Žij už dnes ve světle dne soudu (Mal 3:19-24)

Jan Suchý, Ústí nad Labem, 13. září 2020

 

Mnozí z těch, kteří spí v prachu země, procitnou; jedni k životu věčnému, druzí k pohaně a věčné hrůze.  

Daniel 12:2

 

I. Úvod: Je třeba brát Boha vážně?

Milost vám, bratři a sestry, milí hosté,

mám dnes pro vás důležitou otázku: je opravdu třeba brát Pána Boha vážně? A jak moc? Kdysi jsem mluvil se svým tchánem o křesťanství a snažil se mu vysvětlit, proč je Kristus Ježíš Alfou i Omegou života, tedy tou skálou, na které lze budovat život vezdejší i věčný anebo se o ni zcela roztříštit a svůj život rozbít, ten vezdejší i ten věčný. Odpověděl mi ve smyslu: jo, jo, ale ty tu víru bereš až moc vážně.

A opravdu: podívejte se na život svých přátel, spolužáků ve škole, sousedů a známých: drtivá většina lidí svým způsobem života říká: Boha není třeba brát vážně. Otevíráme dnes poslední, závěrečnou část knihy proroka Malachiáše. Tak jak se blížíme k závěru, tak se také blížíme k vrcholu celého poselství, kterým Bůh volá svůj lid, aby se k Němu navrátil celým srdcem. Ne, nebylo vše v pořádku v Izraeli. I když by rádi žili pokojným životem, neznamená to, Bůh bude blahosklonně přihlížet modlářství. A co je modlářství, ne-li, když ten, který je jediný věčný a svatý Bůh, Hospodin, nesedí na trůnu slávy v lidském srdci, ale je tam posazen kdokoli v jiný nebo cokoliv jiného namísto pravého Boha? Znovu a znovu se Pán sklání k Izraeli a ukazuje jim, kde jednají a smýšlí jako duchovně slepí a hluší.  

Ptají se: Kde je důkaz, že nás, Bože, miluješ? (1:2) A přitom nevidí, jak se o ně Bůh den za dnem stará a pečuje o ně ve světle přítomnosti i věčnosti tak, jak se nevěnuje žádnému jinému lidu, národu na zemi. Ptají se: Ach, nač se trápit (1:13), bohoslužbu není třeba brát vážně. A přitom nerozumí, že pravdivý a svatý Bůh nemůže být ctěn jinak než v pravdě a celým srdcem! Ptají se: proč s námi Bůh nejedná dobře?, (2:14) a přitom nerozumí, pokud žijí v hříchu nemorálnosti, kdy se rozvádějí se svými manželkami a berou si cizinky, jen aby ukojili svoje tělesné touhy, nemohou čekat, že je za to Bůh bude chválit a bude to schvalovat.  Kdokoli spolu s Izraelci může znovu a znovu šálit vlastní svědomí a říkat si: Bohu na tom až tak nezáleží, jak vypadá můj život, moje víra v Pána, moje zbožnost, obsah i zaměření myšlenek mého srdce, ale skutečnost je jiná: celá kniha proroka Malachiáše je toho živým důkazem. Ve světle Boží zjevené pravdy se ukazuje, zda žijeme k Boží slávě anebo pro své vlastní představy.

 

II. Bůh je pravdivý

A nyní potvrzuje Izraeli:

• Malachiáš 3:19  "Hle, přichází ten den hořící jako pec; a všichni opovážlivci i všichni, kdo páchají svévolnosti, se stanou strništěm. A ten přicházející den je sežehne, praví Hospodin zástupů; nezůstane po nich kořen ani větev.

 

A. Den soudu přichází jistě

Boží sdělení je zřejmé! Není vůbec zastřené! Opravdu záleží na tom, jak žiješ dnes, protože podle toho bude vypadat i tvá budoucnost. Boží řeč začíná zvoláním: hle - dejte pozor! Přichází den, kdy Bůh bude soudit. Bude soudit, co je v lidském srdci – zda to obstojí před Pánem, či nikoliv (Ř 2:16), zda ta srdce naplnila Boží vůli, nebo se jí vzpírala. Ten den přijde jistě: hle! Přichází - je to jistota! Ten den soudu je určitý, konkrétní, čas, o kterém Bůh ví. Vše k němu spěje. Nezadržitelně se blíží a není nic, co by jeho příchod mohlo odvrátit. Je to jako dítě, které bylo počato v těle matky. O prvního okamžiku vzniku, početí, vše nezadržitelně spěje k narození dítěte, ke dni porodu. Mnozí by se chtěli tomu dni vyhnout! A tak dělají, jako že se jich netýká. Říkají: Bůh není a tak se mě netýká ani žádný soud.

