NEBOŤ TVÉ JEST KRÁLOVSTVÍ I MOC I SLÁVA NA VĚKY VĚKŮ BOŽE, AMEN!

 

NEBOŤ TVÉ JEST KRÁLOVSTVÍ I MOC I SLÁVA NA VĚKY VĚKŮ BOŽE, AMEN!   

 

Žalmy 145:13 Tvoje království je království všech věků, tvoje vláda přečká všechna pokolení. Ve všech svých slovech je Hospodin věrný, je svatý ve všech svých skutcích.

Úvod

Buďte pozdraveni pozdravením pokoje a milosti v Bohu Otci i v Pánu Ježíši Kristu! Ať tento pokoj a tato milost spočine na vás a ve vašem srdci! Jste unavení milovaní? Nebo procházíte pochybnosti, soužením? Nemocí?  Doléhá na vás svět se vší svou tíhou hříchu? Potom jsou vám určena slova Kristova:“ Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny a já vám dám odpočinutí!“ Mt 11, 28

O jakém odpočinutí a o jakých břemenech to mluví Pán Ježíš? Na prvním místě je to vztaženo právě k břemeni a k námaze, do které se rodí každý potomek Adamův. Jde o břemeno hříchu, otroctví hříchu a námaha hříchu, která vede k odsouzení a ke smrti. Vírou každý křesťan odkládá toto smrtící břemeno u paty Kristova kříže.  V listu Žd čteme o tom, že čas zaslíbení stále trvá a do věčného odpočinutí vchází stále další a další lidé, které Bůh vyvolil a povolal ke spáse. Autor listu Žd varuje každého člověka, aby nám slovo Boží o odpočinutí v Kristu nevešlo jedním uchem dovnitř a druhým nevyklouzlo zase ven. Abychom nebyli jako Izraelité na poušti! Poslouchejte:

  • Židům 4:1 Střezme se, aby o někom z vás neplatilo, že v čase, dokud zaslíbení trvá, promeškal vstup do Božího odpočinutí. 2 I nám se přece dostalo zaslíbení jako těm na poušti. Ale zvěst, kterou slyšeli, jim neprospěla, když ji vírou nepřijali. 3 Neboť do odpočinutí vcházíme jen my, kdo jsme uvěřili, jak bylo řečeno: `Přísahal jsem ve svém hněvu: Do mého odpočinutí nevejdou! ´ To řekl Bůh, ač jeho odpočinutí trvá od chvíle, kdy stvořil svět. 4 O sedmém dni je přece v Písmu řečeno: `I odpočinul Bůh sedmého dne od všeho svého díla. ´ 5 Zde však čteme: `Do mého odpočinutí nevejdou. ´ 6  Trvá-li tedy možnost, aby někteří do odpočinutí vešli, a ti, kterým ta zvěst byla nejprve ohlášena, pro neposlušnost nevešli, 7  určuje Bůh jiné `dnes´. V Davidových žalmech, tedy po dlouhé době, jak už bylo pověděno, říká: `Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce! ´ 8 Kdyby byl Jozue již uvedl lid do odpočinutí, nemluvil by Bůh o jiném, pozdějším dnu. 9 Tak má Boží lid pravý sobotní odpočinek teprve před sebou. 10 Neboť kdo vejde do Božího odpočinutí, odpočine od svého díla, tak jako Bůh odpočinul od svého. 11 A tak usilujme, abychom vešli do toho odpočinutí a nikdo pro neposlušnost nepadl jako ti na poušti.

Evangelium, ta dobrá zpráva o odpočinutí od smrtícího břemene hříchu. Lze ho přijmout jedině vírou. Jinak tato zvěst nemůže nikomu prospět. A věřit v evangelium, věřit v Krista je jediný skutek, který Bůh skutečně po člověku žádá! J 6, 29;

Věřit evangeliu je příkaz. Ať tedy každý, kdo ještě nevěří, činí ze své nevíry pokání, neboť svou nevěrou říká, že Bůh je lhář. Odhoďte svou neposlušnost, čiňte pokání a věřte evangeliu. Věřte Božímu slovu, Písmu a tomu, že Bůh je pravdivý. Potom z vás bude sejmuto břemeno hříchu a smrti!

Ale i ten, který pokání již činí, věří evangeliu, i ten může být obtížen břemeny. Ne již odsuzujícími a smrtícími. Ale přesto těžkými. Zápas s hříchem, soužení, trápení, nemoc, strach. Tlak světa fyzického i duchovního. Únava z boje a duchovní války. Je dobré i s těmito břemeny přicházet k Pánu Ježíši a prosit, aby je z nás sejmul, aby je nesl, aby nám dával sílu. Dnes budeme mluvit o těchto věcech, které nás trápí. Budeme mluvit o nevíře padlého světa a padlých lidí v něm. Budeme mluvit o víře křesťanů, kteří stojí tváří v tvář tomuto světu, jeho hříchu a temnotě a vírou přemáhají svět. Budeme především mluvit o Bohu, o našem Stvořiteli, o našem Spasiteli. O jeho síle, věrnosti, dobrotě a svrchované vládě. O Hospodinu zástupů, který vše třímá pevně v rukou a vládne. Neboť Jeho je království i moc i sláva na věky věků. Amen!

