Pokorná služba, svoboda Božích služebníků! (1Pt 2,15-17)

1 Petrův 2:15  Taková je přece Boží vůle, abyste dobrým jednáním umlčovali nevědomost nerozumných lidí. 16  Jste svobodni, ale ne jako ti, jimž svoboda slouží za plášť nepravosti, nýbrž jako služebníci Boží. 17  Ke všem lidem mějte úctu, bratrstvo milujte, Boha se bojte, krále ctěte.

1)     úvod

Pokoj vám všem! Máme dnes výsadu vyvolených dětí Božích společně uctívat našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. A to je veliká milost a veliké dobrodiní, které nám prokazuje Bůh Otec skrze osobu svého Syna Ježíše.

Vždyť jsme kdysi bloudili jako ovce a byli jsme na smrt nemocné, prašivé ovce. Jeho rány nás však uzdravili od nemoci i smrti a byli jsme vytrženi z náruče Satana, toho vraha od počátku a vloženi do náruče Pastýře a strážce našich duší.  1 Pt 2, 25.

Jako děti světa a temnoty jsme nebyli schopni ničeho dobrého a i ty naše nejlepší skutky, byli jen ovoce smrti. Mnozí namítnou, že to tak určitě není, ale platí-li, že celý svět je pod mocí zlého a pod vládou smrti, potom musí platit, že ani ten nejlepší čin, který byl kdy učiněn v tomto světě, se nevymaní z této vlády zla a smrti.

A tak ovoce těchto dobrých činů nakonec zhltne ďábel a smrt, tak, jako všechno v tomto světě, co není vykoupeno krví Beránka! Had co se plazí po břiše, co hltá prach, prach, kterým je padlý člověk se vším svým konáním. Vzpomínáte, co Bůh řekl hadovi v zahradě Edenu?

  • Genesis 3:14 „Protože si to učinil, buď proklet, vyvržen ode všech zvířat a ode vší polní zvěře. Polezeš po břiše, po všechny dny svého života žrát budeš prach.

A Adamovi pravil:

  • Kvůli tobě nechť je země prokleta; po celý svůj život z ní budeš jíst v trápení. 18  Vydá ti jenom trní a hloží a budeš jíst polní byliny. 19  V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, z níž jsi byl vzat. Prach jsi a v prach se navrátíš.“

Padlý člověk se vším svým konáním, není nic víc, než ubohý prach. A ďábel, je had lezoucí po břiše a hltající tento prach, totiž člověka, jaké bezútěšné poznání!

O to více bychom si měli vážit té nádherné milosti, jež nás přivedla na toto místo.  Jsme v Kristu a prokletí smrti a hříchu bylo zlomeno na kříži. Tam na tom hrozném místě se obětoval Lev z Judy a Božský Bohatýr, Ten mocný, na jehož ramenou spočívá vláda.

 Bijí vás ta slova do očí? Ano musí, vždyť ten silný lev, Pán a Vládce pokořil se až na smrt a stal se tichým obětním Beránkem. Stal se prokletím a požehnání své vylil na nás.

V Něm jsme byli povolání ze smrti do života, v Něm jsme nová stvoření a ta stará jsou mrtvá, přibita v Něm na kříž a usmrcena.  Vláda hříchu je pryč.  Petr nás seznamuje s ohromujícími skutečnostmi.  Jsme schopni vzdorovat hříchu, milujeme Boha a Jeho slovo. Jsme světlem pohanům ve svých životech.

Jsme rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid Boží a živé kameny ve stavbě duchovního chrámu, jímž je církev, jsme součást stavby tak nádherné, že duchovní mocnosti žasnou. Zajisté zde není nikdo, kdo by po Jardových kázáních neznal verš z Ef 3, 10!

  • Efezským 3:10  Bůh chce, aby nebeským vládám a mocnostem bylo nyní skrze církev dáno poznat jeho mnohotvarou moudrost,

 Není to ten největší zázrak? Z někoho takového jako jsem já, jako jste vy, je učiněna církev budící úžas u nebeských vlád a mocí!  Ale nemylme se ke své pýše, ne pro nás! To pro Něj, to On si učinil nevěstu čistou, svatou, bez poskvrny! Ježíš Kristus se za ni obětoval.