Ale Bůh plní své slovo! Co řekne, to se také stane (Iz 14:24).  Řekl své slovo a bylo světlo, řekl jiné a učinil hvězdy, řekl další a učinil zvěř (Gn 1). Bůh řekl, že z Abrahama učiní veliký národ a to se stalo. Bůh řekl, že dá lidem Spasitele a skutečně přišel Ježíš Kristus. Bůh řekl, že mzdou hříchu je smrt a důkazem toho je, že Krista smrt nemohla udržet ve své moci a tak byl vzkříšen a nyní žije! (Sk 2:24) Tak i Bůh ustanovil den, kdy bude soudit živé i mrtvé (2Tm 4:1) podle evangelia Ježíše Krista, co je v lidech skryto. (Ř 2:16 )

 

B. Pro pyšné svévolníky

A o tom dni říká, že to bude den hořící jako pec! Bude to den hrozný a děsuplný. Nebude to den strávený u moře na pláži, nebo v restauraci u vybraného jídla. Nebude to den, kdy se těšíte na krásný výlet s přáteli, ani den, kdy započne vaše vysněná dovolená na za oceánské lodi. Ne. Bude to den hrozný, den spalující. Koho se týká?

Tak hrozný den to bude pro opovážlivce a všechny, kdo páchají svévolnosti. Kdo to je, kdo jsou takoví lidé? Kralický překlad Bible používá místo slova "opovážlivci" výraz "všichni pyšní". Pýcha je postoj srdce před Bohem, který vyjadřuje: ty Bože nejsi nejvyšší Pán. Ten na kom mi záleží víc, jsem já sám.  Pýcha uvnitř nikdy nezůstává o samotě. Vždy jde také ruku v ruce s ovocem pýchy - tím je svévolné jednání. Není snad pyšný v srdci ten člověk, který si nic z Boha nedělá? Ze samotného velikého a všemohoucího Svatého! Před Jeho majestátem se nesklání a ve své drzé opovážlivosti ještě vystavuje na odiv svou slepou pýchu, místo vděčné úcty a pokory.

Podívejte se do Malachiáše! Pyšný a svévolný člověk vůbec nemusí být jen zapřisáhlý ateista, který popírá, že vůbec nějaký bůh existuje! Kolik lidí uprostřed Izraele žilo nějaký náboženský život? Prakticky každý! Ale prázdné náboženské projevy nikdy nemohou živit vztah s Bohem, pokud vycházejí z kamenného srdce! Modlili se, dávali oběti, měli chrám v Jeruzalémě. A přece si z Boha mnoho nedělali, neměli pražádnou úctu k živému Bohu. Ale není radno si nic nedělat z živého Boha!  On má velikou moc!

• 1 Par 21:14  Hospodin tedy dopustil na Izraele mor. I padlo z Izraele sedmdesát tisíc mužů.
• 2 Par 32:20  Proto se král Chizkijáš a prorok Izajáš, syn Amósův, modlili a úpěnlivě volali k nebesům. 21  Hospodin poslal anděla a zahubil v táboře asyrského krále všechny bohatýry, vévody a velitele.

Jak se pozná opovážlivec, pyšný člověk? Jde o postoj srdce, do kterého jiní lidé nevidí. Ale každé srdce vždy vydává ovoce a to je vidět: i svévolníci jednají podle stavu svého srdce. Můžeš poznat svévolníka - podle jeho skutků. Kdo je svévolník? Jak poznáš, zda-li nejsi ty sám svévolník? Jednoduše: Hledáš Boží vůli? Čteš Boží slovo? Slyšíš jej vykládat v církvi? Přijímáš, co je zde napsáno? Vedeš svůj život v souladu se zjevenou Boží vůlí? Anebo tě to vlastně prakticky vůbec nezajímá. Žiješ podle své vůle? Bez ohledu na Boha? Pak jsi svévolník.

