OBLÉKEJTE NOVÉHO ČLOVĚKA! (Koloským 3,12-15)
Kazatel
OBLÉKEJTE NOVÉHO ČLOVĚKA! (Koloským 3,12-15)
Jan Suchý, Ústí nad Labem, 14. května 2023
Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem. J 13:34
Pokoj vám, milí svatí v Kristu Ježíši, našem Pánu. Vítám také všechny hosty. Kéž se ve vás rozhojní milost poznání Pána Ježíše, víra i pokoj.
Když se do rodiny narodí dítě, je to veliká radost. Pak ale přichází práce, aby z miminka vyrostl člověk, který už nebude odkázán na své rodiče, ale sám bude tím, kdo je užitečný druhým. To je jednoduchý a všem srozumitelný obraz, který Písmo používá, aby ilustrovalo, co to znamená pro člověka nově se narodit z víry v Krista Ježíše. Duchovní člověk se v nás rodí až později, ne hned při našem příchodu do světa. Někdo uvěří Ježíši už jako dítě, jiný až v dospělosti. A i když jsou malé děti roztomilé, bez výjimky platí, že každý za tu dobu, než uvěřil, nashromáždil více než dostatek důvodů, aby se proti jeho nepravostem vzedmula Boží spravedlnost. A proto jsi vírou zemřel spolu s Kristem. Svým touhám a žádostem a své vzpouře a nevěře Bohu. V pokání.
- Kol 3:3 Zemřeli jste a váš život je skryt spolu s Kristem v Bohu.
Pán Bůh se smiloval. Odpustil ti tvé viny. Spravedlnost, která požaduje trest za vinu, se naplnila na Božím milovaném jednorozeném Synu Ježíši Kristu. Nyní jsi se znovu narodil a jsi nové stvoření v Kristu Ježíši. Kolik radosti a vděčnosti už tahle skutečnost vyvolala v našich životech! Právě pro toto chválíme Pána a naše srdce se raduje. Spolu s Izajášem tak radostně voláme:
- Iz 61:10 Velmi se veselím z Hospodina, má duše jásá k chvále mého Boha, neboť mě oděl rouchem spásy, zahalil mě pláštěm spravedlnosti jak ženicha, jenž si jako kněz čelenku bere, a jako nevěstu, která se krášlí svými šperky.
To pro nás učinil náš Pán! Oblékl nás rouchem spásy, zahalil tě pláštěm spravedlnosti. Ten plášť nebyl nalezen ve tvé skříni, ale patří někomu jinému! Bůh tě celého zahalil do pláště spravedlnosti Ježíše Krista! Hledí-li nyní oko Hospodinovo na tebe, už není jediný důvod, aby na tebe byl vylit Jeho spravedlivý hněv. Už nevyčnívá jediný záhyb našeho hříchu, který by volal po odsouzení. Neboť byl odsouzen Boží syn namísto mě. Spravedlnost je naplněna. Hřích potrestán. Jeho ranami jsme my uzdraveni, jeho krví očištěni, jeho obětí ospravedlněni. Protože Bůh se smiloval. Jak bychom ho nyní nechválili z hloubi srdce, nenaplňovali svá ústa vděčností a nechodili po jeho cestách v poslušnosti.
- Tt 3:5 On nás zachránil ne pro spravedlivé skutky, které my jsme konali, nýbrž ze svého slitování; zachránil nás obmytím, jímž jsme se znovu zrodili k novému životu skrze Ducha svatého.
Když toto všechno pro nás udělal, musíme celým srdce souhlasit s Pavlem: Svlékni ze sebe starého člověka.
- Ef 4:22-24 Odložte dřívější způsob života, staré lidství, které hyne klamnými vášněmi, 23 obnovte se duchovním smýšlením, 24 oblecte nové lidství, stvořené k Božímu obrazu ve spravedlnosti a svatosti pravdy.