 Budeme dnes v žalmu druhém.

Odkazy: Mt 11, 28; Žd 4, 1-11; J 6, 29;

Žalmy 2:1 Proč se pronárody bouří, proč národy kují marné plány? 2 Srocují se králové země, vládcové se spolu umlouvají proti Hospodinu a pomazanému jeho: 3 „Zpřetrháme jejich pouta, jejich provazy pryč odhodíme." 4 Ten, jenž trůní v nebesích, se směje, Panovníkovi jsou k smíchu. 5 Jednou k nim promluví v hněvu, ve svém rozlícení je naplní děsem: 6 „Já jsem ustanovil svého krále na Sijónu, na své svaté hoře!" 7 Přednesu Hospodinovo rozhodnutí. On mi řekl: "Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil. 8 Požádej, a národy ti předám do dědictví, v trvalé vlastnictví i dálavy země. 9 Rozdrtíš je železnou holí, rozbiješ je jak nádobu z hlíny." 10 Nuže, králové, mějte rozum, dejte na výstrahu, soudcové země! 11 Služte Hospodinu s bázní a jásejte s chvěním. 12 Líbejte syna, ať se nerozhněvá, ať na cestě nezhynete, jestliže jen málo vzplane hněvem. Blaze všem, kteří se k němu utíkají!

Jednotní ve vzpouře, jednotní v hříchu! Verše 1-3

  1. Všichni! Malí i velcí! Pohané i Židé!

Druhý žalm podle mnoha vykladačů nese stopy Davidova rukopisu a někdy se mu říká pokračování žalmu jedna. Žalm první mluví k člověku jako k jednotlivci a ukazuje mu na jeho zodpovědnost před Bohem. Žalm druhý mluví k lidem, ke všem lidem, k celým pronárodům a světe div se, ukazuje jim na jejich zodpovědnost před Bohem! Vidíme v něm čtyři základní pravdivé informace.

  • Lidská vzpoura
  • Boží reakce
  • Boží vláda
  • Odpovědnost člověka za své činy, soud a trest.

Žalm začíná Těmito slovy:

Žalmy 2:1 Proč se pronárody bouří, proč národy kují marné plány? 2 Srocují se králové země, vládcové se spolu umlouvají proti Hospodinu a pomazanému jeho: 3 „Zpřetrháme jejich pouta, jejich provazy pryč odhodíme."

Pronárody se bouří, doslova kují marné plány. Tolik ekumenický překlad prvního verše. Vymýšlejí marnosti, přemítají o prázdných věcech. Nadarmo reptají! Co je jim trnem v oku, kamenem úrazu? Co je jejich očím, a srdcím, jako červený hadr býku? Co je tak dráždí? Je to Bůh, Jeho vláda. Je to Ježíš Kristus, pomazaný Boží Mesiáš! Verš druhý to jasně říká.

Vzpoura. Tento naprosto zásadní znak padlého lidského srdce. Je to ten nejvíce charakteristický znak srdce hříšného člověka. Víme, odkud vítr vane. Jde o záležitost starou tisíce let. Adamova vina, která uvrhla všechny pod vládu hříchu a smrti. Ř 5, 16;

A všimněte si prosím, že se to projevuje u celých pronárodů! Všichni lidé všech jazyků, ras. Malí i velcí. Bohatí i chudí. Slabí i mocní. Dokonce králové a vládcové země jsou ti, kteří místo aby v čele svých národů vedli lid k poslušnosti a pokoře před Bohem, stojí v čele této vzpoury!

Ano my víme, kde a kdy vrcholila tato vzpoura. Víme, že to bylo nedaleko Jeruzaléma, za hradbami. Na kopci zvaném česky Lebka. Na místě vyobcování pryč ven z Jeruzaléma, z Božího města. Na místě nejhorší potupy, pro nejhorší vyvrhele. List Žd.

  • Židům 13:10 Máme oltář, z něhož nemají právo jíst ti, kdo přinášejí oběti ve stánku. 11 Vždyť těla zvířat, jejichž krev vnáší velekněz do svatyně jako oběť za hřích, spalují se za hradbami. 12 Proto také Ježíš trpěl venku za branou, aby posvětil lid svou vlastní krví. 13 Vyjděme tedy s ním za hradby, nesouce jeho potupu.

