DĚTI VARUJTE SE MODLÁŘSTVÍ! Jr 2,10-13;

DĚTI VARUJTE SE MODLÁŘSTVÍ! Jr 2,10-13;

Jeremjáš 2:10 Projděte ostrovy Kitejců a hleďte, pošlete do Kédaru a dobře uvažujte, hleďte, zda se něco podobného kdy stalo. 11 Zaměnil snad nějaký pronárod bohy, ač to žádní bohové nejsou? Můj lid zaměnil svou Slávu za to, co není k užitku. 12 Děste se nad tím, nebesa, ustrňte nesmírnou hrůzou, je výrok Hospodinův. 13 Dvojí zlo spáchal můj lid: Opustili mne, zdroj živých vod, a vytesali si cisterny, cisterny rozpukané, jež vodu neudrží.“

 

ÚVOD

Pokoj vám a milost Pána Ježíše Krista a evangelia Božího milovaní! Položím vám “záludnou” otázku. Jestliže rostete v poznání našeho Pána Ježíše Krista a v Jeho milosti, jestliže rostete v posvěcení, v bázní a v pokoře, znamená to, že potřeba Kristovi milosti je ve vašem životě stále menší a menší? Že ji potřebujete stále méně a méně? Odpoví mi někdo?

Víte jediný rozdíl mezi peklem a nebem je Jeho milost. Kristova milost! Jediný rozdíl mezi mnou před obrácením a nyní je Jeho milost! Díky Jeho milosti jsem byl zastaven ne na cestě, ale ve střemhlavém pádu do pekelné propasti! Bez Jeho milosti bych dopadl dříve, nebo později na samé dno pekel. To Jeho, Kristova milost mi otevřela duchovní zrak. A já poznal Boha, který je svatý, Svatý, Svatý a  také jsem poznal sebe, který jsem hříšný, hříchu zaprodaný a hříchem zkažený ve své podstatě a ve všech oblastech mého života.

Drsná a přísná slova Pána Ježíše o dětech ďábla, které chtějí činit ďáblovu vůli, to jsou slova na prvním místě určená mě před obrácením! A nyní, když patřím Kristu? Co je rozdílem mezi mnou před Kristem a mnou v Kristu? Rozdíl je jen On! Ježíš Kristus, Jeho kříž a milost Jeho prolité krve!

 Hřích je stále stejně silný ve svém působení a v pokušeních, kterými o mě usiluje. je stále stejně silný ve své zhoubné moci a pokud zhřeším, jen Boží milost mě zachraňuje od plných důsledků. Hřích se nás snadno přichytá. A někdy se i my v zatmění mysli přichytáme hříchu jakoby dobrovolně a rádi. Síla  hříchu je v jeho schopnosti nás klamat. Je schopen nás obelhat tak, že si myslíme jak jsme na tom dobře, ale opak je pravdou.

• Ř 7:11 Hřích použil přikázání jako příležitosti, aby mne oklamal a tak mě usmrtil.

Pavel jasně v Ř 7 říká, že jen Boží milost v Kristu poráží hřích v našich životech. A i když jsme narozeni z Boha jsme nová stvoření, klamavá zhouba hříchu dál působí i v našich životech. Ve druhé Korintským Pavel napsal varování.

• 2K 11:3 Obávám se však, aby to nebylo tak, jako když had ve své lstivosti oklamal Evu, aby totiž vaše mysl neztratila nevinnost a neodvrátila se od upřímné oddanosti Kristu.

Tou nevinností Pavel myslí prostotu, prostou a upřímnou víru našich duší v jednoduchou pravdu evangelia. Cílem hříchu totiž je, abychom ji opustili a přestali podle ní žít! Kéž nám dnešní text pomůže pochopit a porozumět, že potřebujeme pravdu znovu a znovu obnovovat ve svých srdcích, poznávat ji a usilovat podle ní žít.

Odkazy: Ř 7,11; 2 K 11,3;

 

BOŽÍ LID MÁ STRAŠLIVÉ SKLONY! V 10-11a;

Prorok Jeremiáš zapsal Hospodinovo slovo k Jeruzalému, k potažmo k Judovi se vší jeho naléhavostí.

