Spasení je dar, aby se nikdo nemohl chlubit! I

 

Spasení je dar, aby se nikdo nemohl chlubit! I

Úvod

Pokoj vám a milost! Vstupujeme do deváté kapitoly listu Římanům. Pavel před naše oči vystavěl nádhernou stavbu evangelia, které mluví o spravedlnosti z víry. Tuto spravedlnost dává člověku Bůh, a proto je ospravedlnění a spása dílem pouze Božím. Jde o dílo monergické, na kterém nemá člověk žádný podíl. Jde o dílo Božího milosrdenství a lásky. Při kterém dochází k druhému narození člověka.

• Jan 3:1 Mezi farizeji byl člověk jménem Nikodém, člen židovské rady. 2 Ten přišel k Ježíšovi v noci a řekl mu: "Mistře, víme, že jsi učitel, který přišel od Boha. Neboť nikdo nemůže činit ta znamení, která činíš ty, není-li Bůh s ním." 3 Ježíš mu odpověděl: "Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží."

Nikdo tedy nespatří Boha a Jeho království, pokud se právě takto nenarodí z Božího Ducha. Pokud se nestane novým stvořením, s novým srdcem. Kdy to staré, kamenné, nepřátelské k Bohu a nenávidějící Boha, umírá a místo něj se rodí srdce nové, měkké, masité, poslušné a Boha věrně milující.  Takové srdce se ihned pozná tím, že člověk činí plný Božího zármutku pokání ze svého hříchu a ihned začne toužit po Bohu, Jeho spravedlnosti a po posvěcení. I když mluvíme o znovuzrození z Božího Ducha, tak dobrá charakteristika takového srdce je v Izajášovi, ve Starém zákoně.

• Izajáš 26:9 Má duše v noci po tobě touží, můj duch ve mně za úsvitu tebe hledá. Když vykonáváš své soudy na zemi, obyvatelé světa se učí spravedlnosti.

Apoštol Pavel vysvětluje a káže evangelium velmi mocným způsobem. V mnoha rovinách a z mnoha úhlů nám znovu a znovu staví před oči tu nejskvostnější skutečnost evangelia. Jeho moc, sílu, lesk, slávu, dokonalost, dostatečnost, jedinečnost, výjimečnost, exklusivitu, dobrotu, laskavost, milosrdenství, trpělivost, štědrost. Evangelium je v Pavlově poddání plné, hluboké, široké, vysoké, vše zasahující, vše proměňující a vše si podmaňující!

• Římanům 8:19 Celé tvorstvo toužebně vyhlíží a čeká, kdy se zjeví sláva Božích synů. 20 Neboť tvorstvo bylo vydáno marnosti – ne vlastní vinou, nýbrž tím, kdo je marnosti vydal. Trvá však naděje, 21 že i samo tvorstvo bude vysvobozeno z otroctví zániku a uvedeno do svobody a slávy dětí Božích. 22 Víme přece, že veškeré tvorstvo až podnes společně sténá a pracuje k porodu.

V osmé kapitole Pavel potom graduje učení o spáse v Kristu až poetickým, básnickým stylem. Klade čtenářům a posluchačům otázky zneklidňující a mocné. Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? Kdo vznese žalobu proti božím vyvoleným dětem, kdo je odsoudí? A kdo nás odloučí od lásky Kristovi? Víme, že nikdo a nic! Od spásy, která je z milosti a darem.

Od evangelia mocného, nepřemožitelného, které si podmaňuje naprosto vše, Pavel přechází v kapitolách devět až 11 k evangeliu vyvolení. A dokazuje, že je to Bůh. Který se slitovává, nad kým chce. Učení o vyvolení je nejvíce trnem v oku padlému lidskému srdci. Boží absolutní svrchovanost je něco, co člověk ve svém pádu a hříchu nemůže rozdýchat! Lidská přirozenost se s něčím takovým nemůže nikdy smířit. Potřebujete mít nové srdce a potřebujete být novým stvořením, jinak nejste schopni poznat, přijmout, porozumět a žít veskrze biblickou doktrínu a nauku o vyvolení. Izajáš říká.

• Izajáš 26:10 Dává-li se milost svévolníku, spravedlnosti se nenaučí; v zemi správných řádů bude jednat podle, na Hospodinovu důstojnost nebude hledět.

