PROČ BYL ZÁKON PŘIDÁN?

PROČ BYL ZÁKON PŘIDÁN?

Galatským 3:19 Jak je to potom se zákonem? Byl přidán kvůli proviněním jen do doby, než přijde ten zaslíbený potomek; byl vyhlášen anděly a svěřen lidskému prostředníku. 20 Prostředníka není potřebí tam, kde jedná jen jeden, a Bůh je jeden. 21 Je tedy zákon proti Božím slibům? Naprosto ne! Kdyby tu byl zákon, který by mohl dát život, pak by vskutku spravedlnost byla ze zákona. 22 Ale podle Písma je všechno v zajetí hříchu, aby se zaslíbení, dané víře v Ježíše Krista, splnilo těm, kdo věří.

ÚVOD V 11-18

Pokoj vám a milost od Boha Otce i Pána Ježíše Krista. Po delší době budeme pokračovat v listu Galatským. v úvodu si nejprve připomeneme kontext. Do Galácie přišli falešní učitelé, judaisté učící, že ke spáse je potřeba obřízky těla a dodržování Zákona. Bylo to jiné, falešné evangelium! Pavel je k nim velmi přísný. V Jeruzalémě čelil jejich tlaku společně s Titem. Řekl o tom.

• Galatským 2:3 Ale ani Titus, který tam byl se mnou a je Řek, nebyl přinucen, aby se dal obřezat, 4 jak chtěli ti, kteří předstírali, že jsou bratří, a pokoutně se mezi nás vetřeli s úmyslem slídit po naší svobodě, kterou máme v Kristu, aby nás uvedli do otroctví zákona.

Předstírali, že jsou bratří, ale podle Pavla nebyli. Slídili po křesťanské svobodě a chtěli Pavla s Titem uvést zpět do otroctví zákona. V Galáci se jim poté povedlo svést mnoho křesťanů z pohanů k tomu, aby se obraceli zpět k zákonu, který  byl již neplatný a naplněný v Kristu. Mělo to pro ně hrozivé důsledky. Podle Pavla se sami zbavili Krista a tím doslova vypadli z milosti! Ga 4,4;

Proto Pavel v Ga 3,11-18 rozvíjí svou bohatou a přesvědčivou teologickou argumentaci, aby je znovu přivedl k pravdě evangelia! Říká:

1. Zákon nikoho neospravedlní, protože Boží spravedlnost je hříšníkovi přičtena pouze na základě víry! Ř 1,16-17;

 

2. Zákon není o víře, ale o zásluhách! Očišťuje zvenčí. Nedokáže proměnit, učinit spravedlivým nitro člověka! Ga 3,12; Mt 5,20-45;

 

 

3. Zákon přináší prokletí a smrt. Z tohoto prokletí potřebujeme zachránit, vykoupit. Je to Kristův kříž, který nás vykupuje, Židy i pohany. Ga 3,13;

 

4. Slib daný Abrahamovi předchází zákon o 430 let! Slib se naplňuje skrze Abrahamova potomka, kterým je Ježíš. Zákon tento slib neruší! Nýbrž jeho poslání je potvrdit spásu skrze víru! Protože odhaluje zhoubu hříchu a úplnou lidskou zkaženost, odhaluje všem lidem potřebu Kristova kříže. Ř 3,19-20;

Odkazy: Ga 2,3-4;

PŘIDÁN KVŮLI PROVINĚNÍ. V 19

Hned v našem prvním verši čteme:

Galatským 3:19 Jak je to potom se zákonem? Byl přidán kvůli proviněním jen do doby, než přijde ten zaslíbený potomek; byl vyhlášen anděly a svěřen lidskému prostředníku.

Jestliže přijímáme Pavlovi argumenty ve verších 11-18 jako pravdivé, vede to přirozeně k otázce, proč tedy byl vlastně zákon dán, k čemu? Pavel odpovídá velmi stručně. Byl přidán kvůli proviněním, kvůli přestoupením lidí. Podle Pavla bylo od počátku jeho působení ohraničené v čase. Zákon byl dán jen do příchodu Krista. Také byl vyhlášen anděly a svěřen lidskému prostředníku. Podívejme se na první argument. Byl přidán kvůli proviněním. To má podle mě tři zjevné důvody.