To On nás povolal ke svatosti a čistotě, k dobrým činům, co zavřou ústa nerozumných svévolníků. Povolal nás ke svobodě, skutečné svobodě, kterou svět nezná a nechce ve své slepotě znát! Je to svoboda služebníků spravedlnosti. Pokorná a poslušná služba spravedlnosti Boží.

Vždyť kvůli Pánu máme být poslušní každému lidskému zřízení, vládě dobré i špatné. A kvůli Božímu Synu se má sluha podřizovat svému pánu, ať už je to pán dobrý, nebo zlý a žena svému muži bez ohledu na to, zda je její muž v Kristu, nebo se Bohu a Jeho slovu vzpírá.

Křivdy a rány od světa i od lidí máme vkládat do rukou Bohu k uzdravení a rozsouzení. Jen Bůh je spravedlivý Soudce. Tím bude náš život přitažlivý lidem kolem nás, vládám, pánům, sousedům i hříšným mužům zbožných žen.

Pokorná poslušnost a podřízenost Bohu a Jeho vůli pro nás je hlavní myšlenkou 1 Pt od 2, 13- 3, 7. O podřízení se vládám a zemským zřízením jsme mluvili minule. Dnes budeme mluvit o podřízení se dokonalému zákonu svobody božích dětí., ze kterého povstávají a z něhož vycházejí všechny ostatní podřízenosti.

A my stojíme před volbou, jak budeme jako Boží děti jednat a prosazovat spravedlnost, pokorně, nebo budeme plni vzdoru a bojovnosti, jako děti světa? Jakub mluví o hněvu a o pokorném naslouchání Bohu a  slovu Jeho milosti, mluví o vzdoru a o poslušnosti. Jakub nám pomáhá k pochopení.

Čteme zde:

  • Jakubův 1: 20  vždyť lidským hněvem spravedlnost Boží neprosadíš. 21  A proto odstraňte veškerou špínu a přemíru špatnosti a v tichosti přijměte zaseté slovo, které má moc spasit vaše duše. 22  Podle slova však také jednejte, nebuďte jen posluchači - to byste klamali sami sebe! 23  Vždyť kdo slovo jen slyší a nejedná podle něho, ten se podobá muži, který v zrcadle pozoruje svůj vzhled; 24  podívá se na sebe, odejde a hned zapomene, jak vypadá. 25  Kdo se však zahledí do dokonalého zákona svobody a vytrvá, takže není zapomnětlivý posluchač, nýbrž také jedná, ten bude blahoslavený pro své skutky.

V pokorné poslušnosti přijměte zaseté slovo a jednejte podle něj. Tak budete skutečně svobodní, neboť pravda vysvobozuje. Pojďme tak nyní učinit a naslouchat našemu dnešnímu textu. Bůh nám skrze Petra říká toto:

  • 1 Petrův 2:15  Taková je přece Boží vůle, abyste dobrým jednáním umlčovali nevědomost nerozumných lidí. 16  Jste svobodni, ale ne jako ti, jimž svoboda slouží za plášť nepravosti, nýbrž jako služebníci Boží. 17  Ke všem lidem mějte úctu, bratrstvo milujte, Boha se bojte, krále ctěte

Odkazy: 1 Pt 1, 25; Gn 3, 14; Gn 3, 17-19; Ef 3, 10; 1 Pt 2, 13 – 3, 7; Jk 1, 20-25;

2)     Boží vůlí pro nás je služba dobrému.

V prvním verši našeho oddílu čteme, že   Boží vůle je, abychom dobrým jednáním umlčovali nevědomost nerozumných hříšníků.

V minulém kázání z našeho listu jsme si řekli, jakým způsobem umlčuje křesťan nevědomost nerozumných pohanů. Zavírá ústa a vede ke světlu Krista svým svatým životem.

a)      Jen Bůh je dobrý!

Dnes bych chtěl mluvit o 15. verši ještě trochu jinak. Tak abychom si mohli plně uvědomit, k jaké slávě jsme povoláni. Protože jen Bůh je skutečně dobrý, že? To víme!

  • Marek 10:17  Když se vydával na cestu, přiběhl k němu nějaký člověk, a poklekl před ním a ptal se ho: „Mistře dobrý, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?“ 18  Ježíš mu řekl: „Proč mi říkáš dobrý? Nikdo není dobrý, jedině Bůh.

