Sjednoceni s Kristem (Ef 2,5-6)

Kdo je v Kristu…

Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 7. září 2014

Pokoj vám a milost, milí svatí. Před námi je text z listu Efezským ze druhé kapitoly. Jedná se o dva verše, které jsou životně důležité pro každého křesťana. Ukazují totiž na naprostý základ křesťanského života. Budeme ale číst text od prvního do desátého verše druhé kapitoly a potom budeme soustředit svou pozornost na pátý a šestý verše.

  • Efezským 2:5-6 …probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy. Milostí jste spaseni! Spolu s ním nás vzkřísil a spolu s ním uvedl na nebeský trůn v Kristu Ježíši.

Moji milí, před námi je ohromný text a my v něm budeme muset ještě nějakou dobu zůstat, protože obsahuje to nejdůležitější, co se týká křesťanského života, samotného základu křesťanství. V tomto textu se hned třikrát opakuje „spolu s Kristem“. Spolu s Ním nás oživil, spolu s Ním nás vzkřísil a spolu s Ním nás uvedl na nebeský trůn. Tady je řeč o společenství, o spojení, o sjednocení s Kristem. A toto je nejdůležitější věc, která se týká křesťanů – jsme sjednoceni, spojeni s Kristem.

Dneska se zaměříme na tento jediný aspekt, který je v našem textu. Ukážeme si jeho důležitost a závažnost, ukážeme si jeho aktuálnost a vitalitu, protože se nejedná jenom o nějakou teorii, není to jenom učení, kterým bychom si mohli naplnit hlavu, ale je to živá a život přinášející doktrína, která má dopad na celý křesťanský život a nakonec se podíváme právě na tento dopad, tedy na některé aplikace, které z našeho spojení s Kristem vyplývají.

I. Sjednoceni s Kristem

Boží slovo tady opakuje, že se s námi něco událo společně s Kristem. Spolu s Ním jsme se stali živými. Byli jsme duchovně mrtví (v. 1), ale s Kristem jsme byli obživeni, povoláni k životu a žijeme. Spolu s Kristem jsme byli také vzkříšeni – dříve jsme chodili v hříších a vinách podle běhu tohoto světa a podle vládce nadzemských duchů (v. 1-2), ale nyní jsme vzkříšeni spolu s Kristem. A to neznamená nic jiného, než že jsme spolu s ním také zemřeli. Čemu jsme zemřeli? Starému způsobu života, zemřeli otroctví hříchu a stali jsme se otroky spravedlnosti, zemřeli jsme tomuto světu a stali jsme se občany nebe, Božího království. Naše občanství už není zde, ale je u Boha a v Něm.

Viděli jsme také, že jsme žili pod vládou svého sobectví, sobeckých vášní, žádostí těla, žádostí mysli, byli jsme dětmi hněvu, propadlí Božímu soudu, tak jako ostatní (v. 3). Ale nyní jsme spolu s Kristem posazeni v nebesích v Kristu Ježíši. Co to znamená? Neznamená to nic jiného, než jsme četli:

  • Efezským 1:20-22 …posadil po své pravici v nebesích, vysoko nad všechny vlády, mocnosti, síly i panstva, nad všechna jména, která jsou vzývána, jak v tomto věku, tak i v budoucím. ‚Všechno podrobil pod jeho nohy…‘

Jak tedy máme rozumět tomu, že jsme sjednoceni s Kristem?

A. Duchovně

První věc, kterou můžeme z našeho oddílu vidět, nám ukazuje, že v tuto chvíli jsme s Kristem sjednoceni duchovně. Je to patrné od prvního verše druhé kapitoly, kde jsme četli, že jsme byli mrtví v hříších a vinách. Druhý verš to velmi jasně podtrhuje, zvlášť v ekumenickém překladu, kde stojí, že když jsme byli takto mrtví, tak jsme žili… Je to paradox a kontrast, který nás musí bít do očí. Je zcela zřejmé, že jsme nebyli mrtví fyzicky, ale duchovně. A to znamená, že jsme byli naprosto oddělení od Boha a od života, který je v Bohu. Když si tohle uvědomíme, tak vidíme, že to jenom podtrhuje kontrast, který je vyjádřen na začátku čtvrtého verše velikým zvoláním: „Ale Bůh…“