Na Golgatě se naplnilo toto prorocké slovo z druhého žalmu.  Skutečně se zde Herodes a Pontius Pilát, spolu s pohany a národem Izraelským spojili, aby zabili Ježíše, Božího Syna a Mesiáše.

Prostředkem k dosažení cíle bylo odsouzení Spravedlivého. Justiční vražda Spravedlivého! Cílem bylo zpřetrhání pout a provazů. „Zpřetrháme je a zpřetrhané je odhodíme daleko od sebe!“ Vzbouřený člověk, vzbouřené pronárody, všichni lidé, kteří od Adama věří zlé satanské lži, že mohou být jako bůh, usilovali se vymanit z pout a pevných provazů, které nemohou snést.

Jaké jsou to pouta a provazy? Jsou to pravda, spravedlnost, Boží zákon a Boží soud! Jedním slovem evangelium! Tato boží pouta a provazy jsou projevem Boží lásky a dobroty ve vztahu ke vzbouřenému člověku. Mají ho chránit před zhoubou hříchu v lidském srdci. Ale lidé je chápou jako nesnesitelné jho! Právě pro tu zhoubu hříchu v jejich srdcích. Protože více milují tmu, než světlo! Sami jsou tmou! Pouta a provazy jsou.

  • Pravda, která je usvědčuje z toho, že jsou lháři! Ř 3, 4;
  • Spravedlnost, kterou Bůh nemůže opustit, kterou požaduje po člověku. A které není žádný člověk schopen! Ř 3, 10;
  • Boží zákon, který byl dán, Který je pro bezbožníky a je dobrý, aby ukázal a odkryl hřích všech lidí. 1 Tm 1, 8-11; Ř 3, 20;
  • Boží vláda, Boží hněv a Boží soud, tomu všemu se chtějí lidí vyhnout! Ř 1, 18; 2 Pt 3, 10;

 

  1. Reakce Boha, Panovníka na vzbouřený svět lidí!

Ukřižování Pána Ježíše je vrcholícím bodem lidské vzpoury, nepřátelství a války proti Bohu. Ale od počátku dějin, od pádu až ke kříži. A nyní od kříže až do druhého příchodu tato vzpoura a válka proti Stvořiteli trvá. Myšlení všech lidí, kteří kdy žili je formováno satanovou lží a jejich padlé srdce roste v převrácenosti. Pád je hrozivá spirála lidstva a jeho temného, hříchu zaprodaného, zvráceného myšlení! Jedou v tom všichni. Malí i velcí, všechny rasy i národy. Jeli jsme v tom i my.

Jestli nevěříte na spirálu zvráceného myšlení a tobogán pádu do zhouby, přečtěte si Ř 1, 18-32. 

  • Co lze o Bohu poznat, je přístupné všem lidem, když hledí na stvoření! Ř 1, 19-20;
  • Lidé ale vědomě nevzdali a nevzdávají Bohu čest a nejsou Mu vděční! Jejich mysl je v temnotě a na scestí! Ř 1 21-22;
  • Bohu se nepokloní, ale kdejaké modle v podobě zvířete, sochy, zaječí pacičky či člověka se klaní! Ř 1, 23 a Ř 1, 25
  • Vědí o spravedlivém Bohu a Jeho rozhodnutí, ale mají raději hřích a vzpouru! Ř 1, 32;

A potom následuje hrozivé prohlášení o tom, že Bůh je ve svém svatém hněvu vydal čemu?

  • Nečistým vášním jejich srdcí, smilstvu, cizoložství! Ř 1, 24;
  • Vydal je v moc hanebných vášní, homosexualita a podobné věci! Ř 1, 26-27;
  • Na pospas jejich zvrácené mysli, vražda, závist, svár, kdejaká špatnost! Ř 1, 28-31;

Milovaní, zde máte odpověď na mnohé naše otázky. Ptáme se: „proč se Pane dějí takové hrozné věci? Jak je možné, že to, za co se lidé ještě před pár desítkami let styděli, dnes vydávají za dobro, za světlo, za moudrost a chlubí se tím? Jak je možné Pane, že lidé stále méně a méně jsou schopni rozeznávat pravdu a upadají tak stále víc do absurdity převrácenosti?“ Římanům 1, 18-32 je jasná, rázná odpověď!

Stavba všech těch babylónských věží. Pýcha proklamovaná výroky „poručíme větru dešti, poručíme viru.“ Celé to progresivní myšlení! Situace kolem covidu, kdy vlády zjevně překračují svou Bohem danou autoritu a zakazují lidem nakupovat a pracovat, zakazují lidem žít! Nutí lidem experimentální, neprověřenou vakcínu proti jejich vůli a svědomí. A kdo se nepodvolí, bude občanem druhé kategorie! Kam se poděl všechen ten důraz na osobní lidskou svobodu, garantovaný v ústavě. Svobodu, která má vychovávat k osobní zodpovědnosti. Svobodu, která vychází z poznání, že lidé jsou stvořeni k Božímu obrazu a jsou si před Bohem rovni? 