O umrtvování svých pozemských sklonů jsme se učili při studiu oddílu 5-11 ze třetí kapitoly listu Koloským. Když jsme se znovuzrodili vírou v Kristu, pak už nemůžeme chodit ve skutcích toho starého člověka. Ten umřel spolu s Kristem! Nyní je potřeba ho ze sebe svlékat. Je to mrtvola. Začíná zapáchat, a tak i tyto skutky ti budou čím dál víc odporné, jak se ta mrtvola rozkládá.
- Kol 3:9 … svlečte se sebe starého člověka i s jeho skutky!
Ale nemůžeš chodit nahý. Proto
- Kol 3:10 oblečte nového, který dochází pravého poznání, když se obnovuje podle obrazu svého Stvořitele.
A to je přesně ta otázka, kterou si nyní každé ráno jako znovuzrozené Boží děti klademe: Jak se mám dnes obléknout, aby se to Pánu líbilo? Jak se mám připodobňovat Kristu? Proto se hned ráno modlíme: Pane pomoz mi svým svatým Duchem vidět více z tvé slávy, z tvé spravedlnosti i milosti v Ježíši Kristu, abych podle toho také dnes chodil!
A tady je odpověď našeho Pána na tvé prosby. To je náš dnešní oddíl. Kol 3,12-15.
- Koloským 3:12 Jako vyvolení Boží, svatí a milovaní, oblecte milosrdný soucit, dobrotu, skromnost, pokoru a trpělivost. 13 Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy. 14 Především však mějte lásku, která všechno spojuje k dokonalosti. 15 A ve vašem srdci ať vládne mír Kristův, k němuž jste byli povoláni v jedno společné tělo. A buďte vděčni.
Všimli jste si? Ježíš je dobrý pastýř. Než tě vyšle do duchovního zápasu. Nejprve tě posílí, povzbudí a ujistí svou láskou. Proto nás nejprve ujišťuje o novém postavení před Bohem, které nám Kristus vydobyl.
- Ujištění o Boží lásce (12a)
- Kol 3:12 Jako vyvolení Boží, svatí a milovaní,
1. Jsme Bohem vyvolení. Nikdo z křesťanů kdysi Boha nehledal. To On nás našel. Vyvolil si své ke spasení skrze Krista a posvěcuje je
- 2Te 2,13 (B21) Za vás, bratři milovaní Pánem, však musíme stále děkovat Bohu. Ten vás od počátku vyvolil, abyste skrze posvěcení Duchem a víru v pravdu byli spaseni.
Bratři a sestry, abychom mohli od samého rána chodit v poslušnosti Pánu, je nejlepší začít den děkováním Pánu, že nás před stvořením světa vyvolil ke spáse (Ef 1,4). A protože to udělal svatý Bůh, aby nás zbavil špíny hříchu a ochránil před jejich důsledky na věčnosti, povolal nás ke stejné svatosti, jako má On. To je jediný stav, který má přístup do nebeského království. Pamatujete na Kristovo roucho? Takto oblečeni vejdeme do království. Kvůli Kristově lásce!
2. Jsme Bohem vyvolení, svatí. Být svatý, znamená být oddělený. Věříš Pánu Ježíši? Pak jsi byl Bohem oddělený pro Boží království. Už nepatříš světu, ale Pánu. Už nejednáš jako bezbožní lidé ve světě, ale chceš se líbit Pánu. A není to proto, že bys byl lepší než tví nevěřící sousedé. Ne, chvála a díky patří Pánu, neboť to On ti dal Ducha svatého, aby v tobě přebýval a působil, co se Bohu líbí. Chval Boha!