Celý oddíl, který máme před sebou, mluví o našem duchovním stavu. Mrtví synové vzdoru a děti hněvu. Boží hněv se už nyní zjevuje z nebe proti nepravosti a bezbožnosti lidí, ale my ho vidíme především v tom, co nám o něm říká Bible. A poslouchejte dobře:

  • Ř 1:26-27 Proto je Bůh vydal v moc hanebných vášní. Jejich ženy zaměnily přirozený styk za nepřirozený a stejně i muži zanechali přirozeného styku s ženami a vzplanuli žádostí jeden k druhému, muži s muži provádějí hanebnosti a tak sami na sobě dostávají zaslouženou odplatu za svou scestnost.

Víte, co to je? To je duchovní dopad Božího hněvu. O dva verše dále čteme:

  • Římanům 1:29-31 Jsou plni nepravosti, podlosti, lakoty, špatnosti, jsou samá závist, vražda, svár, lest, zlomyslnost, jsou donašeči, pomlouvači, Bohu odporní, zpupní, nadutí, chlubiví. Vymýšlejí zlé věci, neposlouchají rodiče, nemají rozum, nedovedou se s nikým snést, neznají lásku ani slitování.

To je přesně to, co vidíme kolem sebe, v naší vlastní společnosti. A Boží slovo jasně říká, že toto je projev Božího hněvu. Nemusíme čekat oheň z nebe – stačí se podívat na lidské srdce. Naší společnost nezlepší lepší zákony, více sociálních aktivit ani ekonomický růst – jenom Boží smilování. Musíme se modlit, aby Bůh odvrátil svůj hněv. Když se vrátíme k našemu tématu, vidíme, že projevy Božího hněvu jsou v tuto chvíli především duchovní.

V historii se někdy Boží hněv projevil i fyzicky (a ještě to je i nyní a bude na konci věků). Když Áronovi synové přinesli před Hospodina cizí oheň, vyšlehl oheň od Hospodina a spálil je. Když se Dátan vzbouřil proti Mojžíšovi, otevřela se země a pohltila jeho samotného, jeho rodinu i všechny, kdo se vzbouřili spolu s ním. Když Ananiáš a Safira lhali Duchu svatému, jeden i druhý padli na místě a byli mrtví. Bůh nemusí čekat na den soudu. Přesto vidíme, že v tuto chvíli jedná s člověkem především v duchovní rovině.

Právě tak, jako jste byli duchovně mrtví, duchovně vás obživil. Vaším vládcem byl v duchovní oblasti ďábel, ale Bůh vás vzkřísil a tak vás vytrhl z jeho moci a přenesl pod vládu svého milovaného Syna. Byli jsme dětmi hněvu a topili jsme se v bažině hříchu, ale Bůh nás vyzdvihl na nebeský trůn v Kristu Ježíši. Fyzicky jste stále v těle, které je propadlé hříchu a jednoho dne toto tělo zemře. Ale duchovně jste živí.

Je důležité, abychom porozuměli tomu, že mluvíme o duchovních skutečnostech. Pokud tomu totiž neporozumíme, tak se snadno dopustíme závažných omylů. Mluvíme o duchovním životě, který do nás Bůh vložil, mluvíme o duchovním vzkříšení – to je první vzkříšení, jak o něm mluví apoštol Jan ve Zjevení 20 a jak o tom mluví Pán Ježíš Kristus:

  • Jan 5:21 Jako Otec mrtvé křísí a probouzí k životu, tak i Syn probouzí k životu, které chce.