Pán Ježíš zde tomu nebohému člověku velmi napovídá o sobě. Vždyť On je ten Bůh. Ten muž před ním poklekl a tím mu vzdal poctu, která tehdy v Izraeli, ale i dnes náleží pouze Bohu, ale myslím, že v pravdě nevěděl, koho má před sebou.

Pro nás ale je důležitý ten fakt, který praví, že skutečně jen Bůh je dobrý a může být nazýván dobrým.  Víme, že můžeme mluvit o lidech špatných, lepších a snad i dobrých z lidského hlediska, ale skutečně dobré, musí být absolutní. Protože tam, kde je byť jen malý stín, není skutečné světlo, a tam, kde je třeba jen malá poskvrna, není skutečná čistota.

A my víme, kdo jsme.  Jsme hříšnici omilostnění Bohem a svatí jen v Kristu a jen skrze Krista. Kdo jsme dokonce byli, víme také. Byli jsme bezbožní pohané, zuřiví nepřátelé Boha. Milovníci zla. A najednou máme dobrým zbožným jednáním umlčovat temnotu a být světlem? Jaká je to obrovská výsada!

A tak pamatujme na to, že jen Bůh je skutečně dobrý, a vše co máme, je darem jeho dobroty v Kristu Ježíši. Povolal nás k účasti na Jeho světle a dobrotě. Vždyť v:

  • Koloským 1:13  On nás vysvobodil z moci tmy a přenesl do království svého milovaného Syna.

 Stalo se to vše skrze Krista a Jeho kříž! Boží Syn se musel stát pro nás hříchem a musel umřít a být odloučen od Boha Otce!  Je to všechno nezasloužený dar nevyslovitelné a nezměřitelné lásky a milosti Boží k nám!

Můžeme být a jsme tedy těmi dělníky, které Bůh povolal na svou vinici?  Mt 20 kap. Potom vzhůru a nezahálejme. Práce na vinici dává růst plodům révy. Dobré jednání věřících přináší plody spravedlnosti a života. Buďme Bohu vděční, že nás povolal k podílu na své svaté hoře, o které mluví David!

  • Žalm 15:1  Žalm Davidův. Hospodine, kdo smí pobývat v tvém stanu, kdo smí bydlet na tvé svaté hoře? 2  Ten, kdo žije bezúhonně, ten, kdo jedná spravedlivě, ten, kdo ze srdce zastává pravdu, 3  nemá pomlouvačný jazyk, druhému nedělá nic zlého, na svého druha nekydá hanu, 4  pohrdá tím, kdo je hoden zavržení, váží si těch, kdo se bojí Hospodina, nemění, co odpřisáhl, byť i ke své škodě, 5  nepůjčuje na lichvářský úrok, nedá se podplatit proti nevinnému. Ten, kdo takto jedná, nikdy se nezhroutí.

b)      skutky, které nám připravil (propůjčil) Bůh v Kristu podle své vůle

Může si někdo z lidí vydobýt pobyt na této svaté hoře svými vlastními skutky? Ne, toto vždy dával a dává jen Bůh, ve své svrchované milosti a dobrotě.  Od pádu Adama a Evy, nebyl jediný člověk, o kterém by neplatilo, že jen a jen skrze víru z milosti Boží byl vyzdvihnut na tuto Boží horu. Bůh pro své milované připravil dobré věci a skutky.

  • Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil. (Ef 2, 10)

 Jen Bůh je dobrý a nám dal nezasloužený podíl na své svatosti a dobrotě. Učme se vděčnosti a modleme se za ní.

c)       Služba dobrých skutků, cesta života

U dobrého konání ještě zůstaneme. Petr nám říká, že dobré skutky jsou Boží vůlí pro nás. A my víme, že naplnit Boží vůli by pro nás mělo být poslušnou samozřejmostí i radostí zároveň. Jde o službu i o nezaslouženou odměnu. Sám Pán Ježíš Kristus nás v Písmu ale učí, aby to pro nás bylo ještě něco více, něco mnohem vzácnějšího, než radostná služba. Po rozhovoru se samařskou ženou u studny se odehrálo následující:

  • Jan 4:31  Mezi tím ho prosili jeho učedníci: „Mistře, pojez něco!“ 32  On jim řekl: „Já mám k nasycení pokrm, který vy neznáte.“ 33  Učedníci si mezi sebou říkali: „Přinesl mu snad někdo něco k jídlu?“ 34  Ježíš jim řekl: „Můj pokrm jest, abych činil vůli toho, který mě poslal, a dokonal jeho dílo.