Proto je potřeba narodit se znovu, jak řekl Pán Ježíš Nikodémovi. My ale, kteří svou naději vložili v Krista, jsme nová stvoření a jestli zde je někdo, kdo není ať prosí Boha, který slíbil, že otevře všem, kteří tlučou a dá všem, kteří Ho prosí! Vzhůru do našeho dnešního textu. Římanům 9, 1-8.

Římanům 9:1 Mluvím pravdu v Kristu, nelžu, a dosvědčuje mi to mé svědomí v Duchu svatém, 2 že mám velký zármutek a neustálou bolest ve svém srdci. 3 Přál bych si sám být proklet a odloučen od Krista Ježíše za své bratry, za lid, z něhož pocházím. 4 Jsou to Izraelci, jim patří synovství i sláva i smlouvy s Bohem, jim je svěřen zákon i bohoslužba i zaslíbení, 5 jejich jsou praotcové, z nich rodem pochází Kristus. Bůh, který je nade všemi, buď pochválen na věky, amen. 6 Ne že by slovo Boží selhalo. Vždyť ne všichni, kteří jsou z Izraele, jsou Izrael, 7 ani nejsou všichni dětmi Abrahamovými jen proto, že jsou jeho potomci, nýbrž `z Izáka bude povoláno tvé potomstvo´, to jest: 8 dětmi Božími nejsou tělesné děti, nýbrž za potomky se považují děti zaslíbené.

Odkazy: J 3, 1-3; Iz 26, 9; 26, 10; Ř 8, 19-22;

Pavlův zármutek nad jeho národem! Verše 1-3

1. Pavel se v argumentaci odvolává na Krista a na svědomí v poslušnosti Ducha svatého!

Ve verších 38-39 osmé kapitoly Římanům Pavel mluví o naprosté, dokonalé a nezničitelné naději a jistotě. Podle Pavla neexistuje nic v celém tvorstvu, v celém stvořeném vesmíru, co by mohlo vyrvat křesťana z Boží ruky. Je si tím absolutně jistý. Na začátku kapitoly deváté najednou Pavel mění směr i tón.

• Římanům 9:1 Mluvím pravdu v Kristu, nelžu, a dosvědčuje mi to mé svědomí v Duchu svatém, 2 že mám velký zármutek a neustálou bolest ve svém srdci. 3 Přál bych si sám být proklet a odloučen od Krista Ježíše za své bratry, za lid, z něhož pocházím.

V zákoně čteme, že nikdo nemůže svědčit sám o sobě. Pána Ježíše v J 8, 13 obviňují, že vydává svědectví sám sobě, a proto není jeho svědectví pravdivé. Nebylo tomu tak, protože Pán farizeům prokázal, že Jeho svědectví je podepřeno svědectvím Ježíšova Otce, protože Ježíš a Otec jsou jedno! Když Pán Ježíš svědčí, soudí a vydává svědectví, svědčí, soudí a vydává svědectví i Otec.

Apoštol Pavel jako Kristův otrok a znovuzrozený občan nebes se dovolává při své výpovědi právě svého Pána a svědomí, které je Kristu plně podřízeno. Doslova je Pavlovo svědomí Kristovým zajatcem! Pavel nelže v Kristu, nechce lhát a ani lhát nemůže. Protože jeho svědomí je Kristovým zajatcem. Pavel má naději v živém Bohu, že jednoho dne spravedliví i nespravedliví vstanou k soudu, a tak proto usiluje zachovat své srdce čisté. Místodržitelovi Felixovi říká kvůli této své naději…

• Skutky apoštolské 24:16 Proto i já se vždy snažím zachovat neporušené svědomí před Bohem i lidmi.

Pavel pravdivost své výpovědi staví na Kristu a na svědomí plně opanovaném Kristem! Aby nikdo ale opravdu nikdo nepochyboval o jeho slovech! My víme, že veškeré Písmo je cele vdechnuté Božím duchem. A zde je Pavel, který nám ukazuje, že i on a celé jeho smýšlení, jednání a učení je pevně podřízeno Kristu. Pavlova vůle, mysl i svědomí patří Kristu.

• Galatským 2:20 nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. A život, který zde nyní žiji, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne.