Prvním důvodem, který vidíme v Písmu je ochrana lidského rodu před bezuzdností hříchu.

Po Adamově vzpouře lidský rod propadl rychle zkáze pod mocí hříchu Gn 6,5; Ř 1,18-32. Bůh tedy dává zákon jako určitou uzdu, ohlávku, která krotí hřích. Př 26,3 říká: na koně bič, na osla uzdu, na hřbet hlupáků hůl. V žalmu třicet dva mluví Bůh k Izraeli takto.

• Žalmy 32:8 Dám ti prozíravost, ukážu ti cestu, kterou půjdeš, budu ti radit, spočine na tobě mé oko. 9 Nebuďte jako kůň či mezek bez rozumu: toho zdobí ohlávka a uzda na zkrocení, jinak ho u sebe neudržíš.

A v Ř 1,18 čteme, že Boží hněv dopadá na každého, kdo žije proti Boží pravdě. Bůh zjevně omezuje a krotí působení hříchu časnými tresty, aby lidské pokolení nepropadlo úplné zběsilosti hříchu a tak i hrozivé zkáze. Porušení zákona přináší prokletí a prokletí vede k časným trestům! Žalm 36,13 říká.

• Ano, pachatelé ničemností padli, jsou sraženi, nejsou schopni povstat.

Pavel v listu Římanům píše druhý důvod. Zákon dodatečně přistoupil,  doslova se podle Ř 5,20  dodatečně vplížil, vloudil. A to proto, aby se rozhojnil hřích. Protože tam, kde se rozhojňuje hřích ve světle zákona, tam  se ještě více rozhojňuje milost Boží v evangeliu Pána Ježíše Krista. Zákon podle Pavla vytváří tlak a probouzí v člověku všechnu hříšnou žádostivost! I když to možná plně nechápeme, tak Pavel učí, že rozhojnění hříchu pod mocí zákona je k Boží slávě. Tam kde člověk přispívá jen svou vzpourou a láskou ke hříchu, tam Bůh ukazuje svou milost a lásku k těm, kdo si lásku vůbec nezasluhují! Ř 5,20-21;  6,23; A v Písmu také čteme.

 

• Ř 5:8 Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní.

 

A za třetí Pavel učí to nejdůležitější poznání: Totiž, že bez působení zákona by se lidský rod nikdy plně nedozvěděl pravdu o svém stavu, který je tak hrozivý a může být změněn jen za velmi vysokou cenu. Za cenu krve Božího Syna, který se stal člověkem, aby svým životem naplnil veškerou spravedlnost, zaplatil na kříži za naše hříchy svým životem, a byl vzkříšen třetího dne. Jsme přeci znovu zplozeni k novému životu z Boha, skrze Kristovo vzkříšení! Ř 3,19-20; Mt 3,15; A Petr k tomu dodává.

• 1 Petrův 2:24 On ‚na svém těle vzal naše hříchy‘ na kříž, abychom zemřeli hříchům a byli živi spravedlnosti.

Z našeho textu je jasné, že zákon v žádném případě nekonkuruje Boží milosti. Nikdy ani nemohl. Nemá moc proměnit lidské nitro a obživit to, co je před Bohem mrtvé kvůli hříchu. Je to vidět i na tom, že byl dán dočasně, jen do příchodu Pána Ježíše Krista. Slouží milosti, v žádném případě ji nenahrazuje ani neruší! Sám je nástrojem Božího slibu daného Abrahamovi a všem jeho potomkům, kteří následují Abrahama ve víře!

Zatímco Boží spasitelná milost jde od minulé věčnosti až na věčnost budoucí, zákon přišel jen na určitou část tohoto věku. Bůh nás předurčil a zamiloval si nás v Kristu před stvořením světa Ef 1,4; 2,4-5; Bůh také zaslíbil, že nás dovede jako nová stvoření až do budoucí věčnosti a nikdo nás nevytrhne z Jeho ruky.

