Pro bohatství Boží slávy (Ef 3,16)

Dílo Ducha svatého v životě křesťana

Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 25. října 2015

Dobré dopoledne, bratři a sestry, pokoj vám a milost. Máme před sebou modlitbu apoštola Pavla, ve které se modlí za křesťany, aby rostli v poznání Kristovy lásky a aby tuto lásku společně s bratry a sestrami v církvi žili. Procházíme listem Efezským velmi pomalu, verš za veršem, a mohlo by se nám snadno stát, že si kvůli stromům nevšimneme lesa – že nám kvůli těm nádherným pravdám, které nacházíme doslova na každém kroku, unikne celek.

Je to důvod, proč musíme přečíst celou Pavlovu modlitbu, ačkoliv se z ní dneska budeme zabývat pouze jediným veršem.

Pavel se modlí za to, aby křesťané poznali Kristovu lásku a aby v této lásce žili. To je úžasná věc, moji milí, a je to něco, co potřebujeme mít stále na paměti. Kristova láska na nás nespadne jen tak z nebe – potřebujeme se učit milovat druhé, což znamená, že se musíme učit od Krista na prvním místě, musíme se modlit za to, abychom uměli milovat druhé a aby naše srdce byla naplněna Boží láskou. Modlitba, která je před námi, ukazuje, co přesně to znamená. Podívejme se na ní – jenom rychle – z takového nadhledu.

Apoštol Pavel nejprve ukazuje, ke komu se modlí (v. 14-15). Bůh, před kterým pokleká, je Otec Pána Ježíše Krista, Stvořitel nebe i země i všeho, co je v nich. Následující čtyři verše (16-19) obsahují jádro Pavlovy modlitby. V těch verších je určitý vzorec, který máte ve svých osnovách.

V šestnáctém verši je vlastní obsah modlitby, vlastní prosba, žádost – je to prosba za posilnění, upevnění vnitřního člověka. A následně se dvakrát opakuje, co z toho vyplývá, a k čemu je to dobré: Aby Kristus přebýval ve vašich srdcích – to je důsledek upevnění vnitřního člověka ve v. 17, což směřuje k tomu, že pochopíte rozsah a velikost Kristovy lásky, která se projevuje mezi vámi (v. 18). A ve verši devatenáct je druhý důsledek, jímž je poznání Kristovy lásky k vám samotným, čehož smyslem je, že budete prostoupeni vší plností Boží. Tento cíl, na jehož začátku stojí upevnění vnitřního člověka, vede Pavla k závěrečnému oslavnému chvalozpěvu:

  • Ef 3:20-21 Tomu pak, který působením své moci mezi námi může učinit neskonale víc, než zač prosíme a co si dovedeme představit, jemu samému buď sláva v církvi a v Kristu Ježíši po všecka pokolení na věky věků! Amen.

To je kontext, to je les, v němž se pohybujeme. Dnes jsme v šestnáctém verši, který obsahuje jádro Pavlovy modlitby. Tento jediný verš je tak veliký, že by se nestalo nic, kdybychom v něm zůstali několik týdnů. Dneska si z něj ukážeme tři důležité věci: Především si ukážeme, co apoštola motivovalo k jeho modlitbě – bylo to bohatství Boží slávy, touha vidět Boží slávu, touha oslavit Boha, dále si ukážeme, jakým způsobem se upevňuje vnitřní člověk – je to dílo Ducha svatého. Zde je popsaná nejdůležitější práce Ducha svatého v životě křesťana. A nakonec se podíváme na tu prostou prosbu apoštola – upevnění vnitřního člověka. Pojďme nyní k prvnímu bodu:

I. Bohatství Boží slávy

  • Efezským 3:16 … aby se pro bohatství Boží slávy ve vás jeho Duchem posílil a upevnil ‚vnitřní člověk‘

Moji milí, je fascinující, jak Pavel začíná svou modlitbu. Je cele odevzdán Bohu a Jeho slávě. Boží sláva je motorem Pavlových modliteb, je největší motivací jeho života. Důvodem Pavlovy modlitby není, aby se efezští křesťané cítili dobře, nebo aby se on sám cítil dobře, aby on nebo oni zakoušeli Boží přítomnost nebo Boží moc, ale důvodem jeho modlitby je Boží sláva. Pavel se úplně ztotožňuje s králem Davidem, který v Žalmu 115 volá:

  • Žalm 115:1 Ne nás, Hospodine, ne nás, ale svoje jméno oslav pro své milosrdenství a pro svou věrnost!