Toužíme i my být takto plně oddáni a podřízeni našemu Pánu? A co proto ve svých životech děláme? Jak mohou má mysl, mé rty a mé skutky, mé svědomí patřit takto plně Kristu? Čím srdce přetéká, to nejen ústa mluví. Ale i naše myšlení a skutky jsou určovány tím, co plní naše srdce! A Písmo nás vede k tomu, aby naše srdce bylo plné Krista a Jeho věcí.

• Žalmy 1:1 Blaze muži, který se neřídí radami svévolníků, který nestojí na cestě hříšných, který nesedává s posměvači, 2 nýbrž si oblíbil Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci.

Milovaní, vaše spása je vám dána jako dar Boží milosti! Vaše spravedlnost v Kristu vám patří skrze víru! To vše je monergické dílo Boha a jen Jeho. K tomu nic nelze přidat. Ale růst a posvěcení v Kristu, život oslavující a těšící Boha, to je jiná věc. Zde už se vyžaduje vaše plná spolupráce!

• 1 Petrův 1:13 Odhodlaně se tedy připravte ve své mysli, buďte střízliví a celou svou naději upněte k milosti, která k vám přichází ve zjevení Ježíše Krista. 14 Jako poslušné děti nedejte se opanovat žádostmi, které vás ovládaly předtím, v době vaší nevědomosti; 15 ale jako je svatý ten, který vás povolal, buďte i vy svatí v celém způsobu života.

Také ve svém druhém listě nás Petr příkazem nabádá, abychom vynaložili všechnu snahu a úsilí, abychom rostli ve zbožnosti a ve všech jejích ctnostech 2 Pt 1, 5-7.

Abychom i my jednoho dne patřili plně Kristu v celém svém bytí a naplňovali slova z Ga 2, 20. Nežiji již já, ale žije ve mně Kristus!

2. Pavlova nesmírná láska k jeho národu!

Ale proč Pavel od jistoty našeho spasení najednou přechází ke svému zármutku nad židovským národem? Proč ta změna směru? A je to změna? Ne, není. Pavel od jistoty toho, že evangelium je mocnější nad všechny síly a moci přechází k učení o vyvolení, aby ještě více, jinak a z jiného úhlu posílil naši jistotu a neochvějnou naději v Kristu Ježíši a jeho kříži! Ale než přistoupíme k tomu, proč to Pavel dělá, chci abychom se zastavili u Pavlovi lásky k národu, z něhož pochází. Jak Pavel začíná devátou kapitolu, v čem se dovolává Krista a Ducha svatého?

• Římanům 9:1 Mluvím pravdu v Kristu, nelžu, a dosvědčuje mi to mé svědomí v Duchu svatém, 2 že mám velký zármutek a neustálou bolest ve svém srdci. 3 Přál bych si sám být proklet a odloučen od Krista Ježíše za své bratry, za lid, z něhož pocházím.

Pavel prožívá hluboký smutek. Jeho srdce je trháno na kusy. Čím? Tím, že Izraelci, tento národ vyvolený zvláštním způsobem Bohem odmítli Krista. Odmítli ho jako celek. Apoštol Jan to popisuje takto.

• Jan 1:9 Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo do světa. 10 Na světě byl, svět skrze něj povstal, ale svět ho nepoznal. 11 Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali. 12 Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.

Nejen, že svět Krista nepoznal, a proto ho nemohl ani přijmout. Ale jeho vlastní Ho nerozpoznali a nepřijali. A ještě mnohem hůře, odmítli, Ho a ukřižovali! Zastavme se ale u lásky Pavla ke svému národu. Dnes se stále více pracuje na globalizaci světa. Ně jednotném smýšlení a konání. Vše, co se pevně spojuje s jednotlivými národy a považuje se za národní, je haněno, zlehčováno a tupeno. Tradice, kultura, sociální prostředí jednotlivých národů, vše má ustoupit globálnímu myšlení. A prosazuje se to jako přirozený vývoj. Jenže není.

Bůh z jednoho člověka učinil všechna pokolení země a určil hranice lidských sídel, hranice národů, Sk 17, 26. Nemůžeme se vzdát toho, z čeho vyrůstáme a v čem jsme zakotveni. Svých kořenů. Tak byl svět stvořen a nastaven, aby fungoval. Když to popřeme a budeme to násilím měnit, ztroskotáme.

