Jednota církve zjevuje Boží slávu (J17:20-26)

Kazatel

Jan Suchý, Ústí nad Labem, 26. května 2019

 

Já jsem Hospodin. To je mé jméno. Svou slávu nikomu nedám, svou chválu nepostoupím modlám. Izajáš 42:8

 

Pokoj vám, bratři  a sestry,

je to Boží milost, že můžeme dnes společně přicházet před Boží trůn s vděčností, chválou i prosbou společně jako tělo Kristovo, jako Jeho církev.

 

I. Cíl Ježíšovy modlitby

Kdo ale jsme? Kdo je církev? Nejsme bezejmennou masou lidí, na kterých vlastně nezáleží, jak vidí člověka některé ideologie, jako komunismus nebo fašismus, které za posledních sto let zachvátily mysl lidí. Církev živého Boha, to jsou lidé vykoupení obětí Božího Syna, jsou to jednotlivé údy těla, kde každá část má svůj význam pro celé tělo a celé tělo každou takovou část nezbytně potřebuje pro svůj zdravý vývoj. Pán Ježíš zná každého v církvi. Ať jsi ve společnosti na jejím okraji, protože jsi starý nebo osamělý, ať jsi malý, ještě dítě, ať nemáš mnoho přátel a jsi spíše uzavřený člověk, pokud jsi součástí církve, uvěřil jsi Ježíši, pak tě Pán Ježíš zná jménem. Nejsi sám, ztracený ani osamělý, nejsi bez hodnoty a bez účelu v tomto světě ani v tom přicházejícím: byl jsi vykoupen převzácnou krví Ježíše Krista. Patříš mu a on tě miluje! To je kontext dnešního našeho studia Božího slova: procházíme závěrečnou částí modlitby Pána Ježíše, která bývá nazývána Velekněžská modlitba. Modlitba velekněze Ježíše Krista, který smířil svou obětí hříchy svého lidu (Žd 2:17). Modlitba, ve které se Bůh v lidském těle modlí k Bohu Otci! Duch svatý nás skrze Písmo nechává nahlédnout do hlubin mysli Božího Syna! Za co se modlí Boží Syn? Co vidí jako nejdůležitější? Za co prosí Pán Ježíš? Co je obsahem jeho modlitby, jeho proseb? Máte stále v paměti to první, za co se Pán Ježíš modlí? To první, největší a nejdůležitější? Pán se modlí za Boží slávu! Nejvyšší cíl Ježíšovy pozemské služby je oslavit Otce! O tom je první oddíl 17. kapitoly, který jsme společně studovali, o tom je první verš této kapitoly.

  • J 17:1  Po těch slovech Ježíš pozvedl oči k nebi a řekl: "Otče, přišla má hodina. Oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe,

V druhé části této velekněžské modlitby jsme studovali, za co se Pán Ježíš modlí v životě svých nejbližších 11 učedníků, apoštolů (Lk 6:13): prosí za Boží slávu v jejich životech.

  • J 17:9  Za ně prosím. Ne za svět prosím, ale za ty, které jsi mi dal, neboť jsou tvoji; 10  a všecko mé je tvé, a co je tvé, je moje. V nich jsem oslaven.

A dnes uzavřeme naše studium Pánovy modlitby oddílem od 20. do 26. verše 17. kapitoly: uvidíme, že se Pán Ježíš modlí za Boží slávu ve své církvi. To je nejvyšší cíl Ježíšovy pozemské služby: oslavit Otce!

 

II. Ježíš prosí Otce za jednotu církve.

Jak se to děje dnes? Jak může Kristus dnes oslavit Otce, když je v nebi? Co s tím máme do činění my, 2000 let po Pánově odchodu od učedníků z této země do nebes? Má Ježíšova modlitba v 17. kapitole nějaký význam, dopad na nás? Je zde nějaká souvislost s námi? Co říká Pán?

  • Jan 17:20  Neprosím však jen za ně, ale i za ty, kteří skrze jejich slovo ve mne uvěří; 21  aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby tak svět uvěřil, že jsi mě poslal.

Kristův cíl je jasný: modlí se za Boží slávu ve svém životě, v životě 11 apoštolů a nyní se modlí za Boží slávu v církvi. Bůh se v církvi oslaví skrze jednotu křesťanů. Doposud se Pán Ježíš modlil za svých 11 učedníků - všimněte si zvláště verše 12. Nyní se však Pán Ježíš obrací k Otci s prosbou za jinou skupinu lidí: za církev; za církev, která se má teprve narodit skrze službu těchto 11 apoštolů a dílo Ducha svatého o Letnicích. To jsou Skutky 2. To, za co se Ježíš modlí, to se zanedlouho opravdu stane: další lidé uvěří v Krista skrze evangelium hlásané apoštoly.

