JONÁŠ UTÍKÁ PRYČ OD HOSPODINA (JON 1,1-3)
Kazatel
JONÁŠ UTÍKÁ PRYČ OD HOSPODINA (Jon 1,1-3)
Jan Suchý, Ústí nad Labem, 9. ledna 2022
Jak vysoko nad zemí je nebe, tak mohutně se klene jeho milosrdenství nad těmi, kdo se ho bojí;
jak je vzdálen východ od západu, tak od nás vzdaluje naše nevěrnosti.
Žalm 103:11-12
Pokoj vám, milí hosté i vy, domácí víry, ve jménu Kristově! Otvíráme dnes novou biblickou knihu, knihu proroka Jonáše. Kdo by neznal příběh Jonáše a veliké ryby, že? Jeden z nejoblíbenějších starozákonních příběhů dětí. Kdo z dětí přemýšlel nad takovými těžkými otázkami, jako: Co ty tři dny, kdy byl Jonáš v břiše velké ryby, co jedl? A co dělal celou tu dobu? Ale chtěl bych povzbudit nás všechny, malé i velké. Kniha proroka Jonáše klade důležité otázky pro každého člověka. Jonášův příběh je na první pohled strhující dobrodružství. Budeme-li však pečlivě studovat tuto knihu, jistě nám neunikne, že je tu víc než jen neobyčejný zážitek jednoho, jinak prakticky neznámého muže, Jonáše, syna Amítajova. Kéž Pán požehná náš společný čas u Jeho slova. Vyprosíme si nyní Jeho pomoc a požehnání.
Kde najdeme knihu proroka Jonáše? Knihy Starého zákona se rozdělují od začátku Bible do pěti velkých skupin: 1) knihy Mojžíšovy, 2) knihy historické, 3) knihy poetické, 4) velcí proroci a 5) malí proroci. Kniha Jonáše patří mezi Malé proroky. Jejich celkem 12, najdeme je na konci Starého zákona. Jonáš je 4. kniha z těchto prorockých knih. Pro snadnou orientaci existuje ještě praktická pomoc: svou zavřenou Bibli otevřete v půli. Budete někde kolem Žalmu 118. Pravou polovinu Bible znovu rozdělte na polovinu a otevřete ji zhruba v malých prorocích, nejlépe přímo v knize proroka Jonáše.
První otázka, kterou si potřebujeme zodpovědět, než začneme studovat text této nedlouhé knihy o 4 kapitolách nebo 48 verších je, proč? Proč bychom se jí měli právě dnes, a právě my, zabývat? První důvod, který vám chci předložit, je Boží příkaz. Příkaz, který je dán každému služebníku církve, který byl povolán, aby kázal a vyučoval Boží slovo:
- 2Tm 4:1-2 Před Bohem a Kristem Ježíšem, který bude soudit živé i mrtvé, tě zapřísahám pro jeho příchod a jeho království: 2 Hlásej slovo Boží, ať přijdeš vhod či nevhod, usvědčuj, domlouvej, napomínej v trpělivém vyučování.
Ano! To je můj úkol – hlásat Boží slovo – a do něj patří kniha proroka Jonáše! Druhý důvod nás vede k samotnému Pánu, našemu Bohu. Na skutečném příběhu Jonáše se budeme učit o našem Pánu: Uvidíme, že máme Boha, který se smilovává nad hříšníky, jako jsme my. Odpouští hříchy! Smiloval se nad Jonášem, který byl velmi neposlušný a vzpíral se Bohu, i když ho znal a vyznával, že to je jeho Bůh. Smiloval se i nad krutými pohany v Ninive, kteří jej vůbec nechtěli znát a raději uctívali zástup falešných bohů i člověka. Uvidíme, že máme Boha, který není odkázaný na vůli člověka, ale člověk je závislý na Bohu. Je to svrchovaný Bůh, kterého zvěstuje Boží slovo. On působí bouři na moři a má moc ji také v okamžiku utišit. On vládne mořským živočichům a povolává je, aby dělali, co On chce. Uvidíme, že máme Boha, který má dostatek milosti pro každého hříšníka na světě. Boha, který dává naději, protože On křísí mrtvé. Bratři a sestry, milí přátelé, Boží slovo je úžasné. Je živé a mocné! Kéž se jeho moc projevuje i mezi námi, když budeme procházet knihu proroka Jonáše. Kéž přináší život skrze zvěst o našem spasiteli Ježíši tam, kde by jinak byla jen tvrdá srdce patřící Božím nepřátelům spějícím do záhuby. Kéž tomuto Bohu a spasiteli Ježíši Kristu vzdáme čest a slávu v naší poslušnosti jeho slovu!
