Jak Bůh budí bázeň! Ž 130

 

Jak Bůh budí bázeň! Ž 130;

Motto: Žalmy 31:4 Tys můj skalní štít a pevná tvrz má, veď mě pro své jméno a doveď mě k cíli.

Úvod

Pokoj vám a milost od Boha Otce a od Pána Ježíše Krista milovaní svatí! Kristovi draze vykoupení! Děti Boží skrze krev Krista! Pokoj a milost kéž také sestoupí i na ty, kteří hledají. Ještě nečinili pokání a nevěří plně evangeliu! Kéž i vám zazáří v srdci jitřenka. Kéž i vám v srdci vzejde světlo Kristovo. Hříchem člověka celý svět ve zlé upadl a ve zlém leží! Ale Bůh je dobrý. A tak čteme v Písmu, ve slovu Božím slova o vítězící Boží milosti. O Božím slitování a nekončícím milosrdenství. Nádherná pasáž z listu Římanům, z konce páté kapitoly.

• Římanům 5:15 S milostí tomu však není tak jako s proviněním. Proviněním toho jediného, totiž Adama, mnozí propadli smrti; oč spíše zahrnula mnohé Boží milost, milost darovaná v jediném člověku, Ježíši Kristu. 16 A s darem milosti tomu není jako s následky toho, že jeden zhřešil. Soud nad jedním proviněním vedl k odsouzení, kdežto milost po mnohých proviněních vede k ospravedlnění. 17 Jestliže proviněním Adamovým smrt se zmocnila vlády skrze jednoho člověka, tím spíše ti, kteří přijímají hojnost milosti a darované spravedlnosti, budou vládnout v životě věčném skrze jednoho jediného, Ježíše Krista. 18 A tak tedy: Jako jediné provinění přineslo odsouzení všem, tak i jediný čin spravedlnosti přinesl všem ospravedlnění a život. 19 Jako se neposlušností jednoho člověka mnozí stali hříšníky, tak zase poslušností jednoho jediného mnozí se stanou spravedlivými. 20 K tomu navíc přistoupil zákon, aby se provinění rozmohlo. A kde se rozmohl hřích, tam se ještě mnohem více rozhojnila milost, 21 aby tak jako vládl hřích a přinášel smrt, vládla ospravedlněním milost a přinášela věčný život skrze Ježíše Krista, našeho Pána.

 

Nevěříte této zprávě o Boží milosti, která přemáhá sílu pádu a hříchu? Pak se podívejte do zrcadla, nebo vedle sebe do lavice. Anebo na mě. Každý z nás je důkazem této milosti. Každý obmytý hříšník. A dokonce i každý člověk, i ten nevěřící, který vzdoruje evangeliu. Jednou prý jakýsi člověk. Přesvědčený ateista a bezbožník v londýnském parku poslouchal kázání evangelia. Přerušil kazatele této drahocenné zvěsti a řekl: „Nyní vám všem podám důkaz o tom, že žádný Bůh neexistuje“! Začal se rouhat Bohu a poté řekl: „Vidíte, žádný blesk z nebe!“ Křesťan zvěstující evangelium muži opáčil: „vážený pane, nepodal jste důkaz o neexistenci Boha! Nýbrž jste potvrdil pravdivost Jeho slova, Bible a tím jste vlastně Boha a Jeho existenci dosvědčil tím nejlepším způsobem!“ a měl svatou pravdu! V Písmu je psáno.

• Izajáš 30:18 Hospodin vyčkává, chce se nad vámi smilovat, vyvýší se, slituje se nad vámi. Vždyť Hospodin je Bohem práva, blaze těm, kdo ho očekávají.

A v žalmech čteme:

• Žalmy 103:8 Hospodin je slitovný a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný; 9 nepovede pořád spory, nebude se hněvat věčně. 10 Nenakládá s námi podle našich hříchů, neodplácí nám dle našich nepravostí.

