NEJVYŠŠÍ MOTIVACÍ JE LÁSKA! Ř 13,1-7;

 

NEJVYŠŠÍ MOTIVACÍ JE LÁSKA! Ř 13,1-7;

MOTTO: Mt 5,20 Neboť pravím vám: Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho přesahovat spravedlnost zákoníků a farizeů, jistě nevejdete do království nebeského.

ÚVOD

Pokoj vám a milost drazí přítomní! V žalmu jedenáctém si David klade následující otázku.

  • Ž 11, 3 „Když se všechno od základů hroutí, co dokáže spravedlivý?"

Zdálo by se, že král David zcela rezignoval. Mluví o svévolnících, kteří jsou všude kolem a pořádají lov na ty, kdo mají přímé srdce. Na spravedlivé, kteří milují Boha. Luk v ruce svévolníka je znovu a znovu napínán. Tětiva nemá klid. Vzduchem sviští jeden šíp za druhým! Davidovi se všichni vysmívají. „Jen si lítej Davide po té tvé hoře. Jen lez po Siónu, šplhej na něj ve svém marném spoléhání na toho tvého Boha zas a zas! My máme v rukou všechny trumfy a než si ten tvůj Bůh, pokud vůbec existuje na tebe vzpomene, budeš dávno vyťat ze světa naší rukou, svět totiž patří nám!

Cítíte se někdy stejně, nebo podobně? Vidíte ten temný chaos v lidských duších kolem sebe? Vidíte, jak pravda jakoby mizí ze světa i z lidských myslí? Potom je všechno v pořádku milovaní, zachovejte klid. Neděje se nic, co by Bůh neměl pevně ve svých rukou. On se přeci oslaví nejen na těch, které povolal, ale i na těch, kteří Mu neustále vzdorují a které od počátku určil k záhubě, ačkoli je doposud kvůli kříži svého Syna trpělivě snáší, jak stojí v Ř 9,22; A v Ř 1,21-22 je psáno.  

  • Římanům 1:21 Poznali Boha, ale nevzdali mu čest jako Bohu ani mu nebyli vděčni, nýbrž jejich myšlení je zavedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě. 22 Tvrdí, že jsou moudří, ale upadli v bláznovství:

To je milovaní Boží soud, který probíhá všude kolem nás na této vzbouřenecké planetě. Tento týden přišel můj syn domů s tím, že měl rozhovor ve třídě se spolužačkou o homosexualitě. Zazněli některé špatné argumenty na obhajobu tohoto hříchu, nakonec když šli do Ř 1,18-32 tak spolužačka kapitulovala. Ale ne ze svého názoru, ale jen z té diskuze. Ukončila ji slovy: „Stejně je homosexualita dobrá. Protože je to láska!“

První myšlenka člověka (alespoň u mě to tak bylo) nad takovou diskuzí je úžas a možná pocit hněvu, ale jen do chvíle, než si uvědomíme, že je to vlastně v pořádku. Protože v Ř 1,21 je příčina jasně popsaná. Vzpoura! Znají Boha, ale nevzdali a nevzdají Mu čest. Protože jako potomci Adamovi zůstávají v zavilém nepřátelství a v nenávisti k Bohu. Když Bůh řekne bílá, oni budou křičet černá. A kdyby bylo možné, že by se Bůh mýlil, což možné není, a Bůh by řekl no jo, je to černá. V ten okamžik by oni začali křičet: „ne, ne je to bílá, vždycky to byla bílá!“

Druhou věc, kterou si uvědomíte je, že jsme byli stejní. Stejně slepí a tvrdí k Boží pravdě a byl to Bůh, kdo se nad námi smiloval. A třetí, že nebojujeme proti tělu. Ale proti duchovním silám vzpoury, hříchu a smrti! A když budeme číst žalm jedenáct dál, zjistíme, že Davidova otázka je řečnická. A v druhé polovině žalmu David dává jasnou informaci o tom, že Bůh je Pán a kraluje. Na výsměch i na pokušení nevíry odpovídá David verši 4-7!

  • Žalmy 11:1 4 Hospodin je ve svém svatém chrámu, Hospodin má trůn svůj na nebesích. Jeho oči hledí, jeho pohled zkoumá lidské syny. 5 Hospodin zkoumá spravedlivého i svévolníka; toho, kdo miluje násilí, z té duše nenávidí.  6 Sešle na svévolníky déšť žhavého uhlí a hořící síry, jejich údělem se stane žhoucí vichr. 7 Hospodin je spravedlivý, miluje vše, co je spravedlivé; jeho tvář pohlíží na přímého.