Kdo je Jonáš? Víme o něm více než to, co je v knize nesoucí jeho jméno? Určitě. Nejprve se podívejme trochu do historie. Potřebujeme vědět, co vlastně dělal, v jaké žil době. A hned lépe porozumíme, proč a k čemu ho Bůh posílá. Jonáš nám má co říci, nejen že je to ten zajímavý chlapík s velkou rybou. Jonáš je skutečná historická postava. Bůh jej povolal ke své službě přesně v Bohem určeném čase a v konkrétní určité situaci izraelského národa. O Jonášovi a situaci židů se dozvídáme ve 2Kr 14:23-27.
- 2Kr 14:23-27 V patnáctém roce vlády judského krále Amasjáše, syna Jóašova, se stal králem v Samaří Jarobeám, syn Jóašův, král izraelský. Kraloval jedenačtyřicet roků. 24 Dopouštěl se toho, co je zlé v Hospodinových očích. Neupustil od žádných hříchů Jarobeáma, syna Nebatova, který svedl Izraele k hříchu. 25 Znovu získal pomezí Izraele od cesty do Chamátu až k Pustému moři podle slova Hospodina, Boha Izraele, které promluvil skrze svého služebníka Jonáše, syna Amítajova, proroka z Gat-chéferu. 26 Hospodin totiž viděl přetrpké pokoření Izraele, jak zajatého, tak zanechaného; nebylo nikoho, kdo by Izraeli pomohl. 27 Hospodin se přece nerozhodl vymazat jméno Izraele zpod nebes. Zachránil je skrze Jarobeáma, syna Jóašova.
Musíme se podívat téměř 3000 let zpět. Poslední král jednotného království Judy a Izraele Šalamoun, syn Davida, zemřel roku 931 před Kristem. Jeho království bylo rozděleno na jižní království Judy a severní království Izraele. Sláva davidovského království upadala tak rychle, jak se obě království vzdalovala od věrnosti Bohu. Pro jejich nevěrnosti je Bůh vydával okolním národům, Aramejcům a zvláště Asýrii, jejíž hlavním městem bylo právě Ninive. Protože Bůh je věrný, pro smlouvu, kterou uzavřel s Abrahamem, Izákem a Jákobem, nepřestal prokazovat judskému i izraelskému království svou milost (2Kr 13:23). Posílá jim své proroky, aby volali lid obou království zpět k Bohu, k věrnosti, k víře a poslušnosti. Tak v judském království vystoupili proroci Izaiáš, Micheáš, Nahum, Abakuk, Sofonjáš a Jeremjáš. V severním, izraelském království pak volali lid zpět k Hospodinu proroci Elijáš, Elíša Jonáš, Amos a Ozeáš. Známe je z knih Velkých a Malých proroků v Písmu. A právě do chvíle, kdy síla nepřátel Izraele ochabovala a Asýrie se v polovině 8. století před Kristem zmítala ve vnitřních problémech vládnoucí dynastie, začalo se izraelskému království politicky dařit. Právě v době proroka Jonáše král Jarobeám (II.) slavil vojenské úspěchy. Získal pro Izrael zpět města na severním pomezí směrem k dnešní Sýrii s hlavním městem Damaškem. Pán Bůh poslal proroka Jonáše, jak čteme, syna Amítajova, proroka z Gat-cheferu. Jonáš to prorokoval:
- Znovu získáš, králi Jarobeáme, lide izraelský, pomezí Izraele od cesty do Chamátu až k Pustému moři.