Neviděli jsme včera Jeho milost, slitování a dobrotu na svatbě našich milovaných, dnes již manželů Bočkayových? Viděli! A dnes půjdeme z Boží milosti do Božího slova. A co uvidíme? Vy to určitě víte! Že to víte? Nebo alespoň tušíte, ne? Bůh je dobrý. Celá zem je plná Jeho slávy a dobroty! Žalm 130 je náš dnešní text. Otevřeme Písmo v žalmu 130 prosím. Zde stojí!

Odkazy: Ř 5,15-21; Iz 30,18; Ž 103,8-10;

Žalmy 130:1 Poutní píseň. Z hlubin bezedných tě volám, Hospodine, 2 Panovníku, vyslyš můj hlas! Kéž tvé ucho pozorně vyslechne moje prosby. 3 Budeš-li mít, Hospodine, na zřeteli nepravosti, kdo obstojí, Panovníku? 4 Ale u tebe je odpuštění; tak vzbuzuješ bázeň. 5 Skládám naději v Hospodina, má duše v něho naději skládá, čekám na jeho slovo. 6 Má duše vyhlíží Panovníka víc než strážní jitro, když drží stráž k jitru. 7 Čekej, Izraeli, na Hospodina! U Hospodina je milosrdenství, hojné je u něho vykoupení, 8 on vykoupí Izraele ze všech jeho nepravostí.

Bezedné hlubiny! Verše 1-2;

Žalm sto třicátý, poutní píseň. Píseň těch, kteří předstupovali před Hospodina, když přicházeli do Jeruzaléma, do chrámu. Začíná těmito slovy:

• Žalmy 130:1 Z hlubin bezedných tě volám, Hospodine,

Procházel poutník nějakou hlubokou strží, Nebo průrvou? Nebo snad v chrámu probíhali stavební práce a poutník přehlédl vyznačení hlubokého výkopu a spadl do něj? Jedná se zde o fyzické hlubiny? Víme, že ne. Víme, že tato věc není věcí vnější, ale vnitřní, duchovní! Nejde o to, kde se fyzicky nacházíme. Ani hloubka mariánského příkopu neřekne nám nic o této duchovní skutečnosti, kterou náš poutník vyjadřuje slovy o bezedných hlubinách. Všimněte si také, že mluví v množném čísle. Ne o jedné hlubině, ale o hlubinách! O čem mluví poutník směřující k Bohu? Náš poutník mluví o hříchu, o pádu do hlubin hříchu. O stavu každého člověka. Každého potomka Adamova, a to jsme všichni. Tyto hlubiny jsou hlubiny tak strašlivé, že o nich Bůh mluví v Písmu jako o hlubinách smrti. Věčné smrti. Od našeho narození až na věky! A není to jedna hlubina, ale hlubiny, protože pád a hřích nás postihl ve všech oblastech a rovinách našeho bytí. Postihl smrtelně naše myšlení, mluvení, veškeré jednání. Zhouba hříchu je v každém našem genu fyzickém i duchovním!

• Žalmy 49:8 Nikdo nevykoupí ani bratra, není schopen vyplatit Bohu sám sebe. 9 Výkupné za lidský život je tak velké, že se každý musí provždy zříci toho, 10 že by natrvalo, neustále žil a nedočkal se zkázy.

Není to dobré s pokolením lidí.  Rodíme se v hříchu, dokonce jsme v něm počati. Protože od Adamova pádu jsou všichni počati a rodí se všichni jako hříšníci, a proto také jako hříšníci plodí všechny své další potomky. Hříšník je oddělen od Boha. Absolutně, navěky smrtelně! A to jsou ty hlubiny bezedné, o kterých poutník mluví. Ale on pokračuje:

• Žalmy 130: 2 Panovníku, vyslyš můj hlas! Kéž tvé ucho pozorně vyslechne moje prosby.

