Božím nezměnitelným cílem je uvést nás do své slávy! Ř8, 28-30

Božím nezměnitelným cílem je uvést nás do své slávy! Ř8, 28-30

Úvod

Pokoj vám a milost od Boha Otce a Pána Ježíše! V minulém kázání z listu Římanům jsme byli ve verších 24-27. Mluvili jsme o naději, kterou máme. Ne o naději podle světa, která zní asi takto: „Jestli budeme mít štěstí, dopadne to dobře.“ My jsme mluvili o naději, která sice není vidět, ale je naprosto jistá. Tak jistá, že se již stala skutečností.

• Jan 19:28 Ježíš věděl, že vše je již dokonáno; a proto, aby se až do konce naplnilo Písmo, řekl: "Žízním." 29 Stála tam nádoba plná octa; namočili tedy houbu do octa a na yzopu mu ji podali k ústům. 30 Když Ježíš okusil octa, řekl: "Dokonáno jest." A nakloniv hlavu, skonal.

Naše naděje není světská, ale biblická naděje. Je to naděje podle Písem svatých. Podle Božího slova, ve kterém je jasně vyřknutá a pevně určená, stanovená! Bůh nemůže lhát, ani nikdy nezmění své provždy platné slovo.

Bratři a sestry, musíme si být naprosto jisti, že Pán Ježíš by nikdy neustoupil od díla, které by bylo nedokončené! Jestliže na konci oddílu z Jana, který jsem četl stojí, že Pán Ježíš svěsil hlavu na svou hruď a skonal. Potom si buďte naprosto jisti a vědomi toho, že dílo bylo skutečně se zdarem završeno! Vždyť proto a jen proto se Ježíš narodil a žil! Aby jako plnost a svaté naplnění zákona položil život za hříšníky! Tak vydal úplné, nejdokonalejší svědectví pravdě. Svědectví Bohu. Když Pilát vyslýchal Pána, aby zjistil odkud je, proběhl mezi nimi tento rozhovor.

• Jan 18:37 Pilát mu řekl: "Jsi tedy přece král?" Ježíš odpověděl: "Ty sám říkáš, že jsem král. Já jsem se proto narodil, a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas."

Proto vaše naděje je jistá, pevná, nezměnitelná, nikdo ji nezmění, nezvrátí a nezruší. Jak sladce musí znít tato slova, ne v našich uších. Ale v samotných srdcích. V minulém oddíle z Římanům jsme četli také o tom, že Duch svatý za nás lká nevyslovitelným lkáním! To znamená, že Jeho přímluva za nás je pronášena v nebeské Boží řeči. Jakou lidské ucho neslyší a lidské rty nezopakují! Bůh Duch svatý se přimlouvá u Otce za nás! Modlí se a přimlouvá tedy Bůh k Bohu. Třetí osoba Boží Trojice úpěnlivě volá za nás k první osobě Boží Trojice, k Bohu Otci. V naprostém souladu a jednotě s vůlí Otce i Syna Ježíše! Může být naše naděje a jistota větší, plnější, dokonalejší a slavnější? Ne, nemůže!

I v těch nejhorších chvílích, kdy mlčí naše ústa a srdce je zasažené rezignací, strachem a porážkou, naplňuje Duch svatý své poslání a stojí pevně před trůnem Boží slávy jako váš obhájce a přímluvce. A o tom dnes budeme mluvit. Náš dnešní oddíl je Ř 8, 28-30;

Odkazy: J 18, 37; 19, 28-30;

Římanům 8:28 Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí. 29 Které předem vyhlédl, ty také předem určil, aby přijali podobu jeho Syna, tak aby byl prvorozený mezi mnoha bratřími; 30 které předem určil, ty také povolal; které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také uvedl do své slávy.

Víme, že… V 28

I. Vše je dobré pro ty, kdo Boha milují!

Apoštol Pavel i v dnešním oddíle usiluje o to, aby naše víra o naději, kterou máme byla naprostou jistotou. Začíná hned ve dvacátém osmém verši slovy:

• Římanům 8:28 Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí.

