Tematické kázání

První ustanovení církvi je křest. Každý, kdo poznal, že je hříšný před Bohem, lituje svých vin a uvěří Kristu Ježíši, že zaplatil jeho dluh vůči svatému Bohu na kříži Golgoty, spěchá radostně ke křtu, aby vyznal před lidmi, co pro něj Pán udělal, aby se přiznal veřejně ke Kristu, tak jako se Kristus přiznal k němu před Otcem i svatými anděly, když jej spasil (Lk 12,8).

V bitvě evangelia totiž nejde o vnější věci tohoto světa, o věci, které si myslíme, že dobře známe. Ale jde o duchovní zápas o duše lidí. Je nelítostný, hrozivý tak, že ani ten nejstrašlivější konflikt fyzického světa se mu nepřiblíží svou intenzitou a smrtností. Tento zápas by bez Božího nadpřirozeného zásahu a intervence nikdo z lidí nevybojoval vítězně.

Možná se ptáš, co to je to nové narození? Možná jsi o tom už slyšel, ale nevíš přesně, co to znamená. Máš kolem sebe lidi, kteří říkají, že oni se už znovuzrodili, ale ty ještě takovou zkušenost ve svém životě nemáš. Co to tedy znamená znovu se narodit? Boží slovo má pro nás odpověď. V Janově evangeliu ve třetí kapitole čteme o Nikodémovi.

Hrob Ježíšův je prázdný. On je vzkříšený jednou pro vždy. Už neumírá, ale žije na věky. V Bibli čteme o lidech, kteří byli také vzkříšeni. Na rozdíl od Ježíše, ale všichni znovu museli zde na zemi zemřít. Mzdou hříchu je smrt. Tak proč Ježíš byl vzkříšený a už neumírá? Proč nad ním smrt už nemá moc? Jednoduše proto, že on je svatý sám v sobě. On je Bůh. Mohl být jen člověk?