Náš poutník jde k Bohu. A po cestě k Bohu k Bohu také volá. Proč? A jak k Němu volá? Prosí, aby Bůh ho vyslyšel, aby své ucho naklonil k jeho prosbám. Jaké jsou ty prosby? Jsou stejně hluboké, jako ty bezedné hlubiny. Jsou to totální prosby! Absolutní a totální ve své naléhavosti. Jsou to extrémní prosby, protože jsou důsledkem extrémní situace. Náš poutník je hříšník, od svého početí a od svého narození. Je totálním otrokem hříchu. Je hříchem oddělen od Boha! Je duchovně a navěky mrtvý před Bohem! A náš poutník to ví! Proto volá k Bohu své zoufalé prosby. A my si ukážeme dvě věci.

1. Je nevýslovnou a nezaplatitelnou Boží milostí, když si člověk může uvědomit a uvědomí svůj extrémně zoufalý stav před Bohem. Svoji duchovní smrt! Počátkem moudrosti je bázeň před Bohem, který je svatý a který je Soudcem! Také zármutek Boží, který postává z tohoto poznání je Božím milostivým darem. Protože tento zármutek vede k pokání a tím i k životu věčnému!
2. Za druhé je zde skutečnost, která praví, že jedině Bůh může naši extrémní situaci zvrátit. Jedině Bůh nás může zachránit!

Víme, že tato záchrana přichází jen skrze víru a pokání, a to jsou dary od Boha. Člověk musí věřit evangeliu a v této víře Bohu v pokání odevzdat a vyznat své hříchy, opustit je a žít pro Boží slávu.  Písmo říká.

• Efezským 2:9 Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit.

Autor našeho žalmu z Boží milosti ví o svém stavu i o tom, že jenom Bůh má pro něho záchranu a řešení! Volá k Bohu a volá z hlubin bezedných. Tedy takových, ze kterých nemůže nikdy sám vystoupat nahoru ke světlu. Tyto hlubiny jsou temné, studené jako sama smrt! Není z nich úniku ani záchrany. To není v lidských silách a možnostech! My jsme v těchto propastných tůních temnoty, zla a hříchu počati, rodíme se v nich a do nich. V nich žijeme, umíráme a pokud se Bůh nad námi nesmiluje, plynule z nich přecházíme do hlubin a temnot věčné smrti a věčného odsouzení! To je stav člověka, který je smrtelná past, hlubina temnot, jho smrti, které nelze sejmout lidskou silou, umem, nebo moudrostí! Nelze ho sejmout ani silou, umem a moudrostí svatých andělů, služebníků Božích!

• Genesis 6:5 I viděl Hospodin, jak se na zemi rozmnožila zlovůle člověka a že každý výtvor jeho mysli i srdce je v každé chvíli jen zlý.

 

• Zjevení Janovo 20:11 A viděl jsem veliký bělostný trůn a toho, kdo na něm seděl; před jeho pohledem zmizela země i nebe a už pro ně nebylo místa. 12 Viděl jsem mrtvé, mocné i prosté, jak stojí před trůnem, a byly otevřeny knihy. Ještě jedna kniha byla otevřena, kniha života. A mrtví byli souzeni podle svých činů zapsaných v těch knihách. 13 Moře vydalo své mrtvé, i smrt a její říše vydaly své mrtvé, a všichni byli souzeni podle svých činů. 14 Pak smrt i její říše byly uvrženy do hořícího jezera. To je druhá smrt: hořící jezero. 15 A kdo nebyl zapsán v knize života, byl uvržen do hořícího jezera.

A tak všichni dobře chápeme naléhavost volání našeho žalmisty. Z hlubin, které nemají žádné dno volá každou částečkou svého srdce, sv mysli, svého těla. Celé jeho nitro se chvěje hrůzou z poznání vlastní bídy a hloubky svého pádu a hříchu! Poznal smrtící moc svého hříchu. Moc, která drží celý svět a každého potomka Adamova v hlubinách bezedných! Ale to je milost! Poznání toho, že jsem naprosto a navěky ztracen, pokud Bůh nezasáhne a nevyprostí mě svou mocnou pravicí. Silou Kristova kříže a vzkříšení! Žalm druhý říká.