3. Jsme Bohem vyvolení, svatí a milovaní. Boží vyvolení není chladný, neosobní kalkul. Ne,
- Ef 1:5 Ve své lásce nás předem určil, abychom rozhodnutím jeho dobroty byli skrze Ježíše Krista přijati za syny
Jeho láska nás přijala, adoptovala, za své. Nyní jsme děti Boží. Nejsme cizí. A jako milující otec náš Bůh má o nás každodenní péči. Protože jsi Boží dítě, můžeš si být jist, že není v tvém životě den, kdy by se tvůj nebeský Otec o tebe nezajímal. A protože jemu patří veškerá moc, je v jeho moci tě také vést, abys rostl do toho nejlepšího – do Krista. Všechny události v tvém životě, radosti i těžkost, i situace, kterým nerozumíš, používá tvůj nebeský Otec k tvému dobru, právě kvůli tvému synovství vedou k jedinému: k posvěcení do stále věrnější podoby tvého charakteru tomu Kristovu. Takto posíleni a ujištění o Božím vyvolení, ospravedlnění a jeho lásce nyní čteme, jak jít Duchem svatým za Kristem.
- Kol 3:12 oblečte milosrdný soucit, dobrotu, skromnost, pokoru a trpělivost.
Když jste začali svlékat toho starého člověka s jeho pozemskými sklony, které nás stále tak sráží zpět a odvádějí od Pána, nelze zůstat neoblečený. Když se špatně, málo, oblékneme, je naše tělo zranitelné. Když si nezakryji záda a přijde vítr, nezůstane to bez následků. V tu ránu to má vliv na celé tělo – člověk sotva chodí, svírají ho bolesti. Najednou nemůže pracovat, jak je potřeba. Nemůže nic nosit nebo zvedat, nedojde daleko. Naopak potřebuje pomoc od druhých. Stejně je to i v našem chození s Pánem, v křesťanském životě. Když nebudeme oblékat oblečení pro nového člověka, nebude ani naše služba Pánu užitečná. Naopak, místo abychom my sloužili druhým, budeme sami potřebovat pomoc od druhých. Pak nejen moje služba, ale i služba dalších v církvi nebude směřovat k šíření evangelia směrem do světa, ale bude vázána na službu uvnitř církve. Jak tedy vypadá to oblékání? Předně je zde napsáno: oblečte! Jak často se oblékáte? Každé ráno, že? A také když přijdete z práce nebo ze školy, obléknete se na doma. Když jdete pracovat na zahradu nebo sportovat do haly, vždy se k tomu patřičně obléknete. Jdete do divadla, obléknete se. Je večer, jste doma, znovu se pohodlně obléknete. Stejně tak oblékání nového člověka není jednorázová záležitost. Budeme se do něj oblékat stále, znovu a znovu, abychom do něj byli oblečeni stále lépe a z toho starého člověka a jeho pozemských sklonů zbývalo stále méně. Co si máme dát do šatníků nových stvoření? Pavel nám předkládá pět vlastností, ve který musíme růst. Mnohdy se jejich význam překrývá a není tak jednoduché je odlišit. Na druhou stranu je vidět, že všechny společně míří jedním směrem: od nás samotných k druhým. Od sebestřednosti ke službě.
Bible kralická zde říká: oblečte „srdce lítostivé“. Je to postoj srdce, které má slitování s nemocnými, se slabými, s lidmi postiženými válkou nebo přírodní katastrofou – s potřebnými.
Lidé světa mají mnohdy slitování a pomáhají druhým. Křesťané mají ohromnou výhodu. Možná nemáš od přirozenosti takové slitování s druhými jako jiní, třeba i nevěřící lidé. Ale byl ti dán Pomocník, Duch svatý, který tě bude učit, jak růst v milosrdenství a soucitu s druhými. Kristus je náš vzor.
- Mt 9: 35–36 Ježíš obcházel všechna města i vesnice, učil v jejich synagógách, kázal evangelium království a uzdravoval každou nemoc a každou chorobu. 36 Když viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli vysílení a skleslí jako ovce bez pastýře.