Bratři a sestry tvář samotného Hospodina zástupů shlíží na vás, Bůh vás pevně střeží, a Jeho ucho je nakloněné vašim modlitbám. Pojďme dnes znovu do Ř 13,1-7, abychom rostli v dobrých skutcích do podoby Krista. Abychom rostli v poznání Svatého Izraele! Aby naše srdce rostla v touze hledět na Ježíše, aby naše srdce už nikdy od Něj nechtělo odvrátit svůj zrak, aby hořelo dychtivostí znát Ho, kdo On je! A kdo vidí Syna, vidí i Otce. Tak dlouho s námi Náš Pán Ježíš je, a my Ho ještě neznáme? My ještě neznáme Otce? Chceme skutečně zasáhnout svět? Chceme ho prosvítit a osolit, zakonzervovat proti hnilobě hříchu? Vzhůru do Písma, ne k vašim představám, jak to vidíte vy, ale do Písma, jak to vidí Bůh!

Římanům 13:1-7 Každý ať se podřizuje vládní moci, neboť není moci, leč od Boha. Ty, které jsou, jsou zřízeny od Boha, takže ten, kdo se staví proti vládnoucí moci, vzpírá se Božímu řádu. Kdo se takto vzpírá, přivolává na sebe soud.  Vládcové nejsou přece hrozbou tomu, kdo jedná dobře, nýbrž tomu, kdo jedná zle. Chceš, aby ses nemusel bát vládnoucí moci? Jednej dobře, a dostane se ti od ní pochvaly.  Vždyť je Božím služebníkem k tvému dobru. Jednáš-li však špatně, máš proč se bát, neboť nenese meč nadarmo; je Božím služebníkem, vykonavatelem trestu nad tím, kdo činí zlo.  Proto je nutno podřizovat se, a to nejen z bázně před trestem, nýbrž i pro svědomí.  Proto také platíte daň. Vládcové jsou v Boží službě, když se drží svých úkolů. Dávejte každému, co jste povinni: daň, komu daň; clo, komu clo; úctu, komu úctu; čest, komu čest.

Odkazy: Ž 11,3; Ř 1,21-22; 9,22; Ž 11,4-7;

JE DOBRÉ PRO TEBE I DRUHÉ ŽÍT PODLE BOŽÍ PRAVDY… Ř 13,1-5

  1. Všichni lidé mají ctít Boží řád a pravdu, církev je však svatá! Verše 1-4

V posledním kázání z Římanům jsme vytyčili základní rámec toho, co učí Ř 13,1-7. Ukázali jsme na to, že se máme podřizovat kvůli Kristu vládní moci. Protože není ve světě moci než od Boha. Všechny autority ve světě jsou od Boha. A kdo se vzpírá vládní moci, vzpírá se Božímu řádu a tak i samotnému Bohu! Tím na sebe přivolává Boží hněv a soud! Vládcové jsou v Boží službě a jsou projevem Boží dobroty a Božího milosrdenství s padlým, vzbouřeným lidstvem. Tento dobrý nástroj drží lidstvo nad propastí bezuzdné hříšné zkázy. Je nástrojem k dobrému těm, co jednají dobře a respektují tak nastolený Boží řád. Ke zlému těm, kteří jednají zle a vzpírají se Božímu řádu, protože vládcové jsou v takovém případě vykonavatelem trestu podle Božího řádu. 

Vytyčili jsme si hranice, kdy a v čem křesťan může být neposlušný tomu, co vláda nařizuje. Když vláda přikazuje, co Bůh zakazuje, když vláda zakazuje, co Bůh přikazuje. Když vláda nutí svým příkazem ke hříchu a schvaluje ho. Když vláda přijímá takzvané zákony, které jsou před Bohem hříšné, zlé a proti Božímu zákonu! Uvědomme si také, že slovo neposlušnost není v takovém případě ten nejlepší termín. Protože vy zůstáváte poslušní nejvyššímu Pánu, Svatému Hospodinu zástupů, a proto nechcete a nemůžete učinit to, co po vás chce vládní moc v rozporu s Boží vůlí.

Řekli jsme si, že být neposlušný konkrétnímu zákonu, který je proti Bohu a Jeho pravdě, neznamená vzpouru proti vládě jako takové. Neznamená to revoluci. Neznamená to, že svrhneme vládu mečem, ale že my sami zůstaneme nepohnutelnými zastánci i zvěstovateli Boží pravdy děj se, co děj! Zůstaneme na prvním místě viditelným světlem, slyšitelným slovem, zjevným kontrastem, zrcadlem pravdy vůči konkrétním zlým věcem. Věcem, kterými vláda odporuje Bohu a vede tak i celou společnost hlouběji do hříšné vzpoury!  Zůstaneme v pravdě vždy i kdyby to mělo znamenat v konečném důsledku pronásledování od společnosti i od vládní moci.