Dobré jednání je Boží vůlí pro nás, a vůle Boha Otce je pokrmem samotného Pána Ježíše. Pro to přišel, aby ji naplnil. To byl Jeho celý život zde na této zemi. Nebylo pro Něho nic důležitějšího. Jak bychom my, kteří tvrdíme, že ho chceme bezvýhradně následovat, mohli činit cokoli jiného? K tomu nás povolal ten, jenž jediný je dobrý, aby Jeho vůle byla pro nás životem, aby pro nás byla prostě vším. Spolu s apoštolem Pavlem voláme:

  • Ale já nepřikládám svému životu žádnou jinou cenu, než abych dokončil svůj běh a splnil úkol, který jsem dostal od Pána Ježíše: hlásat evangelium o Boží milosti. Skutky apoštolské 20:24

Pamatujme si důležitou věc, že: Jen pokud jsem naprosto spoután vůlí Boží k pokorné a poslušné službě, jen pokud je Svatá Boží vůle pro mne vším, jen potom jsem skutečně svobodný! To si vysvětlíme dále.

odkazy: Mk 10, 17-18; Kol 1, 13; Mt 20; Ž 15; J 4, 31-34; Sk 20, 24;

3)     Svoboda světa, pokrytecké skrývání zla a vlastní zkaženosti!

V 16. verši Petr poté, co nás seznamuje s Boží vůlí pro nás, která je konáním dobra, v evangeliu Ježíše Krista a je pro nás příkazem, prohlašuje kategoricky:

  • Jste svobodni, ale ne jako ti, jimž svoboda slouží za plášť nepravosti, nýbrž jako služebníci Boží.

Doslova to znamená: Bůh po vás chce, abyste dobrými skutky umlčovali temnotu a nemoudrost světa, protože jste přeci od světa a jeho zvůle svobodní a vaše svoboda je jiná, než svoboda svévolných pohanů, vy k nim již nepatříte! Vaše svoboda je svoboda služebníků Božích, a v originále je zde slovo doulos, otrok. Naše svoboda je svoboda otroků Božích!

Co je to za svobodu, když jsme zároveň otroci Boží a v čem je jiná? Může být otrok svobodný?

a)      Nemají výmluvu, a přesto se vymlouvají! Jejich pokrm je vzpoura a vzdor.

Abychom si správně vysvětlili, co to znamená, musíme se nejprve podívat, jak svobodu vnímá svět. Otevřeme si společně knihu Římanům první kapitolu od 18 verše:

  • Římanům 1:18  Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří svou nepravostí potlačují pravdu. 19  Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh jim to přece odhalil. 20  Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu. 21  Poznali Boha, ale nevzdali mu čest jako Bohu, ani mu nebyli vděčni, nýbrž jejich myšlení je zavedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě.

To je velmi tvrdé slovo, které se nám nedobře poslouchalo, ještě když jsme byli mrtví ve svých vinách. A ani dnes se nám moc dobře neposlouchá toto pravdivé slovo o nás, padlých lidech. Pavel píše, že pravda o Bohu je všem lidem přístupná. A to takovým jasným způsobem, že nemají výmluvu.  Doslova zde stojí: Poznali Boha! To je velmi závažné tvrzení. A druhé je ještě vážnější. Přesto, že Boha poznali, odmítli vzdát mu čest!

Proč zde čteme tak hroznou věc o nás? Co se stalo? Vrátím se nyní kousek nazpět a ke komu jinému, než k Pánu Ježíši a Jeho slovu. Pojďme zpět, k dění u samařské studny. Pán Ježíš zde nazval svým pokrmem Boží vůli. A my jsme si řekli, že i pro nás je pokrmem a tedy životem.

Ne tak ale pro padlého, neznovuzrozeného člověka! Tomu je totiž pokrmem od pádu Adama a Evy přesný opak. Každý padlý člověk totiž přijímá a jí chléb ze stolu Satana a jeho démonů. Chléb vzpoury a vzdoru proti Bohu a Jeho slovu!