Co tehdy Ježíš udělal? Poslal svých dvanáct, aby kázali evangelium a uzdravovali nemocné. Oblékej srdce slitovné Kristova služebníka. Evangelium, ta dobrá zpráva o Božím Synu Ježíši Kristu, kterého Bůh daroval pro naše vysvobození z moci hříchu a od smrti ve věčném odsouzení, ta je ve tvých ústech. A v našich rukou pak je schopnost pomáhat tam, kde je potřeba praktickou pomocí. Neumíme nadpřirozeně uzdravovat nemoci – nejsme Ježíš ani apoštolové. Ale máme dostatek moci, byť jen k malé pomoci. Srdce slitovné v křesťanu má ještě jednu mocnou pomoc, o které svět neví. Přímluvnou modlitbu. Ta může k Všemohoucímu Pánu spěchat kdykoliv a vyprošovat Jeho pomoc. Nechci vám zatajit, že milosrdné srdce není zaměřené jen na ty velké potřeby nám vzdálených lidí – zemětřesení v Turecku, válka na Ukrajině.
Až půjdeš zítra do školy, stačí prosit Pána, aby ti otvíral oči, abys viděl příležitosti, kdy slovem evangelia povzbudit kamaráda a kdy a jak pomoci spolužákovi, který ji potřebuje.
Ke slitovnému srdci se blízce váže i dobrota. To slovo v Písmu odkazuje na milost, která prostupuje celého člověka, na milost, která proměňuje tu starou tvrdost v nás. Dobrota v novém srdci touží po dobrém pro druhého člověka, stejně jako pro svůj život. Jako je Bůh dobrý – projevuje svou dobrotu dokonce ke svým nepřátelům.
- Lk 6:35 Ale milujte své nepřátele; čiňte dobře, půjčujte a nic nečekejte zpět. A vaše odměna bude hojná: budete syny Nejvyššího, neboť on je dobrý k nevděčným i zlým.
Oblékej dobrotu, která je namířená dokonce k těm, kteří ti nebudou za tvé dobré jednání s nimi vděční. Oblékej dobrotu nejen k těm, kdo jsou dobří k tobě, ale dokonce i k těm, kteří jsou zlí. Podívej, co taková dobrota od Boha způsobila v nás: přivedla nás k pokání!
- Ř 2:4 Či snad pohrdáš bohatstvím jeho dobroty, shovívavosti a velkomyslnosti, a neuvědomuješ si, že dobrotivost Boží tě chce přivést k pokání?
Bůh si může použít dobrotivost, se kterou jednáš s druhými, aby je přivedl k pokání!
3. Oblečte skromnost
Skromnost je vlastnost srdce, které neprosazuje samo sebe. Protože
- Ř 8:7-8 Soustředění na sebe je Bohu nepřátelské, neboť se nechce ani nemůže podřídit Božímu zákonu. 8 Ti, kdo žijí jen z vlastních sil, nemohou se líbit Bohu.
Skromnost je tichost srdce. Umožňuje nám budovat vztahy s druhými lidmi, protože je obrácené směrem k nim. Všimli jste si, jak velice často, když se sejdou dva nevěřící lidé a začnou rozhovor, tak každý z nich mluví o tom, co se především týká jeho samého. Zkuste se na to někdy zaměřit. Je to až úsměvné, kdyby to nebylo tak zdrcující pro vztah mezi lidmi. Málokdy se jeden zeptá druhého: a co si o tom myslíš ty? Ale Písmo nás volá, abychom neprosazovali sami sebe. Pavel napsal efezské církvi:
- Ef 4:1-2 Proto vás já, vězeň kvůli Pánu, prosím, abyste tomu povolání, kterého se vám dostalo, 2 dělali čest svým životem, vždy skromní, tiší a trpěliví.
Skromnost toho mnoho nepotřebuje pro sebe. Myslí na to, co potřebují druzí.
4. Oblečte pokoru
Pokora jde v ruku v ruce se skromností.