Mluvíme také o tom, že jsme duchovně posazeni spolu s Kristem v nebesích. V určitém slova smyslu to je tak, jako bychom byli v tuto chvíli rozděleni. Tělesně jsme tady, ale duchovně jsme u Pána. Tělesně umíráme, navenek hyneme, ale vnitřně, duchovně, se den ze dne obnovujeme. Proto neklesáme na mysli, říká Písmo ve 2. Korintským 4,16. Víme totiž, že přijde den, kdy budeme definitivně sjednoceni – jak sami se sebou – vnitřní a vnější člověk už nebude oddělen, ale bude spojen do jednoho jediného, tak také s Kristem. Nebudeme s Ním jenom duchovně, ale také fyzicky – jako celistvý, kompletní člověk. A bude to dokonalé společenství, jaké nemáme nyní, jaké neměli ani učedníci, přestože na Pána svýma očima hleděli, rukama se Ho dotýkali a na vlastní uši slyšeli Jeho slova. Proto se těšíme na Pánův příchod a druhé vzkříšení, tedy vzkříšení těla, které je s příchodem Krista spojené.

Vidíme tedy, že naše sjednocení s Kristem je v tuto chvíli duchovní. Jak ale dále máme rozumět tomu, že jsme sjednoceni s Kristem? Jsme sjednoceni:

B. Objektivně

Tedy skutečně, pravdivě, reálně. Je to způsob, jak se někteří lidé dívají na tento oddíl – nemyslím si, že to je nejlepší způsob a za chvíli si to vysvětlíme. Ale nejprve se podívejme na to, co to znamená, když řekneme, že jsme s Kristem sjednoceni objektivně. Mohli bychom říci, že to tak je, protože to je Boží dílo, protože to je přesně to, co Bůh udělal. O tom konec konců náš oddíl je – Bůh nás oživil, vzkřísil, posadil na nebesa. To je cele Boží dílo a my o tom nemusíme a ani bychom neměli nijak pochybovat. Jde jen o to, abychom porozuměli, v jakém slova smylu se to stalo. Klíčem tady je osoba Ježíše Krista. Jsme připojeni ke Kristu, jsme zahrnuti do Jeho těla, jsme Duchem svatým vekřtěni do Těla Kristova – to je, co se stalo při znovuzrození. Duch svatý nám dal život, zapečetil nás a verkřtil nás do Krista – to všechno v jediném okamžiku. Jsme sjednoceni s Kristem a v Kristu.

Boží slovo nám říká, že On je druhý, poslední Adam. První Adam byl ten, který byl stvořen Bohem a postaven do zahrady v Edenu. V něm jsme byli my všichni, kteří z něj pocházíme. A pochází z něj úplně každý. Proto čteme, že:

  • Římanům 5:12 Skrze jednoho člověka totiž vešel do světa hřích a skrze hřích smrt; a tak smrt zasáhla všechny, protože všichni zhřešili.

Adam byl zástupcem všech, kteří byli v něm, a svým hříchem tak všechny vnesl pod Boží soud. Všichni Adamovi potomci se rodí jako hříšníci, duchovně mrtví ve svých vinách a hříších. Ale je tady druhý Adam – Ježíš Kristus. Nebyl stvořen, ale je zplozen z Boha ve věčnosti. Nikdy neexistoval čas, kdy Boží syn neexistoval. A když se naplnil stanovený čas, vzal na sebe lidské tělo a stal se jedním z lidí, stal se služebníkem, Boží slovo říká, že na sebe vzal podobu otroka. Stal se jedním z lidí – a ačkoliv se narodil z Marie, byl počat Duchem svatým, a proto se narodil svatý a nikoliv hříšný, jako všichni ostatní. Jeho jediným cílem bylo oslavit svého nebeského Otce a navždy přivést k dokonalosti ty, které posvěcuje (Žd 10,14).

Stal se jedním z lidí, stal se zástupcem všech, kteří jsou v Něm, a na svém těle přinesl oběť za jejich hříchy. Známe ta známá slova z kříže: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ (Mt 27,46). Všechny hříchy těch, kdo jsou v Něm, byly vloženy na Něj a On za ně na svém těle nesl Boží hněv. To nebyla bolest způsobená železnými hřeby, které probily Jeho ruce a nohy, která by Ho donutilo takto volat, to nebylo římské bičování ani posměch velekněží a zákoníků, ale byla to tíha a hrůza našeho hříchu, která na něj dolehla a která vedla k tomu, že Jeho nebeský Otec, s Nímž měl společenství od věčnosti, od Něj kvůli našemu hříchu odstoupil a vylil na Něj svůj strašlivý hněv. Boží Syn zakusil smrt místo nás. A tak nás vykoupil. Poslouchejte pozorně, milovaní!