Jeremjáš 2:10 Projděte ostrovy Kitejců a hleďte, pošlete do Kédaru a dobře uvažujte, hleďte, zda se něco podobného kdy stalo. 11 Zaměnil snad nějaký pronárod bohy, ač to žádní bohové nejsou? Můj lid zaměnil svou Slávu za to, co není k užitku.

Kitejci byli potomci Jávana, syna Jefetova. Všechny zmínky o Kitejcích mluví o zdatných mořeplavcích. Bible odkazuje k řecké kulturní oblasti, a to na Kypr. Kédar je jeden ze synů Izmaela. Stal se silným kmenem. A samotné slovo označuje právě kmen, či oblast ve které sídlil.

Ale to, co je pro nás mnohem důležitější, je obžaloba Judy a města Jeruzaléma, kde přebývalo v chrámu Hospodinovo jméno. Hospodin připomíná Jákobovu domu i Izraeli svou věrnost, která v nich způsobila prvotní silnou lásku k Hospodinu.

• Jeremjáš 2:1 Stalo se ke mně slovo Hospodinovo: 2 „Jdi a provolávej v Jeruzalémě: Toto praví Hospodin: Připomínám ti zbožnost tvého mládí, tvou lásku před sňatkem, jak jsi za mnou chodila pouští, zemí neosívanou. 3 Svatý byl Izrael Hospodinu, prvotina jeho úrody;

A kde je ta prvotní láska a touha chodit po Božích cestách? Je pryč! A nejenom, že je pryč. Oni nejsou jen vychladlí. Oni nezůstali někde stát. Oni směřují někam úplně jinam! To, co učinili Juda i Izrael nemá obdoby ani mezi pohanskými národy. Ty zůstávají svým falešným bohům věrní!  Když to čteme, vyvstává nám před očima obraz Korintské církve, které Pavel napsal toto:

• 1 Korintským 5:1 Dokonce se proslýchá, že je mezi vámi případ smilstva, a to takový, jaký se nevyskytuje ani mezi pohany, že totiž kdosi žije s ženou svého otce. 2 A vy jste přitom nadutí, místo abyste se raději zarmoutili; odstraňte ze svého středu toho, kdo to udělal.

Jak je to možné? Co se děje? Jde o to, co jsem řekl v úvodu. Boží milost je to jediné, co nás drží od pádu do hrozné propasti! I když jsme Božím lidem, dokonce novozákonním Božím lidem a jsme zde jako Boží děti, synové dcery Nejvyššího, hřích nezmizel z našich životů. A má pořád tu stejnou sílu klamat a hubit. A bez Boží nekonečné milosti my jsme úplně bezmocní. Nevítězíme svou silou, chytrostí, či vytrvalostí, ale jen a jen milostí. Bůh nás obdaroval v Kristu milostí za milostí. Znovu a znovu nás Jeho milost zachraňuje, zvedá a přivádí k pokání, odpouští viny a očišťuje od každé z nich. Jenže to platí pouze, chodíme-li v Jeho světle, tedy podle Jeho slova, jak říká Jan ve svém prvním listě.

Podmínkou je, že své hříchy vidíme, vyznáváme a opouštíme. A to není možné, pokud je náš duchovní zrak obelhán a ve tmě. Bůh je světlo a není v Něm žádná tma. Ale my musíme být neustále v Něm,  v Jeho světle.

• 1 Janův 1:5 A toto je zvěst, kterou jsme od něho slyšeli a vám ji oznamujeme: že Bůh je světlo a není v něm nejmenší tmy. 6 Říkáme-li, že s ním máme společenství, a přitom chodíme ve tmě, lžeme a nečiníme pravdu. 7 Jestliže však chodíme v světle, jako on je v světle, máme společenství mezi sebou a krev Ježíše(b), jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu. 8 Říkáme-li, že jsme bez hříchu, klameme sami sebe a pravda v nás není. 9 Jestliže vyznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti. 10 Říkáme-li, že jsme nezhřešili, děláme z něho lháře a jeho slovo v nás není.