Buduje tedy naši jistou víru hned prvním slovem. V řeckém textu stojí slovo oidamen. Víme! V základním tvaru oida, tedy vím. My zde máme množné číslo, protože stejně jako Pavel i každý další znovuzrozený křesťan může s naprosto stejnou vírou a jistotou pevně trvat na tom, že ví! Toto slovo znamená doslova poznal jsem. Ano, my všichni jsme poznali v Duchu svatém a v pravdě! Nyní již víme! Nemělo by nás to vést k pýše, protože na tom nemáme žádnou zásluhu, podíl. Víra, odpuštění hříchů, spasení, život věčný i poznání pravdy, to vše je dar. Z milosti Boží.  Proto nás to musí a může vést pouze k pokoře a vděčnosti.

Co tedy podle Pavla můžeme vědět, máme vědět a víme? Je to naprosto ohromující a šokující zpráva. Zpráva v podstatě neuvěřitelná. Dokonce by někdo mohl říci, že je skoro až nepřijatelná, nemístná. Jak by někdo mohl uprostřed našeho světa, který celý leží pod mocí zla, přijít s něčím takovým? Není to tváří v tvář té bídě světa, všemu tomu utrpení, soužení, bolesti, nemocem, válkám, hladu, morům a smrti na každém kroku skoro až nepatřičné, rouhavé, drzé? Není to snad i výsměchem? Výsměchem všem těm zástupům lidí všech vyznání, či nevyznání? Výsměchem všemu stvoření, které sténá, úpí v bolestech smrti k porodu?

Není milovaní! Bůh může prohlásit každé z těchto slov ústy apoštola Pavla! Od koho, od čeho se odvíjí naše poznání? To, že my víme? Přeci od Něho, od samotného Boha, Stvořitele všech věcí. Dárce a Udržovatele všeho života. Otce duší všeho tvorstva, všech zástupů na nebi, na zemi i pod zemí! On vždycky věděl, ví a bude vědět. Dokonale, plně, naprosto! On je počátek i konec všeho. On je vše mezi tím. On jediný je svrchovaný, nezávislý, má život sám v sobě. On je tedy jedinou pravou skutečností a pravou realitou. Všechno ostatní je závislé na Něm!

• Žalmy 104:10 Prameny vysíláš do potoků, které mezi horami se vinou. 11 Napájejí veškerou zvěř polí, divocí osli tu hasí žízeň. 12 Při nich přebývá nebeské ptactvo, ozývá se v ratolestech. 13 Ze svých síní zavlažuješ hory, země se sytí ovocem tvého díla.

Celá země, dokonce celé stvoření, viditelné i neviditelné závisí cele na Bohu! Tento skvělý Pán a Otec všech bytostí nyní nám, křesťanům posílá na křídlech víry tato ohromující slova. Komu nevyrazí a nevyráží bezezbytku dech, ten ať zkoumá sám sebe, zdali skutečně žije z víry!

• všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí.

Lapáte po dechu? Lapejte a radujte se! I to nejhorší, nejzlejší, co nás zde potkává, napomáhá nám k dobrému! Protože milujete Boha a jste povoláni podle jeho nezměnitelného rozhodnutí. On nás totiž miloval jako první a takto se rozhodl. Nelituje, nebude litovat, nevezme zpět!

Bojuješ s hříchem bratře? Pořád do něho upadáš? Znovu a znovu táhneš do této bitvy? Věz, že i to si Bůh použije, aby si jednoho dne byl jako Jeho Syn! Jsi těžce nemocný? Bůh je s tebou a svrchovaně použije tvoji nemoc k tomu, abys zářil světlem Krista jako hvězda na noční obloze! Jsi soužen a pronásledován křesťane? I to si Bůh použije ke své slávě a k tvému posvěcení!

Utrpěla jsi bolestnou ztrátu sestro? Zemřel blízký a milovaný člověk? Bůh setře tvé slzy a provede tě zármutkem tak laskavě, abys mu byla poté ještě blíže a tvá víra bude jako ryzí klenot uprostřed haldy kamení!

Dokonce i když budeme čelit samotné smrti. Již budeme stát v jejich branách. Ať už rukou pronásledovatele, nebo nemoci, nebo i jen prostě sešlostí věkem. A samotná smrt? Ta je ziskem, největším. Za ní je sláva a vavřín vítěze!

II: Rozhodnutí, které je neměnné!

Pavel také píše, že jsme povolání podle Jeho rozhodnutí. Podle rozhodnutí samotného Boha. Podívejme se nyní trochu více pod povrch těchto slov. Bůh učinil rozhodnutí. Když půjde do Izajáše, budeme číst následující slova:

• Izajáš 46:10 Od počátku oznamuji, co se v budoucnu stane, od pradávna, co se ještě nestalo. Pravím: Moje rozhodnutí platí a co se mi líbí, uskutečním.

