Petr Papež

Následování Ježíše Krista je spojené se zaslíbením pronásledování. Nejsou ze světa, proto je svět bude nenávidět. Jak si stojí naše víra ve světle těchto Pánových slov?

Žalmista vyhlašuje svoji životní misi - chválit, dobrořečit a velebit Boha. Také vyzývá ostatní, aby se k němu přidali a svoji výzvu podporuje jedním argumentem za druhým. Jak se dotkne jeho výzva vás?

Jozue, zestárlý izraelský velitel se snaží svými slovy k Izraelcům zajistit, aby i po jeho odchodu z tohoto světa Izrael poslouchal Hospodina. Vždyť Hospodin je jejich Bůh, který jim prokázal mnohé dobro. Ale tento dobrotivý a milostivý Bůh je také svatý a bude trestat svůj vyvolený národ, pokud se od něj odvrátí k modlám.

Podstatnou věcí 22. kapitoly je reakce Izraelců na Hospodinovo jednání s jejich národem. Izraelci nutně potřebují zůstat věrní Bohu, který na ně uvedl tolik dobrého. Jejich reakcí na Hospodinovo jednání tedy musí vášnivé úsilí o věrnost Hospodinu.

Podílem lévijců byl samotný Hospodin. Přesto potřebovali někde bydlet a k tomu dostávají města v Izraeli. Ale stejně jako byli oni, tak jsou i křesťané dnes na zemi pouze hosté bez skutečného domova. Naším skutečným podílem je Ježíš Kristus.

Kapitoly 16 a 17 popisují dědičný podíl Josefovců, tak jak jim byl přidělený losem. Opakují se zde výtky vůči Izraelcům, protože nevymýtili ze země Kenánce. V 17. kapitole je navíc tato neochota Izraelců dotáhnout věci do konce znásobena nespokojeností Josefovců s jejich podílem. Na druhou stranu v 17. kapitole narážíme na Selofchadovy dcery, které si s důvěrou v Boží rozhodnutí nárokují podíl na zaslíbené zemi.

Izraelci skutečně vytrvali, dokud zemi neobsadili. Jejich vytrvalost pod Jozuovým vedením je pro nás příkladem, který bychom měli následovat.
Podíváme se na 6 bodů a všechny budou nějakým způsobem spojeny s vytrvalostí.