  • Ř 5:17 Jestliže proviněním Adamovým smrt se zmocnila vlády skrze jednoho člověka, tím spíše ti, kteří přijímají hojnost milosti a darované spravedlnosti, budou vládnout v životě věčném skrze jednoho jediného, Ježíše Krista.

Všichni, kdo byli v Adamovi – tedy celé lidstvo, zakusili a zakouší totéž, co Adam: bídu hříchu, otroctví sebestřednosti a pýchy, vládu satana, lákání světa a nakonec odsouzení Boží. Všichni, kdo jsou v druhém Adamovi, tedy v Kristu, zakouší totéž, co Kristus – ukřižování vlastního tělo, nový život, vzkříšení a vyvýšení, oslavení, tedy posazení na nebeský trůn v Kristu Ježíši. Proto apoštol Pavel může napsat následující:

  • Ga 2:19-20 Jsem ukřižován spolu s Kristem, nežiji už já, ale žije ve mně Kristus.

Cokoliv udělal Adam, se vztahuje na všechny, kdo jsou v Adamovi. Co udělal Kristus, se vztahuje na všechny, kdo jsou v Kristu. Proto mluvíme o tom, že kdo je v Kristu, je nové stvoření. Proto Pavel říká, že nezáleží na vnějších věcech – na obřezanosti nebo neobřezanosti těla, ale na novém stvoření (Ga 6,15).

  • Římanům 5:18  A tak tedy: Jako jediné provinění přineslo odsouzení všem [všem, kteří jsou v Adamovi], tak i jediný čin spravedlnosti přinesl všem [všem, kteří jsou v Kristu] ospravedlnění a život.

Kdo je v Kristu, je ospravedlněn a má život. A všimněte si ještě jedné věci, než půjdeme dál. Všechna slovesa v našem textu jsou v minulém čase. Už se to stalo. Kdy k tomu došlo? Kdy jsme se dostali do Krista? Jak jsme byli v tom objektivním smyslu připojeni a připoutáni ke Kristu? Podívejte se zpátky do:

  • Efezským 1:4 V něm [v Kristu] nás již před stvořením světa vyvolil, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří.

Před stvořením světa Bůh určil prvního Adama, aby byl praotcem všeho lidstva. Z něj bylo stvořeno úplně všechno lidstvo, včetně Evy. Úplně stejně před stvořením světa Bůh určil druhého Adama, vyhlédl Beránka, aby byl smírnou obětí pro všechny, kdo jsou v Něm. Všem, všem, kdo jsou v Kristu, přinesla Jeho oběť ospravedlnění a život. Proto musí znít ta klíčová otázka, kterou neustále opakujeme: Jsi v Kristu? Jsem v Kristu? Odpověď na tuto otázku je totiž odpovědí na otázku, zda je člověk křesťan, či nikoliv. A to nás vede k dalšímu bodu, protože nejde jenom o to, co se objektivně stalo na kříži, ale celý náš oddíl ukazuje na to, že musíme těmto věcem rozumět velice:

C. Osobně

To je další způsob, jak musíme rozumět našemu sjednocení s Kristem, a je to přesně to, co má na mysli apoštol v našem oddíle – je to naše zkušenost, je to hluboké, osobní, intimní, mystické spojení s Ježíšem Kristem. To jsou ona slova apoštola Pavla z Ga 2,20: Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus! To je vyznání každého křesťana. Pokud toto nemůžete vyznat, musím vám sdělit velmi vážnou zprávu – máte velký problém a čelíte strašlivému nebezpečí. Jste v rukou rozhněvaného Boha, jehož hněv se zjevuje z nebe proti nepravosti a bezbožnosti lidí. Musíte utéct před Božím hněvem – a jediným místem, kam můžete utéct a kde budete skutečně v bezpečí, je Ježíš Kristus. Jenom když budete v Něm, budete skutečně bezpeční. Jenom v Něm bude vaše budoucnost zajištěna pro věčnost.