  • Efezským 5:9 Žijte proto jako děti světla – ovocem světla je vždy dobrota, spravedlnost a pravda; zkoumejte, co se líbí Pánu. 11 Nepodílejte se na neužitečných skutcích tmy, naopak je nazývejte pravým jménem. 12 O tom, co oni dělají potají, je odporné i jen mluvit. 13 Když se však ty věci správně pojmenují, je jasné, oč jde. 14 A kde se rozjasní, tam je světlo. Proto je řečeno: Probuď se, kdo spíš, vstaň z mrtvých, a zazáří ti Kristus.

Naplnit Ef 5,9-14  se skládá ze dvou vyvážených bloků. Prvním je posvěcený život, ovoce Ducha svatého, kdy už jen tím, že žijeme ve svatosti konfrontujeme tento svět tmy a hříchu, a tedy i vládní moc, když jedná zle. Jde o jeden z nejmocnějších způsobů. Je to pozitivní působení ve světě. Druhý blok je negativní působení, a znamená to veřejně odhalovat špatnosti všech, kteří jsou ve tmě, a to i v případě vládní moci, když se dostává zjevně do rozporu s Boží pravdou a na scestí.

Dietrich Bonhoeffer, německý kazatel kladl veliký důraz na soulad víry a jednání, a proto od nástupu nacismu k moci stál otevřeně proti zlým a bezbožným zákonům rasovým i dalším. Kritizoval pronásledování Židů i třeba zákony umožňující zabíjet mentálně a fyzicky postižené jedince. Směrem k Hitlerovi prohlásil: „Vůdce musí být zodpovědný Bohu a uvědomit si toto jasné omezení své autority.“ Bonhoeffer od pravdy neustoupil a zaplatil za to svým životem.

Ale pozor bratři a sestry, znovu zdůrazním to, co bylo i pro Bonhoeffera prioritou a důrazem. Soulad vyznání víry a skutků! Pokud sami nežijeme podle pravdy, bez vlastního posvěcení budeme jenom pokrytci, kdy slovy Ř 2,21 poučujeme druhé ale sebe ne! Náš vědomý odpor všemu, co je v Božích očích zlé musí vycházet z faktu, že jsme děti světla a sami jako děti světla žijeme!  Pokud jsme sami tmou, jak bychom mohli kárat pro tmu druhé, natož vládní moc ustanovenou Bohem! My sami musíme žít na prvním místě podle Boží pravdy! Vše, co žijeme stojí na poznání, že skutečně ten jediný a nejvyšší Pán je svatý Bůh!

Všechny ostatní autority, které ustanovil v duchovním i ve fyzickém světě jsou autoritami podmíněnými a mají své pevně dané úkoly a hranice od Boha! Žádná z těchto mocí duchovních, či lidských nemůže, tyto hranice překročit a kohokoli z lidí vést proti Boží pravdě, nutit ho proti ní jednat a takové jednání schvalovat! Ani vláda! V takový okamžik se taková moc sama stává někým, kdo odporuje Boží pravdě, a Božímu řádu stvoření. A propadne tak Božímu hněvu a soudu. Důkazem toho je sám ďábel, který svedl a vedl první lidi proti Boží pravdě a Božímu řádu v zahradě Eden.

  1. Spravedlnost vyšší než…! Verš 5

Ale to znamená bratři a sestry, že naše spravedlnost před Bohem i před vládou má být mnohem vyšší, než spravedlnost nevěřících lidí, ale i zákoníků a farizejů! Křesťan a církev, pověřeni autoritou kázat evangelium všemu stvoření musí na prvním místě žít podle pravdy evangelia! Nejenom Timoteus má dobře znát, jak je potřeba si jako křesťan, jako církev počínat, když jsme církví živého Boha, sloupem a oporou pravdy 1 Tm 3,15. Vidíme, jaký obrovský důraz klade Ř 13,1-7 na osobní svatost i na svatost celé církve?