Celé myšlení světa upadlo do hluboké spirály převrácenosti. Muži cítíš se jako žena? jsi žena! Chceš se oženit s ovcí, ožeň se s ovcí! Chceš se oženit sám se sebou, udělej to! Naplňuje se totální vzpoura proti Bohu a Jeho slovu. Naplňuje se zvrácená touha povstalá ze Satanovi prvotní lži člověku. „Budete jako bůh!“ Ale jenom Bůh a Jeho slovo má tu moc. Jen On řekne a stane se. Člověk může tisíckrát opakovat, že když se muž cítí jako žena, nebo jen chce být žena, tak je žena. Ale není žena a nestane se nikdy ženou!

Bůh řekl a stalo se! Člověk říká a říká, operuje a operuje, hormonuje a hormonuje, přesto ale jeho DNA, jeho chromozomy, jejich počet je stejný. Muž je muž, žena je žena. Neexistuje nic jako Gay, homosexuál, lesba, je jenom hříšné, převrácené homosexuální jednání, je jenom převrácenost hříchu, který pohlcuje člověka a lidstvo hlouběji a hlouběji! 

Co se to děje? Lidstvo samo na sobě vykonává zaslouženou odplatu za svou zcestnost Ř 1, 27! Sešlo z cesty pravdy. Všichni, kdo odpírají Bohu jsou vydáni napospas nečistým, hanebným vášním vlastních srdcí a své zvrácené, temnotou pohlcené mysli! Všechno to moderní myšlení, vydávané za toleranci, lásku a moudro je Boží soud, do kterého Bůh uvrhl padlé lidstvo, milovaní. Všichni, kdo tyto věci schvalují sami sobě i druhým jsou pod hrozným Božím hněvem, jsou odsouzeni. To je milovaní Boží reakce, Boží odpověď na zcestnou vzpouru lidí a padlého světa! Bůh byl vždy Král, je právě nyní Král a bude vždy Král! A to nejhorší pro člověka je, že svět při tom všem tančí ve víru své vlastní pýchy a nevědomosti, a ještě se svou převráceností chlubí!

Hřích Sodomy a Gomory, křik jejich bezuzdného hříchu řval vyzývavě až do nebes k Božímu trůnu! A Bůh ztrestal tato města ohněm a sírou z nebes. Ve své dobrotě je dal jako výstrahu všem budoucím pokolením. Aby nenásledovali Sodomu a Gomoru na jejich cestě zvrácenosti 2 Pt 2, 6. Je to varování. Dnes se celý západní svět nebezpečně podobá Sodomě a Gomoře! Bůh a Jeho postoj ke zvrácené vzpouře lidí se ale nezměnil! To je potřeba zvěstovat!

Odkazy: Ř 1, 18-32; 3, 4; 3, 10; 3, 20; 5, 16; Žd 13, 10-13; 1 Tm 1, 8-11; 2 Pt 2, 6; 3, 10;

Všechna lidská zlovůle je ubohá marnost! Verše 4-9;

  1. Bůh, Panovník zástupů se směje!

Podívejme se zpět do našeho žalmu. Již jsme si řekli, že náš text nazývá tuto vzpouru a snahu člověka porazit Boha, marnými piklemi. Prázdnotou bez hodnoty. Reptáním nadarmo! Ano je to ubohá marnost v očích Boha. Náš čtvrtý verš to jasně deklaruje:

  • Žalmy 2:4 Ten, jenž trůní v nebesích, se směje, Panovníkovi jsou k smíchu.

Kde je člověk? Na padlé zemi. A Bůh? Kraluje v nebesích na trůnu svrchované moci a slávy! Kdo je člověk? Hlína oživlá dechem Božích úst. Mluví a mluví, ale klame jen sám sebe. Ve svém klamu jde až do nejtemnějších hlubin. Narodil jsem se jako muž? Ale cítím se jako žena. Jsem žena! Chci se oženit s ovcí! Tak dobře!  A kdo je Bůh? Svrchovaný Pán pánů, Král králů, Vládce, který vše učinil z ničeho pouhým svým slovem! Má život sám v sobě, není na nikom a na ničem závislý. Je Svrchovaný a svébytný! Co to znamená? Znamená to následující.

Přestože Panovník Hospodin se směje, lidem by do smíchu být nemělo. To je potřeba hlásat!

Již jsme si řekli, jak Boží svatý hněv reaguje proti všem, kteří svým zcestným životem odpírají Bohu a pravdě. Ř 1, 18-32 je hrozný text. To, že lidé propadají více a více temnotě vlastních srdcí a zvrácenosti vlastní mysli je Boží soud. Je to ten první krok Boží, kdy řád Božího stvoření a Boží zákon je nastaven tak, že lidé svou scestností vlastně vykonávají odplatu sami na sobě! Vždy to tak bylo! Když Jeremiáš kárá Izrael říká.

