchu a smrti. Jsme před Bohem čistí, svatí, pozvaní k růstu v posvěcení a podílu na Boží svatosti. Žd 12, 10.

Jsme milováni Bohem Otcem i Synem Ježíšem. Jsme znovuzrozeni z Božího Ducha, plni Božího Ducha, zapečetěni a chráněni Božím Duchem! A ještě více je ta láska silná! Nejen, že jsme nyní milováni, ale byli jsme už před stvořením světa. A v době, kdy jsme ještě byli plní nenávisti k pravdě a nepřátelství k Bohu samotnému. My jsme Ho nenáviděli, On nás miloval! My jsme Ho přibili na kříž, On nám všem na kříži sloužil tím nejmocnějším způsobem ke spasení. A modlil se za ty, kdo kypěli nenávistí k Němu.

  • Lukáš 23:33-34 Když přišli na místo, které se nazývá Lebka, ukřižovali jej i ty zločince, jednoho po jeho pravici a druhého po levici. Ježíš řekl: "Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí." O jeho šaty se rozdělili losem.

Syťte se milovaní tím, o čem každý z nás může říct následující: „to přeci dobře znám, nač znovu to mléko!“ Nepohrdněte, poznejte hloubku svaté pravdy! Vždyť…

  • Právě tak jste se i vy, bratří moji, stali mrtvými pro zákon skrze tělo Kristovo, abyste se oddali jinému, tomu, který byl vzkříšen z mrtvých, a tak nesli ovoce Bohu.

Odkazy: Žd 1, 14; Ez 28, 14; Lk 23, 33-34;

 Hřích x Duch svatý

a)      O svatém zákonu, který podněcuje hříšné vášně!

Poslední dva verše našeho dnešního oddílu jsou verše 5-6.

  • Římanům 7:5-6 Když jsme byli v moci hříchu, působily v nás vášně podněcované zákonem a nesly ovoce smrti. Nyní, když jsme zemřeli tomu, čím jsme byli spoutáni, byli jsme zproštěni zákona, takže sloužíme Bohu v novém životě Ducha, ne pod starou literou zákona.

V pátém verši čteme něco, co nám možná trochu pomotá hlavu. A asi to zamotalo hlavu mnoha dalším křesťanům v době Pavla i po něm. Pavel píše, že když jsme ještě byli v moci hříchu, tak v nás kvasily, bujely, probouzely se a sílily hříšné vášně a sklony. To ještě chápeme velmi dobře. Ale půjdeme dál, a dozvídáme se, že tyto hříšné věci v nás podněcoval zákon. Boží zákon, který je svatý. Co znamená, když něco je něčím podněcováno? Půjdeme si pro význam slova. Podněcovat znamená:

stimulovat,  povzbudit, pobídnout, poštvat, pobuřovat, podporovat, povýšit, nabádat, nutit, pohánět, dloubnout, pudit, uvádět do pohybu, navádět, ponoukat

Cože? Svatý a dobrý Boží zákon v nás stimuluje hřích? Pobízí ho, povzbuzuje, navádí a nabádá k němu? Podporuje ho, ponouká ho?

Abychom dobře pochopili, co se vlastně děje, vybral jsem tři synonyma z těch všech. Pohánět, pudit a uvádět do pohybu.

Tak tedy svatý, dobrý zákon pohání hřích. Pudí ho a uvádí ho do pohybu. Jak to dělá? Na první pohled teď jako by odbočím. Víte, co je to muleta? Ne? Ale znáte přísloví o býku a o červeném hadru? Muleta je to, co drží toreador v ruce. Tyč s červeným plátnem, kterým toreador mává býku před očima a tím ho dráždí. Pudí ho k útoku. Pohání ho k agresivitě, uvede ho do pohybu.

A tak stojíme před poznáním, že svatý Boží zákon je pro hřích a hříšné vášně tím, čím je červený hadr pro býka. Dráždí tento hřích a tyto vášně, pudí je uvádí je do pohybu. Agresivního, útočného pohybu. Tak jako býk chce rozdrtit a rozsápat ten hadr a toreadora, který ho drží. Tak hřích a hříšné vášně v nás touží rozsápat, rozšlapat zákon Boží i toho, kdo zákon třímá ve své pravici. Taková je jeho podstata, povaha a nenávist k zákonu i k Bohu, který zákon dává!

Podrobněji se budeme tímto poznáním zabývat v dalším oddíle ze sedmé kapitoly Římanům. Ale to, co chci nyní říct je. Hřích ožívá, když přichází zákon. Ř 7, 9. Do té doby je hřích jako býk v aréně, který je v podstatě zdánlivě netečný. Je klidný. Líný a bez zájmu o to, co se děje a bude dít. Všechno se ale v tu ránu změní, když vstoupí toreador a zamává býku před očima červenou muletou.

