U HOSPODINA JE SPÁSA! (Jon 2,1-11)

Kazatel

 

U HOSPODINA JE SPÁSA! (Jon 2,1-11)

Jan Suchý, Ústí nad Labem, 10. dubna 2022

Veleben buď Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista, neboť nám ze svého velikého milosrdenství dal vzkříšením Ježíše Krista nově se narodit k živé naději. 1 Petrův 1:3

  1. Úvod: Co se máme naučit?

Milost vám a pokoj v Kristu Ježíši, milí svatí. Vítám také naše milé hosty. Kéž nás Pán dnes požehná skrze své slovo. Učili jsme se nedávno na Základech víry o způsobu, jak číst Písmo. První, k čemu jsme byli vedeni musí být pevně ukotveno v naší mysli: než začneme studovat Boží slovo, je potřeba sklonit se před Pánem nebes i země v modlitbě a prosit, aby nám Duchem svatým dal porozumět, co potřebujeme do svého života slyšet z oddílu Písma, který budeme číst. Co Pán chce, abychom pochopili a k jaké proměně života nás vede. Takto se modlil apoštol Pavel za církev v Kolosách, když jí psal svůj dopis z vězení:

  • Kol 1:9 Proto i my, ode dne, kdy jsme to uslyšeli, nepřestáváme za vás v modlitbách prosit, abyste plně, se vší moudrostí a duchovním pochopením poznali jeho vůli.

Co je Boží vůle, co se mám naučit a čeho se držet? Čemu Pán Bůh chce, abych porozuměl a jednal podle toho? To musí být naše první modlitba nad textem Písma. To musí být hluboká potřeba tvého srdce, když přistupuješ k Písmu. Proto po chvále Pána přichází místo pro takové prosby za Boží vedení, za Boží milost. Otázka dnešního rána tedy je: co Pán chce, abychom se naučili pro svůj život z oddílu knihy proroka Jonáše, ze druhé kapitoly? Co se máme naučit jako místní církev? Kde je naše porozumění Boží vůli ještě zastřené? Co nám ještě chybí k věrnějšímu následování Pána Ježíše? Kéž nás nyní Duch svatý tomu naučí!

  1. Do každé beznadějné situace vždy svítí světlo
  1. Choď vírou

Jonáš, syn Amítajův, prchá od Hospodina. Dokud byl oblíbený mezi lidmi, protože jim přinášel povzbudivé slovo od Hospodina, tak Bohu sloužil ochotně (2Kr 14:25). Běda ale, když ho Bůh volá k něčemu, o čem si Jonáš myslí, že to není správné. To se hned celé nitro vzpouzí a nohy utíkají přesně na opačnou stranu! Podřizuješ se rád Bohu, když "je slunce na obloze", jak zpíváme v jedné písni? Když se ti daří a vidíš Boží požehnání? To je dobře. Jen musíme dávat pozor, abychom nejednali jako Jonáš: když přijdou mračna, tedy těžkosti. Komu dáváš přednost? Pomůžeš si raději sám, anebo se podřídíš pod Boží ruku a necháš se vést? Půjdeš vírou, i když není vidět na krok dopředu? Jonáš se potřeboval naučit chodit vírou. A Bůh mu takovou školu dává. Děkujme Pánu za každou takovou výuku, skrze kterou nás přitahuje blíže k sobě samému.

  1. Tři kroky pokání

Na rozbouřeném moři prošel Jonáš čtyřmi kroky, které jej vedly po cestě biblického pokání. Nejprve Jonáš porozuměl své vzpouře, svému hříchu. Sám vyznal lodníkům, že prchá před Bohem nebes, který učinil moře i pevninu (1:10). Byl obviněn ve svém nitru a svou vinu přiznal. Nyní mu je jasné, že nést trest za svůj hřích bude od Boha nanejvýš spravedlivé. To je druhý krok. Třetí pak přinesl Jonášovi porozumění, že trest za hřích je nejen výraz Boží spravedlnosti, ale Jonáš je také přijal.

  • Jon 1:12 "Vezměte mě a uvrhněte do moře, a moře vás nechá na pokoji.