• Žalmy 2:10 Nuže, králové, mějte rozum, dejte na výstrahu, soudcové země! 11 Služte Hospodinu s bázní a jásejte s chvěním.

Máte již tento rozum ze žalmu druhého milovaní? Je vám jasná výstraha Božího soudu, který jistojistě dolehne na celý svět a na každého člověka?  Ani nejmocnější tohoto osvěta neuniknou! Volá vaše srdce plností bázně Boží? Volá: „Hospodine vytrhni mě z hlubin bez konce! Smiluj se nade mnou, neboť jinak jsem ztracen!“ Voláte tak? Chvějete se? Pak také i s chvěním jásejte, protože Bůh se nad vámi smiloval a otevřel vám oči. Vaše oči vidí duchovní skutečnosti, a to se projevuje ve vašem životě. Chvalte Boha! Bůh vás povede ve vašem poznání dál. Jak? Poslouchejte.

Odkazy: Ž 2,10; 49,8-10; Ef 2,9; Gn 6,5; ZJ 20,11-15;

Kdo z lidí obstojí? Verše 3-4;

Žalmista pokračuje slovy:

• Žalmy 130:3 Budeš-li mít, Hospodine, na zřeteli nepravosti, kdo obstojí, Panovníku? 4 Ale u tebe je odpuštění; tak vzbuzuješ bázeň.

Podívejme se nejprve na třetí verš. Budeš-li mít, Hospodine, na zřeteli nepravosti, kdo obstojí, Panovníku? Představte si milovaní, že se Bůh zaměří na naše nepravosti. Na naše hříchy, hříšné sklony, chyby a nedokonalosti! Víme, že Bůh je Bohem třikráte svatým. Víme, že Ho jímá lítost nad každým zlem! Víme, že se Jeho spravedlivý hněv obrací z nebe proti každé nepravosti, bezbožnosti, hříchu a zlu každého člověka! Bůh se staví proti hříchu a proti zlu. Jedná s ním, soudí ho, trestá ho. Chvála Bohu! Ale zamysleme se nad otázkou, kterou pokládá náš žalmista. Budeš-li mít, Hospodine, na zřeteli nepravosti, kdo obstojí, Panovníku?

My v ní máme totiž již obsaženou odpověď. Ta otázka je řečnická otázka. Taková, na kterou si ten, kdo ji pokládá, sám odpovídá! Vidíme to ve verši třetím i čtvrtém. Bůh, který je svatý, svatý, svatý se naštěstí nesoustředí jen a jen na naše nepravosti a hříchy. To by totiž svět a čas lidí na něm měl jen velmi krátké trvání. Bůh by ho ukončil ihned po Adamově přestoupení!  Ve třetí kapitole Gn sice Bůh jasně říká, že vzpoura hříchu a pád budou mít a mají strašlivé důsledky pro člověka. To je ten extrémní stav duchovní smrti, ze které člověk svou fyzickou smrtí přejde do smrti věčné, pokud Bůh nezasáhne a nad daným jedincem se neslituje! Ale co čteme v Gn ve třetí kapitole poté, co Bůh jasně deklaroval důsledky hříchu a pádu?

• Genesis 3:21 Hospodin Bůh udělal Adamovi a jeho ženě kožené suknice a přioděl je.

Žádný blesk z nebes drtící Adama s Evou. Místo toho je prolita krev zvířete, první předobraz krve našeho drahého Spasitele a Beránka Božího Ježíše Krista! Bůh krví zvířete přikrývá nahotu prvních lidí! A milovaní, není to nahodilé Boží jednání, které by bylo jen nahodilou, dopředu nepředvídatelnou reakcí na hřích a pád člověka. Ne Bůh nemusel náhle reagovat na něco, co by ho nenadále překvapilo a zaskočilo! Co stojí ve třetí kapitole Gn o kousek dříve před 21. veršem? Co říká Bůh hadovi, který lstí, lží a probuzením hříšné touhy v srdci Adama s Evou svedl prarodiče nás všech do hříchu?

• Genesis 3:15 Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu."