 

A. Co je církev?

Ježíš prosí Otce za jednotu církve – za ty, kteří věří v Krista, protože slyšeli evangelium. Kdo by netoužil po jednotě! Lidé hledají jednotu jak v ekonomice, v politice, tak i v náboženství. Kde je jednota, je také větší síla a možnost ovlivňovat další lidi a dosahovat svých cílů. Ale cíle, kde není na prvním místě Boží sláva, budou vždycky nakonec zklamáním. Ne vnější, ale o vnitřní jednotu tu prosí Ježíš Otce. Jednotu v církvi. On se zde modlí za nás, za tento sbor, za tuto církev. Abychom byli všichni jedno. Jakou výsadou nás Pán zahrnuje! Ví, že za krátký čas bude zatčen vojáky a stráží od velekněží a farizejů (18:3), a modlí se za své učedníky a modlí se za ty lidi, kteří tu s ním ani nejsou přítomní. Modlí se za lidi, kteří teprve v budoucnu uvěří evangeliu. A my máme tu výsadu být zahrnuti mezi těmi, za které se Ježíš modlí. Náš Spasitel tu prosí za nás! Nejsme mu cizí, ale už tenkrát nás zahrnul do své modlitby. Jak si můžeme být jisti, že prosí Otce právě za nás? Prosí za ty, kteří skrze slovo apoštolů uvěří v něho (v. 20). Slovo apoštolů je nástroj, který Duch svatý používá, aby budoval církev. Všimněte si, že tu nestojí: prosím za ty, kdo chodí v neděli do sboru, kdo jsou pokřtěni, kdo příjemně mluví s druhými lidmi. Ne, to všechno můžete dělat, aniž byste měli to nejdůležitější, na čem záleží a z čeho vyplývá vše ostatní: Ježíš prosí za ty, kteří věří Kristu! O Letnicích uvěřilo na 3 000 lidí, že Ježíš je Bohem poslaný Mesiáš; že byl rukou bezbožných přibit na kříž a zabit.

  • Sk 2:24  Ale Bůh ho vzkřísil; vytrhl jej z bolestí smrti, a smrt ho nemohla udržet ve své moci.

Činil jsi i ty stejně tak pokání ze svých hříchů a nalezl u Boha odpuštění jako tito lidé? Pak si buď jist, že právě za tebe Pán prosí Otce, abys byl s dalšími, kteří stejně tak uvěřil Ježíši, v jednotě. Víra v Ježíše, Spasitele, Zachránce od smrti kvůli hříchu, skrze evangelium je už 2000 let jediným a stejným prostředkem, jak si být jist, že se za tebe Ježíš modlil ve své Velekněžské modlitbě.

 

B. Nástroj pro budování církve

Zároveň tu Pán v jedné krátké větě konstatuje, co je nástrojem, který vede k víře. Je to slovo apoštolů. Je to slovo evangelia. Je to Boží slovo. Jestliže to říká Pán Ježíš, pak tu máme rozhodné slovo pro církev: nedoufej, že svět uvěří, že mne Otec poslal, jestliže budeš používat cokoliv jiného k oslovení světa, než je Boží slovo. Naopak: Pán dává své církvi pevné ujištění a mocné povzbuzení. Můžeme je vidět v Pánových slovech ve verši 20: svědectví církve bude mít vždycky důsledky: když zvěstuje evangelium, pak další lidé uvěří. Je to nevyhnutelný důsledek kázání, zvěstování, sdílení evangelia. Je-li obsahem Boží slovo a ne naše moudrost, Pán říká, že tu budou lidé, kteří uvěří! Není to mocné povzbuzení od Pána? Není to varování před marným počínáním tomu, kdo by chtěl získat lidi ze světa pro Krista jiným způsobem, než skrze evangelium Božího slova?

 

C. Ujištění církvi

Někteří lidé, některé sbory přesvědčují svět o zázracích – a získávají svět ne pro Krista evangelia, ale pro pověrčivost, pro svoje modly. Další staví na snech a takzvaných proroctvích, sděleních ducha, ale znovu, spíš než ke Svatému vedou k pověrám a lidským představám pokud se nejedná o něco ještě horšího. Ale Boží slovo se nenavrátí s prázdnou!