Tak přijal svou vinu i trest. Jako jeho lodníci uvrhli přes palubu do moře, tak i Jonáš se cele uvrhl do rukou živého Boha. Přijal Boží spravedlnost. A byl vydán do vln moře, byl odsouzen na smrt. Z člověka, který se vzpouzí Bohu a jeho objektivní pravdě o naší hříšnosti, se skrze kroky pokání stává člověk, který v nitru souhlasí s tím, jak jej vidí Bůh. Přijímá Boží zhodnocení svého stavu za pravdivé a spravedlivé. Jeho dříve vzpurné srdce se podřídilo Bohu.

  1. A ten čtvrtý: volání
  • Hospodin však nastrojil velikou rybu (2,1).

Co mohl Jonáš očekávat? Jen a jen blížící se smrt utonutím. Bůh však měl s Jonášem jiný záměr. Cesta pokání ještě není u konce. Že Pán Bůh způsobil hroznou bouři na moři, to bychom ještě dovedli pochopit. On používá přírodní živly a vůbec cokoliv ve svém stvoření, aby volal lidi k pokání. Tak rozumíme i uplynulým dvěma letům, kdy prakticky celý svět byl ovlivněn koronavirovou krizí. Nemůžeme si myslet, že to vše se událo bez Boží kontroly a bez jakéhokoliv Božího záměru. Ať už byl ten virus rozšířen lidmi záměrně či nikoliv, je to Bůh, kdo má svrchovanou kontrolu nad důsledky lidského hříchu. I tuto nemoc Bůh použil, aby volala na lidi: nejste všemocní, ale jste jen stvoření v rukou svého Stvořitele. Čiňte pokání ze své nevíry Bohu. Obraťte se k Němu a věřte mu! Ale Pán Bůh může použít i velikou rybu, aby Jonáše vysvobodil. A On to udělal. Ta ryba Jonáše pohltila (v.1). I: Je to vůbec možné, aby nějaké mořské stvoření pohltilo celého člověka, a ještě ho živého vyvrhlo ven? Existuje několik svědectví námořníků o takové události. Poslední z nich se objevil v tisku a v televizi v roce 2021. Jistý potápěč, lovec humrů, Michael Packard, zažil něco podobného. Při lovu humrů na mořském dně u města Provincetown v USA jej pohltil keporkak, velryba plejtvák dlouhoploutvý. Po necelé minutě jej vyvrhl zpět do moře. Neumíme ověřit pravdivost této zprávy, kterou se dočtete na internetu. Ale co dokážeme, to je obrátit se k důvěryhodnému zdroji, který na rozdíl od novin nebo internetu vždy mluví pravdu a jehož slovo je naprosto spolehlivé. Dnes se vede dezinformační válka. Je těžké ověřit, co je pravdivé a jaké zprávy jsou falešné, vymyšlené. I kdyby všichni lidé lhali, je jeden, který vždy mluví pravdu. Bůh sám.

  • Ř 3:4 Ať se ukáže, že Bůh je pravdivý, ale `každý člověk lhář´,

Bůh je pravdivý (Ř 3,4), jeho Duch je Duch pravdy (J 16,13), jeho Slovo je slovo pravdy (2Tm 2,15). A o jeho Synu je napsáno nejen, že by byl pravdivý, ale že on sám, Ježíš Kristus je pravda.

  • J 14:6 "Já jsem ta cesta, pravda i život.

A pravda sama, Ježíš Kristus, svědčí o Jonášovi. Zákoníci a farizeové žádají znamení, které by potvrzovalo, že je Ježíš od Boha. Co jim odpověděl?

  • Mt 12:39-40 On jim však odpověděl: "Pokolení zlé a zpronevěřilé si hledá znamení; ale znamení mu nebude dáno, leč znamení proroka Jonáše. 40 Jako byl Jonáš v břiše mořské obludy tři dny a tři noci, tak bude Syn člověka tři dny a tři noci v srdci země.

Není to tedy jenom možné, ale je to skutečnost: Jonáše pohltila velká ryba. A stalo se něco, co nikdo nečekal. Ani Jonáš. Neumřel, ale Bůh ho zachoval v břiše velké ryby při životě a dovedl jej k důvěře Bohu. Svými smysly vnímal, že musí přijít konec jeho života. Bouře, rozběsněné moře, hluboké vody a nakonec tma v nitru velké ryby.