V tomto jediném verši skvěle uvidíme dvě důležité Boží vlastnosti. Jeho podstatu. Bůh, o kterém hovoří tento verš je Svrchovaný a Všemohoucí. Obě tyto vlastnosti jsou spojené nádoby. Jsou to dvě sestry, jdoucí spolu ruku v ruce, a to tak plně a dokonale, že můžeme mluvit o tom, že jsou jedním. To je víc než siamská dvojčata. Podívejme se nejprve na svrchovanost Boha.

Být svrchovaný znamená mít právo vykonávat neomezenou moc nad něčím. V našem kontextu tedy mluvíme o Boží svrchovanosti, která má právo neomezeně panovat nad celým viditelným i neviditelným stvořením. Nad přírodou živou i neživou. Důležitý pro nás je právě důraz na právo neomezené vlády. Svrchovaná vláda je neomezená, taková, která skutečně vše, co chce uskuteční. Svrchovanost státu znamená právo neomezené moci na celém území daného státu. Svrchovanost Boží je právo neomezené moci a vlády nad vším co existuje! Bůh má právo takto vládnout. Neomezeně tak, jak On sám chce! A právě s tím velmi úzce souvisí druhá charakteristika. Všemohoucnost Boha!

Svrchovanost by bez všemohoucnosti nemohla existovat. Jen ten je svrchovaný, kdo svou vůli dokáže také bezezbytku naplnit. Když se podíváte na člověka, uvidíte, že Bůh člověku ve svém stvoření a v jeho řádu dává určitá práva. Ta jsou omezená právě Boží svrchovaností. Například má člověk právo na život a obranu svého života. Když vás, nebo vaši rodinu někdo napadne, máte Bohem dané právo se bránit. Bohužel ale nejste všemohoucí. Proto ne vždy člověk své právo uhájí. Ale Bůh má dokonalé právo na neomezenou vládu nad celým stvořením a má i dokonalou výkonnou moc. Nikdy se nestane, aby jakékoli Jeho rozhodnutí, jakákoli Jeho vůle nedošla naplnění a svého cíle. Přesně o tom svědčí Izajáš 46, 10. Bůh není někdo, kdo nějak vidí do budoucnosti, a proto nám je schopen říct, co se v ní stane. Bůh budoucnost utváří a utvořil ji už na věčnosti. A nyní ji „pouze naplňuje“!

Dalším textem, který nám ukáže, jaký je Bůh je list Jakubův.

• Jakubův 1:16 Neklamte sami sebe, milovaní bratří! 17 Každý dobrý dar a každé dokonalé obdarování´ je shůry, sestupuje od Otce nebeských světel. U něho není proměny ani střídání světla a stínu.

Vidíme, že Bůh je dobrý, nanejvýš dobrý a dobrotivý. Není žádný dobrý dar, který není od Něj. Každé dokonalé obdarování je od Něj. Všechno dobré, co na světě máme je od Něj! Vidíme tady Jeho velikou štědrost. On je štědrý. Z lásky dává člověku dobré dary v hojnosti. A v neposlední řadě zde v listu Jk vidíme další důležitou Boží vlastnost. Jak to Jakub říká? Není v něm proměny, střídání světla a stínu! Bůh je stále tentýž. Už jsme to nakousli. On nebude litovat. Nepůjde sám proti sobě, aby popřel sám sebe, vzal zpět pro co se již rozhodl. Nelituje toho. Neodchází od rozdělaného, nedokončeného díla. Je totiž dokonale a plně věrný! Jen o kousek dál v osmé kapitole listu Římanům, verš třicet dva stojí:

• Římanům 8:32 On neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal; jak by nám spolu s ním nedaroval všecko?

Bůh nám dal vše! Všecko nám daroval prostřednictvím svého Syna Ježíše a v Něm! Co je proti tomu soužení tohoto světa? Jak jsme si již řekli. Bolest, nemoc, utrpení, pronásledování, zle dotírající a někdy ač příliš často nad námi vítězící hřích, smrt? Zlé démonské síly vedoucí proti nám nesmiřitelnou válku plnou jejich nenávisti? Co je to proti Kristu? Co je to proti Boží lásce, dobrotě, štědrosti, věrnosti. Co je to proti boží svrchovanosti a všemohoucí vůli a moci? Je to nic ve srovnání s tím, co nám Bůh dal a co pro nás připravil! Pamatujte na to bratři a sestry, kdykoli na vás tyto zlé věci přicházejí!