• 1 Petrův 1:3 Veleben buď Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista, neboť nám ze svého velikého milosrdenství dal vzkříšením Ježíše Krista nově se narodit k živé naději. 4 Dědictví nehynoucí, neposkvrněné a nevadnoucí je připraveno pro vás v nebesích 5 a Boží moc vás skrze víru střeží ke spasení, které bude odhaleno v posledním čase.

Je tedy jasné, že spasitelná milost Boží je věcí věčnosti, která se nezmění, ani se nerozpadne v prach. Zatímco zákon byl pouhým nástrojem tohoto věku a jeho čas vypršel příchodem Ducha svatého, kterého Bůh vylil podle zaslíbení z proroka Joéla. Zákon tedy sloužil a zaznamenán v Písmu slouží Kristu a Jeho evangeliu tím, že usvědčuje celý lidský rod z viny před Bohem a ukazuje ke kříži. Kříž Kristův je pak to jediné, co tobě bratře a sestro přináší spásu!

Pavel dále řekl: byl vyhlášen anděly a svěřen lidskému prostředníku. Určitě zde nemůžeme jít tak daleko, že bychom za zdroj zákona určili samotné anděly. Jde přeci jednoznačně podle Písma o Boží zákon. Zákon sebou také nese Boží hněv, ne hněv andělů Ř 4,15. Andělé ho podle Boží svaté vůle vyhlásili.

Vypadá to, že Izrael měl zákon jakoby ze třetí ruky. Andělé ho jako Boží služebníci vyhlašují Mojžíšovi a ten ho vyhlašuje Židům. I tímto způsobem Pavel ukazuje na  to, že zákon je něčím menším co nemůže změnit to, co je větší, Boží zaslíbení spásy dané Abrahamovi.

Ukazuje se tím i na nesmírnou vzdálenost mezi Bohem a hříšníky tohoto světa, která byla plně překonána až v Kristu. Bůh Syn se stal člověkem a do nebeské svatyně vstoupil ne s krví obětních zvířat, ale se svou vlastní!

Když to vše shrneme, je nám jasné, že zákon nebyl nikdy dán k tomu, aby spasil. Je služebníkem a nástrojem pravé Boží spásy v Ježíši Kristu. V galatským Pavel jasně ukazuje na služebnou roli Božího Zákona, který přestože je dobrý a svatý uvrhuje potomky Adamovi do zkázy. Proto návrat k němu je návrat pod prokletí této zkázy. Chyba není na straně zákona, ale v nás. Protože jsme to my, kdo jsou od svého početí svou podstatou hříšníci. Jde tedy o hříšnou slabost lidí, která není schopná dostát svatým požadavkům dobrého zákona Božího!

Vaše spasení milovaní je mnohem větší, vzácnější a drahocennější. Ukážeme si, jak moc je vzácná vaše spása, na které nepracoval a nepracuje nikdo z lidí. Ale jen a jen Bůh sám!

Odkazy: Ž 32,8-9; 36,13; Ř 5,8; 1 Pt 2,24; 1,3-5;

V BOŽÍ SPÁSE PRACUJE JEN JEDEN. BŮH! V 20

Pavel napsal. Gal 3,20 Prostředníka není potřebí tam, kde jedná jen jeden, a Bůh je jeden.

Drazí svatí v Kristu, vaše spása je mocná a dokonalá. Protože i její strůjce, původce je mocný a dokonalý! Je to svrchovaný a všemohoucí Bůh, který dává slib Abrahamovi, že v jeho potomku, v Kristu, dojdou požehnání všechny národy! Pojďme společně ke kořenům víry Abrahama. Kdy se Abrahamova víra z Boží milosti narodila? Ona se rodila od první chvíle kdy tehdy ještě Abram vyšel na Boží pokyn z kaldejského Uru. Ale kdy je víra Abrahamovi před Bohem započtena ke spáse? Bůh ve vidění Abramovi slibuje ochranu a požehnání. A co na to Abram?

• Genesis 15:3 Abram řekl: „Ach, nedopřáls mi potomka. To má být mým dědicem správce mého domu?“ 4 Hospodin však prohlásil: „Ten tvým dědicem nebude. Tvým dědicem bude ten, který vzejde z tvého lůna.“ 5 Vyvedl ho ven a pravil: „Pohleď na nebe a sečti hvězdy, dokážeš-li je spočítat.“ A dodal: „Tak tomu bude s tvým potomstvem.“ 6 Abram Hospodinovi uvěřil a on mu to připočetl jako spravedlnost.