  • Jon 2:4 Vhodil jsi mě do hlubin, do srdce moře, obklíčil mě proud, všechny tvé příboje, tvá vlnobití se přese mne převalily.
  • Jon 2:6-7 Zachvátily mě vody, propastná tůň mě obklíčila, chaluhy mi ovinuly hlavu. 7 Sestoupil jsem ke kořenům horstev, závory země se za mnou zavřely navěky.

Ale zde se naplňuje poslední krok biblického pokání, které vede k životu. Vyznání viny, uznání spravedlnosti trestu za hřích a přijetí trestu jsou nezbytné kroky biblického pokání. Ale stačí to? Stačí to k záchraně člověka, stačí to ke spáse? Ne! Ještě je potřeba volat o pomoc! Obrátit se na toho, kdo má moc vytáhnout tonoucího z moře, na toho, kdo má moc mrtvého v hrobě vzkřísit, na toho, kdo má moc dát skrze odpuštění věčný život dokonce člověku duchovně cele mrtvému. Kroky pokání, které když jsou následovány i tím posledním, voláním o pomoc k Bohu, přinesou ovoce víry v životě znovuzrozeného člověka.

  1. Jonáš volá k Pánu
  • Jon 2:2-3 I modlil se v útrobách ryby k Hospodinu, svému Bohu. Řekl: 3 "V soužení jsem volal k Hospodinu, on mi odpověděl. Z lůna podsvětí jsem volal o pomoc a vyslyšels mě.

Všechny smysly Jonášovi říkaly: to je konec tvého života. Ale zde se projevuje spasitelná víra: Jonáš ve víře volá k Hospodinu, k tomu, kdo má moc zachránit. To je podstata víry. Spolehnout se na to, co nevidíme očima, ale v co doufáme – v Boha samotného.

  • Žd 11:1 Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme.

Všechno kolem svědčilo, že je konec. Ale ve víře Jonáš volá k Hospodinu. A On mu odpověděl (2,3). Volal "z lůna podsvětí", prakticky z hrobu. Lodníci, kteří jej hodili před chvílí do moře, jej měli za mrtvého. Co jiného se dalo čekat? Pamatujte, že jsme ve Starém zákoně: i tato chvíle je fyzickým stínem duchovní skutečnosti (Kol 2,17). Jonášův pomyslný hrob na dně moře je obrazem duchovní skutečnosti. Teprve, když poznáš, že před svatým Bohem jsi kvůli svým hříchům mrtev, jen tehdy jsi připraven na vzkříšení. To staré sebevědomé já musí v člověku umřít, aby se vírou přimklo k Tomu, který může dát život! Dokud v člověku žije jeho soustředné doufání ve vlastní spravedlnost, nevolá k Bohu o pomoc. Teprve když přijde Duch svatý a usvědčí a přesvědčí nás, že jsme opravdu hříšníci, kteří si zaslouží smrt za své odmítání Boha, pak takové srdce začne volat k Bohu o pomoc. Jonáš je svědkem díla Ducha svatého v jeho srdci. Už tu nebylo, čeho by se držel – ani zábradlí lodi, ani záchranné lano, nic na co by se mohl spolehnout, že ho zachrání. Jen Bůh sám může zachránit. A tak k němu volá! ČSP překládá "křičel jsem z lůna podsvětí"! Jonáš křičí k Bohu o pomoc, protože jinak zahyne. Už jsi křičel k Bohu o pomoc, když ti Duch svatý zjevil, jak bez Boží záchrany skončíš? To chceš utonout kvůli svému hříchu? To chceš skončit hrozném pekle Božího hněvu, kde

  • Mk 9:48 `jejich červ neumírá a oheň nehasne.´

Volej k Bohu, křič o pomoc, volej o svůj život! A Bůh Jonášovi odpověděl. Bůh odpoví i tobě. Bůh odpoví každému, kdo volá o pomoc, protože rozumí, že jinak zahyne!