Odkazy: Ž 104, 10-13; Iz 46, 10; Jk 1, 16-17; Ř 8, 32;

Být jako Ježíš Kristus! V 29

I. Předem vyhlédnuti, předem určeni!

Ve verši dvacátém devátém Pavel potom pokračuje:

• Římanům 8:29 Které předem vyhlédl, ty také předem určil, aby přijali podobu jeho Syna, tak aby byl prvorozený mezi mnoha bratřími;

Je to podobné jako když v Ef v první kapitole ve čtvrtém verši Pavel mluví o tom, že v Kristu nás Bůh vyvolil před stvořením světa! Co to pro nás znamená bratři a sestry? Je zde jasná skutečnost, která svědčí, že do tohoto světa jste vstoupili s jasným cílem. Vy jste o něm ještě nevěděli, ale Bůh, který je Svrchovaný, Všemohoucí a Věrný, Ten o něm nejenom věděl, ale rozhodl o něm, připravil vám ho. On vám ho určil! Pro tento cíl jste se narodili. A můžeme říct, že jenom pro tento cíl. Protože Bůh to učinil pro slávu Svého Jména, pro slávu Svého Syna! A z veliké lásky a dobroty, s níž si nás zamiloval!

Jako se náš drahý Pán Ježíš narodil jen proto, aby ve svém krátkém pozemském bytí vydal svědectví Boží pravdě, a především pak svou smrtí na kříži, který byl cílem a dokonáním toho všeho, jak jsme si již dnes řekli v úvodu. Tak každý jeden z vás se narodil, aby byl ovocem a prvotinou sklizně, která byla zaseta na právě kříži! Co o tom stojí v Janově evangeliu? Poslouchejte dobře!

• Jan 12:24 Amen, amen, pravím vám, jestliže pšeničné zrno nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Zemře-li však, vydá mnohý užitek.

Náš první nádech byl určený touto nezměnitelnou Boží vůlí. A stejně tak je již nyní určen náš nádech a výdech poslední. Ještě o tom budeme mluvit ve verši třicet. Ale jestli o vás Bůh takto rozhodl ještě, než jste byli uvedeni v bytí, potom znovu musíme pamatovat na to, že naděje podle Písma je jistotou. Ať už se dělo ve vašem životě před obrácením cokoli. Ať už byli vaše hříchy rudější než šarlat a ohavnější než ďábel sám!

Nevěříte mi? Nechápete, co se vám snažím říct? Milovaní, Bůh nejvyšší, jediný i když trojjediný, Bůh Pravý a Živý, on je ve své slávě charakterizován ještě dalším textem Písma.

• Daniel 9:4 Modlil jsem se k Hospodinu, svému Bohu, a vyznával se mu slovy: "Ach, Panovníku, Bože veliký a hrozný, který dbáš na smlouvu a milosrdenství vůči těm, kteří tě milují a dodržují tvá přikázání!

My o tom přeci zpíváme, drazí přátelé v Kristu. Vzpomenete si? „Hrozný jsi ve svém hněvu a největší ve svém milování! Prostě svatý ve všech svých skutcích, ale v milování hříšníků obmytých krví Svého Syna největší! To, že tady dnes stojím před vámi, to že vy jste dnes tady se mnou. To je důkaz!

Křesťané, již před vaším početím jste měli svatý cíl. V době, kdy jste žili jako Boží nepřátelé. Kdy vaše nevíra, vzpoura, rouhání a všemožná modlářská nečistota v rovině těla, ale i v té duchovní přímo řvala do nebe! Když jste si libovali ve všech těchto věcech, ve smilstvu, lžích, podvodech, krádežích, násilí a jiné všemožné hrubosti. Když si se bratře chlubil dalším skalpem ve tvé posteli, když si se opil pod obraz a činil nepřístojnosti. Když si sestro pomlouvala druhé a haněla je všemožnou špínou. Když ses hrubě a rouhavě smála při každé zmínce o Kristu, který vstal z mrtvých. Co tě drželo při životě? Bůh a Jeho láska. Ježíš a Jeho život, krev a smrt! Jeho vzkříšení! To je ta moc, větší než naše hříchy, které byli ohavnější než ďábel sám! Dělali jsme to rádi, ale…

• Římanům 3:25 Jeho (Krista) ustanovil Bůh, aby svou vlastní smrtí se stal smírnou obětí pro ty, kdo věří. Tak prokázal, že byl spravedlivý, když již dříve trpělivě promíjel hříchy.

