Kvůli Kristu, nebo proti Kristu! (1Pt 4,14-19)

Neseme Kristovo jméno

Pavel Borovanský, Ústí nad Labem 14. května 2017

1 Petrův 4:14-19 Jestliže jste hanobeni pro jméno Kristovo, blaze vám, neboť na vás spočívá Duch slávy, Duch Boží. Ale ať nikdo z vás netrpí za vraždu, za krádež nebo jiný zlý čin anebo za intriky. Kdo však trpí za to, že je křesťan, ať se nestydí, ale slaví Boha, že smí nosit toto jméno. Přišel totiž čas, aby soud začal od domu Božího. Jestliže začíná od vás, jaký bude konec těch, kteří se Božímu evangeliu vzpírají? ‚Jestliže i spravedlivý bude stěží zachráněn, kde se ocitne bezbožný a hříšný?‘ A tak ti, kteří trpí podle vůle Boží, ať svěří své duše věrnému Stvořiteli a činí dobré

I. Blahoslavení pokorní a tiší!

A. Pravda a její pochopení jako základ života víry

Pokoj vám milovaní! Procházíme spolu 1 Pt listem. Apoštol Petr ho píše pronásledované církvi. Jeho cílem je připravit Boží lid na utrpení a bolest pronásledování. Buduje víru Božího lidu a vysvětluje ve svém listě, proč se ty věci dějí.

Víte, to je velmi důležité pro každého křesťana, pochopení pravdy, a důsledků pravdy. Pochopení věcí, které přináší do našeho života. A u těžkých, vážných a mohli bychom říct zlých věcí, to platí dvojnásob. Vidíme v Písmu, že není jednoduché ani pro člověka, který svou naději vkládá do Božího milosrdenství a spoléhá se na Boha, obstát v čase zlém, kdy všechny naše myšlenky se utíkají k jednomu jedinému! Proč? Proč se to děje, proč to Bůh dopouští? Je Bůh vůbec s námi, když se dějí zlé věci? Neopustil mne, nás? Patříme mu vůbec?

Petr veden Duchem svatým buduje ve svém prvním listě církev, aby odolala a obstála i uprostřed těch nejtěžších zkoušek, které působí bolest a zármutek, který je nad síly člověka, není-li pevně zakotven v Kristu!

Na Petrův list musíme pohlížet tak, že Petr posiluje církev uprostřed zlého pronásledování. Uprostřed rozpoutané totální války o lidské duše. To je jeho hlavní cíl. Z tohoto pohledu vidíme rozdělení dopisu.

B. Nesmírná cena vykoupení a slavné dědictví

Kapitola první by se mohla jmenovat Boží převzácná milost. Jsme vyvolení Bohem Otcem, posvěcení Duchem a proto jsme se poslušně odevzdali Ježíši Kristu k očištění Jeho krví. Tou nás vykoupil! Ne pomíjitelnými věcmi tohoto světa, ne stříbrem, ani zlatem! Ale svou svatou, drahocennou a vzácnou krví. Ta jediná má moc smýt naše hříchy.

Je pro nás připraveno něco, co se jen těžko dá popsat lidskou řečí. Slavné, věčné a čisté dědictví. Co oči neviděli a uši neslyšeli, o čem ani přemýšlet nedokážeme, to připravil Bůh pro své děti!

• 1 Korintským 2:9 Ale jak je psáno: ‚Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují.‘

 Bůh nás střeží svou mocí, aby nás nikdo o toto dědictví nepřipravil. Jsme očištěni k svaté pravdě. To stojí za pronásledování. A zároveň nás to vede ke svaté bázni. A koho ne, ten ať se ptá sám sebe, zda poznal pravdu a složil svou naději v kříž Pána Ježíše Krista! Mocné, úžas a bázeň budící je evangelium Božího Syna, do detailu vykreslené Petrem v první kapitole! Na něm postavený život křesťana se nezhroutí ani pod ranami trýzně.

C. Válka o věčný úděl duše

Kapitola druhá a začátek třetí by se mohla jmenovat: Milovaní, boj o duše začíná ve vás, proto zahoďte hřích a učiňte Ježíše Krista svým životem, svým chlebem, svou vůlí!

