Co je čestné a poctivé jednání v církvi? (Mal 2:11-12)

Kazatel

Jan Suchý, Ústí nad Labem, 24. května 2020

 

…dorostli zralého lidství, měřeno mírou Kristovy plnosti.

Efezským 4:13  

 

I. Úvod

Pokoj vám, bratři  a sestry, milí hosté, před 14 dny jsme si z Božího slova Mal. 2:10-11 ukázali, co je překážkou Božího požehnání v životě církve: když si nesloužíme v církvi navzájem, jako údy Kristova těla. Kvůli nevěrnosti jedné části těla, celé tělo chřadne. Dnes budeme pokračovat spolu s Malachiášem, abychom viděli, co je příčinou chřadnutí místní církve. Chci společně s vámi dnes dopoledne hledat odpovědi, ale ne u lidí, ale u Pána církve, u Boha samotného. Co Bůh říká ve svém Slově? Co je příčinou, že Jeho církev nevzkvétá?

Před 30 lety pronesl pan prezident Havel svůj první a památný novoroční projev, poprvé po 40 letech v rodící se znovu svobodné zemi. Začínal těmito slovy:

Milí spoluobčané,  čtyřicet let jste v tento den slyšeli z úst mých předchůdců v různých obměnách totéž: jak naše země vzkvétá, kolik dalších miliónů tun oceli jsme vyrobili, jak jsme všichni šťastni, jak věříme své vládě a jaké krásné perspektivy se před námi otevírají. Předpokládám, že jste mne nenavrhli do tohoto úřadu proto, abych vám i já lhal. Naše země nevzkvétá. 

V tomto projevu pojmenoval, co je bolestí československé společnosti a načrtl svůj program, který má přinést řešení. Mezi jeho body zařadil odkaz na Masarykovo heslo obnovy země: Ježíš, ne César. Obnovu potřebuje především morální stav národa, a to je důležitější, než ekonomika. Občany země pan prezident vyzval, aby pomáhali také  amnestovaným vězňům v křesťanském duchu, aby v sobě nalezli to, co v nich nedokázaly nalézt věznice: schopnost pokání a touhu řádně žít. Prezident Havel si přál pro československou společnost to, co sama ale nemohla dokázat. Změnit svoje srdce. To nemůže způsobit žádný prezident, byť by si to sebevíc přál; to dokáže způsobit jedině Bůh v srdci těch, kteří Ho prosí. To dokáže jen evangelium Ježíše Krista, které je Boží mocí ke spasení (Ř 1).

Jaký je ale rozdíl mezi sekulárním státem a církví! To co ve státě nezmůže přání prezidenta, to v církvi dokáže Bůh. V církvi je Bůh sám garantem, že Kristova církev musí vzkvétat - jinak nebude církví. Proto je Duch svatý stále v církvi přítomen - skrze své dílo v srdci každého jednoho křesťana. Boží církev bude vzkvétat, protože Bůh sám pracuje na tomto povolání církve: buďte svatí, neboť já jsem svatý.

  • 1Pt 1:15-16  ale jako je svatý ten, který vás povolal, buďte i vy svatí v celém způsobu života. 16  Vždyť je psáno: `Svatí buďte, neboť já jsem svatý.´

Proto posílá Pán Bůh Malachiáše k Božímu lidu, aby ho volal k pokání a k obnově. Proto posílá Pán Bůh své Písmo, aby to zapsané slovo dnes sloužilo nám, Jeho církvi, ke stejnému účelu: Bůh skrze Malachiášovo prorocké slovo volá: vraťte se zpět k poslušnosti Bohu a následování Pána Ježíše!