To je zaslíbení Krista. První v celém Písmu. Zde je položen základ evangelia, zprávy o prameni naděje, vody živé. Tato zpráva se vine celým Písmem od počátku až k poslednímu slovu! Stále více a více odhalovaná, sílící a zřejmá. Až k okamžiku, kdy Bůh jasně ustanovuje svého Syna, jako Krále Králů a Spasitele všech, kteří věří, když ho vzkřísí z mrtvých! Poslouchejte slova nebeské zvěsti, slova sladká více než med a mana na poušti. Slova těšící, hojící, zachraňující a vytrhující z bídy smrti a otroctví hříchu!

• Izajáš 53:11 Zbaven svého trápení spatří světlo, nasytí se dny. "Tím, co zakusí, získá můj spravedlivý služebník spravedlnost mnohým; jejich nepravosti on na sebe vezme.

 

• Marek 9:7 Tu přišel oblak a zastínil je a z oblaku se ozval hlas: "Toto jest můj milovaný Syn, toho poslouchejte."

 

 

• Židům 1:1 Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k otcům ústy proroků; 2 v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil i věky.

Od Genesis až ke zjevení bychom našli mraky veršů, mluvících přímo a nade vší pochybnost o Ježíši Kristu, jako Božím synu a Spasiteli. Když jde Pán po svém vzkříšení s učedníky do Emaus, čteme, že…

• Lukáš 24:27 Potom začal od Mojžíše a všech proroků a vykládal jim to, co se na něho vztahovalo ve všech částech Písma.

A co říká farizeům, když Krista odmítají a zpochybňují?

• Jan 5:37 A sám Otec, který mě poslal, vydal o mě svědectví. Vy jste však nikdy neslyšeli jeho hlas ani jste nespatřili jeho tvář 38 a jeho slovo ve vás nezůstává, poněvadž nevěříte tomu, koho on poslal. 39 Zkoumáte Písma a myslíte si, že v nich máte věčný život; a Písma svědčí o mně.

Od Gn až po ZJ roste poznání pravdy o Ježíši Kristu, o Bohu, Pánu, Soudci, Beránku Božím, Zachránci a Spasiteli! O tom, že jen a pouze On! Je cesta, pravda, život, chléb z nebe, pramen vody živé hasící žízeň na věky! Jediné jméno pod nebem, ve kterém je lidem dáno odpuštění hříchů spasení a moc ke spasení, posvěcení, životu věčnému!

A co náš žalmista? Ví, co my dnes? Má k dispozici stejné poznání? Určitě ne! Drží se vírou Božích zaslíbení. Drží se pevně vírou toho, co už ve víře poznal. I my se pevně držme vírou toho, co už jsme poznali. Naším cílem není být nejlepší na světě v teologii a znát vše. Ale pevně důvěřovat Bohu skrze Ježíše Krista!

Co už žalmista spatřil vnitřním duchovním zrakem z milosti Boží? Poznal, že se musí utéct k Bohu, že jenom u Něho je záchrana. Neviděl Krista plně jako my dnes. Ale jeho poznání Boha bylo dostačující k tomu, aby byl spasen vírou, kterou mu daroval Bůh!

• Římanům 4:7 `Blaze těm, jimž jsou odpuštěny nepravosti a jejich hříchy přikryty. 8 Blaze tomu, jemuž Hospodin nepočítá hřích. ´ 9 Platí toto blahoslavenství jen pro ty, kdo jsou obřezáni, či také pro ty, kdo nejsou obřezáni? Čteme přece: `Abrahamovi byla víra počítána za spravedlnost. ´ 10 Kdy mu byla započtena? Byl už obřezán, nebo ještě nebyl? Nebylo to po obřízce, nýbrž ještě před ní. 11 Znamení obřízky přijal jako pečeť spravedlnosti z víry, kterou měl ještě před obřízkou. Tak se stal otcem všech neobřezaných, kteří věří a jimž je spravedlnost připočtena, 12 i otcem těch obřezaných, kteří nejsou jen obřezáni, nýbrž také jdou ve stopách víry našeho otce Abrahama – víry, kterou měl ještě před obřízkou.