Znamená to toužit po Jeho slově, přicházet k němu ve smyslu zůstávat v něm, jako živý kámen, v živé duchovní stavbě, která je jediným a pravým chrámem živého Boha. Samotný kámen, někde u cesty se povalující, nemá žádnou velkou hodnotu. Bohem sebraný, opracovaný a mistrně použitý kámen ve stavbě církve má hodnotu odvozenou od hodnoty stavby, na kterou byl použit a především od hodnoty toho, kdo stavbu staví a užívá! My už se nepovalujeme někde u cesty. Naše životy stojí a padají spolu s Kristem, vzácným a úhelným kamenem. Velkou myšlenkou druhé kapitoly je také: Nedivte se nepřátelství světa, ale podřiďte se kvůli Pánu. Jako se On podřídil ve všem Otci a tím vás uzdravil!

Petr pokračuje ve třetí kapitole a vede církev k tomu, aby respektovala Boží stvořitelský řád. Žena aby poslouchala muže. Muž má milovat svou ženu, jako Pán miluje svou církev a Boží lid má být jednotný v myšlení i konání a plný lásky. Všichni potom máme usilovat hledat a konat dobré, i kdybychom sami byli pronásledováni, protože i Pán Ježíš se podrobil utrpení a tím nás vykoupil.

Petr znovu ve čtvrté kapitole staví před oči Božímu lidu Krista a jeho jednání. Vybízí lid Kristův k Jeho následování. To vše staví na velkolepý základ zvěsti evangelia. Totiž, že milostivý Bůh vydal svého jediného Syna do rukou hříšníků, aby žádný, kdo v Něho věří, nezahynul, ale měl život věčný!

Tato zpráva milovaní, by nás nikdy neměla přestat šokovat! Svatý Otec duší všeho tvorstva, dal svého jediného svatého Syna, aby pil kalich strašlivého Otcova hněvu, podle Jeho vůle, místo každého jednoho z nás! Další úžas musí postihnout naši mysl i srdce, když si uvědomíme, že Pán Ježíš to učinil dobrovolně a z lásky k Otci i jeho dětem!

• Jan 10:14-17 Já jsem dobrý pastýř; znám své ovce a ony znají mne, tak jako mě zná Otec a já znám Otce. A svůj život dávám za ovce. Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas a bude jedno stádo a jeden pastýř. Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život, abych jej opět přijal. 18 Nikdo mi ho nebere, ale já jej dávám sám od sebe. Mám moc svůj život dát a mám moc jej opět přijmout. Takový příkaz jsem přijal od svého Otce."

Kdo má tedy z milosti podíl na tomto evangeliu záchrany a věčného života, ten musí vědět a ví, že i kdyby ztratil na tomto světě naprosto vše. V Kristu obdržel nevyčíslitelně více. Petr několikrát zdůrazňuje, že nést potupu a pronásledování pro Krista znamená být blahoslavený. Dokonce říká, radujte se, protože na vás spočívá Duch Kristův, Duch slávy.

• Marek 10:29 Ježíš jim řekl: "Amen, pravím vám, není nikoho, kdo opustil dům nebo bratry nebo sestry nebo matku nebo otce nebo děti nebo pole pro mne a pro evangelium, 30 aby nyní, v tomto čase, nedostal spolu s pronásledováním stokrát více domů, bratří, sester, matek, dětí i polí a v přicházejícím věku život věčný. 31 Mnozí první budou poslední a poslední první."

Milovaní, sám Pán Ježíš říká, že v tomto čase války o duše spolu s pronásledováním platí nejen, že na jedné straně přichází věrní křesťané o majetek, o své blízké, nebo dokonce o život. Platí také to, že na straně druhé dostáváme stokrát více všeho, o co přicházíme a přijdeme-li o život, potom obdržíme vavřín vítěze, spolu s životem věčným! Proto Petr říká ve čtrnáctém verši čtvrté kapitoly, jste blahoslavení. Spočívá na vás Duch boží, Duch slávy Krista. Petr se znovu vrací k velikému tématu trpícího Krista, který svou absolutní poslušností vykoupil nás všechny z otroctví démonským silám, hříchu a smrti! Znovu nás posiluje myšlenkou na Krista na kříži.