Ale vzhledem k tomu, že Písmo jasně praví, že lidé znají Boha, protože mají před očima Jeho dílo, hledají hříšníci své ospravedlnění, proč nemusí Boha poslouchat, proč nemusí před ním pokleknout a vzdát se svých hříchů, které milují, zatímco Boha a dobré skutky v Něm nenávidí.

b)      „Svobodní“ štvanci hříšných tužeb, svoboda sevřená v poutech až k bídné smrti

A tak křičí, jsem svobodný, nebudu nikoho poslouchat, ani Boha, ani jiné. Sám rozhodnu, co chci a co budu dělat a jak! Jejich svoboda je jim tedy pláštěm, pod kterým se snaží schovat svou vzpouru a vzdor proti Bohu a všem Bohem stanoveným autoritám a řádům.

A nemylme se, neposlušnost rodičům má kořeny v neposlušnosti Bohu. Neposlušnost učitelce, nebo vedoucímu v práci, nebo vládě, má kořeny ve vzpouře proti Bohu! Neposlušnost ženy jejímu muži má kořeny ve vzpouře proti Bohu.

A tak lidé křičí o svobodě, aby zakryli svou spoutanost a otroctví zlu a démonským mocnostem. Nechtějí si přiznat, že potřebují Boží milost a odpuštění, protože by museli přiznat, že jsou v nitru naprosto zkažení a zlí. Ale Lev z Judy, v Jehož ústech nebyla nalezena lest, nám říká:

  Z nitra totiž, z lidského srdce, vycházejí zlé myšlenky, smilství, loupeže, vraždy, 22  cizoložství, chamtivost, zlovolnost, lest, bezuzdnost, závistivý pohled, urážky, nadutost, opovážlivost. 23  Všecko toto zlé vychází z nitra a znesvěcuje člověka.“ Marek 7, 21-23

A tak svět svá zlá srdce halí a musí halit do pláště takzvané svobody, která svobodou není, a má skrýt zlou skutečnost, že padlí lidé jsou štvanci a vězni svých zlých myšlenek a tužeb. Nemohou chtít a volit dobré, protože touhy jejich srdcí jsou jen zlé.

A tyto touhy ovládají jejich vůli i celý jejich život. Tyto touhy jsou jejich celý život.  To je ten chléb ze stolu démonů.  Jejich hříšná svévole. Není pravdou, že mají svobodu chtít a konat dobré, totiž rozhodovat se mezi špatným a dobrým. Možná rozeznávají dobré, ale volit ho nemohou, volí vždy jen samé zlo.

Jako kdyby člověk stojící na rozcestí tvrdil, mohu jít doprava i doleva, záleží jen na mně. Cesta doprava by ale byla zavalena tisíci tunovým balvanem, nebo přerušena obrovskou, hlubokou a nepřekonatelnou průrvou.

Jsem-li však takový vězeň, sevřený pouty a zdmi cely, ze které je jen jeden východ a to do komor podsvětí a smrti, o jaké svobodě to básním?  Lze mluvit jen o jediné „svobodě“. Tito otroci zla Mají svobodu od dobrého v Bohu Ř 6, 20. A i ta je jen zdánlivá, protože Bůh člověka nestvořil pro hřích a trestem za hřích je věčné vězení druhé smrti v ohnivém jezeře. To je svoboda světa.

odkazy: Ř 1, 18-21; Ř 6, 26;

4)     Pravá svoboda, je svoboda od hříchu, od zlého

Ale pospíchejme již od těchto chmurných pravd k zářivé naději v Beránku Božím, jež snímá hříchy světa!  Když náš drahý Pán a Spasitel, syn tesařův, Syn člověka a přesto Syn Boží vstoupil do synagogy v Nazaretu, otevřel svitky Písma a četl z Izajáše.