Boží slovo tady popisuje osobní zkušenost křesťana. Křesťan je vitálně, životně spojen s Kristem, jako je větev spojená s kmenem. Křesťan čerpá život od Krista, zakusil moc a sílu nového života – toho života, který je ve vzkříšeném Pánu. Křesťan byl vzkříšen k novému životu spolu s Kristem – to je něco, co vyznáváme ve křtu, je to skutečnost, která předchází křtu a křest ve vodě je jejím veřejným dosvědčením a vyznáním.

  • Ř 6:4 Byli jsme tedy křtem spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom - jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých slavnou mocí svého Otce - i my vstoupili na cestu nového života.

Byli jsme sjednoceni s Kristem v Jeho smrti, a byli jsme s Ním sjednoceni také v Jeho vzkříšení. To je vyznání všech, kteří se nechali pokřtít na vyznání své víry v Pána Ježíše Krista. Zakusili ve svém vlastním životě moc Kristovy smrti – zemřeli hříchu, zákonu, Božímu soudu a zakusili moc Kristova vzkříšení. Už neotročíme hříchu, ale žijeme pro spravedlnost. Měli jsme svobodu od spravedlnosti (Ř 6,20), ale nyní žijeme jako služebníci spravedlnosti, protože jsme přijali život od Boha, skrze věčné a živé Boží slovo jsme se z moci Ducha svatého nově narodili k živé naději. Byli jsme spolu s Kristem posazeni v nebesích a to znamená, že jsme dostali moc přemáhat pokušení, hřích a naší tělesnou přirozenost mocí Ducha svatého.

Milovaní, mluvíme tady o zkušenosti, která byla popsaná v první kapitole tohoto listu: Když jste uslyšeli slovo pravdy, evangelium o svém spasení a uvěřili mu… (Ef 1,13). Tato zkušenost je možná jenom a jedině díky Boží moci, jak jsme to viděli dále v první kapitole:

  • Efezským 1,19 …a jak nesmírná je velikost jeho moci vůči nám, kteří věříme v souladu s působením převahy jeho síly. (ČSP)

Věříme podle, a v souladu s působením převahy Jeho síly. To je nesmírná velikost Boží moci. To je moc, která Krista vzkřísila z mrtvých a touto mocí jsme byli obživeni, vzkříšeni a posazeni s Kristem v nebesích také my.

V našich vlastních životech začíná tato zkušenost přesně tam, kde začíná druhá kapitola listu Efezským – pochopením toho, že jsme mrtví v hříchu, že jsme neschopní sami o sobě dosáhnout života, vysvobodit se z otroctví hříchu a spoutanosti ďáblem a světem. Už toto pochopení samotné je dílem Ducha svatého v nás, protože přirozený člověk není schopen porozumět věcem Božího Ducha (1K 2,14). Duch svatý pracuje v našich životech a dává nám porozumět hloubce naší hříšnosti a ukazuje nám na dílo Pána Ježíše Krista. To je způsob, jak nás Otec přitahuje k Synu. Právě tak o tom mluvil Pán Ježíš Kristus:

  • J 6:44 Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mě poslal.

To je ta chvíle, kdy jsme zastaveni uprostřed pádu do propasti Božího soudu a najednou žasneme nad slovy: „Ale Bůh…“ Do této chvíle jsme byli Božími nepřáteli a cokoliv spojeného s Bohem v nás vyvolávalo odpor a všechno se v nás bouřilo, ale najednou vidíme, že Bůh je bohatý v milosrdenství a zamiloval si nás velikou láskou (Ef 2,4). Láskou tak velikou, že:

  • Jan 3:16 … dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.

Toto je zkušenost každého křesťana. Pokud někdo nezakusil odpornou hrůzu lidského hříchu a s ní spojenou jistotu Božího odsouzení, neuviděl velikost Boží lásky, která je v Kristu Ježíši a neuvěřil, že to je jediná cesta k životu a k vysvobození, můžeme si být naprosto jistí, že takový člověk je ještě ve svých hříších a spěje vstříc Božímu soudu. Takový člověk může mít sebelepší náboženství, ale nemá život spolu s Kristem, může dělat sebelepší skutky, ale nejsou to skutky spravedlnosti, které mají svůj původ ve vzkříšení spolu s Kristem, může dělat mnoho náboženských věcí, ale nemá živý vztah a společenství s Kristem, protože není spolu s Ním posazený v nebesích. To nás vede k druhému bodu dnešního kázání:

II. Bez Krista nemáme nic

Milé sestry, milí bratři, tady je samotný základ celého křesťanství, který musíme pochopit. Kdo je v Kristu, je křesťan, kdo není v Kristu, není křesťan. Nelze být křesťanem a nebýt v Kristu. Stejně tak nelze být v Kristu a nebýt křesťanem.