Úplně stejně Pavel říká: Pro bohatství Boží slávy, nebo kvůli bohatství Boží slávy, aby se rozhojnila Boží sláva. Nejsou to lidé, koho má Pavel na mysli na prvním místě – přestože se modlí za lidi, ale je to Bůh, kdo stojí v centru jeho modlitby. Je to Bůh, který má být oslaven a vyvýšen. Je to Bůh, jehož sláva má být zjevena skrze naplnění této modlitby. Pavlův život i jeho modlitby se cele soustředí na Boha a na jeho slávu. Je to ostatně výzva, kterou směřuje i ostatním křesťanům. Svatým do Korintu napsal známá slova:

  • 1 K 10:31 Ať tedy jíte či pijete či cokoli jiného děláte, všecko čiňte k slávě Boží.

Mimochodem – vzpomenete si na první kapitolu listu Efezským? Co jsme tam četli? Podívejte se do Písma spolu se mnou. Je zde popsané dílo Boží trojice ve spasení a vždy je zde vysvětleno, k čemu to má vést v životě křesťanů. Bůh Otec nás vyvolil před stvořením světa (Ef 1,3-6) a předurčil nás, abychom rozhodnutím jeho dobroty byli přijati za syny:

  • Ef 1:6 … a chválili slávu jeho milosti, kterou nám udělil ve svém Nejmilejším.

Boží syn nás vykoupil z hříchu a ze smrti svou obětí na kříži – o tom mluví následující verše první kapitoly (v. 7-12) a důvod je znovu vysvětlen ve v. 12:

  • Efezským 1:12  … abychom my, kteří jsme na Krista upnuli svou naději, stali se chválou jeho slávy.

Když jsme uvěřili, tedy když jsme na Krista upnuli svou naději, byla nám vtisknuta pečeť Ducha svatého:

  • Efezským 1:14 … jako závdavek našeho dědictví na vykoupení těch, které si Bůh vydobyl k chvále své slávy.

Pojďme zpátky do třetí kapitoly, kde se Pavel modlí k Bohu a prosí „pro (nebo podle) bohatství Boží slávy“ – to jsou slova, která potřebujeme vysvětlit. Pavel se zaměřuje na Boží slávu a mluví o bohatství Boží slávy. Pavel v listu Efezským mluví několikrát o Božím bohatství. V Ef 1,7 je přebohatá milost, skrze kterou jsme vykoupeni. Ve druhé kapitole jsme četli ta veliká slova:

  • Ef 2:4 Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval…

A zde, ve třetí kapitole, čteme o bohatství Jeho slávy. Všechna ta slova nám ukazují, kdo je Bůh a jak Bůh jedná. A v kontextu předchozích dvou veršů našeho textu, kde se mluví o Bohu, jako o Otci a o Bohu jako o Stvořiteli, můžeme mluvit o překypujícím, přetékajícím Bohu. Bůh na nás vylévá svou přehojnou milost, Bůh nás zahrnuje nezměrným bohatstvím svého milosrdenství, Bůh bude jednat v našich životech, bude upevňovat našeho vnitřního člověka svým svatým Duchem podle bohatství své slávy!

Milovaní, mohli bychom celé kázání věnovat jenom této jediné věci a jedno by nám rozhodně nestačilo na to, abychom vyčerpali Boží bohatství. Takže přidám alespoň ještě jednu myšlenku, a potom budeme pokračovat dále.

Bůh žárlivě střeží svou slávu. Svou slávu nikomu nedá a nebude o svou slávu s nikým dělit. Ústy proroka Izajáše vyhlašuje:

  • Izajáš 42:8 Já jsem Hospodin. To je mé jméno. Svou slávu nikomu nedám, svou chválu nepostoupím modlám.