A tak je normální cítit sounáležitost se svým národem, tak jako kmen, koruna a větvě stromu cítí svou sounáležitost s kořeny, které nejsou vidět. A i když jako křesťané již nenáležíme světu, měli by naše srdce tesknit úplně stejně nad českou kotlinou a lidem, který v ní přebývá. Rmoutíme se nad slepotou českého národa? Drtí naše srdce poznání, v jaké temnotě přebývá? Modlíme se za národ? Za ty, kteří ho vedou, aby měli moudrost a báli se Boha? Svědčíme evangeliem těm, kdo směřují do zahynutí? Vedeme je ke Kristu, k pokání? Bojujeme za náš národ na modlitbách? Používáme všechny duchovní zbraně našeho boje?

• 2 Korintským 10:4 Zbraně našeho boje nejsou světské, nýbrž mají od Boha sílu bořit hradby. Jimi boříme lidské výmysly 5 a všecko, co se v pýše pozvedá proti poznání Boha. Uvádíme do poddanství každou mysl, aby byla poslušna Krista

Milovaní, nejprve ale sama naše mysl musí přetékat Kristem a být Mu plně podmaněna. Naše srdce musí být plné Jeho slova. Jak na to?

 Blahoslavený je ten, kdo tři věci nedělá Ž 1, 1-3:

• Nenaslouchá radám svévolníků, nejen z řad lidí, ale i z řad svévolných duchů zla, vždyť především proti nim vedeme svůj boj!
• Nestojí na cestě hříšných!
• Nesedává s posmívači!

Princip je jasný, vyjděte z jejich středu, oddělte se od nich!

• Kdo naslouchá zlým radám a sytí jimi svou mysl a srdce,
•  dříve nebo později vkročí na stezku hříšníků,
• bude-li po ní kráčet, nedojde nikam jinam, než ke stolu posmívačů a těch, co tupí Boha, zařadí sám sebe mezi ně!

Jednu věc blahoslavený člověk dělá. Rozjímá nad Božím zákonem ve dne i v noci. Tedy neustále. Čte, sytí se jím, studuje ho, učí se ho zpaměti, modlí se nad ním, aplikuje ho v životě.

Takto blahoslavený člověk není lhostejný k národu, ani k žádným lidem, kteří směřují do zahynut. Takto blahoslavený člověk je připraven k boji a oběti za všechny, co odcházejí do zahynutí. Nejen za svůj národ. Sám sebe by dal, kdyby to bylo možné, sám sebe by vymazal z knihy života a napsal tam druhé, místo sebe. Kdyby to bylo možné. To je Kristem proměněné srdce.

Odkazy: J 8, 13; Sk 24, 16; Ga 2, 20; Ž 1, 1-3; 1 Pt 1, 13; 2 Pt 1, 5-7; J 1, 9-12; 2 K 10, 4-5;

Bůh, který je nade všemi, buď pochválen na věky, amen! Verše 4-6

2. vyvolení jako způsob Božího jednání!

Nyní se dostáváme již konečně k tomu, proč Pavel změnil směr své argumentace. A přešel ke svému zármutku nad lidem, z něhož pochází. Kdo je tím lidem, který by Pavel, pokud by mohl, zapsal do knihy života místo sebe? My to víme. Jsou to Izraelci Ř 9, 4.

Pavel svou argumentací nyní znovu posiluje naši jistotu víry. Tu, kterou tak mocně budoval v osmé kapitole. Tam mluvil o nepřemožitelnosti evangelia. O moci kříže, smrti Krista, a o moci vzkříšení Krista! V celém stvoření není žádná síla, moc, mocnost, bytost, skupina bytostí, přírodní živel, nic, co by nás mohlo odloučit od lásky Boží v Kristu Ježíši! Nyní se chystá budovat naši pevnou víru a naději tím, že nás bude seznamovat s učením o vyvolení! A když nás chce seznámit s učením o vyvolení v Kristu, musí jít nejdříve k vyvolenému lidu staré smlouvy. K národu Izrael. Podívejte se, jak vzácnou milostí Bůh obdařil tento lid, Izrael...

• Římanům 9:4 jim patří synovství i sláva i smlouvy s Bohem, jim je svěřen zákon i bohoslužba i zaslíbení, 5 jejich jsou praotcové, z nich rodem pochází Kristus. Bůh, který je nade všemi, buď pochválen na věky, amen.