Milovaní, chápete dobře co říkám? Se zákonem hřích nepřichází. Neproniká do nás a nezmocňuje se nás. Hřích je býk, který už dávno v aréně je. A do příchodu toreadora je jediným v aréně, je pánem v aréně! Pa přijde velký toreador a třímá v ruce zákon, muletu.

Tak jako muleta zjeví bojovnost a útočnost býka, tak zákon Boží zjevuje a odhaluje povahu a podstatu hříchu! Jako muleta v rukou toreadora ukazuje na to, jak je býk silný a co ve své síle dokáže. Ten býk, který se zdál líný a netečný. Tak zákon v rukou nejvyššího toreadora odhalí a zjeví hřích, který je do té doby jakoby skrytý očím hříšného člověka. Zdá se být líný, netečný, bez zájmu a bez jakékoli moci nad arénou! Ale zákon odhalí jeho ničivou sílu, že drtí a šlape všechno živé. Vše, co má ve svém dosahu.  Takový je význam pátého verše, sedmé kapitoly Římanům.

  • Římanům 7:5-6 Když jsme byli v moci hříchu, působily v nás vášně podněcované zákonem a nesly ovoce smrti. 

b)     Hřích v životě křesťana má stejný osud jako každý býk v aréně!

Ale všichni víme, jak skončí každý býk v aréně. Je poražen. Toreador mu zasazuje smrtící úder mečem. Ohromná síla, znásobená vahou a rychlostí, býka nezachrání. Ani jeho zuřivost, jeho odhodlání zničit muletu i toreadora. Všechny jeho svaly a všechen testosteron ženoucí býka vpřed nestačí na odvrácení předem daného osudu. Úplně stejně dostává hřích smrtící ránu v životě každého člověka, který činí pokání v Kristu. Poslouchejte slova posledního verše dnešního oddílu.

  • Ř 7, 6 Nyní, když jsme zemřeli tomu, čím jsme byli spoutáni, byli jsme zproštěni zákona, takže sloužíme Bohu v novém životě Ducha, ne pod starou literou zákona.

Kristův kříž je tím mečem a tou smrtící ranou toreadorovou. Je to životodárná síla evangelia. Zpráva o neporazitelné a neodolatelné Boží milosti a o Božím slitování, které se klene nad oblohou od východu k západu. Překlene celou zemi. Pronikne do všech národů, jazyků, ras a také do všech generací! Láska Otce, Syna i Ducha svatého byla vylita z kříže. A každý, kdo je vyučen od Otce přichází k Synu. J 6, 45

A stejně to bylo i s našimi životy. Když jsme byli v moci hříchu, naše hříšné touhy podněcované silou a mocí zákona ovládaly celý náš život a neodvratně nás stahovaly jako obrovská gravitace té největší černé díry v prostoru vesmíru. Řítili jsme se do záhuby věčné smrti. 

Ale nyní poté, co jsme byli zproštěni moci zákona žijeme v novosti Ducha Božího. A to je ta jediná síla, která je schopná zastavit, zvrátit a porazit sílu hříchu a smrti. Protože na kříži to staré umírá, aby to nové z Boha žilo. Litera zákona Božího, ať už byla na kamenných deskách, pergamenu, papyru, či vepsaná v srdcích a svědomí lidí přestala přinášet prokletí smrti. Protože býk v arénách padlých lidských srdcí byl u každého, kdo přijal evangelium, uvěřil mu a činil pokání, poražen.

Jako moc zákona přinášela a přináší skrze hřích v životě padlých hříšníků ovoce smrti. Tak stejně novost života z Božího Ducha přináší víru, svatost, posvěcení a život věčný skrze nové stvoření v Kristu. A to je o vás milovaní!  Pokud jste byli vyučeni od Otce, přišli jste ke Kristu, pohlédli na něj vnitřním zrakem nového stvoření a uvěřili evangeliu. Potom jste činili pokání.

A pravá Boží bázeň, pravý Boží zármutek a zarmoucený, zkroušený duch naplnili vaše srdce. To vše je poznávacím znakem celých vašich životů v tomto světě, čase a těle. Protože jste poznali Boží svatost a svůj pád, hřích a vzpouru. Protože jste poznali Boží milosrdenství, lásku a dobrotu, ve které vás Pán Bůh dovedl k pokání. Písmo mluví ke všem hříšníkům a vzbouřencům následující varovná slova. Každého hříšníka se ptá na jeho postoj k Bohu stejně, a to ústy apoštola Pavla.