  • Lukáš 4:18  `Duch Hospodinův jest nade mnou; proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým vrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, 19  abych vyhlásil léto milosti Hospodinovy. ´ 20  Pak zavřel knihu, dal ji sluhovi a posadil se; a oči všech v synagóze byly na něj upřeny. 21  Promluvil k nim: „Dnes se splnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli.“

A Tak ve čtvrté kap. Lk vidíme naplnění nádherného proroctví. A my k tomu radostně přidáváme: „Haleluja, sláva tobě Pane, Beránku Boží vyhlédnutý před stvořením světa, který snímáš naše hříchy! Ty jsi nám daroval svobodu, tvé rány nás uzdravili od hříchu a smrti! Jsme svobodni od zákona hříchu a smrti!“

odkazy: Lk 4, 18-21;

5)     Svobodný může být jen otrok Boží

My jsme skutečně svobodní, přesto, že sami sebe nazýváme otroky Božími.  Naše svoboda je svobodou od hříchu, od smrti, od otroctví ďáblu a jeho démonům. Je to svoboda od zla. Nic z toho již nad námi nepanuje!

Vždyť k  tomu byl totiž člověk stvořen a určen, aby byl služebníkem Božím a tím služebníkem dobrého co  jen z Boha je. A ne aby byl milovníkem a služebníkem zla a temnoty! Člověk má být v Bohu svobodný od zlého!

A ten termín v Bohu, ten je velmi důležitý. My jsme stvoření. Ve své existenci jsme závislí na svém Stvořiteli. Jakou tedy bychom mohli mít skutečnou svobodu mimo, vně svého Stvořitele! Rozumějte mi dobře. Odděleni od svého Stvořitele, na kterém jsme existenčně závislí, bez kterého není nic, co jest, nejsme skutečně svobodní. Ve skutečnosti jsme mrtví, zajatci smrti a zajatec je zajatec.

 Celé stvoření je na Bohu závislé, kdyby ho nepovolal k bytí, nebylo by. Ryba může volat po nezávislé svobodě. Může si svobodně zvolit život na poušti, kde má písek žár 70 stupňů, ale nebude svobodná, bude mrtvá. Bude zajatec a otrok smrti, přestože několik okamžiků, možná i minut si bude „užívat“svou takzvanou svobodu života na poušti. A i to je lež, nebude to totiž život, ale spalující, dusivá trýzeň spějící k definitivní smrti! A přesně tak je to i s padlými lidmi!

  • Efezským 2:1  I vy jste byli mrtvi pro své viny a hříchy, 2,  v nichž jste dříve žili podle běhu tohoto světa,

Zvolili jsme si život bez Boha, jako ta hloupá ryba život na poušti v horkém písku. Oddělení od Boha svou vzpourou a hříchem ocitli jsme v království, kde smrtelný žár hříchu nás dovede k rychlému konci. Vnímáte, jak je svět spalujícím a dusivým místem bolesti smrti? Ne? Tak čtěte!

  • 1 Janův 5:19  Víme, že jsme z Boha, kdežto celý svět je pod mocí Zlého.

Může být tíživější chmura, než tato pravda, která jako těžká deka nasáklá všemožnou lidské mysli představitelnou  bolestí padne na naše srdce? Celý svět je pěvně uzamknut ve zlém!

A jen pokud jsme v Kristu svobodní od hříchu a zla, jen pokud jsme otroci Krista a Jeho spravedlnosti, potom jsme svobodní od těchto strašných pout zlé smrti.  Jen jedna opravdová svoboda existuje. Svoboda od zlého!

Vždyť i sám Bůh, který je Svébytný a Svrchovaný a koná, co chce podle Své vůle, nemá svobodu hřešit, svobodu ke zlému.  Jeho oči jsou zářivě dobré a čisté a nemohou ani pohlédnout na zlo. Jak by si potom mohla hlína v Jeho rukou myslet, že je takto svobodná, že takovou svobodu má!

odkazy: Ef 2, 1; 1 J 5, 19;

6)     Úcta k lidem, láska k bratřím, Bázeň Boží, váženost králů

A tak bratři a sestry, jsme svobodní, ale ne jako svévolníci, vydávající svou neschopnost vzepřít se zlému a činit dobré za svobodu. Jsme svobodni jako otroci Boží. A pokud jimi skutečně jsme, nebude nám činit potíže ani náš poslední dnešní verš. Stojí zde:

  • 17  Ke všem lidem mějte úctu, bratrstvo milujte, Boha se bojte, krále ctěte.

