Jak Bůh budí bázeň! Ž 130
Autor našeho žalmu z Boží milosti ví o svém stavu i o tom, že jenom Bůh má pro něho záchranu a řešení! Volá k Bohu a volá z hlubin bezedných. Tedy takových, ze kterých nemůže nikdy sám vystoupat nahoru ke světlu. Tyto hlubiny jsou temné, studené jako sama smrt! Není z nich úniku ani záchrany. To není v lidských silách a možnostech! My jsme v těchto propastných tůních temnoty, zla a hříchu počati, rodíme se v nich a do nich. V nich žijeme, umíráme a pokud se Bůh nad námi nesmiluje, plynule z nich přecházíme do hlubin a temnot věčné smrti a věčného odsouzení! To je stav člověka, který je smrtelná past, hlubina temnot, jho smrti, které nelze sejmout lidskou silou, umem, nebo moudrostí! Nelze ho sejmout ani silou, umem a moudrostí svatých andělů, služebníků Božích!