V této víře poslechl Abraham Boha šel obětovat svého syna Izáka. Věřil totiž, že mu Izáka Bůh vrátí zpět. Věřil jak čteme v Žd 11, 17-19, že Bůh je schopen křísit i mrtvé a proto dostal Izáka zpět jako předobraz budoucího vzkříšení! Ale to nejdůležitější pro nás nyní je, jak jednal sám Bůh.

• Genesis 22:16 „Přisáhl jsem při sobě, je výrok Hospodinův, protože jsi to učinil a neodepřel jsi mi svého jediného syna, 17 jistotně ti požehnám a tvé potomstvo jistotně rozmnožím jako nebeské hvězdy a jako písek na mořském břehu. Tvé potomstvo obdrží bránu svých nepřátel 18 a ve tvém potomku dojdou požehnání všechny pronárody země, protože jsi uposlechl mého hlasu.“

Zde Bůh opětovně přísahá a zaslibuje, co již dávno Abrahamovi zaslíbil! Bůh již v Genesis 12,3 slíbil, že v Abrahamovi dojdou požehnání veškeré čeledi země! V Gn 22,16-18 dokonce svůj slib stvrzuje přísahou při sobě samém. A to je ta největší, nejmocnější přísaha, která může být učiněna. A je nezrušitelná!

Smlouva zákona měla prostředníka. Dokonce bychom mohli říci, že měla prostředníky. Bůh, andělé, Mojžíš a nakonec Izrael. Prostředník je mezi dvěma stranami smlouvy a usiluje o to, aby obě strany se smlouvou souhlasily. Smlouva byla oboustranná, mezi Bohem a Izraelem, mezi Izraelem a Bohem! V případě slibu spásy daného Abrahamovi však Bůh jedná sám.

Když Bůh dával své zaslíbení Abrahamovi, byl jedinou smluvní stranou on sám. V tom byla síla tohoto zaslíbení: všechno záviselo jen na Bohu, veškerá spása je od Něho a je čistě a jen Božím dílem! od člověka se nežádalo vůbec nic. Smlouvy se neúčastnil žádný prostředník, protože jej nebylo potřeba. A i proto je smlouva Božího zaslíbení spásy mnohem větší, než smlouva zákona po 430 letech. Na světě nebyl, není a nebude člověk, který by byl spasen jakýmkoli jiným způsobem než z láskyplné, svrchované Boží vůle skrze Boží milost!

• Efezským 2:4 Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, 5 probudil nás k životu spolu s Kristem,^(f) když jsme byli mrtvi pro své hříchy. Milostí jste spaseni! 6 Spolu s ním nás vzkřísil a spolu s ním uvedl na nebeský trůn v Kristu Ježíši, 7 aby se nadcházejícím věkům prokázalo, jak nesmírné bohatství milosti je v jeho dobrotě k nám v Kristu Ježíši 8 Milostí tedy jste spaseni skrze víru. 9 Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit.

Bůh Otec tě bratře, sestro ve své lásce vyvolil, Boží Syn svou krví vykoupil a Duch svatý vyučil, přivedl k víře a pokání a křtem shůry učinil Božím dítětem a součástí těla Kristova, součástí církve Boží! Boží dílo drahý křesťane od počátku až do konce. A to jediné čím ty jsi přispěl je tvá bývalá vzpoura a tvé hříchy, které z milostí Boží byly vloženy na Krista a přibyty na kříži!

Jak veliký, mocný, moudrý, svrchovaný a dokonalý je Bůh ve svém díle na vašem spasení! Zde i svatý a mocný Boží zákon zůstává pouze služebným a dočasným nástrojem, který nás vede ke Kristu a k poznání nevyslovitelné slávy, moudrosti a dobroty Boží. Bůh vše učinil pro tvou a moji spásu. Všechno nám dal. Neodepřel nám svého jednorozeného Syna. V něm a spolu s Ním nám daroval naprosto všechno bohatství a požehnání nebes. Veškerá moudrost, síla, ochrana, dobrota, láska, milosrdenství, slitování. Celá plnost Boží podstaty a samotného božství je ti křesťane zjevena a darována v Pánu Ježíši!

