Toto je můj milovaný Syn! (Lk 3,15-38)

Už drží v ruce lopatu, aby pročistil svůj mlat

Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 4. května 2008

Dobrý den. Zdravím vás všechny, kteří jste přišli oslavovat Pána do našeho společenství. Je to veliká výsada, že se můžeme společně scházet a vzdávat Pánu chválu a také otevírat Jeho Slovo. Přinášeli jsme teď Bohu oběť chvály, kterou mu máme přinášet, a jsou další oběti, které máme přinášet - oběti štědrosti a vděčnosti, které se týkají materiálních věcí. A Bible mluví o tom, že takové oběti se Bohu líbí (Žd 13,15-16). To je něco, o čem jsme mluvili minulý týden v souvislosti se službou Jana Křtitele.

  • Lukáš 3,11 Kdo má dvě košile, ať dá tomu, kdo žádnou nemá, a kdo má jídlo, ať udělá totéž.

V úterý při studiu tohoto textu jsme diskutovali o tom, jak to má prakticky vypadat. Co s lidmi, kteří nás chtějí zneužívat nebo využívat naší dobrotu? Jak se k tomu máme jako křesťané postavit? Ukázali, že v Božím Slově můžeme najít moudrosti do těchto věcí a dnes chci ještě několik textů připomenout.

  • Přísloví 3,27-28 Neodpírej dobrodiní těm, kteří je potřebují, je-li v tvé moci je prokázat. Neříkej svému bližnímu: "Jdi a přijď zase a dám ti to zítra", když to máš s sebou.

To je to, o čem jsme mluvili v úterý - abychom svými spekulacemi nakonec nedošli k tomu, že nebudeme prokazovat milosrdenství vůbec.

  • Přísloví 24,11-12 Vysvoboď ty, kdo jsou vlečeni na smrt; což se neujmeš těch, kdo se potácejí na popravu? Řekneš-li: "My jsme to nevěděli", což ten, který zpytuje nitro, tomu nerozumí? Ten, který chrání tvůj život, to neví? On odplatí člověku podle jeho činů.

Bůh se dívá do nitra člověka a chce také vidět, jestli jeho víra má nějaký dopad na jednání nebo jestli jsou to jenom prázdná slova. Poslední text z knihy Přísloví:

  • Přísloví 19,17 Hospodinu půjčuje, kdo se nad nuzným smilovává, on mu odplatí jeho dobročinnost.

Srdce, které se slitovává, si otevírá nebeský účet. Bůh sám mu odplatí jeho dobročinnost. Minulý týden jsme mluvili o službě Jana Křtitele. Byla to veliká a mocná služba. Byla to služba, kterou církev potřebuje v každé době, protože Jan ve své službě zdůraznil nutnost obrácení se ke Kristu, nutnost posvěceného života - pamatujete:

  • Lukáš 3,8 Raději neste ovoce odpovídající vašemu pokání, než abyste říkali: `Máme otce Abrahama.‘ Říkám vám, že Bůh může Abrahamovi vzbudit potomky z tohoto kamení!

A Jan nejenom, že zdůraznil nutnost nesení ovoce, ale také v tom všem ukazoval na Krista. Dnes budeme pokračovat v Lukášově evangeliu a soustředíme se na ten další aspekt služby Jana Křtitele - podíváme se na to, jak se díval na Krista. A uvidíme také, jakého Krista nám představuje Lukáš ve svém evangeliu. Budeme společně číst z Lukášova evangelia, 3,15-38. Janova služba měla veliký ohlas. Viděli jsme, že za Janem přicházely celé zástupy a chtěly ho slyšet a lidé činili pokání a dávali se od Jana pokřtít. Jeho služba opravdu hýbala celým Izraelem. A lidé si kladli otázku, jestli náhodou není Jan tím zaslíbeným Mesiášem.

  • Lk 3,15 Lid byl plný očekávání a všichni o Janovi v srdci přemýšleli, že by snad mohl být Mesiáš.

