Kdo je křesťan?Uvěřít krásným lžím nás nepřivede k cíli. Musíme přijmout pravdu a na pravdě postavit svůj život. Jan přináší další test křesťanské víry a vysvětluje, že opravdový křesťan se pozná podle vztahu k hříchu.
Svatý chrám v KristuStavba církve má svá Bohem daná pravidla, i ona je budována synem Davidovým, Ježíšem Kristem, je budována na úhelném kameni, kterým je Kristus a stojí na pevných základech, které byly jednou provždy položeny a jimiž je učení apoštolů a proroků, zapsané Slovo Boží.
Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 15. března 2015
Pokoj vám milovaní svatí, bratři a sestry v Kristu, i vám, milí přátelé. Před námi je další verš z listu Efezským, kterým se dnes budeme zabývat. Přečtu text od verše 20 do verše 22 a potom zaměříme svou pozornost na v. 21.
Ježíš a Jeho nevěstaOd členů Boží domácnosti se Pavel přesouvá k popisu církve jako domu, nebo stavby, chrámu, duchovního příbytku Božího. O tom jsou poslední tři verše druhé kapitoly. Ve verši dvacet pokládá základy. A to nejen obrazně, ale přímo mluví o základech, na nichž je tato duchovní stavba, tento chrám, jímž je církev, postavená.
Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 8. března 2015
Pokoj vám a milost, milí přátelé. Budeme dnes pokračovat v našem výkladu listu apoštola Pavla církvi do Efezu. Jsme ve druhé kapitole a před námi je další z velikých veršů z posledního souvětí v závěru této kapitoly:
Apoštol Pavel ve dvacátém verši přechází k další ilustraci, k dalšímu obrazu, který má křesťanům pomoci v pochopení toho, co je to církev.
Předurčeni k přijetí za synyMáme před sebou další z obrazů církve – církev jako rodina Boží, Boží dům, Boží domácnost. Touto jedinou věci se dneska budeme zabývat a podíváme se na to, čím se liší rodina od města/státu/království, jak se můžeme stát součástí Boží rodiny a co z toho pro nás vyplývá.
Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 1. března 2015
Pokoj vám a milost, milí přátelé. Opět se vracíme do listu Efezským a před námi je devatenáctý verš druhé kapitoly:
Minule jsme se zabývali jednou částí tohoto verše – tou, která mluví o našem občanství. Nebyli jsme občané, byli jsme cizinci, ale stali jsme se spoluobčany, doslova spoluměšťany se svatými.
Cesta úcty a cesta vzdoruVám, kteří věříte, je vzácný, ale nevěřícím je to 'kámen, který stavitelé zavrhli; ten se stal kamenem úhelným',ale i 'kamenem úrazu a skálou pádu'. Oni přicházejí k pádu svým vzdorem proti slovu - k tomu také byli určeni.
Věčná Boží láskaNa nás nebylo nic, co by se Bohu mohlo líbit. Bůh je Duch a my jsme byli duchovní mrtvoly - nechtěli jsme Boha znát, neopětovali jsme Jeho lásku, vztah s námi Mu nepřinášel žádné naplnění ani potěšení - byli jsme poslušní někoho jiného, a přece nás Bůh zahrnul velikou láskou.