Když Pavel říká jsou to Izraelci, odkazuje n to, že se jedná o potomky Abrahamovi skrze Jákoba, jehož jméno Bůh změnil na Izrael. I Pavlem zmiňované synovství se váže tomuto bodu. Neznamená to, že každý narozený Žid je spasený. Pavel odkazuje ke zvláštnímu vyvolení a zaopatření tohoto národa zde na zemi. Sláva daná Izraelcům v podobě oblaku byla obrazem Boží přítomnosti Ex 16, 10; 24, 16-17; 29, 42-43; Smlouvy vztažené k Izraeli jsou od smlouvy Boha s Abrahamem, smlouva s Mojžíšem na Sinaji, smlouva kněžská, smlouva o věčném království skrze Davidova největšího Syna. Mojžíšův zákon nebyl dán nikomu jinému. Praotcové Abraham, Izák a Jákob to jsou mužové, kterým Bůh dal své zaslíbení. Zaslíbení o Mesiáši. Spása pochází ze Židů! Kristus je rodem ze Židů. Kristus, Bůh, který je nade všemi. Tento pravý Bůh je hoden vší naší chvály na věky věků amen. Pojďme do Janova evangelia, které potvrzuje pravé Božství Ježíše Krista.

• 1 Janův 5:20 Víme, že Syn Boží přišel a dal nám schopnost rozeznávat, abychom poznali, kdo je pravý Bůh. A jsme v tom pravém Bohu, protože jsme v jeho Synu Ježíši Kristu. On je ten pravý Bůh a věčný život.

Vidíme, že Izrael byl zvláštním způsobem povolán, vyvolen. Jde o vyvolený národ. Národ, se kterým Bůh zvláštním způsobem nakládal a jednal. Na tomto národě již tehdy zjevoval svou slávu a svatost všem národům okolním.

• Ezechiel 39:25 Proto praví Panovník Hospodin toto: "Nyní změním Jákobův úděl a smiluji se nad celým domem izraelským. Budu horlit pro své svaté jméno. 26 Odpykali si svou hanbu a všechnu svou zpronevěru, které se vůči mně dopustili; budou bezpečně bydlet ve své zemi a nikdo je nevyděsí. 27 Ukážu na nich svou svatost před očima mnohých pronárodů tím, že je přivedu zpět z národů a shromáždím ze zemí jejich nepřátel.

Písmo také říká, že vyvolil Izrael a jednal s Izraelem k našemu vyučení, poučení a k tomu, abychom získávali moudrost tím, že budeme sledovat jeho svaté záměry a soudy na národu Izraele. Když Pavel na Kristově příkladu ukazuje nám, jak máme jednat s bližními, říká:

• Římanům 15:3 Vždyť Kristus neměl zalíbení sám v sobě, nýbrž podle slov Písma: `Urážky těch, kdo tě tupí, padly na mne. ´ 4 Všecko, co je tam psáno, bylo napsáno k našemu poučení, abychom z trpělivosti a z povzbuzení, které nám dává Písmo, čerpali naději.

Vše tedy, co je v Písmu napsáno, je k našemu poučení. V době, kdy Pavel psal tato slova, byl jen Starý zákon. A tak Pavel na vyvolení Izraele ukazuje nejenom, že spása je ze Židů, ale ukazuje na vyvolení jako Boží prostředek vedoucí ke spáse. Tím začíná, aby učením o nezměnitelném vyvolení znovu posiloval naši víru.

2. Boží slovo neselhalo a neselže!

Apoštol Pavel pokračuje v sedmém verši těmito slovy.

• Římanům 9:6 Ne že by slovo Boží selhalo. Vždyť ne všichni, kteří jsou z Izraele, jsou Izrael,

Apoštol Pavel má hluboký zármutek nad Izraelem, který nepřijal Krista. Nad národem Izrael. Ale vzápětí hned k tomu dodává, že Bůh ani Jeho slovo neselhalo a neselhává. Ne všichni Židé, ne všichni, kteří jsou z Izraele jsou pravý, duchovní Izrael.