 

II. Jak jednat v církvi

V našem oddíle Písma Mal 2:10-16 Duch svatý používá jedno klíčové slovo, aby popsal stav srdce Izraelců. Je to slovo "věrolomnost". To slovo označuje nečestné, proradné jednání. Takto jednali kněží ve vztahu k Bohu, jak je popsáno v Mal 1. a 2. kapitole do 10. verše. Věrolomně ale jednali Izraelci také jeden s druhým, v tom fyzickém Božím lidu v Izraeli a v Judě (v. 11). Bratři a sestry, když někdo jedná věrolomně s Bohem a s lidmi, je to zlé. Písmo nás varuje: je to hřích, který nezůstane bez Boží odezvy (v.12). Každý, kdo miluje Hospodina, se chce takovému jednání vyhnout! Proto potřebujeme vědět, co je opakem věrolomného jednání. Jak máme jednat dobře? Opakem věrolomnosti je čestné a poctivé jednání. Jak v církvi vypadá čestné a poctivé jednání mezi částmi Kristova těla, mezi bratry a sestrami? Písmo k tomu nemlčí. Je naplněné principy a ilustracemi, jak žít spolu v církvi k Boží slávě.

Zkusili jste si někdy pro sebe shrnout, jaký je cíl jednání křesťana v místním sboru?

- Jaký máme cíl? Jednota v Kristu - tak bude Bůh oslaven.

- Jak musí církev pracovat, aby byla jednotná? Podřizovat se své Hlavě, Ježíši Kristu!

- Jaký prostředek církvi Kristus dal, aby se mu dovedla podřizovat? Je to Duch svatý, který pracuje skrze Písmo. Je to jeho hlavní nástroj služby církvi. Meč Ducha svatého: Boží slovo (Žd 4:12)

Malachiáš, respektive, Duch svatý nám nyní přináší srozumitelnou ilustraci toho, co znamená nejednat v církvi věrolomně, ale naopak čestně a poctivě, k Boží radosti a slávě. Po celou dobu dnešního studia Malachiáše musíme mít neustále na paměti, že se pohybujeme s Malachiášem v období Staré smlouvy, ve Starém zákoně. Proto tu máme na skutečném, fyzickém jednání Izraele ilustrovány duchovní pravdy, ke kterým směřuje zjevení Nové smlouvy: na jednání Izraelců v době Malachiáše, nás Duch svatý učí duchovním principům, které oslaví Boha v životě církve: v mém i tvém životě dnes. Proto stojí za to promýšlet dva a půl tisíce let starou knihu proroka Malachiáše.

  • Ř 15:4  Všecko, co je tam psáno, bylo napsáno k našemu poučení, abychom z trpělivosti a z povzbuzení, které nám dává Písmo, čerpali naději.

 

A. Fyzický obraz věrolomnosti

Jaký je ten fyzický obraz věrolomného, nečestného, nepoctivého jednání v Izraeli, kterým Juda znesvěcoval svatyni, kterou Hospodin miluje? (v. 11)

  • Juda se oženil s dcerou cizího božstva (v. 11b)

1) Manželky cizinky

Pán Bůh v Mojžíšově zákoně zapověděl Izraelcům brát si za manželky ženy z národů, které sídlili v zemi, do které Hospodin Izraelce přivedl, a z tohoto důvodu:

  • Dt 7:4  To by odvrátilo tvého syna ode mne, takže by sloužili jiným bohům. Hospodin by proti vám vzplanul hněvem a rychle by tě vyhladil.

Tady nešlo o rasismus, jak je dnes moderní říkat, ale Pán Bůh věděl, že by židé přijali spolu s manželkami cizích národů také jejich modly. Opustili by živého Boha a sloužili modlám; přijali by ohavnosti těchto národů (Ezd 9:11). Mezi ně patří obětování dětí spojené s čarodějnickými rituály. Znovu opakuji, nebezpečí netkví v jiné národnosti manželky, ale v tom, že uctívaly své bohy, mrtvé modly místo živého Boha. Boaz si vzal cizinku - moábku Rút, ale ta se oddala Bohu Izraele (Rút 1:16). Kdežto Šalomoun si vzal mnoho žen jiných národů a ty ho svedly k modloslužbě.