Ten oddíl mluví o praktických věcech všedního života a slovník není možná tak vznešený, tak vzletný jako v Ř 12, ale je o tom samém! Jde především o svatost, ke které Bůh povolává svou církev, každé své dítě! Nic v Písmu není o ničem jiném. Celé Písmo je o svatém Bohu, který volá ke svatosti svůj lid! Solí země může být jen to, co je slané, tedy sůl. Světlem světa nemůže být to, co je samo tmou! Pamatujme na to milovaní! Zlo lze přemoci pouze dobrem! Život musí být v souladu s vyznáním naší víry! A nejenom ten zjevný, viditelný lidem kolem, ale i ten skrytý, který nevidí svět, nevidí ho plně církev, nevidí ho plně ani tvá rodina, ale vždy ho vidí tvůj Bůh, Pán a Spasitel! Před Bohem jsi rozetnutý na kost, jsi nahý! Žd 4,12-13;

Tvé posvěcení bratře, tvá svatá poslušnost Bohu sestro se dobře nepozná na místě plném lidí, nepozná se plně v církvi, dokonce ani ve tvé rodině, i když tví nejbližší mají toho hodně co říci o tom, jak stojíš před Bohem! Jako potomci Adamovi jsme se naučili skrývat v křoví, nasazovat fíkové listy a masky. Bůh ale míří až k srdci! Do jeho nejskrytějších zákoutí! Než budeme pokračovat stejným směrem i my, vraťme se na úplný začátek.

Jak mnoho nám schází milovaní do Krista?

Jak jsi bratře, nebo ty sestro motivován/a? Jaký je postoj tvého srdce? Kvůli čemu má být tvůj život celý dobrý, svatý ve všech rovinách a oblastech?  Ř 12,1.

  • Římanům 12:1 Vybízím vás, bratří, pro (ta mnohá) Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba.

Nespočetná boží milosrdenství! Nelze je spočítat! To je motivace pravého křesťanského muže, pravé křesťanské ženy! Jak nesmírná je hloubka tohoto Božího milosrdenství říká Pavel na konci jedenácté kapitoly Římanům v nádherném chvalozpěvu! Víš to bratře, sestro, vím to já? Co to Bůh vlastně udělal a dělá pro tebe, pro mě?

  • 1 Petrův 1:18 Víte přece, že jste z prázdnoty svého způsobu života, jak jste jej přejali od otců, nebyli vykoupeni pomíjitelnými věcmi, stříbrem nebo zlatem, 19 nýbrž převzácnou krví Kristovou. On jako beránek bez vady a bez poskvrny20 byl k tomu předem vyhlédnut před stvořením světa a přišel kvůli vám na konci časů.

Bůh nám dal svého Syna! Svatý Bůh Otec nám dal svého Svatého Syna! Tobě, mě, nám! Zlým lidem. Těm, kdo jsme Ho nenáviděli! A Písmo praví, že spolu se svým Synem a ve svém Synu Ježíši Kristu nám Bůh daroval všechno, prostě všechno i sám sebe za Otce! Pojďme nyní udělat účetní audit. Kolik to tedy stálo Svatého Boha?

Svatý Syn Boží se zříká své slávy v nebesích u Otce. Narodil se do rodiny tesaře ve zvířecím chlévě. Žádná vznešenost, důstojnost, nenašlo se místo, jediná světnička v lidském obydlí. Jen místo pro dobytek! Nikdo netouží po jeho blízkosti, nikdo netouží ho znát. Nikdo si ho neváží, nikdo ho nectí! Světu je lhostejný! Čeká ho plnost bolesti, všechna nemoc hříchu dopadne na něj! Lidé ho budou urážet, plivat na něj, bít ho! Odvrátí svou tvář od něho, ani vidět ho nemůžou! Umučí ho, probodnou ho! Ztrestají ho jako nejopovrženějšího zločince všech zločinců! To všechno mu udělají, to všechno mu v Adamovi uděláme i my samotní! Prolije všechnu svou krev, bude odloučen od svého Otce Boha! Bude dán do hrobu, ačkoli je svatý! Pro tebe bratře, sestro, pro mě! Za nás za všechny byl vydán! Ř 8,32; Opravdu tomu rozumíme?

Vraťme se nyní na cestu do našich srdcí. Nebudu se ptát, zda běháte po světě a naplňujete plně potenciál potomků Adamových. Zda kradete, pácháte násilí na všech kolem sebe, zabíjíte. Vím, že ne. Většina z nás tohle nedělala ani před svým obrácením. Půjdu hlouběji, k věcem skrytým, které máme tendenci zlehčovat.

 Připadá ti bezvýznamné překračování rychlosti na silnicích, nebo drobná lež? Nebo obcházení, či „malé“ krácení daní? Je v pořádku zlá myšlenka, slovo plné hněvu a urážející bližního, nebo v našem kontextu policistu, úředníka, ministra, poslance? Jsou to přeci banality, drobnůstky, kdo z nás to nezná, kdo z nás to nikdy neučinil a potom nezlehčil?

Ale Ježíš říká, že už sama zlá myšlenka je svým způsobem dokonaný hřích. Muž v srdci cizoloží, když hledí chtivě na ženu, kdo se hříšně hněvá, už ve svém srdci zavraždil, kdo v srdci touží po čemkoli, co mu nepatří, nebo závidí je nepřející zloděj. A v našem textu je pro nás dnes nejdůležitější verš pátý.