Aby krev Kristova očišťovala každého z nás, musíme chodit ve světle. Ne jen tak ledajakém, nejde o žárovku, ani o sluneční svit. Jde o Boží světlo. Světlo jeho slova, které ukazuje Jeho svatost a odhaluje náš hřích. Usvědčuje nás a zarmucuje nás hluboko v srdci z našich hříchů. To je práce Ducha svatého, který používá svůj meč, své kladivo tříštící skálu našich srdcí. Používá Boží slovo. Tak v nás znovu a znovu rozsvěcuje slovo pravdy.

Co se stalo Jeruzalému, Judovi a celému Izraeli? Oni na tu pravdu zapomněli. Nejdříve jim zevšedněla, stala se prázdnou a bezvýznamnou v jejich srdcích. A pak na ni zapomněli! Opustili pravdu, vydali se za přeludem a přeludem se stali! Jr 2,5; a poslouchejte prorokování Jeremiáše i dál.

• Jeremjáš 2:6 Neptali se: ‚Kde je Hospodin, který nás vyvedl z egyptské země, který nás vodil pouští, zemí pustou, plnou výmolů, zemí vyprahlou, zemí šeré smrti, zemí, jíž nikdo neprocházel, v níž člověk nesídlí.‘ 7 Vedl jsem vás do země sadů, abyste jedli její plody a to, co dobrého dává. Přišli jste a mou zemi jste poskvrnili, moje dědictví jste zohavili. 8 Kněží se nezeptali: ‚Kde je Hospodin?‘ Nepoznali mě, kdo se obírají zákonem, pastýři mi byli nevěrní, proroci prorokovali skrze Baala, chodili za tím, co není k užitku.

Vidíte v šestém verši, jak Hospodin, pravda Jeho slova a Jeho mocné skutky se stali něčím, co nestálo za sebemenší zájem? Nestálo to za vzpomínku, za otázku. Nestálo to za špetku vděčnosti! A myslím, že klíč je v tom verši sedm, kde vidíme obrovskou Boží dobrotu a štědrost. Jak moc je v kontrastu verš sedmý ke konci verše šest? Z pouště je Boží milost a štědrost zavedla k hotovému. Z pustiny do země sadů. Z vyprahlosti do nádherné zeleně. Z místa smrti do místa kypícího životem a vším, co k němu potřebovali!

Víte, i jako Boží lid, jako Boží děti máme pořád strašlivé hříšné sklony k tomu, abychom zapomněli na našeho Stvořitele, Soudce i Spasitele. Na pravdu o Něm a o nás. Naše stará přirozenost nás neustále svádí k zapomnění, poté k opuštění. A to nejhorší na tom je, že měli k dispozici zákon, pravdu Božího slova. Bůh napomíná kněze, pastýře a proroky, tedy znalce, vůdce a vidoucí!

I my máme k dispozici pravdu evangelia. Plnou pravdu. Všichni jsme v Kristu dokonce královské kněžstvo!  Ve smyslu poznání pravdy jsme ti, kdo ji vidí. Ale mít ji k dispozici, na očích, to nestačí. Hřích a sklony k hříchu v nás mají moc nás obelhat natolik, že máme k dispozici světlo pravdy, a přesto můžeme být úplně ve tmě, úplně slepí!

Odkazy: Jr 2,1; 2,6-8; 1 K 5,1-2; 1 J 1,5-10;

 

CO JE TVÁ SLÁVA, SÍLA, ŽIVOT? V 11b;

Náš text je toho důkazem.

Jeremjáš 2:11 Zaměnil snad nějaký pronárod bohy, ač to žádní bohové nejsou? Můj lid zaměnil svou Slávu za to, co není k užitku.

Bylo nepatřičné mezi pronárody, co učinil Izrael, opustil svého Boha a odešel k nicotám. Stejně tak, jako mezi Korintskými byl hřích, který byl i na pohany moc. Ale i my můžeme zaměnit dobré, za zlé, slávu za hanbu a bohatou Boží štědrost za bezcenné věci tohoto světa! Je to velmi snadné. Celým Písmem se táhne varování od Genesis až do Zjevení Janova. Víte, zaměňovat pravdu za lež je něco, co je potomkům Adamovým vlastní. Je tom dost podrobně napsáno v Ř 1,18-32.  A ty sklony nezmizí po našem obrácení. Zůstávají v našich tělech a bojují proti pravdě.