  • Dt 18:9-13  Až vstoupíš do země, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh, neuč se jednat podle ohavností oněch pronárodů. 10  Ať se u tebe nevyskytne nikdo, kdo by provedl svého syna nebo svou dceru ohněm, věštec obírající se věštbami, mrakopravec ani hadač ani čaroděj 11  ani zaklínač ani ten, kdo se doptává duchů zemřelých, ani jasnovidec ani ten, kdo se dotazuje mrtvých. 12  Každého, kdo činí tyto věci, má Hospodin v ohavnosti. Právě pro tyto ohavnosti Hospodin, tvůj Bůh, před tebou vyhání ony pronárody. 13  Budeš se dokonale držet Hospodina, svého Boha.

 

B. Dopady nevěrnosti

To se později stalo, když dokonce izraelští králové nedbali na slova Mojžíšova zákona, jako Achaz, král judský, když nechal svého syna provést ohněm, stejně tak král Menaše (2Kr 16:3; 21:6). Neměli sice za manželky ženy z jiných národů, ale odvrátili se od Hospodina a přijali zvyky bezbožných národů. To, co dělá svět, lehce přijde do církve, pokud ta se nedrží Boha. Sloužit světu bez Boha se nedá. To se pak rychle sama církev stane světem.

Stejný problém, jako za Mojžíše, byl mezi Izraelci za Šalamouna, syna krále Davida, kterého ženy cizinky svedly k modloslužbě a staly se mu tak léčkou. Muž, který byl obdarován největší moudrostí mezi lidmi a přece jeho neposlušnost Bohu ho dovedla k osobní a také národní katastrofě. Nejenže jeho hřích, když si bral ženy, které uctívaly modly, zruinoval jeho vlastní život a vztah k Bohu, ale také proto, že měl jako král být příkladem ostatním lidem, jeho hřích tvrdě ruinoval celý národ.  

  • 1Kr 11:4  Když nadešel Šalomounovi čas stáří, jeho ženy odklonily jeho srdce k jiným bohům, takže jeho srdce nebylo cele při Hospodinu, jeho Bohu, jako bylo srdce jeho otce Davida.
  • Neh 13:26  Což se právě tím neprohřešil izraelský král Šalomoun? Mezi mnohými národy nebylo krále jemu podobného. Byl milován Bohem, který jej určil za krále nad celým Izraelem. A přece i jeho svedly ženy cizinky ke hříchu.

Nemysli si, že tvůj hřích má dopad maximálně na tebe samotného. Ne! Vždycky bude mít dopad na ty, které ti Bůh svěřil - na tvou manželku, tvé děti, na tvé nejbližší. A protože tě učinil součástí Kristova těla, místní církve, bude mít dopad i na církev. Tak to je. Podřízenost Božímu slovu se projevuje i v tom, koho si člověk vezme za manžela či manželku. Izrael dostal příkaz i varování: neber si ženy cizinky, jinak tě svedou k modloslužbě a ty zahyneš daleko od Hospodina (v.12).

 

III. Hledání zbožného manžela či manželky

Znamená tedy princip, který jsme nyní studovali v Malachiáši, že dnes nemá církev uzavírat sňatky s příslušníky jiných národů? Máme si vybírat manžele a manželky podle toho, zda jsou ze stejného národa jako já, nebo stejné rasy jako já? Touto dobou už umíme dát odpověď na tyto otázky, protože se díváme ne na fyzický obraz uvedený v Malachiáši, ale na duchovní skutečnost: ženy nebo muži, kteří nepatří srdcem do Božího lidu, tě budou svádět ke stejnému životu, jaký sami vedou - bez Boha na světě. Pokud chceš spojit svůj život s takovým člověkem v manželství, přivedeš na sebe katastrofu. Je veliká pravděpodobnost, že místo, abys ty přivedl svou nevěřící manželku či manžela k pokání, je daleko pravděpodobnější, že ona či on tě dovede ke stejné nevíře, jakou má sám ve svém vlastním životě. Skončíš bez Boha, jako Boží nepřítel a naplní se na tvém životě varování z verše 12:

  • Mal 2:12  Každého, kdo se toho dopouští, vyhladí Hospodin z Jákobových stanů, bdícího i odpovídajícího, i toho, kdo přináší obětní dar Hospodinu zástupů.

