Zakotvení v Kristu (Ko 1-4)
V Něm zapusťte kořeny, na Něm postavte základy…
Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 13. ledna 2013
Pokoj vám a milost. Dneska pokračujeme v sérii, která se týká novozákonní církve. Minulý týden jsme tuto sérii začali studií listu Filipským. Seznámili jsme se asi s nejkrásnější církví, kterou v Novém zákoně nacházíme. Dnes se budeme věnovat další krásné církvi – církvi v Kolosis. Příští týden potom tuto sérii uzavřeme tesalonickou církví. To byla církev, která aktivně očekávala příchod Pána Ježíše Krista.
Dnes máme před sebou Pavlův list křesťanům do Kolosis. Tento list je jim adresován – viz v. 1,2, ale jak se můžeme dočíst v závěru listu, tak nepatřil jenom jim, ale měli ho dát přečíst také církvi ze sousedního města Laodikeje a sami si měli přečíst dopis, který Pavel adresoval laodicejské církvi (Ko 4,16).
Dnes se podíváme na Pavlův dopis do církve ve Filipis. Pokusíme se přiblížit si atmosféru první církve a povzbudíme se navzájem v Kristu. Kéž naše srdce hoří stejně, jako hořela srdce prvních čtenářů tohoto krátkého dopisu.
Ježíš je světlo světa
Posmívají se kvůli Pánovu příchodu
Boží slovo velmi jasně definuje diákony – nikoliv však z hlediska náplně jejich práce, ale především z hlediska charakteru. V Písmu je celý seznam vlastností, které mají být diákonům vlastní a bez nichž by neměli být do této služby ustanoveni.
Falešní učitelé jsou ovládáni svou žádostivostí - jsou drzí, opovážliví, vysmívají se nadpozemským mocnostem - přestože jsou jimi ovládáni. Znovuzrození křesťané svůj život žijí opačně - hřích už nad nimi nepanuje, neurčuje jejich vůli, protože Bůh dal novou přirozenost každému křesťanovi.