 

C. Den hořící jako pec

Bůh je mocný! Podívejte, co udělá se svévolníky a pyšnými lidmi! Stanou se strništěm. To, co možná kdysi bylo pěkné na pohled, širé pole oseté obilím, krásně zelené brzy zjara po vydatném dešti, později pole vlnící se lány zralého obilí - taková krása, že se z ní těšili kolemjdoucí lidé, jen to spatřili, ta nádhera pro oči, tak  to se nyní stane strništěm. Jak to? Protože úroda toho pole již byla sklizena a nic z ní už není, protože byla užitečná jen pro tento svět, ale ne pro věčnost. To nejsou jen ti, kdo nebyli užiteční v tomto světě druhým lidem, sobci či zloději a podvodníci. To jsou i ti, co byli pracovití a sloužili druhým lidem – lékaři i záchranáři. Ti všichni, jestliže žili bez Boha na světě, budou bez Boha i na věčnosti. A z takových lidí, z té rostliny, z obilí, zbude před Pánem věčnosti jen strniště. A ani to neobstojí. Ani plody, tedy zrno, a nakonec ani kořen. Co dobrého ovoce, tedy obilí, ta rostlina vydala, to bude nenávratně pryč. To, z čeho vyrůstalo, bude vykořeněno. A nezůstane ani památka, ani vzpomínka. Už není naděje na nové vyklíčení.

Když náš Matýsek pokácel vrbu na zahradě, zbyl kořen a pařez. A protože je vrba u potoka, kde je dostatek vláhy,  za čas obrazila a roste z ní nový kmen, nový strom. Ale z pyšných a nepoddajných vzbouřenců, z lidí nevděčných a postrádajících bázeň před Bohem, bude jen strniště. A to strniště nemá jinou budoucnost, než že bude zcela sežehnuto hroznou výhní žáru ohně, jež pozře to, co z rostliny zbylo. Ze všeho moc Boží udělá jen popel. Popel, který již nemá žádnou hodnotu, natož budoucnost. Vidíte, jaká je Boží moc? Vidíte, jaký je Boží plán? Ten den přichází hořící jako pec. A není úniku pro žádné pyšné srdce! Je jen jedna jediná cesta, jak utéci před přicházejícím Božím hněvem! Čiň pokání a věř evangeliu, dokud je čas! Protože, milí přátelé, nechci nikoho nechat v nevědomosti ohledně toho dne. Říká-li si někdo ve své mysli: jeden den, ačkoliv bude hrozný, nějak se to přečká a pak bude dobře, pak si musí dát dobrý pozor: Písmo tu nemluví o budoucnosti pyšných svévolníků po soudu. Ne zde je právě jen den soudu! Ale ve světle oddílů jako

• Mt 18:6-9, Ju 1:7,13, Zj 14:9-11

nastane to, co říká Pán Ježíš v

• Mt 25:31-34,41,46  Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni andělé s ním, posadí se na trůnu své slávy; 32  a budou před něho shromážděny všechny národy. I oddělí jeden od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů, 33  ovce postaví po pravici a kozly po levici. 34  Tehdy řekne král těm po pravici: `Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa. 41  Potom řekne těm na levici: `Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, připraveného ďáblu a jeho andělům! 46  A půjdou do věčných muk, ale spravedliví do věčného života."

Ten den sežehne svévolníky a nic po nich nezbude. Ale to neznamená, že bude konec. Písmo neučí anihilaci, to znamená, že by svévolníci po soudu již přestali existovat. Sežehnutí v den soudu je spíše obrazem toho, že už svévolníci nebudou tím, čím byli a ani ovoce svévolnosti se už nebude vypínat proti Bohu nebes i země. Ale opakem daru Boží milosti  - kterou je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu, je  mzda hříchu: smrt (Ř 6:23), stejně tak věčná. Mluví se o tom už v knize proroka

• Dn 12:2 Mnozí z těch, kteří spí v prachu země, procitnou; jedni k životu věčnému, druzí k pohaně a věčné hrůze.

Po svévolnících nezbude ani kořen, ani větev - nelze začít znovu - už nic nevyraší, nic nepůjde naroubovat. Není žádná druhá šance, že by na soudu někdo ještě činil pokání a uvěřil. Ne, dnes je den spasení, dnes věřte evangeliu! Soud je konečný a nezvratný. Výstrahou každému svévolníkovi je, co potvrzuje list

• 2 Tes 1:9-10 Jejich trestem bude věčná záhuba `daleko od Pána a slávy jeho moci´, 10  až v onen den přijde,

je to však ten samý den, kdy Bůh bude

• "oslaven svým lidem a veleben těmi, kdo uvěřili; také vy jste uvěřili našemu svědectví." 2Tes 1:10

 

III. Východ slunce spravedlnosti

• 20  Ale vám, kdo se bojíte mého jména, vzejde slunce spravedlnosti se zdravím na paprscích. Rozběhnete se a budete poskakovat jako vykrmení býčci, 21  rozšlapete svévolníky, že budou jako popel pod chodidly vašich nohou v ten den, který připravuji, praví Hospodin zástupů.