Římanům 13:5 Proto je nutno podřizovat se, a to nejen z bázně před trestem, nýbrž i pro svědomí.

Odkazy: Ef 5,9-14; Ř 2,21; 12,1; 8,32; 1 Tm 3,15; Žd 4,12-13; 1 Pt 1,18-20;

KŘÍŽ JAKO PRAVÝ ZÁKLAD, PRAVÁ MOTIVACE! Verš 5

  1. Nastavení lidského srdce

Aby vaše spravedlnost byla víc než spravedlnost pohanů, ale i zákoníků a farizejů, musí být vaše motivace biblická! To proč děláme to, co děláme je motivace. Jde o souhrn pohnutek jednání. Znovu se podívejte na pátý verš.

Římanům 13:5 Proto je nutno podřizovat se, a to nejen z bázně před trestem, nýbrž i pro svědomí.

Ze strachu před trestem ze strany vládní moci totiž dokáže většina lidí dodržovat přijaté zákony. To dělají i nevěřící. Jde o podobný princip, jaký je v Mt 5, 43-48.

  • Matouš 5:46 Budete-li milovat ty, kdo milují vás, jaká vás čeká odměna? Což i celníci nečiní totéž? 47 A jestliže zdravíte jenom své bratry, co činíte zvláštního? Což i pohané nečiní totéž? 48 Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.

Náš text nemluví totožně, ale vidíme naprosto stejné směřování Božího vyučování. Do hloubky našich srdcí. Jak máme jednat, abychom byli dětmi nebeského Otce?  I hříšníci oplácejí lásku láskou pro své dobro. I hříšníci dodržují nařízení vládní moci z určitého prospěchu. Pokud je jejich motivací strach z trestu, pak platí, že se nedopouštějí zlého pro své dobro! Musíme si uvědomit co jsme říkali v prvním kázání. Totiž že Bůh dal vládní moc a jí do ruky meč kvůli pádu, pro dobro hříšníků, kteří by bez tohoto meče nad svou hlavou propadli úplné zkáze hříchu se všemi důsledky!

Ř 13 není o kosmetickém vylepšení, o vyžehlení těch nejhorších, z dálky viditelných brázd na naší hříšné tváři. Ř 13 míří k srdci, do srdce! A Bůh nechce ve tvém srdci žádný hřích, žádný hříšný sklon! Ani kořen po něm! Ani sebemenší pozůstatek! Chce srdce celé, a celé čisté, každou komůrku v něm a každou buňku. Ve tvém srdci má vládnout Ježíš Kristus! Tvé srdce má být místem Jeho vlády, místem, kde On trůní a kraluje! Proto je důležitý tolik verš pátý!

Jako křesťané jsme povoláni k mnohem vyšší spravedlnosti než pohané, dokonce i ten nejzákonovatější zákoník a nefarizovatější farizeus nestačí. Pojďme se podívat na příklad z Bible. Spravedlivý Lot. Zdůrazňuji spravedlivý před Bohem.

  • Genesis 19:12 Tu řekli ti muži Lotovi: "Máš-li zde ještě někoho, zetě, syny, dcery, všechny, kteří v tomto městě patří k tobě, vyveď je z tohoto místa. 13 My přinášíme tomuto místu zkázu, protože křik z něho je před Hospodinem tak velký, že nás Hospodin poslal, abychom je zničili." 14 Lot tedy vyšel a promluvil ke svým zeťům, kteří si měli vzít jeho dcery. Řekl jim: "Vyjděte hned z tohoto místa, poněvadž Hospodin chystá tomuto městu zkázu." Ale zeťům to připadalo, jako by žertoval.15 Když vzešla jitřenka, nutili poslové Lota: "Ihned vezmi svou ženu a obě dcery, které tu máš, abys pro nepravost města nezahynul." 16 Ale on váhal. Ti muži ho tedy uchopili za ruku, i jeho ženu a obě dcery – to shovívavost Hospodinova byla s ním -, vyvedli ho a dovolili mu odpočinout až za městem. 17 Když je Hospodin vyváděl ven, řekl: "Uteč, jde ti o život. Neohlížej se zpět a v celém tomto okrsku se nezastavuj. Uteč na horu, abys nezahynul." 18 Lot jim však odvětil: "Ne tak prosím, Panovníku. 19 Hle, tvůj služebník našel u tebe milost. Prokazuješ mi velké milosrdenství, že mě chceš zachovat při životě. Já však nemohu na tu horu utéci, aby mě nepostihlo něco zlého a abych nezemřel. 20 Hle, tamto město je blízko, tam bych se mohl utéci, je jen maličké. Smím tam utéci? Což není opravdu maličké? Tak zůstanu naživu." 21 I řekl mu: "Vyhovím ti i v této věci; město, o kterém mluvíš, nepodvrátím. 22 Uteč tam rychle, neboť nemohu nic učinit, dokud tam nevejdeš." Proto bylo to město nazváno Sóar (to je Maličké).