Lidé to slyšeli, král to slyšel. Tak musela být v izraelském království povznesená nálada: tak Bůh nám dopřeje úspěch! A pak se to opravdu stalo! Jonáš se musel stát obdivovanou osobou v Izraeli. Celebrita. Prorokoval úspěchy, dobré věci. To má každý rád. A nyní se to opravdu stalo skutečností. Kdo by nechválil Jonáše? Když některý prorok přinášel slova o Božím soudu, který se Bůh chystá vykonat v jeho lidu, nebylo zrovna bezpečné být takovým prorokem. Mohli jste být zbiti, vyhnáni, uvrženi do vězení anebo rovnou zabiti. Tak o tom mluví Pán Ježíš v Mt 23:31. Chtěli byste být takovým prorokem? Asi ne, že? Ale Jonáš! On prorokoval dobré věci, úspěch. Myslím, že ho plácali po ramenou. Kdo by nechtěl být jako Jonáš? Uznávaný a oblíbený prorok, každý ho miloval, oblíbenec!
Ale ne každé vítězství a úspěch má hodnotu pro věčnost. K čemu je velký a uznávaný stát v očích jeho sousedů, k čemu je vojenská převaha nad okolními národy, když Boží slovo musí o tom, kdo stojí v čele celého národa, prohlásit:
- 2Kr 14:23-24 Jarobeám, syn Jóašův, král izraelský. Kraloval jedenačtyřicet roků. 24 Dopouštěl se toho, co je zlé v Hospodinových očích. Neupustil od žádných hříchů Jarobeáma, syna Nebatova, který svedl Izraele k hříchu.
V izraelském království znovu bohatli, znovu rozšiřovali svá města, budovali domy, rozšiřovali pole. Ale ve svém srdci se odvrátili od živého Boha, od Boha Izraele, Izáka i Abrahama.
- Mk 8:36 Co prospěje člověku, získá-li celý svět, ale ztratí svůj život?
Všechno to vypadlo v království slibně, ale to, co potřebují není další dobyté území, další město, další sláva. Potřebují, aby Bůh zatřásl jejich srdcem! Proto se nyní:
- Jon 1:1-2 Stalo se slovo Hospodinovo k Jonášovi, synu Amítajovu: 2 "Vstaň, jdi do Ninive, toho velikého města, a volej proti němu, neboť zlo, které páchají, vystoupilo před mou tvář."
Jonáš se musel zhrozit. Cože!? Mám jít do Ninive? Bůh ho posílá do hlavního města největší říše a zároveň do hlavního města nepřítele izraelského království? Mezi pohany, uctívače model? K těm, kteří neznají slitování a jsou krutí ke všem svým nepřátelům, kteří jsou Izraeli, Božímu vyvolenému národu největší hrozbou? Kolikrát jsi už zápasil ve své mysli se stejnými myšlenkami? Já mám jít říkat někam evangelium? Mezi lidi, kteří určitě nebudou chtít slyšet? Mám jim povídat o Ježíši Kristu, kterého poslal Bůh Otec, aby umřel za hříchy lidí? Mám jít k lidem, které neznám, jsou tak jiní, vůbec jim nerozumím? Nemají slušné vychování, jenom využívají ostatní, podvádějí, kde se dá? Anebo přemýšlíš o svých přátelích, kteří jsou tak povznesení nad všechno, co se týká náboženství? Ty by mi určitě nerozuměli, nezajímalo by je to. Anebo by se mi vysmáli a mysleli si, že jsem se úplně zbláznil. Nejspíš bych přišel o dlouholeté přátele... Tady mezi zdmi shromáždění se cítíme bezpečně. Ale tam venku? Kdo ví, co mě tam čeká? Ne, radši zůstanu uvnitř, kde to znám, kde ostatní znají mně. Jenom mě Bože neposílej k těm hrozným lidem v Ninive, v Teplicích, v Chlumci, v Krásném Březně! Bůh třese Jonášem, a otřese celým Izraelem, protože na pohanském, bezbožném Ninive ukáže rozsah své úžasné milosti. Myslíte, že my nepotřebujeme zatřást? A co Bůh? Bude mlčet?
K Jonášovi promluvil Bůh! (v.1) Co je cílem Boží řeči k Jonášovi? Jonáši, jdi do Ninive! Oznamuje mu svou vůli. Přikazuje mu poslušnost. Volá k věrnosti. Ale především Bůh skrze své slovo zjevuje sám sebe! Svůj charakter i svou vůli. Skrze své slovo. Někdy si neuvědomujeme, o jakém rozsahu Písma mluví Duch Boží v
- 2Tm 3:16-17 Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, 17 aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu.