Nebylo to poprvé a ani naposledy, kdy si lidé tuto otázku kladli. Když se Jan narodil, lidé, kteří se o tom doslechli i ti, kdo byli přítomní, se divili a ptali se, čím toto dítě bude.  

  • Lukáš 1,66 Všichni, kdo o tom slyšeli, si to uchovávali v srdci a říkali: "Co to bude za dítě?" A ruka Hospodinova byla s ním.

Janova služba byla mocná a veliká - ale nebylo to kvůli Janovi samotnému, nebylo to kvůli jeho divokému a zvláštnímu vzhledu ani kvůli jeho asketickému životnímu stylu. Bylo tady Boží Slovo, které Jan kázal a to byl začátek Boží moci. Tam, kde se věrně káže Boží Slovo, tam se v nějaké míře vždycky bude projevovat Boží moc a budou tam lidé zachraňováni pro věčnost. Na druhé straně - v každé tehdejší židovské synagoze se nějakým způsobem kázalo nebo přinejmenším četlo Boží Slovo. Jak to, že tedy zde nebyly takové projevy Boží moci jako při kázání Jana Křtitele?

Všimněme si několika věcí v Janových kázáních - Jan se nevyhýbal těžkým tématům, a jak vidíme také v našem dnešním textu, nebál se nazvat věci pravým jménem a když král Herodes žil cizoložně s manželkou svého vlastního bratra Filipa Herodiadou, Jan otevřeně mluvil o jeho cizoložství. Mnoho současných tzv. odborníků na církevní růst říká, že je důležité řídit se vlastním srdcem a tím, co cítíme a hlavně příliš nepopudit vlivné členy své církve. Mohlo by se totiž stát, že odejdou a už se nikdy nevrátí, takže prý je lepší nemluvit příliš otevřeně o hříchu a napomínat lidi.

Naproti tomu, Jan měl službu napomínání. Zatímco v synagogách se řešily spory mezi saduceji a farizeji, Jan vykládal Písmo takovým způsobem, že lidem odhaloval jejich hříchy a ukazoval jim na řešení, které je v Kristu. Janova kázání se soustředila na Krista a my to můžeme vidět v následujících verších. A potom je tady ta důležitá poznámka z první kapitoly, totiž že s Janem byl Hospodin. Dokonce anděl řekl Zachariášovi:

  • Lukáš 1,15-17 Bude veliký před Pánem, víno a opojný nápoj nebude pít, už od mateřského klína bude naplněn Duchem svatým. A mnohé ze synů izraelských obrátí k Pánu, jejich Bohu; sám půjde před ním v duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům a vzpurné k moudrosti spravedlivých a připravil Pánu lid pohotový."

Bůh zaslíbil Janovi mocnou službu a Bůh sám tuto službu provázel. Teprve když On pohne lidským srdcem, tak dochází k probuzení. Je to vždy Boží milost a zvláštní Boží jednání, které způsobuje, takovéto probuzení lidí. A jsou to věci, které jsou cele v Boží režii. Ale na příkladu Jana můžeme vidět, které věci jsou v naší režii. Je to kousavé, napomínající a hřích odhalující kázání Božího Slova a ukazování na řešení v Kristu. Ale lidé si spíše mysleli, že to je Jan, z něhož pramení tato moc. A tak přicházeli za Janem s očekáváním, jestli on není tím zaslíbeným Mesiášem, ale podívejte se na to, jakou dostali odpověď:

  • Lk 3,16 Jan ale dal všem tuto odpověď: "Jistě, já vás křtím vodou, ale přichází někdo silnější než já. Jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek sandálu. On vás bude křtít Duchem Svatým a ohněm.

Za koho se tedy pokládáš - to byla otázka náboženských vůdců v Jeruzalémě, se kterou poslali posly za Janem.

  • Jan 1,23 Řekl: "Jsem hlas volajícího na poušti: Urovnejte cestu Páně - jak řekl prorok Izaiáš." ‚Proč tedy křtíš?‘, byla další otázka.