  1. Před trůnem milosti

Kdo obstojí před Králem, tím spravedlivým soudcem? Jsou to ti, kteří byli hodní na druhé lidi? Ti, kteří se mile usmívali? Nebo to budou mocní tohoto světa? Bohatí, kteří si dokáží koupit i pozemskou spravedlnost? Den Páně to odhalí, kdo obstojí. Všichni budou muset vydat Bohu počet ze svého života. V knize Zjevení je to popsáno takto:

  • Zj 6:15-17 Králové země i velmoži a vojevůdci, boháči a mocní – jak otrok, tak svobodný, všichni prchali do hor, aby se ukryli v jeskyních a skalách, 16 a volali k horám a skalám: "Padněte na nás a skryjte nás před tváří toho, který sedí na trůnu, a před hněvem Beránkovým!" 17 Neboť přišel veliký den jeho hněvu; kdo bude moci obstát?

Co Bohu předloží jako výkupné za své viny? Jaká omluva obstojí? Jaká výmluva? Co Bohu dáš? Jakou oběť, která by zaplatila za tebe, co požaduje spravedlnost? Už nic nezbude, co by lidé bez Krista mohli Bohu nabídnout za své vykoupení. Proto uslyší v ten den:

  • Mt 25:41 `Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, připraveného ďáblu a jeho andělům!

Jonáš zcela jasně rozuměl, že to je Bůh, kdo ho přivedl do této situace:

  • Jon 2:5 A já jsem si řekl: Jsem zapuzen, nechceš mě už vidět.

A nyní složil svou veškerou naději na záchranu v Boží milost. Uvrhl sám sebe do náruče Kristovy. Jak to? Jak to víme? Protože ti, kteří přicházejí k Bohu v pokání s prosbou o milost, ti zjistí, že soudný stolec se jim stal trůnem milosti! Zde leží jádro spasitelné víry. Jonáš ve v. 5 volá k Bohu:

  • Tak rád bych však zase hleděl na tvůj svatý chrám! (v. 5)

Proč by chtěl hledět na stavbu daleko v Jeruzalémě? Tak rád bych hleděl na místo, kde se zjevuje tvá sláva a kde se přináší oběti za hříchy. Jonášova modlitba směřuje k Bohu, který je přítomen v chrámu v Jeruzalémě. Zde se zjevovala Boží sláva mezi dvěma cheruby nad víkem schrány smlouvy (Ex 37,1-9). V chrámu se přinášeli oběti za hříchy lidu. Tak byl chrám znamením Božího díla vykoupení. Co je skutečnou obětí, která má moc někoho zachránit, to se dozvídáme v listu Židům, v Novém zákoně Je to Kristus. On je také skutečným chrámem (J 2,19).

  • J 2:19,21 Ježíš jim odpověděl: "Zbořte tento chrám a ve třech dnech jej postavím." 21 On však mluvil o chrámu svého těla.

Když tedy Jonáš upírá vírou svou naději k chrámu v Jeruzalémě, je to pro tohoto starozákonního věřícího, jako když v době Nového zákona člověk upíná svou naději na Krista: dokonalou oběť za hříchy, jednou pro vždy přinesenou v dokonalém chrámu Kristova těla. To je spasitelná víra, ke které Jonáš dospěl v břiše velké ryby. Jako každý hříšník se ve svém životě nevíry blížil den za dnem k trůnu, na němž sedí Bůh, ten spravedlivý soudce. Z Boží milosti se mu však ten samý trůn stal vírou v Boží milost, trůnem milosti. Autor listu Židům nyní zve každého člověka:

  • Žd 4:14-16 Protože máme mocného velekněze, který vstoupil až před Boží tvář, Ježíše, Syna Božího, držme se toho, co vyznáváme. 15 Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi; vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu. 16 Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas.

Jonáš došel k trůnu milosti. Budeš skrze pokání volat k Bohu, jenž dává milost? Tak pojď k trůnu milosti dnes! Ještě je čas! Pojď k Ježíši! On má klíče od hrobu i smrti (Zj 12,18). Může jej odemknout i pro tebe! Když On odemkne, už jej nikdo nemá moc zamknout. Ježíš vysvobozuje od věčné smrti k životu! Vyznej Bohu svou nevěru, ve které jsi doposud žil a volej o milost. Upni svou naději na Krista a budeš spasen! Když Jonáš vírou hleděl k chrámu v Jeruzalémě, spolehl se na Boží milost, na Jeho odpuštění a lásku.