My jsme tímto veršem končili naše poslední kázání z Petrova prvního listu. Dnes jsme se o tento verš opřeli v úvodu dnešního kázání.

1. Petrův 4:14 Jestliže jste hanobeni pro jméno Kristovo, blaze vám, neboť na vás spočívá Duch slávy, Duch Boží.

Nést posměch, útisk, soužení a pronásledování pro víru v Krista znamená trpět k věčné slávě a obdržet z Boží milosti mnohem více, než ztrácíme.

Posměch známe, ale milovaní připravme se na tvrdší formu pronásledování. Využijme čas, kdy nás nikdo nevyhání z domovů, neokrádá a nevězní, ani nehubí. Využijme této zvláštní milosti k tomu, že porosteme a budeme sílit v Kristu. Buďme připravení, abychom netrpěli k vlastní hanbě, až na nás dolehne tíseň v plnosti! Je totiž i jiné utrpení. A tomu bychom se zdaleka měli vyhnout.

II. Utrpení k hanbě!

A. Utrpení vinných

Apoštol důrazně varuje všechny, kteří se hlásí ke Kristu, aby netrpěli pro zlé jednání. A to ani, když už jsme pomlouváni, hanobeni, nebo dokonce nějakým horším způsobem útisku pronásledováni. Ježíš Kristus musí zůstat Pánem našeho srdce a tím i konání. Komu patří naše srdce, toho následujeme! Ve třetí kapitole od patnáctého verše čteme:

• 1 Petrův 3:15-17 … a Pán, Kristus, budiž svatý´ ve vašich srdcích. Buďte vždy připraveni dát odpověď každému, kdo by vás vyslýchal o naději, kterou máte, ale čiňte to s tichostí a s uctivostí. Když jste vystaveni pomluvám, zachovávejte si dobré svědomí, aby ti, kteří hanobí váš dobrý způsob života v Kristu, byli zahanbeni. Je přece lépe, abyste trpěli za dobré jednání, bude-li to snad vůle Boží, než za zlé činy.

A znovu nám Petr připomíná, že to byl Boží Syn, kdo trpěl jako první. A zde ve čtvrté kapitole Petr opět vyslovuje podobná slova. V kapitole třetí bychom to mohli nazvat jemným pobídnutím, ale zde ve čtvrté kapitole se už jedná o varování. Určité napomenutí a kárání. Slyšíme ta silná a povzbuzující slova o tom, že trpíme-li pro svou víru, jsme naplnění a obklopeni Duchem slávy Krista. Ale potom je zde důsledné varování před tím, aby: nikdo z nás netrpěl za vraždu, za krádež nebo jiný zlý čin anebo za intriky.

Je divné, milovaní, že apoštol Petr píše takové varování věřícím křesťanům? Ne. Podívejme se do jiných částí Písma.

• Efezským 4:28 Kdo kradl, ať už nekrade, ale ať raději přiloží ruce k pořádné práci, aby se měl o co rozdělit s potřebnými.
• 1 Korintským 6:18-20 Varujte se smilstva! Žádný jiný hřích, kterého by se člověk dopustil, netýká se jeho těla; kdo se však dopouští smilstva, hřeší proti vlastnímu tělu. Či snad nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás přebývá a jejž máte od Boha? Nepatříte sami sobě! Bylo za vás zaplaceno výkupné. Proto svým tělem oslavujte Boha.
• 2 Tesalonickým 3:10-12 Když jsme u vás byli, přikazovali jsme vám: Kdo nechce pracovat, ať nejí! Teď však slyšíme, že někteří mezi vámi vedou zahálčivý život, pořádně nepracují a pletou se do věcí, do kterých jim nic není. Takovým přikazujeme a vybízíme je ve jménu Pána Ježíše Krista, aby žili řádně a živili se vlastní prací.

Vidíme, že není hříchu, o kterém bychom mohli říct, že se nás netýká a nemůžeme do něho spadnout. Proto i služebník Kristův Petr píše církvi toto varování. A všimněte si, že se tím více nezabývá. Jde o jasné a krátké konstatování. Naše utrpení nemá být způsobeno jakýmkoli naším špatným jednáním. Protože milovaní v Kristu, my jsme schopní takového stupně sebeobelhávání. Jsme schopni namlouvat sami sobě, že vlastně neseme kříž, jako následovníci Ježíše. Přitom však trpíme pro svůj hřích. Ale Pán Ježíš má být svatý v našich srdcích!