Náš milý žalmista nebyl jen obřezán na těle, ale byl tím, kdo šel ve stopách Abrahamových a jeho víry! Znal pravdu veršů Ř 4,7-8. blaze těm, kterým Bůh odpustil hřích, přikryl ho a nepočítá ho! Nevěříte? Tak znovu poslouchejte.

• Žalmy 130:3 Budeš-li mít, Hospodine, na zřeteli nepravosti, kdo obstojí, Panovníku? 4 Ale u tebe je odpuštění; tak vzbuzuješ bázeň.

Bůh vložil do srdce žalmisty pravou bázeň. Čistou a svatou, která je Božím darem. Bůh vytyčil hranice mohutným horstvům i obrovským pouštím. Určil i mořskému vlnobití kam až smí jít! Když Bůh skloní nebesa a na křídlech cheruba sestoupí z nedosažitelných výšin blíž ke svému stvoření. Co čteme v Písmu, že se děje?

• Žalmy 18:13 Mračna se hnala před jeho jasem, krupobití a hořící uhlí. 14 Hospodin na nebi zaburácel, Nejvyšší vydal svůj hlas, krupobití a hořící uhlí.

Veliký je Bůh, Hospodin zástupů. Vší chvály hodný, mocný a přesilný. Ale jak vzbuzuje tu nejsvatější bázeň v srdci člověka? Odpouští hříšníkům jejich hřích! Ten čtvrtý verš by nám neměl dopřát klidného spánku, dokud ho nepochopíme vírou skrze moc Ducha svatého! Kdo tuto nejsvatější bázeň má? Ten, kdo už z celého srdce, z celé duše, z celé své síly a celou myslí nechce již proti Bohu nikdy hřešit! Proč? Protože Bůh mu odpustil. Nepočítá mu již jeho hříchy, a tak probudil v jeho srdci čistou bázeň Boží!

Odkazy: Gn 3,15; 3,21; Iz 53,11; Mk 9,7; Ž 1,1-2; 18,13; Lk 24,27; J 5,37-39; Ř 4,7-12;

Cele soustředěn k Hospodinu! Verše 5-8;

Naše úsilí žít posvěcený život a odpírat vší silou hříchu tedy nemá za cíl získat spásu. To víme, že je nemožné! Ale právě naopak! Protože nám Bůh odpustil hřích. Protože nás již spasil, protože jsme se narodili z Boha a jsme nová stvoření. Proto již nechceme mít s hříchem nic společného! Pavel apoštol o tom svědčí v listu do Filipis.

• Filipským 2: 12 A tak, moji milí, jako jste vždycky byli poslušní – nikoli jen v mé přítomnosti, ale nyní mnohem více v mé nepřítomnosti – s bázní a chvěním uvádějte ve skutek své spasení.13 Neboť je to Bůh, který ve vás působí, že chcete i činíte, co se mu líbí.

Vidíte? S bázní a s chvěním uvádějte ve skutek svou spásu, říká Pavel! A náš žalmista nás také velmi dobře poučí a povede osobním příkladem víry.

• Žalmy 130:5 Skládám naději v Hospodina, má duše v něho naději skládá, čekám na jeho slovo. 6 Má duše vyhlíží Panovníka víc než strážní jitro, když drží stráž k jitru. 7 Čekej, Izraeli, na Hospodina! U Hospodina je milosrdenství, hojné je u něho vykoupení, 8 on vykoupí Izraele ze všech jeho nepravostí.

Podívejme se na verš pátý. Skládám naději v Hospodina, má duše v něho naději skládá, čekám na Jeho slovo. A studijní překlad říká očekávám na Hospodina, očekává duše má, čekám na Jeho slovo.