  • Jeremjáš 30:24 Hospodinův planoucí hněv se neodvrátí, dokud nevykoná a nesplní záměry jeho srdce. V posledních dnech to pochopíte.

Ale je v tom i Boží milost. Časné soudy na tomto světě si Bůh používá k tomu, aby přivedl k pokání ty, které chce přivést k pokání. A drží lidskou bezuzdnost v takových hranicích, aby člověk v nekonečném víření hříchu a zla nevyhladil z povrchu země sám sebe i vše živé.

Všimněte si ale, co říká Jeremiáš na konci 24 verše. „V posledních dnech to pochopíte.“ A co stojí v našem textu?

  • Žalmy 2:5 Jednou k nim promluví v hněvu, ve svém rozlícení je naplní děsem: 6 „Já jsem ustanovil svého krále na Sijónu, na své svaté hoře!"

Poslední věta z Jeremiáše 30, 24 a náš dnešní 5-6 verš patří k sobě! Mluví o stejné věci. O stejné události. Je horší, když se Bůh směje, nebo hněvá? Odpověď je následující: „Otázka je špatně položená, protože Boží smích patří něčemu jinému a něčemu jinému patří Boží hněv.“ Čemu se Bůh směje? Marné lidské snaze porazit Ho, ta je mu k smíchu! Ale lidská vzpoura a hřích, kořeny této marné snahy jsou Bohu odporné a urážejí Ho! Je rozlícen lidským hříšným odbojem! Jaký je tedy další Boží krok? Je jím Ježíš Kristus ustanovený jako Věčný Král Siónu! Náš text mluví v šestém verši naprosto jasně! Prorokuje příchod Krista a Jeho vládu! To je další krok, který učiní a učinil Bůh. Nádherným způsobem o Kristu prorocky mluví i Izajáš. Slibuje příchod zaslíbeného potomka Abrahamova, ve kterém dojdou požehnání všechny národy a čeledi země!

  • Izajáš 9:5 Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno: "Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje."

I náš žalm dvě mluví o stejném Vládci. Zaslibuje stejného Spasitele. Pojďme se podívat na Jeho slávu.

  1. Bůh Panovník ustanovuje. Ty jsi můj Syn!

Poslouchejte:

Žalmy 2:7 Přednesu Hospodinovo rozhodnutí. On mi řekl: "Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil. 8 Požádej, a národy ti předám do dědictví, v trvalé vlastnictví i dálavy země. 9 Rozdrtíš je železnou holí, rozbiješ je jak nádobu z hlíny."

Když se podíváme na verš pátý v našem druhém žalmu, co je na něm zajímavé? Ta Boží odpověď na tu vzpurnou, ale přitom směšnou snahu národů, králů, vládců i soudců země je zvláštní. Začíná slovy: „jednou k nim promluví v hněvu, ve svém rozlícení je naplní děsem!“ Jde o čas budoucí. Ale potom Bůh říká: „Já jsem ustanovil!“ Tedy čas minulý. Můžeme to vztáhnout k jistotě, k neodvratné jistotě, že Bůh, co si předsevzal jistojistě splní. A proto je to tak jisté, jako by to už nastalo! Víme také, že Ježíš byl vyvolen před stvořením světa a nikdo nezmění Boží rozhodnutí. Je zde ale další zvláštní věc.

 My se dozvídáme obsah té promluvy, která bude výsledkem Božího hněvu a rozlícení. Co je tím obsahem? Již jsme to řekli je to sám Pán Ježíš. Jeho narození, život, smrt na kříži, vzkříšení a oslavení, tedy uvedení na trůn. Je zde v žalmu druhém tedy jasný odkaz na první příchod Kristův!

Což jsme ale nečetli, že Bůh tak miloval svět, že svého jediného Syna dal, aby byl Spasitelem světa? Je to Boží láska, nebo Boží hněv, ten důvod, proč přišel Ježíš? Jde o obojí. Ti, kdo uvěří evangeliu, ti jsou objektem Boží zachraňující lásky. Ti, co odpírají dál Kristu a evangeliu i po Jeho vzkříšení, těm je první příchod Krista velmi naléhavým varováním! Co čteme ve Sk 17, 31?

  • Skutky apoštolské 17:31 Neboť ustanovil den, v němž bude spravedlivě soudit celý svět skrze muže, kterého k tomu určil. Všem lidem o tom poskytl důkaz, když jej vzkřísil z mrtvých."