Jen ten, kdo trpí za to, že je křesťan, je blahoslavený. Jen na takovém člověku spočívá Duch slávy, Duch Boží! Utrpení lidí, kteří nesou vinu, je spravedlivým trestem a prostředkem Boží výchovy a u křesťana to platí dvojnásob. Protože koho Bůh miluje, toho přísně vychovává!

• Lukáš 12:47 Ten služebník, který zná vůli svého pána, a přece není hotov podle vůle jednat, bude velmi bit. 48 Ten, kdo ji nezná a udělá něco, zač si zaslouží bití, bude bit méně. Komu bylo mnoho dáno, od toho se mnoho očekává, a komu mnoho svěřili, od toho budou žádat tím více.

Proto drahé sestry a milovaní bratři ať Pán Ježíš zůstává svatý v našich srdcích, aby naším utrpením nebyla Pánova vychovávající a trestající hůl. Abychom netrpěli utrpením vinných! Protože Petrovo varování má ještě i jeden další rozměr. A to velmi vážný.

B. Podíl mezi svévolníky

Vždy, když jsme jako křesťané pod tlakem, vždy přichází větší pokušení jednat podle starých způsobů. Podle světa. Milovaní, nikdo z nás si nedovede představit tíhu pronásledování, při kterém by už šlo třeba o vyhnanství a zabavení prostředků k životu, šlo by o bití a mučení pro víru v Krista anebo dokonce o život.

Ve všech případech je člověk vystaven velikému pokušení. Za prvé vzít spravedlnost do svých rukou a bojovat. Oplácet zlým za zlé. To je velmi špatná varianta. Za druhé veřejně se vzdát své víry. To je ta nejhorší varianta!

• Lukáš 12:8-10 Pravím vám: Každý, kdo se ke mně přizná před lidmi, k tomu se i Syn člověka přizná před Božími anděly. Kdo mě však před lidmi zapře, bude zapřen před Božími anděly. Každému, kdo řekne slovo proti Synu člověka, bude odpuštěno. Avšak tomu, kdo se rouhá proti Duchu svatému, odpuštěno nebude.

Víte, naše spravedlnost stojí na Kristově spasitelném díle. Je to Jeho spravedlnost, která nám je přičtená.

• Izajáš 53:11 Zbaven svého trápení spatří světlo, nasytí se dny. "Tím, co zakusí, získá můj spravedlivý služebník spravedlnost mnohým; jejich nepravosti on na sebe vezme.

Ježíš vzal na sebe naše viny, trpěl za ně a tím nám získal spravedlnost. Pokud zapřeme Ježíše, nemůžeme si nic z toho nárokovat ve svých životech! V takovém případě máme podíl mezi nespravedlivými a zůstává na nás Boží hněv. Nespravedliví nespatří království Boží! Dokonce můžeme jít ještě dále v našem poznání a pochopení pravdy.

• Jan 10:24-30 Židé ho obklopili a řekli mu: "Jak dlouho nás chceš držet v nejistotě? Jsi-li Mesiáš, řekni nám to otevřeně!" Ježíš jim odpověděl: "Řekl jsem vám to, a nevěříte. Skutky, které činím ve jménu Otce, ty o mně vydávají svědectví. Ale vy nevěříte, protože nejste z mých ovcí. Moje ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou a já jim dávám věčný život: nezahynou navěky a nikdo je z mé ruky nevyrve. Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všecky, a nikdo je nemůže vyrvat z Otcovy ruky. Já a Otec jsme jedno."

Jestliže odpadneme tím, že zapřeme veřejně Krista a nečiníme-li z tohoto zapření později pokání, nikdy jsme Kristu nepatřili. Nikdy jsme ho nepoznali a nikdy jsme skutečně neslyšeli Jeho hlas!