Odkaz na Boží slávu je spojen s jistotou a nepohnutelností Boha. A k tomu směřuje moje myšlenka – když se Pavel modlí za křesťany a prosí Boha, aby upevnil jejich vnitřního člověka podle bohatství své slávy, je jasné, že to je něco naprosto jistého, je jasné, že to je něco, co Bůh prostě bude dělat. Bůh nenechá žádného křesťana neupevněného. Boží dílo v životě člověka se prostě bude projevovat. Musí se projevovat. Pokud se neprojevuje, žádné není.

Když uříznete strom, můžete na pařezu vidět letokruhy. Podle letokruhů můžete naprosto přesně zjistit stáří stromu, protože každý rok přibyde jeden. V životě stromu nemůže existovat rok, kdy by nepřibyl další letokruh. Někdy mohou ty letokruhy být od sebe dál a někdy mohou být velmi těsně u sebe – je to podle toho, jaký byl rok a jak se tomu stromu dařilo – někdy rostl více a někdy rostl jenom velmi maličko. Ale za každý rok je tam letokruh. Okamžik, kdy nepřibyde žádný letokruh, je okamžikem smrti stromu. Jakmile přestane růst, znamená to, že je mrtvý.

Podobně je to v životě křesťana. Jestliže do něj byl vložen Boží život, poroste. Jestliže neroste, je mrtvý. Jestliže neroste v poznání Boha, v pochopení Kristovy lásky, v lásce k Bohu a v lásce k bližnímu, znamená to, že do něj nebyl vložen život z Boha. Ježíš mluví o tom, že semínko roste samo od sebe – ať hospodář bdí nebo spí. Jestliže je živé, roste a přinese úrodu. Zda to bylo semínko dobré nebo špatné se pozná po ovoci.

Pšenice i koukol rostou spolu. Jejich kořeny jsou propletené dohromady, takže nejde vytrhat koukol, dokud nedojde ke žni. A v jednu chvíli – a klidně i docela dlouhou dobu – mohou vypadat skoro stejně. Proto Pavel říká lidem v korintském sboru, že mnozí z nich nenesou ovoce a nejsou schopní přijímat Boží slovo – musí se znovu učit abecedu Boží řeči. Proto jim Pavel říkal, že dosud patří světu – a to znamená, že nepatří Kristu! Kdyby Pán přišel – nalezl by živou víru ve vašich životech? Víru, která se projevuje činnou, aktivní láskou? To je otázka, kterou si musí klást každý z nás, jak jsme tady. To je otázka, ke které vede náš dnešní text, to je otázka, ke které nás vždycky povede důraz na Boží slávu – je náš život podle bohatství Boží slávy? Takový život je totiž cele:

II. Dílo Božího Ducha

Pavel se modlí za efezské křesťany a spolu s nimi také za nás. Jeho modlitba se může stát naší vlastní přímluvnou modlitbou – jak osobní, tedy modlitbou, kterou se budeme modlit sami za sebe, tak za druhé křesťany:

  • Efezským 3:16 … aby se pro bohatství Boží slávy ve vás jeho Duchem posílil a upevnil ‚vnitřní člověk‘…

Pavel se modlí za dílo Ducha svatého v životech věřících. Je to modlitba, která je vedená a zajištěná bohatstvím Boží slávy. Vykonavatelem této modlitby je třetí osoba Boží trojice – Duch svatý. Pro bohatství Jeho slávy, říká doslova náš text a „skrze Jeho Ducha“. Upevnění vnitřního člověka je dílem Boží milosti. Je to něco, čeho nelze dosáhnout žádným jiným způsobem, žádným lidským prostředkem – je to dílo samotného Boha, Ducha svatého. Chtěl bych na tomto místě zmínit tři věci, které se týkají tohoto díla:

A. Dílo Ducha svatého

Za působení Ducha svatého je dneska vydáváno kdeco. Křesťané se honí za nejrůznějšími zážitky, které někdo vydává za dílo Ducha, ale je to skutečně dílo Božího Ducha? Jak to můžeme poznat? Je to celkem jednoduché – když Ježíš slibuje svým učedníkům, že jim dá Ducha svatého, říká:

  • Jan 15:26 Až přijde Přímluvce, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, jenž od Otce vychází, ten o mně vydá svědectví.