Bůh ustanovil den, kdy bude soudit celý svět skrze Ježíše Krista. A tato pravda je i zde v žalmu druhém. Jasný odkaz na druhý příchod Kristův! Ježíš sám bude tím Bohem Soudcem. Ten, který má jméno Věrný a Pravý soudí a bojuje spravedlivě. Jeho oči jsou jako žár ohně. Na hlavě má množství královských korun, vždyť On je Králem králů a Pán pánů. Jeho jméno je Slovo Boží! Z Jeho úst vychází ostrý meč, jím bude pobíjet ty, kdo Mu vzdorují! ZJ 19, 11-16;

Proto Bůh dlouho před Kristovým narozením varuje pronárody i ty, kteří je vedou slovy: „já jsem ustanovil svého krále, na Siónu, na své svaté hoře! Již před stvořením světa jsem o tomto Králi, o svém Synu rozhodl!“ A potom říká, jak tento Král naloží se všemi vzbouřenými čeleděmi země po svém oslavení a uvedení na trůn a při svém druhém příchodu! Rozdrtí všechny odbojné vládce, soudce krále i pronárody jako hliněné střepy!

Tak mocného máme my křesťané Krále, milovaní! Bohatýra Nebes, Lva z Judy. Toho, na jehož ramenou spočinula vláda nad celým duchovním i fyzickým světem! A On ji nese, směle, statečně, pravdivě a spravedlivě! Není znaven, nepotřebuje odpočinutí ani ničí pomoc! Neklesne, nezakolísá. Nezastaví se, neklopýtne, nepadne!

 Čím je proti Němu všechna zloba lidí i ďáblů. Čím je proti Němu marná a prázdná vzpoura, zvrácené lidské myšlení propadlé temnotě a plné temnoty. Čím je proti Němu jakákoli vláda překračující jakýmkoli způsobem své pravomoci dané Bohem? On bude soudit každou vládu, každého krále, prezidenta, premiéra, poslance i senátora! Každého výrobce, prodejce i propagátora i těch nejšpatnějších vakcín!

Nech se stokrát předělat z muže na „ženu“ a naopak! Před Bohem budeš stát tak, jak On tě stvořil a budeš souzen jako muž, kterého stvořil a který odpíral pravdě. Jako žena, kterou stvořil a odpírala pravdě! Máš jen jedinou naději. Vzdej Bohu čest, zanech zcestné převrácené marnosti, čiň pokání a věř evangeliu o Božím Synu, Ježíši Kristu! On je ta jediná cesta, jediná pravda a jen v Něm je život!

Milovaní přítomní! Hospodin zvítězil! Boží Syn zvítězil! Beránek Boží bez vady a poskvrny. Tak čistý, svatý, že smrt nad Ním neměla žádnou moc! Byl vzkříšen a živ je na věky věků. Srotili se králové a soudcové země spolu s pohany a národem Izraelským! Srotili se vedeni a ovládání vládcem nadzemských mocí, ďáblem a jeho démony! Ale ani pronárody, ani vládcové fyzického světa, ani satan a démoni, ani moc všech našich hříchů a moc smrti, této mzdy za hřích neporazili Krista! On bude soudit svět, lidská pokolení! Jan o Něm říká.

  • Jan 1:1 Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh. 2 To bylo na počátku u Boha. 3 Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. 4 V něm byl život a život byl světlo lidí. 5 To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.

Odkazy: Jr 30, 24; Iz 9, 5; Sk 17, 31; ZJ 19, 11-16; J 1, 1-5;

Jak mají králové a soudcové jednat? Jak mají jednat národy a všichni lidé? V 10-12

  1. Bůh je Svrchovaný, člověk je zodpovědný!

Naše dnešní poslední verše jsou plné varování a nabádání, jak máme jednat. Jak má každý člověk jednat. Každý král i kmán. Každá rasa i každý pronárod. Soustředíme se nyní na tyto příkazy a výzvy. Poslouchejte 10-12 verš.

Žalmy 2:10 Nuže, králové, mějte rozum, dejte na výstrahu, soudcové země! 11 Služte Hospodinu s bázní a jásejte s chvěním. 12 Líbejte syna, ať se nerozhněvá, ať na cestě nezhynete, jestliže jen málo vzplane hněvem. Blaze všem, kteří se k němu utíkají!

Dva poslední verše začínají slovíčkem nuže. Autor žalmu, nejspíše David tímto slovem vlastně říká: „Pro to všechno, co jste se až doposud dozvěděli z druhého žalmu, čiňte bezodkladně a ihned toto a toto: Panovníkovi je vaše vzpoura sice k smíchu, ale vám by do smíchu rozhodně být nemělo!“

Máme zde pět výzev, pět příkazů od Boha. 1) „Králové mějte rozum!“ 2) „Dejte na výstrahu soudcové země!“ 3) „služte Hospodinu z bázní!“4) „Jásejte s chvěním!“ A poslední pátá: „Líbejte syna!“

To platí ale nejen pro lidi, kteří mají moc, ale pro všechny lidi. I pro ty prosté. Pokud napsal žalm skutečně král David, je tento příkaz mocným tohoto světa ještě posílen váhou poznání toho, kdo byl na zemi mocným králem a bojovníkem, přesto ale si byl vědom své nicotnosti před Bohem. On stvrzuje všem králům a vládcům následující slova Písma.