Tvůj Bůh bratře a sestro, který je ohněm stravujícím, On tě miloval v čase, kdy ty jsi ho nenáviděl(a). Kdy jsi se Mu vysmíval(a) a svým životem si ho tupil(a). Dal svého Syna za tebe, jak by tě nyní mohl opustit, zavrhnout, odmítnout, zatratit. Sám sebe by tím popřel, znevážil a kříž svého Syna naprosto znehodnotil! To je tvá neochvějná naděje milý křesťane!

II: Podoba prvorozeného!

A je ještě větší! To, co jsem právě řekl má ti být oporou bratře, sestro! V čase, kdy přichází všechno to zlé, o čem jsme mluvili. A v těch zlých chvílích a okolnostech o kterých Pavel tak směle prohlašuje, že ti pomáhají k dobrému. Ano je to tak! Nemoc, ač zlá ze své podstaty, je pro tvé dobro, když ji Bůh dopustil. Prohra s hříchem, za kterou se stydíš! To, co teď řeknu není omluvou, nemá tě to vést ke zlehčení hříchu a k tomu, že příště mu podlehneš s větší lehkostí! Ale v dobrých Božích rukou, v Boží lásce, která má tu moc, je tvá prohra s pokušením proměňována v pokoru a ve vědomí tvé závislosti na Bohu, a to jsou dobré věci. A hřích, kterému jsi podlehl, stal se tak dobrým ostnem v Boží ruce. Pronásledování a výsměch činí tě nejen pokorným a trpělivým. Ale také laskavým k těm, kteří ještě zůstávají ve vzpouře a pod Božím hněvem. A tak se více a více co? Co to Pavel říká ve verši dvacet devět? K čemu tě dobrý Bůh určil?

• Římanům 8:29 Které předem vyhlédl, ty také předem určil, aby přijali podobu jeho Syna, tak aby byl prvorozený mezi mnoha bratřími;

Ano slyšíte dobře bratři a sestry! Rostete do podoby Pána Ježíše Krista, toho prvorozeného z bratří!

Jaká podivuhodná moc je zde stavěna před naše oči a proniká mocí Ducha Božího a mocí Jeho slova do našich srdcí! Spolu s Mojžíšem říkáme hlasité amen k následující pravdě a výroku o Bohu všech bohů! Chvalořeč Mojžíšova z Dt 3, 24;

• Deuteronomium 3:24 "Panovníku Hospodine, ty jsi začal ukazovat svému služebníkovi svou velikost a svou pevnou ruku. Však také který bůh na nebi nebo na zemi by dovedl vykonat takové činy a takové bohatýrské skutky jako ty!

Ano našemu Bohu, Bohu všech bohů se nikdo a nic nevyrovná! Může ti kdokoli nabídnout víc bratře, sestro? Už rozumíš, co znamená že spolu se svým Synem daroval nám Bůh vše?

Mé srdce, tvé srdce bratře, drahá sestro. To byla temnota všech temnot. Tvrdá, vyprahlá, bezútěšná skála a pustina, na níž nemohl vzejít žádný život, ani ten nejnepatrnější, malinkatý. Každá naše myšlenka, slovo, skutek, to vše bylo ohavností před Bohem a uráželo to Jeho svatý majestát! Že prý ne? Že prý je člověk v jádru dobrý? Ale kdepak!

• Genesis 6:5 I viděl Hospodin, jak se na zemi rozmnožila zlovůle člověka a že každý výtvor jeho mysli i srdce je v každé chvíli jen zlý.

Zlovůle, zlá vůle, to je ten naprosto pádem zkažený zdroj uvnitř nás. A výtvor? To je to viditelné, vnější ovoce, které to zlo v nás přináší!

