Hle, mistr snů přichází! (Gn 40,1-41,57)
Z řetězů v jámě na trůn slávy
Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 3. března 2013
Dneska máme před sebou docela dlouhý úsek Božího slova – celé dvě kapitoly, celkem osmdesát veršů. Jedná se o velmi zajímavý oddíl Písma, který přitahuje naši pozornost v mnoha ohledech. A z tohoto důvodu je to také oddíl, který je velmi důležitý, protože se na něm můžeme naučit spoustu věcí.

Bůh Bohem soudu a věčnosti. Každému člověku určuje jeho úděl. Uvidíme svatého Boha, který je trpělivý a milostivý, který si nepřeje smrt žádného člověka a nemá z ní radost.
Před námi je příběh plný zvratů a předivných rozuzlení. To podstatné, čím příběh začíná i končí, je Boží přítomnost. Na začátku i na konci kapitoly čteme, že Bůh byl s Josefem. Když Bůh je s námi, kdo je proti nám (Ř 8,31)?
Tato kapitola je jak o strašlivém Božím soudu nad jednotlivci, tak také o Božím milosrdenství, které vítězí nad soudem a konečně je i o zaslíbení, které ukazuje k něčemu mnohem lepšímu, než co vidíme ve 38. kap.
Bůh je Bohem potěšení. On potěšuje ty své děti, které jsou v jakémkoliv soužení. Jeho potěšení přichází skrze bratry a sestry v Kristu. To je obrázek opravdové Kristovy církve.
Bohu se nebude nikdo posmívat. Zvláště ne ti, kdo převracejí Jeho slovo a zaměňují je za výmysly lidí. Takové Bůh sám označuje za bezbožníky a Damoklův meč - meč přicházejícího Božího soudu - visí nad jejich hlavami.
Církev v Tesalonice se liší od předchozích církví, na které jsme se dívali – asi největší odlišnost najdeme v tom, že to je církev, které apoštol Pavel vůbec nic nevytýká.