- 1Pt 5:5-6 Stejně se i vy mladší podřizujte starším. Všichni se oblecte v pokoru jeden vůči druhému, neboť `Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost´. 6 Pokořte se tedy pod mocnou ruku Boží, aby vás povýšil v ustanovený čas.
Pokora tak začíná na prvním místě před Bohem, teprve potom, když je srdce pokorné před Pánem, učí se být pokorné i před lidmi. Druhé bez prvního nejde a první vždy povede ke druhému. Pokorné srdce je nesmírně důležité při evangelizaci
- 1Pt 3:15 a Pán, Kristus, budiž svatý´ ve vašich srdcích. Buďte vždy připraveni dát odpověď každému, kdo by vás vyslýchal o naději, kterou máte, 16 ale čiňte to s tichostí a s uctivostí.
Takové srdce má na mysli dobro toho druhé člověka a nechce prosazovat sama sebe. Učme se od Pána Ježíše.
5. Oblečte trpělivost.
Trpělivý člověk se na druhého nerozhněvá pro jeho nechápavost nebo neznalost. Trpělivý člověk použije Boží dar modlitby a své dary, které od Pána dostal, aby pomohl druhému člověku vidět a rozumět, a aby tak oba vzdali chválu Bohu. Kristus je trpělivý s námi.
- 1Tm 1:15-16 Věrohodné je to slovo a zaslouží si plného souhlasu: Kristus Ježíš přišel na svět, aby zachránil hříšníky. Já k nim patřím na prvním místě, 16 avšak došel jsem slitování, aby Ježíš Kristus právě na mně ukázal všechnu svou shovívavost (trpělivost, ČSP) jako příklad pro ty, kteří v něho uvěří a tak dosáhnou věčného života.
Vidíte, jak máme svlékat starého člověka, který byl soustředěný na sebe – proto se zbavujeme svých pozemských sklonů z v. 5:
- Kol 3:5-6 smilstvo, necudnost, vášeň, zlou touhu a hrabivost, která je modloslužbou. 6 Pro takové věci přichází Boží hněv.
Nový člověk obléká nové duchovní oblečení, které je zaměřené na službu druhým:
- Kol 3:12 Jako vyvolení Boží, svatí a milovaní, oblecte milosrdný soucit, dobrotu, skromnost, pokoru a trpělivost.
Nové oblečení potřebujeme však nejen ve škole či v práci, ale také v církvi.
- Oblékej se v Krista v církvi (v. 13-15)
Pán ví, že nejsme ještě jako On, svatí svým smýšlením a jednáním. V tom chceme mocí Ducha růst. Ne vždy jsou vztahy mezi křesťany dobrým svědectvím o Kristu. Zjevně tomu tak nebylo v Kolosách. Proto jim Pavel píše:
- 13 Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy.
Důsledkem oblékání nového člověka bude i náprava vzájemných vztahů, které byli poničeny hříchem. Možná máme v církvi rozdílné názory na některé věci. Nemyslím tím na spasitelné pravdy evangelia. O tom není diskuze. Kdo hřeší proti Bohu, musí hledat odpuštění u Boha. Ale někdy také hřešíme vůči lidem. Dovedeme ublížit zlým slovem nebo jednáním. Dokážeme hřešit i opomněním, když zapomínáme na potřebné v církvi. Když se za druhé nemodlíme. Pavel tu používá zvláštní slovo: snášejte se. Někdy nejsou naše vztahy takové, že se objímáme kolem krku. Ale máme se snášet a odpouštět. Zůstávat v neodpuštění je hřích. Vždyť i nám Pán odpustil. Je dobré si nyní připomenout, jak nám Pán odpustil, abychom si byli více vědomi, jak musí vypadat i naše odpuštění, máme-li něco proti druhému v církvi. Předně je dobré se zamyslet, jak Kristus odpouští a co jeho odpuštění v sobě skrývá?
1. Aby mi vůbec mohlo být odpuštěno, musel Kristus zaplatit za moje hříchy. I za hříchy tvého bratra vůči tobě Kristus zaplatil. To je bratr, za kterého Ježíš zemřel! Jak bys mu ty neměl odpustit?