Smlouva zákona, která zněla takto: „toto čiň a budeš živ!“ má slabiny. Nikdo totiž nemůže milovat Hospodina z celého srdce, síly duše a mysli a milovat bližního svého jako sebe samého ze své staré podstaty. Jako potomek Adamův. A proto nikdo z Izraele nemůže být ospravedlněn plněním Mojžíšova zákona. Před Bohem může stanout jen spravedlivý podle přísných Božích měřítek. Nic nesvatého nemůže stanout před Bohem. Takový člověk by okamžitě zemřel zasažen Boží svatostí jako žárem neuhasitelným. Proto i každý Žid, tělesný potomek Abrahamův musí spočinout v Kristu. Musí odložit břímě Mojžíšova zákona a odpočinout v Kristu, protože Mojžíšův zákon nevede k životu, ale k odsouzení. Zákon sebou totiž nese Boží hněv. Ř 4, 15; A Římanům 2, 12?

• Římanům 2:12 Ti, kteří neměli zákon a hřešili, také bez zákona zahynou; ti, kteří znali zákon a hřešili, budou odsouzeni podle zákona.

A Pán Ježíš, když vyučuje zástupy říká, že naše spravedlnost musí být větší nad spravedlnost zákoníků a farizejů! Jenže když se podíváme třeba na Pavla před obrácením. Musíme po těchto slovech zoufale sténat. Z vnějšího pohledu byl dokonalý. Sám říká že podle Mojžíšova zákona byl bez úhony. Víme, že vysvětlení je v tom, co říká Pán Ježíš farizeům, když je označuje za obílené hroby. Pavel byl bez úhony pouze z vnějšího pohledu. Víme, že nemiloval Hospodina celým srdcem, duší a silou, a nemiloval bližního svého, jako sebe sama. Protože jinde v Písmu říká:

• Skutky apoštolské 22:3 „Já jsem Žid a narodil jsem se v Tarsu v Kilikii, ale vychován jsem byl zde v Jeruzalémě. V Gamalielově škole jsem byl přesně vyučen zákonu našich otců. Byl jsem právě tak plný horlivosti pro Boha, jako jste dnes vy všichni, 4 a víru v Ježíše Krista jsem pronásledoval až na smrt, muže i ženy jsem dával spoutat a uvěznit,

Víme, že kdo skutečně miluje Otce, miluje i Jeho děti, nepronásleduje Krista a Jeho děti! Přesto nás vnější kázeň zákoníků a farizejů může trochu zahanbovat. Rostli jsme jako pohané, bez Boha, smluv a zákona Mojžíšova a bylo i je to na nás vidět. 

Ale Boží slovo neselhalo. Všichni, kteří složili veškerou svou naději na tom jednom jediném místě, u paty Kristova kříže, ti všichni se stali součástí pravého, duchovního Izraele. Stejně tak, jako se zjevuje Boží hněv proti každé nepravosti a bezbožnosti každého člověka, který svým životem ve vzpouře a hříchu potlačuje pravdu, ať Žida, či řeka, či pohana. Stejně tak, jako soužení a úzkost padne na každého, kdo působí zlo, ať patří ke kterékoli skupině. Tak také je evangelium Boží mocí pro každého, kdo má víru v Krista! Znovu se vracíme do první kapitoly listu Římanům. K těm nádherným slovům, k té mocné pravdě!

• Římanům 1:16 Nestydím se za evangelium: je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale také pro Řeka. 17 Vždyť se v něm zjevuje Boží spravedlnost, která je přijímána vírou a vede k víře; stojí přece psáno: `Spravedlivý z víry bude živ.´

A tak Boží slovo neselhalo. Je mocné, živé, ostřejší než jakýkoli meč. Proniká do nejtemnějších zákoutí duše, ducha a celého člověka. Boží slovo neselhalo, vykonalo a vykoná vždy k čemu je určeno. Nevrátí se s prázdnou.

Odkazy: Ex 16, 10; 24, 16-17; 29, 42-43; 1 J 5, 50; Ez 39, 25-27; Ř 1, 16-17; 2, 12; 4, 15; Sk 22, 3-4;

Naplnění Božího zaslíbení v Kristu! Verše 6-8

V posledních dvou verších Pavel tak jak má ve zvyku nejprve zdůrazní jiným způsobem, že všichni Židé nejsou pravým Izraelem, nejsou totiž všichni pravými potomky Abrahamovými, které Bůh Abrahamovi zaslibuje.