• 1 Korintským 2:9 Ale jak je psáno: ‚Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují.‘ 10 Nám však to Bůh zjevil skrze Ducha;

Je moc dobré, že Bůh v otázce tvé spásy jednal a jedná sám! Považ, že by jen jednu deseti tisícinu nechal na tobě člověče! Ty i já bychom byli ztraceni navěky! Spolu s učedníky Pána Ježíše bychom volali s nesmírným zděšením: “Mocný Pane, kdo tedy může být spasen?!” Jaké blaho pro nás pro všechny je v odpovědi Pána Ježíše. “U lidí je to nemožné, ale u Boha je všechno možné!”

Odkazy: Gn 22,16-18; Ef 2,4-9; 1 K 2,9;

PŘIDÁN V SOULADU S BOŽÍM SLIBEM. V 21-22

Vidíme tedy zřetelně, že zákon není proti Božím slibům. Tím, že 430 let po zaslíbení daném Abrahamovi dal Bůh Izraeli zákon, tím si Bůh v žádném případě neprotiřečí! To není tak, jak nejspíš Pavlovi oponenti argumentovali, že ten Pavlův Bůh neví co dělá. Že Jeho pravice neví, co dělá Jeho levice. Ptali se: “Proč tedy dal zákon?” Čemu nás učí dnešní text?

Víte od dob Adama a jeho pádu je každý potomek Adamův ve své vzpouře schopen obvinit Boha z čehokoli. Adam nařkl Boha z toho, že je vinen tím co se stalo v zahradě Eden! Vždyť přeci ta žena, kterou mu dal přišla s  ovocem ze stromu poznání dobrého a zlého.

Nedivme se, že i Pavlovi odpůrci byli schopni Boha nařknout z toho, že neví co dělá. Oni to neučinili přímo. Navenek to byli velicí ctitelé Boha, ale bez pravého poznání! Ve svém přirozeném stavu zůstávali nepřátelé Boží pravdy zjevené v Ježíši Kristu a v Jeho kříži! A v tom je právě jádro pudla. Jako odpůrce pravdy evangelia prostě použijete cokoli, abyste pravdu mohli popřít a ve svém srdci odmítnout! Existuje totiž hrozivý paradox v srdcích všech Adamových potomků. Jaký?

• Jan 8:43 Proč mou řeč nechápete? Proto, že nemůžete snést mé slovo. 44 Váš otec je ďábel a vy chcete dělat, co on žádá. On byl vrah od počátku a nestál v pravdě, poněvadž v něm pravda není. Když mluví, nemůže jinak než lhát, protože je lhář a otec lži. 45 Já mluvím pravdu, a proto mi nevěříte.

Slyšíte ta zdánlivě bláznivá slova? Slyšíte ten na pohled hrozivý, ale přitom jen zdánlivý protimluv ve slovech Pána Ježíše? Verš čtyřicet pět. “ Já mluvím pravdu, a proto mi nevěříte.”

Tak hrozivý je stav potomků prvního Adama. Tak hluboko je jejich mysl v temnotě, že Boží pravda vyvolává nevíru a zuřivý odpor!

Takže za prvé, buďme vděční za to, že z Boží milosti známe pravdu, která má moc spasit naše duše! A za druhé buďme připraveni, když zvěstujeme evangelium, na stejný odpor. Na to, že lidé učiní vše, aby mohli pravdu odmítnout, setřepat ji ze sebe, nezabývat se jí!

Také proto nás Pavel učí, že se můžeme plně spolehnout na to, co Bůh činí. Že vše je v naprostém pořádku. Pavlova argumentace je hlubokým poznáním Boha a Jeho spasitelného díla v Kristu Ježíši. Pavel jako ten, kdo byl velmi dobře vyučen v zákoně a poté obrácen na své cestě do Damašku je jako muž z Matoušova evangelia o kterém hovoří Pán Ježíš.