Hlavním úkolem Ducha svatého je vydávat svědectví o Kristu, oslavovat Krista. Cokoliv vede k oslavě Ježíše Krista, je nepochybně dílem Ducha svatého. Ale jakýkoliv důraz na Ducha svatého, který nevede k oslavě Ježíše Krista, je falešný a není opravdovým dílem Ducha svatého. Můžeme to vidět i v našem textu. Bůh skrze Ducha svatého upevní vnitřního člověka:

  • Efezským 3:17 … aby Kristus skrze víru přebýval ve vašich srdcích.

Když Duch svatý udělá svou práci v životě křesťana, Kristus bude vyvýšen a bude skrze víru přebývat v srdci křesťana. Tohle je hlavní práce Ducha svatého v Božích dětech. Je to práce, která je trvalá a věčná. Ježíš řekl svým učedníků, že Duch svatý, kterého jim pošle, s nimi bude navěky (J 14,16). Jestliže je někdo zapečetěn Duchem svatým, je to navěky. Je to právě Duch svatý, kdo působí znovuzrození, je to Duch svatý, kdo křesťana posvěcuje, je to Duch svatý, kdo dovede křesťana až k nebeské slávě a je to Duch svatý, kdo v křesťanovi bude přebývat po celou věčnost. A až dostaneme nové tělo, bude to právě Duch svatý, skrze něhož budeme mít v plnosti podíl na Boží svatosti.

Myslím, že jenom málo rozumíme tomu, co Duch svatý dělá v životě křesťanů. Jedním z důvodů, proč to tak je, je, že ignorujeme vedení Ducha svatého, kterým nás přitahuje do Božího slova a učí nás z něj. Místo toho máme vlastní nápady nebo se díváme na to, jak svět přemýšlí o duchovních věcech a ty potom vydáváme za dílo Božího Ducha. Nemůžeme se pak divit, že tak málo rosteme v poznání Boha, že tak málo rosteme v milosti a v lásce.

Poslechněte si pár veršů, které říká Ježíš o tom, jak v nás bude Duch svatý pracovat, jak bude posilovat a upevňovat vnitřního člověka:

  • Jan 14:26 Ale Přímluvce, Duch svatý, … ten vás naučí všemu …

Duch svatý vyučuje. Jak? Mnozí lidé si myslí, že to dělá nějakým zvláštním, tajemným, mystickým způsobem, že člověku nějak vnukne, co by si měl myslet a jak by měl jednat. Potom můžete vidět lidi, kteří jsou zmítáni svými vlastními pocity a pomalu každou myšlenku, která jim prolétne hlavou, vydávají za vedení Duchem svatým. Tohle by mělo být vyučování Ducha? Poslechněte si, co o tom říká Ježíš:

  • Jan 14:26 … ten vás naučí všemu … a připomene vám všecko, co jsem vám řekl.

Duch svatý vyučuje, ale nedělá to jiným způsobem, než že připomíná, co řekl Ježíš, tedy vede lidi k tomu, co už bylo zjeveno – jinými slovy, vede je do Písma, do zapsaného Božího slova. Právě do toho Slova, které On sám nechal zapsat, které inspiroval. To je hlavní práce Ducha svatého v životech křesťanů. Proč je tedy dnes tak mnoho křesťanů slabých a jsou zmítáni závanem kdejakého učení? Protože nedbají právě na toto vedení a vyučování Ducha svatého, ignorují ho a zaměňují ho za všechno jiné.