Takový člověk se vystavuje nebezpečí odpadnutí od Krista. Můžeš začít svůj křesťanský život dobře, ale když tě začne vábit svět, začne ti i plné následování Krista být nepříjemné a nakonec se ukáže, že jsi Kristu nikdy nepatřil. Viz podobenství o rozsévači (Mk 4:19). Manželství je v Písmu vysoce ceněno. Zvláště hloubku významu manželství odkrývá Nový zákon. Manželství muže a ženy je pozemskou ilustrací vztahu Pána Ježíše a církve! Vztahu, který bude trvat věčně!

 

A. Sedm nebezpečí

Stejně jako Malachiáš varuje Judu před důsledky věrolomnosti, ukážeme si i my nejprve sedm nebezpečí hrozící v manželství s nevěřícím člověkem.

1) prokazuješ, že je pro tebe člověk důležitější než Bůh. Prokazuješ, že ty sám se stavíš nad Boha, protože říkáš, že víš lépe než Bůh, co je pro tebe dobré (jako Adam s Evou: chtěli být jako Bůh a sami určovat, co je pro ně dobré a co zlé, místo, aby se ptali Hospodina - Gn 3:5). Ukazuješ, že Kristus není králem tvého života.

2) svým nepochopením duchovního principu jednoho těla dvou manželů, ukazuješ na svou nezralost. Jak může jedno tělo manželů sloužit dvěma pánům? Zbožnosti i bezbožnosti? To nejde.

3) svým nepochopením a z toho vyplývající praktickou neposlušností Božímu vedení ukazuješ svému partnerovi, se kterým chceš žít, že na Boží vůli nezáleží a není třeba Boha poslouchat. Působíš tak věčnou duchovní škodu v životě toho, o kterém říkáš, že ho miluješ. Prakticky mu či jí prokazuješ nenávist svou vlastní sebeláskou. Místo služby tomu druhému jde zřejmě více o tvoje vlastní vášně.

4) pokud nechceš poslouchat Boha, ale sám sebe, pak je potřeba se ptát, zda tvoje srdce vůbec bylo smířeno s Bohem. Tekla Ježíšova krev i za tvé hříchy? Pak by pro tebe byly odporné a nechtěl by sis je hýčkat.

5) svým jednáním se chováš věrolomně, nečestně a nepoctivě, vůči tělu Pána Ježíše: svým vyznáním, že chceš následovat Krista, protože jsi mu uvěřil, si prohlásil, že Krista miluješ. Závazek Kristu, Hlavě církve, je také závazek vůči zbytku jeho těla - církvi.  Zavázal ses křesťanům v místním sboru sloužit, radovat se s nimi i plakat, nést starosti i radosti a pomáhat celé církvi růst do Krista. Teď ale říkáš něco jiného: nevěřící člověk je pro mě důležitější než vy.

6) tvůj život, tvá rodina, tvůj domov má být místem svědectví o Bohu. Ale když se nevěřící podívají na manželství věřícího s nevěřícím, uvidí nejspíš zmatek. Myslíš, že porozumí, že následovat Boha je to nejdůležitější a nejlepší v životě člověka? Anebo je to tak trochu jedno - jako v případě tvojí rodiny? Co vaše děti? Uvidí svědectví oddaného života Pánu Ježíši anebo bolestivé kompromisy s nevěřícím světem? Budeš i pro ně vzorem v následování Ježíše?

7) Život křesťana je Božím nástrojem k šíření evangelia dalším lidem. Když jsi Kristu uvěřil, vydal ses do Jeho služeb. Jak mu ale nyní můžeš sloužit, když tvoje manželka má úplně jiný směr života, jiné zájmy a není v nich pro Boha místo? Nebudete jeden tým, který oslavuje Pána, ale budete oslavovat věci tohoto světa - chalupu nebo cestování, sport nebo zábavu. Úplně promarníš svůj život, který měl sloužit k budování Božího království a ne k budování tvého vlastního zábavního parku. Místo aby tvůj život byl užitečný tobě i druhým pro věčnost, zůstane bez užitku a duchovně planý a neužitečný. Bude promarněný.