III. Utrpení k slávě!

A. Chlouba spravedlivých

Apoštol Jan je velmi konkrétní. Pravé ovce znají pravého Pastýře Krista a Jeho hlas. Jdou za svým Pastýřem. Vědí, jak vypadá, ale hlavně Ho znají ve smyslu hlubokého, osobního poznání. Znají Jeho charakter, Jeho podstatu, znají Jeho hlas. Jeho život! Ví, z čeho pramení charakter i způsob Jeho života a proto pevně a neochvějně důvěřují svému Pastýři. Vězněný apoštol Pavel píše svému synu ve víře Timoteovi tato slova:

• 2 Timoteovi 1:8-12 Nestyď se tedy vydávat svědectví o našem Pánu; ani za mne, jeho vězně, se nestyď, nýbrž snášej spolu se mnou všechno zlé pro evangelium. K tomu ti dá sílu Bůh, který nás spasil a povolal svatým povoláním ne pro naše skutky, nýbrž ze svého rozhodnutí a z milosti, kterou nám daroval v Kristu Ježíši před věčnými časy a nyní zjevil příchodem našeho Spasitele Ježíše Krista. On zlomil moc smrti a zjevil nepomíjející život v evangeliu. K jeho zvěstování jsem já byl ustanoven hlasatelem, apoštolem a učitelem. Proto také všechno snáším a nestydím se vydávat svědectví, neboť vím, komu jsem uvěřil. Jsem přesvědčen, že on má moc chránit, co mi svěřil, až do onoho dne.

Pavel ví, komu uvěřil, on je přesvědčen velmi pevně o tom, kdo je Kristus. Ale milovaní my máme v sobě stejné svědectví pravdy, jako Pavel. A proto říkám:

 I kdyby ovce na čas zakolísaly, i kdyby dokonce zapřely a oddělily se od stáda, dříve nebo později budou činit pokání! Budou hledat svého Pastýře a stádo, se kterým jsou bytostně spjaty. To je nový život z Krista, to je moc nového stvoření v nás, obnovující se z Boží milosti skrze víru ke spravedlnosti a svatosti pravdy. Skutečná Kristova ovce nemůže setrvat mimo Krista a bez Krista. Nemůže být bez stáda Kristova ovčince. Nemůže si ani představit svůj život bez svého Pastýře a Jeho stáda!

• 1 Janův 5:1-4 Každý, kdo věří, že Ježíš je Kristus, je zrozen z Boha; a kdo má rád otce, má rád i jeho dítě. Podle toho poznáváme, že milujeme Boží děti, když milujeme Boha a jeho přikázání zachováváme. V tom je totiž láska k Bohu, že zachováváme jeho přikázání; a jeho přikázání nejsou těžká, neboť kdo se narodil z Boha, přemáhá svět. A to vítězství, které přemohlo svět, je naše víra.

Ten kdo tedy skutečně patří Kristu, kdo je ovcí Jeho stáda, bude přemáhat svět, pokušení i pád do hříchu. Z Boží milosti opět povstane a bude následovat Kristův hlas, který slyší. Ne ve smyslu, že slyší jeho zvuk, ale ve smyslu toho, že chápe a poznává Kristův hlas podle toho, co mu říká. Má skrze Ducha svatého a Písmo schopnost rozpoznat co je Kristovo!

• 1 Janův 4:4-6 Vy však jste z Boha, děti, a zvítězili jste nad falešnými proroky, protože ten, který je ve vás, je větší než ten, který je ve světě. Oni jsou ze světa; proto z nich mluví svět a svět je slyší. My jsme z Boha; kdo zná Boha, slyší nás, kdo není z Boha, neslyší nás. Podle toho rozeznáváme ducha pravdy a ducha klamu.

To je, milovaní, nádherné! Bůh nás nenechává v tomto světě plném lží a falešných proroků bezmocné. Jsme schopni rozeznávat kdo je ten pravý Bůh. 1 J 5, 20

• 1 Janův 5:20 Víme, že Syn Boží přišel a dal nám schopnost rozeznávat, abychom poznali, kdo je pravý Bůh. A jsme v tom pravém Bohu, protože jsme v jeho Synu Ježíši Kristu. On je ten pravý Bůh a věčný život.

Ale nejenom, že jsme schopni rozpoznávat a milovat pravdu. My jsme milovaní ještě mnohokrát požehnanější. Jsme schopni také jednat a žít podle tohoto poznání. A to i v situacích, kdy neseme pronásledování, bolest a utrpení. Snášet rány pro Ježíše Krista je dokonce naší chloubou.