Spravedlivý Lot. Celou noc neví a neví. Bůh mu oznámil, co se stane, dostal příkaz k odchodu, verš 12. A on? Neříká ve verši 14 „ihned vyjděme my všichni z tohoto města, neboť Bůh mu chystá zkázu!“ On říká svým zeťům vyjděte, jako by se jeho samotného ta hrozivá věc netýkala. Nechá se odbýt posměšky zeťů a nic nedělá až do východu jitřenky. A ani potom! Musí ho doslova uchopit za ruku a vyvléct ze Sodomy. Už dvakrát tedy neuposlechl příkaz od andělů. A neposlechne ani potřetí od samotného Hospodina! Panovník říká: „Uteč, jde ti o život, uteč, neohlížej se, uteč na horu, abys nezemřel!“ A Lot? „Ne tak prosím Panovníku.“ Lot vzdoruje a vzdoruje. Zneužívá Boží milost! Na první pohled to vypadá dobře, zbožně, ale není, poslouchejte! „Hle, našel jsme u tebe milost. Tolik velikého milosrdenství mi prokazuješ.  Ale já vím lépe, než Ty, co je pro mě dobré,  na tu horu nepoběžím, protože tam by mě určitě postihlo něco zlého, umřel bych verš 19! Ale tamhle to maličké městečko, jako třešnička na dlani, maličkaté, nic víc, tam se chci utéct. “

Lot byl vzdorovitý, neposlušný, nevěřící. Jestli se bál, že hora je příliš daleko, potom je to nevíra, protože Bůh ho na tu horu poslal a bylo to v Lotových silách. Není zkouška nad naše síly! Zdrojem Lotovy nevíry je jeho vzdorovitost, neposlušnost a hříšná touha. A s námi je to stejné!

  1. Maličký Sóar v našich životech ukazuje na velkou vzpurnost a vzdor srdce!

Tamhle to maličké městečko. Ne na tu horu, do pustiny, víš to není pro mě dobré, jsem zvyklý na městské prostředí. Jo Sodoma Gomora byly hodně hříšné to vím, ale jinak důležité centrum obchodu, který tu kvetl. Dařilo se mi tu. Na horu v žádném případě. Ale tamhle to prťavé městečko, tam chci. Prťavé městečko rovná se prťavý hřích, zanedbatelná hříšnost, co nestojí za řeč! Takto smýšlí Lot, a podle toho jedná.

Každý z nás bratři a sestry má srdce i život plný těchto maličkých Sóarů. Jenže každý malý Sóar se může kdykoli rozrůst a stát se Sodomou! Z maličké prosperity hříchu stane se rozmach hříchu, pokud mu dáme prostor. Když Lot vybral okrsek těch dvou hříšných měst, učinil ve svém srdci v jeho očích přijatelný kompromis. Viděl, že celá ta země je zavlažovaná, že je jako Zahrada Eden. Je legitimní touhou najít dobré místo a žít v úrodné zemi, ale ne za každou cenu. Ne za cenu hříchu, byť malého kompromisu s ním. V knize Korintským jedna čteme.

  • 1 Korintským 15:33 Neklamte se: `špatná společnost kazí dobré mravy´.

Lot neznal tuto pravdu, nebo ji nechtěl znát. Posvěcení je víc než blahobyt. A proto se u Lota  znovu projevila ta hříšná touha při odchodu ze Sodomy. A silnější, protože vzdoroval dvakrát poslům Božím a potřetí přímo Hospodinu! Uviděl Sóar a chtěl tam. „Jo, jako chápu Hospodine, že Sodoma a Gomora to je opravdu neslučitelné s posvěcením, ale ten malinkatý Sóar? Chápu Bože, že Sodoma a Gomora to je něco, co si před tebou neobhájím, ale maličký Sóar? Jo, jsem ti vděčný za záchranu, přes všechno mé váhání, věř mi Bože. Museli jste mě sice doslova vyvléct, ale jsem rád, to jo. Ale na tu horu, do té pustiny ne. To už je na mě moc Bože.“