 

A. Kdo má bázeň před Bohem

Ale vy, kdo se bojíte mého jména, nemusíte se bát odsouzení v tom dni. Apoštol Pavel píše do Korintu:

• 1K 3:12-15  Zda někdo na tomto základu (na Kristu) staví ze zlata, stříbra, drahého kamení, či ze dřeva, trávy, slámy - 13  dílo každého vyjde najevo. Ukáže je onen den, neboť se zjeví v ohni; a oheň vyzkouší, jaké je dílo každého člověka. 14  Když jeho dílo vydrží, dostane odměnu. 15  Když mu dílo shoří, utrpí škodu; sám bude sice zachráněn, ale projde ohněm.

Všimněte si, co charakterizuje tuto druhou skupinu lidí. Na rozdíl od svévolníků, kteří si z Boha nic nedělají, a proto se musí bát dne soudu, tu jsou lidé, kteří se také bojí. Ne však dne soudu, ale samotného Boha. Vám, kdo se bojíte Božího jména, odkrývá sám Pán váš věčný úděl.

Jaký je rozdíl mezi bázní před Bohem a strachem z Boha? Kdo má bázeň z Boha, ten žije v poslušnosti Bohu. Kdo má strach z Boha, to je ten, kdo žije ve vzpouře proti Bohu. Přichází ten den soudu. Ač to tak nevypadá, jde stále o stejný den, o kterém tu Bůh mluví! A jak rozdílně vypadá na jedné straně pro Boží nepřátele a na druhé straně pro Boží děti. Výbornou ilustraci toho rozdílu použil John Benton ve svém komentáři ke knize Malachiáš. Tak jako to stejné slunce, které je schopno svým žárem zapálit strniště na poli a to tak v plamenech a žáru zcela shoří, tak i to stejné slunce může být ve stejný okamžik požehnáním. Bratr nás vede, abychom si představili stádo býčků, kteří byli dlouhodobě zavření ve špinavé a páchnoucí budově. Nemohli na vzduch, jen snášeli nehostinnost prostředí, ve kterém po celý život žili. A najednou jsou vypuštěni ven. Rozeběhnou se po popelu ze spáleného strniště. Mají měkko pod kopyty. Slunce prohřívá jejich těla a čerstvý vzduch proudí do plic. Jaká to změna, jaké požehnání!

K čemu všemu ty výzvy proroka Malachiáše? Proč znovu a znovu Pán posílal své proroky, ačkoliv bylo jasné, že je svévolníci zřejmě také zabijí jako jejich předchůdce? Proč Bůh zadržuje ještě svůj hněv vůči hříchu hříšníků a spravedlivě jej nevylije? Teď a tady? Protože tak veliký je náš Bůh! Tak milující je náš Otec v nebi! Proto tolik varování, proto tolik trpělivosti, proto tolik utrpení jeho věrných zde na zemi - protože svědectví evangelia vede k oslavení toho nejlepšího, ne jen, co si dovedeme představit jako dobré, ale toho nejskvostnějšího co existuje: svatého Boha. Podívejte se na našeho Pána! Jak skvostný charakter má! Místo, aby soudil spravedlivě každého člověka podle jeho skutků, zda byly poskvrněné hříchem anebo všechny vykonány ve svatosti, což nikdo z nás nedokáže a ani by to nechtěl dokázat, kdyby ho Bůh neobdařil svou milostí, místo toho všeho On ospravedlňuje člověka! Poslouchejte nyní, co nám Bůh ve svém slově říká!

Jako Pán Bůh volal k Izraeli a ne každý jej poslechl a ne každý našel pokoj s Bohem skrze odpuštění hříchů, protože Bohu věřil, stejně tak Bůh volá k nám. Není zárukou, že když zde dnes sedíš, že to stačí, abys neprožil ten hrozný den hořící jako pec ke své věčné zkáze. O národě Izraelském Starého zákona platilo: Ne každý, kdo je z Izraele, je před Bohem skutečný Izraelec. Tím byl jen člověk víry. Stejně tak platí, že ne každý, kdo je přítomný  ve viditelném shromáždění církve, musí zákonitě být spasen. Zkoumej svoje srdce, zda patří Pánu. Dívej se na ovoce, které v životě vydáváš, zda opravdu svědčí, že ti Bůh dal nové srdce, protože jsi uvěřil Ježíši Kristu. A jestli v něm ještě ten darovaný pokoj Boží, to odpuštění vzpoury proti Bohu, není, pak se skloň před Pánem. Vyznej mu svou starou zatvrzelost a neposlušnost a popros jej o odpuštění.  Pán Bůh je více než připraven to udělat. Celé Písmo o tom svědčí! Tisíce křesťanů o tom svědčí! Vzkříšený Kristus je toho důkazem. Pro naše viny jej vydal na kříž a pro naše ospravedlnění jej vzkřísil!