• Neboť je to Bůh, který ve vás působí, že chcete i činíte, co se mu líbí. Filipským 2:13

B. Důvod vděčnosti

A tak milovaní přátelé, můžeme směle pravit, že znovuzrozený člověk je dobře schopen chápat proč a jak se věcí dějí ve světě nepřátelském Bohu. A ví o důsledcích, které to může přinášet do jeho života. Je s nimi srozuměn a u Pána hledá svou sílu je nést.

Znovuzrozený křesťan rozpoznává hodnotu evangelia, bohatství slávy a dobroty Boží v Kristu Ježíši. Ví o tom, že v Kristu má neskonale více, než může nabídnout tento svět.

Ale především z lásky k Bohu a Kristu, je poslušný tomu, co říká Boží slovo. Snášet pohanu a utrpení pro Krista je dokonce jeho chloubou. Nést rány pro Ježíše stává se křesťanovou chloubou. Je to jako vyznamenání v boji za mimořádnou odvahu. V páté kapitole skutků dobře vidíme, jaká je reakce apoštolů na pronásledování od velerady a zákoníků.

• Skutky apoštolské 5:40-42 Zavolali apoštoly, poručili je zbičovat, zakázali jim mluvit ve jménu Ježíšovu a pak je propustili. A oni odcházeli z velerady s radostnou myslí, že se jim dostalo té cti, aby nesli potupu pro jeho jméno. Dále učili den co den v chrámě i po domech a hlásali evangelium, že Ježíš je Mesiáš.

Reakce na bolest a hanbu vede k radosti, milovaní! Vede k tomu, že ještě usilovněji hledáme Pána a Jeho vůli. Ještě usilovněji zvěstujeme evangelium Ježíše Krista. Proto Petr směle může vyhlásit svůj požadavek.

Kdo však trpí za to, že je křesťan, ať se nestydí, ale slaví Boha, že smí nosit toto jméno. 1 Petrův 4:16

IV. Soud začíná od domu Božího!

A. Výchova Božích dětí

Máme znát a vědět, že trpět pro naši víru v Boha a Krista je výsadou Božího lidu. Ano milovaní svatí, slyšíme dobře. Máme oslavovat Boha vděčností, že mu patříme! Dostáváme se k úseku, který bude možná trochu těžší k pochopení. Kdo trpí, protože je křesťan má chápat toto své utrpení, jako výsadu a určitým způsobem zvláštní druh požehnání. Je to určitý druh chlouby, za kterou máme být Bohu vděční a oslavovat ho, že smíme sami sebe nazývat křesťany!

Proč? Protože jak praví Petr, přišel čas, aby soud začal od Božího domu.

Jak máme porozumět soudu nad Božím domem, nad námi ve světle veršů, které říkají, že již nejsme pod Božím hněvem, ale pod milostí? Jaký soud na nás přichází, když Písmo praví, že:

• Jan 5:24 Amen, amen, pravím vám, kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má život věčný a nepodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života.
• Jan 3:18 Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, je již odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího.

Myslím, že budeme muset jít nyní u tohoto bodu na dvě místa. A později v dalším bodě, ještě na jedno místo. První místo je:

• 1 Korintským 5:1-5 Dokonce se proslýchá, že je mezi vámi případ smilstva, a to takový, jaký se nevyskytuje ani mezi pohany, že totiž kdosi žije s ženou svého otce. A vy jste přitom nadutí, místo abyste se raději zarmoutili; odstraňte ze svého středu toho, kdo to udělal. Neboť já, ač tělem vzdálen, duchem však přítomen, vyslovil jsem již soud nad tím, kdo se toho dopustil, jako bych byl s vámi – a to ve jménu Pána Ježíše Krista. Až se shromáždíte - já budu duchem s vámi a bude s námi i moc našeho Pána Ježíše – vydejte toho člověka satanu ke zkáze těla, aby duch mohl být zachráněn v den Páně.