  • Jan 1,26-27 Jan jim odpověděl: "Já křtím vodou. Uprostřed vás stojí, koho vy neznáte - ten, který přichází za mnou; jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek u jeho obuvi."

Jan byl opravdu velký před Bohem - bylo to proto, že byl opravdu malý ve svých vlastních očích. To je opravdová pokora.

Jan říká - já křtím vodou. Já křtím ty, kteří činí pokání a litují svých hříchů. Já nejsem nic. Jsem jenom nástroj v Boží ruce, hlas, který volá na poušti. Já jsem cestář, který připravuje cestu pro Pána. Já jsem družba ženicha, který mu přivádí nevěstu, ale v okamžiku, kdy vystoupí na scénu ženich, tak ustupuje do pozadí a všechna pozornost se soustředí již jenom na ženicha.

Jan říká - tady je někdo silnější než já. Někdo tak veliký, že nejsem ani hoden spočinout u jeho nohou. A potom Jan říká ještě další dvě věci, jimiž ukazuje na velikost Pána.

1. On vás bude křtít Duchem Svatým.

Tady se naplní starozákonní zaslíbení o Duchu Svatém, která byla úzce spjatá s příchodem Mesiáše. A Lukáš ve svém druhém svazku, v knize Skutků, popisuje naplnění tohoto zaslíbení, které kázal Jan Křtitel. V den letnic Duch Svatý sestoupil na zem takovým způsobem, jako nikdy dříve a učedníci byli pokřtěni Duchem Svatým. Tehdy také vystoupil apoštol Petr a kázal - a my už jsme si dříve ukazovali tu těsnou souvislost naplnění Duchem Svatým a kázáním Božího Slova:

  • Skutky apoštolské 2,16-21 Ale děje se, co bylo řečeno ústy proroka Jóele: `A stane se v posledních dnech, praví Bůh, sešlu svého Ducha na všechny lidi, synové vaši a vaše dcery budou mluvit v prorockém vytržení, vaši mládenci budou mít vidění a vaši starci budou mít sny. I na své služebníky a na své služebnice v oněch dnech sešlu svého Ducha, a budou prorokovat. A učiním divy nahoře na nebi a znamení dole na zemi: krev a oheň a oblaka dýmu. Slunce se obrátí v temnotu a měsíc se změní v krev, než přijde den Páně, velký a slavný; a každý, kdo vzývá jméno Páně, bude zachráněn.´

Ježíš vylil svého Ducha a lidé byli pokřtěni Duchem a další lidé byli na základě Petrova kázání zachráněni, když uvěřili a dali se pokřtít. Později apoštol Pavel napsal:

  • 1 Korintským 12,13 Neboť my všichni, ať Židé či Řekové, ať otroci či svobodní, byli jsme jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo a všichni jsme byli napojeni týmž Duchem.

Každý, kdo uvěřil v Ježíše Krista, byl doslova vekřtěn Duchem Svatým do Těla Kristova, do církve a byl napojen, naplněn tímto Duchem.

  • Efezským 1,13-14 V něm byla i vám, když jste uslyšeli slovo pravdy, evangelium o svém spasení, a uvěřili mu, vtisknuta pečeť zaslíbeného Ducha svatého jako závdavek našeho dědictví na vykoupení těch, které si Bůh vydobyl k chvále své slávy.

Když jste uvěřili, byli jste Duchem vekřtěni do církve, naplněni tímto Duchem a zapečetěni. Jan Křtitel tady ukazuje na dílo Mesiáše. Žádný člověk nemůže křtít Duchem Svatým kromě zaslíbeného Mesiáše. Proto Jan říká - já křtím jenom vodou, ale přichází NĚKDO - ten bude křtít Duchem. Ale Jan jde ve své charakteristice Mesiáše ještě dál -

2. On bude křtít také ohněm.

Dnes panuje mezi křesťany veliký zmatek ohledně toho, co to znamená, že Mesiáš bude křtít ohněm. Lidé si to vysvětlují různým způsobem a často je v tom mnohem více lidských představ a někdy dokonce i okultních věcí než opravdového biblického učení. Ale následující verš nám pomůže pochopit, co konkrétně měl Jan na mysli, když mluvil o křtu ohněm.