2. Že mi bylo odpuštěno, to stálo Krista velké úsilí a vytrvalost. Vzpomeňte na pokušení, které na něj v zahradě Getsemane útočilo: vzdej to! Ale Kristovo úsilí vytrvat uprostřed pokušení mi přineslo život. I naše odpuštění bratru nebo sestře nebude bez duchovního boje – bude vyžadovat vytrvalé úsilí.
3. Jaká je cena za mé odpuštění? Kristův život. Měl něco víc? Máme něco víc, než život? Ne. To je to největší, to jsme my. Kristus dal to největší, co mohl – sám sebe. To je cena mého odpuštění. Jak bych si já mohl dovolit neodpustit bratru, když sám Boží Syn dal to největší, co měl – svůj život, aby zachránil mě?
4. Kristu záleželo na Bohu, aby byl oslaven. Proto podstoupil smrt na kříži pro mé odpuštění. Vím, že chceš, aby byl Bůh oslaven i na tvém bratru. Musíš mu odpustit, máš-li něco proti němu. Tak bude Bůh oslaven!
5. Kristu na nás záleží. Bůh si nás zamiloval! Proto Kristus dal svůj život za nás. Miluje tě, proto je ti odpuštěno. On miluje i tvého bratra a dal sám sebe za něj. Jak bys ty neměl odpustit?
Přemýšlejme nad odpuštěním, které nám Kristus vydobyl, abychom i my odpouštěli bratrům a sestrám, má-li kdo něco proti druhému.
Pavel pokračuje v tom, co máme oblékat.
- Měj lásku, pokoj a vděčnost
1. Láska v církvi
- 14 Především však mějte lásku, která všechno spojuje k dokonalosti. 15 A ve vašem srdci ať vládne mír Kristův, k němuž jste byli povoláni v jedno společné tělo. A buďte vděčni.
Oblečení nového stvoření potřebuje přepásat tak, aby vše pevně drželo na těle nového stvoření. Tím páskem je láska. Mějte lásku jedni k druhým, protože Bůh ji má k vám. Láska je naplněním zákona.
- Ř 13:8 Nikomu nebuďte nic dlužni, než abyste se navzájem milovali, neboť ten, kdo miluje druhého, naplnil zákon.
Láska je Kristovo přikázání. Když učedníci s Pánem před jeho ukřižováním jedli velikonočního beránka, tam v horní místnosti v Jeruzalémě, dal Pán Ježíš nové přikázání všem svým učedníkům.
- J 13:34 Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem.
A dokonce je právě láska poznávacím znamením, že patříme Bohu.
- J 13:35 Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým."
Tak nakonec i to „snášejte se“ musí vést ke křesťanské lásce. Nechcete být přeci stejní jako byl jeden služebník, který neodpustil relativně malý dluh svému spoluslužebníku, i když jemu samotnému král před chvílí odpustil nesrovnatelně více (Mt 18,23-35). Jestliže nás Pán Bůh zahrnul svou láskou, kterou jsme si nijak nezasloužili, jak bychom i my neměli milovat bratry a sestry v církvi? Láska vše spojuje k dokonalosti a připravuje nás na den setkání s Kristem. Není to ale jen nějaký pěkný pocit – v lásce k bratřím porosteme tak, jak porosteme v lásce ke Kristu. A v té rosteme skrze poslušnost Pánu.
Čím více poroste naše vzájemná láska v církvi, tím méně místa v církvi bude pro sebestřednost a pýchu, pro hřích.
- 1Pt 4:8 Především mějte vytrvalou lásku jedni k druhým; vždyť láska přikryje množství hříchů.
2. Pokoj Kristův
- 15 A ve vašem srdci ať vládne mír Kristův, k němuž jste byli povoláni v jedno společné tělo. A buďte vděčni.