Lot potřeboval úplné odtržení, úplné oddělení, obřezání od světa. Potřeboval pustinu, vysokou horu a úplnou samotu s Bohem, úplné oddělení pro Něho a s Ním.  ale nechtěl. A s naším srdcem je to stejné. Jsou Sóary, věci, které vidíme jako přijatelné. Hříchy, které vidíme jako maličké. A víte, nejde ani tak o ně samotné, ale o to, co je za nimi skryto.   Žádný hřích není maličký v Božích očích a každý má smrtící moc. A my sami sebe obelháváme, když je nazýváme maličkými. Bůh nás vytrhl z naší Sodomy. V podstatě bez jakéhokoli našeho přispění a proti naší vůli to učinil. Jsme jako Lot, líbilo se nám tam a nechtěli jsme to opustit! A i nyní ne vždy chceme úplné oddělení od světa, od hříchu. Nechceme úplné obřezání. Chceme si ponechat alespoň něco, že jo. Vždyť je to tak prťavé, ne?

O to jde, co je skryto. Tyto pro nás, zanedbatelné hříšky ukazují na něco mnohem závažnějšího! Na problém našich srdcí. Na lidskou náklonost, lásku a touhu po hříchu jako takovém. Ta zůstává i v křesťanech jako sklon těla. Na vzpouru a neposlušnost ukazují, a to je nebezpečné! Nevěříte?

  • Galatským 5:17 Touhy lidské přirozenosti směřují proti Duchu Božímu, a Boží Duch proti nim. Jde tu o naprostý protiklad, takže děláte to, co dělat nechcete. 18 Dáte-li se však vést Božím Duchem, nejste už pod zákonem.

Lot měl příležitost celkem třikrát. Ve verších 12;15 a 17 pokaždé vzpurně neposlechl a vzdoroval. Prosadil si svou. Aby na konec ve verši Gn 19,30 dostal strach a usadil se s dcerami na hoře. A ten příběh nedopadl dobře. Pro nikoho. Na začátku touha mít se dobře, větší než touha po posvěcení, po Bohu. Na konci to samé, silnější o přímý vzdor Hospodinu tváří v tvář.

Co je princip hříchu milovaní? Mít se dobře, získat něco, co se nám zdá jako dobré. Nedomýšlíme důsledky jako Lot, když volil Sóar. Nepodřizujeme se Bohu a Jeho vůli, která nás chce obřezat od hříšných tužeb. Kdyby Lot na začátku vše domyslel, možná by se neměl tak blahobytně jako v Sodomě, ale jeho srdce by mělo příležitost k tomu být obřezáno a nebylo by vystaveno tomu zhoubnému vlivu v Sodomě. Ani srdce jeho dcer, které se dopustili ohavnosti v Božích očích se svým otcem, kterého nejdříve opili!

Pokud si držíme tyto Sóary jako ti, kteří se narodili z Boha, mají Ducha svatého, je to stejné. Tváří v tvář Duchu svatému a tím i Bohu Synu a Bohu Otci vzdorujeme! Vzdorujeme Hospodinu, Jeho vůli, kterou je naše plné posvěcení. Riskujeme, že ve svém životě víry ztroskotáme jako Lot. Jeho dílo shořelo v Sodomě, jeho žena zkameněla a jeho dcery byly tak zasažené zvrhlostí Sodomy, že opily svého Otce a zplodily s ním syny, ze kterých povstali zuřiví nepřátele Izraele a tím i Boha!

V Lotově srdci byly věci, které měl rád a raději, než své posvěcení. Chtěl je mít na trůnu svého srdce spolu s Bohem, vedle Něj, dokonce je upřednostnil! Ale co říká Písmo?

  • Izajáš 42:8 Já jsem Hospodin. To je mé jméno. Svou slávu nikomu nedám, svou chválu nepostoupím modlám.

Jeho láska k Bohu a jeho posvěcení, obě tyto věci nerostli. Ale náš dnešní nejdůležitější verš, verš pátý mluví o lásce k Bohu. O lásce, která Ho nechce urážet a zarmucovat. Chce zůstat čistá pro Něho.

Římanům 13:5 Proto je nutno podřizovat se, a to nejen z bázně před trestem, nýbrž i pro svědomí.

Pojďme se podívat ještě jednou a dá-li Bůh snad i hlouběji.

Odkazy: Mt 5,46-48; Gn 19,12-22; 1 K 15,33; Ga 5,17-18; Iz 42,8;

APLIKACE? ANI STRACH Z TRESTU, ANI BÁZEŇ PŘED BOHEM, ALE LÁSKA!