• Ř 4:25  jenž byl vydán pro naše přestoupení a vzkříšen pro naše ospravedlnění.

Izraelci měli za to, že jdou správnou cestou - vědí, že je tu Bůh, který má moc nad každým člověkem, vědí, že ho mají ctít. Ale lidské představy a Boží vůle jsou dvě zcela odlišné věci! Dokud nenecháme své srdce proměňovat Duchem svatým  - a to se děje tak, že jsme poslušni Božímu slovu, pak je tu nebezpečí, že ve skutečnosti naše poznání Boha i služba jemu bude mylná. Může to být duchovní lenost, co nás odděluje od Boha. Může to být pýcha. Může to být soběstřednost. Ale jistě se to pozná podle ovoce. Jako v podobenství o družičkách. Deset jich čekalo na příchod ženicha, ale jen pět jich bylo připraveno - měly lampy a dostatek oleje ke svícení. Dalších pět nebylo připraveno a začaly horečně dohánět, co zanedbaly, až teprve když se ženich blížil. Když i ony pak chtěly vejít na svatbu, uslyšely zpoza zavřených dveří hrozná slova:

• Mt 25:1 -12  Amen, pravím vám, neznám vás.´ 13  Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu.

Nezanedbávejme společná  shromáždění, nezanedbávejme své čtení Písma, nezanedbávejme svůj modlitební život, nezanedbávejme příležitost sloužit druhým, nezanedbávejme dary, které jsme dostali, abychom jimi sloužili. Církev je nádherné prostředí, nemyslíte? Protože Bůh v něm jedná a zjevuje svou slávu, svou dobrotu a lásku. Měli bychom mu být více vděční za společenství církve.

Nevěřící svět nebude v Božím království. Ne, tam bude církev, lidé, kterými nás Pán Bůh obklopuje už dnes. Budeme společně na věčnosti bratři a sestry! Jak bychom si už nyní neměli vzájemně pomáhat růst do podoby charakteru Pána Ježíše? Jak by mohl být jeden druhému v místní církvi cizí? Jak může být někomu jedno, co se děje s jinou místní církví? Ne to nejde, k tomu nás Bůh nepovolal. Tam, kde se mě něčeho nedostává, posílá Pán jiné křesťany, aby to doplnil. Tam, kde strádá jedna místní církev, posílá Pán, aby ji další pomohly. Tak měly první církve péči jedny o druhou v době hladu, tak si vypomáhaly, když se jinde nedostávalo učitelů Slova, tak společně sloužili světu podporou evangelistů. To je církev. Společenství, kde se zjevuje nádherný Boží charakter i jeho jednání. Bratři a sestry, jakou milostí nás Pán dnes zahrnul! Nejde jinak, než znovu a znovu děkovat. A pracovat pro evangelium.

 

B. Cesta ke slunci spravedlnosti

kažme si cestu, která vede ke slunci spravedlnosti. Znovu a znovu mě bude překvapovat místo v Písmu jako je v. 22:

• 22  Pamatujte na zákon mého služebníka Mojžíše, jemuž jsem vydal na Chorébu pro celého Izraele nařízení a práva.

Jsme v samém závěru Starého zákona. Je pravda, že hebrejský kánon končí knihou 2. Paralipomenon, Malachiáš je však časově poslední knihou Starého zákona, tak jak to máme v našich Biblích (EP). A co je tu důrazem Božího slova na konci? Co je důraz slov samého Boha na konci poslední knihy Starozákonní doby, po které Bůh bude 400 let mlčet? Co je ta výzva Pána, jejíž důležitost podtrhuje, že je úplně poslední výzvou Staré smlouvy? Řiďte se Božím slovem. Jak je to prosté. Jak je to jednoduchá výzva. Není složité pochopit, co po nás Pán chce. Ale je to tak těžké pro nás to naplnit, že? Řiďte se Božím slovem. Pro Izrael Malachiášovy doby bylo Božím zjevením Písmo Starého zákona. My jsme dnes privilegovaní lidé. Nám Pán dal obrovskou výsadu.