Tyto oblasti je třeba vzít v úvahu, když přemýšlíš o tom, jak hledat toho, s kým spojíš svůj život. Jak nás naproti tomu vede Písmo ve výběru životního partnera, manžela či manželky?

 

B. Sedm požehnání

Chci zde uvést sedm požehnání, spojených s principy Božího slova ve věci hledání životního partnera. Ty principy jsou:

1) existuje legitimní otázka: povolává tě Bůh vůbec do manželství? Nevystrojuje tě spíš pro život, ve kterém mu budeš sloužit jako svobodný? Když apoštol Pavel psal Korintské církvi svůj první dopis, neměl manželku, ale byl pravděpodobně vdovec. Proto říká:

  • 1K 7:7  Přál bych si totiž, aby všichni lidé byli jako já; ale každý má od Boha svůj vlastní dar, jeden tak, druhý jinak.

 Život svobodného křesťana může být velkým požehnáním lidem kolem něj. Jak? Pavel ukazuje na rozdíly v životě křesťana svobodného a toho, který žije v manželství.

  • 1K 7:32-35  Já bych však chtěl, abyste neměli starosti. Svobodný se stará o věci Páně, jak by se líbil Bohu, 33  ale ženatý se stará o světské věci, jak by se zalíbil ženě, a je rozpolcen. 34  Žena bez manžela nebo svobodná dívka se stará o věci Páně, aby byla svatá tělem i duchem. Provdaná se stará o světské věci, jak by se zalíbila muži. 35  To vám říkám, abych vám pomohl, ne abych vás uvedl do nesnází, ale abyste žili důstojně a věrně lnuli k Pánu bez rozptylování.

Zdaleka ne každý však takový dar od Pána dostal.  Ne každý dokáže žít osamoceně, zůstat emocionálně stabilní a sexuálně čistý. Proto pokud nemáš tento dar zůstat svobodný, je třeba vědět, jakého partnera hledat. Proto potřebujeme vidět i další požehnání principů, tentokrát spjatých s manželstvím.

2) Hledej člověka, který patří Pánu, ne nevěřícího. Znovu i Nový zákon pokračuje v linii Starého: patříš-li Bohu, jestliže jsi byl vykoupen Kristem, pak vstup do manželství jedině se stejně vykoupeným protějškem.

  • 1K 7:39  Žena je vázána zákonem, pokud žije její muž. Jestliže muž umře, je svobodná a může se vdát, za koho chce, ale jen v Kristu.

Ne s nevěřícím člověkem – důvody jsme si už ukázali.

3) Hledej člověka, se kterým budeš mít duchovní společenství

  • 2K 6:14-18  Nedejte se zapřáhnout do cizího jha spolu s nevěřícími! Co má společného spravedlnost s nepravostí? A jaké spolužití světla s temnotou? 15  Jaký souzvuk Krista s Beliálem? Jaký podíl věřícího s nevěřícím? 16  Jaké spojení chrámu Božího s modlami? My jsme přece chrám Boha živého. Jak řekl Bůh: `Budu přebývat a procházet se mezi nimi, budu jejich Bohem a oni budou mým lidem.´ 17  A proto `vyjděte z jejich středu a oddělte se´, praví Hospodina `ničeho nečistého se nedotýkejte, a já vás přijmu´ 18  a `budu vám Otcem a vy budete mými syny a dcerami, praví Hospodin zástupů´.

S nevěřícím člověkem nemůžeš zažívat duchovní jednotu – vaše cíle, touhy i jejich naplňování musí být jednotné, jen tak má naději na úspěch. 4) Přirozeně budeš hledat člověka, který se ti bude líbit, bude ti sympatický, ale nezapomeň, že tělesná krása pomíjí. Dobře nám radí kniha přísloví:

  • Př 31:30  Klamavá je líbeznost, pomíjivá krása; žena, jež se bojí Hospodina, dojde chvály.