• Galatským 5:16 Chci říci: Žijte z moci Božího Ducha, a nepodlehnete tomu, k čemu vás táhne vaše přirozenost. 17 Touhy lidské přirozenosti směřují proti Duchu Božímu, a Boží Duch proti nim. Jde tu o naprostý protiklad, takže děláte to, co dělat nechcete.

Žít z moci Božího Ducha, znamená být zachráněn, ochráněn a nepodlehnout tomu, k čemu nás hřích přetrvávající v nás táhne. Ve dvacátém verši Gal 5 potom Pavel jmenuje modlářství. A to je něco, co se stalo Izraeli a je to velmi silně přítomné v nás. Máme k tomu velmi silný sklon. Na prvním místě uctíváme hříšně sami sebe.  Protože se tolik milujeme, chceme pro sebe ty nejlepší věci tohoto světa mnohokrát i za cenu hříchu. A proto pro nás věci tohoto světa zůstávají velmi silným lákadlem k modlářství. Často potom zaujímají v našem životě místo, které jim rozhodně nenáleží. A tak i my nahrazujeme to, co je slavné, vzácné, drahocenné a vedoucí k životu, za pomíjivosti tohoto věku. Ale v Jonášovi je varování. Poslouchejte k čemu dovedl Hospodin Jonáše v břiše velryby!

• Jonáš 2:9 Ti, kdo se šalebných přeludů drží, o milosrdenství se připravují. 10 Já ti však s díkůvzdáním přinesu oběť; co jsem slíbil, splním. U Hospodina je spása!“

I Jonáš byl svou přirozeností modlář, tak jako já, tak jako vy. Dokud jeho prorocká služba běžela hladce, bylo všechno v pořádku. Měl však problémy se svou oddaností Hospodinu stejně jako my všichni. Skočec mu byl větší cenností, než to, že 120 000 tisíc duší činilo pokání a bylo zachráněno. To znamená, že skočec mu byl nejspíše milejší, než to, že posloužil nakonec z Boží milosti poslušně Bohu. Reptá, a zlobí se. Víte, děsí mě, když mi Bůh ukáže, že jsem ve své staré přirozenosti stejný!

 Bůh mně při práci na tomto kázání usvědčil, že skočce jsou i v mém životě. A ne jen jeden. Bůh mně usvědčil z reptání a nespokojenosti, kdy místo abych se radoval, že mohu Bohu z Jeho milosti posloužit reptám a zlobím, jsem nespokojený, že věci nejdou tak, jak bych si přál a tím se vzpírám Boží dokonalé vůli, která je pro mě tím nejlepším. Musím vyznat, že mě Bůh usvědčil, že v poslední době, která není pro mě lehká, což ale není omluva pro hřích, jsem Bohu vyčítal to, co dopouštěl a co bylo Jeho vůlí pro mě. Tento hřích odděluje od Boha stejně jako všechny ostatní. Krade radost, bere milost a klame, oslepuje přesně, jak stojí Jon 2,9. A přitom řešení je velmi jednoduché. Možná pro nás ne úplně lehké, pro naši hříšnou slabost. Ale je jednoduché. Co dalšího Jonáš v břiše velké ryby řekl?

• Jonáš 2:9 Ti, kdo se šalebných přeludů drží, o milosrdenství se připravují. 10 Já ti však s díkůvzdáním přinesu oběť; co jsem slíbil, splním. U Hospodina je spása!“

Vede nás zpět k Bohu. Zpět do Jeho světla. Od klamu hříchu a temnoty, slepoty kterou hřích způsobuje, nás Bůh skrze Jonáše vede zpět k sobě! Ty, kteří pro svou vlastní věrolomnost, hřích a sklon k modlářství mají tendence znovu a znovu se vzdalovat Bohu a připravovat se tak o milosrdenství, Bůh vede zpět do své náruče. Zpět ke své milosti. Jak my jsme hříšní, On je ve své lásce svatý. Jak my jsme nevěrní a nestálí, On je ve své věrnosti svatý, věčný a nepohnutelný!