  • Lk 3,17 Už drží v ruce lopatu, aby pročistil svůj mlat. Pšenici shromáždí do své obilnice, ale plevy spálí neuhasitelným ohněm."

Moji milí, nikdy nesmíme zapomenout na druhý nejdůležitější princip výkladu Božího Slova a tím je kontext. Kdybychom zůstali pouze u šestnáctého verše, možná bychom došli k ohromným věcem, které se týkají křtu ohněm. Ale Boží Slovo to nejsou jednotlivé verše, které by dohromady tvořily nějakou pestrou mozaiku. Boží Slovo to jsou myšlenky uspořádané do vět, oddílů, odstavců a jednotlivých knih, z nichž každá má svůj jedinečný záměr a proto je nutné každé větě rozumět v jejím přirozeném kontextu.

Mimochodem, ten první a nejdůležitější princip výkladu Božího Slova najdeme v Lukášovi 8. Když Pán řekl lidem podobenství o rozsévači, ukončil ho těmito větami:

  • Lukáš 8,8 A jiné padlo do země dobré, vzrostlo a přineslo stonásobný užitek." To řekl a zvolal: "Kdo má uši k slyšení, slyš!"

Kdo má uši k slyšení, slyš. Mít uši, které chtějí slyšet, to znamená být podřízen. Znamená to mít srdce, které chce poslechnout a takové srdce bude odměněné porozuměním Božímu Slovu.

A ten druhý princip je kontext. Čti v kontextu. Často budou naše problémy vyřešené, když budeme číst Bibli v kontextu. Ale my se zastavíme příliš brzy a ptáme se, co to znamená. Čti dál! Bůh ti to vysvětlí. On sám ti to odhalí ve svém Slově.

Nedávno jsem mluvil s jedním člověkem, který už je několik let křesťanem. S velikým údivem jsem zjistil, že tento člověk nikdy nečetl Boží Slovo v kontextu. Tady verš, tu verš, občas nějaký odstavec nebo celou kapitolu, ale víc nic. A tento člověk je zmatený a neví, čemu má věřit a jak si má věci vysvětlovat a jak má rozumět Božímu Slovu.

Moji milí, čtěte Bibli. Přečtěte celou Bibli. Jednou, dvakrát, přečtěte celou Bibli každý rok. Čtěte biblické knihy jako celek. Studujte je. Odměnou vám bude porozumění Božímu Slovu a uvidíte, jak poroste vaše lásku k Bohu, který se vám bude odhalovat na stránkách svého Slova. Pojďme zpátky do Lukáše.

Jan ukazuje na Krista. Ukazuje na Jeho velikost a slávu. A mluví o tom, že to je Pán, kdo bude křtít lidi ohněm. A v tomto sedmnáctém verši Jan ukazuje, co tím myslí. Jan nemluví o ohni, který zapaluje lidské srdce. Jan ani nemluví o nějaké osobní zkušenosti pročištění - a v Božím Slově najdeme místa, která ukazují na to, že Bůh pročišťuje svůj lid, jako se zlato pročišťuje ohněm. Jan tady zřetelně a jasně mluví o ohni soudu. Začíná to již v devátém verši:

  • Lukáš 3,9 Ke kořeni stromů už dopadá sekera. Každý strom, který nenese dobré ovoce, bude poražen a vhozen do ohně!"

  Přijde Boží soud. A lidé budou rozděleni na dvě skupiny - na ty, kdo ve víře nesli ovoce pokání a na ty ostatní - ty, kdo jsou bez víry a mezi nimi budou rouhači a posměvači, ale také ti, kdo dělali věci v ‚dobré‘ víře, že to tak je dobře, ale nenamáhali se hledáním pravdy a posloucháním Božího Slova. To bude skutečný křest ohněm, který skončí velikým ohněm hořícího jezera, kam budou vrženi všichni odsouzení, nevěrní i nevěřící, neposlušní i modláři. A nakonec tam skončí i ďábel a smrt.