Existuje názor, a v současnosti ho zastává spousta lidí v celém evangelikálním spektru, že sjednocení s Kristem je jenom nějaký přídavek ke křesťanskému životu nebo podmínka na cestě následování Krista. Tedy že se stanete křesťany a potom (jako něco navíc) budete sjednoceni s Kristem, potom budete – nebo také nebudete v Kristu. A podle toho, zda jste nebo nejste v Kristu, buď ponesete, nebo neponesete ovoce víry. Často jsou citována Pánova slova:

  • Jan 15:4-6 Zůstaňte ve mně, a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li při kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li při mně. Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic. Kdo nezůstane ve mně, bude vyvržen ven jako ratolest a uschne; pak ji seberou, hodí do ohně a spálí.

Je pravda, že Ježíš tato slova říká svým učedníkům. Mohlo by to skutečně vypadat tak, že člověk bude učedníkem a může zůstávat nebo také nemusí zůstávat v Kristu. Podle toho ponese nebo neponese ovoce. Ale když se podíváte důkladně do tohoto textu, nemůžete nevidět, že jsou tady jenom dva stavy, dvě skutečnosti, dva popisy, dva druhy větví – ty které nesou ovoce a ty které nenesou ovoce. Ty, které nesou ovoce, jsou spojené s kmenem, ty, které nenesou ovoce, jsou oddělené od kmene. Ty, které nesou ovoce, jsou živé, protože jsou napojené na kmen a společně s kmenem budou také žít, ty, které nenesou ovoce, jsou mrtvé, suché a budou spáleny ohněm. Ty, které čerpají život z kmene, jsou živé stejně jako kmen, nesou ovoce, což je známka jejich života a v kontextu našeho textu v Ef 2,6 je to důkaz jejich duchovního vzkříšení, jsou napojené na kmen – a nemůže to být jinak. Kde je kmen, tam budou také ony – právě tak jsme byli posazeni s Kristem v nebesích.

Ježíš tato slova říká učedníkům a chce, aby rozuměli tomu, že jsou jenom dvě možnosti – buď budete v Kristu a budete mít život a to znamená, že ponesete ovoce – tedy to, že jste v Kristu, se pozná po ovoci, nebo nebudete v Kristu, a to znamená, že budete spáleni v plamenech ohnivého jezera. Není žádný mezistav, není nic mezi tím. Sjednocení s Kristem není nějaký vyšší stupeň křesťanského života, to není něco pro duchovní hrdiny a borce, zatímco pro nás, obyčejné křesťany je to něco vzdáleného. Nic takového! Křesťan je ten, kdo je v Kristu. Kdo není v Kristu, kdo není spojený s Kristem, není křesťan, neponese ovoce, nemá život spolu s Kristem, nebyl duchovně vzkříšen k životu ve spravedlnosti, nemá společenství s Kristem v nebesích, není Kristovou ovečkou, ale kozlem, který bude vyhnán a navěky zatracen.

Máme před sebou životní pravdu o sjednocení s Kristem. Křesťané, jste bytostně spojeni s Ježíšem Kristem, jste součástí Jeho těla! Můj malíček je součástí mého těla. Je to jenom malý prst, ale je spojený s celým tělem. Kamkoliv se hne mé tělo, tam se také hne můj malíček. Cokoliv se stane mému tělu, bude mít dopad také na každý úd mého těla. A cokoliv se stane jednomu údu, děje se celému tělu. To je naše bytostné spojení s Kristem. Jsme Jeho součástí, protože jsme součástí Jeho těla. A to také znamená, že žádný křesťan nemůže existovat bez Těla Kristova, bez ostatních křesťanů.