Znovu a znovu zaměňujeme svou slávu, totiž našeho Boha a Jeho spásu, za neužitečnou nicotu! Znovu a znovu zaměňujeme vzácnost a sílu Jeho milosti za naše modlářství a pomíjivé věci tohoto věku. Znovu a znovu zaměňujeme život za věci vedoucí ke smrti. To je pravda o nás a jen Boží milost zaplacená nesmírnou cenou Kristovi krve je ten rozdíl, který nás zachraňuje. Bůh to nedělá na prvním místě pro mne, pro tebe bratře, ale pro svou slávu, věrnost, lásku, milosrdenství a dobrotu. Dělá to pro svého Syna, ve kterém k nám všechno toto požehnání přichází. Modleme se, aby následující slovo z Římanům vládlo v našich srdcích.

• Římanům 12:1 Vybízím vás, bratří, pro (nespočetná) Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba. 2 A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.

To však není možné naplnit, pokud utíkáme do Taršíše k nicotám. Musíte zpět k Bohu s obětí vděčnosti, chval a modliteb, protože u Hospodina je spása! Navíc hrozí, že Bůh nastrojí velkou rybu a její žaludek. A víte, i to je Jeho dobrota a milost. Jonáš mohl být námořníky totiž jen tak hozen do hlubin moře! Nebo mohl v klidu dojet do Taršíše a tam se mít dobře. Milovaní, mám bázeň z toho, jak moc je mé srdce jonášovské. Kéž se Bůh smiluje nade mnou i nad námi všemi, protože mám, protože máme sklony ke dvojímu zlu, jako Juda a Izrael.

Odkazy: Ga 5,16-17; jon 2,9-10; Ř 12,1-2;

 

USTRŇTE HRŮZOU NEBESA, MŮJ LID PÁCHÁ DVOJÍ ZLO! V 12-13;  

Podívejme se znovu na náš text.

Jeremjáš 2:10 Projděte ostrovy Kitejců a hleďte, pošlete do Kédaru a dobře uvažujte, hleďte, zda se něco podobného kdy stalo. 11 Zaměnil snad nějaký pronárod bohy, ač to žádní bohové nejsou? Můj lid zaměnil svou Slávu za to, co není k užitku. 12 Děste se nad tím, nebesa, ustrňte nesmírnou hrůzou, je výrok Hospodinův. 13 Dvojí zlo spáchal můj lid: Opustili mne, zdroj živých vod, a vytesali si cisterny, cisterny rozpukané, jež vodu neudrží.“

Kdybyste podle Hospodina prosmejčili nejenom ostrovy Kitejců i Kédar, kdybyste prošli křížem krážem celou zemi, nenajdete pronárod, který by své nicoty opustil. Bůh staví do hrozivého protikladu jednání pohanských modlářů a Božího lidu. Bůh nám nedává za vzor vytrvalé a neochvějné modlářství pronárodů. To v žádném případě! Bůh říká: „Horší než jejich věrnost nicotám, je vaše pohrdání Mnou, Hospodinem zástupů, mou smlouvou, mou dobrotu a mou věrností! Horší než jejich věrnost lžím, je vaše pohrdání poznáním pravdy! Jejich vytrvalost a neústupnost v modlářství je menším hříchem, než vaše věrolomnost a neposlušnost Živému, Svatému Bohu!  

Jakub učí ve čtvrté kapitole, že kdo ví, co je dobré činit a nečiní, má hřích! V evangeliích Pán říká:

• Lukáš 12:47 Ten služebník, který zná vůli svého pána, a přece není hotov podle jeho vůle jednat, bude velmi bit. 48 Ten, kdo ji nezná a udělá něco, zač si zaslouží bití, bude bit méně. Komu bylo mnoho dáno, od toho se mnoho očekává, a komu mnoho svěřili, od toho budou žádat tím více.

Milovaní, nám bylo svěřeno mnohem více, než Izraeli! Z listu Galatským víme, že služba zákona je věcí tohoto věku a nemá přesah na věčnost, ani sílu přinést spásu těm, kdo ji činí. V listu Židům jsou varováni všichni Židé, kteří opouštěli evangelium pod tlakem pronásledování a vraceli se k zákonu!