• Římanům 9:7 ani nejsou všichni dětmi Abrahamovými jen proto, že jsou jeho potomci, nýbrž `z Izáka bude povoláno tvé potomstvo´, to jest: 8 dětmi Božími nejsou tělesné děti, nýbrž za potomky se považují děti zaslíbené.

Tělesné kořeny totiž nejsou to, o čem Bůh mluvil s Abrahamem, když řekl, že jeho potomstva bude jako písku na mořském břehu, jako hvězd na nebi Gn 22, 17. Tak, jako jsme se vrátili do první kapitoly, vraťme se nyní do čtvrté kapitoly Římanům. Pavel mluví ke všem Židům.

• Římanům 4:1 Co tedy řekneme o Abrahamovi, našem tělesném praotci? Čeho dosáhl? 2 Kdyby Abraham dosáhl spravedlnosti svými skutky, měl by se čím chlubit – ale ne před Bohem! 3 Co říká Písmo? `Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počítáno za spravedlnost. ´ 4 Kdo se vykazuje skutky, nedostává mzdu z milosti, nýbrž z povinnosti. 5 Kdo se nevykazuje skutky, ale věří v toho, který dává spravedlnost bezbožnému, tomu se jeho víra počítá za spravedlnost.

I otec všech věřících Abraham byl uznán spravedlivým z Boží milosti skrze víru, kterou mu Bůh daroval. Není žádné jiné cesty. Jedno přísloví říká, že všechny cesty vedou do Říma. A my na základě Písma musíme trvat na tom, že všechny duchovní cesty na tomto světě vedou do pekla. Je zajímavé to souznění do Říma a do pekla, že? Pavel v Ř 3, 20 říká jasně, že na základě skutků nebude nikdo ospravedlněn. To je tvrdé slovo pro člověka, který usadil na trůnu svého života sám sebe, jako boha s malým b. Pro člověka, který se neustále snaží dostat do nebe a ke spáse svým vlastním úsilím. Který pořád věří satanově lži, že bude jako bůh.

Naopak v Galatským potom Pavel píše jiná slova. Ga 2:16 víme však, že člověk se nestává spravedlivým před Bohem na základě skutků přikázaných zákonem, nýbrž vírou v Krista Ježíše. I my jsme uvěřili v Ježíše Krista, abychom došli spravedlnosti z víry v Krista, a ne ze skutků zákona.

A tak všechny cesty sice vedou možná do Říma a zcela jistě všechny duchovní směry a cesty, všechny filosofie a náboženství světa vedou do pekla. Ale je zde cesta jiná. Jediná, exklusivní, výjimečná a schůdná pouze na základě vyvolení. Ta cesta je dokonalá a přitom jednoduchá, nikdo na ní nemůže zbloudit.

• Izajáš 35:8 Bude tam silnice a cesta a ta se bude nazývat cestou svatou. Nebude se po ní ubírat nečistý, bude jen pro lid Boží. Kdo půjde po této cestě, nezbloudí, i kdyby to byli pošetilci.

To je hlavní myšlenka našeho dnešního textu. Jedna cesta ke spáse, pro všechny, kdo věří.  Židy, Řeky, pohany. Přestože celý tělesný Izrael měl vše to, co Pavel říká. Synovství, slávu, smlouvy s Bohem, zákon, bohoslužbu, praotce, a dokonce i zaslíbení. Přesto všechno jen ti z tělesného Izraele, které Bůh vyvolil k víře před stvořením světa v Kristu, jen ti budou v nebi. Boží slovo neselhalo a nemůže selhat. Pán Ježíš říká všem svým ovečkám, nejen těm z izraelského ovčince, ani jen těm z jiných ovčinců stejná slova.

• Jan 14:6 Ježíš mu odpověděl: "Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci, než skrze mne.

Jste na této cestě drazí přátelé? Už jste činili před Bohem v Kristu pokání a volali k Němu, aby zahladil všechny vaše hříchy a nevěrnosti? Vykročili jste na cestu pokání a bázně Boží? A jak jste na ní vykročili?

Tím, že jste někde někdy oddrmolili modlitbu přijetí, která je dnes všude tak populární? Na tom prosím nestavte! To vám dveře do nebe neotevře! Potom dále nejspíš přicházíte k Bohu se svými náboženskými skutky a nijak se nelišíte od nabílených hrobů, kterými byli zákoníci a farizejové. Kterým byl i Saul, než se stal Pavlem.