Ale Bůh vám všem, mě, prostě nám, určil cíl naprosto jiný. Navzdory té temnotě v nás! Přijmout podobu Jeho svatého Syna! On plně Bůh, On plně člověk. Lidství dokonalé a svaté podle obrazu Božího. Míra tohoto lidství. Plnost a hojnost tohoto lidství. Vzor a ideál tohoto lidství. Jak má svatý člověk vypadat? Jako Ježíš! Jak člověk Boha nejvíce uctí, oslaví a vyvýší? Tak, že s pohledem upřeným na Ježíše vynaloží všechnu snahu, aby jako nové stvoření rostl do Jeho podoby den ze dne více a více! Jak, že je to psáno v Knize knih? Co Boží Duch dal zapsat?

• 1 Korintským 2:9 Ale jak je psáno: `Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují. ´

Ano, věci podivuhodné, bázeň budící. Našemu rozumu se vzpírající! Zázračné a nadpřirozené. Už tady na zemi, v tomto věku, uprostřed temnoty a pokolení zvráceného žijeme zázrak! Ne pohádku, ne sen. To by byla jen iluze. Žijeme zázrak, který Bůh učinil v nás!

• Filipským 2:13 Neboť je to Bůh, který ve vás působí, že chcete i činíte, co se mu líbí.

Myslete na to, směřujte svou mysl k pochopení této skutečnosti. Až zlé okolnosti budou tisknout vás i vaši víru! Protože Bůh je nedopouští, aby ji, vás tiskli. Ale naopak, abyste skrze to rostli! Jsou příležitost i nástroj v rukou Boha, který vás opracovává k dokonalosti. Nereptejte, ale děkujte a vzdávejte za ně Bohu dík.

Odkazy: J 12, 24; Dn 9, 4; Ř 3, 25; Dt 3, 24; Gn 6, 5; 1 K 2, 9; Fp 2, 13;

Nikdo nebude ztracen, zapomenut, nebo vyhnán!

I. Neotřesitelná jistota!

Podívejme se do našeho posledního verše.

• Římanům 8:30 které předem určil, ty také povolal; které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také uvedl do své slávy.

Co nádherného vidíme v těchto několika slovech? Opět je zde pevně charakterizován Bůh jako ten, kdo je svrchovaný, všemohoucí, nanejvýše dobrý a věrný! Ale pozorně sledujte to, co bychom mohli nazvat časovou osou spásy!

1. Které předem určil.
2. Ty také povolal.
3. Které povolal, ty také ospravedlnil.
4. A které ospravedlnil, ty také uvedl do své slávy!

Souvisí to se vším, o čem jsme dnes mluvili. Bůh je svrchovaný, vládne nad celým stvořením neomezenou mocí. Má právo vládnout, jak On chce a uzná za vhodné. I Jeho výkonná moc je nade vším vyvýšená a absolutní. Je všemohoucí a není nikdo, kdo by Mu mohl zabránit, překazit Jeho záměr. Je stále stejný, Jeho dobrota, láska, laskavost a milosrdenství je naprosto konzistentní. Stálé stejné bez trhlinky a stínu. Proto je Jeho věrnost stále stejně dokonalá a bez kazu!

Když půjdeme do listu Židům, uvidíme tam následující text. Autor listu Žd nejprve varuje před láskou k penězům, kterou označuje za projev naší nevěrnosti. A potom říká:

• Vždyť Bůh řekl: `Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu. ´6 Proto smíme říkat s důvěrou: `Pán při mně stojí, nebudu se bát. Co mi může udělat člověk? ´ Žd 13, 5b-6

Staví tedy naši možnou nevěrnost proti Boží dokonalé věrnosti. Bůh při nás naprosto věrně stojí a nejenom člověk nás nemůže vytrhnout z Jeho ruky. Nikdo a nic nás nevytrhne z Jeho ruky! Viděli jsme přeci v našem posledním dnešním verši, že po té cestě, v té časové ose spásy se nikdo z předem určených a povolaných neztratil. Bůh na nikoho z nich nezapomněl a nikoho nevyhnal! Takový není ani jeden! Ani jedna!

Není toto naše poznání plně upokojující? Je možné, aby nevyvolávalo v našich srdcích plnost jistoty víry, vděčnost a radost? To opravdu není možné. Jestli je mezi námi někdo takový, honem spěchej ke kříži a pros o odpuštění. Možná že si myslíš, že znáš Pána Ježíše. Ale možná, že Pán nezná tebe! Co by mohlo být a je horší než slyšet v den, kdy se setkáme s Kristem následující slova: „Nikdy jsme vás neznal, jděte o de mě pachatelé ničemností!“ Kdo byli ti lidé? Byli to zjevní hříšníci, zloději, smilníci, vrazi? Ne. Poslechněte si jak charakterizují sami sebe.