Veškeré Písmo – nejen Nový zákon, ale i ten Starý. O Božím charakteru se učíme v celém Písmu, o potřebě Boží milosti se učíme v celém Písmu, o vlastní nedostatečnosti se zase učíme v celém Písmu. O cestě spasení a růstu v posvěcení do podoby charakteru Pána Ježíše se učíme v celém Písmu. Stalo se slovo Hospodinovo: Jonáš slyšel Hospodinova slova. Co slyšíme my dnes? Mluví k nám také Bůh? Ano, mluví – skrze své zapsané slovo, skrze Písmo, skrze Bibli. My máme v rukou Písmo, které o sobě svědčí, že bylo zapsáno pod vedením Ducha svatého (1Pt 1:231).
- Neboť proroctví nikdy nebylo proneseno z lidské vůle, nýbrž unášeni Duchem Svatým mluvili lidé poslaní od Boha. (CSP)
Pán Ježíš se k Písmu stavěl právě tak. Ale co my, když mluvíme? Co kazatel, který káže z kazatelny? Všechno, co říká není Boží slovo. To může citovat nebo číst z Písma. Ale kázání je výklad Božího slova. Samotné Boží slovo je vydechnuté Božím Duchem. Jeho výklad už není Boží slovo. Kazatel vykládá. Má to však dělat podle Božího záměru. Jaký je? Jak Pán chce, aby bylo Jeho slovo vykládáno?
Písmo používá čtyři hlavní výrazy pro výklad Božího slova. Jsou to čtyři výrazy v řečtině, které jsou v Písmu pevně spjaty v kázání, jakémkoliv výkladu, sdílení Božího slova. Ať je to z kazatelny, nebo na ulici, v rozhovoru s druhým člověkem.
1) musí to být vyhlašování. Přesněji vyhlašování zprávy velikého krále. To znamená, že každé kázání, každé zvěstování Božího slova, musí stát na tom, že Bůh je ten, od koho pochází zpráva, kterou neseme. Bude tedy vyhlašována v Jeho autoritě. Rozumějte: evangelium není naše. Je to Boží zvěst. Ten, kdo zvěstuje Boží slovo, to nedělá ve své autoritě. Je jen posel, který mluví v autoritě toho, kdo ho poslal. Tak Jonáš půjde do Ninive ne ve své autoritě, ale toho, kdo ho posílá. Zvěst není jeho, ale Boží:
- 2 "Vstaň, jdi do Ninive, toho velikého města, a volej proti němu, neboť zlo, které páchají, vystoupilo před mou tvář."
2) výklad Božího slova musí být oznamování dobré zprávy. Příkladem je kázání našeho Pána Ježíše doma, v synagoze v Nazaretě.
- Lk 4:18-19 `Duch Hospodinův jest nade mnou; proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým vrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, 19 abych vyhlásil léto milosti Hospodinovy. ´
Když Pán káže, oznamuje dobrou zprávu: evangelium. Někdy tato dobrá zpráva od Boha na první pohled moc dobře nevypadá. Mohou to být slova soudu. Jako zvěstuje anděl ve Zj:
- Zj 14:6-7 Tu jsem viděl jiného anděla, jak letí středem nebeské klenby, aby zvěstoval věčné evangelium obyvatelům země, každé rase, kmeni, jazyku i národu. 7 Volal mocným hlasem: "Bojte se Boha a vzdejte mu čest, neboť nastala hodina jeho soudu; poklekněte před tím, kdo učinil nebe, zemi, moře i prameny vod."
I zvěst, kterou pověřil Bůh Jonáše, aby přinesl do Ninive, je zvěst soudu! "Volej proti němu, neboť zlo, které páchají, vystoupilo před mou tvář," říká Bůh Jonášovi (v.2) Vyhlašování Božího soudu je projev Boží milosti. Bůh nechce, aby někdo zahynul, ale aby všichni hříšní činili pokání! (Ez 18:23; 1Tm 2:4)
3) třetí výraz pro kázání Božího slova obsahuje nesení osobního svědectví o pravdě. Když se dnes v církvi zeptáte druhého člověka: řekni mi prosím své svědectví – obvykle uslyšíte o osobní zkušenosti tohoto bratra, či sestry s Bohem. Ale v Písmu výraz pro kázání Božího slova přinášením svědectví něco jiného. Poslouchejte příklad Písma. Samařská žena, která se setkala s Ježíšem u studny, spěchala do svého města, aby lidem svědčila o Ježíši:
- J 4:28-29 Žena tam nechala svůj džbán a odešla do města a řekla lidem: 29 "Pojďte se podívat na člověka, který mi řekl všecko, co jsem dělala. Není to snad Mesiáš?"