Takže Duch svatý zůstává trvale v životech těch, které zapečetil pro Krista a vyučuje je skrze Písmo. To je důležitý důraz našeho verše. Ale musíme jít dál:

B. Moc Ducha svatého

Náš verš doslova říká, aby vám Bůh dal a byli jste pro bohatství Jeho slávy upevněni mocí skrze Jeho Ducha. Je tady řeč o moci Ducha svatého. Pavlík ve svém překladu říká „zmohutnět mocí“ a Žilka mluví o „mocné posile“. Je tady slovo moc, které patří k Duchu svatému, který touto mocí disponuje a touto mocí pracuje v životech křesťanů. V listu Efezským jsme se s tímto slovem už setkali – a to hned třikrát. Poprvé, když byla řeč o Boží moci v nás:

  • Efezským 1:19 … a jak nesmírná je velikost jeho moci vůči nám, kteří věříme v souladu s působením převahy jeho síly. (ČSP)

Jak nesmírná je velikost Jeho moci vůči nám! Je ohromná, protože tato moc nás dovedla k tomu, že věříme a tato moc v nás skrze Ducha svatého působí, že jsme upevňováni v Kristu a jsme posvěcováni podle bohatství Jeho slávy. Podobné – v podstatě stejné – věci říká apoštol Pavel sám o sobě v kap. 3:

  • Efezským 3:7 Jeho služebníkem jsem se stal, když mě Bůh obdaroval svou milostí a působí ve mně svou mocí:

Duch svatý v nás způsobil nové narození, Duch svatý nás vyučuje a uvádí nás do veškeré pravdy (J 16,13) a Duch svatý v nás působí tak, že z celého svého srdce radostně sloužíme Bohu. Jsme upevněni Boží mocí skrze Ducha svatého. Je to dílo, které je nepochybné, protože se děje podle bohatství Boží slávy, děje se skrze Ducha a je působeno Boží mocí. Bůh je přetékající zdroj milosti, moci, slávy i milosrdenství. Podívejte se do závěru naší modlitby:

  • Efezským 3:20 Tomu pak, který působením své moci mezi námi může učinit neskonale víc, než zač prosíme a co si dovedeme představit…

I tato Pavlova je omezená, ubohá a nicotná ve srovnání s velikostí Boží moci, kterou Bůh působí v životech křesťanů. Co tedy Bůh touto svou mocí skrze Ducha svatého v životech křesťanů způsobuje?

C. Upevnění Duchem svatým

Boží slovo na tomto místě používá dvě slova, která by mohla být synonyma. Ale jedno slovo je podstatné jméno a druhé slovo je sloveso. První slovo je moc Ducha svatého a druhé slovo s touto mocí velmi těsně souvisí – je to slovo upevnění (v originále jde o sloveso). Ekumenická Bible překládá obě slova tak trochu nezávisle, když říká „posílil a upevnil“. Myslím, že to není špatný překlad a celkem dobře ukazuje na to, co Bůh dělá v životech křesťanů.

Ale ještě o něco lepší je rozumět tomu, že toto upevnění se děje mocí Ducha svatého. Není to jenom prosté posílení a upevnění, ale je to upevnění mocí. Je to moc Ducha svatého, která upevňuje vnitřního člověka. Posiluje ho, nebo – jak říká Pavlík – zmohutňuje. Jinými slovy – činí ho pevným, nepohnutelným.

Zdůrazňuji to proto, abychom si uvědomili, že se nejedná o ledajaké působení Ducha svatého, ale že toto upevnění se děje mocí Ducha. Je to přemáhající síla, která je usazená v životech vykoupených a která je zachová až do dne slávy. Petr o tom říká, že:

  • 1 Petrův 1:5 … Boží moc vás skrze víru střeží ke spasení, které bude odhaleno v posledním čase.

Tohle je něco, o čem nemáme pochybovat. Náš verš nám přináší jedno ujištění za druhým – pro bohatství Boží slávy – v tom je jistota, že Bůh bude jednat a oslaví se na životech křesťanů. Skrze Ducha svatého – není žádná síla a moc, která by mohla Duchu svatému účinně vzdorovat.

  • Zacharjáš 4:6 Ne mocí ani silou, nýbrž mým duchem, praví Hospodin zástupů.

Duch vane, kam chce. A podle našeho textu jedná mocně a svou mocí upevňuje. Duch svatý buduje životy křesťanů, staví z nich příbytek Boží, spojuje je dohromy, slepuje je láskou, která není z nás, neboť:

  • Římanům 5:5 … Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán.