  • Iz 55:10-11  Spustí-li se lijavec nebo padá-li sníh z nebe, nevrací se zpátky, nýbrž zavlažuje zemi a činí ji plodnou a úrodnou, takže vydává símě tomu, kdo rozsívá, a chléb tomu, kdo jí. 11  Tak tomu bude s mým slovem, které vychází z mých úst: Nevrátí se ke mně s prázdnou, nýbrž vykoná, co chci, vykoná zdárně, k čemu jsem je poslal."

Proto potřebujeme jako církev společně na modlitbách usilovat o to, k čemu nás Pán volá:

  • Mt 9:37-38  Tehdy řekl svým učedníkům: "Žeň je velká, dělníků málo." 38  Proste proto Pána žně ať vyšle dělníky na svou žeň!"

Není naše vlažnost v modlitbách a nedostatek touhy po společném zápasu na modlitbách v církvi překážkou k budování církve? Věříme, že Bůh je svrchovaný a zachraňuje, koho chce, ale nezapomínejme, že k obrácení hříšníků používá církev a její zvěstování evangelia! Nemáme výmluvu! Dokud nebudeme mít hlad po Bohu, po společenství církve, kdykoliv je příležitost být uprostřed ní přítomen, protože rozumím, že skrze ni Pán jedná, pak nás Pán nebude ani sytit. Kdo neprosí, nedostává, a kdo netluče, tomu nebudou otevřeny dveře Božího požehnání.

  • Lk 11:10  Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno.

 

III. Vzor jednoty v církvi

O jednotě v církvi panují rozmanité představy.  Buď Pánu dík, že nás nenechává napospas našim představám. Staví nám před oči ten nejlepší vzor jednoty, jaký existuje. Ježíš prosí Otce za církev ve v.:

  • 21  aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás,

Jak taková biblická jednota vypadá? Pán nám dává vzor pro jednotu v církvi. Je to prostředí Boží Trojice, na kterém nás učí o pravé jednotě církve. My máme mnohdy velmi zkreslenou představu, co to jednota v církvi je. Na první pohled vypadá lákavě vnější, viditelná jednota. Jedna výkladní skříň, jeden nápis: církev. Vypadá to lákavě, že? Někteří si myslí, že teprve když tu bude jeden nápis, pak to bude to nejlepší svědectví světu o církvi, o Bohu. Ale pozor! Pán Ježíš tu prosí za jednotu církve - a to jsme si již ukázali, že není instituce, denominace, ani organizace. Církev jsou lidé narození shůry Duchem svatým. Jednota může existovat jen mezi lidmi, kteří jsou v Synu a v Otci.

 

A. Jak vypadá vzor jednoty v církvi, tedy jednota Otce a Syna?

Zaprvé: kým je Otec a kým je Syn? Otec je Bůh, Syn je Bůh. Jde o jednotu uprostřed Boží Trojice mezi Synem, Duchem svatý a Otcem. Všechny tři osoby Trojice jsou jedné podstaty - je jeden Bůh. Uprostřed Trojice věčně existuje vztah lásky založený na pravdě ve svatosti.

Svatost. Stejně tak jednota, za kterou se Pán Ježíš modlí, se uskutečňuje jen mezi lidmi, v kterých přebývá Duch svatý. Jedině znovuzrození, obrácení skrze pokání, zakoušejí Bohem danou jednotu. Tak jako Bůh je svatý, tak i křesťan musí růst v posvěcení.

Láska. Jednota Boží trojice je charakteristická vzájemnou láskou. Otec miluje Syna věčnou láskou (v.24). Otec jedná z lásky k Synu. Boží Syn miluje Otce – poslouchá ho,  potěšuje svým jednáním a má na mysli Jeho slávu ve všem, co dělá a jak smýšlí. Duch svatý pak oslavuje Pána Ježíše a vyučuje o Něm církev. To je projev lásky. Stejně tak láska v církvi je projevem její jednoty. Když se jedni podřizují druhým, slouží jedni druhým (Ga 5:13) aby společně oslavili Boha. Církev je tak světlem o Bohu a cestě spásy pro svět.

Rozdílné role. Zároveň je každá z osob Boží Trojice jedinečná a v díle spásy zastává určitou roli - Otec Stvořitel, Syn Spasitel, Duch svatý Učitel. Stejně tak jednota církve neznamená uniformitu - každý úd, každá část společného těla slouží druhým tím darem milosti,

  • 1Pt 4:10  který přijal; tak budete dobrými správci milosti Boží v její rozmanitosti.