Vidíme, že Bůh skrze apoštola Pavla vyslovil v Kristu soud nad člověkem, dopouštějícím se ohavného hříchu! A vidíme zde jednu velmi důležitou věc. Tento soud je prostředkem Boží milosti! Pavel říká: „Vydejte ho satanu ke zkáze těla, aby duch mohl být zachráněn v den Páně!“

Zdá se, že Pavel mluví s velkou jistotou. Ví o tom, že tento soud je prostředkem milosti. A Písmo mu dává za pravdu.

• 2 Korintským 2:4-8 Psal jsem ve veliké stísněnosti a se sevřeným srdcem, s mnohými slzami - ne proto, abyste byli zarmouceni, ale abyste poznali, jak veliká je má láska k vám. Jestliže někdo způsobil zármutek, nezpůsobil ho jen mně, nýbrž aspoň zčásti - nechci přehánět - vám všem. Stačí už to pokárání, kterého se mu dostalo od většiny z vás. Proto je nyní spíše třeba, abyste mu odpustili a potěšili ho, aby se takový člověk pod přívalem zármutku nezhroutil. Naléhavě vás prosím, abyste mu dokázali svou lásku.

Korintští poslechli Pavla a jednali podle Boží vůle. Napomenuli toho člověka a on činil pokání.

Druhým místem kam půjdeme, je kniha skutků. V páté kapitole čteme známý a trochu kontroverzní příběh. Manželé Ananiáš a Safira si ponechali část utržených peněz za pole. Na tom by nebyl nic špatného. Ale oni lhali církvi a i Duchu svatému, že do společné pokladny dali celý utržený obnos! Oba dva za to zaplatili smrtí. Ten příběh je drsný. Ale podívejme se na to, co se stalo potom.

• Sk 5:11 A velká bázeň padla na celou církev i na všechny, kteří o tom slyšeli.

Milovaní, veliká bázeň padla na celou církev. A zde se dostáváme k jádru a k podstatě soudu, který začíná od Božího domu. Soud nad Božím domem je jiným soudem, než soud nad nevěřícím světem. Je prostředkem milosti a Boží výchovy. Milovaní my máme být vděční za tuto výchovu, za tento soud. Koho Pán Bůh miluje, toho přísně vychovává. Král David dokonce mluví o tom, že hůl Boží ho potěšuje.

• Žalm 23:4 I když půjdu roklí šeré smrti, nebudu se bát ničeho zlého, vždyť se mnou jsi ty. Tvoje berla a tvá hůl mě potěšují.

A na jiném místě říká žalmista:

• Žalm 119:39 Odvrať ode mne potupu, které se lekám, tvé soudy jsou dobrotivé.

Milovaní, naší potupou je náš hřích a Bůh ho léčí svou výchovou, svým dobrým soudem v životě jednotlivce i v životě celého těla Kristova, církve!

Začíná-li soud od nás, od Božího domu, je tedy zaprvé prostředkem Boží milosti a dobroty. Vychovává nás totiž a odvrací od hříchu. Přináší bázeň, a milovaní, my potřebujeme tuto svatou bázeň!

B. Zrno od plev a pročištěná církev

Dalším úsekem, kam půjdeme je samotný 1 Pt list. Zde čteme v první kapitole tato slova:

• 1 Petrův 1:4-7 Dědictví nehynoucí, neposkvrněné a nevadnoucí je připraveno pro vás v nebesích a Boží moc vás skrze víru střeží ke spasení, které bude odhaleno v posledním čase. Z toho se radujte, i když snad máte ještě nakrátko projít zármutkem rozmanitých zkoušek, aby se pravost vaší víry, mnohem drahocennější než pomíjející zlato, jež přece též bývá zkoušeno ohněm, prokázala k vaší chvále, slávě a cti v den, kdy se zjeví Ježíš Kristus.

Zlato je zkoušeno ohněm. Je taveno, aby bylo pročištěno. Všechny nečistoty odtékají. Milí v Kristu, naše víra je mnohem drahocennější, než všechno zlato světa. Víra každého jednoho z nás. I víra toho nejmenšího z nás je mnohem vzácnější, než nejryzejší hromada, halda zlata!