Již jsme mluvili o motivaci. V našem textu stojí:

  • Římanům 13:3 Vládcové nejsou přece hrozbou tomu, kdo jedná dobře, nýbrž tomu, kdo jedná zle. Chceš, aby ses nemusel bát vládnoucí moci? Jednej dobře, a dostane se ti od ní pochvaly. 4 Vždyť je Božím služebníkem k tvému dobru. Jednáš-li však špatně, máš proč se bát, neboť nenese meč nadarmo; je Božím služebníkem, vykonavatelem trestu nad tím, kdo činí zlo. 5 Proto je nutno podřizovat se, a to nejen z bázně před trestem, nýbrž i pro svědomí.

Čtyři roviny. Čtyři úrovně motivace. Máte na vybranou, jakou, či jaké si zvolíte. A pozor, je tam malý chyták!   1. nevěřící lidé; 2. Zákoníci a Farizejové; 3.  Bázeň před Hospodinem; 4. láska k Hospodinu;

  1. Strach – Motivace nevěřících lidí: ve většině případů dodržují zákony vládní moci. Ze strachu před trestem. To je dobré pro svět, protože jsme padlí hříšníci a svět by se úplně zvrátil do bezuzdné propasti hříchu. Ale také vidíte, že někteří se bojí dostatečně, jiní nedostatečně, jen z části, nebo jen u těch nejhorších zločinů a další vůbec. Ř 13,3-4;
  2. Pýcha – Motivace zákoníků, farizejů: Ó Bože, děkuji ti, že jsem tak dobrý, skvělý! Jsem fakt dobrej, vopravdu svatej! Je mi jasný, že přede mnou bránu nebes nezavřeš. Potřebuješ mě tam, dlužíš mi to! Lk 18,11;
  3. Bázeň před Hospodinem – Motivace celníkova poznání: Existuje svatý Bůh. Pán nad celým stvořením. Já jsem hříšník, nedokonalý člověk. Bojím se Bože svého hříchu. Bojím se hřešit proti tobě, smiluj se na de mnou! Lk 18,13;
  4. Láska k Bohu -  Motivace poznání Božích dětí: Je pouze v srdcích znovuzrozených Božích dětí. Vyrůstá z bázně. Dobrý Bože, jsi svatý a já hříšník. Ty jsi mě ale miloval jako první! Zachránil jsi mě, tvůj Syn za mě trpěl, zemřel a pro mě vstal z mrtvých! Vlil jsi spolu s tvým Duchem svatým do mého srdce tvou lásku, a proto tě miluji a toužím konat tvou vůli. Smiluj se nade mnou, neboť ten nesmírný poklad nesu v hrozné nádobě! Potřebuji tvé mocné jednání v mém životě! Fp 2,13;

Strach z trestu a pýcha jsou velmi špatné, hříšné motivace. Jsou zaměřené na člověka! Dvě další motivace jsou poznáním, které dává Bůh proste za ně na modlitbách každý den! A proste, abyste neustrnuli jen v bázni před Svatým Bohem, je dobrá a je počátkem veškeré požehnané, blahoslavené moudrosti. Vy proste, abyste rostli v bázni skrze poznání Boží svatosti, ale vždy směrem k lásce: Máme růst v poznání Boha nejen spravedlivého, hněvajícího se nad vzpourou lidí, ale Boha, který je dobrý, který je milosrdný a slitovný, který je největší ve své lásce a který se slitováváv nad hříšníkem!

Tak i vy porostete. Váš cíl je dokonalá láska. Přijde den, kdy si budete mnohem více uvědomovat, že nechcete proti Bohu hřešit, protože Ho milujete, je vám nade vše drahý a jako té nemilovanější bytosti, první i poslední ve vašem životě, Mu prostě chcete dělat radost, a ne Ho urážet a zarmucovat svými hříchy! Vždyť za nás zaplatil nevýslovnou cenu! Nebojte, On zůstane svatý, vždy svatě spravedlivý, bázeň budící, Veliký, Svrchovaný, Majestátní! Ale přijde den, kdy zla již nebude, hříchu již nebude. Ale láska k Otci i Synu v Duchu svatém zůstane. Navěky!

Zjevení Janovo 22:1 A ukázal mi řeku živé vody, čiré jako křišťál, která vyvěrala u trůnu Božího a Beránkova. 2 Uprostřed města na náměstí, z obou stran řeky, bylo stromoví života nesoucí ovoce dvanáctkrát do roka; každý měsíc dozrává na něm ovoce a jeho listí má léčivou moc pro všechny národy. 3 A nebude tam nic proklatého. Bude tam trůn Boží a Beránkův; jeho služebníci mu budou sloužit, 4 budou hledět na jeho tvář a na čele ponesou jeho jméno. Amen!

Odkazy: Ř 13,3-4; Lk 18,11; 18,13; Fp 2,13; ZJ 22,1-4;

Rok

Osnova kázání

Otázky ke studiu