  • Žalmy 33:16 Král se nezachrání velkým vojskem, rek se nevyprostí velkou zmužilostí.

Jestliže mocní tohoto světa neuniknou pravdě a Božímu soudu. Jestliže mu neuniknou ani vzbouřené duchovní mocnosti. Tak mu neunikne žádný člověk.  Žalm druhý jasně mluví o svrchovanosti Boha a o zodpovědnosti každého člověka, o zodpovědnosti všech a celých národů!

Když se vrátíme k těm pěti jasným příkazům. Jak je možné, aby je lidé naplnili? Jak se ten, kdo propadl zvrácené temnotě své vlastní mysli stane moudrým? Jak ten, kdo je tak bláhový, že vede zápas proti Bohu přijde k rozumu, a bude brát vážně Boží výstrahu? Kde přijde rouhavec a pošetilec k pravé bázni, která rozezpívá a rozechvěje jeho srdce od kamenné tvrdosti k jásavé chvále? Jak se člověk tak absolutně obelhaný, že věří transgederové zvrácenosti, nebo tomu, že je homosexuál, může dobrat poznání pravdy? Jak může ten, kdo Boha nenávidí začít milovat Boha a Jeho Syna Ježíše? Má jedinou šanci. Musí slyšet evangelium! Musí činit pokání a věřit evangeliu! To je příkaz! Bůh je svrchovaný, smilovává se, nad kým chce a slitovává se nad kým chce Ř 9, 15 a Ř 9, 18;

Jenomže člověk je zodpovědný za to, aby Boha hledal, aby činil pokání a věřil evangeliu! Nevěříte? Vždyť náš dnešní text je toho plný! Skutky 17, 30 o tom mluví. Ale budiž, najdeme i další texty.

  • Žalmy 14:2 Hospodin na lidi pohlíží z nebe, chce vidět, má-li kdo rozum, dotazuje-li se po Boží vůli.
  • Lukáš 13:1 Právě tehdy k němu přišli někteří se zprávou o Galilejcích, jejichž krev smísil Pilát s krví jejich obětí. 2 On jim na to řekl: "Myslíte, že tito Galilejci byli větší hříšníci než ti ostatní, že to museli vytrpět?" 3 Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni podobně zahynete. 4 Nebo si myslíte, že těch osmnáct, na které spadla věž v Siloe a zabila je, byli větší viníci než ostatní obyvatelé Jeruzaléma? 5 Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni právě tak zahynete."

 

  • Marek 1:15 Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu."

Obraťte se, čiňte pokání, věřte evangeliu! Znovu a znovu to zní celým Písmem. Proto vyzývám k životu plnému evangelia, bázně před Bohem a pokání vás všechny, kteří dnes zde sedíte i všechny, kteří snad budou toto kázání číst, nebo poslouchat na internetu. Vyzývám všechny, ty, co věří i ty, kteří nevěří. Vždyť Bůh říká. 1 Petrův 1:16 `Svatí buďte, neboť já jsem svatý. ´

Aplikace

Milovaní posluchači, jaké plynou praktické věci z našeho kázání? Je to jednoduché. Máte již zdravý, biblický rozum, dáváte na výstrahu, sloužíte Bohu z bázní, jásáte s chvěním a milujete Krista? Jestli ne, učiňte to hned a čiňte to dál až na věčnost. Pokání není něco, co jsem v minulosti možná jednou udělal! Není to žádná oddrmolená modlitbička přijetí. Je to trvalý, hluboký stav vašeho srdce, duše a mysli. Protože znáte Boha v pravdě. Máte pravdu druhého žalmu pevně vtisknutou, doslova v pálenou do vašich srdcí? Stala se vaší podstatou?

 Jak se projevuje toto pokání v životě člověka? Ty znaky jsou jasné. Touha po Božím slově a svatosti. Vytrvalá modlitba, touha se modlit. Služba ve své rodině. Muž své ženě a svým dětem, žena svému muži a svým dětem. Služba společenství Božímu lidu. Pokora přede všemi. Před Bohem na prvním místě, před druhými lidmi. To je vykazatelnost ve které musíme růst. Je to zápas, mnohdy tvrdý? Zeptejte se mě po kázání, dám vám odpověď mezi čtyřma očima. Nebo se zeptejte mé ženy. Ona vám poví, jak moc daleko jsem ještě od cíle. Nebo se zeptejte kohokoli kolem sebe!