  • Římanům 2:4 Či snad pohrdáš bohatstvím jeho dobroty, shovívavosti a velkomyslnosti, a neuvědomuješ si, že dobrotivost Boží tě chce přivést k pokání?

O vás všech drazí v Kristu věřím, že tato otázka již není aktuální ve vašich životech. Protože z Boží milosti jste mohli říct: „Díky Bohu nepohrdám Jeho milostí. Pohrdal jsem, ale již nepohrdám!“

Přesto jsem dnes chtěl mě i vás znovu sytit mlékem Božího slova. Pravdou, kterou máme již vepsánu do našich srdcí a dobře ji známe. Ale známe ji opravdu? V celé její hloubce, šířce a výšce? Chápeme v plném světle, beze stínu a nánosů zatemnění plnou váhu kříže?

c)      Rozjímání nad Boží pravdou jako dnešní aplikace

Budu nyní mluvit o klášterech a mnišském hnutí, které vznikalo v ranných dobách církve. Nebojte se, nebudu vás nabádat, abyste vstoupili do kláštera a stali se mnichem, mniškou. A to nejméně ze dvou důvodů. Ten první je, že žádné evangelikální kláštery neznám.

Ten druhý již není úsměvný, ale je to vážný důvod. Nepovažuji mnišství a klášterní život za biblický. Za křesťanský. Jde o minimálně o slepou uličku, ne-li o svod.

Ale jeden dobrý důraz jsem našel. A chci vám ho sdělit. Jmenuje se kontemplace. Je to prožívání Boží přítomnosti rozjímáním nad Boží pravdou. Nad Písmem, nad vším, co pro nás Bůh v Kristu učinil. Vezmete biblický text, pravdu a přemýšlíte a modlíte se nad ním, aby vám Bůh tyto pravdy otevřel a vepsal je hluboko do vašich srdcí. Každé Kristovo slovo, skutek, služba, jednání. Kristův kříž a Jeho krev. Význam, aplikace těchto pravd. Ke kontemplaci nás ostatně vybízí Bůh sám ve svém slově.

  • Filipským 4:8 Konečně, bratří, přemýšlejte o všem, co je pravdivé, čestné, spravedlivé, čisté, cokoli je hodné lásky, co má dobrou pověst, co se považuje za ctnost a co sklízí pochvalu.

Pokud budete poslušni tomuto slovu a jeho výzvě, potom hlavním předmětem vašich kontemplací, vašeho přemýšlení bude Bůh. Kristus, kříž, evangelium.  Znovu a znovu se vracejte ke Kristu, evangeliu, kříži. K základním poznaným pravdám. Neříkejte si, je to jen mléko a já už ho nepotřebuji. Když si tohle řeknete, potom to mléko potřebujete dvakrát více než ostatní! Aplikujte Krista do každé oblasti vašich životů. Pokládejte si základní otázku. Jak by nyní jednal, co by dělal? Jak by odpověděl? Kladl by si podmínky? Překrucoval by pravdu? Vykládal by ji účelově? Zvedal by hlas a vyhrožoval? Měl by účast na věcech, na kterých mám účast já?

Nezříkejte se duchovního mateřského mléka milovaní. Fyzické mateřské mléko je určeno ke konzumaci jen po čas nejranějšího dětství. Ale to duchovní mateřské mléko je něčím, k čemu se můžeme vracet stále. Tak, jako si dáváme mléko kravské, někdo možná kozí, či ovčí. Přestože jíme už i hutnou stravu.

Pijte ho, a pijte ho vděčně a s radostí. Pijte ho pořád. Tak, že kdyby vás v jakoukoli chvíli Bůh stiskl ve své pravici jako houbu, tak to duchovní mateřské mléko z vás poteče. Protože ono je základem celé stavby víry. Ty základní prvky křesťanské víry, o kterých mnohdy prohlašujeme možná i trochu s pohrdnutím, že je už přeci známe a nemusíme jim znovu naslouchat a sytit se jimi stále do kola.

Jsem totiž přesvědčený o pravém opaku. Učit nás stále totéž není za těžko jen Pavlovi, ale i Bohu a Kristu samotnému. Vždyť Pavel je jen učedníkem, který následuje a napodobuje svého mistra! Věřím, že pokud budete nasáknutí právě těmi základními pravdami evangelia jako houby, budete dobře připraveni na těžkosti, které nás nyní svírají a nejsou to jednoduché a lehké věci. A budete tak připraveni i na mnohem těžší věci, které d největší pravděpodobností přijdou. Amen!

Ř 7, 9; 2, 4; j 6, 45; Fp 4, 8;

Rok