Potřebujeme opravdu dobře rozumět tomu, co to znamená křesťan, kdo je křesťanem podle Písma. Proto je náš text v listu Efezským tak zásadní. Pojďme zpátky do Efezským 2 a podívejme se několik aplikací.

III. Život v Kristu

Chtěl bych zmínit alespoň dvě věci, které přímo vyplývají z našeho sjednocení s Kristem. Viděli jsme, že jsme s Ním bytostně spojeni. A to, co chtěl apoštol Pavel zdůraznit, když popisoval toto spojení s Kristem, byla:

A. Jistota

První významové sloveso v tom dlouhém souvětí, které máme před sebou (v. 1-7 nebo 1-10) je až v pátém verši. A spolu s ním jsou tam hned dvě další v šestém verši. Všechna tato slovesa jsou v minulém čase. Bůh nás oživil, Bůh nás vzkřísil, Bůh nás vyvýšil. Totéž čteme na jiném místě Písma:

  • Římanům 8:30 …které předem určil, ty také povolal; které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také uvedl do své slávy.

Boží dílo je dokonané. Bůh udělal všechno. Někdy křesťané říkají, že Bůh udělal svůj díl a nyní musíme udělat my ten svůj. Myslím, že minule jsme si to vysvětlili docela jasně. Podívejte se do našeho textu: Bůh vás obživil, Bůh vás vzkřísil, Bůh vás posadil spolu s Kristem v nebesích! Co bychom na tom mohli udělat my? Jak bychom mohli k něčemu takovému přispět? Veškerý náš příspěvek na tomto díle je náš hřích, který Kristus vnesl na kříž Golgoty. Nemáme nic jiného, co bychom mohli přidat. Celé spasení je z Boha a je dokonale a cele Božím dílem. Jenom tak může dokonale oslavovat našeho Spasitele a Vykupitele. Jenom tak v něm také můžeme nacházet jistotu.

Protože spasení záleží cele na Bohu, můžeme pokojně spočinout v Jeho díle.

  • Matouš 11:28 Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.

To je evangelium. To není o šíleném náboženském úsilí, ale pokojném spočinutí v Kristu. On dává odpočinutí našim duším (Mt 11,29). Spočiňte v Něm, dívejte se na Něj, syťte se Jeho životem a Jeho slovem jako chlebem, užívejte si společenství a sjednocení s Ním, protože nikdo a nic vás nemůže oddělit od Boží lásky, která je v Kristu Ježíši (Ř 8,39). Druhou věcí, která vyplývá z našeho spojení s Kristem, je:

B. Svatost

V prvních třech kapitolách listu Efezským apoštol klade teologické základy našemu pochopení, co to je křesťanství, co je to církev a kdo je to křesťan. Od čtvrté kapitoly potom mluví o praktických dopadech tohoto učení. Začíná slovy:

  • Efezským 4:1-2 Proto vás já, vězeň kvůli Pánu, prosím, abyste tomu povolání, kterého se vám dostalo, dělali čest svým životem…

Protože jste sjednoceni s Kristem, máte žít tak, jako žil On. Ale víte co? My nikdy nemůžeme žít, jako žil On, sami ze své síly. Žádný člověk to nedokáže. Žít jako Kristus může žít jenom Kristus. A tohle dobrá zpráva, která vyplývá z našeho dnešního textu – jsme sjednoceni s Kristem, On žije v nás. Jestliže jste s Ním spojeni v životě, vzkříšení a posazení v nebesích, jestliže jste v Kristu, On bude žít svůj život skrze vás. Znamená to, že přestane pokušení? Ne! Znamená to, že oslabí naše sobectví, zmizí žádosti našeho těla a naší mysli? Nic takového! Jsme spaseni ve stejném těle, v jakém jsme se narodili – v těle propadlém hříchu. Ale mocí Ducha svatého, mocí Kristova života v nás nyní přemáháme žádosti těla i mysli, bojujeme s pokušením a hříchem, jsme schopni se vzepřít ďáblu a přiblížit se k Bohu, už nemusíme milovat svět a nechat se jím řídit. Nyní jsme v Kristu! Proto s radostí vyznáváme, že:

  • Ř 8:1 Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši.

Amen.

Rok

Osnova kázání