Vidíte to, křesťané! Jestliže jste se znovu narodili z Ducha svatého, bude ve vás pracovat svou mocí a dovede vás nejenom k oslavení. Nejde jenom o to, že ten, který ve vás započal toto dílo, ho také dokoná (Fp 1,6), ale jde o to, že toto dílo je mocné a bude se projevovat v tomto životě. Proto Písmo mluví o tom, že křesťané jsou solí a světlem – protože Duch svatý je posvěcuje a dává jim sílu stát na pravdě Božího slova a nedělat kompromisy s hříchem a se světem. Proto Boží slovo říká, že křesťané v tomto světě budou zářit jako hvězdy v pokolení pokřiveném a zvráceném (Fp 2,15). Proto prorok Daniel, když mluví o tomto čase, mluví o znovuzrozených:

  • Daniel 12:3 Prozíraví budou zářit jako záře oblohy, a ti, kteří mnohým dopomáhají k spravedlnosti, jako hvězdy, navěky a navždy.

To je dílo Ducha svatého, to je upevnění vnitřního člověka mocí Ducha. A prorok Zacharjáš popisuje vykoupené takto:

  • Zacharjáš 9:16 Tak je Hospodin, jejich Bůh, v onen den zachrání, stádečko svého lidu. Jako drahokamy v čelence budou zářit nad jeho zemí.

Moji milí, jestliže ve vás přebývá Duch svatý, vaše životy nemohou být temné, prázdné, vyprahlé, nebudou jako pustina nebo poušť. Protože když je z výše vylit Duch, poušť se stane sadem a sad bude mít cenu lesa (Iz 32,15).

Ano, můžeme Ducha zarmucovat, můžeme Ho dokonce uhašovat, můžeme ignorovat Jeho vedení a posilování. Potom budeme padat, potom nebude velký rozdíl mezi křesťanem a světem, mezi vykoupeným a zavrženým, ale to není k Boží slávě. V takové chvíli můžeme čekat, že nás náš nebeský Otec bude sice laskavě, ale přísně a pevně vychovávat a káznit. A to nás vede k poslednímu bodu dnešního kázání, v němž si ukážeme, co je posilováno mocí Ducha.

III. Upevnění vnitřního člověka

  • Efezským 3:16 … aby se pro bohatství Boží slávy ve vás jeho Duchem posílil a upevnil ‚vnitřní člověk‘…

Co má Pavel na mysli, když mluví o vnitřním člověku? Než abychom se nějak pokoušeli uhádnout, o co se jedná, abychom nevnášeli do Písma to, co v něm není, abychom se nesnažili vysvětlit ta slova nějakou psychologií nebo lidskou moudrostí, musíme jít do samotného Písma a podívat se na to, co Písmo říká o vnitřním člověku.

To slovo „vnitřní“ se používá na několika místech v Bibli a obvykle jde o to, co je uvnitř – Petr a Jan byli ve vězení – byli uvnitř (Sk 5,23). Ježíš se zjevil Tomášovi po svém vzkříšení uvnitř zavřené místnosti (J 20,26). Pavel říká korintským křesťanům, že mají z církve vyloučit cizoložníka, který je nyní „uvnitř“ církve. Podobně v Ř 7 mluví Pavel o zákoně, který je uvnitř něj samotného, v jeho srdci a v jeho mysli a staví ho do protikladu s vnějším zákonem, který ovládá jeho údy (Ř 7,22-23.25). Později mluví o tom, že se máme proměňovat „obnovou své mysli“ (Ř 12,2). To je vnitřní proměna, která se nakonec ukáže i navenek – promítne se do veškerého jednání, chování, služby, do celého způsobu života křesťana. Proto Pavel říká, že přinášení sebe sama na oltář Bohu je naše pravá bohoslužba.