  • Lk 3,18 Takto i mnoha jinými slovy napomínal a povzbuzoval lid dobrou zprávou.

Janova služba byla veliká a mocná a zahrnovala napomínání i povzbuzování. I my potřebujeme držet obě tyto věci velice pevně, protože každý z nás potřebuje mnoho povzbuzení, ale také potřebujeme mnoho napomenutí ke zbožnému životu a službě Bohu.

  • Lk 3,19-20 Ale tetrarcha Herodes, když ho Jan káral kvůli Herodiadě, manželce jeho bratra Filipa, a kvůli všem zlým věcem, které Herodes udělal, přidal k tomu všemu i to, že vsadil Jana do vězení.

Nejlepší komentář k těmto veršům najdeme v samotném Písmu a to v Markově evangeliu:

  • Marek 6,17-20 Tento Herodes totiž dal Jana zatknout a vsadit v poutech do žaláře kvůli Herodiadě, manželce svého bratra Filipa, protože si ji vzal za ženu. Jan totiž říkal Herodovi: "Není dovoleno, abys měl manželku svého bratra!" Herodias byla plná zloby proti Janovi, ráda by ho zbavila života, ale nemohla. Herodes se totiž Jana bál, neboť věděl, že je to muž spravedlivý a svatý, a chránil ho; když ho slyšel, byl celý nejistý, a přece mu rád naslouchal.

Jan byl spravedlivý a svatý a jeho poselství bylo mocné. Slovo, které kázal, odkrývalo hřích velmi jasně a adresně, ale takové slovo není každému vítané. Herodiada chtěla Jana zabít. Znovu nám to ukazuje zkaženost tehdejší společnosti. Ale - a to je velkým důkazem autority Božího Slova - Herodes se Jana bál. Král země měl strach z muže, který kázal Boží Slovo v pravdě. Vedlo to k tomu, že Jan byl nejenom zajat a uvězněn, ale nakonec také popraven.

  • Mk 6,21-28 Vhodná chvíle nastala, když Herodes o svých narozeninách uspořádal hostinu pro své dvořany, důstojníky a významné lidi z Galileje. Tu vstoupila dcera té Herodiady, tančila a zalíbila se králi Herodovi i těm, kdo s ním hodovali. Král řekl dívce: "Požádej mě, oč chceš, a já ti to dám." Zavázal se jí přísahou: "O cokoli požádáš, dám tobě, až do polovice mého království." Ona vyšla a zeptala se matky: "Oč mám požádat?" Ta odpověděla: "O hlavu Jana Křtitele." Spěchala ihned dovnitř ke králi a přednesla mu svou žádost: "Chci, abys mi ihned dal na míse hlavu Jana Křtitele." Král se velmi zarmoutil, ale pro přísahu před spolustolovníky nechtěl ji odmítnout. I poslal hned kata s příkazem přinést Janovu hlavu. Ten odešel, sťal ho v žaláři a přinesl jeho hlavu na míse; dal ji dívce a dívka ji dala své matce. Když to uslyšeli Janovi učedníci, přišli, vzali jeho tělo a uložili je do hrobu.

Podobný osud stihl také další věrné křesťany. Apoštol, bratr apoštola Jana byl uvězněn a sťat. Po něm měl následovat Petr, který byl také uvězněn, ale nakonec ho anděl zázračně vyvedl z vězení. A církevní tradice tvrdí, že kromě Jana byli všichni apoštolové nakonec popraveni kvůli své víře. Skončili stejně jako jejich Pán a jako ten, který ohlašoval Pánův příchod. Ale pojďme se vrátit do Lukáše.

Předtím, než byl Jan uvězněn, kázal evangelium a křtil.

  • Lk 3,21-22 Zatímco se křtil všechen lid, byl pokřtěn i Ježíš. Když se modlil, otevřelo se nebe a Duch Svatý na něj sestoupil v tělesné podobě jako holubice. Z nebe tehdy zazněl hlas: "Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě jsem našel zalíbení."