Abychom nemluvili jen o ženách, ale i pro ženy, stejný princip platí i pro jejich hledání manžela. I ona musí dávat pozor, na to, co hledá:

  •  147:10  (Hospodina) Netěší ho síla koně, nemá zalíbení v svalech muže. 11  Hospodin má zalíbení v těch, kdo se ho bojí, v těch, kdo čekají na jeho milosrdenství.

Takové charakteristiky hledá Bůh u člověka. Co budeš hledat ty?

5) Hledej člověka, který je zbožný.

Člověk, ať už žena nebo muž, který chce růst do podoby Ježíše Krista, to je ten správný partner pro tebe. Dívej se, jaké ovoce ten člověk nese, zda kvete jeho modlitební život ve sboru, který můžeš pozorovat. Hledej křesťana, který roste v milosti a poznávání Pána, slouží druhým v církvi a je oddaný Bohu. Je to člověk, se kterým spolu rádi mluvíte o věcech Božího království? Můžeš se s ním také modlit v jednom duchu? Chcete oba růst v Kristu? O tom, jak vypadá zbožná žena, Písmo nemlčí:

  • 1Pt 3:3-4  Pro vás se nehodí vnější ozdoba - splétat si vlasy, ověšovat se zlatem, střídat oděvy - 4  nýbrž to, co je skryto v srdci a co je nepomíjitelné: tichý a pokojný duch; to je před Bohem převzácné.

Písmo je naplněné popisem charakteru Božího člověka i tím, jak se živá víra projevuje, jak jedná. Jeden příklad za všechny:

  • 2Pt 1:3-8  Všecko, čeho je třeba k zbožnému životu, darovala nám jeho božská moc, když jsme poznali toho, který nás povolal vlastní slávou a mocnými činy. 4  Tím nám daroval vzácná a převeliká zaslíbení, abyste se tak stali účastnými božské přirozenosti a unikli zhoubě, do níž svět žene jeho zvrácená touha. 5  Proto také vynaložte všecku snahu na to, abyste ke své víře připojili ctnost, k ctnosti poznání, 6  k poznání zdrženlivost, ke zdrženlivosti trpělivost, k trpělivosti zbožnost, 7  ke zbožnosti bratrskou náklonnost a k bratrské náklonnosti lásku. 8  Máte-li tyto vlastnosti a rozhojňují-li se ve vás, nezůstanete v poznání našeho Pána Ježíše Krista nečinní a bez ovoce.

6) Hledej křesťana, který je ochotný zůstat svobodný, pokud mu Bůh nepřivede do cesty zbožného muže nebo zbožnou ženu. Jestli ten, o kom jsi začal přemýšlet a modlit se, zda je to člověk, se kterým stojí za to stát se jedním tělem a žít k Boží slávě, není rozhodnutý postavit ve svém životě následování Krista před manželství, pak to není člověk zralý k sňatku s tebou. Jenom věrnost Pánu na prvním místě a potom manželovi a ne obráceně, je zárukou, že vaše manželství od počátku nepovede ke ztroskotání. Se svou manželkou jsem se seznámil, ještě když jsme oba byli nevěřící. Potom uvěřila Kristu Iva. Bylo jasné, že se budeme muset rozejít - ona chtěl následovat Krista, já ne. Naše cesta se musela rozdělit.  Zeptal jsem se Ivy, kdo je pro ni přednější: já, který se ve své slepotě považoval za její životní lásku a štěstí, anebo Bůh. Řekla, že chce jít za Bohem. Dnes, kdy Pán Bůh vylil svou milost i na mě, vím, že mi po obrácení dal tu nejlepší manželku: tu, která přede všemi miluje Pána Ježíše. A to je záruka trvání našeho manželství až dodnes.