Celá žalmistova bytost se upíná k Hospodinu a čeká na Něho. Očekává Jeho jednání. Žalmistovou nadějí v tomto pomíjivém světě je Bůh. Žalmistovou nadějí i pro věčnost, pro duši je Bůh! Ale to, co bych chtěl zdůraznit je na konci pátého verše. Jak přichází do života autora žalmu tato naděje pro nyní i na věčnost? Je to slovo Boha, které přináší život tělu i duši!

• Lukáš 4:4 Ježíš mu řekl: "Je psáno: Člověk nebude živ jenom chlebem, ale každým slovem Božím."

Otázka pro nás zní. Kde najdu slovo živého Boha, kterým budu sytit svůj život? Napoví mi někdo? Čekat na odpověď…

• 2 Timoteovi 3:15 Od dětství znáš svatá Písma, která ti mohou dát moudrost ke spasení, a to vírou v Krista Ježíše. 16 Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, 17 aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu.

Bible, Písmo svaté dává moudrost ke spáse, je zdrojem víry. Plně inspirované Bohem! Z něj se učíme, jím jsme usvědčováni, napravuje nás a vychovává nás ke spravedlnosti. Rosteme jím ve spravedlnosti! Duch svatý nás tím, co sám plně vdechl na stránky Písma uvádí do veškeré pravdy! Dává nám Písmu porozumět v pravdě. Písmo potřebujeme. Žalmista to ví a učí nás to. Půjdeme dál.

• Ž 130,6 Má duše vyhlíží Panovníka víc než strážní jitro, když drží stráž k jitru.

Vzpomenete si na noční hlídky na dětských táborech? Nebylo to lehké. A to jsme je drželi po dvou hodinách a potom jsme byli vystřídáni. Představte si, že držíte celou noc hlídku. Ti, co to zažili mluví o tom, že čím blíže je ráno, tím více síly a vůle musíte prokázat, abyste neusnuli a aby vaše hlídka k něčemu byla. Proklimbaná hlídka napůl spícího strážného je k ničemu. V dobách sepsání žalmu mohla znamenat dobytí, vydrancování města a smrt všech jeho obyvatel. Byl to vážný úkol, veliký stres. A jitro přinášelo ohromnou úlevu!

Navíc žalmista zdůrazňuje právě ty poslední hodiny hlídky, kdy se blíží jitro! Nejtěžší je to pro ty, kteří drží stráž v druhé půli noci. Nad ránem a k ránu. Mluví se o hodině mezi psem a vlkem. Je to mezi třetí a čtvrtou hodinou ranní. Strážný s každou minutou touží více a více po tom, aby už vzešlo slunce nad obzor a jeho hlídka skončila. To napětí, stres a touha jsou velmi vysilující a silné momenty. Ale není to ničím, proti touze žalmisty, se kterou vyhlíží Boha dychtí po Jeho slovu!

Co my? Jak jsi nedočkavý bratře na Boží jednání? Jak jsi nedočkavá sestro? Malá miminka, když je maminky kojí, když je pozvednou k prsu, jsou úžasným příkladem nedočkavosti. Dokonce dychtivosti. Třepotají ručičkama, úplně se klepou a třesou. Honem, honem, už, už aby to bylo! Celou svou bytostí, každou svou částečkou dávají najevo svůj hlad, svou touhu a dychtivost. Modleme se vytrvale, abychom byli stejní. Kéž je nám v tom Bůh milostivý. Je to životně důležité pro nás. Poslouchejte!

• Ž 130,7 Čekej, Izraeli, na Hospodina! U Hospodina je milosrdenství, hojné je u něho vykoupení, 8 on vykoupí Izraele ze všech jeho nepravostí.

Čekej Izraeli, čekej Boží lide, čekejte křesťané na Hospodina! To je příkaz. Důrazný s vykřičníkem. A tento důrazný, naléhavý příkaz je nám okamžitě vysvětlen! U Hospodina je milosrdenství, hojné je u něho vykoupení, 8 on vykoupí Izraele ze všech jeho nepravostí.