Další věcí, kterou vidíme jasně v našem textu, je poznání, kdo je Bůh. Jaký je Bůh. Chtěl bych všechny vyzvat k tomu, aby četli žalmy. Aby četli list filipským, o jistotě, nepohnutelnosti, pokoji, spokojenosti, odvaze, štědrosti a stálosti křesťana. Kdo napsal ten list? Pavel. Ten, co seděl v okovech ve vězení. Čekal na smrt! Ten, co zažil ve svém životě od obrácení takové věci, že všechny akční filmy celého světa jsou jen limonádkou!

Posměch, pronásledování, nebezpečí všude, bičování, bití holí, kamenování, ztroskotání, hrozba lví tlamy, lupiči a falešní bratří!  Ale to, co nejvíce trápilo, byla starost o všechny církve, křesťany! On znal Boha! Jestli Boha chceme také tak dobře znát, čtěme Pavlovi listy, čtěme Filipským. Rozhodl jsem se, že si projdu znovu všechny kázání z tohoto listu a budu se modlit, abych rostl do plné spokojenosti, pokory, stálosti, pevnosti i kdybych měl procházet bouřemi stejnými, jako Pavel. Zatím mě mnohdy rozechvívají i mnohem slabší závany větru. Prosím, aby jste se mě na to za nějakou dobu zeptali, zda jsme to učinil.

Milované sestry a milovaní bratři, milovaní bližní! Poslední aplikací je povzbuzení a možná trochu výzva, příkaz k neochvějné důvěře v Boha! Chtěl bych ho ordinovat na prvním místě sám sobě. Ale i vám všem. Viděli jste v žalmu druhém, jak mocný je Bůh. I to, že provazy a pouta, které uvaluje na lidstvo jsou dobrá, láskyplná, ochranná a záchranná pouta. Bůh dokonale miluje i když se hněvá. Hrozný ve svém hněvu, největší ve svém milování. Důvěřujte Mu plně! On nezradí, nezklame nikoho z těch, kdo se Ho bojí a důvěřují Mu. Nemůže zapřít sám sebe. Vždyť touto nádhernou výzvou náš dnešní text končí. Co stojí na konci žalmu druhého? „Blaze všem, kdo se k Němu utíkají!“

Je dobré, když všechno zkoumáte, posuzujete dění ve světě, myšlení světa, lidí v něm od kmánů až k těm mocným. Zkoumejte také Boží soudy a jednání ve světě. To je dobré. Ale pamatujte na celý text 1 Ts 5, 21-22. Nejen na 21 verš.

  • Všecko zkoumejte, dobrého se držte; zlého se chraňte v každé podobě.

Chránit se v každé podobě neznamená, že nebudeme nic zkoumat a budeme zavřeni v informačním vakuu vlastní izolace. Vždyť i sám Pán Ježíš říká: „Uslyšíte o válkách, zemětřeseních atd!“  Ale to, co nám škodí, čeho je příliš, to po pečlivém prozkoumání odmítneme, nepustíme to dál do našich srdcí tak, aby nás to odvádělo od pevnosti, stálosti, spokojenosti a plného pokoje v Kristu!

Mocný Panovník Hospodin, mocný Bůh Syn vás milují! Ten Otec, kterému je k smíchu ďábel se všemi démony, králové, vládcové, soudcové země se vším svým bohatstvím a mocí. Ubohou marností bylo největší zlé vzepětí všech sil temnoty lidí i démonů! Když po celé zemi nastala v poledne tma až do tří hodin. Když Ježíš odevzdal svého ducha do rukou Otce!

Ježíš žije!  Byl vzkříšen! Sedí po pravici Otce v nebesích a přimlouvá se za nás. Miluje nás. Čím je proti Němu vše, co na nás přichází? Dusí nás soužení světa? Jeho převrácenost? Děsí nás přicházející diktatura zcestného myšlení i vlád, které mu podléhají? Prázdná marnost! Ubohé intrikaření a pikle. Je-li s námi On a my v Něm, pak se smějme této marnosti spolu s Ním a radujme se z Něho a z Jeho veliké lásky k nám! On nás uchrání a dovede domů! A ke všem spiklencům promluví ve svém hněvu a naplní je děsem! Malé i velké, kmány i mocné! Už to učinil mnohokrát a ještě učiní!  Tou nejlepší praxí, odpovědí světu, zbraní před ním, je žít evangelium v tomto světě a zvěstovat evangelium tomuto světu. Aby se bál Boha a činil pokání! Amen!

Odkazy: Ž 33, 16; 14, 2; Ř 9, 15; 9, 18; Sk 17, 30; Lk 13, 1-5; 1 Pt 1, 16; 1 Ts 5, 21-22;

 

Rok

Osnova kázání

Otázky ke studiu