Anebo jste uviděli svatého Boha Krista v Duchu svatém a v pravdě. Svou vlastní bídu zla a hříchu v Jeho svatém světle? Činili jste pokání, protože vás Bůh, Boží slovo v Písmu i pohled na vtěleného Krista usvědčili z otroctví hříchu a zla? Z toho, že jste zlí a zasluhujete peklo?

Potom váš život nemůže být stejný jako dřív. Zemřeli jste přeci hříchu a jste živi Bohu! Tesaloničtí byli ohromným svědectvím všem okolním lidem, když uvěřili v Krista. Všude se vypravovalo o jejich víře, jak se obrátili od mrtvých model k službě živému Bohu. 1 Ts 1, 9; Je vaše touha stejná, jako ta, kterou jsme již dnes uviděli u Izajáše?

• Izajáš 26:9 Má duše v noci po tobě touží, můj duch ve mně za úsvitu tebe hledá. Když vykonáváš své soudy na zemi, obyvatelé světa se učí spravedlnosti.

Učíte se spravedlnosti z Božích cest? Toužíte po spravedlnosti? Sténáte v padlých tělech uprostřed padlého světa a pokolení převráceného? Nedokážete již být bez Krista, a když se vzdálíte od Něho, strádáte? Schnete? Jste slabí a jako nemocní, když se zdá, že Bůh je daleko?

Přemýšlejte nad těmito otázkami. Zpytujte svá svědomí i srdce. Pokud si představíte, že jste na tomto světě bez Krista. Připadáte si v tu chvíli jako bez rukou, bez nohou, bez jazyka, bez síly a bez naděje ve světě? Potom stojíte správně!

Jestli ale dokážete žít bez Písma, bez modliteb, bez církve a společenství Božího lidu, potom utíkejte honem ke kříži. Tam je záchrana. Jen tam může být odpuštěn všechen váš hřích. Jen tam můžete obléknout šat Boží, Kristovi spravedlnosti. Jen tam dostanete nové srdce a dar Ducha svatého, jehož pečeť nese každý spasený člověk! Pamatujte na to, že blaze je tomu, komu Bůh nepočítá jeho provinění! A věřte Božímu zaslíbení, kdo klepe, tomu bude otevřeno. Kdo prosí, tomu bude jistojistě dáno, mírou plnou, vrchovatou, natřesenou!

Odkazy: Ř 4, 1-5; 3, 20; Ga 2, 16; J 14, 6; 1 Ts 1, 9; Iz 26, 9;

Aplikace:

Ten jediný skutek, který chce po člověku Bůh, je skutek víry. Abychom věřili v toho, koho On poslal a potvrdil vzkříšením před zraky celého světa. Pokud nevěříte, čiňte ihned pokání, neotálejte. Neříkejte zítra.

Pokud jste v Kristu máte v Něm odpočinutí od marného lidského snažení, potom vám učení o vyvolení musí být oporou v každé situaci a za všech okolností. Kdo je proti vám? Kdo vás obviní a odsoudí? Kdo vás odloučí od lásky Boží v Kristu? Svět nebyl! A tedy žádná moc známá ve stvoření ještě nebyla. A o vás už na věčnosti před počátkem bylo rozhodnuto. Boží dary a povolání jsou neodvolatelné!

Modlete se, abyste milovali Boha, milujte Jeho děti, skutkem, nejen myšlenkou, pocitem, či slovem. Mějte lásku k těm, co odchází do zahynutí, zvláště ve vaší blízkosti, ve vlastním národě.

Chvalte za všech okolností Boha Krista, který je nade všechno! Buďte v jeho slově ve dne, v noci, neustále! Vždyť Bůh o vás rozhodl dříve, než byl svět!

Vždycky a za všech okolností soustřeďte svůj zrak, mysl, ústa v modlitbě, ruce při práci a vaše kroky na Krista a ke Kristu. Neboť Písmo praví:

• 1 Korintským 10:31 Ať tedy jíte či pijete či cokoli jiného děláte, všecko čiňte k slávě Boží.

A také:

• Koloským 3:17 Všechno, cokoli mluvíte nebo děláte, čiňte ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte Bohu Otci.

 Amen

Odkazy: 1 K 10, 31; Ko 3, 17;