 

B. Svědectví jednoty církve

Jednota církve vede ke svědectví církve, že Ježíš je poslaný Boží Syn. Verš 21 pokračuje:

  • aby tak svět uvěřil, že jsi mě poslal. (21)

Co je tedy podle Pána Ježíše tím svědectvím, kvůli kterému může svět uvěřit, že je Boží Syn? Je to jenom a jenom jednota v Duchu svatém. Jednota, která vyrůstá z pravdy Božího slova, projevuje se láskou jedněch k druhým a vede k posvěcenému životu církve. Tak je Bůh oslaven. Tak se naplňuje Ježíšova prosba za církev: Boží sláva je přítomná v jednotě církve. Může být Bůh oslaven tam, kde neroste jednota církve způsobená Duchem svatým, ale lidé se pokouší o jednotu založenou na vnějším obrazu? Jak může být považováno za výraz jednoty, když se společně snaží uctívat Boha ten, kdo věří, že člověk je zachráněn jedině vírou v Krista a druhý, který je přesvědčen, že člověk bude spasen na základě svého dobrého jednání v životě? Jak se mohou snažit společně uctívat Boha při bohoslužbě ten, který věří, že Kristus byl vzkříšen třetího dne tělesně z hrobu a také člověk, který je přesvědčen, že Ježíš vstal jen duchovně, symbolicky? Ne, Bůh nedá svou slávu karikatuře jednoty.  On se o svou slávu nedělí s modlami. A co jiného je pokus o jednotu bez pravdy Božího slova? Je to modla.

  • Iz 42:8  Já jsem Hospodin. To je mé jméno. Svou slávu nikomu nedám, svou chválu nepostoupím modlám.

Bůh se o svou slávu s modlami dělit nebude. Nedá jim svou slávu. Ale církvi ji dává! Podívejte se se mnou do listu Židům, kde autor listu, Duch svatý, ukazuje, k čemu vede křesťana Boží výchova:

  • Žd 12:10  A to nás naši tělesní otcové vychovávali podle svého uvážení a jen pro krátký čas, kdežto nebeský Otec nás vychovává k vyššímu cíli, k podílu na své svatosti.

K čemu nás Bůh vychovává? Božím cílem v křesťanově životě je, aby člověk měl podíl na Boží svatosti! Dokonce Boží dílo proměňuje syny Adamovi stvoření k obrazu Božímu do podoby nových stvoření s novou, oslavenou přirozeností!

  • 2Pt 1:3-4  Všecko, čeho je třeba k zbožnému životu, darovala nám jeho božská moc, když jsme poznali toho, který nás povolal vlastní slávou a mocnými činy. 4  Tím nám daroval vzácná a převeliká zaslíbení, abyste se tak stali účastnými božské přirozenosti

Pán Bůh udělal všechno proto, abychom měli účast na božské přirozenosti! Jakých slavných skutečností se zde dotýkáme! To je projev hluboké Boží lásky, co s námi Pán dělá.

 

C. Jednota v církvi je darem

Vlastními schopnostmi není možné takové jednoty s Bohem dosáhnout. Člověk není Bůh.

  • Ef 2:4-5  Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, 5  probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy.

a daroval nám svého Ducha svatého, aby přebýval v našich srdcích. Bude s námi na věky, jak to Pán Ježíš zaslíbil učedníkům ve 14. kapitole Janova evangelia.

  • J 14:16 -17 a já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi navěky - 17  Ducha pravdy, kterého svět nemůže přijmout, poněvadž ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, neboť s vámi zůstává a ve vás bude.

Apoštol Pavel používá metaforu hlavy a těla: Pán učinil svou církev součástí svého těla - všichni vykoupení jsou jeho tělem a Kristus je pak hlavou církve.

  • Ef 5:23  Kristus je hlavou církve, těla, které spasil. Ef 5:30  vždyť jsme údy jeho těla.

Nejsme jako církev fyzickým tělem Kristovým a On hlavou. Pán Ježíš je nyní v nebi ve fyzickém, oslaveném těle. My jsme zde na zemi. On není rozdělen. Ale metafora hlavy a těla výborně popisuje vztah Krista a církve. Nová stvoření, v nichž přebývá Duch svatý, mají podíl na Boží přirozenosti a na Jeho svatosti. Tento podíl bude završen spolu s vyvrcholením našeho posvěcení: v momentě, kdy staneme před Pánem v novotě  - to staré bude pohlceno novým životem (2K 5:4).