Toto nebyl křesťanský křest. Byl to křest Janův. Křesťanský křest byl ustanoven ve jméno Otce i Syna i Ducha a znázorňuje smrt, pohřbení a vzkříšení Ježíše. Janův křest ukazuje pořád dopředu na Krista.

Tento křest vycházel ze Starého zákona. Ježíš nepotřeboval křest, protože se jednalo o křest k pokání. Ale Ježíš se znovu ztotožňuje s hříšníky - jako při svém narození, kdy se narodil do těch nejnuznějších poměrů, aby ani ten nejchudší člověk neměl pochybnosti, že Ježíš Kristus přišel také pro něho, jako při obřízce, aby dokonale naplnil zákon a stejně i zde.

Podívejme se do Matoušova evangelia, kde jsou některé další detaily.

  • Matouš 3,13-15 Tu přišel Ježíš z Galileje k Jordánu za Janem, aby se dal od něho pokřtít. Ale on mu bránil a říkal: "Já bych měl být pokřtěn od tebe, a ty jdeš ke mně?" Ježíš mu odpověděl: "Připusť to nyní; neboť tak je třeba, abychom naplnili všechno, co Bůh žádá." Tu mu již Jan nebránil.

Tady je někdo větší, ale Ježíš říká, připusť to, abychom naplnili všechno, co Bůh žádá. Jan dosvědčil:

  • Jan 1,31-33 Já jsem nevěděl, kdo to je, ale přišel jsem křtít vodou proto, aby ho poznal Izrael." Jan vydal svědectví: "Spatřil jsem, jak Duch sestoupil jako holubice z nebe a zůstal na něm. A já jsem stále nevěděl, kdo to je, ale ten, který mě poslal křtít vodou, mi řekl: `Na koho spatříš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který křtí Duchem svatým.´

Jan znal Ježíše jako příbuzného, ale ne jako Mesiáše. Neměl mnoho informací, jak rozpoznat Mesiáše, ale nebeský Otec mu dal nějakou nápovědu: řekl - na koho uvidíš sestupovat Ducha - byl to znak pro Jana i pro nás. Toto je náš Mesiáš, Spasitel. Ten, který byl pokřtěný ve vodě jako poslední hříšník.

Dnes je křest identifikací. Ale i v Ježíšově křtu vidíme ztotožnění se:

1. Ježíš se ztotožňoval se spravedlivým ostatkem Izraele. Ti, kdo měli měkké srdce, nechávali se pokřtít a Ježíš spolu s nimi.

  • Lukáš 7,29-30 A všechen lid, který ho slyšel, i celníci dali Bohu za pravdu tím, že přijali Janův křest. Ale farizeové a zákoníci zavrhli úmysl, který Bůh s nimi měl, když se nedali pokřtít od Jana.

Ten, kdo souhlasil s Bohem, se dal pokřtít. Kdo viděl sebe tak, jak ho vidí Bůh. A činil pokání.

2. Otec se ztotožňuje se svým synem - v J 1,29 beránek Boží a hned v J 1,34 syn Boží. V této nádherné scéně se nám na jednom místě zjevuje trojjediný Bůh - Otec, který promlouvá z nebe, Syn ve vodě a Duch sestupující jako holubice.

Toto je můj milovaný syn, v něm jsem nalezl zalíbení - toto je skutečně hlavní téma Písma. Ježíš Kristus, Syn Boží - znovu a znovu Bůh přitahuje náš zrak ke Kristu.

Lidé možná byli zaujati tou scénou, která se zde odehrávala, protože tady byl někdo, koho Jan nechtěl pokřtít a dokonce někdo, o kom Jan tvrdil, že je větší než on, že byl dříve, než byl Jan. My bychom asi fascinovaně sledovali tu scénu a našeho hlavního hrdinu - Jana Křtitele, ale Bůh obrací náš pohled k Pánu. Z nebe zní jasný hlas - toto je můj milovaný Syn. Ještě jednou zazněla stejná věta:

  • Lukáš 9,35 A z oblaku se ozval hlas: "Toto jest můj vyvolený Syn, toho poslouchejte."

