Muž světa (Gn 36,1-43)
Ať nikdo není nevěrný a bezbožný jako Ezau…
Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 2. prosince 2012
Pokoj vám a milost, milovaní v Kristu. Pán Bůh nás dnes vede do jedné z nejdelších kapitol v knize Genesis – není nejdelší, ale patří k těm opravdu dlouhým kapitolám. Než se do této kapitoly pustíme, tak ještě skloňme svou hlavu k modlitbě.

Druhá polovina 35. kapitoly je svědectvím o bolesti v životě Božího muže. Je to další zkouška Jákobova charakteru. Není první a rozhodně není ani poslední. Klade před nás otázku po opravdovosti našeho života s Bohem.
Jákob v předchozí kapitole selhal v mnoha ohledech. Jeho život se skoro zhroutil. Čelil vážnému nebezpečí – celé jeho rodině hrozilo vyhlazení, vendeta, krevní msta za to, co provedli jeho synové, když vyvraždili všechny muže z Šekemu. Bůh skutečně dlouho mlčel a nechal dojít věci v Jákobově životě až do krajnosti. Ale neopustil Jákoba.
Jákob opouští dům svého otce a setkává se s Bohem. Toto setkání navždy mění jeho život – mění se jeho uctívání, mění se jeho jednání, mění se úplně všechno.
Tato kapitola je kapitolou požehnání, i kapitolou rozkladu. Celá rodina se rozložila a tím, co ji rozložilo, byl hřích. Nebyl to hřích jednotlivce, ale byl to hřích všech jednotlivců v této rodině.
Izák rozhodně nebyl žádnou kopií svého otce. Přesto musel čelit podobným věcem, jakým čelil jeho otec. I my se musíme vyrovnat s podobnými pokušení a proto se můžeme učit od těch, kdo nás předešli ve víře.