 

IV. Svědectví lásky

Jednota církve svědčí o lásce Boha Otce k církvi. Svědčí o tom, že Bůh Duch svatý pracuje v Kristově církvi. Podívejte se, kdo sedí v tomto shromáždění. Stejní lidé, jako jsem já. A každý dobře víme, kým jsme bez Krista byli. Nebyli jsme před Bohem spravedliví. Možná se najdeme v popisu křesťanů v Korintě, kterým Pavel píše:

  • 1K 6:9-11  Což nevíte, že nespravedliví nebudou mít účast v Božím království? Nemylte se: Ani smilníci, ani modláři, ani cizoložníci, ani nemravní, ani zvrácení, 10  ani zloději, ani lakomci, opilci, utrhači, lupiči nebudou mít účast v Božím království. 11  A to jste někteří byli. Dali jste se však obmýt, byli jste posvěceni, byli jste ospravedlněni ve jménu Pána Ježíše Krista a Duchem našeho Boha.

Boží zákon nás usvědčil z nespravedlnosti před svatým Bohem. Není to snad projev Boží lásky? Bylo by to jen spravedlivé, kdyby Bůh zanechal svět v jeho bezbožnosti. Ale mzdou hříchu je smrt. Darem Boží milosti však je život věčný  v Kristu Ježíši, našem Pánu (Ř 6:23). Proto církev svou jednotou v Kristu a v Otci ukazuje na Boží lásku. Otec si nás zamiloval (v. 23). Co je však dechberoucí, to je druh, kvalita, rozměr, hloubka, šířka i výška lásky. Apoštol Pavel veden Duchem svatým to vyjádřil ve své úvodní modlitbě v dopise Efezské církvi, když se za ně modlí,

  • Ef 3:17-19  a aby Kristus skrze víru přebýval ve vašich srdcích; a tak abyste zakořeněni a zakotveni v lásce 18  mohli spolu se všemi bratřími pochopit, co je skutečná šířka a délka, výška i hloubka: 19  poznat Kristovu lásku, která přesahuje každé poznání, a dát se prostoupit vší plností Boží.

Bratři a sestry, milí křesťané, nejsme milováni ledasjakou láskou, kterou známe po lidsku v tomto padlém světě. Zde každá láska, jejíž zdroj není v Bohu, je jen pokroucenou napodobeninou dokonalého originálu. Ale náš nebeský Otec nás, svoje děti, miluje láskou stejnou, jakou miluje svého jediného Syna, Ježíše Krista. Je to láska bez pokroucení hříchem - je svatá. Je to láska dokonalá - nic jí nechybí. Je to láska ve své plnosti a síle: není žádné moci, která by tě mohla z pout této Boží lásky vyprostit. Zahrnuti takovou Boží láskou jsme vítězové.

  • Ř 8:37-39  Ale v tom ve všem slavně vítězíme mocí toho, který si nás zamiloval. 38  Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, 39  ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.

Milý křesťane, je něco, co by tě mohlo více potěšit, než to, že tě Bůh všemohoucí, svatý a spravedlivý, věčný a věrný miluje stejnou láskou, jaká od věčnosti existuje uvnitř Boží Trojice?

 

Závěr

To jsou věčné svaté skutečnosti, které zjevuje jednota mezi křesťany v církvi. Až tedy příště uvidíte v televizi stát při ekumenické bohoslužbě muže a ženy, obvykle oblečené ve zvláštních oblečeních, která mají vyjadřovat jejich postavení v církvích, budete již schopni rozeznat, zda je toto skutečná jednota, kterou působí Duch svatý mezi znovuzrozenými lidmi z pravdy Božího slova a vedoucí k životu v posvěcení anebo, zda je to jen výkladní skříň s nápisem Jednota, ale uvnitř prázdným obchodem. Jak smutné.

Jak radostné je naopak porozumění, jak každý z nás přispívá k biblické jednotě církve. Myslím, že to můžeme shrnout slovy apoštola Pavla:

  • Ga 2:19-20  Jsem ukřižován spolu s Kristem, 20  nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. A život, který zde nyní žiji, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne.

To je svědectví světu o Ježíši Kristu a jeho díle v životě křesťana, to je svědectví o lásce Boží k hříšníkům.

Rok