• Matouš 7:22 Mnozí mi řeknou v onen den: `Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů? ´

To byli lidé uprostřed Božího lidu. Velmi viditelní, na viditelných místech. Dovolávají se své odměny za mnoho mocných činů! Prorokovali, kázali Boží slovo, uzdravovali a vymítali zlé duchy! Proto je potřeba se neustále modlit, aby Bůh zkoumal naše ledví, srdce, víru. A sami sebe je potřeba zkoumat, ptát se s Písmem otevřeným, zda skutečně mou jedinou nadějí je Kristus. Ne mé skutky, ať jsou jakkoli „mocné“.

Jestli však je vaše jistota u Boha, v Bohu, v Jeho slovu a jen v Jeho skutcích! Jestli jste si skutečně a jasně hluboko v srdci vědomi toho, že nemáte nic. Ale vůbec nic. Že to, čím jste ke spáse a k Božímu dílu opravdově přispěli, je jen vaše vzpoura, nevěra a hřích. Tedy to, co jste složili u nohou Kristova kříže, a co z vás bylo trvale smyto Kristovou krví! Potom je náš poslední verš o vás. A vaše naděje je jistojistá! Ř 8, 30 mluví o vás!

• Které předem určil, ty také povolal; které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také uvedl do své slávy.

II. Boží sláva, naše slavné dědictví!

Závěrem už jen pár slov. Rozhlédněte se kolem milovaní! Vedle sebe po vašich obou stranách! Za sebe, i před sebe! Vidíte Ho? Bůh tam je! Ježíš Kristus a skrze víru v Něho a Ducha svatého i Bůh Otec! Písmo svědčí:

• Matouš 18:20 Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich."

A ještě mocnější, intimnější skutečnost dosvědčuje Písmo! To, že Kristus skrze víru přebývá v našich srdcích. Ef 3, 17; 1 Pt 3, 15; A v Janovi stojí psáno:

• Jan 14:23 Ježíš mu odpověděl: "Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.

Vidíte, jak se nám kruh uzavírá? Co čteme v J 14, 23? Kdo miluje Krista, což se pozná podle poslušnosti Jeho slovu. Ten je příbytkem Božím. Ne kdo jen zná Boží slovo, jen káže Boží slovo, jen učí Boží slovo, jen čte pravidelně Boží slovo. Ale kdo podle Něho jedná v praxi svého života i života druhých a celé církve, ten miluje Krista a je příbytkem Božím!

A co jsme četli na začátku? Římanům 8:28 Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha;

Kruh se uzavřel. Jste-li těmi, kdo ví, že přispěli ke své spáse pouze jen svou vzpourou a hříchem složenými u paty Kristova kříže a že vaše jediná naděje je Kristova krev. Potom jste to vy, kdo budou jistojistě samotným Bohem uvedeni do slávy. Váš Bůh je zde s vámi, přímo vedle vás. Přímo ve vás a vašich srdcích skrze Ducha svatého a víru v Krista. Je svrchovaný, Všemohoucí, naprosto Věrný. Nelituje toho, že vás předem určil a povolal. Že vás ospravedlnil, že vás vede do své slávy a že vás tam také dovede! Až přijde zlé, nemoc, bolest, smrt, pád v hříchu! Pamatujte na to, že je to pro vás! Aby vaše víra rostla, byla silná a silnější. Vy abyste byli pevní a pevnější. A vnitřní člověk ve vás podobný a podobnější Pánu Ježíši Kristu! Aby slova, která zazní, až mu budete tváří v tvář, byla slova, která vás budou objímat, a ne šlehat jako bič. Až před Jeho slávou a nádherou pokleknete, abyste uslyšeli.

• Matouš 25: 23 `Správně, služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým; vejdi a raduj se u svého pána.´

Pamatujte na to, a buďte vděční za vše, co Bůh dává i bere. Za dobré i zlé. A milovaní, za zlé a těžké buďte vděční dvakrát více. Neboť to je ten nástroj v rukou Pána, co obrušuje šutry do podoby zářivých diamantů! To je ten klíč ke dveřím, kterými lze vstoupit do slávy Boží! Amen!

Odkazy:  Žd 13, 5b-6; Mt 7, 22; 18, 20; 25, 23; Ef 3, 17; 1 Pt 3, 15; J 14, 23;