Již jsme si řekli, že Bůh chce z nás a našich srdcí odplavit všechnu strusku a další nečistoty. Touží po tom, aby naše víra byla tím nejryzejším, co kdy svět spatřil. Svět duchovní i fyzický má poznat Boží milost, moudrost a moc. Nebeské vlády mají hledět na dokonalé dílo Boží v Kristu Ježíši Ef 3, 10. A lidé mají prohlédnout na základě našeho vzorného života a vzdát Bohu čest v den navštívení. 1 Pt 2, 12

Bůh tedy odplavuje soudem nečistotu z našich srdcí a životů. Potom se ale nebudeme divit, že Bůh úplně stejně jedná i s celým tělem Kristovým, s církví. Bůh čistí i celou církev od nečistoty, od té špinavé strusky, která kazí její ryzost.

Milovaní, jde o velmi vážné téma. Co, nebo snad kdo je tou struskou v těle církve? Pro vysvětlení se podívejme na kontrast 17 – 18 verše čtvrté kapitoly.

• 1 Petrův 4:17-18 Přišel totiž čas, aby soud začal od domu Božího. Jestliže začíná od vás, jaký bude konec těch, kteří se Božímu evangeliu vzpírají? ‚Jestliže i spravedlivý bude stěží zachráněn, kde se ocitne bezbožný a hříšný?‘

V šestnáctém verši Petr říká, že my se máme radovat a oslavovat Boha, když přichází utrpení pro naši víru. A potom vysvětluje, že je to protože právě začal soud a to od Božího domu. Milovaní, je zde veliký kontrast.

Soud začíná od nás! A potom Petr mluví o konci. O konci bezbožných! Je tu začátek soudu v církvi a potom je tu konec bezbožných.

Drazí svatí v Kristu, Bůh tříbí svůj lid a na jednání každého, kdo se hlásí ke Kristu, se v čase pronásledování pozná, zda to tak skutečně je!

Bůh pročišťuje nejen nás jako jednotlivce, ale i Boží lid, jako celek! My víme milovaní, že to finální rozdělení zrna od plev přijde až na konci věků, kdy andělé, jako ženci shromáždí pšenici do sýpky a plevy hodí do ohně. Ale milovaní, jeden z důrazů Petrova listu je, že již nyní má být náš život odlišný.

Jsme vyvolení ze světa, tedy oddělení od něj. To musí být vidět. My jsme živé kameny ve stavbě chrámu, zatímco svět je mrtvý v hříchu. To musí být vidět. Stavíme na Kristu, oproti těm, kteří ho zavrhli. To musí být vidět.

Naše dobré jednání má umlčovat jejich nerozumné. To musí být vidět. My už se s nimi nevrháme do bezuzdnosti hříchu a je to dráždí. To bude vidět. My vydáme počet Boží milosti a dobrotě, oni vydají počet Boží svaté spravedlnosti. A to bude vidět!

A protože víme, že i ve viditelné církvi je zaset koukol mezi dobrou pšenici, protože ne každý, kdo Kristu říká Pane, mu skutečně patří. Proto můžeme směle konstatovat, že Bůh svým soudem nejenom volá jednotlivé křesťany k očištění srdcí v pokání, ale celou církev. Bůh sám očišťuje svůj lid tím, že ho tříbí těmito soudy. Kdo nepatří Kristu, ten neobstojí a v tísni odpadá.

Jen jedna půda ze čtyř je dobrá. Ta, kterou sám Bůh vyvolil, připravil, osel osivem a stará se o úrodu z ní. Spasení je, milovaní, od začátku do konce Boží milost a Boží dílo. Na světě v podstatě existují jen ty tři druhy špatných půd. Ušlapaná cesta, tvrdá skála a půda plná trní. Bůh vybírá z těchto půd a svou neúnavnou prací z nich činí půdu dobrou. Půdu, která nese ovoce. A důvěra Bohu za všech okolností, důvěra i v utrpení je základním druhem ovoce křesťana, které ho odliší od světa, ale i od těch v církvi, co říkají Pane, Pane, ale v srdci to nemají! Proto Petr říká:

• 1 Pt 4, 19 A tak ti, kteří trpí podle vůle Boží, ať svěří své duše věrnému Stvořiteli a činí dobré.

A my můžeme směle prohlásit, že kdo patří Ježíši Kristu, ten to udělá. Kristova nevěsta to učiní, věrná svému Pánu, kvůli svému Pánu! Amen!