To je přesně to, co potřebujeme slyšet - POSLOUCHEJTE HO! Největší potřeba našeho života je slyšet Ježíše a poslechnout ho. Jednat podle jeho slov.

  • Jan 14,23 Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo …

  • 24 Kdo mě nemiluje, nezachovává má slova.

  Tady je Bůh, který přišel v těle. Jak si můžeme dovolit dělat, jako že se nic neděje, jak to, že to s námi nic nedělá?

  • Lk 3,23-31 Ježíš sám začínal asi ve třiceti letech. Byl to, jak se myslelo, syn Josefův, který byl Elího, který byl Matatův, který byl Léviho, který byl Melchiho, který byl Janaje, který byl Josefa, který byl Matatiáše, který byl Amose, který byl Nahuma, který byl Esliho, který byl Nagaje, který byl Mahata, který byl Matatiáše, který byl Semeje, který byl Josefa, který byl Judy, který byl Johanana, který byl Resy, který byl Zorobábela, který byl Salatiela, který byl Neriho, který byl Melchiho, který byl Adiho, který byl Kosama, který byl Elmodama, který byl Era, který byl Joseho, který byl Eliezera, který byl Jorima, který byl Matata, který byl Léviho, který byl Šimeona, který byl Judy, který byl Josefa, který byl Jonama, který byl Eliakima, který byl Meleje, který byl Menama, který byl Mataty, který byl Nátana, který byl Davida,

 Tady se naplnilo zaslíbení dané Davidovi o tom, že jeho potomek usedne na trůn svého otce a bude kralovat NAVĚKY.

  • Lukáš 1,32-33 Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida. Na věky bude kralovat na rodem Jákobovým a jeho království nebude konce."

Podobně jako se dále naplňuje zaslíbení dané Abrahamovi, že se stane požehnáním pro všechny národy. Bůh je věrný a své slovo vždycky dovede do zdárného konce.

  • Lk 3,32-38 který byl Jišaje, který byl Obéda, který byl Boáze, který byl Salmona, který byl Nachšona, který byl Aminadaba, který byl Arama, který byl Checroma, který byl Perese, který byl Judy, který byl Jákoba, který byl Izáka, který byl Abrahama, který byl Teracha, který byl Náchora, který byl Seruga, který byl Reua, který byl Pelega, který byl Hebera, který byl Šelacha, který byl Kainana, který byl Arpakšada, který byl Sema, který byl Noema, který byl Lámecha, který byl Matuzaléma, který byl Enocha, který byl Járeda, který byl Mahalalela, který byl Kénana, který byl Enoše, který byl Seta, který byl Adama, který byl Boží.

 Ježíšův rodokmen je doveden až k Adamovi, který byl Boží. Tady se spojují obě dvě linie dohromady - Boží linie s lidskou. Ježíš je ten druhý Adam. Znovu se Ježíš ztotožňuje s hříšníky. Jeho původ je doveden k Adamovi, který se v neposlušnosti a ve vzpouře odvrátil od Boha a přinesl prokletí všem. První Adam byl stvořen Bohem a byl JAKO Boží Syn, protože byl stvořen k Božímu obrazu.

Druhý Adam JE skutečným, vlastním Božím Synem, který nebyl stvořen, ale byl zplozen. A jako člověk, v lidském těle, dokonale poslechl svého nebeského Otce a vydal sám sebe jako oběť smíření k ukřižování, abychom v Něm měli všechno duchovní požehnání nebeských darů. Haleluja. Hle, Beránek Boží, který snímá hříchy světa. Amen.  

  • Lk 3,17 Už drží v ruce lopatu, aby pročistil svůj mlat. Pšenici shromáždí do své obilnice, ale plevy spálí neuhasitelným ohněm.

Rok

Osnova kázání

Otázky ke studiu