Bůh je milosrdný! Nanejvýš milosrdný a slitovný! Jen u Něho je spása! U Něho je vykoupení! A to hojné, bohaté, plné, přetékající. Přináší odpuštění hříchu, Boží, Kristovu spravedlnost přičítá těm, kteří neznali než hřích a vzpouru. Posvěcuje, vytrhuje ze smrti a povolává k novému, věčnému životu. Z temnoty přivádí do světla, do Kristova království! Matouš zapsal.

• Matouš 4:16 lid bydlící v temnotách uvidí veliké světlo; světlo vzejde těm, kdo seděli v krajině stínu smrti.´

Bůh vykoupil a svůj lid z otroctví hříchu a vlády smrti! A stále povolává ke spáse ty, které vyvolil před stvořením světa. Doba milosti stále trvá. Chvála Bohu našemu! Děje se tak pouze z milosti Boží, skrze víru, jedině v Kristu, vždy a pouze pro slávu Boha a Písmo je k tomu nezbytné. Takto a tímto způsobem, podle své svrchované vůle Bůh zachraňuje člověka. Jemu buď sláva na věky věků! Amen!

Odkazy: Fp 2,12-13; Lk 4,4; 2 Tm 3,15-17; Mt 4,16;

Aplikace:

Ž 130,1-4; - Poznat a poznávat pravdu je pro člověka nezbytné. Poznat Boží majestát a svatost, poznat svůj pád a hřích je prvním krokem. Nikdo by neměl tváří v tvář evangeliu otálet a zůstat lhostejným. To je smrtící! Je potřeba běžet ke Kristu, volat, tlouct, prosit! J 8,32; Mt 7,7; Mk 1,15;

Boží milost v životě se pozná vždy a jen podle přítomnosti čisté bázně, která vede člověka k pokání. Tedy k boji s vlastním hříchem, k odpírání hříchu, k hledání a naplňování Boží vůle. Člověk je neodolatelně tažen k Bohu, a mocí Ducha svatého a Písma nenávidí hřích ve svém životě stále více! Kde toto není přítomné a viditelné, tam nemůžeme mluvit o spáse a o znovuzrozeném Božím dítěti. Fyzická přítomnost v církvi neznamená duchovní přítomnost v církvi! Fp 2, 12-13; 1 Ts 1,9; 1 J 1,6-10;

Ž 130,5-8; - Věřící člověk si je silně vědom, že to jediné co má je Boží milost a dobrota! To je jeho jediná naděje. Nic ke Kristu nepřidává a nic neubírá! Má hlad po Božím slovu, které s modlitbou pravidelně jako duchovní stravu přijímá! Ve zkouškách očekává na Boží jednání, raději nese křivdu a trpí, než aby hřešil proti Bohu, dokonce se ze zkoušek raduje! Ef 2,9; 2 Tm 3,15-17; Ko 3,16; Jk 1,2-4; J 1,16;

Poslední aplikací potom je, že pokud se sám svatý Bůh nesoustředí na naše nepravosti a hříšné sklony, potom ani my se nesmíme soustředit v našich vztazích na tyto věci u druhých lidí. To neznamená, že budeme tolerovat hřích ve svých rodinách a v církvi. Ale znamená to, že si budeme plně uvědomovat, že jsme sami ti nejhorší hříšníci. Kteří žijí z Boží milosti, ne pro své zásluhy a dobré skutky. Jsme varováni podobenstvím o zlém služebníku, kterému pán odpustil celé jmění. Takový byl jeho dluh. A potom ten zlý služebník škrtil svého spoluslužebníka v podstatě pro pár drobných! Mt 18,23-35; a také v Efezským čteme následující slova:

• Efezským 4:31 Ať je vám vzdálena všechna tvrdost, zloba, hněv, křik, utrhání a s tím i každá špatnost; 32 buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám.

Amen!

Odkazy: J 8,32; Mt 7,7; Mk 1,15; Fp 2,12-13; 1 Ts 1,9; 1 J 1,6-10; Ef 2,9; 2 Tm 3,15-17; Ko 3,16; Jk 1,2-4; J 1,16; Mt 18,23-35; Ef 4,31-32;