  1. Boží ujištění o spáse

Odpověděl Bůh Jonášovi? Jak? Podívejte se, co se dělo ještě když byl Jonáš stále v břiše velké ryby:

  • Jon 2:7 Sestoupil jsem ke kořenům horstev, závory země se za mnou zavřely navěky. Tys však vyvedl můj život z jámy, Hospodine, můj Bože!

Duch Boží na volání víry odpovídá ujištěním! Co oči Jonáše neviděly, o tom jeho srdce Duch svatý ujišťuje: Bůh tě neopustí, on tě zachrání. Právě uprostřed modlitby, kdy člověk volá ve víře k Pánu, on mu již odpovídá! To je síla modlitby pro každého, kdo přichází k Bohu s pokáním a vírou v jeho spásu. Hledáš ujištění o Boží milosti? Nemáš jistotu spasení? Pokaždé když budeš v modlitbě přicházet k Bohu s důvěrou v jeho odpuštění, Duch tě bude ujišťovat, že tvá spása je už nyní skutečnost! Jonáš byl stále ještě v břiše velké ryby, když jej Duch svatý začal ujišťovat o novém životě vzkříšení! Tak je tomu s každým věřícím v Krista!

  • Ř 8:16 Tak Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti.

Skrze víru v Krista jsme navzdory okolnostem života spolu s Kristem vzkříšeni (Kol 3,1) a dostali jsme věčný život (1J 5,11). Ve víře očekáváme slávu, která má být na nás zjevena (Ř 8,18). A Bůh je tak dobrý, že nás hned svým Duchem začne ujišťovat o pravdivosti této skutečnosti.

Tvé vzkříšení, to není zdání,

V Kristu odpuštění není klam,

to je Boží povolání,

navzdory okolností tmám!

 

  1. Vítězství víry

 

  1. Nové srdce chválí Pána

Uvěřil Jonáš Bohu a musel v hlubině moře, v nitru mořské obludy, chválit Boha!

  • Jon 2:9-10 Ti, kdo se šalebných přeludů drží, o milosrdenství se připravují. 10 Já ti však s díkůvzdáním přinesu oběť, co jsem slíbil, splním. U Hospodina je spása!"

Nové srdce hned chválí Pána! Ovoce víry, ovoce Ducha svatého je chvála. Ještě než se víra přetaví v posvěcené jednání, ještě než přijde ten první skutek z víry, už tehdy je znovuzrozené Boží dítě ve svém srdci naplněné chválou! Jak by také ne? Vždyť všechno je nyní nové! Kvůli Kristu ti Bůh odpustil hříchy, kvůli Kristu tě osvobodil z pout otroctví ďábla. V Kristu ti dal se znovu narodit a znovu jen a jen v Kristu ses stal Božím dítětem. Jen to připomeň své mysli, křesťane, ať už chodíš dlouho po úzké cestě víry anebo jsi se znovunarodil teprve nedávno, připomeň jí, kdo jsi byl bez Krista a kdo jsi dnes kvůli Kristu. Znovu tvoje srdce naplní chvála. Stěžuješ si, že už nejsi tak nadšený pro Krista jako jsi býval ve dnech, kdy jsi tuto víru nově nalezl? Duch svatý má pro tebe lék: zabývej se Kristem. Přemýšlej o jeho díle ve tvém životě, o jeho jedinečnosti, o hloubce jeho lásky, kterou ti projevuje. Přemýšlej nad listem Koloským, který je nádherným hymnem o Kristu. Dej potravu svému Duchu, přebývej ve slově Božím. A chvála a vděčnost naplní i tvé srdce. Čím tvé srdce bude přetékat, to budou mluvit i tvá ústa. Kristus v tobě se stane požehnáním kolem tebe! Nově narozený Jonáš z víry je tělem ještě v břiše velké ryby. Ale jeho víra se už nyní upíná k Božímu vysvobození! Mohl v tuto chvíli Jonáš vědět, že bude znovu chodit po zemi živ a zdráv? Podobnou smělou jistotu měl apoštol Pavel. V listu Filipským píše z vězení:

  • Fp 1:21-26 Život, to je pro mne Kristus, a smrt je pro mne zisk. 22 Mám-li žít v tomto těle, získám tím možnost další práce. Nevím tedy, co bych vyvolil, 23 táhne mne to na obě strany: Toužím odejít a být s Kristem, což je jistě mnohem lepší; 24 ale zůstat v tomto těle je zase potřebnější pro vás. 25 Proto pevně spoléhám, že zůstanu a budu se všemi vámi k vašemu prospěchu a k radosti vaší víry, 26 abyste se mohli mnou ještě více chlubit v Kristu Ježíši, když k vám opět přijdu.