7) Hledej křesťana, se kterým budeš sdílet podobný pohled na cíle života: jít věrně za Kristem ve službě Jeho dětem, církvi Boží. Priska a Akvila jsou příkladem zbožného manželství ve službě Pánu. Akvila vedl svou manželku a ta ho podporovala ve službě. Stála po jeho boku. Otevřeli svůj dům pro jiné lidi, aby s nimi sdíleli evangelium, aby pomohli růst v Kristu dalším. Jméno Prisky není v Písmu nikdy zmíněno bez jména jejího manžela a naopak. Vždycky společně slouží bok po boku svému Pánu. Ve třech různých zemích, vyhoštěni z Říma, společně v nebezpečí na moři i pevnině, společně v práci, vypořádávají se citlivě se situacemi, které to vyžadují, nasazují svůj život pro Pavla a hostí církev ve svém domě. Jejich životní příběh je hodný následování, je motivací do našich životů, protože oba manželé měli společný cíl: sloužit Kristu. A proto byli úspěšní a vytrvali.

 

IV. Jak jednat v církvi II.

Mohli bychom zde zastavit. Vždyť jsme měli možnost se toho dnes tolik naučit z Božího slova o startu do manželství. Ale vzpomeňte si: Malachiáš ukazuje na špatná manželství Judejců s ženami jiných národů kvůli duchovnímu významu takového manželství: s kým spojíš svoje srdce - s modlami nebo s živým Bohem? Proto i hledání a výběr budoucího manžela či manželky je pro křesťana vyjádřením jeho budujícího, čestného a poctivého jednání v církvi s ostatními bratry a sestrami. A je to zároveň jen jedna z oblastí, ve které musíme místo věrolomnosti hledat, jak milovat druhé. Proto ten duchovní princip z Malachiáše směřuje právě k nám, do církve. Jak v ní máme spolu žít, aby se to líbilo Pánu? Chtěl bych vyzdvihnout dvě oblasti.

 

A. Podřizujte se jedni druhým

  • Ef 5:21  V poddanosti Kristu se podřizujte jedni druhým.

Podřizuje se jedni druhým - to je vyjádření křesťanské lásky ve sboru. v Listu Efezským je užito v kontextu manželství, ale to je obrazem vztahu Krista a celé církve. Služte druhým v církvi a ne sami sobě. Kdo chce nejprve sloužit sám sobě, rozbíjí církev. Ať se takový člověk bojí, protože církev: to je společenství lidí, které vykoupil Bůh krví vlastního jednorozeného Syna. To je Jeho církev! On ji také brání a buduje. Nejen lidé nemají moc ji zničit, ale ani nejsilnější duchovní mocnosti, které by chtěly, ale nemohou. Kdo chce ničit církev, bude mít co do činění se svatým Bohem!

 

B. Podřizujte se těm, kteří vás vedou

  • Žd 13:17  Poslouchejte ty, kteří vás vedou, a podřizujte se jim, protože oni bdí nad vámi a budou se za vás zodpovídat. Kéž to mohou činit s radostí, a ne s nářkem; to by vám nebylo na prospěch.

Starší jsou povoláni Pánem, aby pásli stádo. Neznamená to, že jsou ve všem moudřejší a chytřejší. Když jsem byl malý, slýchával jsem od starších lidí, kteří se nechtěli zabývat tím, co jim říkám a raději mi chtěli domluvit svým názorem, jak říkají takové přísloví: Neraď, není ti šedesát a nebyl jsi v Rusku!

Takový přístup ke starším církve by byl katastrofou pro celou církev. Nejde o to, zda jsou starší ti nejchytřejší nebo nejstarší ve sboru. Ne Bůh je obdaroval k té službě a církev to rozpoznala. Možná to někdy bude znamenat mnoho společných modliteb církve, než najde řešení nějaké situace. Ale nikdy křesťan nenajde pokoj s Bohem, když bude jednat proti Božímu řádu. To je moudré Boží ustanovení, které vede k čestnému a poctivému jednání v církvi a ne věrolomnosti. A k tomu nás dnes Pán volá skrze Malachiáše!

 

 

 

 

 

 

Rok

Osnova kázání