• Žid 1:1-3  Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k otcům ústy proroků; 2  v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil i věky. 3  On, odlesk Boží slávy a výraz Boží podstaty, nese všecko svým mocným slovem. Když dokonal očištění od hříchů, usedl po pravici Božího majestátu na výsostech

Bůh nám zjevil a daroval svého jednorozeného Syna, Ježíše Krista, aby nám plně zjevil Boha. Větší, lepší, hlubší, přesnější nebo krásnější zjevení Boha už nemůžeme mít, i kdybys prohledal všechny knihy, celou zemi, prozkoumal celý vesmír. Kristus je dokonalý. V Něm máme všechno. Bůh nám dal Nový zákon, kde Duch svatý o Kristu mluví. Řiďte se Božím slovem, to je výzva Písma stejně jako na konci Starého zákona v Malachiáši, tak i skrze celý Nový zákon. Řiďte se Božím slovem. Znovu a znovu nás k tomu sám Bůh v Písmu vybízí. Neříká: řiďte se zázraky, neříká řiďte se novými jazyky, neříká: řiďte se novými zjeveními. Ne. Ale znovu a znovu opakuje: Řiďte se Božím slovem. Proč?

 

C. Evangelium Kristovo

Věřím, že v. 23 a 24 jsou klíč. Je to vyjádření v čase Staré smlouvy a jazykem Staré smlouvy toho, co nyní jako církev držíme pevně v rukou: evangelia.

• 23  Hle, posílám k vám proroka Elijáše, dříve než přijde den Hospodinův veliký a hrozný. 24  On obrátí srdce otců k synům a srdce synů k otcům, abych při svém příchodu nestihl zemi klatbou."

Co jiného je zvěst proroka Jana Křtitele, který kázal v duchu a moci Elijášově, než první stupeň schodů evangelia?  Jan kázal pokání.

• Mt 3:1  Za těch dnů vystoupil Jan Křtitel a kázal v Judské poušti: 2  "Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské."

Bez pokání není odpuštění hříchů. Proto je v. 23 začátkem evangelia a v. 24 pak jeho koncem. A to, co je uprostřed, co bylo ve Starém zákoně ještě skryto, to plné porozumění odkrývá Nový zákon: Bůh odpouští, protože Jeho spravedlnost byla naplněna v oběti Ježíše Krista, Božího Syna. Tak jedině může být člověk usmířen se svatým Bohem - vírou v dokonané dílo Ježíše. To je evangelium pro dnešní svět. Má moc obrátit srdce otců k synům a synů k otcům. Jedině evangelium má moc obrátit srdce všech. Někteří komentátoři Písma tu myslí na moc evangelia, které usmiřuje celé generace. A jistě to tak je: kolik rodin by mohlo radostně dosvědčit, že teprve Kristus smířil děti a rodiče, když před tím bez Krista žili spolu v rozbrojích.

Ale myslím, že Písmo tu jde ještě dál. Ono skrze zvěst evangelia obrací všechny, ať děti nebo rodiče, ke stejnému středobodu: k Ježíši Kristu. Jen On je naděje ke smíření a jedině On je také jistota smíření. Není nikdo, kdo by usmířil děti nebo rodiče na věky. To dokáže jedině evangelium, jehož je Kristus středem a obsahem. V tomhle světě prostě nikdy nebyl nikdo, kdo by mohl vzít naše hříchy na sebe a zaplatit za ně požadovanou cenu: svatý život člověka. To dokázal jedině Bůh v lidském těle: Ježíš Kristus. Nedokázal to žádný představitel světových náboženství - buď to vždy byli hříšní lidé, které ostatní zbožštili, nebo to jsou vymyšlení bohové bez jakékoliv reálné moci někoho zachránit. Místo toho takové výmysly využívají démoni, aby drželi v poutech mysl hříchem zotročených lidí.

Ale Ježíš Kristus přišel vyhlásit svobodu zajatým, milostivé léto Hospodinovo! A to je naše zvěst umírajícímu světu: pojď k Ježíši a nalezneš odpočinutí své duši v pokoji s Bohem a věčný život. Kdo nás zastaví, bratři a sestry, máme-li takové evangelium? Žijme proto už dnes ve světle přicházejícího soudu!