Takovou smělou jistotu má i Jonáš v břiše velké ryby:

  • Jon 2:10 Já ti však s díkůvzdáním přinesu oběť, co jsem slíbil, splním. U Hospodina je spása!"

Pavel je ve vězení, Jonáš v temnotě břicha mořské obludy. Ale spasitelná víra má otevřené oči. Nemyslím tím ty fyzické, ale duchovní. I: Když nejmocnější král své doby, Nabukadnezar, vyhlásil, že se každý v jeho království musí poklonit zlaté modle, kterou dal udělat, jinak budou vhozeni do rozpálené ohnivé pece, byli zde tři mladíci, kteří ve víře dali králi tuto odpověď:

  • Da 3:17-18 Jestliže náš Bůh, kterého my uctíváme, nás bude chtít vysvobodit z rozpálené ohnivé pece i z tvých rukou, králi, vysvobodí nás. 18 Ale i kdyby ne, věz, králi, že tvé bohy uctívat nebudeme a před zlatou sochou, kterou jsi postavil, se nepokloníme."

I kdyby nepřišlo vysvobození v tomto světě, pro věčnost jsme zachráněni. V takové víře šli tisíce těch, kteří nás již předešli do Božího království. Je jim věnována celá kapitola v Písmu, Žd 11.

  • Žd 11:13-14 Ve víře zemřeli ti všichni, i když se splnění slibů nedožili, nýbrž jen zdálky je zahlédli a pozdravili, vyznávajíce, že jsou na zemi jen cizinci a přistěhovalci. 14 Tím dávají najevo, že po pravé vlasti teprve touží.

Spasitelná víra hledí dál, za okolnosti tohoto světa a je upnuta k věčnosti. Jonáše Pán fyzicky vysvobodil z moře, z nitra velké ryby. Zachoval jeho fyzický život ke službě Bohu. A Jonášovým vyznáním je nyní:

  1. Nové srdce vyznává
  • U Hospodina je spása! (v. 10)

Jaká to proměna! Ještě nedávno utíkal pryč od Hospodina, ale nyní vyznává, že Bůh je Spasitel! Ještě nedávno zatvrzele odmítal být součástí Božího milostivého jednání s pohany v Ninive a dnes lituje všechny modloslužebníky, že se připravují o Boží milost ve svém životě! (v. 9) a v modlitbě naříká nad takovou slepotou pohanů!

  • Jon 2:9 Ti, kdo se šalebných přeludů drží, o milosrdenství se připravují.

Ten samý muž, který ještě nedávno utíkal od Hospodina, nyní vyznává, že bude Bohu sloužit.

  • Jon 2:10 Já ti však s díkůvzdáním přinesu oběť, co jsem slíbil, splním.

Milí bratři, milé sestry, vidíte, co s člověkem dokáže učinit Bůh? Náš Bůh je mocný! Kdo dokáže změnit kamenné lidské srdce v srdce masité? Kdo dokáže slepému vrátit zrak? Kdo dokáže mrtvého v hrobě povolat znovu k životu? Kdo dokáže vraha a pronásledovatele proměnit v pokorného služebníka? Kdo dokáže milovat ty, kteří jej nenávidí, takovou láskou, že za ně dá svůj vlastní život? Ježíš Kristus je Spasitel světa! Bratři a sestry, svět je plný Jonášů. Prosme nyní Pána žně!

  • Ježíš řekl učedníkům: "Žeň je mnohá a dělníků málo. Proste proto Pána žně, ať vyšle dělníky na svou žeň. (Lk 10:2)

Aby se tato zpráva, nádherné evangelium, šířilo jako lavina!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Rok

Osnova kázání

Otázky ke studiu