Ta žena lidem svědčila o faktech svého rozhovoru s Ježíšem. Osobně svědčila o pravdě, která ji zasáhla. Apoštol Jan takto svědčí o tom, co slyšel a viděl:
- 1J 1:2 Ten život byl zjeven, my jsme jej viděli, svědčíme o něm a zvěstujeme vám život věčný, který byl u Otce a nám byl zjeven.
Vydávání svědectví o pravdě je zvěstování pravdy, faktů, skutečností o Kristu, které nás zasáhly. Nejsme v rozhovoru zaměřeni na to, co se stalo s námi, ale na to, co pro nás udělal Kristus. Musíme být svědky pravdy, svědky Krista.
A konečně za 4) kázání Božího slova je také vyučování, které má důsledky. Biblické zvěstování, kázání vždy musí také obsahovat osvětlení, jaké jsou důsledky této zprávy. Kázání má za cíl svědomí posluchače a chce proměnit jeho život! To všechno společně je výklad Božího slova, kázání Božího slova: vyhlašování Boží zvěsti, přinášení dobré zprávy, osobní svědectví o pravdě této zprávy, a nakonec vyučování s cílem proměnit život posluchače. Ode dneška to bude mít každý kazatel za touto kazatelnou těžší, že? Už víte, jak zhodnotit, zda se opravdu z kazatelny káže! Už nyní víte, jak a za co se modlit za každého kazatele, který se má příští neděli postavit za tento pult a kázat Boží slovo! A nejen to: už víme, že náš zítřejší rozhovor o Kristu s někým, koho nám Pán pošle do cesty, musí být založeno na zvěsti Božího slova, bude vyhlašovat dobrou zprávu, budeme potvrzovat osobně její pravdivost a povedeme posluchače tak, aby musel přemýšlet, jak s evangeliem naloží on sám! Kéž nám Duch svatý pomáhá!
III. Jonáš prchá do Taršíše (v. 3)
Bůh mluvil k Jonášovi a dal mu úkol. Jdi do Ninive kázat o Božím přicházejícím soudu. Jak se zachoval Jonáš?
- 3 Ale Jonáš vstal, aby uprchl do Taršíše, pryč od Hospodina. Sestoupil do Jafy a vyhledal loď, která plula do Taršíše. Zaplatil za cestu a vstoupil na loď, aby se s nimi plavil do Taršíše, pryč od Hospodina.
Jonáš se vzbouřil! Odmítl poslechnout Boha. Nevěděl snad, že se před Hospodinem nedá schovat, nedá se uprchnout? Musel to vědět – věřil Bohu, byl to jeho prorok, musel vědět, že Bůh je všudypřítomný. Jistě znal Žalm 139, kde se žalmista ptá a ihned veden Duchem svatým dává odpověď:
- Ž 139:7-12 Kam odejdu před tvým duchem, kam uprchnu před tvou tváří? 8 Zamířím-li k nebi, jsi tam, a když si ustelu v podsvětí, také tam budeš. 9 I kdybych vzlétl na křídlech jitřní záře, chtěl přebývat při nejzazším moři, 10 tvoje ruka mě tam doprovodí, tvá pravice se mě chopí. 11 Kdybych řekl: Snad mě přikryje tma, i noc kolem mne se stane světlem. 12 Žádná tma pro tebe není temná: noc jako den svítí, temnota je jako světlo.
Jde uprchnout od Hospodina? Jonáš věděl, že ne. Tak význam jeho touhy "uprchnout pryč od Hospodina" leží ještě jinde. Kain odešel "od tváře Hospodinovi" protože už mu nechtěl sloužit, nechtěl žít pro Něho (Gn 4:16); naopak "stát před Hospodinem" znamenalo být v Jeho službách, sloužit Bohu (1Kr 17:1). Jonášův útěk do Taršíše není významný ani tak cílem útěku, jako postojem jeho srdce. Svým útěkem Jonáš Bohu říká: Nechci ti sloužit, Bože. Nechci se podřídit tvé zjevené vůli pro můj život. Co vedlo Jonáše k tomu odmítnout Boží povolání jít do Ninive a kázat Boží soud? A že to je Boží soud, to uvidíme ve 3. kapitole, dá-li Bůh, ve v. 4:
- Jon 3:4 Jonáš vešel do města, procházel jím jeden den a volal: "Ještě čtyřicet dní, a Ninive bude vyvráceno."