Víte, křesťané se někdy snaží spojit nespojitelné a rozdělit nerozlučné. Snaží se rozdělit člověka na nějaké části – nejčastěji na tělo, duši a ducha. Ale ačkoliv Písmo používá tato slova, nikde nám neříká, že bychom měli člověka takto rozdělovat. Člověk je před Bohem vždycky jenom jeden, celý člověk. Jediné rozdělení, které můžeme udělat, je v našem verši. Vnitřní člověk a vnější člověk. Vnitřní člověk, který se den za dnem obnovuje – protože v něm svou mocí působí Duch svatý a posiluje ho, a vnější člověk, který hyne. Nakonec dojde k oddělení těchto dvou částí člověka – tělo křesťana se obrátí v prach a vnitřní člověk, který v tu chvíli bude celým člověkem, bude s Kristem. Ale je to jenom dočasný stav, protože přijde ten slavný den, pro který nás Boží Duch uchovává, a my dostaneme nové tělo, duchovní tělo – potom už nebude vnitřní a vnější člověk, ale bude jenom jeden, naprosto kompaktní a celistvý člověk.

Tím vnitřním člověkem zde není myšleno nové stvoření, ale to, co zbyde, když se naše tělo obrátí v prach. Je to naše vnitřní já, které zahrnuje jak srdce, tak mysl, zahrnuje emoce, pocity, vnímání, zahrnuje nějakou formu mimotělní existence. Velmi jednoduše je to shrnuto v následujícím verši – Pavel se modlí, aby se mocí Ducha posílil vnitřní člověk, což znamená:

  • Efezským 3:17 … aby Kristus skrze víru přebýval ve vašich srdcích.

Srdce – biblicky to je souhrný výraz pro vnitřního člověka. Souvisí jak s pocity, tak s vůlí, tak i se silou. Takže když se Pavel modlí, aby se posílil náš vnitřní člověk, modlí se za to, abychom byli z moci Ducha svatého posilováni ve víře a abychom rostli v poznání Krista. To je dílo Ducha svatého – oslavovat Krista. Modlí se za to, abychom víc a víc stáli na pevném základě, abychom byli nepohnutelní a pevně zakotvení. Podobná modlitba, jako je ta naše, je zapsaná v listu do Kolosis – víte, že to je dvojče listu Efezským. Čteme tam:

  • Koloským 2:6-7 Žijte v Kristu Ježíši, když jste ho přijali jako Pána. V něm zapusťte kořeny, na něm postavte základy, pevně se držte víry, jak jste v ní byli vyučeni, znovu a znovu vzdávejte díky.

Buďte vybudováni, stůjte pevně, nedejte se zviklat – a když se o to bude snažit svět nebo ďábel, když bude chtít vnést pochybnosti do vašeho života, strach, zmatek, únavu, hořkost, nechuť nebo cokoliv dalšího, pamatujte, že Duch svatý ve vás působí svou mocí. To jsou chvíle, kdy je potřeba jít do Písma a k modlitbě, kdy potřebujeme slyšet povzbuzení od Ducha svatého – a to můžeme slyšet právě skrze Slovo, které On sám nechal zapsat. To je způsob, jak se bude budovat a posilovat váš vnitřní člověk. Vaše mysl bude proměňovaná Božím slovem, porostete v poznání Boha a v pochopení Kristovy lásky, vaše srdce bude víc a víc hořet láskou k Pánu Ježíši a touhou sloužit Kristu tím, že budete velmi prakticky a konkrétně prokazovat lásku bratřím a sestrám v církvi. To je vlastní obsah modlitby apoštola Pavla. A to je i moje modlitba za vás. Modlím se za to, aby vás Duch svatý posiloval a upevňoval svou mocí, aby vám před oči stále kladl Ježíše Krista, toho ukřižovaného a zmrtvýchvstalého. Aby Kristus byl tím nejdůležitějším ve vašem životě, aby byl skutečně na prvním místě a všechno odstatní daleko, daleko za ním.

  • Judův 20-21 Ale vy, milovaní, budujte svůj život na přesvaté víře, modlete se v Duchu svatém, uchovejte se v lásce Boží a očekávejte milosrdenství našeho Pána Ježíše Krista k věčnému životu.

Amen. 

Rok

Osnova kázání