Jako první věc, kterou musíme uchopit z tohoto verše, je pravá bázeň před Bohem. Ona je totiž počátkem všeho v našich nových životech. O našem Bohu v Písmu čteme:

  • Vždyť Hospodin, váš Bůh, je Bůh bohů a Pán pánů, Bůh veliký, všemocný a vzbuzující bázeň, který nebere ohled na osobu a nepřijímá úplatek, Deuteronomium 10:17  

A o bázni před tímto Svatým Bohem k nám mluví Přísloví 9, 10:

  • Přísloví 9:10  Začátek moudrosti je bázeň před Hospodinem a poznat Svatého je rozumnost.

Pravá úcta, láska, poslušnost a respekt k vládcům. Nic z toho není možné, pokud nemám Bázeň Boží. Pokud se nebojím Boha!

Bát se Boha, co to znamená? Znamená to třást se nedefinovatelným strachem, před neznámým božstvem, jako to činí pohané? Ne!

Znamená to znát pravdu, poznat v pravdě Boha. Vědět, že On je svatý, zatímco já jsme hříšný a hříchu zaprodán. Znamená to pokořit se před ním, pokleknout a prosit o odpuštění vin a hříchů, pro které jsem zajatcem a otrokem smrti. A to jde jen v Kristu a jen z milosti Boží. Kristus je ten, kdo ze mne jediný může sejmout viny a hříchy a zaplatit za ně.

  • 1 Timoteovi 2:5  Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš,

Pokud se tak stalo v mém životě a já mohl pokleknout před křížem svého Spasitele a Pána, potom to znamená, že mi Bůh dal nové srdce a má svoboda již není svobodou svévolných a vzpurných. Stala se svobodou služebníka Božího, služebníka na život a na smrt. Otroka!

Nelze přijmout z rukou Krista záchranu spásy, a odmítnout Jeho vládu v mém životě! A vláda, znamená vládu, není to žádná kooperace, spoluvládnutí ve stylu jednou On, jednou já. A už vůbec ne On, ale já to musím odsouhlasit. Kristus má první i poslední slovo. On je Alfou i Omegou.

S pokorou a bázní před Bohem, s Ježíšovou vládou vstupuje do našich srdcí pokora a poslušnost Božího otroka a spolu s tím i pokora poslušnost občana před vládní mocí, služebníka před pánem, nebo nadřízeným, pokora a poslušnost ženy před jejím mužem, pokora a poslušnost syna před otcem či matkou. Žáka před učitelem.

Kdo ctí v bázni Boha, ctí korunu Jeho stvoření, a proto každého člověka chová v úctě. Jak můžeme říci, že ctíme Boha, pokud tupíme dílo Jeho rukou učiněné k Jeho obrazu.

Kdo se pokorně poddává Božímu příkazu lásky, ten bude milovat, na prvním místě Boha i sourozence v Kristu i lidi kolem sebe a dokonce i své nepřátele. A to neznamená padat jim kolem krku, objímat je a líbat je. Znamená to nepřát jim a nečinit jim zlé, ale dobré, které je zahanbí, umlčí a přivede pod kříž na místě zvaném Golgota. Takový člověk, který jedná podle dokonalého zákona svobody, takový je skutečně svobodný!

A tak jsme mohli vidět dnes dvě naprosto diametrálně odlišné skutečnosti. Obě jsou nazývány těmi, kdo je žijí a zastávají stejným slovem. Svoboda. Přesto vidíme, že se nic nemůže od sebe lišit více, než tyto dvě cesty.

Na jedné cestě je svoboda od spravedlnosti a všeho dobrého, co je Boží. Tato svoboda je úkrytem pro nepravost, hřích, vzpouru a vzdor. Je hávem halící nenávist k dobrému, nenávist k Bohu. Je smrtící tmou.

Na druhé straně je svoboda od neúprosného a nemilosrdného zákona hříchu a smrti, svoboda Božích dětí, sloužících radostně Bohu a Jeho spravedlnosti. Svoboda lámající okovy smrti, přinášející pokoj a smíření s Bohem v Kristu Ježíši. Svoboda přinášející život věčný.  

A já se chci a musím ptát. Na prvním místě sám sebe, ale i vás. Jakou z těchto svobod vidíte ve svém životě? Na jaké cestě stojíme, kterou svobodu vyznáváme? Kéž nám Bůh všem dá poznání pravdy, která osvobozuje.

Amen!

odkazy: Dt 10, 17; Př 9, 10; 1 Tm 2, 5

Rok

Osnova kázání