Ale klíč k porozumění leží ještě o kapitolu dále. Podívejte se do kap. 4, verše 1 a 2!
- Jon 4:1-2 Jonáš se velice rozezlil a planul hněvem. 2 Modlil se k Hospodinu a řekl: "Ach, Hospodine, což jsem to neříkal, když jsem byl ještě ve své zemi? Proto jsem dal přednost útěku do Taršíše! Věděl jsem, že jsi Bůh milostivý a plný slitování, shovívavý a nesmírně milosrdný, že tě jímá lítost nad každým zlem.
Ve skutečnosti Jonáš odmítl kázat Boží soud, protože znal svého Boha! Boha, který je milostivý a plný slitování! Hospodina, který je shovívavý a nesmírně milosrdný! Boha, kterého jímá lítost nad každým zlem! Zjevně si pro sebe Jonáš říká: To si ti Asyřané v Ninive nezaslouží! Takoví krutí lidé, kteří Izraeli tolik ublížili. Nemají slitování a jsou krutí. Neváží si života svých nepřátel. A ti by měli zakoušet Boží milost? Proč odmítáš sloužit Bohu ty? Je to proto, že by se rozšířila milost Boží? Ano, možná jsi o tom takto nepřemýšlel. Ale tam, kde obrácené srdce slouží Bohu, tam přibývá díků ke chvále Pána. Proč ještě odmítáš povolání ke službě? Co víc bychom měli mít před očima než tento naprostý protiklad. Dovolte mi trochu zeměpisu. Ninive je od místa, kde Bůh Jonáše povolal, tedy od izraelského království, na východ. Východním směrem. A co udělal Jonáš, když nechtěl poslechnout Boží povolání k této službě? Obrátil se přesně na opačnou stranu a utíkal na západ! Ale tak utíká od Božího požehnání ve svém životě.
Když se odvracíš od Boha, od služby jemu, od jeho povolání, svou nepodřízeností, svou neposlušností, svým hříchem se odděluješ od Božího požehnání. Cílem Božího dítěte nemůže být utíkat od Jeho povolání, od služby Bohu. Pro Jonáše bylo připraveno požehnání na východě, ale on utíká přesně opačným směrem – na západ. Boží dítě nemá být tak vzdáleno od místa, kam ho jeho spasitel povolává. To, co má být tak nekonečně vzdáleno je něco jiného:
- Ž 103:11-12 Jak vysoko nad zemí je nebe, tak mohutně se klene jeho milosrdenství nad těmi, kdo se ho bojí; jak je vzdálen východ od západu, tak od nás vzdaluje naše nevěrnosti.
Bůh vzdaluje naše nevěrnosti od nás nekonečně daleko. Kdo jiný to dokáže? Kdo to pro tebe udělá? V Kristu jsou naše viny od nás tak daleko jako je východ od západu. Už na ně Bůh nevzpomene. Vždyť je sám Bůh přibil na kříž! Kristus se stal naším hříchem a kvůli němu také položil svůj život za naši vinu (Iz 53:10). Neutíkej od služby Hospodinu, ale utíkej od hříchu. Jonáš chtěl utéct. Ne od Boha, to nejde. Ale nechtěl přinést dobrou zprávu těm, kteří si odpuštění nezaslouží. Zjevně potřeboval pochopit, že i jeho samotného Bůh zahrnul svou milostí, místo spravedlnosti. Kolik Jonášů dnes chodí po světě?! Ale pochop, že tě může zachránit jen a jen Boží milost v Kristu Ježíši. Boží přízeň, odpuštění a věčný život si nejde zasloužit! Aby to Jonáš pochopil, musel prožít mnoho strastí. Neobyčejných. Musí Bůh jednat i s námi takto, abychom pokořili své pyšné srdce a uvěřili jeho milosti?