Nové oblečení bude také naplňovat našeho vnitřního člověka pokojem. Není to pokoj, který dává svět. Ten jen chlácholí, aby zatemnil oči i mysl člověka, a nakonec přijde katastrofa. Pokoj světa jen chlácholí, že je vše v pořádku. Říká: je přece přirozené umřít. Tak hlavně, aby to bylo bez bolesti a trápení. Na tom jediném záleží, protože pak, po smrti, už nic nebude. Takhle to prostě chodí. Anebo chlácholení světa tvrdí: všechno bude OK, uvidíme se v nebi. Ale kde svět bere tu jistotu? Vždyť toho jediného člověka, který přišel z nebe, Ježíše Krista, svět odmítá. Neposlouchá a nechce slyšet Kristova slova tom, jak dojít věčného pokoje. Ani výstrahy. Kolikrát Kristus řekl lidem: všechno je v pořádku. Žij si, jak chceš, bez ohledu na Boha, na jeho spravedlnost, ke které tě stvořil a také volá, bez ohledu na soud. Je to v pohodě…. A kolikrát řekl:
- "Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské." (Mt 4,17)
- „Nepřišel jsem volat k pokání spravedlivé, ale hříšníky." (Lk 5,32)
- „…pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni podobně zahynete.“ (Lk 13,3)
Kristův pokoj je jiný.
- Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se srdce vaše nechvěje a neděsí! (J 14,27)
Kristův pokoj nám přineslo naše smíření s Bohem. Kde bylo nepřátelství s Bohem, tam je nyní Kristův pokoj. Tak ať není ten pokoj jen někde v koutě tvého srdce, ale ať v něm plně vládne! Čím to srdce budeš naplňovat, to v něm bude vládnout. Je to svět? Byznys? Zábava? Lenost? Kamarádi? Naplň ho Kristem. Ať vládne v novém srdci, v novém člověku. K tomu, aby to tak bylo, slouží vše, co jsme dnes procházeli a co ještě z Boží milosti budeme v listu Koloským procházet. Rozhlédněte se kolem sebe. Jak tu sedíme, tak jsme povoláni v jedno společné tělo. Nevybrali jsme si jeden druhého, ale máme od Pána úkol: milovat. Milovat. Milovat jako Pán. A koho si Pán zamiloval. Ty, kteří nebyli milování hodní. Nás.
- Jak je psáno u Ozeáše: `Lid, který není můj, povolám za svůj lid a Nemilovanou nazvu Milovanou, 26 a kde bylo řečeno: Vy nejste můj lid, tam budou nazváni syny Boha živého.´ (Ř 9,25 -26)
Podívejte, jaký je náš Bůh. U Ozeáše je to slovo určeno izraelskému národu, který odpadal od Hospodina a sloužil baalům, modlám. Ale Duch svatý vzal to proroctví a vysvětluje nám, že Bůh do něj zahrnul i nás, kteří jsme byli pohany. Zamiloval si nás, ač na mě ani na tobě nebylo nic milování hodného. To je láska od Boha. Není to něco za něco. Je to dar! Proto i příkaz milujte se navzájem, daný církvi, není založený na sympatiích nebo stejných zájmech, ale na stejném Vykupiteli. Jsi zachráněn Kristem? Pak jsi zachráněn pro Krista – a On je ve tvém bratru, ve tvé sestře, v obráceném dítěti i starci. Jsme jeho tělo, On je hlava.
Tak už víme, za co se potřebujeme každé ráno modlit, že? Jak potřebujeme pomoci oblékat milosrdný soucit, dobrotu, skromnost, pokoru a trpělivost. Jak si navzájem odpouštět a milovat se. Jak prosit za vládu Kristova pokoje ve svém srdci. Nový šatník je připraven každé ráno! Jak by tedy naše všechny prosby nebyly korunovány jedním jediným: Vděčností! Buďme nyní vděční Pánu ve společných modlitbách.