• Matouš 13:52 A on jim řekl: „Proto každý zákoník, který se stal učedníkem království nebeského, je jako hospodář, který vynáší ze svého pokladu nové i staré.“

Takový muž je hluboce znalý Božího díla a je schopen v tomto poznání vyučovat svaté. Je schopen s hlubokým porozuměním vysvětlit povahu zákona, jeho cíl, to proč byl Bohem přidán. Aniž by při tom jakýmkoli způsobem zatemnil světlo evangelia. Ba právě naopak ještě více odhalí jeho slávu v církvi! Přesně to Pavel dělá v listu Galatským!

Galatským 3:21 Je tedy zákon proti Božím slibům? Naprosto ne! Kdyby tu byl zákon, který by mohl dát život, pak by vskutku spravedlnost byla ze zákona. 22 Ale podle Písma je všechno v zajetí hříchu, aby se zaslíbení, dané víře v Ježíše Krista, splnilo těm, kdo věří.

Zákon není proti Božím slibům! Zákon je v souladu se slibem daným Abrahamovi.  Zákon byl dán právě kvůli tomuto slibu. Aby na něj ukázal. Protože to je jediná cesta ke spáse. Boží milost přiřknutá vyvoleným již na věčnosti a zaslíbená veřejně už v době Abrahama! Zákon nikdy nemohl dát život a proto nikdy nebyl přidán s cílem, který není schopen pro lidskou slabost splnit! Zákon nedává život, protože všechno je v zajetí hříchu! Písmo o tom svědčí když se David modlí a vyznává v Žalmu padesátém prvním.

• Ž 51:7 Ano, zrodil jsem se v nepravosti, v hříchu mě počala matka.

Také v knize Kazatel se o tom mluví. Kaz 7:20 Není na zemi člověka spravedlivého, aby konal dobro a nehřešil. A Pavel o tom mluví také v knize Římanům.

• Římanům 3:9 Co tedy? Máme my židé nějakou přednost? Vůbec ne!^(l) Vždyť jsme už dříve ukázali, že všichni, židé i pohané^(m), jsou pod mocí hříchu,
• Římanům 11:32 Bůh totiž všechny uzavřel pod neposlušnost, aby se nade všemi slitoval. 

Dnes jsme z Boží milosti mohli ještě lépe pochopit, jak nesmírná je Boží dobrota k nám, kteří věříme evangeliu Ježíše Krista. Jak mocné je Boží zaslíbení splněné a dokonané na kříži. Jak mocná a dokonalá je naše spása, protože ten Jediný, kdo pro naši spásu jednal a jedná je Všemocný a dokonalý. On učinil vše, co je potřeba pro naše spasení! Mám pro vás tedy ještě několik otázek drazí svatí.

Naplňuje tě dnešní slovo úžasem a bázní před Bohem? Vidíš lépe Jeho svatý majestát, Jeho velebnou důstojnost a slávu? Vidíš zároveň lépe svou hříšnou ubohost? Svou absolutní potřebu Krista a Jeho kříže? Přemáhá tě dobrota svatost Boha? Vede tě dnešní text k hlubšímu pokání a usvědčení vzhledem ke tvé nemohoucnosti potěšit Boha ze svých sil?

Jsi naplněn radostí, vděčností, touhou po větším poznání Boha v Kristu? Roste tvá touha po svatém životě, který se Bohu líbí? Je tvá žízeň po spravedlnosti a tvůj hlad po Bohu a Jeho slovu větší, Probouzí se ve tvém srdci vytrvalá modlitba k Boží slávě? Kéž by to tak bylo a nepřestávalo! Zakončíme dnes chválou Bohu z Písma. Z Římanům 11. kapitoly.

Římanům 11:33 Ó hlubino bohatství a moudrosti i poznání Božího! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a nepostižitelné jeho cesty!  34 ‚Kdo poznal Pánovu mysl a kdo se stal jeho rádcem?  35 ‚Anebo kdo mu dal něco dopředu, aby mu to on musel odplatit?‘  36 Vždyť z něho a skrze něho a pro něho jsou všechny věci. Jemu buď sláva na věky. Amen. 

Odkazy: J 8,43-45; Mt 13,52; Ž 51,7; Ř 3,9; 11,32; 11,33-36;