My pronásledováni nejsme! A přitom znovu a znovu podléháme zapomnění, opouštíme Krista ve svých srdcích a utíkáme k mnoha různým nicotám do mnoha Taršíšů tohoto světa! Nebojíme se hlubiny moře, ani velkých ryb v nich. Kolik času strávíme skutečně u Kristových nohou a kolik jako Marta u mnoha starostí? kolik nad Písmem a kolik u televize? Kolik na modlitbách a ve chvále, kolik na internetu? A jak využíváme milost být ve společenství svatých a kolik času strávíme ve světě s lidmi světa?

Jednou mi jeden člověk v církvi řekl: „Mě je ve světě s nevěřícími líp, než ve společenství s křesťany!“  jako velmi úzkostlivý křesťan se děsím tohoto výroku!

Víte, byl bych pokrytec, kdybych řekl, že mě nikdy nepřišla podobná myšlenka. Ale jestli již nejde jen o pocit, nebo myšlenku, a stává se to pravidlem a normou? A vám je skutečně lépe ve světě s nevěřícími a trávíte tam s nimi stál více času? A je jedno, že jde třeba o rodinu. Milujeme své rodiny, ale pokud jsou nevěřící, pak patříme prostě každý někam jinam! Žádná příbuzenská pouta nemohou křesťana odvrátit od naprosté oddanosti Ježíši Kristu. Ani rodina nemůže vytlačit Krista z Jeho výsostného postavení! Vždyť ani vlastní život nemáme milovat více, než Ježíše Krista! Pán Ježíš řekl.

• Matouš 10:37 Kdo má rád otce nebo matku víc než mne, není mne hoden; a kdo má rád syna nebo dceru víc než mne, není mne hoden.  38 A kdo jde za mnou a nebere svůj kříž, není mne hoden. 

A Jakub varuje před láskou ke světu a všemu, co světu patří. Před přátelstvím ke světu, který by zaujal Ježíšovo místo. Máme milovat svět, tak jako Bůh. Máme milovat lidi jdoucí do záhuby, máme jim zvěstovat slova o blížícím se Božím hněvu, o Božím strašlivém soudu nad hříšníky odmítající pokání, a o Boží dokonalé lásce, která zachraňuje skrze víru v evangelium. Láska, před kterou varuje Jakub je však jiná! Charakterizuje ji právě třeba to, když je nám lépe ve světě a s nevěřícími než ve společenství svatých. Navíc poslouchejte, jak jsou Jakubova slova vážná.

• Jk 4:4 Proradná stvoření! Což nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem? Kdo tedy chce být přítelem světa, stává se nepřítelem Božím.

 Kdo miluje více pomíjivé věci tohoto světa než Krista, je Kristu nevěrný. Proradná stvoření jsou podle jiných překladů cizoložníci a cizoložnice. A jde o jeden ze způsobů modlářství. Veškeré modlářství pak je podle Písma, podle našeho dnešního textu marností. Zaměňováním slávy Boží za nicoty. A když se tímto způsobem chováme my, jde o velmi vážnou věc. Dvojí zlo podle Hospodina. O věc, nad kterou se nebesa nesmírně děsí. V konečném důsledku jde o pošetilost a marnost vedoucí do záhuby. O záměnu nekonečného pramene života věčného za popraskané cisterny s trochou páchnoucí vody.

Jr 2:12 Děste se nad tím, nebesa, ustrňte nesmírnou hrůzou, je výrok Hospodinův. 13 Dvojí zlo spáchal můj lid: Opustili mne, zdroj živých vod, a vytesali si cisterny, cisterny rozpukané, jež vodu neudrží.“

Proto jako lid Boží musíme znovu a znovu volat k Bohu a prosit o milost, aby nás nenechal jít naší vlastní cestou. Jde to, že jste-li z Boží milosti světlem, temnota učiní vše proto, abyste nebyli, aby vás pohltila, abyste zhasli! Bůh však je věrný. On zná ty, kdo jsou Jeho. A také.

1 Korintským 10:13 Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát. 14 A proto, moji milovaní, utíkejte před modlářstvím. Amen!

Odkazy: Lk 12,47-48; Mt 10,37-38; JK 4,4;